Nejnovější komentáře

Frida Kahlo a barvy života

„Moje první větší seznámení s nadanou malířkou Fridou Kahlo. Román je velmi čtivý, a vtáhne čtenáře do děje. Příběh Fridy je dojemný, silný a velmi osobitý, stejně jako malířka sama.“... celý text
— Mi-šu-le

Nové hedvábné stezky: Přítomnost a budoucnost světa

„Knihu jsem dostal s věnováním jako dárek. A docela jsem se na ní těšil. Ale celkově mě spíš zklamala, věci z ní jsem znal. Ale nechám si ji.“
— Wereden

Vše, co chcete vědět o pivu a bojíte se na to zeptat své ženy

„„Vy že jste abstinent? A co ten mozol od pulitru mezi očima?“ „Život je skvělý, když se máš čemu smát.“ (Radegast) Po delší době jsem musel upustit od složitých českých porno-scifi a dal si k obědu něco méně hororového. I když on chlast je sám sobě hororem. A když vám vtipy o pití a manželkách napíše takový velký sportovec, jako je pan Petr Urban – inu, neodolal jsem a na ty pomyslné pivní sáňky nasedl. Ještě před startem vám osvětlím, že kreslil Petr Urban a slovem se na kresbách podílel Richard Crha, který již není mezi námi. Byl to slovutný vydavatel jednoho zajímavého časopisu... Kdo nečte Pivního kurýra, pije nevzdělán. Citát: Češi milují pivo, protože pivo miluje je. Ještě než začnu, musím si odskočit . . . do tupláku pro Kozla. Radegast je hořký, a já potřebuju normál. A hned jsem se začal smát až jsem mečel. Zajímavostí této pivně manželské knihy je, že každou chvilku narazíte na popsaný list s různými rozumy, návody, postřehy a pivními vložkami. Celkově tu najdete 35 pivních vstupů obou autorů. A mezi nimi jsou kreslené příběhy nejen z hospod, ale i z jejich okolí, někdy je to underground. Musím uznat, že jsem se chlemtal smíchy až do konce zavírací doby. Nejzajímavější je vložka číslo 8. Má název Pivo je milosrdné. Tlak naštěstí zůstal a tak jsem se smál a pokud se nesměju do dnes, tak jsem šel na pivo. Citát: Bodejď bys neměl s kým jít na pivo, když si všechny kámoše uchlastal k smrti!!!“... celý text
— Terva

Oheň v kapradí

„„Lidé obvykle raději staví na svých představách a dojmech, než aby důkladně analyzovali fakta.“ Řeknu vám, strašně jsem se bál. Když se do něčeho vloží paní Františka Vrbenská – mám osypky. Její Naganty a vlčí máky poslali skoro totálně do kopru Johna Francise Kováře. Měl jsem tedy strach i o Marka Stonea. A skoro jí to vyšlo. Už jen ten název „Oheň v kapradí“, to jsem nepobral. A v obsahu jsem nenašel důvod, proč se tak tato kniha vůbec jmenuje. Příběh je na poměry Jeran-Pierreho Garena až moc přetechnizovaný. V některých věcech jsem se ztrácel. Zbytečná složitost těchto dvou příběhových linií je sice hezká, ale do série Mark Stone Kapitán pro dohled nad primitivními planetami se zrovna moc nehodí. Citát: Byla by krásná a okouzlující i v okamžiku, kdy by člověku promyšleně podřezávala krk. Možná změnit jména hlavních hrdinů a udělat z toho příběh z jiného světa. Mark Stone má být jednoduchá céčková záležitost a přespříliš technických výrazů jí doslova ničí. Musím přiznat, že nepřečíst si před psaním tohoto komentáře anotaci na zadní straně knihy, skoro úplně bych si nevzpomněl na děj. Navíc ani netuším, kdo je Miroslav Zachariáš, ale pevně doufám, že to on držel paní spisovatelku v jakž takž vyjetých kolejí SDPP. Citát: Toho chlapíka by zadržel leda dezintegrátor. Jinak ještě pro upřesnění. Jedná se o knihu číslo 71 v sérii Mark Stone Kapitán pro dohled nad primitivními planetami a zároveň o desátí díl, který napsal jeden z Českých spisovatelů. A v tomto případě je to první příběh, který napsali dva spisovatelé. Avšak mám dojem, že Františka Vrbenská a MiroslavZachariáš se do tohoto světa moc netrefili. Navíc mě v příběhu fascinovalo slovo „intergalaktický“ to J. P. Garen nikdy nepoužíval a je to spíš slovo výsměchu. A ne nadarmo jsem si vzpomněl na jednu větu z legendárního filmu - „Hej! Staříci! Fungují ty stroje ještě?!?!®“ Tam se slovo „intergalaktický“ používalo skoro furt. Citát: Mohu připravit odvar z kořeně tahrig-satu, ten křísí vyčerpané a choré. ® Men in Black (1997)“... celý text
— Terva

