Nejnovější komentáře
Rané případy Hercula Poirota
„Prostě Agatha. A v Bytě ve třetim patře nám Hercule Poirot dokonce sdělí perličku ze soukromého života - miloval kdysi mladou anglickou krasavici, která vsak neuměla vařit a vztah tudíž brzy ochladl :-).“... celý text
— Sisssi
Až se ti zasteskne
„Tvůj drobný obličej se na mě usmívá.
Líbám tě na skráně a čechrám tvoje vlasy.
Tvůj pohled, princezno, mě zas už vyzývá,
tvůj pohled, ukrytý za dlouhé tvoje řasy.
Tvá ruka zmizela, ty šibalko - a hrá si,
tvá ruka dítěte. Ó, jak je škádlivá...
Tvá ústa chvějí se jak zlatá tětiva.
Rozněcují můj žár a líbezně jej hasí.
Máš vášeň zralých žen a něhu mladých chův.
Mlč! Omdli docela. Anebo mluv, mluv, mluv...
Řekni mi hlasitě, co s tebou dělám. Ano?
A nahlas, miláčku. Nešeptej. Křič to, křič!
V ten den, kdy příroda stvořila v lidech chtíč,
byl jsem já tvůj, ty má. Mé zvíře! Moje panno...
Nádherná sbírka, oceňuji i krásné ilustrace, deset hvězdiček, kdyby to šlo.“... celý text
— Calinda
Vánice
„"Nešahejte na ně, mlospane, já je eště nikdy nemlátil..."
Motýl s ním letí nekonečným ohnivým oknem.“
— hynzek
Pohyb a výkon koně - anatomie
„Naprosto dokonale ilustrovaná kniha kterou každý koňák potřebuje!“
— Lovehorses365
Navždy princeznou
„Naprosto dokonalé! Michaela milujuuu!!!!!!!!“
— Lovehorses365
Skryté obrázky
„Páni, tak toto se autorovi neskutečně vydařilo! Knížka je po celou dobu neuvěřitelně čtivá a čtenáře udržuje v napětí. Rozum se tu mísí s tajemnem přesně v takové míře, jakou já osobně preferuju. Nutno podotknout, že označení "horor" zde není úplně přesné, jedná se vlastně o mysteriózní thriller. Postavy autor zpracoval dostatečně obstojně, obzvlášť Mallory a její minulost, tudíž mě její vyprávění zajímalo i z lidského hlediska. Extrémně napínavý děj posouvají fantastické obrázky, které jsou velmi realistické a často mrazivé. Ke knize mi trvalo se dostat zhruba rok, ale jsem moc ráda, že na ni konečně přišla řada. V závěru se možná vyskytuje příliš mnoho kliček, na druhou stranu právě ty přispěly k dokonalému obratu, který celý příběh obrátí. Doporučuji milovníkům thrillerů, pokud Vám tedy nevadí pár nadpřirozených prvků!“... celý text
— Micha-Él
Pozvánka
„Tak za mě teda fakt těžký psycho… neznám moc takových spisovatelů , co dovedou napsat takovýhle příběh .. přečteno na jeden zátah“
— kneslova
Národní opruzení 2: Tajemství trnové koruny
„Dej plynul možná až moc rychle, ale dobře se to četlo a bavily mě milostné zápletky. Už se těším na poslední díl!“
— Bětuu
Červená, bílá a královsky modrá
„Upřímně to asi není moje gusto a nečetlo se mi to moc dobře.
Předvídatelný děj i dialogy, ale námět zajímavý.
Za mě lepší film, než knížka. Respektive film nezabere tolik času.
Ale jinak neurazí.“... celý text
— bigcomet
Tichá modlitba
„Tak tohle byla síla!!! Naprosto skvěle napsaný příběh.“
— Miška935
Les v domě
„Knížka s velice negativním dějem. Mně osobně se moc dobře nečetla, asi i z důvodu tématu. Konec byl zvláštní, ale chápu potřebu na tyto závazné činy poukazovat“... celý text
— lucie_mir
Introvertka v hlučném světě
„Vtipné, chytré a krásně ilustrované.
Myslím, že každý introvert se v tom najde.
