Nejnovější komentáře

Sedmá oběť

„První setkání s autorem a překvapivě velmi uspokojivé. Byla to nečekaně dobrá detektivka. Profilovačka agentka FBI Karen, která bojuje se svým násilnickým ex o svého syna Jonathana, aby byl svěřen do její výhradné péče, se přidává ke speciálnímu týmu, který již dříve vyšetřoval vraždy vraha Mrtvé oči. V týmu ne každý uznává práci profilovačů, navíc do týmu se přidává na důraznou žádost senátorky i Karenin bývalý kolega agent FBI, který jí nikdy neodpustil, že ona mu "vyfoukla" práci, kterou chtěl. Takže jsou zde brutální vraždy, do toho ex manžel, boj o život syna (doslova), boj s některými kolegy, se svou neústupností vůči nadřízeným, ale také i s nemocnou matkou Emmou. Navíc Karen se nechtěnou náhodou dozvídá věci z minulosti, které jí obrátí život naruby. Karen je za plno věcí suspendována a nesmí se zúčastnit vyšetřování, ale hlavní vyšetřovatel a jeho kolega za ní stojí. Takže vyšetřuje z domova. Jenže... Vrah není hloupý a hraje si se všemi. Příběh je nabitý akcí od začátku do konce, pro zbytečnosti prostě není čas. A i když částečně velmi rychle pochopíte, kdo by byl vrah, jakou roli ve všem hraje právě Karen. Karen navíc potkává možná pravou lásku, a i když se to zrovna teď nehodí, nehodlá se jí vzdát. A přesto autor mi dokázal na závěr dát "malou třešničku". Vraha jsem uhodla částečně. Moc se mi to líbilo a já se rozhodně dám do dalšího dílu.“... celý text
— moudivlacek

Světlo a stín

„Zase jsem začala čist dlši serii ktera bude určitě pěkná i když mistama moc smutná.“
— zdehan

Šest rakví

„Za mě zatím jedna z nejnapínavějších knih o Kim. Knihu jsem přečetla jedním dechem a napětím jsem skoro ani nedýchala.“
— EmillyT

Příliš osobní známost

„Knihy od spisovatelky se mi líbí, její styl psaní mi sedí. Takhle knížka je poměrně krátká, dá se říct že je to jen delší povídka. Viděla jsem film a myslela jsem si, že knížka bude podrobnější/rozsáhlejší atd, jak to většinou bývá,ale v tomto případě je kniha stejná jako film, takže stačí jedno nebo druhé, není třeba obojího.“... celý text
— natalie-p6706

Skryté karty

„Smutný příběh začíná tragickou smrtí mladé dívky na soukromé škole. Zasáhne to inspektorku Kim, která byla s kolegou blízko, ale nedojeli včas. Její instinkt jí napovídá, že to asi není tak, jak je jim to naznačeno. Se svou dravostí a obětavým týmem se pustí do vyšetřování. Je zde mnoho psychologie, na povrch vyplouvají vztahy mezi dětmi, ale i tajemství z minulosti. Systém školství je tam jiný, ale šikana vládne všude. Tady je hodně skrývaná, vyvolení jsou ve čtyřech skupinách, ukrytými pod názvy skrytých karet. Kdo je vyvolený, je to na celý život. Co ale, když odmítne? Co se děje pak? Vždy tu je mládež, která chce někam patřit a jedinci jsou schopni se úplně podřídit a plnit jen rozkazy. Kim ve všetřování pomůže setkaní s lidmi , které známe z minulých dílů, aby se snažila pochopit, proč, ale hlavně, jak usvědčit vraha. Tolik bolesti a pokrytectví a na závěr oběť největší.“... celý text
— Han-nah

Vánoce ve skotské vesničce

„Hezká vánoční romantika. Nesednete si z toho na zadek, ale knížka má super vánoční atmosféru. Líbí se mi, jak je tu popsána malá komunita Christmas rezort. Také se tu mihne postava z Vánoc na skotském hradě. Je to taková milá nenáročná romantika.“... celý text
— andulka1406

Skutečné zločiny na Ostravsku

„Místama jsem až kroutil hlavou, protože by mě nenapadlo proč a hlavně kvůli čemu můžou lidé páchat taková zvěrstva. Kniha je rozdělena do 24 krátkých kapitol na různá témata (alkohol, závist, drogy, agrese,...). Oproti Plzni a Praze, které jsem četl, zatím nejslabší díl. Ne kvůli nezajímavosti, ale, z mého pohledu, časté zabarvenosti a absence pohledu z OČTŘ.“... celý text
— Petr874

