Nejnovější komentáře
Heřmánkové údolí
„Knihu jsem přečetla za jeden den, byl to velmi silný příběh jedné ženy, dnes už babičky, která si prožila mnoho útrap. Přes to všechno na sklonku života, při vzpomínkách na svůj život vzpomínala dobře, protože vždycky kolem sebe našla hodné lidi.“... celý text
— Kristulda
Tři bonusové kapitoly k sérii Ranhojička
„Asi jako ostatní fanoušci této série jsem si nemohla tuto bonusovou knihu nechat ujít. Jsou to hodně krátké úryvky vyprávěné z pohledu tří hlavních mužských hrdinů. První dvě kapitoly neodhalily z příběhu nic nového, poslední o Caldonovi, byla příjemným zakončením celé série.“... celý text
— Hatshepsut
Dokonalá kořist
„Jelikož už nebylo třeba tolik představovat jednotlivé postavy (jako v prvním díle), bylo možno se více soustředit na samotné vyšetřování.
Někdy vyšetřovatelé přešlapovali na místě a nikam se neposouvali, ale dovedu si představit, že takhle nějak to může vypadat ve skutečnosti.
Musím říct, že si čím dál více zamilovávám Trippa a naopak bych propleskla Livelyho, ale to je vlastně správně, když v nás postavy vyvolají nějaké emoce.
Každopádně se moc těším na další díl.“... celý text
— martina.culik
Klubovna Naděje
„Jen méně takových Matějů a více takových všímavých paní učitelek Čížkových, chápajících babiček, věrných Jůlinek a odhodlaných Tomášů.
Oceňuji také, nedehonestující postoj vůči pedofilům. Na lidi s odlišnou sexuální orientací je často pohlíženo skrz prsty. Není určitě vůbec jednoduché se přijmout a udržet své pudy na uzdě. Mít snahu na sobě pracovat. Matěj bohužel patří mezi ty, kteří to nezvládli a negativně tak ovlivnil životy mnoha osob ve svém okolí.“... celý text
— m.zirhut
Zázrak
„Chtěla jsem krátkou odpočinkovou knihu a přesně to jsem dostala. Kdo alespoň trochu zná knihy Danielle Steelové, ví co má očekávat. Tento příběh nijak nevybočuje z ostatních - snad jen svou kratší délkou.“... celý text
— martina.culik
Vztahy vážně i nevážně
„Autor sepsal svůj vztahový deníček v průběhu let. Což neříkám, že je špatně, sama jsem měla období, kdy jsem se ze všeho potřebovala vypsat. A pomáhá to, zkuste to někdy.
Možná i on potřeboval uzavřít a pochopit tohle časové období. Poslední dobou se ale hlavně potřebuji do knihy pořádně začíst, což se mi s deníčkovými zápisy prostě nedaří. Potřebuji děj a hlavně, aby se tam něco pořádného stalo.
Hlavní postava se během let vztahů snaží najít tu ideální partnerku k sobě. Je vidět vývoj osoby, kdy z užívajícího si člověka se postupem času snaží hledat něco smysluplnějšího a déletrvajícího. Samozřejmě každý z nás si ve vztazích nese postupně nějaké zkušenosti či vzpomínky, je vidět, že i on sám. Několikrát jsem oceňovala jeho pohled na věc, řešení dané situace nebo uznání své vlastní chyby či nějakého dopadu na aktuální vztah.“... celý text
— janyska13
Co by kdyby: Popelka neobula střevíček
„Kniha je pro mladší čtenáře a je dost svižná, aby si je udržela od začátku do konce.
Tak nějak se předpokládá, že je čtenář obeznámen s prvním dílem o Sněhurce, protože se na něj v počátku dost odvolává ohledně kouzelného zrcadla. Takže doporučuji číst raději postupně, i když se to dá zvládnout i bez toho.
Musím přiznat, že závěr příběhu mě potěšil.“... celý text
— martina.culik
O život
„Pěkná exkurze po Číně s místy trochu nedotaženým dějem, který ale velmi příjemně uplynul. Pokud máte rádi Verna, bude se vám určitě líbit. Pokud s Vernem začínáte, doporučoval bych na úvod zvolit spíš nějakou známější verneovkou.“... celý text
— kristijan
Špionka v knihovně
„Mně se četl příběh dobře, i když je pravda, že část odehrávající se ve Francii byla o něco akčnější než část z Lisabonu. Možná tím ale o to víc vynikl kontrast mezi životem v neutrálním Portugalsku a okupované Francii.
