Nejnovější komentáře
Host na večeři
„Četla se dobře a příběh mě bavil.“
— evin84
Dluh
„uhhh ...Takto.. cením vývoj deja páči sa mi ,ako zvelebujú chrám a tá harmonicky rodinná atmosféra tam.
Na druhú stranu už ma trochu začína dopalovať Glebova bezcitnosť pokial nejde o peniaze ...a v opačnom prípade zo seba robí mesiáša. Všetci sa ho boja a majú rešpekt ale sám v podstate žiadnu akciu neurobí. Dokonca aj to čo sa stalo na konci ,veď to by mal byť minimálne trochu nejaký ten psychický emočný zvrat či? Jedna slza, hotovo viac energie tomu náš hlavný hrdina nevenuje. Jediný vývoj postavy ,ktorý tam můžeme vidieť je mierna zmena kůlizodpovednosti a aj tam to končí. Hrozne ma to štve pretože je to užasný svet a malo by to taký potenciál keby z toho autor neurobí takú placku. Fakt dúfam že to zvládnem dočítať celé ale už som v polovici Inferna a mám chuť za Loth poslať Gleba aj s autorom. !!“... celý text
— Ameri
N. J. Marr
„Tento sešitkový profil N. J. Marra je svým podáním sám dokumentem a důkazem o jisté pomíjivosti práce tohoto vědce. Dnes tak sešitek vyznívá především komicky, což je riziko přítomné u každého díla poznamenané sovětským duchem. Což se stalo bohužel i samotnému Marrovi.
Nejsem lingvista, a tak nedovedu posoudit skutečné Marrovy zásluhy na poli jazykovědném. Aktivní ovšem rozhodně byl, a to už za svých studií. Troufám si říct, že jeho jafetská teorie nemusí být nutně špatná nebo vyloženě pomýlená. Pomýleným se stal její autor v okamžiku, kdy uvěřil v sílu marxismu a Sovětského svazu. Od té chvíle lze sledovat už spíš ideologický a osobní spor mezi západní a sovětskou lingvistikou, což z marrismu i z jejího zakladatele dělá vskutku pouze figurku sovětské (a tam o pomýlenosti nelze pochybovat) vědecké školy. Škoda. Podle pracovitosti Marrovy, zdá se, že pro východní a orientální jazyky byl a mohl být skutečně významným vědcem. Leč, samotný Stalin jasně vyhodil Marra a jeho potenciální odkaz do koše.
Tím však odbíhám od samotného sešitku Alfreda Lubojackého. Jako medailonek pro seznámení s osobností a prací N. J. Marra snad dobře poslouží, leč je nutno mít se na pozoru před tou ostrou bolševickou rétorikou, která na pár místech přechází až k pamfletovému blábolení.“... celý text
— Kozel
Hvězda jihu
„Další skvělá verneovka.“
— vernem1850
Povím o tobě hvězdám
„Tahle kniha dokonale vystihovala to, jak se cítím. Autorka nádherně popsala city a duševní onemocnění tak, že se v tom člověk s podobnými problémy dokonale vidí. Jde to těžko popsat slovy, ale určitě má tahle knížka speciální místo u mě v srdci. Určitě doporučuji těm, kteří mají nějaké problémy, o kterých třeba nechtějí mluvit. Knížka vám ukáže, že v tom nejste sami a zároveň vám poradí, co v takových chvílích dělat. Na posledních stránkách je poděkování, které obsahuje i čísla na která můžete zavolat, když se necítíte dobře. Moc doporučuji. Nádhera :)“... celý text
— baruše17
Sbohem, armádo
„Začnu slovy Gertrudy Stein:
" Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace".
Mluví o první světové válce, o spisovatelích, kteří v ní bojovali a s většími, či menšími následky měli problém se vrátit do běžného života.
Sám Hemingway byl těžce zraněn a zamiloval se do zdravotní sestry, která o něj pečovala.
Mladé dívky, které se naivně vrhaly do práce ve vojenských nemocnicích s představou,že budou otírat pot na čelech krásných vojáků neměly většinou žádné medicínské znalosti (nemluvě o anatomických). A najednou se ocitly uprostřed jatek!!! Jak se po takových hrůzných zážitcích dokázaly vrátit do rolí poslušných dcer a žen? Mohla bych se jim jen poklonit.
