Nejnovější komentáře

Propast

„Obrovské zklamání. Kniha v podstatě nemá žádní děj. Asi 70-80% příběhu se odehraje na jednom jediném místě, kde hlavní hrdina svádí vnitřní boj s mystickým voláním ducha skoku/sám se sebou/přírodou - tedy zda skočit do propasti nebo neskočit. Neustále dokola se opakují podobné motivy jen jinými slovy nebo v jiných duševních kulisách a občas se v rámci jednoho kolečka přidá nějaká nová informace. Autor se snaží z toho jediného okamžiku ždímat nové a nové emoce, ale je to k uzoufání nudné.“... celý text
— JSmerda

Někdo z nás

„Jak jsem se na knihu těšila, tak jsem po jejím dočtení zklamaná. Úvod mi přišel zdlouhavý (a jak pročítám komentáře, tak nejen mně), ale do značné míry je to pochopitelné, protože postav je hodně a je třeba s nimi čtenáře seznámit. Víc mi vadilo, že jsou všechny postavy nesympatické. A hovory mezi nimi a jejich protějšky jsou vždy šíleně vyhrocené, uměle natahované a stále o tomtéž. Nesympatičnost postav ještě umocňují jejich jména plná tvrdých souhlásek - Radan Herel, Richard Herel, Theodora Herelová? Člověk je musí nesnášet už jen proto, že je nemožné jejich jména normálně vyslovit. Obě tajemství, která v průběhu děje vylezou na povrch, jsem uhodla, a to velmi brzy. (Tady začíná SPOILER!!!) Vraha jsem tipla na základě jednoduché úvahy - proč nikdo nebránil, aby se zavolala policie? Druhého kostlivce ve skříni (když první byl v jímce) jsem odhalila podle prologu, jednoho Patrikova postřehu a jedné poznámky, kterou pronesla Viola. A z této dějové zápletky mi navíc bylo až fyzicky nevolno. Obě rozuzlení se mi zdají nevěrohodná - jednak nevěřím, že by nějaká matka s podobným manévrem souhlasila a tak snadno se s tím smířila, jednak mi přijde divné, že by otce nedokázali zpacifikovat tři teenageři (2x16 a 14 let), ale osoba X ho lehce nejen zabila, ale pak se i sama zbavila těla a zahladila stopy.“... celý text
— Aknel26

Terror

„Kniha je opravdu mrazivá, hodně mrazivá. Je to pomalé, detailní a mrazivé. Horor sám o sobě, a to by tam ani nemuselo být nic nadpřirozeného. Opravdu skvostný mysteriózní horor! Příběh se odehrává v extrémně nehostinném prostředí Arktidy, které samotné působí jako další „postava“ knihy. Ta izolace, ticho, a nekonečný led způsobují, že atmosféra houstne každou stránkou. Postupné odhalování toho, co se skutečně stalo, vás nenechá odtrhnout oči. Dan Simmons odvedl skvělou práci v propojování historických faktů s fikcí a jeho popisy vás vtáhnou přímo do děje. Doporučuji všem, kdo milují napětí, tajemno a atmosféru, která vás nutí zkontrolovat, jestli máte doma dost tepla.“... celý text
— vihar

O bílém hadu

„Božena Němcová na dobu netypicky pro aktuální dobu vybrala hlavní hrdinku ženu a ne muže. Ukázala tím, že i ženy jsou silné a mohou zvládnout to, co muži, i když trochu jiným způsobem. Krásná pohádka.“... celý text
— martianekk

Šelma

„Čekal jsem, kam se to po jeleneh vyprofiluje.Když mi knihovnice podávala tu "bichly" trochu jsem se lekl, ale bylo to nakonec akorát a bylo to dobrý.V našich končinách neobvkylé zapojení tajných služeb, trochu divná a do kolektivu nezapadající vyšetřovatelka, slušný příběh.Sérii si určitě pohlídám.“... celý text
— jarda155

Zmizení Astrid Bricardové

„Úžasný příběh tří generací. Moje druhá kniha od této autorky a určitě ne poslední.“
— Maky806

Legendy & latéčka

„Knížka má klidný děj s několika dramatickými okamžiky. Ve dvou třetinách jsem si říkal, co se asi tak bude řešit, když příběh dostal řádný šťouchanec a až do konce chytil druhý dech. Některé věci nebyly dotaženy, například důvod velkorysosti nejmenované madam, ale nebylo to nic fatálního. I ten citový závěr jsem nějak mentálně zvládnul - pro americké autory je to asi povinnost... Na trojku to rozhodně není, tak dávám čtyři hvězdy.“... celý text
— Boby17