Doporučuji.“
— bigcomet
Lovec draků
„Knihu jsem objevila až po 20 letech od prvního vydání a to opět díky typu (Martinus). A opět nezklamala, naopak hodně překvapila. Vůbec jsme nečekala takový příběh.
Je to opravdu velmi silný příběh z Afghánistánu. Příběh začíná ve vyspělém Afghánistánu, ale pak po invazi Ruska se země začne rozpadat.
Knížku jsme přečetla opravdu za pár dní, protože se člověk nemohl odtrhnout od děje.
Mohu zase jen a jen doporučit.“... celý text
— bigcomet
Ahoj krásko
„Román vypráví příběh jedné rodiny ze současného Chicaga.
Jsou zde čtyři sestry, román je inspirování Malými ženami.
Příběh je čtivý, překvapivý, veselý i smutný. Člověk chce vědět jak to se sestrami dopadne a jaké jsou jejich příběhy.
Četla jsem na základě typu (Martinus) a musím říct, že opět dobrá volba.
Ani počet stran není limitující, čte se to velmi dobře.“... celý text
— bigcomet
Kouká roura na kocoura
„Vtipné, milé a nápadité. Malé děti pobaví rýmy, mladší školáky příběh s překvapivou pointou a nás dospělé dvojsmyslný humor. Nejvíce děti zaujaly básničky o zvířatech a shodou okolností je jich v knize nejvíce. Neotřelé, ale na výslovnost a rytmizaci náročné texty, skvěle pomáhají při odstraňování logopedických vad. Jednoduše krásné obrázky umocňují čtené, ale zbytečně nerozptylují.
Tlumočnice Mici
Mourovatá kočka Mici
chce prý dělat tlumočnici.
Štěká, vrčí, bučí, mečí,
učí se šest cizích řečí!
Od snídaně do svačiny
má hodiny slepičiny,
a potom hned po svačině
věnuje se králičině.
Říkala, že ještě zkusí
zvládnou řeč kachní a husí,
a dokud prý dobře slyší,
naučí se i řeč myší.
Mám dojem, že kočka Mici
nebude jen tlumočnicí.
Napsala bych i básničku „Zahanbení dudci“ nebo „Únava“, ale to bych už prozradila moc.
Tak prozradím. Ale ještě navnadím na „Šnek“ a „Úsměvy“.
Únava
Když nastanou letní parna,
tak je každá snaha marná,
za podzimních plískanic
neudělám taky nic,
v zimě přijde zimní spánek.
Nejsem žádný ufňukánek,
nad ním se však vyhrát nedá,
když stačí i na medvěda!
A teď mě jarní únava
zmlátila hlava nehlava.
Já na mou duši nejsem líný!
Jen rok by měl být trochu jiný.
Zahanbení dudci
Řeknu vám, jak deset dudků
na Chodsku propadlo smutku.
Dlouho žili v přesvědčení,
že nad ně v dudání není.
Netušili v pyšných kšticích,
jak se dudá v Domažlicích!
Když slyšeli dudáky,
smutně sklapli zobáky.
Od těch dob se tomu kraji
všichni dudci vyhýbají.“... celý text
— Petra1324
Řetězová reakce
„Myslím, že předchozím dílem ta série mohla klidně skončit. Tento díl určitě neurazil, ale ani nenadchnul.“
— orson
Rázová vlna
„Já myslím, že to je docela slušné ukončení série.“
— orson
Rytířská krev
„„Pobijte je všechny, pánbůh si ty svoje vybere.“ Tato věta v první části druhého dílu knihy o rytířských osudech uvedena není. Její autenticita je střídavě potvrzována a střídavě až zuřivě popírána. Tak měl odpovědět papežský legát Arnauld Amaury vojenskému veliteli křižáků Simonovi de Montfort před útokem na Beziers na dotaz, jak mají křižáci odlišit pravověrné katolíky od albigenských. Popis dobytí Beziers ukazuje, jak se dá, či spíše nedá věřit kronikářům tehdejší doby. S tím statečně zápolí Jiří Kovařík nejen v této části tetralogie. Zejména kroniky v západní Evropě jsou až příliš poplatné pořizovatelům a jejich autoři museli často vyvinout nemalé úsilí, aby se svým popisem charakterů i událostí svých mecenášů nedotkli. A jejich úsilí je občas úsměvné, ale častěji až trapné.