Vojáci se do těchto andělů zamilovávali ne pro hlubokomyslné myšlenky a rozhovory, ale proto, že to bylo to jediné krásné, co je vracelo do života.
Pro mě osobně je to nádherná kniha s autobiografickými prvky.“... celý text
— uxor
Světlo
„Konstantina Simonova mám hodně rád, ale tato sbírka jeho válečných povídek mě nějak moc nechytla. Četl jsem ji již jednou asi před třiceti lety a v hrubých obrysech jsem si zapamatoval jen první povídku o politickém komisaři, který odsuzoval zbabělost. A myslím si, že po měsíci mi většina těch povídek zase splyne dohromady a zůstane opět jen u té první povídky, kterou si budu pamatovat.
Povídky jsou napsané ve 40. letech, ještě před koncem války. Většina z nich se odehrává na dnešním rusko-ukrajinském pomezí. Takže se tady prolínají osudy Ukrajinců a Rusů, kteří bojují za svou zem. Charkov, Kursk, Stalingrad, malé vsi kdesi ve stepích… Část povídek se odehrává v Jugoslávii mezi partyzány.
V závěru téměř každé povídky přichází „světlo“, po kterém je sbírka pojmenována. Je to nějaké prozření nebo naděje, že nyní už bude lépe. Hlavní postavy v závěru povídky sbírají síly, pochopí svůj osud a jdou se dále rvát s osudem – tedy s Němci.
Simonov se zde ale opět odlišuje od tvorby té doby. Chybí zde oslava stalinismu, propagace neomylnosti bolševiků. Musela to být obrovská odvaha napsat v tu dobu povídky, kdy vojáci bojují sami za sebe a nejsou jen figurkami dokonalého Stalina.
Dávám jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil.“... celý text
— Adapa
Noc, kdy zemřela
„Způsob zpracování tématu člověka žene ve čtení dál a dál, autorka dokáže napnout i překvapit, i když velice brzy jsem očekávala závěr takový, jaký byl. Přesto je kniha čtivá a napínavá, prostě kvalitní psychothriller o přátelství, lásce, zklamání a pomstě.“... celý text
— anovy64
Vrah je v každém z nás 2
„Možnost nahlédnout vyšetřovatelům pod pokličku jejich práce - tomu se prostě nedá odolat. Navíc, pokud o svých případech vypráví takový machr, jakým pan Štoček bezesporu je. Poutavou formou vypráví o jednotlivých případech a ukazuje, že víc než akce, je to často mravenčí práce, pečlivé shromažďování důkazů a opatrné proplouvání mezi pravidly a paragrafy. Že policisty často přepadá frustrace v boji s byrokracií nebo že funguje prvek náhody, díky kterému se občas vyšetřování konečně posune vpřed.
Otázky paní Bechynkové v závěrečné kapitole mi přišly celkem zbytečné. Přínosnější by byl třeba slovníček pojmů.“... celý text
— SSTknihy
Posedlá romantikou
„Vše již bylo napsáno v předchozích komentářích. Souhlasím zejména s SSTknihy a Pujec. Jsou na tohle téma lepší, svižnější a vtipnější knihy.“
— Květinka008
Rande s padesátkou
„,,Proč se chováš jako nanynka? Nejsi patnáctiletá panna."