Mrazivé vyhlídky

„Jen dvě věty. Potřebuji další díl !!!“
— hana1039

Pašeráci

„Přítel Jaroslava Haška a žižkovská figurka, která v této čtvrti byla velmi známá. Tak co k tomu dodat- kniha je spíš pokusem přiblížit se s humorem Jaroslavu Haškovi, ale nějak se to nedaří. Jinak při čtení pašování sacharidu vlakem se mi vybavil jeden český seriál ,, Zlatý merkur". kdy v jednom díle na celnici kontrolovali vagony. Tak tohle snad bylo k pousmání.“... celý text
— maryzka

Půlnoční knihovna

„Přestože netrpím depresemi, tak jsem našel v knížce několik zajímavých inspirací. Například to, že výčitky jsou více než čímkoliv jiným jenom zbytečným břemenem. Zajímavé bylo také poznání toho, že životy po jiných trajektoriích, v důsledku jiných životních rozhodnutí, budou nejspíše kulhat daleko za očekáváním, se kterým člověk ono rozhodnutí učinil. Příběh (nebo vlastně příběhy) Nory se četl/y velmi dobře. Líbilo se mi, že ačkoliv možnost, že se Nora a Ash dají dohromady i v Nořině původním životě, doslova visí ve vzduchu od chvíle, kdy se Nora do svého původního života vrátí, tak to autor jenom decentně naznačí a nechává tak kus příběhu i na čtenářově fantazii.“... celý text
— duch72

Všechny cesty vedou k tobě

„Super to bylo. Rozhodne jedna z nejlepsich knizek autorky. Jen skoda, ze “zadrhel ke konci nebyl vic dramaticky. Takhle mi to vse prislo az moc snadno plynouci. Ale i tak jsem si pribeh uzila.“... celý text
— ivousekk

