Nejnovější komentáře
Vodní hrob
„Určitě to nejlepší z Terence. Poklidné a tajemné tak, že nějaké vysvětlení by to celé rozbilo.“
— Disease
Dům pod náměstím
„Dûm vypráví. A vypráví moc dobře, stejně, jako jeho autorka. Nemám ráda, když se autor za každou cenu drží pravidel "úspěšného bestselleru" tj. kniha pro Mařku z Lidlu, která chce primitivní stavbu příběhu, moc nepřemýšlet, ale protože si nechce připadat tupě, tak ocení tady trochu historie, tady trochu prolínání dvou časových rovin, zkoušenè ženy, vdovy a nevím co ještě.
Nevidím na tomto textu jedinou chybičku, je plný nenásilných vodítek k zamyšlení nad věcmi, které se opakují i v dnešní společnosti. Doporučuji velice.“... celý text
— Luvy
Jan Jílek
„Neskutečně zajímavá kniha. O historii Jednoty bratrské toho vím celkem málo, a o osobě Jana Jílka jsem nevěděla vůbec nic. Teréza Nováková si dokonce dala tu práci, že našla jeho náhrobní kámen v Rixdorfu, jak byla jeho osudem zaujatá. Zpočátku jsem četla pomaleji, kniha je napsaná pro nás už zastaralým jazykem, a k tomu ještě v přímé řeči postavy mluví východočeským nářečím, což je ještě větší lahůdka. Po dvou kapitolách jsem si ale zvykla a ve chvíli, kdy došlo k Jílkově zajetí, jsem knihu neskutečně hltala. Celý příběh se točí kolem náboženství a pronásledování evangelíků počátkem 18. století. Katolíci jsou pro ně modláři a oni zas pro ně kacíři. Např. mít doma Bibli je z tehdejšího pohledu kacířské. Tyto tehdy běžné praktické záležitosti duchovního života mě hodně oslovovaly, protože dnes je všechno jinak. Rodina Jílkova byla nucena provozovat svou víru v utajení, knížky schovávat, a nakonec díky pomoci zvenčí nalezla útočiště v Sasku. Jan Jílek také utekl a pak se několikrát vrátil a převáděl další. I mezi příbuznými se ovšem našli udavači a naopak člověk našel soucit a milosrdenství tam, kde by ho třeba nečekal.“... celý text
— Zmiu
Služka
„Je nemožné zavděčit se všem, ale mně se kniha líbila. Nezdála se mi tupá, naopak velmi osvěžující, a to právě díky skákání v čase, kterému tu někteří spílají. O filmu jsem nevěděla, podívám se.
Je to taková romance, hodně myšlenkových pochodů, k odpolední kávě ideál.“... celý text
— Luvy
Ruce houslisty
„Tomuto počinu se nedá dát míň než pět hvězd, na to je to moc dobré, procítěné a především - opravdové. Každá emoce i charakter jsou živější než kdy mohly být.
Zdejší výhrady typu "klouže po povrchu" či "nepřináší nic nového" nepovažuju za pravdivé. Opravdu mě styl i zpracování uhranulo a mezi všemi podobnými díly z této doby vyniká.“... celý text
— Luvy
Pád Númenoru
„Kniha vhodná spíše pro fanoušky než pro někoho, kdo je Silmarillionem a dějinami Ardy zatím nepolíben :-). Hezky to popsal Set123.
Pád Númenoru není souvislý příběh, ale v podstatě letopis Druhého věku Ardy (od pádu Thangorodhrim po Poslední spojenectví) sestavený z různých útržků, konceptů a poznámek nalezených v Tolkienově pozůstalosti. Způsob skládání výsledného textu se nejvíc podobá řadě HoME, kterou připravoval Christopher Tolkien - kusy původního Tolkienova textu, komentář editora, poznámkový aparát. Editorem je (po Christopherově smrti) tolkienovský badatel Brian Sibley.