Jsem každopádně ráda, že jsem si opět rozšířila obzory z historie a to hlavně ohledně francouzského odboje, ale i o tom, jak pracovali knihovníci v Portugalsku.
Od autorky jsem četla i knihu Poslední knihkupectví a obě knihy jsem přečetla na jeden zátah se zájmem a s následným dohledáváním spousty dalších informací, ke kterým mě kniha přivedla.“... celý text
— martina.culik
Léto mezi řádky
„Hodnotit knihu nebudu, protože to je YA a mně tam nějaké věci prostě chyběly, holt už nějaký ten rok YA nejsem, ale věřím, že pro mladé čtenáře to může být fajn.
Prvních 100 stran stačilo dát na 10-20, ke čtení jsem se musela přemlouvat, děj neměl spád a nic se nedělo a pořád se omílalo to samé. Pak se to v druhé půlce trochu zlepšilo, kniha mě začala bavit, ale zas pak strašně rychle skončila. Více prostoru se dalo Vendy než Vincentovi. Knížka mě neoslovila a vím , že se k ní nejspíš už nikdy nevrátím.“... celý text
— Gaabii
Zrádná touha
„Naprosto skvělý další díl. Až je mi lito, ze už je konec a já znovu nezažiju svoje poprvé při čtení téhle knihy.“
— snilek.holka
Projekt manželka
„Audiokniha.
Don trpí poruchou autistického spektra. Neuvedomuje si to.
Rozbehne detailne premyslený výber kandidátok na ideálnu partnerku pod názvom "Projekt manželka". Súbežne pomáha Rosie s pátraním po jej biologickom otcovi - "Projekt otec". No a postupom času si uvedomí, že jediné, o čo naozaj stojí, je "Projekt Rosie".
Stret pedantného, organizovaného, naprosto logického uvažovania s radom nepredvídateľných, absurdných situácií nemôže dopadnúť dobre. Alebo aj áno?
Vtipné, chytré, dojemné.
Donovými slovami "ne-u-ve-ri-teľ-né":).
"Jak jí selhávala paměť, slavili jsme narozeniny pořád častěji, až jsem ji nakonec začal navštěvovat denně.
V květinářství mi dali zvláštní věrnostní kartičku. Podle počtu oslavených narozenin jsem spočítal, že Daphne dosáhla věku dvou set sedmi let, když mě přestala poznávat, a tří set devatenácti, kdy už na květiny nijak nereagovala a já ji přestal navštěvovat."
" Tanec mi starosti nedělal - věřil jsem, že dokážu využít svoje zkušenosti z přípravy na utkání v bojových uměních, s dodatkovou výhodou optimálního příjmu alkoholu, který není při zápasech v bojových umění povolen."“... celý text
— Kaduri
Šílená posedlost
„Když jsem zjistila, že se děj bude táhnout přes několik let, měla jsem strach že to bude nuda. Ale ono ne. Bylo to napsané tak, že to fungovalo skvěle.
Chemie, která tam byla, byla až neuvěřitelná. Navíc když clovek zjišťuje co všechno pro ni dělal .
Navíc naprosto zbožňuju, když chlap mluví jiným jazykem. Ta jeho ruština ! Nikdy bych nevěřila, že zrovna rusky jazyk v podání našeho federála bude tak sexy“... celý text
— snilek.holka
Na smrt
„Já úplně nechápu to nadšení. Asi jsem očekávala něco jiného než vršení nesmyslného násilí v řadě za sebou. Dlouho jsem četla poslušně, pak jsem začala přeskakovat, abych si na libovolné stránce prečetla nejaký další kentus. Na konci byl člověk proste jen rád, že už to má za sebou.“... celý text
— Zuzafischi
Enšpígl
„Kniha jako taková je moc hezky zpracovaná. U každého příběhu jsou po straně ilustrace a krátké veršované shrnutí toho, co se děje.
V doslovu je uvedeno, že příběhy si dříve vyprávěli spíše dospělí, což mi přijde o něco adekvátnější, než aby byly pro děti. Některé jsou totiž docela drsné a někdy si Enšpígl udělá legraci i z poctivě pracujících řemeslníků, které okrade o výdělek.“... celý text
— martina.culik
Narodili se, aby přežili
„Je to neskutečný příběh o otřesném utrpení, o neuvěřitelné síle vůle a o nepředstavitelné touze přežít. Priska, Rachel i Anka si prošly peklem koncentračního tábora, pracovního tábora, přežily zběsilou 17denní cestu dobytčákem do tábora smrti v Mauthausenu a celou dobu se snažily o to, aby přežily a donosily své dítě.