U severní zdi

„Pokud kniha z reality dějin našeho národa někým nepohnula, omlouvám se, pak tím Čechem pohrdám. Nejde o napsané recenze, ale kniha má jasnou anotaci o obětech komunistického režimu. Když pak někdo jako Astonius píše, že ho to nebaví, že se píše jen o zvěrstvech a vynechá se to dobré co se dělo (třeba že 1953 začala tv?), a ještě vzápětí píše v recenzi thrilleru Liz Nugent, který ho bavil, že v neemotivním vyprávění chyběla větší gradace emocí postav, pak nevím co si o tom ne čtenáři, ne recenzentovi, ale člověku myslet. V příběhu zjistíme, že je těžké odhadnout (jako v realitě) jaký člověk, který stojí proti vám je doopravdy v nitru, natož jaké činy má za sebou. Možná někdo o postavách ztratí iluze, možná se naštve, že autorka přehání, možná bude tvrdit, že každá doba má dobré i zlé, ale autorka předložila příběh na něčem založený a nechává nás čtenáře si z toho vzít, co chceme. Nebo ne? Třeba jedna z postav říká: "Bránil/a jsem vlast". Ať se podíváme dozadu - MINULOST nebo na SOUČASNOST - slovo válka nelze teď přehlédnout, zjistíme, že v našich dějinách bylo dost situací, kdy se ukázalo kdo je kdo, a říkal také tuto větu... Nemusíme se držet opravdu tristních zlovolných 50.let. Co 2SV, plno udavačů, jež chtěli upozornit, z osobních důvodů, ne vlasteneckých. Co atentát na Heydricha a Karel Čurda? Mnozí ho odsoudí, neuváží, co ho k tomu vedlo, přestože byl spolehlivý voják, rozhodnutý bojovat za vlast proti Němcům. Jenže "cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly", takže když do vás rodina "šije", máte o ně strach, jsou vypáleny Lidice a Němci "nabídnou" amnestii, co je udání pár kolegů? Jenže zemřelo tolik dalších lidí... Ten 1 malý osobní krok už pozdní výčitky za obrovské následky nezmění, ale může se snad pozměnit náhled, na jeho důvody.... Tady v příběhu však nevidíte lítost nad tím, co člověk za zlo činil. Ba naopak, obhajobu, téměř hrdost. Řeknete si co je to za člověka? Autorka nechává reagovat postavy, můžeme a nemusíme s nimi souhlasit ..... No, co byste řekli Vy takovému člověku, kdyby rozhodl o životě Vašich blízkých, rodině, dětech? Ano, toto je kniha, kterou by měli číst mladí, ať jako povinnou, či ne. Nejen oni. Tak možná ještě 1 malá otázka, pro naši BUDOUCNOST - jak bojuji, chci bojovat za svou vlast, sebe, rodinu, blízké i cizí, občany já?“... celý text
— Josh

Robopes

„Děti si to užily, asi tak bych to řekl. Bylo jim divné, že dvě hlavní postavy, nepočítám-li ty zvířecí, jsou ženy žijící v manželském páru, což na dětskou knihu bylo velmi odvážné, a tak jsem vysvětloval, proč tomu tak je. Musím říct, že mi to zprvu přišlo divné, takové nepřirozené, zvlášť pro dětské publikum, ale vlastně proč ne. Dětem to po mém vysvětlení už vůbec divné nepřišlo, vzaly to jako normální věc a užívaly si knihu bez zaváhání. To až my dospělí s tím přijetím něčeho nestandardního míváme někdy problém. A když se dívám na tituly dalších autorových knih, myslím, že nestandardní cestou se vydal i jinde a vlastně nakonec mohu říct, že mu držím palce.“... celý text
— Artim

Už jsem normální?!?

„Začnu tím, že jsem knihu četla v angličtině. Bylo to super, rychle se četla. Hlavní postava je sympatická a příjemná. Děj mě bavil tak celkově, až na pár částí, které mi přišly zbytečně překomplikované. Celkově 5 hvězdiček.“... celý text
— Grace&Jaxon

Tajemný dům mrtvých

„Pátý případ nesourodé dvojice vyšetřovatelů Anny a Pavla, kterou spojuje nejen vyšetřování vražd.“
— SilvieSisinka

Arabské noci (a dny)

„Ani nevím, proč jsem předtím hodnotila čtyřmi hvězdami, protože zápletka s džinem mi nyní přišla naprosto geniální. Frau Totenkinder mi vypadla z paměti úplně a přitom hraje tak důležitou roli! I král Cole si zde ohřeje polívčičku a Krásný princ naopak dostane čočku. A příběh Rodneyho a June jsem měla zafixovaný u jiného dílu, a přitom se objevil zde. Za mě je to hodně zajímavý příběh. No, už teď se mi vyplácí číst jednotlivé díly ihned po sobě, protože si je mnohem víc užívám a mám všechno pěkně propojené. 90%“... celý text
— elenai

Adopce

„Začátek vypadal dost dobře. Jedné rodině zemře děťátko a adoptuje si jiné od ženy, která je v tíživé životní situaci. A pak se to zvrhlo, úplně jsem vpadla do mexické telenovely, chyběl tam jen Chosé, ten zřejmě nepřišel. Za mě ne, ale kdo má rád napínavé slaďáky, ten si počvachtá.“... celý text
— lalela

