Nejnovější komentáře
Lokýnka ze Smaragdového moře
„Velmi zajímavý počin ve světě fantasy. Není to epické fantasy, ale svěží fantasy pohádka. Je to dobrodružné, vysoce fantazijní, ale zároveň i tak nějak milé. Mohlo by to sednout už i mladším čtenářům. Hlavní postavou je dobromyslná, nezkušená, ale přemýšlivá 17letá Lokýnka, která se vydá na dobrodružnou cestu po moři za záchranou svého milého ze zajetí hrozné čarodějnice. Jenže svět ve kterém Lokýnka žije, není takový jako náš a tak i moře není tak docela moře, jak ho známe my - tady prostě opět musím smeknout před Sandersonovo neuvěřitelnou kreativitou.
Pozitivem jsou krátké kapitoly, většina z nich ale končí takovým malým cliffhangrem, takže se mi od knihy špatně odtrhávalo. Celé je to psané velmi odlehčenou humornou formou a já miluju humor Brandona Sandersona a to když komunikuje v průběhu vyprávění se čtenářem. Milovala jsem to už v jeho dětské sérii o Alcatrazovi a tohle je psané podobnou formou. Tentokrát mi tedy trvalo trochu déle se na tento hravý styl vyprávění naladit (přece jen v dětské knížce to působilo více přirozeně), ale po chvíli jsem si zvykla. Např. ten nápad pojmenovat všechny nedůležité postavy na lodi Čenda, takže pak se mluví o Čendách atd. - já z toho prostě nemůžu... Také mě bavily názvy kapitol. Nicméně s humorem je to vždy ošidné a chápu, že někomu možná bude přesně tohle vadit.
Samotný příběh je docela jednoduchý (i když na konci se přece jen trochu zamotá) a závěr je tentokrát trochu "divoký", ale není to nic, co by mě pobuřovalo. Hravý a nezvyklý je styl vyprávění, kdy vypravěčem je vedlejší postava - ta vypráví v ich formě, ale děje se obvykle neúčastní, takže většina knihy je vyprávěna v er formě vševidoucím vypravěčem. Kniha má taky krásnou grafickou úpravu a několik barevných celostránkových ilustrací. Bohužel ale text obsahuje spoustu chyb, připadá mi, jako by to po překladateli už nikdo další nečetl. To je naneštěstí v nakladatelství Talpress takový nehezký standard, ale tentokrát mi počet chyb přišel ještě horší než obvykle :-(
Celkové hodnocení knihy u mě kolísalo od: nuda (naštěstí jen úvodních 35 stran), přes: autor je génius a je to to nejlepší, co jsem od něj zatím četla (větší část knihy), až po: dobré, ale na zadek si z toho nesednu (cca poslední třetina). Jiným pohledem: svět a postavy 100 %, dějová linka tak 70 %. Takže celkově tak 4,5 hvězdičky.“... celý text
— Kniholenka_DK
Dr@hý příteli
„Příjemné, odpočinkové čtení. Začátek byl takový pomalý, ovšem někde od sté stránky jsem skoro nemohla přestat číst. Pomalé odhalování minulosti, postupné zvraty, překvapení. Původní tři hvězdičky vystoupaly na jasné čtyři. Ke třem hvězdičkám jsem se vrátila po epilogu. V každém případě je to kniha pro příjemný odpočinek a pohodu.“... celý text
— brebta
Láska mého života
„Kniha se mi moc libila byla ke konci dojemna akorat musim podotknout ze od teto autorky ctu uz 3 knihu a vzdycky skonci podobne tak to je to co mi vadi jinak davam plus“
— Mikiem
Kreslený svět podle Annie
„Kniha je nádherně ilustrovaná. Ukazuje, jak je složité dospívat - najít kamarády, někam patřit, mluvit s rodiči, zamilovat se, objevit sama sebe. Nečekala jsem nic a dostala mnoho. Vrátila jsem se zpět do času dospívání a hledání své cesty.“... celý text
— brebta
Čas mezi šitím
„Blažená po čtení Mlčících fontán jsem měla chuť pokračovat ve španělské tematice, ale tady mě čekalo jen... příliš mnoho slov a zklamání. Tolik, tolik slov, opakujících se dojmů, úvod dlouhý v podstatě 400 stran, pak tedy 200 stran celkem zábavného děje a nakonec jakýsi rozpačitý závěr. Celkově knihu hodnotím jako slohově zdařilou, místy čtivou, ale šíleně užvaněnou ztrátu času. Nejsem asi cílová skupina.“... celý text
— Martica
Čítanka Neila Gaimana
„Četla jsem to dlouho, dávkovala si to, vždycky se vrátila a zase četla. Je to jeden ze způsobu četby, který autor doporučuje v předmluvě a pro mě to byla cesta, jak se vůbec s tak velkou masou povídek vypořádat. Povídky jsou totiž nesmírně různorodé. Krátké, dlouhé, někdy horůrky, někdy naopak vtipné až skoro glosy se známými postavami, někdy vyloženě náznaky dystopií či sci-fi. Objevují se postavy známé z jiných děl i nové. Mnohé povídky zanechají po dočtení nesmírně silný dojem. Je to obrovsky hutný průřez tvorbou a zahrnuje široký záběr témat i forem. Každý si v tom najde své. Snad jedinou výtku mám a to tu, že bych v knize nepotřebovala ty úryvky z románů, samotné povídky bohatě stačí.“... celý text
— Nifredil
Jaká budu umírat?