Ztracené dívky z Willowbrooku

„Velké plus dávám autorce ha zpracování reálného tématu, Willowbrook byl fakt hnus. Sage byla sympatická, moc jsem jí fandila. Záporák za mě byl ale dost snadno odhalitelný, nebyl to pro mě vůbec žádný šok, byly tak zkrátka jen dvě možnosti a vzhledem k tomu, jak nám autorka Wayna podstrkovala na každé stránce, bylo jasné, že on to nebude. Nepřijde mi reálné, aby ten pravý vrah dokázal vše, co dokázal, zejména mimo ústav aniž by si toho kdokoliv všiml. Zajímavé téma tak ke konci spadlo do jednoho velkého klišé, ale i tak myslím, že se jedná o dost dobré téma.“... celý text
— Werčíík

Když jsme to tajili

„Boziiiii. Jsem obrovsky nadsena. Nemohla jsem se odtrhnout a kdybych nepotrebovala fakt hodne spat, tak to prectu na jeden zatah. Grahama mi bylo tak strasne lito. Vyrustat v takovem prostredi mu dalo proste zabrat. Pak si zazit to, co se stalo a nakonec s pocitem viny zit dalsi roky. Sileny. Rikker byl skvelej. Kluk podle meho gusta. Miluju ho :-*“... celý text
— Kiwicatko

Butikovky

„Styl humoru není vůbec zlý, ale problém je, že téma není na to naplnit tím celou, byť útlou brožovanou knihu. Bavilo mě to tak 1/3 a do zbytku knihy jsem se už musela hodně nutit, protože to bylo na jedno brdo a pořád dokola to samé.“... celý text
— marky7

Šumava ještě tajemnější - Přízraky znovu ožívají

„Šumava ještě tajemnější, kniha bohužel vůbec ne lepší než první pokus Šumava tajemná. Takže lze hodnotit stejnými slovy. Jediné - snad - plus je, že autorka zde, v obou knihách, sestavila jakýsi encyklopedický soupis záhad a tajemství ve vztahu k Šumavě. A případný zájemce si podle tématu, které ho zajímá, pak může vyhledat lepší poučení u jiných autorů (autorka zdroje neuvádí). Naštěstí nad autorkou a její (věřím) poctivou snahou není třeba po těchto pokusech hned lámat hůl. Tam, kde má prostor pro vlastní fantazii (byť samozřejmě inspirovanou nějakými skutečnostmi), tam je podstatně lepší. Mám na mysli Samotu Christlhof. A určitě se budu zajímat o Dvanáct spících panen, až v roce 2025 vyjdou.“... celý text
— Arminus

Černočerné srdce

„Opět jsem se přesvědčila, že některé věci na internetu jsou zcela zbytečné pro život, naopak životy ohrožují. Kniha dlouhá, na můj vkus až moc, postav opravdu mnohem více než na orloji a než bylo třeba. Četlo se to dobře, ale bylo to předlouhé a to tlusté knihy opravdu miluji. Zkusila jsem ze začátku jako audio, ale zvládla jsem 19 kapitol a prostě mi to nešlo, asi na vině bylo velké množství postav, které jsem si nemohla pořádně zapamatovat a měla jsem ve všem chaos. Audioknihy asi nebudou pro mě to pravé, zkusila jsem před lety a nyní jsem si tuto skutečnost ověřila. A kdy se konečně prolomí ledy mezi Robin a Strikem? Už by to chtělo něco víc ...“... celý text
— princesse

Encyklopedie válečných lodí - Od 2.světové války po současnost

„Vyhozené peníze. Intenzivně se zajímám o námořní boje od roku 1904 do konce druhé světové války a od této encyklopedie jsem si sliboval jen ty autentické fotografie, přesné barevné kresby a technická schémata, jak mi bylo slíbeno v popisu, doprovodný text mi nic nového přinést nemohl. Mé zklamání a dokonce vztek byly obrovské. Použité fotografie mi byly notoricky známé, barevné kresby nebyly špatné ale z období, o něž se zajímám jich bylo pramálo. "Třešničkou" na dortu pak byly chybné popisky u kreseb i fotografií. Jediné, co mělo na této knize cenu, byl křídový papír, na němž byla vytištěna. A právě tisk výrazně snížil i cenu této jediné hodnotné záležitosti.“... celý text
— Forsaken

Vykoupení

„Další příběh, co má šmrnc, který neodebírá na autenticitě. Nemám co dodat. Na Goffu už jsem pěla tolik ód, že bych vykrádala sebe sama.“
— karaliene

