Nejnovější komentáře
Konec léta
„Tato kniha ze série byla napsaná jako první, ale mně se dostala do rukou jako poslední. Dle mého názoru je nejslabší. Dějová linka je sice neotřelá, ale moc mi neseděla hrdinka "Vera". Nerealisticky na mě působí její přítomnost v terapeutické poradně, ale hlavně její mentor. Kdyby autor odhalil více jeho motivaci k neustálému chápání nálad a potíží hrdinky, dávalo by mi to větší smysl.“... celý text
— veverkaVv
Vražda na golfovém hřišti
„Po průměrném prvním díle, kde figuroval Hercule Poirot, jsem neměla vysoká očekávání, ale o to víc mě překvapilo, jak napínavý a svižný příběh z francouzského městečka Merlinville Christie vytvořila. Jeden zvrat střídá druhý, ale pořád to dává smysl! Poirot je tu nebývale vtipný a zamilovaný Hastings mile roztomilý. Úsměvný je i souboj "géniů" mezi naším slavným Belgičanem a komisařem Giraudem. Musím opravdu vzdát autorce hold, že dokázala změť propletených osudů jednotlivých postav a dávných tajemství ukočírovat a stejně nás na úplný závěr převézt a překvapit. Bravo!“... celý text
— Kleio
Viperova cesta
„Za mě je tenhle díl mnohem lepší, než první. Víc mě bavil příběh Vipera a Winter. Jsem zvědavá na další díly.“
— stacy1638
Řetěz ze zlata
„Prvy diel najnovšej a zároveň asi aj poslednej serie zo sveta Tieňolovcov nás privádza opäť v čase späť do obdobia edwardovskeho Anglicka ale o generáciu napred, čiže detí našich obľúbených postav s Pekných strojov.
Po veľmi rychlom štarte a s miliónom mien, kedy nasa čitateľka spísala kto ku komu patrí a kto je koho dieťa a kto je s kým súrodenec sme sa mohly plne sústrediť na dej.
Hlavnými aktérmi je James, Grace a krasna Cordelia a samozrejme všetci ostatný.
Dej bol na počet strán rychly a velmi dobre sa čítal.
Zisťujeme kto bol Tessin otec ale zisťujeme i to aký vplyv ma jej bosoractvo na jej vlastné deti a samozrejme aj Willova schopnosť vidiet duchov.
Londýn sužujú útoky demonov, po ktorých uhryznutí su ich ibete na pokraji smrti a pokial nenajdu liek, bohužiaľ aj umieraju.
Do toho James navštevuje svet tieňov a je preňho čoraz horšie vrátiť sa späť do reality.
A medzi tým vedie boj o lásku krásnej Grace (ktorá bola totálna mrcha a zaslúžila by si zopár faciek).
A napokon tu mame Cordeliu, ktorá sa snaží vyslobodiť svojho otca a rozohrá vlastnú hru, ktorá sa zvrtne.
Všetky postavy som si obľúbila.
Lucy, ktorá bola večný snílek a nádejná spisovateľka.
Metthew, ktorý bol viac v liehu ako s čistou mysľou.
Alistair, ktoreho kôli jeho správaniu všetci nenávideli.
Christhoper, ktorý svojou genialitou prevyšoval snáď aj Henryho a Thomas, ktorý svojím veľkým srdcom pohltil všetkých.“... celý text
— TerkinKnižnySve
Poslední slovo
„Kniha s hodně zajímavým námět mě od začátku pohltila. Představa, že ohodnotím knihu pouze jednou hvězdičkou a následně si s autorem začneme psát, mě opravdu zaujala. Až do nějaké 27. kapitoly mě to hodně bavilo, i když to někdy bylo trošku předvídatelné nebo přitažené za vlasy. Úplně jsem měla v hlavě závěrečné odhalení a dala bych 5.