Negativem knihy je stylistická i stylová nejednotnost, útržkovitost. Hlavním kladem pak shrnutí všeho podstatného k tématu v jednom svazku i přehledné poskládání do chronologického sledu. Překlad vydaný v Argu potřeboval ještě maličko "dopéct": ačkoliv je kniha stejně jako všechny v řadě vizuálně velmi pěkná, s ilustracemi převzatými z anglického vydání, v textu je nezvykle velké množství překlepů (jeden dokonce v nadpisu kapitoly).“... celý text
— Galadwen
Moja matka
„Výborné druhé pokračování série Jany Kippo, byť je kniha zatím jen ve slovenštině, je to zase zážitek. Kniha za prvním dílem rozhodně nepokulhává, děj pokračuje a točí se tentokrát kolem příběhu matky. Těším se na závěrečný díl a rozhodně doporučuji.“... celý text
— adriane9
Dneska už se tomu směju
„Poslechla jsem jako audioknihu a moc se mi líbila. Asi to bylo i vlivem skvělého přednesu Simony Pekové. Velice zajímavá sonda do tehdejší doby očima slavné herečky.“... celý text
— 6Nikki6
Nejhorší děti na světě
„Četla jsem synovi před spaním a on byl úplně nadšený. Pro děti je to fakt super kniha.“
— MirkaProk
Falknovská huť
„Po dlouhé době jsem se touto knihou vrátil k Vondruškovi, ale moc mě příběh nenadchl. Taková sklářská soap-opera z přelomu 17-18 století. Děj jalový, předvídatelný, plytké dialogy jak z pohádkové knihy pro malé děti, doslova černobílé postavy smýšlející jako v 21. století. Celkově nic moc. Taková tuctovka. Zvažuji, jestli dát tomu příběhu šanci a jít do druhého dílu. Tady jde vidět, že kvantita převažuje nad kvalitou. Marně přemýšlím, kdo je vlastně cílovka této literatury? Seniorka, která se ráda utvrzuje v tom, jak dříve bylo vše v pořádku? Nebo čtení k vodě? Romantické přenesení do jednoduššího světa v dnešní přetechnizované době?“... celý text
— Paulika
Citlivá průvodkyně
„Pár věcí mělo hloubku a bylo opravdu zajímavých, avšak většinu času jsem se spíš nudila.“
— L.Ady
Moje (tak trochu) fingovaná svatba
„Neurazí ani nenadchne. Jako oddychovka je to super. Musíte ale počítat s tím, že děj je skoro pořád identický předchozím dílům :).“
— L.Ady
Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech
„PS. Jel jsem domů v horkém odpoledni, vedle mne seděl jeden z těch venkovských studentů a já se díval na fotku tváře mrtvého Chinaskiho. Poslední báseň v knize Kam zmizela ta rozesmátá holka v květovaných šatech. Takový holky tím busem jezdí - jen květovaný šaty jsou už passé. Ale často si říkám: tahle by se mi líbila, nebo odhaduji, jak by šla zušlechtit támhleta baculatá šeredka, která se vodí s proplešlým třicátníkem. Odhaduji její stehna, pneumatiku, prsa, zadek. Čte vždy něco dobrého, je chytrá, jako v tý písni Olympiku (Měl jsem chytrou holku nehezkou).
