Nejnovější komentáře

Milostný chorobopis nekonečného dospívání

„Začíná to relativně nevinně, postupem kapitol se příběh změní ve víceméně detektivní. A celou dobu mě to moc bavilo. Krásně to dokresluje část odehrávající se v dětství hlavního hrdiny, kdy se mi vybavila spousta vzpomínek z mého vyrůstání na sídlišti. I zápletku/vyvrcholení cením, to jsem upřímně nečekala a bylo to fajn překvapení.“... celý text
— PageTurner

Srnka

„Další super díl. A rychle pokračuji Kamzíkem, abych věděl, jak to bylo dál.“
— ivoiro

Skleněný trůn

„Moje hodnocení je hodně ovlivněné tím, že poprvé jsem Skleněný trůn četla jako náctiletá, zhltla ho snad za den a ihned se do něj zamilovala. Naprosto mi sedl stylem psaní, rychle ubíhající akcí i romantickými náznaky. Letošní druhé čtení bylo už střízlivější a neubránila jsem se pocitu, že knížka mohla být kratší, protože obsahuje i řadu hluchých pasáží. Pořád je to ale čtení, které zkrátka neodložíte z ruky a pokud ignorujete všudypřítomné překlepy (CooBoo redakci silně nezvládlo), zaručeně nezklame. U prvního dílu dlouhé série je to celkem vzácné, leckdy se člověk v zákonitostech nového světa a postavách ztratí, ale Maasová vše dávkuje postupně a často jen naznačuje. Pokud si před Skleněným trůnem přečtete i soubor povídek Krvavé ostří, hromady podobných drobností si všimnete a knihu - podobně jako já - o to víc oceníte.“... celý text
— Kleio

O hvězdách víš hovno

„Pamatujete si na svoji první lásku? A co váš první sex? Byl tak skvělej, jak to ukazují v romantických filmech, nebo vypadal spíš jako nepovedený představení klaunů? „Představte si to. Kolik vztahů nikdy nezačalo, kolik objetí nikdy neproběhlo, kolik kondomů se nikdy nenaplnilo, kolik miluji tě nikdy nezaznělo, protože někdo nesebral odvahu?“ Tak nejen o prvním, minutovém koitusu píše Petr. Pak taky o lomcování předkožkou a erekcích v těch nejnevhodnějších chvílích. Říkáš si – boha, kdo by chtěl číst o věčně nadržený mládeži?! Vždyť to musí být směšný! No, akorát že vůbec. Tahle kniha je perfektní. Multigenerační literární pecička. „V té uličce bych stál klidně celej den, kdybych neřešil, že ačkoliv lidstvo umí posílat emoji ve tvaru hovna napříč zeměkoulí, není schopný postarat se o neovladatelný bivoje, co maj tendence vylízat z gatí v nejhorších momentech historie.“ Vím, jak autoři nesnáší přirovnávání k jiným autorům. Ale tahle kniha je stylově podobná těm z pera holek Pospíšilových – svěží, vtipná, autentická a bez příkras. Při čtení mnou ve vlnách projížděla celá škála emocí, od nostalgie, přes pobavení, smutek, radost až vztek. Kniha je řazená do YA, ale najde si cestu i do srdcí dospělých, co už dávno zapomněli, jaké je to být nezletilý. Potící se dlaně, čekání na odepsání, kdy minuta se zdá jako věčnost. Šikana, ignorace, nepochopení ze strany rodičů, ale i objevování nových lásek, otlapkávání a hledání sebe sama. „Je hrozný hledět dlouhý minuty do temnýho stropu a pak zavírat oči s pocitem, že pro vás někdo znamená úplně všechno, ale nejste si jistí, co cítí on nebo ona k vám.“ Já knize nemám co vyčíst. Nečekala bych, že mi ani jedna z více než 400 stran nebude připadat jako vata. Že posledních 100 stran přestanu dýchat. Že takhle mladý autor dokáže dostat tolik mouder do svého debutu. A že ve zdánlivě neškodné YA bude tolik odkazů na dnešní povrchní společnost, přesun života na sociální sítě a především perfektní vyobrazení utrpení jedince, pokud se byť jen trochu liší. Nebude bavit každého, rozhodně je specifická a někomu bude připadat směšná. Ale něvěřte jim, to budou ti co psali do Bravíčka dotazy, jestli lze otěhotnět z orálu, no... zkrátka nevěřte jim! Já jinak než 5/5* hodnotit nemohu. I když… neměla bych strhnout nějakou tu hvězdu, když o hvězdách vím stále hovno?“... celý text
— PosPol