Bohužel se autor rozhodl to zkomplikovat a zamotat, asi aby více překvapil. Nicméně já jsem se v tom začala totálně ztrácet a už jsem nejen nevěděla kdo je kdo, ale ani kdo je tedy skutečně mrtvý a kdo jak zraněný. Stalo se to strašně chaotické a neustále se to prodlužovalo.
Takže ačkoliv měla kniha opravdu poteciál a skoro 3/4 mě moc bavila, nakonec je to pouze na průměrné hodnocení, protože konec to absolutně zazdil.“... celý text
— annettka1098
Razerova jízda
„Moje první kniha autorky . Příběh Beth a Razera mě moc neoslovil,i když miluju knihy o motorkářích. Jsem zvědavá na další díly.“
— stacy1638
Kde je mi dobře
„Těšila jsem se na lehkou, vtipnou četbu, ale bohužel realita byla trochu jiná. Dialogy mezi postavami mi přišly kostrbaté až nepřirozené a často jim chyběl humor i emoce, které by příběh oživily.
Kniha ke konci přinesla o něco napínavější a zajímavější děj. Měla jsem konečně pocit, že se příběh rozjíždí a postavy začínají projevovat trochu více emocí. Přesto mi to nepřišlo dostatečné, aby to vyvážilo zbytek příběhu, který působil ploše.“... celý text
— annettka1098
Ptačí hotel
„Děj knihy nesleduje pouze samotnou Irene, ale celkový vývoj hotelu a lidí kolem něj - od turistů po místní obyvatele, kteří bojují s každodenními problémy. Je to takový mix romantiky i dramatu, kdy autorka svým stylem dokáže zachytit lidské osudy s laskavostí a humorem. Zároveň skvěle popisuje exotickou přírodu tak, že si ji čtenář dokáže živě představit.
Ač může začátek působit depresivně, v celku je to citlivý román, který čtenáře vtáhne do světa plného emocí a krásných scenérií.“... celý text
— annettka1098
Poklona, páni četníci!
„Pokud byste měli zájem se dozvědět, jaká byla kriminalita v Písku těsně před druhou světovou válkou, máte možnost se s tím seznámit formou krátkých soudniček či fejetonů, možná i povídek.“... celý text
— konicekbily
Ažka, kočka na dožití a další úsměvné příběhy
„Příběhy plné laskavého humoru, které potěší nejen milovníky zvířátek. Potkáte se nejen s kočkami a pejsky, ale třeba také s leguánem, papouškem, bobrem, kohoutem nebo pavoučicí.
Jelikož jsem velká milovnice koček, kniha s takovouto obálkou mě prostě nemohla minout, a i když moc nemusím humorné knihy, riskla jsem to a udělala jsem dobře.
Příběhy jsou psány jednoduše, s vtipem, jako kdybyste si povídali s kamarádkou, která vám vypráví, co zase všechno zažila se svými miláčky. A miláčci to jsou vskutku překvapiví! Už jste se někdy pokoušeli třeba ochočit bobra? Ano, i o takových zvířátkách se v knize dočtete.
Je znát, že se jedná o příběhy ze života. Nejednou jsem se v některých situacích poznala anebo jsem v nich viděla někoho z mých blízkých. Tím, jak mám ráda zvířata, musím se přiznat, že jsem se několikrát u čtení dojala až k slzám.
Toto je kniha pro všechny, kdo milují zvířata, hlavně pak psy a kočky. Můžou si ji přečíst třeba i děti. A nesmím zapomenout ani na milé ilustrace, které nás provází celou knihou.