Když přeskočím na konec knihy, tady pan Kovařík naznačuje, že už tehdy římský král Karel, později čtvrtý, byl realista a pragmatik. Podle všeho se bitvy, v níž našel svoji „rytířskou“ smrt jeho otec, český král Jan, po zralé úvaze nezúčastnil. Byl totiž komplexním panovníkem a měl z hlediska schopnosti vládnout vše to, co Přemyslu Otakarovi I. chybělo.
Co se týká katarů, ve skutečnosti se zde jednalo o dobytí de facto nezávislých území na jihu Francie s jejich naprosto odlišným kulturním a společenským klimatem. Ono katarství bylo výsledkem tolerantnějšího způsobu myšlení. Kataři nebyli agresivní, své pojetí víry nikomu násilím na rozdíl od katolické církve nenutili. Ona věta z úvodu ukazuje, že dokázali žít s katolíky bez problémů v jednom městě. Jenže poukazovali na rozpory mezi křesťanstvím a tím, za co je katolická církev vydávala. Nakonec to byli převážně katoličtí měšťané, kdo odmítli „kacíře“ vydat papežské moci ztělesněné křížovou výpravou, první, která byla vedena proti křesťanům. Vyvraždění ale údajně provedli neurození křižáci, oni rytíři jim „jenom“ později zabavili majetek, získaný rabováním. Ve skutečnosti měla tahle „svatá“ výprava úplně jiné pozadí a cíle. Papežové se snažili získat absolutní moc nad všemi a francouzský král se rozhodl ovládnout příliš nezávislý jih. A brutální Šimon IV. z Montfortu dostal, co si zasloužil před hradbami Toulouse a způsobem, který rozhodně rytířský nebyl. Jeden z jeho synů se zase vzbouří proti anglickému králi Jindřichovi II., aby po prohrané bitvě u Eveshamu skončil rozsekaný na kusy.
Takoví byli křesťanští rytíři. Rytířství byl totiž neuskutečnitelný a falešný ideál. To z knihy vyplývá více než jasně. Už samotnou víru nahradila dogmata. Každý, kdo o nich pochyboval, byl nepřítel, určený k nemilosrdné likvidaci. Svatý Ludvík IX., francouzský král, velký mírotvorce a spravedlivý panovník albigenské nepokládal za lidi, stejně jako nevěřící, které se vydal přivést na pravou víru při osmé kruciátě. Jakmile ale začala církev v Evropě bojovat o absolutní moc, osud Svatého hrobu a jeho ochranitelů jí byl lhostejný. To Ludvík poznal na svých výpravách do Svaté země (jednou se trefil do Egypta a skončilo to jeho zajetím), později doplul k Tunisu. Také bychom tohoto svatého mohli prohlásit za otce evropského antisemitismu. Vyhánění a vraždění Židů, stejně jako jejich perzekuce včetně označení na oděvech jsou jeho vynálezem. Nacisté by mu tleskali.
Kniha ukazuje, že soumrak rytířstva nastal už ve čtrnáctém století. Zdokonalování výzbroje vedlo sice k větší těžkopádnosti jejich nositelů, ale stále dokázali muži sesednout a bojovat pěšky. Ale největším neštěstím oněch rytířů byla představa, že bitva je cosi jako větší turnaj. Postavit se do zálohy a sledovat, jak si ostatní získávají slávu (a taky kořist díky zajetí významných protivníků) bylo pro tyto egoistické a arogantní lidi něčím nepředstavitelným. Stejně jako přezíravost vůči „méněcenným“ neurozeným bojovníkům. Takto sestavenému vojsku se ani nedalo nijak velet. Žádná taktika, žádné možnosti reakcí na změny na bojišti. Pravomoc krále nebo velitele končila ve chvíli, kdy vojsko dokázal seřadit a vydal povel k nájezdu. A stačilo, aby oni „méněcenní“ měšťané z Flander u Courtai nebo Skotové u Bannockburnu využili výhody terénu, možností vlastních zbraní a dokázali drtivému úderu rytířů odolat. A podobně postupoval i král Eduard III. u Kresčaku, který sesednuvší rytíře postavil mezi lukostřelce, aby je bránili. Na rozdíl od neuspořádaných útoků francouzské rytířské jízdy, která dokonce vjela v úvodu bitvy do vlastních pěších jednotek před sebou. Jinou ukázkou stejné zabedněnosti je celá bitva u Lehnice. Neochota počkat na spojenecké vojsko, ignorace taktiky protivníka a představa, že Bůh pomůže vedla ke katastrofě.
