Nejnovější komentáře
Mělo to smysl?!
„Na knihu jsem narazila náhodou, když jsem si vybírala knihy z druhé ruky. Sáhla jsem přesně po takové, kterou jsem potřebovala....
Kniha je vlídná, milá. Vyprávění na jednu stranu až idealisticky statečné, ale protkané realitou, věřím, že to opravdu odráželo autorovu touhu a sílu žít. Číst si příběhy studentů a jejich pozdější životní cestu bylo zajímavé, co mě ale nejvíce fascinuje je s jakou láskou a úctou psal o svých studentech, to jak je vnímal je tak čisté nesobecké a krásné lidství, že mě to zanechalo beze slov a se spoustou myšlenek...
Doufám a věřím, že i deset let od jeho smrti na něj studenti vzpomínají s láskou...“... celý text
— Nell97
O hvězdách víš hovno
„Na knize je strašně vidět ta snaha umět psát, ta úporná křeč tolik typická pro člověka bez talentu, který devět let vytěžuje betačtenáře a probírá se příručkami, aby zjistil, proč mu to nejde. Takhle opravdoví spisovatelé nefungují, takhle funguje ten, kdo se za každou cenu snaží vydat knížku, byť mu nebylo naděleno. Tím se jen potvrzuje známé rčení, že kdo neumí, ten učí.“... celý text
— Ellie01
Román pro ženy
„Nevím, jak se v této knize autorovi podařilo popsat ženy jako úplné stvůry.
Nevím, co je na této knize vtipné.
A nevím, jak někdo může říct, že je to hluboká sonda do vztahů.
Fuj, tenhle je svět děsivější než Mordor.
Málokdy jsem takhle zhnusena, takový pocit vyvolá jen násilí na dětech, zvířatech, starých lidech a Viewegh.“... celý text
— 221B
Děvčátko
„Krátká a svižná detektivka tak trochu jinak a opět mně děsně bavila. Tentokrát Marek Vráz jen poslouchá děsivou zpověď svého dobrého kamárada a snaží se pochopit, co se vlastně stalo a proč se dostal do situace, kdy vzal spravedlnost do vlastních rukou ... Smutný příběh a smutný konec.“... celý text
— Abikk
Čtvrté křídlo
„Draci super. Autorkou vytvořený svět úžasný. Hlavní hrdinka naštěstí není otravná nána, která je nejmocnější, nejsilnější a zvládá vše levou zadní (zatím). Sympatický temný anti-hrdina. Ostatní si postavy si člověk snadno oblíbí. Akorát mám tak nějak pocit,že už jsem tohle všechno někde četla...“... celý text
— Kalokaghatia
Slib mrtvým
„Za me tedy ne. Strasne rozvlekle, chybel spad, napeti a mnoho jmen, neustaly popis myslenek a pocitu,...Vse co pro me dela dobrou detektivku. Prvni a posledni kniha autorky, co jsem cetla“... celý text
— Kalokagathia
Až najdu klíč
„Odklon Keplerů k jemnějšímu žánru.Klasický formát uzavřené skupiny ve které se skrývá vrah.To je trochu problém, protože se v tom nedá nic moc vymyslet, nebo mě spíše nebaví.
Zajímavé místo příběhu, slušný popis postav a finální rozbor příběhu.Žádná velká zápletka.
Přes tragédii z minulosti k tragédii v současnosti.Uvidím co bude dál.“... celý text
— jarda155
Vampýři
„Historicko-gurmetské výlety za erytrocyty v úvodní části knihy mě nadchnuly. Společně s Tiborem jsem prožil nejedno excelentní dobrodružství v atraktivních kulisách středověkého Balkánu. Přechodem do současnosti v dalších kapitolách ztratil příběh něco na atraktivitě nicméně pokračuje ve stejně napínavém tempu.
"krásné" a poctivé.“... celý text
— bleekemolen
Agnes a Zakázaná hora
„Někdy k vám doputuje kniha, která se trefí do vaší nálady/úvah/rozpoložení. Mám doma osmiměsíční holčičku a musím se zamýšlet nad tím, co ji čeká, jak ji budeme vychovávat, co bychom ji chtěli/měli naučit atd. Nejsem si jist, zda tato knížka je pro malé děti nebo spíš pro jejich rodiče, ale mě příjemně pohladila po duši a donutila mě zamýšlet se nad různými tématy výchovy a dospívání. Díky Veroniko“... celý text
— JSmerda
Přiznání
„Inspirováno ,bohužel, skutečností.