Který z příběhů vám bude nejbližší?“... celý text
— eva3992
Mít a být
„Kontroverzní, vulgární, třesky plesky...ale zároveň to mělo nutkavou potřebu předat hlubší myšlenku, smyslu bytí a nebytí. Pravdy okolo umírání. Což jak víme, je relativní. Nebo nevíme. Tohle bylo velmi zajímavé čtení.“... celý text
— bee88maja
Písmem mojí přítelkyně
„Autorčiny knihy miluji. Píše s obrovským citem příběhy, které jsou bolavé, ale i plné naděje. Bravurně vykreslené povahy postav a historická fakta tvoří dohromady dílo, které vaše čtenářské srdce chytí a nepustí. A byla jsem zvědavá, jak autorka napíše tuto knihu.
V příběhu, který je rozdělen opět do dvou dějových linek, poznáváme v té současné Kamilu. Ženu, která je rozvedená, smiřuje se se svou situací a ve volných chvílích usedá k deníkům, které zdědila po babičce. Zjišťuje, že její starosti jsou naprosto malicherné oproti hrůzám, které zažili její předci. V jejím životě se i po rozvodu začíná blýskat na lepší časy. A není v tom nikdo jiný než muž. Nový, neokoukaný, ale přesto si Kamila dává veliký pozor. A dobře dělá…
Julie, mladá žena, která by si přála jediné. Aby její rodina byla zdravá a scházela se pravidelně při židovských svátcích. Ano, židovských. A protože se vracíme v této lince do období 2. světové války, nemusím vás dlouho napínat co se Juliině rodině děje. Všichni se modlí, aby válku přežili. Aby nemuseli opustit svoje domovy a sebe navzájem. Bohužel, jak víme, vše dopadlo jinak. Julie tak prožívá obrovská trápení.
Autorka bravurně propojila dvě zdánlivě nesouvisející linky. Ta ze současnosti pro mě byla až na pár drobností odpočinková. Kamilu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. Vnitřně jsem nadávala, když se jí nedařilo nebo se hnala do problémů. Jenže tato linka střídala tu válečnou. Juliinu, která mě rozsekávala od prvních stránek. Víte, autorka nepopisuje nějaké brutality, nezakládá své vyprávění na příšerných krvavých scénách. Ona se věnuje hodně pocitům daných postav. Co musela prožívat Juliina maminka, když stála před pro mě nepředstavitelným rozhodnutím. Tato scéna ve mně navždy zůstane. Pak dočtete, řeknete si, jak s vámi celý příběh zamával, otočíte stránku a tam….osudy postav z knihy a to mě dorazilo úplně.
Upřímně říkám, že se mi historická linka líbila víc. Ač to zní divně, když byla z válečných let, ale autorka ji zpracovala neuvěřitelně citlivě. Já nezapomenu na Davídka. Nikdy. Strašně mě to sebralo.
Miluju autorčinu tvorbu a pokud jste nečetli Jménem mojí sestry, Srdcem mojí babičky a Písmem mojí přítelkyně, napravte to. Tyhle knihy, respektive příběhy v nich vás nenechají v klidu. Budete plakat, budete se usmívat, budete přát i nenávidět. Zažijete obrovské spektrum emocí a na tyhle tři knihy rozhodně nezapomenete.
