Nejnovější komentáře
Bezstarostná léta bezradná
„Příjemné čtení o nepřijemné době.“
— Borntobike
Ďáblové jsou tu
„K této knize jsem se dostal naprosto náhodou, když na mě vykoukla v městské knihovně. Už když jsem ji četl, jsem si říkal, že je to klasický případ díla, které člověk buď miluje nebo nenávidí. Po dočtení jsem si tím naprosto jistý. Tentokrát pohříchu patřím do toho druhého tábora. Jak může někdo tuto sentimentální slátaninu považovat za detektivku?!? Rodinný román, možná. Ale na to to zase bylo zbytečně překombinované, křečovitě zašmodrchané a přitažené za všechno - vlasy počínaje. Jednu hvězdičku nechávám jen a pouze za obdiv k Paříži a z úcty k velkému Rodinovi.“... celý text
— TeaPeter
Galerie mrtvých
„Pro mě nejslabší díl, ale i přesto je na špičce thrillerů. To je prostě Carter :)“
— 01evik
Pamatuj na smrt
„V rámci společného čtení českých autorů jsme se dostaly k této knize, po které jsem už nějakou dobu pokukovala. Vlastně jsem autora zaregistrovala poprvé s jeho knihou Já, smrt a samozřejmě mě na první dobrou zaujala obálka.
Poslední dobou si už na YA přijdu „stará“, ale tady mi to nevadilo.
Hned na začátku mě dostal prolog a pak už jsem se každý den těšila, jak to vlastně celé dopadne.
Popisy holek nebo celkově věcí od Adama vyzněly až malebně, ale kluk to holt má z knížek, které čte a tím si získal moje sympatie i když byl ze začátku na pěst.
To vlastně i jeho bratr Martin, ale jsem ráda, že se kluci během knížky srovnali.
Poslední dobou mám „štěstí“ na to, že uhádnu během chvilky vraha. Ale popravdě mi to v této knížce nevadilo a přisuzuju to i právě žánru YA.
Konec a i samotné vyzrazení vraha bylo dost detailní a až mi z toho přebíhal mráz po zádech.
Holt nikdo nemůžeme vědět, že člověk, kterého známe celý život, nemusí být vlastně úplně tak úžasný. Protože i naši sourozenci, rodiče a kamarádi mají svá tajemství.
Už se těším na pokračování této série a doufám, že se v další knížce zavrtáme trochu víc do případu, který obestírá Adama a jeho rodinu.“... celý text
— kaja9825
Druhá tvář Kaie
„Už teda dávno nejsem cílovka ;-D ale řekla jsem si, že nějaké YA jako oddechovku a pohled na dnešní mladé zkusím a tuto knížku jsem vybrala spíš náhodně. Není to žádná vysoká literatura, ale četlo se to dobře a odsýpalo to, možná někdy zkusím i autorčinu sérii DIMILY.“... celý text
— marieke
Umrlčí tváře
„Tenhle příběh byl super ... Četlo se to úplně samo ....“
— Ronnie68
Červotoč
„Hutná atmosféra, nenávist a zloba, tím je kniha prostoupena do posledního místa. Myšlenka, že autorka čerpala z rodinné historie, ve mě vyvolává velké otázky. Třídní boj, zoufalství a zároveň nějaká forma nadřazenosti. Kniha určitě stojí za přečtení, jsou emoce, které u mě vyvolala a na které jen tak nezapomenu. Ale mám z ní takové zatím neurčité pocity, které potřebují nechat odležet.“... celý text
— luciella10
Syndikát
„Naprosto skvělé. Stejně realistické jako Sudetenland, ale tentokrát mnohem více "kotletovka". Super kombinace, přečteno jedním dechem.“
— Morning
Popravčí
„Nemám slov, popisy vražd byly opravdu drsné, ale zápletka a motiv opravdu skvělý. Doporučuji a těším se na další díl....“
— blebuska
Proč mlčíš, Feidippide?
