Nejnovější komentáře
Vzpoura v Treblince
„Výborně popsaný život ,takový jaký skutečně byl v Treblince. Autor měl neskutečně velké množství dílčích kousků štěstí, díky kterým přežil toto peklo.
V knize jsou navíc autorovy vyfotografované umělecké sošky, které sám vytvořil aby se nezapomnělo. Doporučuji k přečtení.“... celý text
— streles
Šeptající mrtví
„Darcy mám rada. Tohle bylo jiné. Taková pohádka, řekla bych. Měla jsem velký problém se začíst, ale pak už to odsejpalo. Zajímavý nápad, snad se v dalších dílech dozvíme o Keire víc.“... celý text
— mondulinecka
Akvárium
„Suvorov psát umí a ve svých knihách se zabývá zajímavými tématy k zamyšlení z bývalého SSSR, které byla před rokem 1989 tabu, nebo jsme znali jen kusé informace. GRU spolu s KGB měli prsty i v ,,Pražském jaru,, v roce 1968 nemluvě o SPECNAZ, kteří už před srpnem byli v Praze v hojném počtu, v létě navštívili město jako turisté. V knize je popsána hierarchie v GRU, chrti, verbíři, šifranti, navigátoři atd. Kniha z podobným tématech je od Ch. Andrew, V. Mitrochin Neznámé špionážní akce KGB Mitrochinův archiv. Pro zajímavost tehdejší šéf KGB Andropov, chtěl odvrátit světovou pozornost od ,, Pražského jara,, sabotážní akci na ropovodu mezi NSR a Rakouskem a tím způsobit ekologickou katastrofu v Bodamském jezeru, akci měli odnést ekologičtí aktivisté, k akci nakonec nedošlo. Podezřívám Suvorova, že je trochu i mystifikátor, ale jeho knihy se čtou dobře.“... celý text
— vvikingg
Šťastně až navěky
„Šlo o mé seznámení s autorkou a dopadlo hezky. Poutavý příběh s moc pěkným koncem.“
— pip11
Nebezpečné sny
„Pokračování série se tentokrát zabývá institutem snění. Nebude chybět napětí, vydírání a nějaké ty vraždy. Maggie a Sam se rychle stanou sehranou dvojicí, která se snaží odhalit pravdu. V knize se krátce objeví Luther a Raina, na mě až příliš krátce, škoda. Teď už jen doufám, že se dočkám sedmého dílu.“... celý text
— pip11
Srdcem mojí babičky
„Je príma, že jsem měla pozorně přečten titul "Jménem mojí sestry", kde nás autorka seznámila nejen s dramatickými událostmi období protektorátu, ale pečlivě vykreslila charakteristiky jednotlivých členů celé rodiny a dalších aktérů z blízkého okolí sester. Ač jsem z prvního dílu měla pocit, že Ester je oproti svému dvojčeti jen "ubohá fňukna" a prospěchářka, v tomto titulu jsem měla možnost pozorovat její částečnou proměnu a začala jí fandit. Z množství přečtených titulů z období 2. sv. války a holocaustu jsem už do jisté míry "psychicky zocelená", přesto jsem byla ráda, že autorka nezabíhala do častého detailního popisu válečných hrůz.“... celý text
— Karolína7
Jezero
„Zajímavý námět, ale občas dost hluchá místa.“
— hanap
Vražedná pole
„Velmi, velmi silná kniha. Nebudu zastírat, i slzy se u mne objevily. Konec kapitoly "Překročit moře" mne hodně dostal. Totální hrůzovláda, kde mne ale zaujalo, že Rudí Khmerové se vůbec nedopouštěli "tradičního" násilí na ženách. Toho jsme se dočkali až po "osvobození". Haing Ngor nebyl jednoduchý člověk, jak vyplývá z Epilogu, který je sám o sobě fascinující.
Díky za Johna Malkoviche.“... celý text
— Maraiser
Krajina nočních jezdců
„Závěr tetralogie byl pěkný, i když už dost opakující se. Boj, vítězství, klaďas zvítězí nad záporákem a do toho husitská vojska, karavany, Žižka, vlci a středověk. Pan Niedl to psát umí, i když někdy už dost šablonovitě.
