Nejnovější komentáře
Vyhoďme ho z kola ven
„kniha jedním slovem paráda, protože se četla doslova jedním dechem 100x lepší než samotný film od M. Formana. nevím proč, ale kniha je pro mě lepší než film zrovna v tomto případě, Hlavně v knize popis postav a když si člověk představí ty tváře při čtení a pak se podívá na film. je to úplně jiné než v mých představách, ale to je jen můj názor :D Třeba se někomu líbí film i kniha a těch lidí bude třeba víc než těch jako já lepší kniha než film :D“... celý text
— Anajkaa39
Krysí ostrov a jiné povídky
„Přesto, že je Nesbø skvělý spisovatel, tato kniha povídek mi vůbec nesedla. Černý jezdec byl asi nejlepší povídkou.“
— le21nka
Ztraceni v divočině
„Dlouhou dobu jsem čekala až tento román vyjde jako e-kniha, jelikož mě hned po vydání zaujala anotace. Již dříve jsem četla knihy Nebezpečně blízko od L. Howard a také Hora mezi námi od Charlese Martina s tímto námětem a musím přiznat, že ty se mi líbily více. Tady se autorka více zaměřila na romantiku a tak nebyl příběh tolik dobrodružný ani tak napínavý. Někde jsem četla, že kniha patří mezi prvotinu S. Brown a byla psána jako harlequin, což by tak odpovídalo. Nicméně čtivé to bylo a výběrem zklamaná nejsem.“... celý text
— Hatshepsut
„Tak mně to i ve středním věku přišlo čtivé, chaos jsem tam pociťovala jen takový, který to zřejmě mělo vyvolávat - ve smyslu napětí. Je asi důležité to brát tak, že cílovka jsou mladší dospělí ;) hlavně ten konec :)“... celý text
— CleopatraKatli
První republika v barvě
„Parádní kniha dlouho jsem po ní pokukovala a nakonec jsem si jí musela koupit.
Další kniha do mé dějinné sbírky. První republika v barvě super :D:D“
— Anajkaa39
Tíživé ticho
„Nejsem vyloženě fanynkou autora, ale jeho knížky si čas od času ráda k přečtení vyberu. Tahle mě ale nijak neuchvátila. Děj, ze začátku docela dobře se rozjíždějící, se velmi rychle vytratil a byl vystřídaný jen vršením jedné nebezpečné situace za druhou v podstatě “bez ladu a skladu. Víc nic. Slabé 3*.“... celý text
— Mateo67
Dalajlamova kočka: Probuď v sobě kotě
„Krásné, dojemné a poučné čtení, které vás donutí zamyslet se nad tím jak a proč žijeme. Pokračování Dalajlámovy kočky je stejně poutavé a moudré, takže doporučuji těm, kteří nechtějí ztratit radost ze života...“... celý text
— Marcela52
S pozdravem Carter
„Já tu Whitney prostě miluji. Vždycky mi předloží příběh, která si oblíbím. Tohle bylo trochu slabší než některé jiné knihy od ní, ale může to být způsobeno i tím, že já prostě moc nemusím kamarádské vztahy. Nějak nevěřím tomu, že se z dlouholetých přátel mohou stát vášnivý milenci a v 90% mi to v knihách nejiskří.
Tady jsem jim tu jiskru, ale i věřila. Docela se mi líbilo to, že kniha měla celkem dlouhý časový vývoj. Nemusím ani pohledy do minulosti, když to není nutné, ale tady byly tak krátké a vtipné, že mi to nevadilo.
Carter i Arizona jsou prostě další oblíbený pár :-) A hned se vrhnu na další díl. Snad to bude alespoň takhle dobré, možná i lepší, protože knihy od nenávisti k lásce to mám docela ráda.“... celý text
— Katka7922
Objevujeme Česko se Špuntíkem Otíkem
„Objevujeme Česko se Špuntíkem Otíkem od Arneho Šrámka je úžasná kniha pro děti, která zábavným způsobem propojuje učení s dobrodružstvím. Hlavní postava, Špuntík Otík, bere malé čtenáře na výlet po nejkrásnějších a nejzajímavějších místech České republiky. Autor skvěle kombinuje informace o památkách, přírodě i kultuře s veselými ilustracemi a hravými úkoly, které děti motivují k objevování světa kolem sebe.