Vládkyně kouzel

„Můj třetí návrat do světa autorky a doufám, že to není poslední! Příběh nás zavádí do Líškova k mladé čarodějnici Agátě. Mezi přijímačkama na čarodějnickou univerzitu a hromadou úkolů háčkuje a čte, jenže idylický život maloměsta, kde má každý občan svůj specifický charakter (dívám se na vás, Gilmorova děvčata!), naruší vražda (nebo vraždy?! hádám, že si to teď musíte přečíst, haha). Tak dramatickou zápletku jsem v této comfy podzimní knize rozhodně nečekala a jsem ráda, že autorka tímto narušila poklidnost příběhu. Vyšetřování i Agátin love life totiž na můj vkus postupovalo pomaleji, než bych chtěla. Kdyby se všechna tajemství obyvatel Líškova odkrývala postupně a ne až na posledních 50 stranách, tak by byla určitě víc pohlcena příběhem. Slovanská mytologie je opět přítomná, i když asi ne tak moc, jako u předchozích příběhů - čímž však chci ocenit to, že autorka nerecykluje nápady, ale s každou knihou se dočkáme jiného střípku našich tradic. Co mě ale trochu překvapilo, bylo míchání jmen z různých zemí (Cyprián, Naomi, Yani, Akim…), aspoň jsem si hned zapamatovala, kdo je kdo :) Z zaslání knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům “... celý text
— baru_lienka

Železný plamen

„A bude další díl! Hurá to byla jízda.“
— Vlaďkaa4

Exodus

„Tak tohle byl pro mě emocionální masakr. Už se párkrát stalo, že mě nějaká kniha dostala, ale tohle? Tahle kniha mě totálně rozsekala. Většinu příběhu jsem probrečela. To, co se tam dělo? Ještě teď po několika hodinách, kdy jsem knihu dočetla a vzpomenu si na některé pasáže, tak se rozbrečím. Vajíčka... naměkko, kávu...černou, hudbu...nahlas, auta...rychlá, ženu... Čekala jsem své zlaté slunce nebo svůj chladný temný mrak, a představu, že už je nikdy neuvidím, nemůžu unést. V tu chvíli jsem si jistá, že bitvu, kterou sváděli o to, abych k nim mohla patřit, prohráli. A jednoho dne možná nepřijde nikdy. Spi, princi, řeknu tiše a kousnu se do rtu, když mu na tvář začnou kapat moje horké slzy. Prostě jeden emocionální mazec za druhým. Když jsem o prvním dílu psala, že je to jedna z nejlepších knížek, co jsem letos četla, nebo vůbec četla, tak jsem netušila, že Exodus ji překoná. Tohle je nejlepší kniha, kterou jsem četla!“... celý text
— Adriana21

Hejno havranů

„Tak tohle bylo teda něco. Kniha mě vtáhla od první stránky. Nemohla jsem se odtrhnout. Všechny postavy mi neskutečně přirostly k srdci. Prostě dokonalost, za mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.“... celý text
— Adriana21

Páni opraváři

„Oprášeno :-)“
— Lucissia

Záhadný bolid

„Oprášeno :-)“
— Lucissia

V komoře je myš

„Oprášeno :-)“
— Lucissia

Ukolébavky do postýlky

„Přiznávám, mnohem víc by se mi líbilo, kdyby tato knížka nebyla zvuková. Ten zvuk je mi trochu nepříjemný - ale to asi jinak nejde udělat.... aby tam hrála jemná, příjemná melodie se asi vylučuje s bateriemi a hracím strojkem. Ale ukolébavky jsou krásné a ilustrace jsou kouzelné a okouzlující. Když si odmyslím zvuk a navždy vyndám z knihy baterie, je to překrásná kniha.“... celý text
— elfos

Duchu, jsi tu?

