Nejnovější komentáře
Pýcha a predsudok
„Klasika na kterou nedam dopustit, jak knizne tak zpracovani od BBC.“
— AlenaInfy
Cizinka
„Dle ocekavani pecka, autorka pise ctive, pribeh si me podmanil. Navic jsem videla serial coz krasne dokreslilo atmosferu.“
— AlenaInfy
Útočník
„Já si nemohu pomoci, ale tohle mě prostě baví. Velice příjemná jednohubka. Miluji seriál Brooklyn Nine-Nine a velice mě baví si situace z knihy promítat právě do prostředí tohoto seriálu.“... celý text
— Dom95
Něco nádherného
„Temer pohadkove, je tam humor, ta spravna klise a na to ze autorka patri ke stare garde, je to skvele cteni.“
— katkatuckova
Zákon genu
„Červenější rajče, kulatější broskev,
létající velryby a co přijde dál?
Krásnější ženy a poslušnější manželky?
Postaví si nové lidi?
(Sousedská láska – Michaela Merglová)
Nejsem si jist, zda výběr tématu byl nějakým dobrým tahem. Je sice hezké si připomenout nějaké to výročí, ale někdy je třeba nad tím i trochu popřemýšlet. Upřímně, komu svitlo, když uslyšel jméno Gregor Mendel? Já jsem si třeba vzpomněl na periodické tabulky. Ups . . . to nebyl Mendel, ale Mendělejev. Tak že místo železa (Rus) je tu fauna a flora (Čech) a její genové mutace. Po delší době musím po přečtení antologie prohlásit, že snad nejlepší jsou předmluvy, než povídky samotné. Na svědomí je mají pánové RNDr, Jiří Grygar, CSc. A profesor RNDr. Jan Konvalinka, Csc. Už jenom podle zkratek před a za jmény je jasné, že tady se genový fond vyřádil v kladném slova smyslu.
Malá ochutnávka:
V duchu se otřásl. Všechna ta barevná nádhera kolem, všechna ta zraku lahodící fauna a flóra . . . Nic než drápy a jed. A pod povrchem neviditelné, vysoce infekční podhoubí. Zákeřná genetická chiméra nenávidící vetřelce. Cizí DNA se tu netrpěla. Cizí DNA bylo třeba zlikvidovat. Zlikvidovat nebo podmanit.
(Pláž – Pavel Fritz)
Ovšem i zde se najdou nějaké povedené příběhy. Jeden takový povedený mě doslova uchvátil. Svým provedením by si možná zasloužil celou knihu. Jednoznačně pro mě nejlepší povídku napsal Pavel Fritz. Jmenuje se Pláž a je prostě perfektní. Dalším krutým a povedeným příběhem je Sousedská láska. Precizně napsaný smutný příběh s jistou dávkou ironie do této antologie dodala Michaela Merglová. Čtyři hvězdy jsem přidělil povídkám Ztraceno z paměti od Lucie Lukačovičové a Mendelovy včely, kterou napsal pan Jan Hlávka. Nejsou dokonalé, ale velmi dobré. Ostatně, antologii jsem koupil díky třem spisovatelům. Pan Hlávka byl jedním z nich.
Malá ochutnávka:
Kolem viděl dřevěné stěny – nějaká chatrč. Na stole ležely plechové misky a mezi nimi hrozivě zabodnutý dlouhý bodák. O zeď byla opřená puška. V malých kamnech v rohu praskal oheň a na nich se ohřívala očazená konvice. Komín netěsnil, byl tu cítit kouř. Za jediným oknem vládla úplná tma.
Všechno se pořád lehce třáslo.
(Mendelovy včely – Jan Hlávka)
Ale . . . Bohužel, tohle jsou jen čtyři příběhy, které opravdu za něco stojí.
Jinak jsem udělil příběhům (celkem jich je 16) převážně jednu až dvě hvězdy. Dalším spisovatelem, kvůli kterému jsem si tuto knihu pořídil je pan Ondřej Neff. Jeho povídka je strašná. Ostatně jsem tu našel, tuším, čtyři povídky, kde se mluví o soudruzích a Sovětském Svazu, nebo o komunismu. Jest-li je tohle opravdu nějaký krutý žert o genech, tak se rozhodně nesměji. Poslední povídka dala jméno celé této antologii. Napsal ji můj oblíbenec František Kotleta. Jak to dopadlo z jeho příběhem se dozvíte v sekci „části díla“ u této knihy, kde najdete komentáře a hodnocení všech povídek.