Tato kniha je ideální pro rodiny, které chtějí dětem přiblížit historii a krásy Česka, aniž by je zahltily suchými fakty. Příběh je plný fantazie, a přitom přináší mnoho zajímavých a užitečných informací, které děti nenásilně obohacují. Díky interaktivnímu přístupu je čtení skutečným dobrodružstvím a podněcuje k dalším výletům a zkoumání.
Celkově jde o nádherně ilustrovanou a chytře napsanou knihu, kterou doporučuji všem rodičům, kteří chtějí v dětech vzbudit lásku k cestování a poznávání naší země.“... celý text
— Chennai
Leviatan 1
„Leviatan 1, sci-fi komiks o postapokalyptické katastrofě, 100 let po zatopení Země. Otec a jeho děti Boto a Rita. Přežívají z mála na své lodi. Vodní příšery útočí jen v noci, kdy se schovávají v úkrytu v lodi.
Přes den se potápějí pro nějaké jídlo a věci na mořském dnu z potopeného světa. Každý má na lodi svoji práci. Otec opravuje loď, Boto připravuje jídlo, Rita pere.
Jednoho dne přijdou o tátu a Boto s Ritou se o sebe musejí postarat sami. Může komiks vyvolat slzy? Může. Nádherné ilustrace mi v emocemi nabité scéně vehnaly slzy do očí.
Čtení komiksu mě úplně pohltilo. Komiksy mám ráda. Ale tento jsem si zamilovala. Scény, kdy bojují jsou tak autentické, že na mě z komiksu stříkala voda a krev. Mezi bojováním jsou krásné ukázky milující rodiny a krása moře a mořských ryb.
Příšery jsou tak dobře zobrazené, že mi z nich bylo špatně. Na konci příběhu se setkají s Harpunářkou Kanou. S ní budou prožívat další dobrodružství v druhém díle. A já už se nemůžu dočkat. Doporučuji všemi deseti.“... celý text
— EvikU.
Apokryfy z éteru
„Výborně napsáno... Jak musí být na chudý lid přísnost. Od Bořivoje až po císařpána. Nu což...
P.S. Na pana Nepila docela drsné...“
— kolacky
Stařec a moře
„Tiše pláču nad tak nízkým hodnocením.
Tohle je prostě život.
Krásný, surový, někdy nudný a pak prásk a žraloci.“
— uxor
Dej mládencům ruku jako lopatu
„Další klasika.
Velmi uspokojivé.“
— pepa4081
Ukolébavka
„Hrůza, kam až někdo zajde kvůli penězům.
Velmi uspokojivé.“
— pepa4081
Brokovnice
„Tohle je naprostá klasika.
Velmi uspokojivé.“
— pepa4081
Dům na pobřeží
„Četla jsem snad 10x, miluju tuhle knížku, úžasný příběh, úžasné zpracování“
— seva77
Těžký prachy
„Zajímavé a šílené. Konec mne překvapil.
Velmi uspokojivé.“
— pepa4081
Baron Trenck: Až na hranici pekel
„Zajímavá knížka, fikce a skutečnost, čtivá knížka od Mistra historie.
Pustím se do dalšího dílu.“
— Katka244
Vánoce Hercula Poirota
„Příběh znám, takže jsem od začátku věděl, kdo je vrah. Stejně jsem si knížku vychutnal.
Velmi uspokojivé.“
— pepa4081
Tance nág
„Autorka v každém díle poodhaluje nový a do značné míry svébytný fikční svět, tentokrát jde o Basileovu říši nág. Trochu mě překvapilo, jak zjednodušeně a neohrabaně se v knize mluví o šikaně, čekala bych, že autorka jako učitelka bude o podobném tématu pojednávat živěji a věrohodněji. I to jednoduché rozuzlení problému v duchu "stačí to přece nahlásit a vše se hned vyreší a bude to dobré" přece v praxi často neplatí. Pro ty, koho zaujala zápletka s Meluzínou doporučuji knihu "Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků" od Martina Nejedlého, je totiž důležité si uvědomit, že pro středověk nešlo jen o nějakou kratochvilnou pověst, ale především o záležitost politiky a reprezentace.