Co mi zde vadilo, tak to neustálé opakování toho, co kdy Tas udělal. Zde to bylo opakovaně a to mi kazilo čtení. Ale co už.“... celý text
— ondras666
Noc jako stvořená pro nevěru
„Já se vždy u p Frýbové strašně bavím.Tohle byla pro mne asi poslední její kniha,která se dá číst.Pak strašně tahala do knih politiku viz Klaus apod.Ty její manželské peripetie v tvorbě zvládala na výbornou.Zde Mojmír, to bylo fakt pako.Ale ty ženské mu ukázaly...Knihu jsem přečetl a jsem velmi spokojený.Nejvíc z její tvorby se mi líbí Falešní hráči a Z neznámých důvodů.“... celý text
— rodak
Ida
„Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Ivany Huspekové. Zajímavý příběh o drsném a těžkém životě na české vesnici v poválečné době v období kolektivizace.“... celý text
— Anavi8912
Jménem mojí sestry
„Četlo se mi velice dobře. Ač děj probíhal převážně v období 2. světové války, kvitovala jsem, že autorka nezabíhala příliš často do drastického líčení událostí heidrychiády, holocaustu. Jediné, co mi vadilo, byly ty zdrobněliny - vyjadřovat se stále o osobě alkoholické matky jako o maminečce mi připadalo kapku zvláštní, pokrytecké.“... celý text
— Karolína7
Temná krása
„Uzavření celého příběhu je tady. O čtivosti se asi bavit nemusíme - všechny 3 díly sem dokončila za 6 dní a nemohla sem se odtrhnout. Sama se nad tím až pozastavuji, protože když se ohlédnu zpět za třema knihama, mám pocit že se tam prakticky nic nedělo. Celé je to prostě pojato formou dobrodružného románu a za mě to tedy určitě nějak zázračně fungovalo. Sympatické hlavní postavy, badass hrdinka, vedlejší postavy které si musíte oblíbit. Konec mi připadal nakonec trochu uspěchaný, ale myslím, že žádná dějová linka nezůstala úplně otevřená. Hned se musím vrhnout na Zlodějský tanec.“... celý text
— DannyLady
Za zamčenými dveřmi
„Přestože je opět kniha trochu nadstřelená (aspoň doufám, že se obdobné věci nedějí ), napsána je skvěle. Čte se "jedním dechem". Příjemně strašidelně strávené odpoledne.“... celý text
— vladimir5170
Srdcerváči. Kniha 4
„Jak je řečeno, je to pořád takové miloučké a sladké, ale čtvrtý díl už začíná být vcelku vážný a ukazuje se, že ani naprosto ukázkový funkční vztah není zárukou šťastného života na věky věků.
Začíná to být dost smutné, protože Charlie je vcelku milá a nevinná postava, která si toho už vyžrala dost, a bohužel se to jako každé reálné i fiktivní trauma objevuje až později. A docela se to podepisuje i na celém příběhu, protože jednak poprvé dochází k poměrně velkým časovým skokům, zároveň je tímhle problémem ovlivněná velká část knihy. Ale je to z hlediska příběhu zajímavé zpestření a konečně i nějaká jiná akce než jen bezelstná romantika...
Na druhou stranu tu jsou i další příběhy, ať dějové linky kolem kamarádů, z nichž mě bohužel až na Taru a Darcy asi nikdo příliš nezajímá, tak Nick a jeho vlastní problémy, což je v podstatě sice jen coming out a starší bratr. Nicméně coming out minimálně před rodinou byl celkem zajímavý. Sice pak nejsem přívrženec Tori, ale jak se za kluky postavila, to bylo pěkné. Jinak mě asi nejvíc zaujal příběh učitelů, ten se mi fakt líbí.