Tak tohle přesně jsem říkala celou dobu o Paige. Jsem v její věkové kategorii, ale ona mi fakt přišla jak náctiletá nevyzrálá holka. Prezentovala se jako silná žena, no tak to mi nepřišlo. Dle mě se neuměla postavit čelem k nepříjemným věcem. Radši zůstávala v manželství než, aby něco změnila, až do doby kdy už jí to psychicky položilo. Dcerám v podstatě říkala jen to hezké a ne co si myslela, což není nikdy dobré. Její sebepodceňující pocity vůči tělu a sexu se snad od jejích dvaceti let nikam neposunuly. A to drama na konci? No takhle se silná a zralá žena, která tvrdí, že je ráda ve svěm věku kvůli nadhledu, nechová. Abych nebyla jen negativní, líbilo se mi prostředí a hlavně Jack a jeho práce. Jeho vztah se synem a i jeho myšlenky. To bylo to nejlepší. Nicméně se mi líbila ukázka z dalšího dílu, tak ho zkusím.“... celý text
— havrmoni
Pýcha a předsudek
„Zdlouhavá kritika společnosti roku 1813, hlavně v otázkách manželství, bohatství a společenského postavení. Za romantickou lovestory příběh nepovažuji a co jsem pochopila, tak ani romantickým sladkobolným příběhem být neměl. Knihu jsem přečetla jen a kvůli dořešení loňské výzvy a dala mi zabrat. Rozhovory jsou velmi květnaté, mluva dosti spletitá a ještě ke všemu se mi pletly všechny ty postavy a věčně jsem nevěděla, o kom se hovoří. Holt nejsem zběhlá ve sledování příbuzenských linek, kdo je s kým bratranec a kdo si koho bere... čtenářky té doby na to byly nejspíš jiné přebornice a na nic takového by si bývaly nestěžovaly. Romantiku a zamilovanost lze v knize hledat tak akorát lupou, sotva jsem zvládla rozklíčovat, kdy vůbec k nějakým citům u jednoho i druhého došlo, ale to asi taky patří k té době, láska tehdy v takové společnosti nebyla moc na pořadu dne. No a řeknu to na plnou pusu, ale kniha je opravdu velmi nudná a musela jsem se do čtení dlouho přemlouvat a vynaložit úsilí, abych ji zvládla dočíst. Lituji studenty v anglofonních zemích, kteří musí dílo rozebírat ze všech úhlů na hodinách literatury.“... celý text
— jitka_dankova
Amanda se vdává
„Můj názor zcela vystihla Katka9574, včetně skepse vůči "Addisonovi" (oprávněné).“
— Květinka008
Upgrade
„Skvělý nápad, budoucnost je vylíčena temné a uvěřitelně.
Klobouk dolů před autorem, který nashromáždil spoustu odborných vědomostí.
Bohužel jejich prezentací trpěla plynulost příběhu, kniha se nečetla hladce a ke konci už mi bylo vlastně jedno, jak to celé dopadne.
Zatím se mi od autora nejvíce líbila Temná hmota.“... celý text
— Awča
Malý milionár
„Výborná kniha pre deti. Je to prvá kniha od autora, ktorú som čítala. Nemyslela som si, že sa mi bude až tak páčiť, keďže je určená deťom, ale stalo sa.“
— klaudiasmelkova
Studentka
„Knihu jsem přečetla hodně rychle. Ač mám přečteno od Tess její krimi, líbil se mi tady mužský prvek který byl cítit. Vrátila jsem se do svých mladých let kdy jsem studovala dějiny umění ale se starším pupkatym učitelem:-D Taryn byla jen hladová po lásce, mládě nezkušené a její mámy mi bylo líto. Ženy co jsou samy se můžou udrit pro své nadané dítě ale člověk míní a život mění. Je tu hodně odstínu lásky. A jaký je kousek od lásky k nenávisti. Spíš je to dost i o psychologii. Určitě tohle spojení s druhým autorem bylo fajn a přečetla bych si i další knihu.“... celý text
— Pauline23
Projekt Sakkára
„Fascinujici příběh, moc se mi to líbilo, určitě přečtu znovu“
— Dédečko75
Vysoká hra patriotů
„„Ještě se nám nikdy nestalo, aby mezinárodní teroristé hráli hry v naší zemi….“, říká admirál Greer. Možná to autor v roce 1987, kdy román napsal, trochu zakřikl! Kniha je proti filmu ukecaná. Vím, jak to dopadne, film jsem viděl několikrát, tak si užívám detailní vysvětlení vztahů mezi jednotlivými frakcemi IRA. Kontakt s královnou Jacku Ryanovi opravdu závidím, já už se s ní nepotkám!“... celý text
— heavy66
Srdce písněmi dotýkané
„Je mi to moc líto, ale tyhle básně už jsou opravdu vyčpělé. Je to veršování, v němž chybí myšlenky, ale i jazyk je kostrbatý, obrazy banální. Pár básní ze závěru má jakýsi existenciální přesah, několik úryvků z poem má trochu básnivosti při líčení přírody. Jenomže je to všechno strašně málo. Když čtu však předchozí komentář, vidím, jak je mé hodnocení subjektivní. Každý si to musí přečíst sám.“... celý text
— sika444
Škola dobra a zla
„Jsem absolutně nadšená jediné co mi vadí je, že nemám pokračování.