Citát: Evidentně je tu každý příbuzný s každým, jako ve všech podobných prdelích okolo Brna. (Zákon genu – František Kotleta)“... celý text
— Terva
Okko: Cyklus vzduchu
„„Podívejte se na toho
mrtvého ptáka.
Právě spadl z nebe
a přímo mně pod nohy.
To je neblahé znamení.“
Třetí příběh ze série OKKO nese podtitul: Cyklus vzduchu.
Po rybičce a kyji je na začátku třetího dvoj svazku docela zmatená kresba. Jedná se o hlavu alá kyberpunk. Po chvilce pozorování této kresby pochopíte, že se jedná o papírového draka u kterého na zemi leží mrtvý ptáček. Musím říci, že tato kresba mě trochu zarazila a vůbec jsem netušil, co si pod ní mám o příběhu myslet. Ale čas ukázal a čtenář pochopil. Opět je tu informace, že scénář i kresbu dělal Hub, respektive jeden člověk s původním jménem Humbert Chabuel. Jak by řekla Milla Jovovich – ukaž „multipas“. On se totiž Hub podílel na tvorbě filmu Pátý element.
Citát: Copak v tomhle kraji nikdo nepije?
Jinak se v tomto příběhu na začátku stane z Okka léčitel. Vyléčí, pomocí opilého mnicha, jednu dívku. Najdou totiž v její blízkosti cukumogami * a náležitě se s ním vypořádají. Nemůže u toho chybět láhev saké. (mimochodem mnichu, vůbec nechápu, kdes to saké sehnal) První příběh však v této fázi záhy nabere šílený konec. Skoro až neuvěřitelný. Až mi zatrnulo. Druhý příběh v tomto svazku sice začíná trochu zmateně. Ale nakonec se vše vysvětlí. A hlavně zde proběhne rekapitulace souboje z předešlého sešitu. Z pohledu prodavačky sake ** a soba *** to čtenář také vidí trochu jinak, než by se na první pohled mohlo zdát.
Citát: Ty vrahu, to bylo sake!!!!
Mohlo by se zdát, že alkohol hraje prim v tomto příběhu, ale nezapomínejme na draka. Toho papírového. Určitě nám ještě přinese pár zajímavých překvapení. Tak že další dávka napětí, sem tam sranda, samá smrt, dobrodružství, čest a odvaha. Kresba nádherná, obsah trochu sem tam pokulhává, ale jinak u mě dobrý. No a teď zase čekat, zda vyjde další cyklus. Připomínám, že jsou ještě dva. Cyklus ohně a cyklus prázdnoty. Snad se brzy dočkáme.
Citát: Jsem ráda, že jsem našla ta pravá slova, jež vám pomohou se snažit.
* Cukumogami: podle tradice duch, který začne obývat jisté předměty, když tyto dovrší sto let stáří.
** Sake: Rýžové víno
*** Soba: Nudle“... celý text
— Terva
Pouť oběšenců
„Historická oddychovka, která hezky plyne a člověk si u toho představuje, jak to v tom středověku asi bylo. Spousta milých postaviček, na které si při poslechu zvyknete, ani se Vám s nimi loučit nechce.“... celý text
— S.sidi
Podobenství o rozsévači
„Musím se přiznat, že postapo a dystopie mám prostě ráda, a tahle, ačkoli je staršího data je až děsuplně aktuální. Navíc jich nikdy není dost. Ne nadarmo je tahle kniha v zahraničí velmi ceněnou a oblíbenou, pevně doufám, že se Argo rozhodne vydat i druhý díl a další knihy od autorky.