Srdcerváči jsou stále taková nenápadná série, která ukazuje, že gay vztahy nejsou jen o problémech a sexu a divočině, ale že to může být taky hezké, klapat a vlastně dost roztomilé. Čemuž napomáhá i věk postav, ale zase na druhou stranu, kdo by nechtěl něco takového prožít v jakémkoliv věku... Je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších a nejmilejších sérií, co v tomhle žánru jsou. :)“... celý text
— fvalek
Nikdo není sám
„Jo zajímavý, realistický, ale četlo se pomalu a vlastně se nic moc nestalo“
— valeria0031
Snílci
„Krásné, nicméně zvláštní číst po covidu. Konec trochu zvláštně ukončený“
— valeria0031
Dívka, která upíjela měsíc
„Asi bych nedokázala spočítat, kolikrát jsem si během čtení řekla, že bych nejradši se čtením přestala a šla si pro nějakou záživnější knihu. Až nějak do strany 180 se tam nedělo absolutně nic. Bylo to neskutečně nudné a nezáživné. Autorka jen opakovala ty stejné pasáže a věty a situace, o kterých už čtenář dávno věděl, např. to, že Luna si nemůže na něco vzpomenout nebo ta otravná věta Ona je tady. Pořád jsem si říkala, kdy se tam začne něco dít a jaká je vlastně pointa příběhu. Ani postavy mi k srdci vůbec nepřirostly. Naštěstí to vytáhnul konec. Od strany 200 to už nabíralo spád a konec dopadl dobře, jen bych z něj měla větší radost, kdybych si knihu opravdu užila. Takhle mi to bylo celkem jedno.“... celý text
— BojácnéKuře
Vzpomínám na Rozinkovou louku
„Psáno chvílemi poutavě, chvílemi jako slohová práce žákyně 6.třídy a chvílemi jako výlet Cimrmanů do Liptákova. Každopádně zajímavá osobní zpověď reálného příběhu. Takže 3,5*, jenže Mladkov, Orlické hory a mě blízká historie a lokalita ...takže nakonec 5*.“... celý text
— vladimir5170
Historky z Tinderu
„Asi jsem od knížky očekávala více, některé historky jsem slyšela od zahraničních stand-up komiček, takže pochybuji, že se autorce staly. Párkrát jsem se usmála, jako čtení ve vlaku, když není nic jiného, dobrý.“... celý text
— alishek
Šílená babička
„V rámci žánru - lehké úsměvné čtení cílené na ženy - rozhodně knížka obstojí na výbornou. Doporučuji všem, kteří vyhledávají pohodové příběhy pro chvíle odpočinku.“... celý text
— Hesonit
Královské vyjednávání / Miliardářovo prozření
„Kniha mi byla půjčena, tak jsem ji tedy zkusila. 1 příběh dobrý. Hodně osekaný, protože je napsán na 160 stránkách. 2 příběh mě nebavil. Takže půl napůl.“... celý text
— Terka18
Ars poetica. Z úvah o básnickém umění od starověku po dnešek
„Vladimír Merta se své písni Astrolog zpívá – bezcenný a prázdný jak kniha poetiky. Míní tím, že nad poetiku uspořádanou v knize, jsou mnohem cennější básně samotné. V této knize poetiky je toho ale k nalezení docela dost. Třeba definice poezie od Pabla Nerudy – tedy opracovaná lidskou rukou a jejími úkony, proniknutá potem a čoudem, páchnoucí močí a potřísněna rozmanitými profesemi, jež jsou konány po zákonu i mimo zákon
Uspokojil mě i Eliotův výrok: Kdosi pravil – mrtví spisovatelé jsou nám vzdáleni, protože my známe o tolik víc, než znali oni. - Přesně tak, známe totiž právě je.
Nebo Mallarmé, chcete-li: Věci jsou zde, netřeba je tvořit. Nutno jen, abychom chápali jejich vztahy.
Karel Čapek je chápal: Poezie a umění je tak trochu Egyptsko-chaldejský snář bdělé skutečnosti. Vykládá nám skutečné věci, tak jako Josef Egyptský vykládal faraónovi sny. To je významný úkol umění.