Bůh se mnou měl nějaký plán!: Vzpomínky německé Sintky

„Příběh Sintky Zilli,která se z důvodu svého původu dostala do tábora v Letech a cikánského tábora v Osvětimy,kde byla zavražděna její rodina i dcerka Gretel.Jak s rodiči žila před válkou,během ní a po ní...to zjistíte po přečtení.“... celý text
— lilly1

Jak byl Fiškus malý a ztratil se

„Fiškuse jsme poznaly s dcerou nedávno a byla to láska na první pohled. Proto když nám přišly další díly, musíme hned ten večer číst. Kniha má málo stran a krásné obrázky a tak máme jeden díl najednou před spaním. Tento díl je druhý v pořadí, ale tuto sérii můžete číst jak chcete na přeskáčku. Pojednává o tom, když byl ještě Fiškus malý kocourek a ztratil se. Děda Pettson byl smutný, protože byl sám, neměl si s kým povídat a to je jednomu v domě smutno. Se slepicemi se rozhovor vést nedá. Všimne si toho babička Anderssonová, sousedka a pořídí dědovi malé koťátko. A tak se dozvíme, podle čeho dostal jméno, jak si na sebe zvykali a jak se jednoho dne ztratil a kde vlastně byl a co ho vylekalo. Při čtení jsme opět zapojily i matematiku, protože na krásných ilustracích je někdy Fiškus na více místech, jak prozkoumává okolí a dá se počítat, kolik toho prozkoumal (vymyslela dcera sama). Kniha děti zaujme a určitě je vhodná i na takové to první čtení, protože zvládnou příběh přečíst do konce. Není příliš dlouhý.“... celý text
— EvikU.

Jsem hvězda: Dítě holokaustu

„Příběh Inge a jejích rodičů,kteří měli štěstí a své věznění přežili v Terezíně.Bylo mi ctí setkat se s ní letos v Terezíně,kde představila svoji knihu,konečně vydanou v ČJ.“... celý text
— lilly1

Já, rytíř

„Já jsem si tedy knihu užila parádně. O Wolframovi a Benešovi bych mohla číst do nekonečna. Škoda, že mě čeká poslední díl. Každopádně tuto sérii si určitě přečtu ještě mockrát.“... celý text
— Ctenaricek4

Škvíra

„Jak tady většina zmiňuje, některé povídky se líbily, některé byly naopak nudné nebo až moc přehnané, hlavně co se týče koncovky. Naštěstí ale teda u mě převládaly ty, co se mi líbily. Ocenila jsem úvodní slovo autorky u každé z povídek, bylo super číst, co ji inspirovalo k daným příběhům a pak vidět, co z obyčejného zážitku/myšlenky dokázala vytvořit. Klobouk dolů. Moje oblíbené povídky: Gloria, Konec plavby, Motýlí ostrov, Věžák a Poslední chod“... celý text
— Blanche2000

Nasterea

„Tento díl měl jedinou chybu a to že po něm nebyl hned k ruce další. Děj odsýpá, vše se rozuzlovává (nebo ne?). Ilan dospiva a vse je tak dobre napsane ze se neda prestat cist, Urla je uz za dvermi tak jsme zvedava jak to cele dopadne.“... celý text
— arsidark

Naslouchač

„Naslouchač je pro mne rozporuplná kniha, která ale mezi čtenáři vyvolala hodně pozitivních ohlasů. Určitě bych neváhala si ji od někoho alespoň půjčit na zkoušku a buď vám sedne nebo ne. Já se tedy i přes své kritičtější hodnocení na druhý díl nedočkavě třesu.“... celý text
— arsidark

Jak jsem nebyla na Lvech a jiné příhody

„Herečka, kterou mám ráda, píše o svém životě. Povídky, které neurazí ani nenadchnou. Předešlá kniha se mi líbila víc. Dnes je to za 3 hvězdy.“
— knihovniceS

Nebe po bouři

„První dil byl vystrel pak uz to pro me slo dolu, nicmene je to tak poutave ze to clovek cte i kdyz uz ho to obcas tak trochu vytaci. Mozna za to mohli i poporodni hormony kdyz jsem to cetla ale proste mi trochu vadi jak se hlavni postavy chovaji, ale jinak je to serie ktera urcite zustane doma v knihovne.“... celý text
— arsidark

Šumavská legenda Emil Kintzl

„Nádherná knížka, kterou jsem zhltal za jedno odpoledne... Vyprávění šumaváka o mé milované Šumavě, její historii i současnosti mě okouzlilo... Zavzpomínal jsem na svá mladá léta, na moje putování s rancem a s kamarády...“... celý text
— rudolf0587