Konec knihy působí dost uspěchaně, stále jsme ještě někde v zimě po Hromnicích - a najednou posledních asi 20-30 stran a hrc prc je konec roku. Nějak jsem nepochopila, proč nejprv všichni považují za tragédii, že se sekundáni ještě neproměňují ve fauny, ale jakmile se Marina měnit začne, zas všichni vyšilují, že je to moc brzo. Co ale vůbec nechápu a je mi záhadou vzhledem k té proklamované ekologii, udržitelnosti a zdravému žití v souladu s přírodou: proč si děvčata přímo v Rafaelce kupují k svačině pizzu? Proč chodí zmalované (jiz od primy), s řasenkou, na podpatcích? Proč nemá Marina nějaké ekologičtější volnočasové aktivity než je multikino a nakupování s kamarádkami (v čemž ji podporuje i matka, když jí dává peníze, aby si na jaře nakoupila nové cetky, aby se líbila)? Asi proto, že ona nálepka eko je pro autorku jen líbivým prázdným štítkem, který zakrývá vyprázdněnost a konzumerismus pseudoekologického způsobu žití.
Nač byla v knize mapka, když v té zahradě se nic neodehrávalo?“... celý text
— Sisssi
Moje růžová dobrá jitra
„Rozprávačský talent, akým je pán Větvička, sa rodí iba raz za čas. Jeho kniha Moje růžová dobrá jitra ... to boli aj moje ružové pokojné a slnečného svitu plné rána dovolenky v zelenom zázemí svojho dvora a záhrady, keď som si sadala do kresla pod stromom a pri káve lúskala kapitolku za kapitolkou krásneho popisu názvov miest, obcí a riek, mostov, brodov a námestí . Umne pretkané vlastné príbehy a postrehy s miestopisom a históriou. Určite nie moja posledná prečítaná kniha od pána, pred ktorým "smekám".“... celý text
— Dada077
Nejtemnější část lesa
„Pro všechny, kteří svým způsobem nikdy nevyrostli z pohádek. Je nutné přežít cca 50 stran a pak už se jen čte.“
— Girada
Lásky z karamelu
„Pokud máte chuť na oddechovou knihu, kde nemusíte nad ničím moc rozmýšlet a zamýšlet se, určitě sáhněte po této. Ačkoli myšlenek, které nás mohou k něčemu nakopnout, ponouknout apod. je zde hodně. Nicméně je to opravdu oddechová jednohubka.
Navíc mě vrátila myšlenkami mnoho let nazpět k cukrařině do mé 1. práce. Nostalgicky jsem si i zavzpomínala.
Příběh je velmi čtivě napsán, postavy jsou krásně vypodobněné, velmi mě bavila Alice s Riou, nasmála jsem se.
Vidíme tu, že osud si s námi někdy hezky pohrává. Po nevydařeném začátku nás mohou potkat krásné věci. Jak se i zde naší Alici přihodilo.
Není ani pravdou, že velký věkový rozdíl je špatně. Max, kterého za vtipných okolností pozná, je velmi sympatický mladý muž, který ovšem na svůj věk je velmi vyzrálý. Takže říkám, proč nedat šanci? Moc jsem jim to přála. Taková trošku "Učebnice lásky". Mám velmi ráda takovéto typy knih, ve kterých není zlo a jiný hnus.