O tom, že naděje umírá poslední, ale přesto umírá, pravda bývá často slepá a občas pouze pootevře oči, snahou někomu pomoci zároveň můžete jinému ublížit a nejdůležitější je americký fotbal.
Opravdu smutné je, že život jednoho neznamená nic proti zábavě, pohodlí jiného.“... celý text
— jarda155
O dvanácti měsíčkách
„Nestárnoucí národní pohádka od Boženy Němcové. Pohádka vypráví o dívce Marušce, kterou vyžene její sestra Holena a její matka pro jahody, borůvky a nakonec pro jablíčka uprostřed zimy. Úkoly jí pomůže splnit dvanáct kouzelných bratrů měsíců.“... celý text
— martianekk
Tvá dubnová lež 1
„První moje manga s "normálním" příběhem a ono to funguje!“
— lassse
Propast
„Obrovské zklamání. Kniha v podstatě nemá žádní děj. Asi 70-80% příběhu se odehraje na jednom jediném místě, kde hlavní hrdina svádí vnitřní boj s mystickým voláním ducha skoku/sám se sebou/přírodou - tedy zda skočit do propasti nebo neskočit. Neustále dokola se opakují podobné motivy jen jinými slovy nebo v jiných duševních kulisách a občas se v rámci jednoho kolečka přidá nějaká nová informace. Autor se snaží z toho jediného okamžiku ždímat nové a nové emoce, ale je to k uzoufání nudné.“... celý text
— JSmerda
Někdo z nás
„Jak jsem se na knihu těšila, tak jsem po jejím dočtení zklamaná.
Úvod mi přišel zdlouhavý (a jak pročítám komentáře, tak nejen mně), ale do značné míry je to pochopitelné, protože postav je hodně a je třeba s nimi čtenáře seznámit. Víc mi vadilo, že jsou všechny postavy nesympatické. A hovory mezi nimi a jejich protějšky jsou vždy šíleně vyhrocené, uměle natahované a stále o tomtéž. Nesympatičnost postav ještě umocňují jejich jména plná tvrdých souhlásek - Radan Herel, Richard Herel, Theodora Herelová? Člověk je musí nesnášet už jen proto, že je nemožné jejich jména normálně vyslovit.
Obě tajemství, která v průběhu děje vylezou na povrch, jsem uhodla, a to velmi brzy. (Tady začíná SPOILER!!!) Vraha jsem tipla na základě jednoduché úvahy - proč nikdo nebránil, aby se zavolala policie? Druhého kostlivce ve skříni (když první byl v jímce) jsem odhalila podle prologu, jednoho Patrikova postřehu a jedné poznámky, kterou pronesla Viola. A z této dějové zápletky mi navíc bylo až fyzicky nevolno. Obě rozuzlení se mi zdají nevěrohodná - jednak nevěřím, že by nějaká matka s podobným manévrem souhlasila a tak snadno se s tím smířila, jednak mi přijde divné, že by otce nedokázali zpacifikovat tři teenageři (2x16 a 14 let), ale osoba X ho lehce nejen zabila, ale pak se i sama zbavila těla a zahladila stopy.“... celý text
— Aknel26
Terror
„Kniha je opravdu mrazivá, hodně mrazivá. Je to pomalé, detailní a mrazivé. Horor sám o sobě, a to by tam ani nemuselo být nic nadpřirozeného. Opravdu skvostný mysteriózní horor!
Příběh se odehrává v extrémně nehostinném prostředí Arktidy, které samotné působí jako další „postava“ knihy. Ta izolace, ticho, a nekonečný led způsobují, že atmosféra houstne každou stránkou. Postupné odhalování toho, co se skutečně stalo, vás nenechá odtrhnout oči.