Chybíš mi

„Špičkový thriller? Spíš umrněné melodrama s kriminálními prvky. Coben je sice solidně vypsaný, ale jede na autopilota, a snaží se zavděčit všem, zejména však naivním milovnicím romantického čtiva. Zklamání na entou...“... celý text
— KlariN

Chata ve Švýcarsku

„Nebylo to špatné čtení, ale oproti ostatním romantickým útěkům trochu slabší. Chvílemi mi to přišlo neustále to samé dokola. Postavy sympatické, prostředí dechberoucí.“... celý text
— MiraRunaway

Pád do tmy

„Velmi neobvyklá dvojice soukromých vyšetřovatelů oba byli neprávem odsouzeni. Případ malé Jenny je také neobvyklý, je zvláštní kolik se v této knize najde různých lidí s úchylkami. První série, kdy mi na stolku leží všechny díly, tak uvidím....“... celý text
— Kaja1

Šumava tajemná

„Autorka se poctivě snažila dát do knihy všechny možné „záhady“ a „tajemství“, vážící se k Šumavě, od folklóru až po některé nejasné či tajemstvím dodnes zahalené události druhé světové války na Šumavě. Kromě snahy ale výsledek nemohu ocenit jako dobrý. Pokud jsou na stejné téma knihy jiných autorů (Otomar Dvořák, Arnošt Vašíček), je jasně prohrávající paní Rubínková. Celkově na mne text působí jako z prostudované a nutno přiznat bohaté (byť v knize neuvedené) literatury udělané výpisky, které bez nějakého dalšího autorského zpracování a mnohde bohužel i bez pochopení toho, co uvádí původní zdroj, autorka předkládá jako knihu o „tajemství“ Šumavy. Takže spousta chyb a někdy i velice zmatené líčení události (podstatné pro pochopení bylo z původního zdroje zřejmě vynecháno?). Třeba u dnes už asi dost známého příběhu skupiny školáků, kteří zmrzli cestou ze školy ve vánici (viz povídka od Karla Klostermanna) sice nejprve správně uvádí, že něco podobného se snad stalo někde na Vysočině, rozhodně ne na Šumavě, ale tam, kde pak líčí tragedii odehrávající se někde u Moravských Budějovic, se přesto klidně píše dál o „Šumavě“. O maličkostech, jako obec "Kaldenbach" (!) ani nemluvě. Text je pak jakýsi mišung tradičních i nových pověstí, exkurzů do dějin dané lokality a turistického průvodce. Celkově kniha podprůměrná, málo zajímavá, název slibuje něco, co obsah zdaleka nenaplňuje.“... celý text
— Arminus

Tady jsme doma

„Kniha o rozměrech 35x23 cm, která skrývá více jak osmdesát děl. Co list, to jedno zastavení. Kdo si prohlédne obálku, pozná, že nejde o díla zachycující pouhý kousíček toho či onoho města, ale o malované koláže, které město parádně zhušťují, zdrcávají. // V případě Prahy jde autor ještě dál. Prochází jednotlivými uličkami, postává před konkrétními domy, vrací se v čase a ukazuje jejich historii, jejich obyvatele…. // Maximální počet hvězdiček! Vybírám tyto: - Bílkova vila (obr. 47) - Na Prádle (obr. 62) - Řásnovka (obr. 71)“... celý text
— milamarus

Putin: Život a doba

„Zatím jsem si jen stáhla ukázku, ale je to skvěle napsané, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí.“
— Dresia