A tak mě v téhle skvělé knize chybí jen jedno střetnutí. O jeho pozadí je zde jenom jedna jediná věta, ale pro dotčenou zemi má význam dodnes. Odehrála se v roce 1315, rok po bitvě Bannockburnu a 13 let po bitvě u Courtai. Habsburkové se snažili ovládnout nejkratší cestu z Německa do Itálie a využili jako záminku vyrabování a vypálení opatství Einsiedeln obyvateli kantonu Schwyz. Zhruba třítisícové vojsko Leopolda I., vnuka Rudolfa I. Habsburského bylo milicí ze Schwyzu a posilami z Uri pod vedením landmanna Wernera Stauffachera napadeno během přesunu úzkou stezkou podél jezera Agri a zcela zničeno. Tato událost stojí na počátku švýcarských dějin. I když v dalších letech proběhla celá řada střetů, bitvou u Sempachu roku 1386 byl základ dnešního Švýcarska upevněn natolik, že s výjimkou krátké okupace za napoleonských válek nebyla státnost této země už nikdy zpochybněna nebo zásadně ohrožena. Pravnuk Rudolfa I. Habsburského Leopold III. neměl u Sempachu takové štěstí jako jeho strýc toho jména I. u Morgaternu. Byl s dalšími veliteli nemilosrdně v bitvě ubit. Skotsko stejně nakonec skončilo jako součást Velké Británie a čekaly je v bojích s Angličany už jenom porážky. Flandry král Filip IV. přes katastrofu u Courtai později stejně porazil a ovládl. A nakonec byly rozparcelovány a staly se dějištěm mnoha dalších krvavých událostí. Švýcarsko si svoji samostatnost a nezávislost uchovalo dodnes.“... celý text
— jadran
Poločas rozpadu
„Slušné pokračování Spadu. Dobře se to četlo.“
— orson
Hroši nepláčou
„Krásné odlehčené čtení“
— Atak
Agnes a Zakázaná hora
„Seberozvojová posmutnělá a lehce depresivní kniha pro dospělé psaná formou "ezoterické" pohádky. S putováním jedenáctileté dívky má čtenář zjistit něco víc o sobě a klást si otázky a zamýšlet se nad sebou, aby se ve svém životě posunul. Myslím, že dokáže oslovit cílovou skupinu (především) žen, které mají takový "ezo" přístup rády a ty budou z knihy nadšené. Já naopak byla ze čtení velmi rozladěná, vadily mi nelogičnosti a nikam mne čtení neposunulo. Prostě knížka sedne jen některým povahám, já raději preferuji jiné seberozvojové knihy. Co se týká čtení dětí, tak syn ji ani číst nebude, není to kniha, která by ho zaujala a navíc je celkem citlivý na témata úmrtí v knihách a to, co bylo v této tak srdcebolně popsáno, by ho rozesmutnilo tak na dva týdny. Ale jsou děti, kterým kniha sedne k jejich povaze a jsou nadšené (viz komentáře dětských čtenářů, co má autorka na stránkách). Za mne je asi nejlepší rada, aby si knihu nejdřív přečetl rodič a zhodnotil, jestli to zrovna pro jeho dítě bude vhodná volba.“... celý text
— jitka_dankova
Nezkrotná
„Nevím, zda to bylo autorčiným záměrem, ale vytvořila dva nekompatibilní hlavní hrdiny. Zda chtěla ukázat, že láska hory přenáší, nebo nechtěla stvořit “dokonalé hrdiny, nevím... Ale když ani jeden z hlavních hrdinů není pro vás nijak zajímavý, tak to jde s knihou trochu z kopce... Navíc to moc nezachránil ani poměrně uspěchaný děj. Ale vše postupně... V první knize mě Chloe zaujala, ale tam prostě neměla moc prostoru. Byla jsem ráda, že tentokrát dostala svůj příběh. Ale... Taky jsem dostala možnost ji líp poznat. A teda za mě ne. Udělala ze sebe naivní husičku víckát, než bych dokázala spočítat. Byla rádoby nad věcí, ale vlastně se jen sama ponižovala, nedokázala si stát za svým a její NE se hodně rychle měnilo v ANO, prosím, zklamal si mě milionkrát, ale já ti tu další šanci přece jen dám... No a co se Olivera týče, tak autorce tleskám protože stvořit takového arogantního vola (pardon :D) muselo dát hodně práce. Lhal víc a raději, než dýchal, za celou dobu jsem na něm nenašla jedinou pozitivní vlastnost, a ty největší fuckupy, které způsobil druhým lidem, omlouval tím, že byl přeče mladý a neměl rozum?! Tak jo... A děj byl takový nijaký, mnohem víc se mi líbily kapitoly z minulosti, ale taky jsem jen kroutila hlavou nad tím, co vše Oliver zvládl za ten čas udělat, kolikrát ublížil opravdu až za hranice odpustitelného, a Chloe jen odpouštěla a dál čekala. Uff... Já romantiku a velké lovestories fakt miluju, ale toto je vážně spíš příkladem nulové sebeúcty.