Dan Simmons odvedl skvělou práci v propojování historických faktů s fikcí a jeho popisy vás vtáhnou přímo do děje. Doporučuji všem, kdo milují napětí, tajemno a atmosféru, která vás nutí zkontrolovat, jestli máte doma dost tepla.“... celý text
— vihar
O bílém hadu
„Božena Němcová na dobu netypicky pro aktuální dobu vybrala hlavní hrdinku ženu a ne muže. Ukázala tím, že i ženy jsou silné a mohou zvládnout to, co muži, i když trochu jiným způsobem. Krásná pohádka.“... celý text
— martianekk
Šelma
„Čekal jsem, kam se to po jeleneh vyprofiluje.Když mi knihovnice podávala tu "bichly" trochu jsem se lekl, ale bylo to nakonec akorát a bylo to dobrý.V našich končinách neobvkylé zapojení tajných služeb, trochu divná a do kolektivu nezapadající vyšetřovatelka, slušný příběh.Sérii si určitě pohlídám.“... celý text
— jarda155
Zmizení Astrid Bricardové
„Úžasný příběh tří generací. Moje druhá kniha od této autorky a určitě ne poslední.“
— Maky806
Legendy & latéčka
„Knížka má klidný děj s několika dramatickými okamžiky. Ve dvou třetinách jsem si říkal, co se asi tak bude řešit, když příběh dostal řádný šťouchanec a až do konce chytil druhý dech. Některé věci nebyly dotaženy, například důvod velkorysosti nejmenované madam, ale nebylo to nic fatálního. I ten citový závěr jsem nějak mentálně zvládnul - pro americké autory je to asi povinnost... Hodnotím na půl cesty mezi trojkou a čtyřkou.“... celý text
— Boby17
Krutý ráj
„Moc jsem se těšila na bráchu Killiana a jsem ráda, že vsuvka byla i s Liamem. Nahánění jako kočka s myší a joo sice jsem věděla z prvního dílu, kým je, ale naše hlavní hrdinka ne a její boj rozum a cit se mi líbil. Víc takových, ještě tam máme kumpány k mání :D skvělý první díl a srovnatelný druhý“... celý text
— Lee7
Vánoce ve Snížkově
„Krásné obrázky, jednduchý příběh o přátelství a o tom jak je smutno tomu na koho můžeme třeba i omylem zapomenout.
Dětem se krásně ilustrovná knížka určitě bude líbit.Doporučuji pro děti od 4 let.“... celý text
— Danago
Ptáček na klíček
„Moc hezká kouzelná zimní pohádka , ideální pro dívky od 10ti let
Pohádka navodí vánoční mrazivou atmosféru. Je to dobrodružný vánoční příbě z viktoriánské Anglie.
Sirotek Seren na cestě za novým životem, získává na mrazivém viktoriánském nádraží záhadný balíček od neznámého cestujícího. Když se dostává do vysněného sídla , zjistí, že je zde smutno a žádné radostné Vánoce ji zde nečekají. Rozhodne se vrátit do sídla ztracené štěstí.
Serense tedy vydává na záchrannou cestu , u níž ji pomáhá mluvící havran na klíček.
Knížka má tak akorát stránek, aby to děti bavilo po celou dobu čtení.“... celý text
— Danago
Pán krkavců
„Co všechno obnáší starost o krkavce v londýnském Toweru v zajímavém povídání nejen pro milovníky zvířat.“
— jarda155
Ztracená země: Příběh moderního Ruska
„„Papírový reset vztahů Ruska s USA, jak si všiml historik Arthur Rachwald, byl nakonec pouze další epizodou v dlouhé řadě tendenčních zlepšení vztahů Moskvy se Západem, které se v historii periodicky opakovaly a byly ruskou elitou zištně využívány k získání času a prostoru pro rozvoj vlastní ruské domácí i zahraničněpolitické agendy. Rusko tak mělo bohaté zkušenosti s nasazením přívětivé masky líbivé pro naivní Spojené státy – a pro Západ jako celek. Pod vstřícnou maskou se však rozvíjely ambiciózní mocenské plány, neslučitelné se západními představami o přátelském Rusku.“
„Právě mnohovrstevná tragédie devadesátých let je zásadní pro pochopení ruské společenské poptávky po osobě jako Putin; po politikovi, který svou agendu explicitně postavil na kritice sdíleného ruského traumatu devadesátých let a přišel s alternativní vizí znovu mocného Ruska.“
„Američané a do značné míry také Evropané nedokázali pochopit hloubku ponížení, kterou Rusové cítili po ztrátě svého impéria.“
Název knihy je velmi výmluvný. Rusko je ztracená země. Autor předkládá výklad moderních dějin Ruska se zaměřením politický systém. Na úvod je třeba poznamenat, že práce je to velmi podobná knize „Všichni muži Kremlu“ od Michaila Zygara. Scherf svou práci podobně strukturuje a na Zygara se často a v mnohém odkazuje, přesto obsahuje mnohé, co Zygar pomíjí, zejména místy lehce odlišný západní pohled. Premisou knihy je neschopnost západu Rusku jakkoliv porozumět, porozumět ruské národní mentalitě, zejména zcela chybná aplikace západního způsobu přemýšlení a západních pravidel morálky na chování Ruska a jeho představitelů, a v neposlední řadě naprostá neschopnost, hraničící až s hloupostí a naivitou, západu toto chybné vnímání Ruska v průběhu posledního století jakkoliv korigovat.