Krutý ráj

„Moc jsem se těšila na bráchu Killiana a jsem ráda, že vsuvka byla i s Liamem. Nahánění jako kočka s myší a joo sice jsem věděla z prvního dílu, kým je, ale naše hlavní hrdinka ne a její boj rozum a cit se mi líbil. Víc takových, ještě tam máme kumpány k mání :D skvělý první díl a srovnatelný druhý“... celý text
— Lee7

Vánoce ve Snížkově

„Krásné obrázky, jednduchý příběh o přátelství a o tom jak je smutno tomu na koho můžeme třeba i omylem zapomenout. Dětem se krásně ilustrovná knížka určitě bude líbit.Doporučuji pro děti od 4 let.“... celý text
— Danago

Ptáček na klíček

„Moc hezká kouzelná zimní pohádka , ideální pro dívky od 10ti let Pohádka navodí vánoční mrazivou atmosféru. Je to dobrodružný vánoční příbě z viktoriánské Anglie. Sirotek Seren na cestě za novým životem, získává na mrazivém viktoriánském nádraží záhadný balíček od neznámého cestujícího. Když se dostává do vysněného sídla , zjistí, že je zde smutno a žádné radostné Vánoce ji zde nečekají. Rozhodne se vrátit do sídla ztracené štěstí. Serense tedy vydává na záchrannou cestu , u níž ji pomáhá mluvící havran na klíček. Knížka má tak akorát stránek, aby to děti bavilo po celou dobu čtení.“... celý text
— Danago

Pán krkavců

„Co všechno obnáší starost o krkavce v londýnském Toweru v zajímavém povídání nejen pro milovníky zvířat.“
— jarda155