Ještě nikdy se mi nestalo, abych při psaní recenze brečela. Nikdy. Lidé o mě často říkají, že jsem tvrdá jako kámen (pletou se), ale tenhle příběh mě úplně rozšvihal.“... celý text
— Ctenar1202
Atlas prokletých míst
„Nápad skvělý, provedení o poznání horší. Doufala jsem, že se dozvím o nejrůznějších místech prodchnutých nevysvětlitelnými událostmi a tajemstvími, o kterých bychom řekli, že jsou prokletá. Čekala jsem informace, fotky, svědectví a pověsti, ale nedostala jsem skoro nic. Většinu knihy zabírají sice pěkně ilustrované staré mapy, ale zdaleka nestačí. Reálně tak očekávejte, že budete mít ke knize otevřený internet, aby to vůbec mělo smysl. Nesedl mi ani autorův výběr "prokletých" lokalit, z velké části to byla místa negativně ovlivněná sociálně, politicky nebo nacházející se třeba na tektonickém zlomu. Nic nadpřirozeného. Velká škoda, ani ty tři hvězdičky si to nezaslouží, ale pár oblastí (o nichž si musím zjistit víc sama) jsem přece jen díky atlasu objevila.“... celý text
— Kleio
Mílový klub
„Příběh se mi moc líbil. Miluju knihy z hokejového prostředí a tahle opravdu nezklamala. Už se těším na další díl.“
— stacy1638
Čísla ohromující a ochromující - Jak se nenechat zmást matematikou moderního života
„Vzhledem k tomu že se dozvíte kolik asi váží průměrný Američan (mimochodem asi tolik jako gorila nížinná, malé slůně nebo jako vaše americká lednička (patrně dostala název právě z tohoto důvodu)) a že 20 % není 20 %, myslím si, že čas strávený s touto knihou se dá i lépe zabít.“... celý text
— Samvěd
Citlivá průvodkyně
„Kniha se mi zrovna trefila do nálady, líbila se mi. Autorka se zde věnuje mnoha tématům, nastiňuje rozdíly mezi Ledovou královnou, Poslušnou a Mučednicí. Ukazuje, jak se z těchto postojů vymanit, jak se spojit se sebou, s vnitřním dítětem, s Citlivou průvodkyní, jak si umět zdravě vymezit a prosadit své hranice, jak se mít víc ráda, jak přijímat i to nelehké v našich životech. Uznává, že nemá patent na pravdu a v knize předkládá svou vlastní cestu a své zkušenosti, přičemž často a hodně zmiňuje jiná díla - literární, filmová, hudební aj. Kniha je určitě zdrojem inspirace pro další četbu. Jediné, co mi chybělo, nějaké praktičtější pojetí, konkrétní tipy, návody, postupy jak na to. Ale celkově knihu doporučuji, mně se trefila do noty.“... celý text
— Ophelie
Satori v Paříži
„Kdyby to mělo víc stránek, tak to odložím. Pomatené a nezáživné čtení, které vám vypráví člověk pod vlivem alkoholu, když má potřebu vykecat se.“
— Jirinamac
Vraždy v ulici Morgue
„Tak čekal jsem tajuplné až hororové povídky plné napětí a tajemna, bohužel takových bylo málo. Jmenovitě asi 3 - Podlouhlá bedna, Vraždy v ulici Morgue, Vrah jsi ty! Ostatní povídky byly z jiného žánru.“... celý text
— Ondrapt
Ptáci jsou dosud nečitelní
„Kniha povídek, které by mohl napsat i sám život. Povídky, které vás zasáhnou a zůstanou ve vás ještě dlouho po dočtení.
Edice Tvář od Vyšehradu je pro mě záruka jistoty skvělého čtení a stále znovu se to potvrzuje. Ptáci jsou dosud nečitelní je výborně napsaná kniha. Ač v ní jsou povídky vždy jen na pár stránek, dokázala jsem se do nich vcítit a ponořit. Navíc jsou tak plné! Plné emocí, života a bolesti. Nechápu, jak se autorce podařilo všechno vměstnat do tak mála textu. Ale bylo to tam, skvělé i když deprimující.
Na každém čtenáři je, jak povídky uchopí, jak s nimi naloží a kam je nechá dojít ve své fantazii. Všechny jsou k zamyšlení, protože vše, o čem se dočtete, se může stát i vám. O to je to možná bolestnější čtení.
Edice Tvář vždy snoubí literární a výtvarnou část. Tentokrát se ujala role ilustrátorky Pavla Šebková a musím říct, se jí to moc povedlo. Samotné ilustrace jsou hotové obrazy jen ve verzi „do kapsy“. A až uvidíte ilustrace v kontextu s textem, tak vás rozhodně zasáhnout, mě tedy rozhodně.