Škola na odstřel

„Nejlepší kniha ze série malého poseroutky.Doporučuji“
— HonzikCZ

Hitlerův nevěstinec

„Kniha se mi vcelku líbila. Bylo tam pár zbytečně zdlouhavých pasáží, ale příběh byl velmi smutný jako spousta s touto tématikou.. Je vidět, ze netrpěli lide jen v táboře,ale zasáhlo to mnoho mnoho lidí ať Němců, Poláků a mnoho dalších, které si Němci usmyslel odstranit kvůli říši. Ale ve skutečnosti to byli jen vrazi,nasilnici a zvraceni lidé. No, doufejme že se nic podobného opakovat nebude. Myslím, že lidé kteří si tím prošli, se z toho opravdu v životě už nezotavil a o to byl tento příběh ještě víc smutnější.“... celý text
— NikolaCer

Dvůr křídel a zmaru

„První a druhý díl dvoru se mi opravdu líbil bylo to čtivé ale tento třetí díl se příšerně vlekl četl se těžko nekonečná příprava do bitvy pak celková bitva vyčerpávající ani nevím jestli mám chuť na další díl po tomto..“... celý text
— Dudunka

O dracích a Sedmi

„Tereza Kadečková ve své knize O dracích a Sedmi přináší mix cyberpunku, sci-fi a fantasy, kde propojuje moderní svět s prvky draků a dystopie. Příběh se odehrává ve městě Elysium, které je rozdělené na dvě vrstvy – Dolní Elysium, kde žijí ti méně šťastní, a Horní Elysium, kde si elita užívá výhod lepšího života. Společnost je závislá na léku zvaném Rudý zázrak, který léčí všechny neduhy, ale má svou temnou stránku: závislost a ztrátu imunity. Tento lék se získává z krve draků, což způsobí problém, když začne docházet k jeho nedostatku. Hlavním hrdinou příběhu je Viktor, napůl člověk, napůl kočka, který musí čelit diskriminaci a nedůvěře. Jeho příběh je nejen o přežití v nehostinném světě, ale i o hledání identity a místa ve společnosti. Zajímavým rysem knihy je, že žádná postava není jednoznačně kladná nebo záporná; všechny jsou vykresleny s lidskými slabostmi a silnými stránkami, což dodává příběhu hloubku a autentičnost. Kniha nabízí rychlé tempo, kde akce střídá akci, a čtenář je doslova vržen do napínavých zvratů, které často překvapí. Celkově O dracích a Sedmi nabízí zábavnou a napínavou jízdu, která přináší nejen akci a dobrodružství, ale i podněty k zamyšlení o naší vlastní společnosti.“... celý text
— HankaKonadra

Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka

„Jsem spoluautorkou knihy. Psala jsem ji na základě skoro dvou let rozhovorů, které jsem skládala do chronologického vyprávění. Při psaní jsem se hlavně snažila udržet Standův specifický styl řeči a za přitažlivě znějícími historkami najít hlubší výpověď o dané době. Nepíšeme jen o lesku boxerských zápasů v Lucerně nebo o slavném boxklubu, který Tišer založil v roce 1994 na Žižkově, aby v něm bezprizorní mladí Romové získali nějaký životní směr, ale i o veksláctví, kterým se živil v podivných osmdesátkách, o diskriminaci Romů, za komunismu nepřiznané a po něm otevřeně násilné, o drsných zkušenostech z vězení i o závislosti na hracích automatech, které zaplavily zemi v devadesátkách. Standovi patří obdiv za to, jak se v knize otevřel. Není mnoho bývalých veksláků, kteří by byli ochotni popsat, jak pokroucená to byla doba. Když jsem se od některých z nich, na které jsem dostala tip, snažila získat alespoň anonymně kontext (neboť Marky, bony, digitálky, jakkoli báječné, pojednávají jen o vybraných praktikách a o skořápkářích a "ruličkách" jsem žádné pořádné zdroje nenašla), narazila jsem na zaryté mlčení a snahu vymazat paměť. Ohlasy čtenářů zatím veskrze pozitivní, většinou nám říkají, že se to skvěle čte a že to nedokázali odložit. Moc doufám, že mi to tu brzy někdo z vás potvrdí :-)“... celý text
— MarieRák

Domov s vůní květin

„Lehké oddychové čtení s dobrým koncem. I když je kniha plná smutku a osobních ztrát, je to příjemná kniha.“
— likaf

Veduty: Historická zobrazení měst českých zemí od nejstarších dob do poloviny 19. století

„Autor si dal práci s vyhledáním a seřazením historických panoramat českých měst. Je zajímavé sledovat nejen vývoj měst od 15. století, ale také jejich výtvarné ztvárnění.“... celý text
— Iki1