Mrzí mě ne příliš nadšená recenze, ale tento díl se moc nepovedl. I na zahraničních webech má nejnižší hodnocení, ale třetí díl, Nenasytná (vychází ještě letos), by měl být zase skvělý, takže já na Cloverleigh určitě nezanevřu!“... celý text
— andreamrs
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
„Svižné střídání vypravěčů vyvolávalo nutkání zůstávat ve čtecím módu furt a pořád... nikdo nedostal prostor mě nudit jakoby... jenže... nikdo nedostal ani prostor se mi dostat nějak víc pod kůži... což bohužel vyústilo v nešťastnou absenci jakýchkoli emocí... vše plynulo hrozně moc rychle a já se nestačila pozastavit ani nad jedním jediným osudem... spíše jsem bez většího zájmu o všechny zúčastněné jen slepě konzumovala obsah ve stylu "stalo se... hmm... další"... což mi vlastně vzhledem k tak hutnému tématu bylo trochu líto.“... celý text
— Pett
Divoká Aljaška
„Autorka má ten dar psaní, který vás přinutí na okamžik přehodnotit svůj život. Párkrát se mi zachtělo sbalit si to nejnutnější, vyhledat na internetu nejbližší volnou chatu a strávit tam aspoň nějaký čas u dobrého jídla, teplého krbu a sklenky vína. Ta atmosféra, kterou autorka přenesla na stránky knihy, byla nepopsatelná. To útulno, s nehostinnou krajinou Aljašky v pozadí. To byla taková nádhera...
Líbilo se mi jak příběh hezky plynul a byl takový reálný, ne přeslazený. Autorka opravdu popsala skutečné problémy, které mŮžou lidi potkat, že ne vždy je vše zalité sluncem, že začátek vztahu je opravdu jen začátek a ta líbánková fáze jednou skončí a začne skutečný život. Za to fakt tleskám. Calla s Jonahem jsou skvělým párem, i když ta jejich vzájemná (ne)komunikace mě někdy trochu vytáčela :D. Znovu mi to trochu připomnělo mé milované Virgin river, kde jsou jednotlivci součástí komunity, lidé si vzájemně pomáhají a i ti největší bručouni umí překvapit. Kromě známých postav zde potkáváme spoustu nových, a všichni jsou opět skvělí. Tuto sérii jsem si neskutečně zamilovala a i když Calla není největší fanynkou Marie, tak na její knihu se taky moc těším.“... celý text
— andreamrs
Manželka mi nevadí
„Knížku jsem četla před pár lety, teď jsem po ní sáhla znovu. Příběh je smutný, ze života. Stačí jedno špatné rozhodnutí, které ovlivní životy všech zúčastněných, nejvíce dětí. Konec je otevřený, ale zajímalo by mě, co bylo dál. 4*“... celý text
— MiskaMa
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
„Hneď v úvode, musím povedať, že kniha je plná bolesti, smútku, zúfalstva a mnoho ďalšieho...
Keď som ju začala čítať, povedala som si, že to zvládnem prečítať hneď - veď kniha je pomerne tenká, avšak opak je pravdou a pri niektorých pasážach, som prestala čítať a musela som sa zamyslieť, nad daným momentom, ktorý Petra prežívala...