„Na doporučení jednoho běžce. Pasáže o vytrvalostním běhání v šedivých časech normalizace mě bavily. Kruciš, tehdy jakoby fakt nebylo co dělat nežli podávat za amatérských podmínek sportovní výkony a chalupařit... Nezáměrně dnes knížka z šestaosmdesátého roku, z normálního režimního nakladatelství, dýchá uniformní společností a sešněrovanými možnostmi v ní. Paralelně k tomu ovšem pokus o historický miniromán z antiky, tak jak si ji autor představil podle učebnic a v nich obsažených jmen a válečných zápletek – čitelné to moc není, aspoň ne pro mě. (Na stranách 72–76 běžec Feidippidés uspokojí najádu, dryádu a dvě nymfy, v tomto pořadí, cože? Vyloženě prudérní román to tedy není, i to možná patří k bontonu pozdní normalizace.) A ještě bokem různé fantaskní vložky, rozehrávané a rychle utínané narativy, které mi volně připomněly román „Když jedné zimní noci cestující“ anebo film „Případ pro začínajícího kata“. Celkem tedy vysoká literární ambice, přece z toho ale dnes zbývá spíš to běhání. K autorovi jsem nic dalšího nedohledal.“... celý text
— pomala_kniha
Zombie
„Kniha bol taká krátka jednohubka, ale za to plná morbidností a zvrátenosti. Až ma núti sa zamyslieť, kto takéto niečo napíše (vydá??) a čo ho k tomu vedie. Riadna strata času a teda túto autorku už nikdy viac.(pravdepodobne).“... celý text
— Veronika33
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
„Žádný opravdový životopis jsem zatím nečetla, takže si nejsem jistá, jestli je tahle kniha životopis v pravém slova smyslu. To ať posoudí jiní.
Za mě je Tom Felton sympaťák s velkou mírou sebereflexe a s výborným smyslem pro humor. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s kamarádem u dobré kávy a vyprávíme si historky z natáčení a ze života. A teď mám chuť na pořádný filmový HP maraton.“... celý text
— Anor505
Max Havelaar
„Jak zmiňuje už komentátorka Thanyss, tenhle základní kámen moderní nizozemské literatury je opravdu neobvyklá směsice. Moderní je na něm břitká společenská kritičnost, ne ale žánrový tvar. Ústředním tématem je neřádná a alibistická nizozemská správa dobové Jávy, vedoucí k vykořisťování místního obyvatelstva i daleko za rámec toho, co sami kolonizátoři považovali v polovině 19. století za legitimní. Toto ústřední téma, rozpracované do detailních popisů místních mocenských struktur, jejich vzájemného klamání, krytí a trvalého lakování narůžovo ve směru k nadřízeným, je ovšem rámováno z dnešního pohledu dost složitě a zvláštně, nemluvě o jeho vlastním žánrovém složení a prokládání. Sám donkichotský hrdina Havelaar nemluví sám za sebe, jeho zkušenost je jakoby zprostředkována pořadatelem jeho zápisků Sternem a to celé je ještě obšírně rámováno satiricky přihlouplým podáním nafoukaného Droogstoppela, makléře v kávě. (Že domorodcům někdo bere buvoly? „Já jsem nikdy buvola neměl, a přece jsem spokojený“.) Do toho všeho pár básní, tragická legenda o Saidjahovi a Adindě i dlouhý seznam rozličných pojednání, které si Havelaar – a tuším i skutečný úředník Douwes Dekker alias později Multatuli – přivezl z koloniální Jávy. A nakonec odložení veškerého rámování a přímý autorský apel na domácí veřejnost a panovníka. Stylově zkrátka předmoderní mišmaš, tak jako i další Multatuliho knihy. (Série Ideën, Myšlenky, je prý žánrově něco jako u nás Demlovy Šlépěje, nekončící řada zápisků silného autorského ega). Jenže těžko se tomu pošklebovat, když to zřejmě docela významně zafungovalo, a lepit na to z 21. století takový nebo makový počet hvězdiček mi moc nejde. Za čtenářský zážitek třeba čtyři, jedním dechem to tak úplně nebylo, ale o to u sto šedesát let starého románu asi ani nejde. Vydavatelsky je Multatuli výzva: Max Havelaar byl před půl stoletím tím posledním, co od něj v češtině vyšlo. Na volném trhu nic. Woutříček Pieters asi stačí tak, jak ještě o deset let dřív vyšel v SNKLU, ale co třeba v češtině nějaký ten výbor z Myšlenek, nebyl by?