Příběh začíná zcela pochopitelně v devadesátkách, pro Rusko naprosto tragických, kde lze nalézt původ mnohého, avšak ani zdaleka ne veškerého současného Ruského marasmu. Zaujala mě přímá účast amerických ekonomických poradců v Moskvě při návrhu a implementaci ekonomických reforem po rozpadu SSSR, nebo jinak snaha o implementaci západních kulturních norem na Ruskou životní realitu, ve světle dalšího textu knihy předem odsouzeno k nezdaru. Tenhle střípek dějin jsem vůbec neznal. Dále pokračuje ve výčtu dalších dějinných událostí: předání moci Putinovi, konsolidace moci a postupný odklon od pokusů o liberalizaci, válka v Gruzii, Jižní Osetie, výměna Putin – Medveděv, opět chvilkové tání a následný rychlý propad do příkladné despocie, pak již Ukrajina a barevné revoluce, obsazení Krymu a vyvolávání nestability na východě Ukrajiny. Výklad sleduje podobnou linii jako u Zygara, v detailech je však odlišný, předkládá odlišné závěry, odlišné motivace. Scherf se hodně zaměřuje na kulturněpolitické a morální historické rozdíly mezi východem a západem, pramenící z patrimoniálního systému, který v Rusku fungoval po staletí. K tomuto lze vysledovat mnoho ze současných ruských patologií. Z pohledu politologie se autor hodně věnuje vytváření a konsolidaci ruské „řízené demokracie“, což je samozřejmě jen eufemismus pro klasickou východní despocii. Dále též vytváření nových národních a historických mýtů – např. nekončící Velká vlastenecká válka a implementace tohoto do současného konfliktu se Západem. V knize je však mnoho dalších komentářů k mnoha dalším tématům, zmíním ještě tolikero naprostou ruskou fascinaci „fašismem“.
Na závěr malé srovnání mezi Scherfem a Zygarem s ohledem na „co číst?“. Původně jsem chtěl dát doporučení spíš ve prospěch Zygara, jelikož se zdá být autentičtější – přeci jen je to Rus, navíc je v popisu událostí výrazně detailnější. Scherf naopak často ze Zygara vychází, v mnohém se opakuje, nepůsobí to příliš originálně. Na druhou stranu předkládá někdy velmi osvěžující výklad událostí a pochopitelně události komentuje s větším časovým odstupem, což je zjevná výhoda. Po znovu projití poznámek zájemcům doporučuji přečíst obě. Obě se vzájemně doplňují, Zygar nabízí východní pohled, Scherf naopak pohled západní. Už jen tohle stojí za porovnání.
V každém případě jde o slušný pohled na mentalitu ruské vládnoucí elity, a vlastně pohled na mentalitu Rusů obecně. Kniha je přístupná, psána lehkou formou, kapitoly jsou krátké, přehledné. Nebál bych se knihu doporučit i naprostým laikům, zájemcům o dění na východě.