Podobenství o rozsévači potěší každého, komu nevadí pomalejší začátek a velký přesah do náboženství a filosofie. Ačkoli ani akce není málo, zejména v druhé polovině knihy. Chytrá kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně milovníků tohoto žánru.“... celý text
— Grohlinka
Knižnica pána Losa
„Krásna kniha s krásnymi ilustráciami a navyše aj krásnym posolstvom. Knihy a príbehy v nich sú naozaj jedným z toho najkrajšieho, čo v tomto svete máme a je dôležité túto lásku k príbehom odovzdávať ďalej. Táto kniha motivuje aj malého čitateľa, aby siahal viac a viac po knihách. Odporúčam :)“... celý text
— Karcoolka2210
Syn lidstva
„Tedy.. neurazí. Nadchne snad trochu, je napsaná čtivě, sem tam nějaká zápletka. Občas předvídatelné. Myšlenky někdy nedotažené. Škoda.“
— haannyys
Ta druhá Belle
„Asi jsem divná, ale kniha se mi líbila. Jak jsem se začetla, tak jsem si říkala, co paní spisovatelka asi u psaní této knihy brala za drogy :-D Hromada pohádek v jedné knize, ale děj mě dost pobavil :-)“... celý text
— Lucie_D
Pianista
„Skutočný príbeh slávneho poľského klaviristu, napísaný bezprostredne po vojne. Autentické, nerobil zo seba hrdinu, priznáva, že mal hlavne veľa šťastia, vďaka ktorému tie útrapy prežil.
Veľmi oceňujem dodatok, zápisky nemeckého kapitána, ktorý na konci vojny pomohol Szpilmanovi prežiť. Aspoň malý náhľad do hlavy Nemca, ktorý nebol stotožnený s režimom v čase 2. svetovej vojny. S režimom, v ktorom ale dosiahol hodnosť kapitána.
Ťažké časy, veľmi ťažké.
Nesúdim radšej nikoho. Vojna odhalí každého úplne donaha. Vytiahne z človeka všetky ukryté svinstvá, ale aj hrdinstvo. V každom človeku sa asi odohrá vnútorný súboj so samým sebou.“... celý text
— Anikkk
Příběh mateřídoušky
„Za mě zklamání. Čekala jsem historický román a dostalo se mi červené knihovně na pozadí události 20. století.
Od autorky jsem už jednu knihu četla a další číst neplánuji.“... celý text
— tittanie
Tisíce metrů ode dna
„Zajímavý námět, stejně jako dvojice hlavních hrdinů Helmut a Paula, se kterými během pár týdnů prožijeme spoustu bláznivých zážitků. Aktuální dějová linka je prokládána Paulinými vzpomínkami na rozhovory s jejím bráškou, který byl milovníkem ryb a oceánů. Velmi čtivé, místy vtipně napsané a pak zase citlivé, konec obzvlášť. Pěkná kniha, stojí za přečtení.“... celý text
— FoxFox
Když panda tančí
„Zajímavě zvolený žánr komedie, nebylo to špatné, ale já si celou dobu představovala, že by mě zpracování v podobě filmu bavilo víc. Nicméně kniha je čtivá, některé repliky jsou zábavné, Ivan a jeho mluva na mě byla až moc prvoplánová, ale Lucy byla občas trefná.“... celý text
— FoxFox
Balada o ptácích a hadech
„S ohledem na desetiletou pauzu, která uběhla od přečtení Hunger Games a této knihy, jsem měla trošku obavy, jestli už jsem z této série "nevyrostla". Ale ne, Balada mě bavila a po jejím přečtení jsem dostala chuť pustit se i do původní série.
Knížce by možná prospělo zkrácení o pár stránek, ale není to žádná zásadní výtka. Ke konci už mě trošku unavovalo přílišné rozebírání politické situace, které mi zkazilo celkový dojem ze čtení, proto jedna hvězdička dolů.“... celý text
— FoxFox
Zvěrolékař v akci
„Super knížka, už druhá od pana autora a opět mě moc bavila. Příběhy veterinářů já prostě můžu, tahle byla dobře napsaná a ještě se odehrává na anglickém venkově, který miluju.“... celý text
— FoxFox
Útočiště
„Parádní pokračování. Nové postavy a příběh se rychle posouvá dál.“
— Rea_Rea
Nezdolná
„Po dlouhé době kniha, která mě úplně pohltila. Připomnělo mi to doby, kdy jsem byla v pubertě a četla jsem Stmívání :D“
— Rea_Rea
Hudba z vedlejšího kupé
„Kniha mě zaujala už svým zajímavým názvem. Hudba z vedlejšího kupé, že to zní krásně? :)
Moc pěkný oddechový romantický příběh o dvou lidech, dá se říct, z odlišných světů. Známá modelka pocházející z bohaté rodiny a muzikant, který bere práci, kde se dá. Osud je svede dohromady při cestě vlakem do Paříže.