„Velmi dobrá kniha přibližující téma Alzheimerovy choroby. Výjimečná je v tom, že na rozdíl od ostatních knih je psaná z pozice nemocného, nikoliv z pozice pečujícího rodinného příslušníka, pečovatelky nebo lékaře. Ukazuje, jak je důležité respektovat přání, schopnosti i možnosti nemocného.
Autorka se v knize často obrací k víře, to může být pro někoho složité nebo odrazující. V každém případě, kniha je velmi zajímavá a inspirující.“... celý text
— brebta
Příběh mateřídoušky
„Vetsinou knihu doctu a hodnoceni nedavam, ale tady musim, protoze jsem od knihy cekala vic. Pribeh Very mi byl sympaticky, samotna hrdinka taky a myslim si, ze mohlo zustat jen u tohoto a kniha by o nic neprisla. Prijemne, oddechove cteni. Ale…
Kouzelny pytlik s materidoskou, ktery prenasi Anicku zpet do minulosti v podivnych halucinacich je proste pritazeny za vlasy. Sci-fi si prectu rada, ale tady to pusobilo jak pest na oko. Samotna Anicka mi zacala byt nesympaticka hned po zmince o “holkach z eMimina a stupnovalo se to jen posedlosti tim, co asi delaji a definitivne jsem ji odepsala, kdyz zacala vysilovat, ze si nekdo dovolil rict jejimu synovi, aby vratil zizalu do pudy, protoze kypri. Jeji romanek s Richiem je nepochopitelny. Trochu si to vylepsila s vystavenim muzea, ale proste mi nebyla sympaticka. Jak jsem psala, knoha by skvele fungovala i bez jejiho pribehu a o nic by neprisla.“... celý text
— danca7416
Meziměsta
„Meziměsta jsou nepochybně jedna z nejneobyčejnějších knížek, co jsem v poslední době četla. Snoubí se tu rovina reálná s rovinou fantaskní, přičemž fantastika má silně navrch. Nejnovější Vavrečkův text charakterizuje vytříbenej jazyk, krásný metafory a magická atmosféra plná melancholie.
Meziměsta jsou příběhem spisovatele Viktora, kterej uvíznul během covidu sám doma s autistickým synem Ámosem. Jeho psaní kvůli praktickým starostem stagnuje a nedopsanej román se mu začne rozpadat pod rukama. Jako jistou formu úniku si Viktor vytvoří vlastní alter ego, vypravěče, kterej putuje s Ámosem jeho snovým světem a věnuje se mu, aby Viktor mohl psát. Potkávaj v něm snový bytosti v maskách, ale i postavy z Viktorova nedopsanýho románu. Některý detaily z fantaskní linky maj celkem jasný paralely v realitě, např. zvířecí masky versus covidový roušky. Jiný paralely jsem hledala těžko a některý metafory se mi uspokojivě rozklíčovat nepodařilo. Ale jak řekl autor na křtu knihy, ne všechno je potřeba racionálně vysvětlit…
Celkovou atmosférou, ale i v detailech jako jsou třeba bizarní novotvary, mi ta snová rovina připomínala moje dětský vzpomínky na Alenku v říši divů. Lukáš sám se však odkazuje spíš k Labyrintu světa a ráji srdce.