Chinaski, dík za upřímná slova. Přibírám tě do svého ranního studentského busu, abys potěšil svoje veselé oko. Mrkni na mě, spiklenče!“... celý text
— Pablo70
Čekanka
„Seriál jsem neviděla, Knihy čtu po pořádku a musím říct, že jsem dost zklamaná. Jak se vždy muži při polibku neudrží a derou se za živůtek mne už docela štve. Jinak, přerod přátelství v lásku mi nepřišel uvěřitelný. Nejvíc mne zatím bavil 2. díl s Anthonym.“... celý text
— LahoferRose
Bajky a podpovídky
„Čapek si s tím doslova hrál. Nalil na papír čistou pravdu zabalenou v krásné ironii.“
— Verouš23
Ochutnávačka
„Námět knihy mě zaujal, bohužel během čtení přišlo lehké zklamání. Místy byl příběh až moc neuvěřitelný a naivní, i když vlastně proč ne. Ale asi jsem měla od knihy jiná očekávání.“... celý text
— Lely
1793: Vlk a dráb
„Namlsaná propletenci postav v detektivkách Jo Nesbøho či Jussi Adera-Olsena jsem od této severské detektivky původně čekala mnohem víc. V knize ale vůbec tolik nejde o samotnou vraždu a její vyšetřování jako u autorů zmíněných výše. Mnohem větší váhu mají historické kulisy ve kterých se detektivka odehrává: Stockholm 18. století. Strach, zima, nemoci, hlad, bída, alkohol, násilí. Tuhle atmosféru vykreslil Niklas Natt och Dag dokonale. Ten chlad na vás při čtení úplně dýchá a úryvky ze švédské historie ho umocňují ještě víc.
Historickou detektivku jsem ještě nikdy nečetla, a tak i když jsem od knihy původně čekala něco trochu jiného, rozhodně nelituji, že jsem ji přečetla a těším se na další dva díly.“... celý text
— jejda.majda
Osamělost prvočísel
„"Osamělost prvočísel" je velmi hutná, beznadějná a temná kniha. Ačkoliv se autor zaobírá opravdu náročnou tématikou a otevírá velmi obtížné životní otázky k zodpovězení, styl psaní (velmi stručný, takřka bez souvětí) nutí čtenáře číst dál. Líbí se mi, jakým způsobem autor bere čtenáře do úvah hlavních postav a seznamuje je s tím, co se odehrává v jejich hlavě a jakým způsobem takové pochody ovlivnily zážitky z dětství - to je velmi působivé.
Můj problém s románem každopádně spočívá v tom, že spousta postav je jaksi jednovrstvá a chová se tak, aby určitým způsobem podtrhla chování Alice a Mattia. Možná by knize prospělo, pokud by se autor v určitých chvílích rozepsal více a z vedlejších postav udělal lidské charaktery, zaměřil se na odlišnou stránku, která není čtenářům představena a která by z nich udělala komplexní charaktery.
Úplně největší počet hvězdiček však strhávám za závěr. Nevím, jestli autor cíleně toužil vytvořit uvnitř čtenářovy hlavy chuť zatřást s hlavními postavami a ukázat jim, jak si v životě škodí, nicméně mě takový konec odradil a pokazil zážitek z románu. Naděje v této knize opravdu neexistuje...“... celý text
— capricorn__
V náruči kanibala
„Na románu mě zaujal především příběh, bestiality nevyhledávám, takže mi popis kanibalských praktik uvedených v knize bohatě stačil. Příběh se vyvíjel zajímavě – hlavní hrdinka neznala svou identitu a když zjistila, že byla již dvakrát těhotná, vydala se do Sierry Leone, kde ji před několika lety našli před britskou ambasádou. Poté, co si v africké džungli všimne v osadě malého detailu, si vzpomene na svou minulost. Po téměř celý zbytek knihy se čtenáři dozvídají, co všechno "Adriana-Aneta-Atena" mezi kanibalským kmenem prožila. Kniha končí nečekaným happy endem, což jsem osobně uvítal.“... celý text
— Kakho-Oto
Čajová dívka z Kolibříkové ulice
„Li-yen, členka horského kmene Akha, vyrůstá v uzavřené vesnici daleko od čínského hlavního města, daleko od komunistické propagandy. Již v dětství o sobě objeví silnou lásku k pěstování čaje a všemu, co s touto plodinou souvisí, stejně jako lasku ke vzdělání. Jako jedna z mála je svými osvícenými rodiči poslána do školy.
Roky ubíhají, Li-yen dospívá a postupně dochází k citovemu vzplanutí k místnímu mladíkovi. Když se z nemanželského svazku narodí dcera, Li-yen ji před jistou smrtí ochrání tím, že ji nechává před vchodem do městského sirotčince. Potom už je pozdě: Dívka je dána k adopci kalifornskému páru.