Ztracená země: Příběh moderního Ruska

„„Papírový reset vztahů Ruska s USA, jak si všiml historik Arthur Rachwald, byl nakonec pouze další epizodou v dlouhé řadě tendenčních zlepšení vztahů Moskvy se Západem, které se v historii periodicky opakovaly a byly ruskou elitou zištně využívány k získání času a prostoru pro rozvoj vlastní ruské domácí i zahraničněpolitické agendy. Rusko tak mělo bohaté zkušenosti s nasazením přívětivé masky líbivé pro naivní Spojené státy – a pro Západ jako celek. Pod vstřícnou maskou se však rozvíjely ambiciózní mocenské plány, neslučitelné se západními představami o přátelském Rusku.“ „Právě mnohovrstevná tragédie devadesátých let je zásadní pro pochopení ruské společenské poptávky po osobě jako Putin; po politikovi, který svou agendu explicitně postavil na kritice sdíleného ruského traumatu devadesátých let a přišel s alternativní vizí znovu mocného Ruska.“ „Američané a do značné míry také Evropané nedokázali pochopit hloubku ponížení, kterou Rusové cítili po ztrátě svého impéria.“ Název knihy je velmi výmluvný. Rusko je ztracená země. Autor předkládá výklad moderních dějin Ruska se zaměřením politický systém. Na úvod je třeba poznamenat, že práce je to velmi podobná knize „Všichni muži Kremlu“ od Michaila Zygara. Scherf svou práci podobně strukturuje a na Zygara se často a v mnohém odkazuje, přesto obsahuje mnohé, co Zygar pomíjí, zejména místy lehce odlišný západní pohled. Premisou knihy je neschopnost západu Rusku jakkoliv porozumět, porozumět ruské národní mentalitě, zejména zcela chybná aplikace západního způsobu přemýšlení a západních pravidel morálky na chování Ruska a jeho představitelů, a v neposlední řadě naprostá neschopnost, hraničící až s hloupostí a naivitou, západu toto chybné vnímání Ruska v průběhu posledního století jakkoliv korigovat. Příběh začíná zcela pochopitelně v devadesátkách, pro Rusko naprosto tragických, kde lze nalézt původ mnohého, avšak ani zdaleka ne veškerého současného Ruského marasmu. Zaujala mě přímá účast amerických ekonomických poradců v Moskvě při návrhu a implementaci ekonomických reforem po rozpadu SSSR, nebo jinak snaha o implementaci západních kulturních norem na Ruskou životní realitu, ve světle dalšího textu knihy předem odsouzeno k nezdaru. Tenhle střípek dějin jsem vůbec neznal. Dále pokračuje ve výčtu dalších dějinných událostí: předání moci Putinovi, konsolidace moci a postupný odklon od pokusů o liberalizaci, válka v Gruzii, Jižní Osetie, výměna Putin – Medveděv, opět chvilkové tání a následný rychlý propad do příkladné despocie, pak již Ukrajina a barevné revoluce, obsazení Krymu a vyvolávání nestability na východě Ukrajiny. Výklad sleduje podobnou linii jako u Zygara, v detailech je však odlišný, předkládá odlišné závěry, odlišné motivace. Scherf se hodně zaměřuje na kulturněpolitické a morální historické rozdíly mezi východem a západem, pramenící z patrimoniálního systému, který v Rusku fungoval po staletí. K tomuto lze vysledovat mnoho ze současných ruských patologií. Z pohledu politologie se autor hodně věnuje vytváření a konsolidaci ruské „řízené demokracie“, což je samozřejmě jen eufemismus pro klasickou východní despocii. Dále též vytváření nových národních a historických mýtů – např. nekončící Velká vlastenecká válka a implementace tohoto do současného konfliktu se Západem. V knize je však mnoho dalších komentářů k mnoha dalším tématům, zmíním ještě tolikero naprostou ruskou fascinaci „fašismem“. Na závěr malé srovnání mezi Scherfem a Zygarem s ohledem na „co číst?“. Původně jsem chtěl dát doporučení spíš ve prospěch Zygara, jelikož se zdá být autentičtější – přeci jen je to Rus, navíc je v popisu událostí výrazně detailnější. Scherf naopak často ze Zygara vychází, v mnohém se opakuje, nepůsobí to příliš originálně. Na druhou stranu předkládá někdy velmi osvěžující výklad událostí a pochopitelně události komentuje s větším časovým odstupem, což je zjevná výhoda. Po znovu projití poznámek zájemcům doporučuji přečíst obě. Obě se vzájemně doplňují, Zygar nabízí východní pohled, Scherf naopak pohled západní. Už jen tohle stojí za porovnání. V každém případě jde o slušný pohled na mentalitu ruské vládnoucí elity, a vlastně pohled na mentalitu Rusů obecně. Kniha je přístupná, psána lehkou formou, kapitoly jsou krátké, přehledné. Nebál bych se knihu doporučit i naprostým laikům, zájemcům o dění na východě. „A podobně jako dítě na pískovišti, které nezná lepší způsob, jak si zjednat respekt, než křik a skákání po cizích bábovičkách, vstoupilo znovuzrozené Rusko do mezinárodní scény. V blízkém zahraničí si začalo křikem a dupáním vymáhat vážnost. Američané tak nalezli Rusko plné starých imperiálních ambic. Zemi odhodlanou „obnovit svou vojenskou moc a maximalizovat svůj vliv v postsovětském prostoru, aréně, kterou Rusko vnímalo jako přirozenou sféru svého zájmu.“““... celý text
— thorir

Hlasy kostí

„Opět povedené dílko jako všechny předešlé díly. Zajímavé prostředí, protkaná přítomnost s minulostí. No a i napětí bylo, člověk hned četl rychleji nebo popoháněl aktéry příběhu,aby konali rychleji. Zkrátka doporučuji!“... celý text
— Schamila

Všichni jsme utkáni z hvězd

„Kniha o tom, jak je důležité být sám sebou, nenechávat problémy “vyhnít ale řešit je a hlavně užívat života dokud můžeme.“
— Marcik7