Co mě zasáhlo opravdu silně, je nepředstavitelná obtížnost komunikace s autistickým dítětem, nekompatibilita těch dvou světů a hlubokej smutek a lítost rodiče, kterej selhává. Když se později vysvětlilo, kdo je Lišec, měla jsem slzy na krajíčku. A v paměti mě škráblo nemálo momentů, kdy jsem ani já na svoje rodičovský výkony nebyla pyšná.
Myslím, že Mezisměsta maj díky svý zvláštní obrazotvornosti velkej potenciál objevovat se mi ve snech. Nicméně nutno přiznat, že se mi to nečetlo snadno a často jsem se vracela. Však mi to taky trvalo celých 14 dní. Tenhle text vám nedá nic zadarmo a musíte u něj přemejšlet. Nečekejte proto žádný konzumní čtení, spíše vybroušenou literární perličku s přesahem, kterej ale navnímá jen ten, kdo si s tím dá jistou práci.“... celý text
— Zazie_v_metru
Zapomenutá vražda
„Audiokniha
Moje prvni knizni Christie. Popravde jsem mela knihu casto spis jako kulisu a v druhe pulce jsem se zacala trochu ztracet, takze jsem vlastne to rozuzleni a role muzu moc nepochopila, coz je moje chyba. Kazdopadne jsem se necitila tak zainteresovana, aby me to ani mrzelo. Byla to takova mila vrazdicka, hezky namluvene.“... celý text
— tereziehl
Prokletí rodu
„Audiokniha.
Vydarená detektívka odohrávajúca sa vo fiktívnom českom mestečku Juratov (áno, mesto som sa snažila vyhľadať na internete, kým som zistila, že neexistuje:)).
Novinárka Alice je žena s tak trochu komplikovanou osobnosťou. Na truc dá výpoveď v prestížnych novinách v Prahe a presťahuje sa do zapadákova (teda do Juratova:)).
Zo začiatku z práce v lokálnom periodiku nie je práve nadšená, postupne však jej pobyt v mestečku naberá na obrátkach.
Stane sa zločin. A Alice sa rozhodne vypátrať vraha.
Knižka ma naozaj bavila, hlavne prepojenie s históriou. Prekliatie Juratova, rod Damperkov, celá plejáda podozrivých...
Vraha sa mi nepodarilo odhaliť vopred, takže som bola v napätí až do konca.
Od autorky určite vyskúšam i jej ďalšiu knižku.“... celý text
— Kaduri
Život na houpačce
„V práci se setkám s lidmi, kteří mají různá duševní onemocnění, pojem hraničáři je pro mě úplně nový. Je smutné, že se z velké části dotýká mladých lidí a že přes pokročilé znalosti neumíme tato onemocnění léčit. Kniha je plná smutných příběhů, kdy nemoc změní život nejen pacientovi, ale často celé rodině. Zároveň je to kniha plná pokory, síly a odvahy. Je dobře, že se téma duševních či psychických onemocnění dostávají mezi lidi. Děkuji za odvahu všem, kteři v knize sdíleli svůj příběh a tím pomáhají bourat tabu mezi námi "normálními".“... celý text
— brebta
Čarodějky
„K této knize mě přivedla dcera, kterou na rozdíl ode mne ta magie, výklad karet a podobné věci zajímají, a hlavně jim věří. Ale já musím poctivě přiznat, že to bylo až neskutečně dobře napsané a líbilo se mi to.
Příběh dvou sester dvojčat, které pochází z rodu několika generací léčitelek, kartářek a čarodějek. Každá žije úplně jiným životním stylem a vyznává jiné hodnoty. V několika časových linkách se před námi zpětně odehrává dramatický příběh prababičky, babičky a matky dvojčat i návrat do dětství děvčátek. Před námi se postupně skládá celá pestrá mozaika jejich životů, temných tajemství i bolesti...