Kdo z nás kdysi nechtěl být princeznou či princem? Myslím si, že snad každý. Narozdíl od nás má ale hlavní hrdinka Sofia šanci. Pochází totiž z vesnice kde každé čtyři roky unese záhadný Školník dvě děti. Jedno do školy dobra a druhé do školy zla. Určitě to nebude spoiler když prozradím že Sofie je jednou z těch unesených dětí. Druhou unesenou dívkou je Agáta, která se za každou cenu snaží dostat domů sebe i Sofii. Jak to má ale udělat, když její kamarádka chce zůstat a získat svého pohádkového prince? Dočkají se obě svého šťastného konce?
Jak jsem už psala tak mě příběh absolutně pohltil navíc je kniha provázena ilustracemi jako v opravdové pohádce. Pokud ale myslíte že je to čtení pro děti tak vás můžu ujistit že to tak není a na své si přijdou asi všechny věkové kategorie.“... celý text
— JanaŠpe
Terminátor
„Film je pro mě kultovní záležitostí od okamžiku, kdy jsem ho poprvé viděl na rozmazané VHS kopii. Kniha dává příležitost vlastní fantazii, ovšem pokud znáte film jak svoje boty, je na vlastní představy pozdě. V několika detailech se kniha liší, ale stejně pořád vidím toho rakouského robota, který s kamennou ksichticí říká jedinou naprogramovanou větu, „I'll be back“!“... celý text
— heavy66
Adarhargský jed
„Krvavý román, rychlý a bizarní stejně jako účinek adarhargského jedu na lidský organismus. Mark Stone, s nechtěnou podporou Kulometa Harrise, dostává od generála Khova rozkaz potichu vyřešit delikátní úkol na zanedbané planetě Terrania. Jak by to asi vypadalo, kdyby dostal od generála volnou ruku?
Pozn. Kulomet Harris mi připomněl Mudr. Cvacha z Nemocnice na kraji města – ambiciózní, ale blbec.“... celý text
— heavy66
Radio Silence
„Pro mě je bohužel Radio Silence po sérii Srdcerváči, knize Bez lásky a těch nadšených doporučeních, mírné zklamání - přesto je to ale dobrá kniha! Pokud jste holka a je vám plus mínus 13 - 16 let, určitě do knihy jděte - nebudete toho litovat. Je to typický dívčí román (ale může asi zaujmout i některé kluky) a z pohledu této věkové skupiny je to opravdu moc povedená kniha. Já věkově k cílový čtenářům už dávno nepatřím, ale přesto mě předchozí knihy Alice Oseman tak nadchly, že je mám mezi mými top doporučenými knihami, protože mi dokázaly zprostředkovat pocit neuvěřitelného bezpodmínečného přijetí. Radio Silence je taky napsané v tomto duchu, ale tentokrát to na mě z nějakého důvodu tak moc nefungovalo. Takže zbyl "pouze" milý příběh o mírně nezapadajicich středoškolských studentech, před kterými je těžké rozhodování ohledně vysoké školy. Hlavní myšlenkou knihy je naplňování toho, co od vás očekává okolí (rodina, škola) i vy sami. Podle úvodního slova autorky má tato kniha silné autobiografické prvky. Radio Silence je mnohem méně zaměřené na LGBT+ témata, než jsme u autorky zvyklí. Queer postavy se zde sice vyskytují, ale sexuální orientace není pro příběh vůbec důležitá a skoro mi přijde, jak kdyby tam tyto zmínky byly dodány jen proto, že se to od Alice Oseman očekává. Tématem knihy totiž prakticky vůbec není milenecká láska, (když už, tak najdeme narážky na rodičovskou lásku), především je to o přátelství a hledání sama sebe. Nejslabší částí knihy je závěr - typicky hollywoodsky dramatický, klišoidní happy end. Takže shrnuto: pro dospělého čtenáře je to tentokrát už moc naivní (i když nám to může lehce připomenout myšlení 18letého člověka), proto za sebe dávám průměrné 3 hvězdičky. Kdybych se vžila do cílového čtenáře, pravděpodobně bych bez váhání dala hvězdiček plný počet.“... celý text