„A podobně jako dítě na pískovišti, které nezná lepší způsob, jak si zjednat respekt, než křik a skákání po cizích bábovičkách, vstoupilo znovuzrozené Rusko do mezinárodní scény. V blízkém zahraničí si začalo křikem a dupáním vymáhat vážnost. Američané tak nalezli Rusko plné starých imperiálních ambic. Zemi odhodlanou „obnovit svou vojenskou moc a maximalizovat svůj vliv v postsovětském prostoru, aréně, kterou Rusko vnímalo jako přirozenou sféru svého zájmu.“““... celý text
— thorir
Hlasy kostí
„Opět povedené dílko jako všechny předešlé díly. Zajímavé prostředí, protkaná přítomnost s minulostí. No a i napětí bylo, člověk hned četl rychleji nebo popoháněl aktéry příběhu,aby konali rychleji. Zkrátka doporučuji!“... celý text
— Schamila
Všichni jsme utkáni z hvězd
„Kniha o tom, jak je důležité být sám sebou, nenechávat problémy “vyhnít ale řešit je a hlavně užívat života dokud můžeme.“
— Marcik7
Sirius
„„Proč jsi vytvořil jen jednoho mého druhu? Tím, že jsem pouze jediný, se cítím velmi osamělý.“
Nenápadná sci-fi novela, kde protagonistou je neobyčejný inteligentní pes. Zní to divně, ale je to skvělé a funguje to výborně. Jak již napovídá anotace příběh Síria je hluboce emotivní. Autor, v Česku téměř neznámý, zde zkoumá množství důležitých témat. Ani zdaleka nejde jen o vztah mezi lidským a zvířecím, to je pouze povrch. A nejde též jen o zkoumání cizí inteligence ve vztahu k lidské. Ani nejde jen o hluboké přátelství a lásku navzdory nepřekonatelným odlišnostem. Najdou se zde mimojiné témata izolovanosti, prokletí výjimečnými schopnostmi, navazování vztahů, témata úcty a nenávisti, sebenenávisti, agresivity, deprese a zároveň naděje, motivace a hledání cesty, témata obvyklého zpátečnictví a strach z neznámého, davové nenávisti, ale též třeba téma mystických transformativních prožitků. Tohle vše a mnoho dalšího. Příběh je v zásadě filozofické a psychologické drama, nosnou linkou je pak motiv nezměnitelné osamělosti ve vlastní vědomé individualitě. Text je krásný, někdy až poetický, děj téměř romantický. Vztah mezi Plaxy a Síriem je komplikovaný, přesně takový, jaký by byl v reálném životě, mezi dvěma individualitami. Závěr pak vyvolá silné emoce, řečeno mírně.
O Stapledonovi se říká, že svým psaním ovlivnil řadu dalších sci-fi autorů, a skutečně zde lze spatřit možnou inspiraci např. pro „Oheň nad Hlubinou“ Vernora Vinge, a kdo ví, možná též pro světoznámý „Algernon“.
Děkuji vydavateli za odvahu vydat jedno z těch zásadních starodávných sci-fi děl. Doufám, že nebude poslední. Kniha je součástí řady „SF Masterworks“. Čtenářům sci-fi doporučuji.“... celý text
— thorir
Ohnivý sloup
„Tato kniha je skvělá, protože spojuje historii Francie a Anglie v odbobí, které je poměrně zajímavé. Obsahuje mnoho zajímavých momentů z historie, jako je vláda Marie Tudorovny a spojenectví Anglie a Francie, život a smrt Marie Stuartovny, Bartolomějská noc až po vládu Jakuba Stuarta.
Příběhy jednotlivých hrdinů jsou s jednotlivými dějinnými událostmi úzce spojeny a troufám si namítnout na rozdíl od ostatních komentářů, že se mi zdá od ostatních příběhů nějaký slabší, nebo horší. Je skvělý.“... celý text
— petr_
Inferno
„Šílenec, kterému je Langdon tentokráte v patách, Je genetický inženýr Bertrand Zobrist, který si uvědomuje, co lidstvu hrozí díky přelidnění. Inspiruje se Dantovým Peklem a čtenář v obavách sleduje, kam vědec umístil zárodky moru, jimiž má být problém lidstva vyřešen. Všechno je nakonec jinak - z Dantovy Florencie putujeme i do islámského prostředí, nepřátelé nakonec jsou přátelé, ale do Vodojemu s Zobristovou skrýší stejně společnými silami dorazí tentokrát pozdě. Mor je nakonec virus měnící lidskou DNA a omezující lidskou plodnost a už je vypuštěn jako džin z lahve….
Kniha nebyla tak strhující, jako ty tři díly před ní, ale i tentokrát přináší spoustu informací z dějin kultury a myšlenek, u kterých se dá zastavit…“... celý text
— EmmaEmma
Kruhy na vodě
„V tomto příběhu se autor vrací do devadesátých let. Richard Krauz se zaplete do dění svého kamaráda Kamila, který se pohybuje na hraně zákona a jde mu o život. Setkáváme se i dalšími osobami v podsvětí, kolegové Krauze jsou v tomto příběhu zmiňováni méně. Je to celkem kruté čtení. Doufám, že v dalších knihách se sejdeme ze známou partou vraždárov.“... celý text
— bábuška