P.S. V nederlandistické příručce Olgy Krijtové jsem se dočetl, že část zašmodrchanosti jde na vrub překladatele. Makléř Droogstoppel nazývá Havelaara v originále Sjaalman. V překladu je hříčka Ošálený a čtenář tedy přemýšlí, proč zrovna Droogstoppel vidí hrdinu jako oklamaného. Jenže nemusí, v originále to ten význam nemá – je to jen poukaz k tomu, že si Havelaar nemůže dovolit slušný zimník a choulí se na ulicích do jakési šály, což se zavedenému makléři v kávě (Vavřínový gracht č. 37!) protiví.“... celý text
— pomala_kniha
Akira 3
„Spirála, po které se naši hrdinové vydávají končí v červí díře. Na jejich ramenech jsou všeho schopné děti rozličných schopností, tanky v ulicích města a grafické orgie hroutícího se města. Kam tohle může gradovat? Aha, ano tam kde se potkají na posledních stránkách...“... celý text
— alsha
Pro tebe
„Nádherný srdce rvoucí příběh. Na konci jsem brečela.“
— pavlikova9332
Šibujský incident: Otevření brány
„Gege opět odvedl skvělou práci.......zatím :(“
— ariannpHm
Pět životů: Neznámé příběhy obětí Jacka Rozparovače
„Netušila jsem, co od této knihy mohu očekávat, ale musím přiznat, že mě připoutala.
Je zde velice syrovým způsobem popsán život obyčejných lidí ve viktoriánské Anglii a hlavně to, jak bylo naprosto jednoduché dostat se na úplné dno společnosti, aniž by člověk udělal něco špatně, hlavně pokud oním člověkem byla žena.
Z tohoto pohledu si může člověk položit otázku, zda se policie v té době vlastně snažila vůbec vraha vypátrat, co vlastně měly oběti společného a zda poslední Mary Jane patří k prvním čtyřem nebo vrah najednou změnil modus operandi?
Kniha určitě stojí za přečtení a za nějaké to zamyšlení.“... celý text
— bozena3656
Tokijský ghúl:re 12
„Z :re na 100% nejlepší díl. 10/10“
— ariannpHm
Tokijský ghúl:re 1
„Sice jsem viděl celé anime,takže vím kam vše bude směřovat a že se kvalita o něco zlepší,ale i tak je tento díl ze všech TKG mang nejslabší. Je tu dost vysvětlování,Haise není tak zábavný jako Ken kaneki, a celkově postavy klesnou na nižší úroveň. 3* :(“... celý text
— ariannpHm
Na Radosti
„Tento příběh se mi zdál slabší, než ty předešlé knihy. Kniha obsahuje ještě jednu povídku - Příběh nenaplněné lásky.“
— Zlatinka.Emilly
Hospůdka v Praze
„Věci nemůžeme změnit, musíme je řešit.
Kde je vůle, tam je cesta.
Lidé se mění, ale jejich základní povaha zůstává stále stejná.
Opět dokonale spojené nové místo s klasickým produktem pro tento stát. A ještě příběh doplněn o klasické české chalupaření. Tahle spisovatelka prostě umí.“... celý text
— Kristy.Seb
Poslední modlitba
„Tentokrát mě Tara moc nenadchla. Zápletka byla na mě víc ujetá než aby se dala učíst a při vší dobré vůli se mi nedařilo některé osoby od sebe rozpoznat a podržet v mysli, kdo je komu kým.“... celý text
— Vesmich
Morfeův gen
„Mě se kniha líbila a myslím, že za přečtení stojí. Sympatický hlavní hrdina, na mě působil skutečně..“
— Aaaannnn
Vražedná pole
„Díky návštěvy Kambodže jsem se dostal k teto knize ,protože mě zajímala historie teto země a musím říct drsná kniha ,která pro každého není.“
— luper
Sedm metrů čtverečních
„Panečku, to byla bramboračka....! Carl ve vězení, dobří lidé všeho druhu se spojí pro dobrou věc - dostat ho na svobodu. Mraky mrtvol, všichni dobří lidé se spojí, aby se dobrá věc podařila. A tak oddělení Q vlastně vůbec nepracuje pro policii, spíše v ilegalitě plní příkazy Merete, Carlem osvobozené oběti z prvního dílu, která řídí jakousi podivnou organizaci. A tak třeba jeden policista volá druhému policistovi: "musím to zkrátit, asi nás odposlouchává policie!".