Toho zlého je tam na jednu rodinu docela hodně a nemohu napsat, že by mi po dočtení bylo veselo, ale mě si Karin tímto, pro mne, prvním setkáním již získala a moc ráda si od ní ještě něco přečtu.“... celý text
— Šánka
Hon na krtka KGB ve vedení CIA aneb Proč USA zaspaly vzestup Putina
„Strašná nuda, která se nedala ani dočíst do konce. Velmi nezáživně je to celé napsáno. To jsem zase naletěl…“
— ondrej.b
Psanec
„Krásný příběh o mladické naději, ale taky šílený smůle. Byť pro mě motorkářské téma není úplně to pravé bylo to akční a vlastně asi i trochu milý. Brantleyho jsem měla radši, ale bez Beara by ten celek nebyl to pravé.“... celý text
— HankaJosefiova
Vyvrhel
„Za mě je tohle asi jeden z nejslabších dílů. Ten první z dvojice je vždycky víc napjatý a víc mě baví.“
— HankaJosefiova
Poslední přípitek
„Tenhle příběh byl méně akční, ale vůbec neztratil na atraktivnosti. Detektivky s Evou Dalasovou mě prostě baví.“
— helenkan
Dům v Matoušově ulici
„Na prostoru 200 stran zpracovala Tereza Boučková bohatou historii domu na pražským Smíchově, kde léta sama bydlela. Přináší nám osudy majitelů domu a jejich rodin, jakožto i nájemníků a lidí, kteří v domě žili, nebo ho třeba jen navštěvovali. To vše v časovým rámci od konce 20. let 20. století do současnosti.
Osudy prvních židovských majitelů domu během nástupu nacismu byly velmi dramatický. Pátrání po jejich žijících potomcích i po bývalých autorčiných sousedech mě bavilo a vyprávění mě vtáhlo. O prof. Epsteinovi, kterej byl donucen pomáhat v Osvětimi Mengelemu, se dokonce dá něco dohledat na internetu.
Za pozornost rozhodně stojí, že autorka zdokumentovala nejen historii domu, ale i průběh svýho pátrání. Jakoby v přímým přenosu tak sledujeme, kde a jak získávala informace, ale i to, co se v době jejího pátrání dělo v reálným čase. Popisuje, jak její tvůrčí rozlet utlumil vpár Ruska na Ukrajinu nebo izraelská invaze do Libanonu. Tohle propojení historický linky vyprávění s autorčinou přítomností vnímám jako velmi osvěžující prvek.
Určitej zlom v mým vztahu ke knize přišel v její druhý polovině. A to zejména proto, že trpím agresivním odporem vůči bulváru jakýhokoliv typu. Sledovat soukromý osudy hereček Zity Kabátový nebo Aleny Vránový, který v domě svýho času bydlely, mi ještě tolik nevadilo. Ovšem při stopování Václava Havla, kterej v domě navštěvoval svoji milenku, jsem se cejtila jako paparazzi, a to už mi šlo proti srsti. Ovšem je to jenom můj názor, chápu, že pro někoho může bejt právě tahle část naopak tím hlavním, co ho ke knize přitáhne.
Za mě celkem zajímavej počin. I třeba proto, že na počest židovských obyvatel domu, kteří byli zavražděni nacisty, iniciovala Tereza Boučková umístění tzv. kamenů zmizelých na chodníku před domem.“... celý text
— Zazie_v_metru
Neviditelné ženy
„Audiokniha
Velmi zajímavé čtení. Některé věci mě dost překvapily, i šokovaly. Musím asi ještě trochu vstřebat..“
— Kackac77
Mulaj
„Krásná kniha. Příběh, kde cílem je cesta. To co máme a bereme jako samozřejmost často oceníme až když to ztratíme. Je na nás, jak se potom rozhodneme a co uděláme se svým životem. Z příběhu sálá poznání a hlavně pokora. Knihu mám plnou lístečků na stránkách, kde mě něco zaujalo. Budu se znovu vracet do příběhu, připomínat si krásné myšlenky. A hledat pokoru a moudrost při každém životním setkáním.“... celý text
— brebta
22 bazénů
„Autorka před čtenářem poměrně strohým a odosobněným stylem předestírá každodenní rutinu vysokoškolačky Tildy, která žije na maloměstě jenom s výrazně mladší sestrou Idou a matkou. Skutečnost, že matka je silná, avšak nepřiznaná, depresivní alkoholička bez vůle situaci jakkoliv řešit, vnáší do jejich života hlubokou úzkost a nejistotu. Bere holkám bezstarostnost dětství a studentských let a vede k nucenýmu osamostatnění a předčasnýmu dospění obou dívek. Obzvlášť patrný, až nepřirozený, je to u desetiletý Idy.