Edice Tvář prostě nezklame!“... celý text
— eva3992
Kouzlo lišky
„"Jsi moje," zamumlal jí do krku. Jeho starý život se zdál být neuvěřitelně vzdálený a zářivá budoucnost ho lákala záblesky života, o jaké si sotva dovolil snít. Život strávený spolu s Ellou. Navždy.
"A ty jsi můj," souhlasila a objala ho rukama i nohama. "Navždy."
A máme tu poslední díl série. Všechny měňavce a jejich osudové družky jsem si oblíbila a moc jsem se těžila, až si přečtu příběh Elly a získání jejího osudového druha. Celou sérii mohu jen doporučit, jsou to sice jen takové jednohubečky, ale určitě stojí za přečtení ;-).“... celý text
— MAU256
S ďáblem v ráji
„Spíš letní čtení, ale taková oddechová romantika...“
— Jenny46
Vládci loutek
„Heinleinův román Vládci loutek, vydaný v roce 1951 mezi mládežnickými romány Hvězdná dvojčata a Sirotci oblohy, patří mezi romány pro dospělé, což vzhledem k nahotě, jako důležitému prvku děje, nepřekvapí. V mládežnických sci-fi románech Heinlein nahotu a sex nikdy moc neřešil. Zato v těch dospělejších dílech…
Vládci loutek jsou typickým románem padesátých let dvacátého století, kdy v Americe vládl velký strach ze zlých komunistů, paranoia byla všeobecná a nepřátelé byli jasní. Jenže co když byli nepřáteli i vaši sousedé, že? Tuto McCarthyovskou atmosféru oděnou do svižného a vlasteneckého hávu přetvořil Heinlein v bravurní akci vládních agentů proti mimozemské tajné a plíživé invazi. Text mého nejoblíbenějšího z americké Velké trojky sci-fi autorů je samozřejmě, ač se odehrává v sedmdesátých letech minulého století, mnohem víc zakotven v letech padesátých, ale pokud si ho začnete představovat v kulisách před herním Falloutem, vůbec vás to nemusí rušit.“... celý text
— bukiet
Černé léto
„Skvělá dvojka opět v akci. Doporučuji“
— monte
Pán hory
„Za mě docela slabota. Rozjezd si hrál na mega profesionální vedení policie, najednou přečtete asi 5 stran a hl. hrdinka (samozřejmě naprostá super žena, která umí úplně všechno) je přeřazena na naprosto nevěrohodné, skoro až pohádkové, oddělení, kde nikdo nic nedělá. Přiznám se, že mi i vadí, když jsou chudinky policistky stále sráženy svými nadřízenými a každý jim pořád "hází klacky pod nohy". Z toho důvodu jsem nebyla schopná číst případy s Erikou Fosterovou od Bryndzy. A tohle je v podstatě to samý. Asi čekám od detektivky víc.“... celý text
— Makii
Vampýrská akademie
„Když jsem se tak do knihy začetla, došlo mi, že jsem vlastně viděla i film. Ten mě teda moc nebavil a u knihy to asi nebylo jiné. Za mě to je dost průměrné čtení. Věřím, že kdybych to ale četla, jak jsem byla mladší, měla bych jiný názor.
V tomto prvním díle se hodně seznamujeme se světem, jeho fungováním, hierarchií a hlavně se seznamujeme s hlavními postavami.
Ty jsou hodně odlišné povahy a já si zatím nenašla vztah ani k jedné. Možná se zatím více přikláním k Rose, ta je více ráznější a přímá a to se mi na ni zatím líbí. Ale mám před sebou ještě dost dílů si najít svého úplného favorita. Stejně tak jako věřím, že najdu větší zalíbení v příběhu.
I když jsem si z knihy nesedla úplně na zadek, i tak mi přijde jako ideální podzimní čtení. Ta ponurá atmosféra školy, upíří jsou za mě prostě ideální čtení na dny kdy venku prší a je hnusně (proto jsem možná tento první díl přečetla za jeden den, kdy zrovna u nás hrozili povodně).