I přes krach manželství se Li - yen snaží hledět do budoucna s optimismem. Vystuduje, stává se podnikatelkou na poli obchodu čajem a i přes počáteční nedůvěru ve vztah muze a ženy zakládá novou rodinu......
Ve vzdálené Kalifornii Haley, Američanka s čínskými kořeny, zatím objevuje svou lásku k čaji i zájem o čínskou kulturu......
Další výborná kniha čínsko - americké autorky, kde se snoubí dvě naprosto rozdílné kultury, dva politické systémy, aby nakonec objevily styčné body a postupně se uzavřely v kruh.“... celý text
— Nofar197
Zmije a křídla noci
„Toto byl dobrý nápad. Spisovatelka má vymyšlený vlastní svět, drsný, plný upírů a násilí. A mezi nimi lidské dítě, které si z neznámého důvodu adoptuje samotný král upírů. Aby dokázala přežít, musí vyhrát v turnaji, kde první místo je splněné přání od bohyně upírů. Jakékoliv. V turnaji se seznámí s upírem Raihnem a to je nádhera. Tak krásně sledujete jejich postupné seznámení, pochopení a zároveň neustálé napětí, jestli už přišel čas na konečný souboj. Protože přežít může jen jeden. Hrozně hezky se to četlo. Vlastně jsem ani nespěchala, protože jsem nechtěla vědět kdo koho zradí. No zradí, je silné slovo. Od začátku je jasné, že vítěz je jen jeden. Spíš, který z nich to vzdá? Vyvrcholení, konec, knížky bylo logické a v dané situaci jediné možné. Super.“... celý text
— Kačí137
Dravé věci naší doby
„Docela jsem si počet“
— Luigi1
Udělala jsem chybu
„Udělala jsem chybu je mou druhou knihou Pauly Daly a opět jsem ji přečetla se zájmem. Téma určitě ne nové, ale dobře a čtivě podané, takže já jsem se výborně bavila a knihu jsem slupla na posezení. Takový uvěřitelný skorothriller - rodinná situace hlavní hrdinky je zcela reálná, její exmanžel je nepoužitelný a ona nevidí východisko. Jako bonus jsou zde odborné poznámky fyzioterapeutky, kterou – jak jsem pochopila – autorka skutečně je, zřejmě se této profesi aktivně věnovala. Takže já určitě doporučuju.“... celý text
— broskev28
Ďábel mezi lidmi
„To se docela povedlo“
— Luigi1
Na zabití
„Betálná bichla, krapet levandula je, že švestky se nikdy nedomákly, že stará prézla nebyla žádná dobrmanka. Trocha černé humor, že se cera óbršvestky nechala vymlet hlavním padóchem, ale prostě ty mladý majó svoju hlavu... Doporučuju!“... celý text
— Žanek_Hantec
Číslo 20
„Jedna z nejočekávanějších knih roku? A to se, prosím, měří jak? Tři lidi z pěti na poradě hlasují pro? Ale nechme stranou tyhle nadutý prohlášení, byznys je byznys a marketing prostě občas musí udělat z h*vna kaviár, což se ukázalo už u Kopíráka. A teď tomu není jinak.
Minule vlastní „invence“ spočívala ve využití praktik slavných zabijáků, teď autorka bere kde se dá - hlavní padouch je lékař, co si odpykává doživotí a jakmile za ním detektiv přijde, jako by autorka přepsala scénu ze setkání Hannibala Lectera a Clarice Starlingové. Jen místo nevinné mladé agentky, kterou budí ze spaní naříkání jehňátek a jejich interakce s Lecterem je nádherně mrazivá na místě stojí detektiv, co ojíždí vše co má nohy a ruce a má životní trauma z rozvodu a neustále je nám zdůrazňováno, jak je chudák v hajzlu.