Kromě samotného utrpení v době války je stejně děsivý i popis vykořenění v době po osvobození, kdy se ti "šťastní přeživší" vracejí do svých původních domovů (které už nemají) a zesláblí a nemocní čelí svým bývalým sousedům i tvrdé poválečné době.
Nesmírně silná, syrová a emotivní kniha, která mnou skutečně otřásla a ještě nějakou dobu ji budu zpracovávat.“... celý text
— Mabie
Dokonalé stopy
„Tak tahle série se už po první knize dostává mezi mé oblíbené. Luc i Ava mi byli od začátku sympatičtí, každý trochu jiným způsobem.
Kromě dvou kriminálních případů se postupně seznamujeme především s Lucem Callanahem a tím, jak není jednoduché začínat někde od začátku, obzvlášť pokud za sebou máte nevyřešenou minulost.“... celý text
— martina.culik
Mládí
„Coetzee patří mezi mé oblíbené autory a již mi chybí jediná kniha, abych měl celého Coetzeeho v dosavadních českých překladech načteného. Zaslouží si tento spisovatel Nobelovu cenu? Myslím, že ano, ale i kdyby ji neměl, nic to nezměnění na tom, že je Coetzee skvělý stylista, umí zaujmout a píše o důležitých věcech, které jsou v konečném pohledu vlastně univerzálními lidskými záležitostmi (emigrantství a odcizenost, hledání smyslu existence, zpytování svědomí, ...).
Pokud bych však měl vyjádřit něco, co mě vzhledem ke charakteristice Coetzeeho psaní nejvíce napadá, je to, že je jeho tvorba autentická. Nebere si servítky sám se sebou, je k sobě upřímný až natolik, že to některým čtenářům může připadat velmi nesympatické. Hlavně ve fiktivní autobiografické trilogii (dosud přečtené mám Chlapectví, a právě komentované Mládí), je to ponejvíce patrné. Ano, ani mě hlavní postava románu není sympatická, kolikrát jsem měl chuť odsoudit toho mladého muže, ale cožpak při pohledu do svého vlastního života nezjišťuji, že mnohé z něho, pokud by bylo napsáno, nevyznělo by o mnoho lépe?
Za toto si Coetzeeho cením, i když se jedná o fikci, a nelze ztotožnit postavu s autorem, tedy ani určit přesnou míru skutečného vypsání sebe samého na papír, nelze si při pročítání jeho knih neuvědomit, že to přece má mnohem více společného s našimi životy, i když se to odehrává jinde a v jiném čase a na fiktivním poli. Lidské povahy jsou si podobné, a to mě na Coetzeeho tvorbě přitahuje, že i když člověk zdánlivě čte něco „exotického“, je to jenom zdání, protože je to naopak mnohem bližší našemu vlastnímu nitru, tj. pohybujeme se nakonec v našich vnitřních krajinách.
Pro tento poznatek, dovolím si tvrdit, se nejedná u Coetzeeho o módní plácání v sebelítosti bez východiska, jak to někteří současní autoři velmi dobře umějí, ale naopak mi to dodává naději, že dokonce i pro naše odlišnosti a podivínství, jsme si možná mnohem blíže, než si myslíme.
„Chyba je v tom, že není ochoten zažívat neúspěch. Chce za každý svůj pokus dostat jedničku nebo sto procent a na okraji velké Výborně! Jak absurdní! Dětinské! Nikdo mu to nemusí říkat, sám to vidí. Nicméně. Nicméně nedokáže to. Ne dnes. Snad zítra. Snad zítra bude v té správné náladě, bude mít tu odvahu.“ (s. 175)“... celý text
— Knišíl
Twisted Hate: Nenávist na ostří nože
„Bylo to skvělý, stejně jako předchozí knihy a já už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Na ten jsem obzvlášť zvědavá“
— snilek.holka
Dívka, která upíjela měsíc
„Na pohádku tam byl docela dost postav, jejichž příběh se odehrával samostatně až dokud se nespojil. Na klasickou fantasy knihu to zase bylo dost pohádkové. Mně to ale vyhovovalo a moc jsem se bavila.