Vypravěčka Tilda už před lety převzala roli hlavy rodiny, stará se jak o mladší sestru, tak i o matku. Kromě školy pracuje jako pokladní v supermarketu, aby utáhly rodinnej rozpočet, a jediným únikem z nabitýho denního programu jsou pro ni občasný pařby s kámoškou a pravidelný plavání. V momentě, kdy dostane nabídku ucházet se o doktorandský studium v Berlíně, staví před ni život těžkou otázku. Zatímco její spolužáci se rozhodujou, jestli pojedou na rok do Amsterdamu nebo s batohem do Thajska, Tilda stojí před rozhodnutím, zda odejít za svým snem a studovat matematiku nebo zůstat na maloměstě za kasou a chránit malou sestřičku před matčiným zhoubným vlivem. Oproti mýmu očekávání v tom má Tilda překvapivě jasno.
Události popisuje bez sentimentu a nesnaží se ve čtenáři vzbudit lítost. Tím víc je text autentickej, protože reflektuje skutečnost, že člověk (a obzvlášť mladej člověk nebo dítě) se dokáže vyrovnat s lecčíms, zvlášť když nezná alternativu. Avšak mě ostrej kontrast s rodinným životem kamarádky, kterou Tilda navštěvovala doma, strašně bolel.
Ze začátku jsem příběh vnímala jako německýho sourozence novinky Ani minuta ticha od Emy Labudový (ta je mimochodem naprosto vynikající v audiu). Jako hlavní téma jsem viděla především bezcílnej život mladý generace prostej jakýchkoliv ambicí, snů a motivací, o to však bohatší na pervitin a extázi coby běžnou součást života. Tenhle motiv mě začíná silně znepokojovat, přiznám se. Postupně však získala navrch plíživá úzkost z pekla s alkomatkou, který musej holky snášet. A nutno říct, že v tomhle ohledu patří román 22 bazénů spíš k těm optimističtějším, protože se přirozeně nabízí spousta horších scénářů, jak se mohly sestry s matčiným alkoholismem vyrovnat.
Chvíli jsem si musela zvykat na neobvyklou formu dialogů, který jsou zpracovaný podobně jako v dramatu. Zkoušela jsem příběh i poslouchat, protože na Audiotéce je v rámci členství zdarma. Ale neosobní přednes mi nevyhovoval a myslím si, že právě dialogy jsou v tomhle případě díky formě zpracování pro audioknihu nešťastný. Nejednou to u mě vedlo k neporozumění textu. Takže jsem si knihu radši přečetla a zážitek byl mnohem intenzivnější. Dlouho se mi nepovedlo přečíst dvousetstránkovou knihu za dva dny, tak moc si mě tenhle příběh držel. Opravdu moc doporučuju.
Fun fact? Hra, kterou Tilda v duchu hraje u pokladního pásu, je inspirovaná autorčinou sestrou, která v supermarketu pracuje, a občas si podobnou hrou krátí čas. Matematický zaměření hlavní hrdinky zase pochází od autorčina bratra, kterej je profesorem matematiky. Ve skutečnosti jsem pátrala po informaci, jestli i matčin alkoholismus je autobiografickým prvkem, ale o tom v rozhovoru, kterej jsem na YouTube poslouchala, nemluvili. A moje němčina není zas tak dobrá, abych si takových půlhodinových rozhovorů chtěla dát víc. Takže tohle pátrání nechám na někom jiným.“... celý text
— Zazie_v_metru
Ztracené dívky z Willowbrooku
„Kniha se mi četla docela rozporuplně. Ze začátku jsem byla nadšená z tématu knihy. Pak jsem si říkala, proč je to tak přitažené za vlasy? Poté jsem zjistila, že se jedná o skutečnou událost. Jak šel příběh dál, začala se nám do žánru míchat i detektivka a to už na mě začalo být trochu moc. Knihu hodnotím 3 hvězdičkami, za což může asi z velké části ten skutečný podklad dějin. A samozřejmě hlavní hrdinka, která byla vykreslená skvěle. Té jsem fandila celou dobu. Některé pasáže ovšem nebyly zlé. Celkově jsem z knihy rozpačitá, ale na autorčinu tvorbu ještě nechci zanevřít. Uvidíme jak se to povedlo ještě v jednom díle..“... celý text
— brunettlibrary
Milionář a mnich - Skutečný příběh o smyslu života
„Duchovní tématika a ezoterika jako taková mě vždy přitahovala jako magnet, takže když mi kniha byla věnována k narozeninám nebylo žádné překvapení, že jsem po ní hned sáhla.