Knihu jsem četla ve štafetě a děkuji za ni Lucince Svobodové a samozřejmě i paní autorce.“... celý text
— Monuschka
Krámek se starožitnostmi
„Když jsem po knize sáhla , jako po jedné z knih čtenářské výzvy, čekala jsem něco jiného. První polovina knihy mne přesvědčila , že tento žánr není nic pro mne. Po zdlouhavém sladkém začátku se ale naštěstí děj stával čtivějším a knihu jsem nakonec docela rychle dočetla. Přesto další knihu autorky si zřejmě nekoupím.“... celý text
— myrna0868
Hypotéza lásky
„Nojo, tohle jo. Sympatické postavy, četlo se samo, až se člověk musel držet, aby to nepřečetl hned najednou. Jen ta sexuální scéna už na mě byla moc.. člověk na to celou dobu čeká a pak je to takové až přepálené. Ale jinak bezva, rozhodně jedna z lepsích milostnych romanci. Jen bych měla výtky k překladu - vzhledem k tomu, že se jedná o specifické prostředí, chtělo by to pak nějakého korektura, ktery se ve vědě pohybuje a dokáže tedy vychytat nepřesný překlad.. Ale to bude vadit asi jen vědcům ;-)“... celý text
— mignon
Ambasadov
„Ambasadov je ten typ knihy, která svoje tajemství nenabízí zadarmo. Čtenář si ho musí vysoustředit a sám z textu vypřemýšlet. Celé je to v podstatě o pozvolném rozklíčování určitého, autorem domyšleného a vynalézavého konceptu myšlení. O setkání s takovým myšlením. Někoho tenhle způsob vyprávění mine, jiného naopak strhne - patřím k té druhé partě.
Navzdory tomu, kniha je příliš dlouhá, často čtenáři odpírá klasický narativní cukřík. To, co nabízí, je zejména široký prostor pro vlastní uvažování v čase, kdy ji právě nečteme. A to si myslím i přes to, že je plná barevných a barvitých nápadů.“... celý text
— dvojkadvacet
Knihovna na Páté avenue
„V jakou tragédii může vyústit nevinná klukovina - hezké čtení.“
— Ivetaa
Host na večeři
„Četla se dobře a příběh mě bavil.“
— evin84
Dluh
„uhhh ...Takto.. cením vývoj deja páči sa mi ,ako zvelebujú chrám a tá harmonicky rodinná atmosféra tam.
Na druhú stranu už ma trochu začína dopalovať Glebova bezcitnosť pokial nejde o peniaze ...a v opačnom prípade zo seba robí mesiáša. Všetci sa ho boja a majú rešpekt ale sám v podstate žiadnu akciu neurobí. Dokonca aj to čo sa stalo na konci ,veď to by mal byť minimálne trochu nejaký ten psychický emočný zvrat či? Jedna slza, hotovo viac energie tomu náš hlavný hrdina nevenuje. Jediný vývoj postavy ,ktorý tam můžeme vidieť je mierna zmena kůlizodpovednosti a aj tam to končí. Hrozne ma to štve pretože je to užasný svet a malo by to taký potenciál keby z toho autor neurobí takú placku. Fakt dúfam že to zvládnem dočítať celé ale už som v polovici Inferna a mám chuť za Loth poslať Gleba aj s autorom. !!“... celý text
— Ameri
N. J. Marr
„Tento sešitkový profil N. J. Marra je svým podáním sám dokumentem a důkazem o jisté pomíjivosti práce tohoto vědce. Dnes tak sešitek vyznívá především komicky, což je riziko přítomné u každého díla poznamenané sovětským duchem. Což se stalo bohužel i samotnému Marrovi.
Nejsem lingvista, a tak nedovedu posoudit skutečné Marrovy zásluhy na poli jazykovědném. Aktivní ovšem rozhodně byl, a to už za svých studií. Troufám si říct, že jeho jafetská teorie nemusí být nutně špatná nebo vyloženě pomýlená. Pomýleným se stal její autor v okamžiku, kdy uvěřil v sílu marxismu a Sovětského svazu. Od té chvíle lze sledovat už spíš ideologický a osobní spor mezi západní a sovětskou lingvistikou, což z marrismu i z jejího zakladatele dělá vskutku pouze figurku sovětské (a tam o pomýlenosti nelze pochybovat) vědecké školy. Škoda. Podle pracovitosti Marrovy, zdá se, že pro východní a orientální jazyky byl a mohl být skutečně významným vědcem. Leč, samotný Stalin jasně vyhodil Marra a jeho potenciální odkaz do koše.
Tím však odbíhám od samotného sešitku Alfreda Lubojackého. Jako medailonek pro seznámení s osobností a prací N. J. Marra snad dobře poslouží, leč je nutno mít se na pozoru před tou ostrou bolševickou rétorikou, která na pár místech přechází až k pamfletovému blábolení.“... celý text
— Kozel