Při čtení jsem si vzpomněla na knihu Ikabog, jelikož některé aspekty příběhu byly podobné.
Myslím, že si zde každý najde něco, co v něm zarezonuje, protože spoustu věcí tak nějak známe z běžného života nebo z historie, i když v knize je to schováno za rouškou kouzel.
"To, že něco nevidíš, ještě neznamená, že to neexistuje. Ty nejbáječnější věci na světě jsou neviditelné. To, že v ně věříme, je činí mocnějšími a zázračnějšími."“... celý text
— martina.culik
Šepot z lesa
„No nemam slov. Krásná knížka, která byla zároveň pěkně strašidelná. Někdy jsem si čtení musela rozkouskovat, abych se nebála. Skvěle napsaná, jen škoda že konec byl moc useknutý a nevíte jak postavy dopadly.“... celý text
— Nikol2110
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
„Skvělé to bylo, hodně poutavé a některé Markovo příběhy tedy uuf. Naskočila mi nejednou husí kůže a 2x bylo do breku. Ale spíš protože tohle téma hodně prožívám. Parádně směřované otázky. Kniha je velmi plynulá a poutavá, přečetla jsem za 12h v práci.“... celý text
— klaraj093
Exorcistův dům
„Příjemné mrazivé čtení....
Nic nového, autor sází na jistotu.
Vrzání dveří, co se otvírají, halucinace, smrad zkažených vajec, deníky, VHS, zachránce a třešnička na dortu na posledních stránkách...“... celý text
— lucakuca
Henryho tajemství
„Průměrná detektivka s nesympatickým hrdinou, za vlasy přitaženou zápletkou a postavami, které (snad až na malou Bellu) jsou člověku téměř ukradené. Trochu jsem váhala mezi 2 a 3 hvězdami, ale je to čtivé, není to nuda, není to vyloženě průšvih... Za mě blbost, ale přecíst se to dá.“... celý text
— Vikk
Návod k použití železnice
„Neřekl bych, že Návod k použití železnice byl pro mě zklamáním, ale měl jsem pocit, že většinu toho, zejména v úvodu, jsem už od Rudiše někdy předtím četl nebo slyšel, nápady jako železniční maraton mi zase přišly nedotažené. Jako větší lákadlo k cestování mi už tedy přišla Winterbergova cesta a skoro to vypadalo, jako by Návod vznikl jen jako jeho vedlejší produkt.
Asi by to narušilo poetiku, ale vadilo mi, že sice existuje mnoho způsobů, jak vám železnice může cestování znechutit, ovšem Rudiš je obvykle taktně zamlčuje, což je vůči méně zkušeným železničním cestovatelům nefér. Stačí například porucha topení a bude vám upřímně jedno, co se děje za okny...“... celý text
— Kotrlat
Posvátná stezka
„Je to pomerne dosť dobrodružný western, kde už Dunbar nie je tou hlavnou postavou, ale prím hrajú prérijné indiánske kmene a ich pacifikácia. Vypichol by som cestu a pobyt náčelníkov vo Washingtone. To, čo sa deje na týchto niekoľkých stranách knihy, je skutočne na zamyslenie ...“... celý text
— Martin1974
Dobro v tobě
„Nedočteno. Nesmírně mě iritovaly prázdné úvahy o ničem. Dějové kapitoly ušly, ale nevyvážily zbylé utrpení. Pro mě bohužel ztráta času.“
— Ema22
Neobyčejný čtenář
„Zajímavý náhled na to, jakým způsobem knihy ovlivňují život čtenáře (i takové jako je královna).
"Knihy nejsou o krácení času. Jsou o životech jiných lidí. Jiných světech. Jsme dalece od toho, že bychom si přáli krátit si čas (...), jen si přejeme, abychom jej měli víc."“... celý text
— martina.culik
Osud hněvu a plamene
„Velmi mě tahle kniha okouzlila a netrpělivě čekám na pokračování. Boží děj a vášnivá láska. Hlavní hrdinku jsem si neskutečně oblíbila a jsem zvědavá co v dalším díle předvede.“... celý text
— Damonka18
Kam jede tohle nástupiště
„Já se moc bavila. Četla jsem mezi vánočními svátky a Silvestrem jako oddechovku.
Ačkoli se jedná o samostatné a ucelené povídky, doporučuji číst knihu popořádku, jelikož s některými postavy se postupně seznamujeme.“... celý text
— martina.culik