Příběh mě zpočátku vážně nebavil nebo mě spíš arogantní Andreas vytáčel do běla. Chvílemi jsem měla sto chutí knihu zavřít a už v četbě dál nepokračovat, ale stále jsem čekala na nějaké uvědomění - zvrat, který přišel v necelé polovině knihy a já si konečně začala četbu užívat.
Ačkoliv je obálka i samotný příběh dost zajímavý, tak si nejsem úplně jistá jestli člověk je ochoten pro takhle radikální změnu, ale ,,kdo ví,,? Duchovní / motivační / seberozvojové knihy jsem začala číst před 10ti lety a sama jsem spoustu z toho aplikovala ve svém životě a udělala spoustu změn, které mi dopomohly ke štěstí. Našla jsem lásku v sobě a po pár letech jsem sama tuhle lásku začala dostávat.
Tohle dílo vás nutí přemýšlet nad svým postojem k životu, takže splnila očekávání a já jsem ráda, že jsem vydržela pár nesnesitelných stran a pročetla se až ke sladkému konci.
,,Život je velmi spravedlivý. Jenom není uspokojivý. Vždycky se stane přesně to, co ti v určité situaci pomůže.,, 80%“... celý text
— Inuusattis
Vesničanka
„Tuhle knihu jsem nemela v planu cist, ale diky Ctenarske vyzve jsem si ji nasla. Nebo nasla ona me? :)
Neskutecna kniha, kde se pocity vycerpani, beznadeje, ztracenosti, ponizeni stridaji s touhou se najit, s laskou, nadeji a odhodlanim se zvednout ze dna. Od zacatku knihy jsem tvrdila, ze je kniha desive pravdiva.. A tvrdim to i na konci.
Uzasna kniha!“... celý text
— LunaL.
Domov s vůní květin
„Ačkoli je v knize hodně smutku , jedná se o milý klidný láskyplný příběh, v němž hraje velkou roli síla přátelství.“
— mončičák42
Život v počítačových hrách - Paměti od tvůrce Civilization a dalších kultovních videoher
„Jestli jste někdy v životě hráli strategickou počítačovou hru, tak určitě znáte Civilization. Hra z roku 1991, která v mnoha směrech definovala žánr. Od knihy nečekejte žádná bombastická překvapení. Autor prostě popisuje jak vznikaly jednotlivé tituly, na kterých se podílel. O většině píše z jistou samozřejmostí. Zaměřuje se téměř výhradně na hry i když se dozvíte i něco z jeho osobního života. Líbí se mi, že zvolil chronologický způsob vyprávění, kdy každá kapitola obsahuje seznam her, kterých se bude týkat. Jestli se pustíte do čtení, varuji vás, že je potřeba vyhradit si taky čas na zahrání si pár jeho her, protože je autorem opravdu spousty známých titulů (nebo tam je aspoň jeho jméno, jak přiznává :-)) Jako je např. Pirates!, Railroad Tycoon, F-15 Strike Eagle, Civilization, Colonization, Gettysburg!, Alpha Centauri apod.“... celý text
— valda
Šílenství v nás
„všetci čo sa nebojite Dark romance zbystrite pozornosť !
Odhodte hranice preroze tu žiadne nebudu , kniha ktorá lomcovala mojimi emóciami od začiatku až sa dostala za hranou a zlomila ma
Od začiatku deja.. doslova si bude pohrávať s vašou mysľou.. čo je skutočnosť a čo je len predstava..?
Jedna noc.. jeden čas na nesprávnom mieste.. uvidí čo nemala.. nikto jej neverí.. polícia nepomáha.. bola to vlastne skutočnosť..? Alebo len jej myseľ hra zvrátenú hru..?