Vy co jste knihu četli, jak se Vám líbila? Zlepší se to dalšími díly a dokážu se více do příběhu ponořit?“... celý text
— monikasbookclub
Moje vadná Mariko
„To je asi můj první psychologický přečtený komiks. A spadla mi brada. Ještě dlouho ho budu v hlavě rozebírat.
Dvě kamarádky. Mariko a Šiino. Jenže Mariko je mrtvá a Šiino se s tím musí vyrovnat. Se všemi svými pocity, výčitky svědomí, bolest, která nejde ničím utišit ani přehlušit. Snad jen splnit Marice její poslední přání…
Marika neměla lehký život a možná to viděla jako jediné řešení. Přesto má Šiine pocit, že za to může. Ani se s ní nerozloučila…nic na ní nepoznala.
Ukradne urnu s popelem a jede s ní k moři. Plní poslední Maričino přání jet se Šiino na Havaj. Cestou proleje spoustu slz, projde všechny vzpomínky, potřebuje najít klid. V batohu má dopisy od Mariky, které jí vyplňují cestu.
Komiks je plný emocí, které zkrz obrázky ještě více procítíte. Netřeba slov ani v komiksu, ani teď ode mě. Silný, dojemný příběh. Vzpomínání na život Mariky, ona nebyla vadná, jenom si to myslela, dostalo se jí jen ubližování v rodině a slunce vyšlo jen když byla s kamarádkou.
Kniha obsahuje bonusovou povídku Yiska o indiánském chlapci a Mexickým zločincem. Také povedená.“... celý text
— EvikU.
Prokletí Schwartzovy vily
„Kniha se mi líbila. Zajímavý duchařský námět.“
— Zuzulinka
Vražedné kafe
„Skvělé jsem se bavila a přečetla na jeden zátah. Těším se na další díly“
— blebuska
Kolejmoří
„Kolejmoří je zvláštní kniha, ale to jsem toho v Miévillově kontextu moc neřekl. Je to jízda (doslova) a jako přepracování Bílé velryby to funguje zajímavě. Zároveň je tu podobně jako v knihách Bas-lagu výborně propracovaný i jazyk. Vesměs se ale musím ztotožnit s Kaikem a jinými. Šamova proměna je uspěchaná, až neuvěřitelná, a několik dalších aspektů jako vznik celého Kolejmoří nebo šokující odhalení kapitánky působí povrchně, odbytě, to slovo naivně to vystihuje perfektně. Šroukovi mi hrozně připomněli Dicka a Dorotku ze Zamrzlé lodi kapitána Flinta, což je výborná kniha, ale publikem úplně jinde.“... celý text
— felixrr
Tahle země není pro starý
„Drsné stejně jako život na vyprahlé poušti u mexických hranic, kde se o moc přetahují drogové gangy a tamní šerifové doufají, že se jejich šarvátky přesunou do vedlejšího okresu, aby to nemuseli řešit. Viděla jsem film, který považuju za jeden z nejlepších thrillerů a jeho znalost mi při čtení pomohla. Dialogy jsou totiž úsporné, po "tarantinovsku" sarkastické a mnohdy není jasné, kdo zrovna mluví. McCarthy se neobtěžuje servírovat informace na stříbrném podnose, svým způsobem je ke čtenářům stejně tak nemilosrdný jako pro hlavní postavu jedno nerozumné rozhodnutí. Postava zabijáka Antona Chigurha je jednou z nejlépe napsaných, co znám a v knižní verzi působí ještě výrazněji. Jeho postupy a přesvědčení děsí i fascinují zároveň a scény s ním považuju za vrchol knihy spolu s morálními monology šerifa Bella, průvodce a (zdánlivě) skoro nestranného pozorovatele celého dění. Je to brutální, autentické a zatraceně dobré.“... celý text
— Kleio