— Kniholenka_DK
Hrdinský čin
„Stylisticky pořád vytříbený Nabokov, jak ho znáte z kterékoliv jeho jiné prózy, nicméně souhlasím, že tohle je spíš pro hardcore fans, co prostě bezmyšlenkovitě zhltají vše, co napíše. Silně autobiografická historie (prvky), vzpomínek na dětství autorova alter ega, ruského emigranta, Martina Edelweisse, prvky ruského jazyka, původu, dětství, léta studií, Berlín, Cambridge, spaní s ženskýma, to vše v přímočařejším textu, kde jakoby smetánka stoluje v takovém tom fancy ospalém létě, kde se jen kecá pro kecání samotné, než aby to "běžnému plebejci" mělo co říct. Text ale typicky nepostrádá Nabokovův fabulační nádech, zároveň ale nemá vyloženě čím chytit... není to taková skládačka jako pozdější romány, nemá zápletku, která by vás držela pro svoje zvraty... koneckonců jde pořád o autorovo rané období. Nabokov později Rusko nazval jakýmsi snem a tvrdil, že by se tam nevrátil, možná právě pro to, jak "perfektní" ho vnímal ve svých vzpomínkách. A tady jde to rozplývání cítit. Tradičně ale zároveň nevíte, co úplně mu máte věřit nebo co je to, o co se vlastně snaží. 'Hrdinský čin' mě zkrátka sám o sobě nebavil, nezaujal, spíše jsem tím bez zájmu rychle proplul... je to jako když přisuzujete každé události co se vám stala příliš veliký význam, v případě elitářského Nabokova se ale není čemu divit, některé jeho knihy působí jen jako takový literární rozmar, odpoutaný od reality a svébytný. Není divu, že tohle patří mezi autorovy nejméně známé a nejméně čtené kusy, za mě snad jeho nejslabší věc.“... celý text
— JP
HEX
„Začátek byl velice čtivý a čím více jsem si čtivost uvědomovala a měla z ní vnitřní radost, tím spíše začala opadat. Kapitoly byly delší, vleklé, příběh začal být zašmodrchaný, a přes moje pochopení pro mládež, jsem začala být znuděná a četbu jsem rovněž začala odkládat.
Přitom to vypadalo tak slibně!
Ponurá atmosféra, rovněž ponurá až temně pojatá silueta bábinky, která předznamenávala cokoliv jen ne normální osobu, spíše přízrak, magii, čarodějnici, osobu, kterou nikdo nebere nebo nebere vážně.
Kniha nebyla po stylistické stránce dobře zvládnutá, byla chaotická, zmatečná, s ubíhajícími stránkami přicházel úpadek textu. Přece cílem autora je čtenáře udržet! Tady jsem se od příběhu bezelstně a přitom zmučeně odplížila, a nebylo mi to jedno. Jen je velká škoda nevyužitého potenciálu (stará žena se zašitýma očima a ústy, spoutaná řetězy, nepřirozená až nadpřirozená, pocházející z jiného světa, s nápadným chováním vzbuzujícím hrůzu), kniha mohla být lépe napsaná. Smíchané páté přes deváté; a hlavně když píši horor, je zapotřebí dodržovat krátké kapitoly. U tohoto žánru/subžánru je to více než žádoucí, je to nutné! Velká škoda, že musím hodnotit tak nízko.“... celý text
— veronika4001
Zrada
„Tomas se vesele usmál ,,Taky ti vděčím za skvělou zábavu. Ty výrazy ve tvářích ostatních, když jsi odešla byly k nezaplacení. Nevěděli , jestli se mají tvou sebejistotou nechat ohromit, nebo zneklidnit."
Skoro po roce jsem se dostala k druhému dílu. Já fakt nevím, jestli je problém ve mně nebo v tom, že jsem od té doby přečetla tolik knížek, ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych prvnímu dílu dala pět hvězdiček a druhému tři. Nejde o to, že by tu bylo o tolik míň akce (ačkoli k tomu se taky dostanu), jde tu o hlavní hrdinku (nejspíš) :D
Do teď jsem nepochopila, jak mi mohla být v jedničce tak sympatická a ve dvojce o tolik míň.