Devon..stalker.. temný, majetnicky, bez emocii, šialený…potreba vlastnit a manipulovať.. to je on…
Raven je jeho pravý opak.. hodná, usmievavá, alebo možno nakoniec rovnako temná.. ?
babi ona je kapitola sama o sebe , jej sarkazmus a pusa absolutne bez filtra
toto bola jedna jazda.. hneď ako som nastúpila.. nebolo cesty spat… žiadna zastavka, všetky zábrany odhodene a doslova prebúdzala šialenstvo..
mám slabosť na týchto “pošahanych hrdinov doslova som mu prepadla i keď som mala chuť mu dať pár faciek.. jeho tajomnosť a temnota ma priťahovala až ma celu pohltila..
Devona v knihe milujem ale doma ho nechcem z Raven som bola od začiatku unesena ale to čo z nej spravil ..OMG omg ! prebudil #littlemonster
PS: babi a Torak.. forever
Rozhodne doporučujem pre milovníkov Dark… zhave sexi šialene“... celý text
— Ekniha.
Dr. Alz
„Strhující a hutnej příběh starýho muže, sečtělýho intelektuála a bývalýho redaktora Gustava Molitora, jehož mozek se začíná pomalu “scvrkávat do velikosti vlašskýho ořechu vlivem Alzheimerovy choroby. Aby svoje myšlenkový procesy udržel v chodu a mozek trénoval, nejenže pravidelně luští sudoku, ale taky si začal psát deník.
Právě prostřednictvím deníkových zápisů se čtenář dozvídá o hlavním hrdinovi nemálo podrobností, a to často i pikantních. Nekoordinovaným stylem “co mu myšlenky přinesou na jazyk vzpomíná Gustav na svoje mládí a střední věk, ale zapisuje i aktuální zážitky z každodenního života v Praze. Je však vypravěčem značně nespolehlivým, jeho mysl a paměť si vzpomínky tvarujou podle svýho, jak nám později ukáže svědectví jiných postav z Gustavova nejbližšího okolí.
Vyprávění střídá světlý momenty vypravěčova vědomí s epizodama, kdy je úplně mimo. Působí to nesmírně autenticky. Autor dokonale věrohodně vyobrazil mysl, která se postupně rozpadá, přitom ale umí ve světlých chvilkách fungovat normálně, což vnějšího pozorovatele uklidní, že vlastně o nic vážnýho nejde. Je to děsivý a bezvýchodný a přesně tenhle pocit na čtenáře z textu dejchá.
Ačkoliv některý kuriózní příhody, který Gustav zapisuje, můžou čtenáře pobavit a rozesmát, v průběhu vyprávění je pod povrchem neustále patrná progrese choroby. Projevuje se častějšíma epizodama (atakama) a zvyšující se frekvencí překlepů. Afázie je jedním z průvodních jevů choroby a co může zprvu působit jako náhodná chybka, která unikla redaktorovi, se ukáže bejt podstatným ukazatelem vypravěčova stavu.
Tahle kniha se mimořádně povedla. Je vynikající jak po stránce literární, tak i po stránce výtvarný. Není veliká, naopak, ani byste snad nehádali, že je to knížka. Spíš lékárnička. A na předsádce má skutečně obsah lékárničky, opravdu moc pěkná hříčka.“... celý text
— Zazie_v_metru
Zmizelé Jesenicko 1. díl: Zcela zaniklé osady
„Četl jsem už druhý díl a teď si koupil první. Severní Jesenicko je takový konec světa, který se teprve začíná opět probouzet. Dřív to byl celkem bohatý kraj na hranicích Pruska a Rakouska-Uherska. Plný Němců, kteří žili i vysoko v horách. Postupně kraj ale zasáhla neuvěřitelná série pro místní nepříznivých okolností od vzniku Československa, odsunu Němců po 2. světové válce, komunistické vysidlování pohraničí kvůli zavření hranic a kolektivizace. Kdy i posledním obyvatelům hor byly odebrány pole.
Kraji pomohl až rok 1968, kdy se zrušila pracovní sobota. Lidé moc cestovat, ale najednou měli volný víkend. A tak začali skupovat rozpadající se domy po Němcích a opravovat si je na chaty.
Ne všechny osady a vesnice se ale podařilo zachránit a v této knize se tak dozvíte, spoustu zajímavých informacích o místech na Jesenicku, po kterých zbylo už jen pár obvodových zdí, sklepů, nebo třeba opuštěná kaple.“... celý text
— valda
Les v domě
„Velmi depresivní, ale nedalo se odtrhnout. Přečteno za dva dny a zůstal ve mně pocit nespravedlnosti a zoufalství.“
— Melanka