Sirius

„„Proč jsi vytvořil jen jednoho mého druhu? Tím, že jsem pouze jediný, se cítím velmi osamělý.“ Nenápadná sci-fi novela, kde protagonistou je neobyčejný inteligentní pes. Zní to divně, ale je to skvělé a funguje to výborně. Jak již napovídá anotace příběh Síria je hluboce emotivní. Autor, v Česku téměř neznámý, zde zkoumá množství důležitých témat. Ani zdaleka nejde jen o vztah mezi lidským a zvířecím, to je pouze povrch. A nejde též jen o zkoumání cizí inteligence ve vztahu k lidské. Ani nejde jen o hluboké přátelství a lásku navzdory nepřekonatelným odlišnostem. Najdou se zde mimojiné témata izolovanosti, prokletí výjimečnými schopnostmi, navazování vztahů, témata úcty a nenávisti, sebenenávisti, agresivity, deprese a zároveň naděje, motivace a hledání cesty, témata obvyklého zpátečnictví a strach z neznámého, davové nenávisti, ale též třeba téma mystických transformativních prožitků. Tohle vše a mnoho dalšího. Příběh je v zásadě filozofické a psychologické drama, nosnou linkou je pak motiv nezměnitelné osamělosti ve vlastní vědomé individualitě. Text je krásný, někdy až poetický, děj téměř romantický. Vztah mezi Plaxy a Síriem je komplikovaný, přesně takový, jaký by byl v reálném životě, mezi dvěma individualitami. Závěr pak vyvolá silné emoce, řečeno mírně. O Stapledonovi se říká, že svým psaním ovlivnil řadu dalších sci-fi autorů, a skutečně zde lze spatřit možnou inspiraci např. pro „Oheň nad Hlubinou“ Vernora Vinge, a kdo ví, možná též pro světoznámý „Algernon“. Děkuji vydavateli za odvahu vydat jedno z těch zásadních starodávných sci-fi děl. Doufám, že nebude poslední. Kniha je součástí řady „SF Masterworks“. Čtenářům sci-fi doporučuji.“... celý text
— thorir

Ohnivý sloup

„Tato kniha je skvělá, protože spojuje historii Francie a Anglie v odbobí, které je poměrně zajímavé. Obsahuje mnoho zajímavých momentů z historie, jako je vláda Marie Tudorovny a spojenectví Anglie a Francie, život a smrt Marie Stuartovny, Bartolomějská noc až po vládu Jakuba Stuarta. Příběhy jednotlivých hrdinů jsou s jednotlivými dějinnými událostmi úzce spojeny a troufám si namítnout na rozdíl od ostatních komentářů, že se mi zdá od ostatních příběhů nějaký slabší, nebo horší. Je skvělý.“... celý text
— petr_

Inferno

„Šílenec, kterému je Langdon tentokráte v patách, Je genetický inženýr Bertrand Zobrist, který si uvědomuje, co lidstvu hrozí díky přelidnění. Inspiruje se Dantovým Peklem a čtenář v obavách sleduje, kam vědec umístil zárodky moru, jimiž má být problém lidstva vyřešen. Všechno je nakonec jinak - z Dantovy Florencie putujeme i do islámského prostředí, nepřátelé nakonec jsou přátelé, ale do Vodojemu s Zobristovou skrýší stejně společnými silami dorazí tentokrát pozdě. Mor je nakonec virus měnící lidskou DNA a omezující lidskou plodnost a už je vypuštěn jako džin z lahve…. Kniha nebyla tak strhující, jako ty tři díly před ní, ale i tentokrát přináší spoustu informací z dějin kultury a myšlenek, u kterých se dá zastavit…“... celý text
— EmmaEmma

Kruhy na vodě

„V tomto příběhu se autor vrací do devadesátých let. Richard Krauz se zaplete do dění svého kamaráda Kamila, který se pohybuje na hraně zákona a jde mu o život. Setkáváme se i dalšími osobami v podsvětí, kolegové Krauze jsou v tomto příběhu zmiňováni méně. Je to celkem kruté čtení. Doufám, že v dalších knihách se sejdeme ze známou partou vraždárov.“... celý text
— bábuška

Zpěv mrtvých

„Skoro stará dobrá Kate... Jenže ono to ještě bolí a bolet bude. Přesto je záhada rozluštěna, oběti pomstěny a minulost odhalena. Johnny je miláček a Obluda jakbysmet.“... celý text
— kolacky

Hlubiny

„Mám všechna knihy autorky moc ráda. Samozřejmě jsem se moc těšila na další díl ze série Černý led. Tento díl trošku vybočuje , je pomalejší, hodně popisuje problémy občanů jedné ulice , což u Yrsy není běžné, zpočátku mi to připadalo , že to do příběhu vůbec nesedí, ale nakonec se ukáže , že všechno souvisí se vším. tento díl je trochu pomalejší, víc přemýšlivý a určitě není tak akční jak jsme u autorky zvyklí. Přesto mě kniha bavila.“... celý text
— Danago