Nevedela som si ani len predstaviť, byť v jej koži!
Bolo mi jej ľúto a nie len za anorexiu, ale aj za násilie, ktoré musela zažívať a najviac ma sralo, ako sa k tomu postavila jej VLASTNÁ matka!!!
Veľmi som si želala, aby Sára, bola jej veľkou oporou - dúfala som, že sa s ňou len nezahráva a "nebodne, jej dýku do chrbta".
Ďalšia vec, ktorej som sa obávala, bola tá, či Petra bude rozmýšľať aj nad samovraždou...
Och, toľko, by sa dalo ku knižke napísať, ale nechcem prezrádzať - jediné, čo chcem ešte napísať je to, že určite vám odporúčam, si prečítať tento skutočný a pravdivý príbeh, ktorým si Petra prešla!
A teda obrovská vďaka a klobúk dole @petralukesova, že dokázala svoj príbeh posunúť do sveta, pretože verím, že to pre ňu nebolo jednoduché a nie každá žena, by dokázala takto verejne posunúť svoj príbeh, do sveta!
Dúfam, že v živote, vás budú čakať už len tie šťastné chvíle, plné lásky a zdravia, pretože po tom všetkom, čím ste si prešli, si to zaslúžite!“... celý text
— Dydy7
Sběrači borůvek
„I kdyz jsem byla na zacatku trochu skepticka, jak je pribeh sladce predvidatelny a ze me nebude bavit, protoze co si budem. Hned na zacatku je jasne, jak je to s Normou, ale! Nakonec jsem se prijemne zacetla, ze stranky mizely rychlosti blesku. Bylo to krasny, i kdyz nektere situace byly smutne. Kniha mi zprijemnila vecer, urcite doporucuji.“... celý text
— monishek
Zjizveni
„Za recenzní výtisk bych ráda poděkovala @knihydobrovsky #spolupráce
Vůbec jsem si nedokázala představit retelling Lvího krále, který bude zároveň #darkromance, a s mým oblíbeným trope “sáhni na ni a zabiju tě. Miluju povedené #morallygrey, v tomto případě byl Tristan pořádný šílenec :D. Sara byla takovou princeznou z pohádky, k čemu se přidal i fakt, v jakém prostředí se příběh odehrává, a že se tentokrát oproti Lapeni nejedná o současnost, ale přelom 19. a 20. století. Námět byl opravdu originální a hodně se mi líbilo jakou si s tím autorka dala práci.
Celkově se mi kniha líbila ještě víc než Lapeni. Peprné scény byly hodně explicitní, celé to bylo pořádně zvrácené a temné, u postav jsem klasicky nevěděla, zda je vůbec zvládnu tolerovat nebo budu jen kroutit hlavou :D. Takže za mě hodně povedená temná romance... Nikdy jsem nebyla fanynkou Lvího krále, ale asi mu dám ještě šanci, protože ta myšlenka a význam příběhu v pozadí mě hodně bavila. Bylo to napínavé, mělo to grády, a ten konec?! Za ten tleskám!“... celý text
— andreamrs
Ano, můj pane
„Letos až nějak moc často narážím na knihy, které se odehrávájí v období vlády krále Karla IV. nebo před ní. Tahle z nich však v mnohém vyčnívá. Poslouchala jsem jako audioknihu a hned na první dobrou jsem se zamilovala do stylu vyprávění. Užívala jsem si suchý humor a každou suchou poznámku Ondřeje z Rohatce i dalších postav, především jeho kamaráda Haška (budiž mu země lehká). Další díly rozhodně nevynechám a už jsem se na ně těším.“... celý text
— VerronikaH
Velké kouzlo
„Hluboká forma inspirace a lehkosti. Dávkovala jsem si ji po částech a rozhodně se k ní ráda vrátím.
Použijí jednu myšlenku z knihy na závěr:
Nesnažte se uspíšit zkušenosti a okolnosti, které mají největší moc vás přetvořit. Neztrácejte kuráž ve chvíli, kdy věci přestanou být snadné či vděčené.
Protože v tuto chvíli ….
Přečtěte si, doporučuji“... celý text
— Mathiola8