Zároveň mě dost fascinovala. Cia je doslova chodící encyklopedie. Absolutně nechápu, že dělala i něco jiného než že se učila, protože každá překážka začínala tím: „Najednou jsem si vzpomněla, když jsem byla v Pětijezeří se svými bratry...“ Takhle dočista začala každá věta, když něco řešila :D
S Tomasem se viděla tolikrát, kolikrát bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky…
Zároveň se tu objevilo spoustu nových postav, které doufám, že budou i ve trojce. Celou dobu jsem fandila mnohem víc týmu Michaela, a když už ne jemu, tak alespoň Ianovi.
Přišlo mi vtipný, jak úplně celou knížku: „Jo, jsem silná, musím bojovat za rodinu a kamarády,“ a pak na straně 246 dostane takovou depku, že nic nezvládne. Tu měla dostat na začátku, ne na konci, když už skoro všechno vypuklo.
Ten zvrat na konci… Proč? Proč? Proč? Jediná osoba, kterou jsem milovala, musela umřít. Samozřejmě.
Upřímně bych dost chtěla mít v hlavě Ciinu logiku, protože by pak se mnou vůbec, ale vůbec nic neotřáslo. Protože co to jako je?!: „Od narození mě učili chovat v úctě každý život.“ Pak si povzdychne, řekne dva argumenty, že ten člověk stejně ztratil mnoho krve a že to nebyl dobrý člověk, a úplně v pohodě toho člověka svrhne do propasti a úplně oukej pokračuje. A přitom ten člověk byl živý?!
No, ve shrnutí mi je třeba stokrát sympatičtější Tris a Tobias než Cia a Tomas. Teď to vypadá, že jsem úplně celou knížku zhatovala, ale mě se v celku fakt líbila :D
Co se týče celého děje, ve dvojce nebylo tolik akce jako v jedničce, ale vlastně se dost věcí opakovalo, ale bylo to fajn. Testy, přežívání, smrt, intriky…
A ten konec? Jedním slovem, dost mě štve a jsem ráda, že mám už třetí díl v knihovničce.
P.S. Jen tak jsem prolistovala trojku a no… dost věcí mě teda překvapilo :D
Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)“... celý text
— ValiPages
Čas odejít
„Tak nevím, minulá knížka od autorky (Vlk samotář) se mi líbila moc, ale tady jsem se pořád nemohla začíst, postavy mi přišly neosobní a takové nijaké, navíc mi Jenny na svůj věk 13l přišla příliš dospělá. Celkový dojem tedy hodnotím pouze jako slabší průměr, ani závěr mě nijak nešokoval.“... celý text
— LucieT
Král
„"Máš pravdu," řekne hedvábně jemným hlasem. Řeže do mě stejně jako jeho otec. Jako dvě ruce na obou stranách rány, trhající kůži od sebe. "Dal jsem mu peníze, které nikdy nemohl splatit. Protože je tu něco, co chci víc než jeho dluh. Ty."
Příběh, který je smutný a temný, ale s nádechem naděje.
Jako předchozí série, i tato je velmi čtivá a já jsem nepoučitelná, neboť jsem opět začala číst knížku v sérii, ke které nemám pokračování. Tak teď jen trpělivě očekávat "Královnu"...“... celý text
— MAU256
Kroniky prachu
„Kdyby nebylo čtenářské výzvy, asi bych se k této knize nedostala. Úžasné odpočinkové čtení plné citů, pochyb i divokého mládí. Snaha revoltovat proti svazující rodině, vlastnímu přesvědčení i zakořeněným zvykům. Více jak 500 stránek na vás dýchne historií i zvyklostmi, které si už dnes těžko představujeme /nemožnost plnohodnotného studia pro ženy, odsuzování nevhodné víry a pod./. Bohatý vnitřní život hlavní hrdinky, která někdy pochybuje o svých rozhodnutích, ale jde si za svým snem i láskou. Oporu má v rodině i v nejbližší kamarádce Elise, a to ji dodává velkou sílu. Knize nechybí i laskavý humor. Velmi se mi líbila pasáž, kdy početní bratři pana Reeda způsobí silnou opilost Animanty. Určitě hodně z nás něco podobného zažila ve svém okolí. Pokud se chcete trošku odpoutat od dnešních starostí i hektického života, neváhejte a tento román si opatřete.“... celý text
— veverkaVv
Tvořivá věda
„Zajímavé nápady pro tvořivé děti, některé povedenější, jiné málo nápadité. Určitě něco využijeme na Halloweenskou párty s dětmi.“
— Květinka008