Tachmasib letí k Saturnu

„Opakovat, co jsem napsal k 1. dílu této dnes trilogie, k Planetě nachových mračen už nebudu – viz tam. Včetně důvodu, proč jsem knihu znovu četl. Fakt je, že první díl, Planeta nachových mračen na mne začátkem šedesátých let minulého století asi neudělala nejlepší dojem, protože toto pokračování (nový příběh stejných hrdinů) jsem v roce 1965, kdy vyšel česky, už nekoupil – i asi proto, že mezitím už vyšlo i pár nesrovnatelně lepších sci-fi angloamerických autorů (výbornou sbírkou Labyrint počínaje, Bradbury atd.), takže knihu jsem koupil až mnohem později v antikvariátu, až když jsem kompletoval svou sbírku děl Strugackých. Platí totéž, co pro Nachová mračna. Nejvýše dokument doby (připomenutí celé té zblbělosti pamětníkovi), sci-fi motivů ještě méně než v prvním dílu. Snad jen dodnes nepřekonaný (a už asi nepřekonatelný, autoři dnes pracují v sci-fi s jinými nápady pro cesty vesmírem): sovětský vynález letu vesmírem po přímce, nejrychlejší, spolehlivé… (jak nevzpomenout základní poučky teorie relativity pro laiky, kterou autoři, snad i v SSSR, museli znát: „Hmota říká prostoru, jak se má zakřivit a prostor říká hmotě, jak se v tomto zakřiveném prostoru může pohybovat“). Za nejfantastičtější ovšem považuji scénku, kdy se hrdina odkudsi z balkonu moskevského superhotelu dívá na Palác sovětů, nejnádhernější stavbu a symbol komunismu (na světě – větší části světa - je v knize už komunismus). Ano, to je ta stavba, kvůli které Stalin nechal podvraťácky utajeně odstřelit Chrám Krista Spasitele, aby bylo místo pro stavbu této (podle zachovalých plánů) obludy, symbolizující neméně obludný komunismus. Režim ovšem se na tento svůj svatostánek už nikdy nezmohl a odebral se do kopru dříve, než mohl být smělý plán realizován. Takže zde jde o skutečnou fantazii nejvyšší kategorie. Zajímavý je také popis jakési kapitalistické enklávy, trpěné světu vládnoucím svazem komunistických států (mírové soužití podle ruské představy!). Nejlepší zde je pak líčení, jak kapitalističtí občané se v tomto městě nezřízeně ožírají, což hrdinovi ze SSSR, vychovanému Komsomolem, abstinentovi, přijde neuvěřitelné, že se lidé mohou takto chovat. Ano, někdo ze státu (a je jedno, zda to bylo carské Rusko, nebo SSSR nebo Rusko dnes), kde alkohol po generace doslova likviduje národ a vlády za všech režimů nejsou schopny s tím udělat vůbec nic, se podivuje opilecké degeneraci obyvatel skomírajícího kapitalismu. Další sovětská fantazie de luxe, kterou možno označit jako trefit se do vlastní nohy. Jinak jde v knize o celkem málo zajímavý let nováčka ve vesmíru k Saturnu se zastávkou na Marsu. A zde je volný odkaz na olgoje chorchoje: v poušti zde žijí jacísi nebezpeční pouštní červi, které hrdinové musí likvidovat a také zlikvidují. Nakolik se tímto motivem inspiroval Aleš Pitzmos při psaní svého písečného červa nevím, mnohé styčné body tu bezpochyby jsou. Hodnocení jako u Planety nachových mračen: pro čtenáře, pokud kromě slabé sci-fi linky nemá zájem se seznámit se sovětskou ideologií šedesátých let, 2*, pro mne, sběratele, snad 3.“... celý text
— Arminus

Komisař

„Zase jsem četla druhý díl dřív, než první... S dějem jsem neměla problém, ale bohužel už některé věci jsou propálené. Autorka píše svižně, s dobou znalostí problematiky. Určitě si sérii přečtu celou.“... celý text
— Hana62

Planeta nachových mračen

„Kniha zde má celkem velice dobré hodnocení. Já ale ho bohužel musím poněkud snížit. K tomu dodávám, že autoři patří dnes k mým nejoblíbenějším, mám, myslím všechna jejich díla, vydaná v češtině (jedno i dvojjazyčné, s textem českým i ruským). Jenže – od doby, kdy psali tento román, muselo k napsání Stalkera, Pohádky o Trojce či Židáků města Pitěru utéci strašně moc vody a stát se mnoho věcí … Knihu jsem koupil, když vyšla, a je to dodnes, co to úpravy, kniha velice hezká. K novému přečtení mne přivedl román Aleše Pitzmose Smrtící červ. V souvislosti s jeho titulním „hrdinou“, červem olgoj chorchojem, jsem bádal, kdo o něm také psal a zjistil, že to byli i bratří Strugačtí. Takže jsem si knihu, po více než 60 letech, znovu přečetl. Nemá cenu zde vzpomínat, jaký dojem na mne udělala tehdy, v té kulturní bídě socialismu (a sci-fi v Česku vůbec). Můj dnešní dojem je, že jde už jen o dokument doby a její zblbělosti, kde jen málo mohlo nasvědčovat tomu, kam až se autoři vyvinou. Z hlediska toho, proč jsem ji tehdy koupil, tedy jako sci-fi, tam mnoho zajímavého není, pro mne jediná věc: ten „rudý kruh“, jakýsi svérázný projev jaderného života (vedle jiných tvorů, kterými autoři Venuši zabydleli). To fantastické je a jako sci-fi slušné i dnes. To, že autoři v době, kdy už se vědělo, jaké podmínky jsou na planetě Venuši, tam posílají své hrdiny tak nevadí. Silný (ideově) je ovšem už úvod: do centra sovětských kosmonautů přijíždí nový člen, sice ne kosmonaut, ale se zkušenostmi z práce v podmínkách pouště Gobi (zde je kratičká zmínka o tom olgoj chorchojovi, převzatému zřejmě od Jefremova). A kde se „hlásí do služby“? No přece u stranického tajemníka! Přesně jako byl v Česku ten vtip: „Když přijedu na okres, jdu napřed na stranu“. Stranický tajemník vše vede, všemu rozumí, otcovsky vždy poradí. Zkouškám fantastického vozidla pro projížďky po Venuši – přihlíží a odsouhlasuje je stranický tajemník. Atd. Celá ubohost a šaškárna „sovětského“ zřízení v kostce. Na Venuši pak je už trochu i té sci-fi a popisy místního života a snahy uniknout z „rudého kruhu“ jsou zajímavější. Přesto knihu nemohu, co do kvality pro dnešního čtenáře ohodnotit výše než 2,5*. Pro sběratele děl Strugackých jako jsem já snad 3.“... celý text
— Arminus