Umírat v nitru

„„Sám neschopný dát, nemůže ani přijímat. Jeho duše vytvrzená samotou a neochotou odpouštět se stává nepřístupnou, a tak ho ostatní těžko mohou milovat. Smyčka se zatahuje a on je v ní lapený.“ Hluboce intimní psychologická zpověď sociálně izolovaného člověka, uzavřeného ve své zvláštní, nadlidské mysli. David Selig je telepat, vlastně je to celkem obyčejný chlap, jako každý má své naděje, strachy, neurózy – pravda, těch neuróz má možná o něco víc, a kromě toho má neobyčejnou mysl, mysl umožňující číst myšlenky ostatních lidí. Čtenář se s Davidem setkává v okamžiku, kdy o tuto svou zvláštní schopnost začíná přicházet. Příběh je hluboce psychologický, je to mimořádně niterní zpověď. Autor skrze protagonistu tráví množství času vnitřními úvahami, vnitřními monology, téměř dokonale tak vystihuje patologický neuroticismus protagonisty, všechny ty neustálé pochybnosti, sebenenávist, neustálé obavy, neurózy, úzkosti, deprese, izolace v nitru, neschopnost navazovat funkční vztahy, odlišnost je zde životní trest. Ze zjevných důvodů je příběh spíše melancholický, často deprimující a depresivní, protagonista se utápí v marasmu sebelítosti. Hodně mi to připomnělo jiné podobné prózy, Kafkovu Proměnu, nebo Odepsaného od Osamu Dazaie. Je to podobné, minimálně v té izolaci od společnosti, osamělosti, neschopnosti se napojit. Je to podobné strachem ze života, strachem ze štěstí, přesto je to však jiné. Na rozdíl od Kafky a Dazaie Silverberg příběh naštěstí koncipuje spíš jako pokus o nový začátek, přechod, restart života. Je zde tedy pořád naděje, přestože po většinu času není moc vidět. Komentář možná působí dost depresivně, nicméně román je rozhodně zajímavý. Osobně na mě zapůsobil velmi hluboce, proto hodnotím, jak hodnotím. K protagonistovi jsem pociťoval lítost, nicméně přes všechno negativní, též sympatie. Osud si nikdo z nás nevybírá. Kniha je zařazena v řadě „SF Masterworks“, napsána význačným SF autorem, nicméně určitě lze argumentovat, zda do sci-fi skutečně patří. Jediným sci-fi prvkem je zmíněná telepatie, ta sice hraje příběhově zásadní roli, přesto jde o vedlejší prvek, vedlejší prostředek, jádrem je psychologický román. V rámci zkoumání různých stylů a společenských extrémů to však funguje. Zájemcům lze doporučit. „Žijíce, trápíme se. Umírajíce, chceme žít.““... celý text
— thorir

Nenávist

„Přiznávám, že první díl série Lucia se mi moc nelíbil a trochu jsem váhala, jestli si mám vůbec pořizovat její pokračování. Jsem fanouškem knih Bernarda Miniera, takže nakonec zvítězila zvědavost a další díl série mám. A nelituji... Tentokrát se prolínají dvě vyšetřování, jichž se Lucia účastní. Lépe řečeno, účastní se do té doby, než je z případu únosů a vražd v Galicii odvolána do Madridu. O nic však nepřicházíme, protože galicijská linka se průběžně také vyvíjí a Luciin tým na něm usilovně pracuje... Měla jsem pocit, že i když případy brutálních vražd mezi madridskou smetánkou byly dostatečně hutné a nosné, Minier potřeboval zachovat spojnici s galicijskou partou a možná dokonce ještě více ukázat široký záběr své ústřední hrdinky Lucie. A možná proto má Nenávist nakonec případy dva. Ve své podstatě název lépe vystihuje motivaci právě galicijského příběhu... Konec nás ale nenechává na pochybách, nenávisti bude v pokračování série určitě ještě spousta. Incel, o jehož identitě se dá leccos tušit už předem, se definitivně odkopal a už se na Luciu chystá... Moc se mi to líbilo. Je to zase Minier v perfektní kondici. Doporučuji.“... celý text
— ddkk

Ocelová princezna

„Vážně? Za den přečteno? Proč? Protože mě to sakra bavilo. Hltala jsem stránku po stránce a ač mě Aiden pěkně štve, stále mě zajímá, jak to vlastně v té hlavě a srdci má. Opět to mělo i napínavé linky. Elsa je bojovnice, ale úplně se bojím třetího dílu. Opravdu skvělá kniha a série celkově, kdy hodlám pokračovat ve sbírce. Každopádně, co mi to autorka provedla?“... celý text
— Knihy-Lenka