Ars poetica má přes 500 stran. Čas od času si v ní počtu. Najděte si své oblíbené výroky o poezii!“... celý text
— Pablo70
(Re)design rodiny pro 21. století
„Stručné shrnutí moderního přístupu k výchově. Stručnost ocenil zvlášť můj muž, který jinak na vychovny knizky moc neni. A jednotlive kapitoly / témata nám dobře posloužily jako podněty pro společnou diskuzi nad výchovou, jak jsme to měli my sami, jestli ne/souhlasíme, proč a jak to chceme dělat my
Také jsem ocenila přiklady vět a konverzací. To byla asi vždy ta nejnázornější část. Jinak spoustu rad bylo obecných, nerozvedených do většiho detailu. Pokud by to byla má první kniha o výchově, byla bych spíš zklamaná nebo naštvaná. Ale já ji četla jako již nekolikátý zdroj a v tomto ohledu (shrnutí nejen za konkrétní věk, ale celkově; přistup, podněty k diskuzi..) mi posloužila skvěle.“... celý text
— jalious
Zájezd snů
„Nevím, jak moc se dá knížka použít jako bedekr, ale rozhodně mi postačila jako zábava na dva dny v lázních. Některé povídky jsou opravdu povedené, některé už méně, ale za přečtení knížka stojí.“... celý text
— JiříM
Císařova perla
„Kdysi jsem přečetla všechny případy soudce Ti dostupné v socialistickém Československu, takže to byl takový malý návrat. Není to špatné, ale zdálo se mi to takové upovídané a Ti je poněkud nadčlověk. ;) Takže celkově dvě a půl hvězdy.“... celý text
— Alma-Nacida
Smrt: Vysoká cena za život
„Velmi příjemné překvapení... Hodně jsem se bál, co z toho vyleze, protože kresba mi přišla taková jen "jako Sandmanovská" a co taky s příběhem bez Morfea, ale realita byla úplně jiná. Smrt to nejenže utáhla, ale ještě se vytasila s velice zajímavým příběhem, který mě bavil a přišel mi vcelku hluboký a zajímavý.
Nápad smrti, která jednou za sto let sestoupí na zemi coby smrtelník není asi úplně novinka, nebo tedy hodně to navazuje na takové ty duchy, co smí jeden den v roce chodit po zemi apod., takže to je docela zakořeněná premisa příběhu. Nicméně Didi je něco jiného, není klasickou Věčnou, ale má v sobě nějakou radost, nevinnost a taky trošku na ni sestupuje omezenost běžného světa, i když je různými způsoby chráněná a vždycky tak nějak ví, co dělat. Pobavila mě nejen její schopnost získávat vše zadarmo, ale hlavně její povaha, která zapůsobila nejen na všechny postavy, ale i na mě. A do tohohle krásného zobrazení někoho, kdo skutečně jako by na svět koukal poprvé, se dostává Sexton, frustrovaný mladík unavený životem. Vytváří se tak pěkný kontrast.
Samotný děj poznávání nočního New Yorku a setkávání se s různými známými postavami, od té nesmrtelné bezdomovkyně až po zlé čaroděje asi není tak zajímavý, ale je tam spousta precizních dialogů, informací a obratů. Je to v podstatě do jisté míry až filozofické. Vypíchnul bych asi mé dvě nejoblíbenější části ke konci... Jedna je fakt, že smrt není tvořena medailony a symboly, ale sama je tím, co jim poskytuje moc. Druhá je konec Didina příběhu a návrat k věčnosti, což bylo vážně srdceryvné.