Čarodějky

„Za mě velký wau.. příjemné tajemno a rozzuzlovani.. nebylo to jako detektivka kde čekáte kdo je vrah, ale i když tušíte, tak jistě nevíte a když jste si už jisti, tak si říkáte ne to ne.. líbila se mi ta cesta Mají k Táně..ne vždy je vše černé a bílé..přesně jako noc a den... a i zahrnutí covid pandemie bylo trefné. hezky sladěný příběh“... celý text
— Vivetkav

Kůže

„Kniha Kůže od Curzia Malaparteho představuje fascinující a zároveň trýznivou nadstavbu jeho předchozího díla Kaput. Propojení obou knih je natolik výrazné, že se zdá být logickým krokem číst je v těsné návaznosti. Přestože jsem tento pořádek zcela nedodržel, zpětně mi připadá, že by to výrazně prohloubilo čtenářský zážitek. Na adresu Kůže se často objevují recenze poukazující na její údajně příliš naturalistické ztvárnění. Podrobné popisy války a jejích dopadů na lidské osudy mohou na někoho působit jako neúprosné zrcadlo doby. Já však vnímám tuto knihu jinak. Její tón mi připadá až překvapivě laskavý, naplněný hlubokým pochopením a soucitem k těm nejzranitelnějším a nejvíce trpících. Malaparteho pohled je prostoupen smutkem a lítostí, které dávají knize specifickou emocionální hloubku. Na rozdíl od Kaputu, který se rozprostírá napříč celou válečnou Evropou, Kůže se zaměřuje na jediné místo – Neapol. Toto geografické omezení však otevírá prostor pro intenzivní a sugestivní příběhy, které na čtenáře doléhají svou tíhou. Mezi nejsilnější momenty patří scény se ztraceným psem, mrtvou holčičkou či tragické osudy dětí, které jsou nuceny obchodovat se svým tělem. Každý z těchto obrazů je zachycen s bolestivou přesností a zároveň s hlubokým lidským pochopením. Přestože je kniha brilantně napsaná, její komplexnost může být pro čtenáře místy náročná. Některé pasáže na mě působily složitě a vyžadovaly vyšší soustředěnost. To však neubírá na její síle – naopak, tato náročnost zdůrazňuje hloubku autorova sdělení. Kůže je dílem, které čtenáře nejen zasáhne, ale také přiměje přemýšlet o lidskosti, válce a utrpení způsobem, jaký je v literatuře vzácný.“... celý text
— engelmar

Smrtící tajnosti

„Příběh se mi líbil, hezky plynul a konec mě uspokojil. Jsem ráda, že jsem autorovi dala ještě tak 3 šance a dostala se až sem :o)“
— Abikk

Dokonalé ticho

„Po zádech běhá mráz a stejně jsem se nemohla odtrhnout. Na další díl mám již rezervaci, tak snad se dočkám brzy. Zatím moc dobrá série.“
— iška

Ultimátum

„Nakonec mě kniha bavila.“
— Emma27

Základy behaviorálnej ekológie

„Oba autoři patří k předním středoevropským badatelům v oboru behaviorální ekologie - nejlepší důvod si knihu pořídit, ať už hledáte podklady k přípravě na zkoušku, nebo se "jen" zajímáte o chování živočichů. Kniha je aktuální, moderní, přehledná.“... celý text
— TGC

Drak spí

„Druhá detektivka od paní Klevisové, kterou mám za sebou. Příběh se mi moc líbil, i když bylo dost nutné udržet pozornost v souvislostech postav a jejich jmen. Při poslechu je to složitější, než když čtete v knize. Děkuji ČRo za uvedení a volný poslech. Přednes paní herečky Elišky Brumovské se mi moc líbil.“... celý text
— knihovna1