„Oprášeno :_)“
— Lucissia

Panda a dráček

„Milé pohlazení na duši :-)“
— Lucissia

Neopouštěj mě

„Tento druhý díl jsem četla s delším odstupem od prvního dílu. Do děje jsem se celkem rychle ponořila. Příběh Sage a Luca se mi celkově líbil a hlavně ta jiskra mezi nimi. Ale vzhledem k tomu, že kniha je ve dvou dílech a děj je celkem natahovaný, tak rozuzlení přijde ve finále na pár stránkách a za mě teda dost odbytý. Podle mě by byla lepší jedna kniha, než jí zbytečně natahovat.“... celý text
— romca3001

Mistr Šarivari

„Oprášeno :-)“
— Lucissia

MIŠ

„Oprášeno :-)“
— Lucissia

Ohroženi hmyzem?

„Souhlasím s tím, jak v příspěvku z 27. 11. 2021 (knihyKeMne) a 18. 4. 2023 (Gurtha) se mluví o nevybíravých praktikách výzkumníků a o lhostejnosti, s jakou je to v knize popisováno. Je to škoda, protože jinak je J. Žďárek můj oblíbený autor a jsem za to vděčná, co všechno je možné se od něj dozvídat. Dávám tedy přece jenom pět hvězdiček. A aniž bych ten postoj „účel světí prostředky“ tím u vědců omlouvala, chtěla bych ještě poznamenat, že i hmyzíci sami si navzájem leccos takového provádějí, jako je třeba krácení tykadel. Píše se o tom např. na str. 317-318: „… Například u druhu Cubitermes ugandensis se královská dvojice zabední ve svatební komůrce a jeden druhému začne okusovat koncové články tykadel. Laškují tímto způsobem asi tři dny, než se oddají první svatební noci… Tak jako snoubenci odvrhnou křídla, když je už nepotřebují a překážela by jim, i délka tykadla může být v těsném podzemí nadbytečná a některé pro let důležité sensily na jeho konci už také nebudou nikdy potřebovat…“ Další, co mě mrzí, je malý zájem veřejnosti o přírodovědné knížky – včetně těch o hmyzu. U nás v okresní knihovně jich máme ve volném výběru jednak málo, jednak se dává přednost povrchním líbivým titulům. A ani ve skladu naučné literatury to není o moc lepší. Doma jsme zásobeni mnohonásobně lépe. Nic jiného nám při současném drastickém způsobu vyřazování starších titulů z fondů knihoven bohužel nezbývá, i když se snažíme na to všemožně upozorňovat, že takhle ochotně se přizpůsobovat komerčním praktikám je podle nás i řady našich spřízněných duší holé neštěstí. Týká se to i beletrie a i u ní je to myslím velká škoda, natož u odborných textů.“... celý text
— hrdlickova_61

Zkouška ohněm

„Kdo od této autorky už něco četl nebude zklamán, já čtu její knihy už několik let a , v rámci žánru, jsem vždy spokojená. Nějaký příběh se mi líbí trochu více, záleží asi na tom, jak mně sednou hlavní hrdinové. Ani tato kniha není žádná prvoplánová romantika, jako i v jiných knihách se v ní řeší i různá rodinná či zdravotní trápení, byť na lásku, samozřejmě, také dojde. Jako plus beru prostředí požární stanice, kde se velká část knihy odehrává i to, že ženy hasičky, jakkoliv schopné, to v době napsání knihy neměly na první dobrou v převážně mužském kolektivu úplně snadné, ale to už se , myslím anebo doufám, trochu změnilo. No, Cassie , hlavní hrdinka, zvládala ale vše na výbornou, a to až tak, že pro mě trochu ztratila kouzlo autenticity a ani jiskření mezi hlavními hrdiny mě moc nebralo. Suma sumárum nedávno přečtená Bodyguardka se mi líbila trochu více, bylo v ní více humoru a nebrala se tak vážně. Ale kdo ví, do čeho jde a má autorku rád, bude spokojen :-).“... celý text
— Mandlevest

Dravé zvěři napospas

„Během tří dnů jsem knihu zhltnul,tak to vypovídá jak se mi líbila.Ten zvrat jsem fakt nečekal, zdlouhavé mi to nepřišlo a těším se na Znič to jméno...“
— rodak