Kennedy

„Upřímně jsem ráda, že už to byl poslední díl z této série, která pro mě bohužel měla sestupnou tendenci. Jak to skvěle začalo, tak poslední díl už prostě nebyl ono. Kennedy mi hrozně lezl na nervy tím, jak byl pan „moudrý“, ale přitom byl úplně totálně natvrdlý. Chvilku to možná bylo roztomilé, ale s dalšími přečtenými stránkami mi to lezlo spíš na nervy. Celkově mi tady chyběla ta chemie, jako tomu bylo třeba u Iana. Ani humorné to nebylo, spíš bych to hodnotila jako takový ten průměr. Kniha neurazí, nenadchne a já už po pár dnech jen těžko vzpomínám, co se tam vše dělo. Jediný závěr si pamatuji, a to jen proto, že mi přišel fakt pitomý a zbytečný. Zakončit se to dalo s větší noblesou. Za sebe tedy doporučuji maximálně první dva díly z této série, které byly příjemnou změnou a oddechovkou. Tady to už však nefungovalo, čeho je moc….“... celý text
— dencazrnu

Vražda za oponou

„Fajn čtení, četla jsem to teda před 4 lety, ale matně si vzpomínám.“
— Knihy-Lenka

Mahulena, krásná panna

„„Mahulena, krásná panna tojsou pohádky a pověsti Boženy Němcové. Jako malá jsem ji chtěla zbožňovala i pro krásný přebal. Obsahuje pohádky: O Slunečníkiu, Měsíčníku, Větrníku, o krásné Ulianě, O dvanácti měsíčkách, O Popelce, Sůl nad zlato, Jak šlo vejce na vandr, O pyšné panně, Tři citrony, O Širokém, Dlouhém a Bystrozrakém a mnoho dalších.“... celý text
— martianekk

Jaroslav Heyrovský

„Stručný přehled o životě a práci našeho jediného nositele Nobelovy ceny za chemii a přírodní vědy. Narozen za Rakouska a zemřel až v ČSSR. Vzor vytrvalosti a cílevědomosti!“... celý text
— konicekbily

Miluji kočky

„Kočky mám ráda, takže tato knížečka mohla potěšit, ale bohužel se mně moc nelíbila - některé fotky nejsou moc hezké a "kočičí myšlenky" mě taky moc neoslovily.“... celý text
— DádazPrahy

Hrad ve Skotsku

„Audiokniha Přednes a hudební doprovod 4* Posloucháno v rámci Klubu milovníků knih s prosincovým tématem - Vánoční romantika. Tentokráte musím říct, že to pro mě byla velká oběť a stálo mě mnoho úsilí knihu doposlouchat. Téměř všichni mi tvrdí, že se jedná o oddychovou knihu. Hmm, tak já jsem výjimka, mě neuvěřitelně unavovala. Opakovaným poslechem jednotlivých kapitol (usínala jsem klidně v půlce věty) se mi její poslech neustále prodlužoval, což bylo k uzoufání! Jelikož se jedná o druhou knihu, kterou jsem od této autorky přečetla (obě v rámci KMK), dovoluji si s naprostou jistotou tvrdit, že jsme se s autorkou zcela tematicky a obsahově minuly. Nadále už štěstí zkoušet nebudu. Pořád věřím, že mám romantickou duši, jen mám hold na romantiku jiný pohled!“... celý text
— cérka

Vražedné znamení

„Další skvělý díl, který vás drží v napětí po celou dobu čtení. Sice tento díl v momentálním mém stavu se mi nečetl moc dobře a chvílemi mi bylo úzko, co se dělo s dětmi, ale Maarten to některými hláškami vytáhl. Nejlepší byla vtipná chvilka na konci v letadle :-), celý Maarten S. Sneijder. Moc se mi líbilo vzkvétání Sabiny a Marka, přála bych ji to. Jak už zde bylo naznačeno, máme tu trochu otevřený konec ? Nevyřešená postava ? Těším se na další případ a dávám do doporučených. Jediné co ještě vytknu mimo obsah knížky je měkká vazba knihy samotné, proč ? Obal děsný oproti předchozím dílům. Úplně to zkazilo celou sérii, jak vazbou i obalem. Kdyby bylo hodnocení na tohle dám jasný ,, odpad “ .“... celý text
— Šárka88