Pak tady máme linii otec sériový vrah - dcera nesoucí si břímě jeho činů. Dva roky před Číslem 20 vyšla kniha Freidy McFaddenové Za zamčenými dveřmi (u nás letos), vyústění tohohle rodinného dramatu je tady totožné, včetně jednoho zásadního detailu. WTF? A to kvůli spoilerům nerozeberu jinou scénu, tak trochu připomíná pointou závěr kultovního filmu Sedm, jen je tady naprosto tupě podaná.
V Čísle 20 není prakticky nic, co jste nečetli jinde - že vrah sedí v base a všichni začnou řešit, kdo je jeho následovník, což je jedno z největších klišé, stejně jako neschopnost policie, která je tady totálně mimo a zatímco co někdo kosí lidi ve velkém v rozmezí několika málo dní, oni běhají z místa na místo a řeší si rodinná dramata. Momentů, kdy si klepete na čelo, nebo kroutíte hlavou nad dialogy jak ze slohovky ze základy je tady víc než těch, co alespoň za něco stojí. Škoda papíru, ale hlavně že je ořízka.“... celý text
— milanříský
Muž jménem Ove
„Tak tohle je pohlazení po duši. Naprosto fantastická knížka.“
— SumýšIrena
Olívie / Olívie a On
„Typická keleovka, nic, co bych nečekala. Potřebovala jsem lehčí četbu a tu jsem dostala, opět plná jídla :))). Líbil se mi konec, konečně takový netuctový, neodplouvalo se na růžovém obláčku. :)“... celý text
— bookcase
Případ Cecílie
„Klasická detektivka s komisařem Maigretem, postupuje se pěkně chronologicky, žádné skoky v místech, dějích ani lidech, bezva čtení třeba do čekárny, MHD apod.“... celý text
— MartaPear
Búrková sestra
„V druhej knihe zo série Sedem sestier je hlavnou postavou Ally (Alkyoné).
Na začiatku sa dej sústreďuje na Allynu vášeň - jachtárstvo. Táto časť ma veľmi bavila.
Ally najskôr nemá veľmi záujem pátrať po svojom pôvode, no po veľkých ranách, ktoré jej osud nadelí, sa k tomu predsa len odhodlá.
Od Tatka Slaného dostala indíciu - životopis nórskeho skladateľa z 19. storočia. Jej pátranie ju zavedie do Nórska, kde ju očarí najmä hudobný svet.
Kapitoly z Allynho súčasného života striedajú kapitoly Anny Landvikovej, ktorá žila v 19. storočí a spievala na prvom predstavení Griegovej ikonickej hudby na motívy Ibsenovho Peer Gynta.
Annin život bol smutno-krásny (rovnako ako Allyn). Z naivného dedinského dievčaťa sa stala vďaka podpore herr Bayera úspešná speváčka. No jej šťastie netrvalo príliš dlho. Anna sa, žiaľ, dostala do veľmi ťažkých a nezávideniahodných situácii.
Spolu s Ally sa neskôr dozvedáme životné príbehy jej ďalších predkov (vypláva na povrch aj jedno veľke tajomstvo). Príbeh Jensa Horsta Halvorsena (Jadra) a Karine bol neskutočne smutný.
Mala som pocit, že mužov z tohto rodu až príliš pohltila hudba a túžba po sláve a uznaní, pre ktorý veľakrát spravili zlé rozhodnutia :-(
Tento diel je plný nešťastných osudov a strát (ťažkých situácii, pri ktorých som si aj poplakala). Neskôr ich vystriedajú šťasrné okamihy a nové (lepšie) začiatky - rovnako ako keď po búrke vyjde slnko.
K záhadám Tatka Slaného pribudli ďalšie a vynorilo sa ešte viac otázok.
Veľmi sa teším na ďalšie časti a na finále, na ktoré som neskutočne zvedavá.
,,V slabých chvíľach nájdeš svoju najväčšiu silu."
Za možnosť prečítať si knižku v rámci knižnej štafety ďakujem Dominike Slniečko Usmievavej :)“... celý text
— knihomolka_eli