No, nemají to jednoduché, lotři jsou opravdu sveřepí a neváhají kvůli odstranění Carla vystřelit protitankovou střelu na celý kriminál, nejsou přece
žádní troškaři.....nějaká ta mrtvola navíc, to v tomto románu nepadá na váhu....
První díly série byly výborné. Chytré a vtipné. Jako mnoho jiných sérií, šla ale i tato pomalu ale jistě do kopru. A tento díl, tedy završení celé řady, to je orvavdu průšvih.“... celý text
— exlibris470
Americký milostný experiment
„Tak já jsem opět spokojená, myslím, že v rámci tohoto žánru se jedná o nadprůměrné dílo. Kniha ně pobavila, dojala, inspirovala, rozesmála, skvěle jsem se odreagovala. A proto tyto knihy čtu. Takže určitě doporučuji.“... celý text
— Mrňous1
Myslet srdcem: Psychedelická cesta Latinskou Amerikou
„Cesta jedné dívky s autoimunitním onemocněním. Krásné popisy krajiny a dějin jihoamerických států.“
— Runinka
Urla
„Již po čtvrté se setkáváme s Ilan, dívkou Naslouchačem, která slyší zpěv retey. Rozhodne se vzít budoucnost do svých rukou. Probudí meče a vydává se na druhou stranu Reteu přes pohoří a na sever do podzemí.
Hledá místo, kde otevře brány a zajistí svobodu všem sklenařům.
Vezme s sebou i bojovníky z bývalé pětadvacítky. Eliasz, Amadeo, Armin,Gerard, Jort, Raven a stařec Buni. Jen kapitán Joel si není jistý, co přesně Ilan dělá a je protivník. Ilan má před sebou plno úkolů a překážek.
Je to neuvěřitelně vymyšlený svět budoucnosti do nejmenších detailů. Kniha má po celou dobu spád, ani na chvíli se nenudíte. Při jejich dobrodružné cestě Ilan doprovází Nasterea Héchají, kterou slyší mluvit jen Ilan. Muži Héchají zatím nedůvěřují.
Buni ví víc než se zdá, ale po něčem pátrá ale nechce říct po čem. Naznačuje a stále mluví o severní straně. Zůstávám v úžasu nad autorčinou fantazií. Její popisy prostředí pohoří Retey, sklenitu a celého světa je dokonalé.
Jejich cestování a bojování s dalšími děsnými tvory vyvolává husinu. Otevřete knihu a rozhodně jí nechcete odkládat. Po konci je jasné, že čekání na pátý díl bude dlouhý, ale určitě se vyplatí. Děkuji za krásný čtenářský zážitek.“... celý text
— EvikU.
Noční hudba
„Pokud máte rádi ne přímo horrorové, ale spíše strašidelné příběhy s temnou gotickou atmosférou a občasnou dávkou černého humoru, mohla by se vám tahle sbírka líbit. Jsou tu příběhy temné i zábavné, stačí si vybrat. Mě třeba moc pobavila Caxtonova soukromá knihovna & knižní depozitář, naopak mě docela mrazilo třeba u Krve beránka, Dětí doktorky Lyallové nebo Rozlomeného atlasu.
John Connolly prostě píše opravdu pěkné povídky, a i když připouštím, že předchozí sbírka Nokturna mě oslovila o trošku víc, ty 4* si zaslouží.“... celý text
— Finn69
Moje pohádková knížka
„Opravdu krásná knížka pro děti s moc pěknou ilustrací. Jsou to zkrácené verze pohádek a některé jsou takové drsné :-D a rychle utnuté. Četli jsme všechny, až na Petra Pana, ta se mi moc nelíbila.“... celý text
— Šárka88