Rozsudek smrti

„hodně dobré. až z toho trošku mrazí.“
— Merlin_CZ

Železný plamen

„Asi půjdu proti proudu, ale za mě to byla docela slabota. K prvnímu dílo jsem přihlížela s nadhledem, že to je instagramová senzace, ale byla jsem mile překvapena, jak mě kniha vtáhla do děje. Proto jsem si byla jistá, že druhý díl přece nemůže zklamat ne ? No, zase jsem trochu podcenila moji nadšenost a šlápla bosou nohou do vosího hnízda. Kniha není svým stylem psaní vůbec špatná, ale ten děj.....to se tak táhlo. Nebránila bych se o třeba 200 stran ubrat a zaměřila se na pořádnou akci. V průběhu knihy se prakticky nic nedělo, pouze poukazovalo na takové "politické" dění, což bylo v průběhu docela nudné a nezáživné. Violet a Xaden tam nedostávají moc prostoru, takže pokud čekáte nějaké žhavé scény, které nám autorka docela nadhodila v prvním díle, tak rovnou přeskočte na posledním 100 stran před koncem. Samozřejmě, ale pokud očekáváte od knihy více rozvinutá témata v okolí světa, myslím že vás to vtáhne do děje. Draci tam jsou teď všude a užijete si jich více než v předešlém díle. Konec samozřejmě zase překvapil, to autorce musím nechat, že dokáže napnout v posledních stránkách. Takže s očekáváním (trochu menším) vyhlížím další díl a snad to bude více akční.“... celý text
— Kávový_závislák

Boss Babiš

„Vzhledem k článku v „nezávislém“ idnes, kde jsem si přečetl větu: „Mně šlo o moji čest“, jsem se znovu začetl do knihy pana Kmenty (smekám bekovku). Nemám nejmenší pochyby o tom, že pokud by v ní bylo něco lživě napsáno, tak by ho právníci našeho opět budoucího premiéra dostali do tepláků. Tím je to celé čtení ještě daleko smutnější, zvlášť pokud to čtete jako já přes noc. Přišlo mi to takové symbolické... Parafráze podle majora Halušky: "Je to všetko volaké čudné! Ešče v piatok politický proces a dněs tam majú hentaké nězávislé ministerstvo vnútra!" K tomu bych si ještě dovolil citovat úryvek z písně „Kdo ví jestli“ od skupiny Kabát: „Jak je to s pravdou? S pravdou se šetří, možná proto aby zbyla. Je flekatá jak dalmatin...“. Bohužel čím dál, tím víc platí ono známé: „Každý svatý má minulost. Každý hříšník má budoucnost.“ (Oscar Wilde).“... celý text
— Česneksmedem

Dvůr stříbrných plamenů

„Kniha byla o Nestě A Casianovi. Tentokrát Feyer a Rhys byly v pozadí, žádný zásluhy na tom, co se dělo. Vše nechávali na Nestě, Casianovi, max. Azovi. Ani armádu jim neposkytli, nechali je v tom samotný. Líbila se mi bojová linka i erotická. Ted by to chtělo dvůr o Elain, o té ještě nic nebylo.“... celý text
— Alíček83

Skála

„Moje první kniha od autora, takže jsem čekal, jak to na mne zapůsobí. Je to čtivé i přes to prolínání minulosti se současností. Jsem docela zvědavý, jaká bude úroveň s další ze série Ostrov Lewis.“... celý text
— 1Cannis

Domek pro dva

„Lehká oddechovka z dob mládí,když není člověk zrovna ve "své kůži"...“
— pavlinda

Máš mě v krvi

„Někdy se tak nějak nečekaně zadaří :-). To je přesně případ výběru této knihy, která čekala v mém pořadníku: ,,chystám se číst" docela dlouho. A tedy vážně dobré to bylo, hodně dobré! Děj se posouvá opravdu svižně, a to nejen díky krátkým kapitolám, vyprávěným z pohledu tří hlavních postav, ale autorka navodila od začátku tu správnou atmosféru napětí a mate každou další kapitolou. A vy jste donuceni své představy o pravdě měnit a pochybovat. Pro fandy dobrých psychologických thrillerů je tato kniha skvělou volbou.“... celý text
— Šánka

Marťanská kronika

„Je to takový guláš s pěti ale čte se to celkem dobře. Od Bradburyho je určitě i kvalitnější psaní.“
— 1Cannis

Neviditelný život Addie LaRue

„Nečakane zaujímavá kniha s prekvapivým príbehom.Nevedela som, čo čakať, čítala som v rámci výzvy, ale bolo to veľmi príjemné prekvapenie.“
— Karcoolka2210