Možná na mě zapůsobila absence Sandmana a stesk po jeho sérii natolik, že jsem Smrt bral až příliš pozitivně, ale opravdu mě to bavilo a naplnilo, po dlouhé době. Bohužel se obávám, že i když jsou ostatní Věční zajímaví, tak jediná Smrt měla potenciál k vlastnímu komiksu a už se s nějakým takovýmhle sequelem nesetkáme, ale ještě je druhý díl. Nicméně je to důkaz toho, že Sandmanovské universum je bohaté a může být stále plodné... :)“... celý text
— fvalek
Kult
„Taková bichle,opět skvěle napsané.Líbí se mi ty odbočky do životů všech zůčastněných vyšetřovatelů.Samozdřejmě nejvíce naši dva hrdinové.Téma Kultu bylo také parádní.“... celý text
— rodak
Pád Cařihradu
„Tak co se týče postav, mám mnohem radši revizora elektrických drah města Prahy, Gustava Anděla, než tadyhle toho Honzu Anděla. Je mi úplně fuk, jestli se narodil s purpurovejma škrpálama. Já se na rodil bos, a dodnes mám holej zadek.
Waltariho mám moc rád a při recyklaci knihovny kouknu i do toho, co rád tolik nemám. A paměť mi taky slouží asi jako tužkový baterky od nás z večerky. Opráším si tedy pár věcí, který se braly v dějepisu na základce. Nechtěl bych úplně bejt v Cařihradu tou dobou. Teda vlastně tou dobou bych nechtěl bejt vůbec nikde.
Anděl tam bydlí od tý doby, co zdrhnul od sultána a tuší, že bude průser. Akorát se úplně nechce zachránit. Je totiž skoro stejnej, jako hodně hlavních postav z Mikiho knížek. Skoro všechny jsou vzdělaný, fungujou jako kapesní překladač, získají si dobrý postavení, padaj na držku z velký vejšky a jako Forrest Gump, se nachomejtnou ke spoustě událostem. Jsou trošku otravní, více naivní a taky si vždycky nabrnknou dost podezřelou ženskou, která z nich vycucne kromě prachů a postavení i sebeúctu. Ale když to ty pani rozjedou, tak si Mikiho postavy řeknou žjóva, to je přesně to co hledám ty vole! Radši by si měly říct hrome!
Já ty lidi mám většinou rád, ale tadyhle Anděl je takovej divnej brouk, kterýho bych nejradši zaklapl zpět do knížky. Otravnej a nesympatickej parchant. Možná to bylo i tím městem, který to úplně dojebalo tím, co v něm hnilo za národy. Turek klepe na dveře Tlustou Bertou, ve volným čase si dává hašiš a co se děje na hradbách? Já chci prachy a chci o všem rozhodovat, protože jsem Řek. Smrdíš Řeku! Drž hubu Janovane! Pomozte nám. Sereme na vás z vysoka, protože my jsme Benátčani a tohle je váš rajón. Pochopitelně se podráží, uplácí a bonzuje. Fakt jsem věřil tomu, že sultán nebude muset hnout prstem, protože na hradbách se všichni pohádaj a nějakej podrazák jim nakonec otevře bránu. Akorát ten co chodil a hledal místa, kde se podkopávaj Turci, byl frajer. Ale to byl i sután, jak to skoulel s honorací z Cařihradu. A abych tolik nekřivdil Andělovi, musel si to slušně srovnat v makovici, aby to se vztyčenou hlavou dotáhl na poslední stránky.
Je to z důležitý doby, kdy něco končí a něco začíná. Řekové a Římani balej s ostatníma troubama svačiny, kufry a zavíraj krám, kterej se jmenuje Byzantská říše. V Istanbulu tou dobou otevírá svojí první pobočku první Istanbul kebab a přeživší, kterým je umožněno zůstat a žvýkat, si tak mezi prvními můžou objednat čerstvou štangli, velkou jako roura od kamen, s česnekovou omáčkou, sýrem a papričkama. Proč se tohle nikde nepíše? Je to samej sultán, císař, obléhání a výstřely z děla. Omlouvám se za sprostý slova, ale nahrnula se mi krev do hlavy a pak to všechno lítá. Aby se mi nalila jinam, takový štěstí nemám.“... celý text
— žlučníkář
Punisher 3
„Rusák zpátky a ujetější než dřív. Na Punishera čeká ostrov žoldáků, kde jako vždy přebírá smrtící iniciativu.“
— OldaB