Emma je sympatická, není namyšlená, modeling jí nepřináší pocit, který by měl. Jak by taky mohl, když ho vlastně nedělá kvůli sobě?
Daniel je typ "hodného" kluka, příjemná změna od všech "bad boyů", o kterých poslední dobou čtu. Milý, hodný, přátelský, hudebně nadaný. Jen ta jeho tvrdohlavost..
Rodiče Emmy mě celou dobu štvali, nevěděla jsem kdo víc. Zda panovačná matka či netečný otec.
Příběh hezky plyne, autorka má u mě velké plus za tu moji milovanou Paříž, klidně bych brala o něco víc popisů míst.“... celý text
— Knihomolka97
Žádné stopy
„Deset povídek obsahuje akniha, která byla velmi oddychová, některé byly lepší, za mne kniha průměr. Nejvíce se mi líbila povídka, která má shodný název jako kniha tzn. Žádné stopy, pak Pečlivý člověk. Povídky jsou vhodné před večerním usínání, jsou krátké, některé i úsměvné.“... celý text
— Naďa2411
Tajemství prstenů
„Tahle série se mi docela líbila. Bylo to takové jiné, netradiční. Oba hlavní představitelé mají moje sympatie :-)“
— LenkaVes
Agatha Raisinová a zlý veterinář
„Oddechovka, sousedská atmosféra a nálada. Druhý díl, druhá kočka, doufám , že v každém dílu bude nová. Už to tak bývá. Ráda bych si přečetla další díly.
A výraz kočky na obálce je dokonalý !! Co na mě hledíš ! Nešahej na mě !! Dej ty špinavé pracky pryč !!“... celý text
— medlovice
Děti jsou taky lidi
„Po delším čase kniha, kterou nejsem schopná ohodnotit počtem hvězdiček, protože prostě nevím jak. Respektive nevím, co jsem to vlastně četla za druh literatury. Autorku znám ze sociálních sítí a chápu to tak, že chtěla vydat knihu, po jejímž přečtení širokými masami se pohnou ledy ve stojatých vodách českého výchovného/vzdělávacího systému, všichni si zázračně uvědomí, jak je manipulativní jednání s dětmi škodlivé, rodiče přestanou rozdávat „jednu výchovnou, která ještě nikomu neublížila“, politici se hluboce zamyslí a odsouhlasí zákon, který striktně zakáže tělesné (případně jiné) trestání dětí.
Tento způsob se mi ale nakonec zdá nešťastný. Kniha na první pohled při zběžném prolistování vypadá docela lákavě, zdá se být rozdělená do přehledných kapitol, kde jsou ještě graficky odlišeny pasáže osobního svědectví a pasáže komentující, sem tam vidíme i jakousi poznámku pod čarou. Takže by se mohlo zdát, že si jdeme přečíst jakousi naučnou literaturu, kde se něco dozvíme. Leč není tomu tak.
V každé kapitole si nejdřív přečteme různorodé šokující zážitky z dětství osob, které zažily týrání, trápení, trestání, zesměšňování od lidí, kteří je měli chránit. Následuje rádoby vědecký komentář autorky, ale ve skutečnosti jsou to jen jakési úvahy podložené načtenou literaturou. O poznámkách pod čarou, které jsou zapsané formou „youtube.com“, „denikn.cz“ atp., už tu psali jiní. Je to vyložený trapas. Když si v textu přečtete větu „Jak říká Peter Levine v knize Trauma očima dítěte...“ a pak si v poznámce pod čarou najdete jen a pouze „Peter Levine – Trauma očima dítěte“, tak to opravdu nijak jinak než TRAPAS nazvat nelze. Bez takové poznámky se já osobně obejdu.
Aby nedošlo k omylu, nemám vůbec nic proti úvahám. Ale ať se to proboha netváří jako věda, průlom, pojednání odborníka na téma trauma. Sama tělesné tresty neprovozuju, s dětmi diskutuju jako s partnery a neustále řeším nějaké neshody s naší staromódní základkou, která se snaží všechny děcka skopat do hodné kuličky, takže jsem se na knihu dost těšila. Ale přišlo celkem velké zklamání, protože jsem se nic nového nedozvěděla. Nebo vlastně dozvěděla: Tudy ne, přátelé. Nebo vy potřebujete číst zážitky jak vystřižené z Blesku a za nimi rozhořčené úvahy člověka, který sám své trauma zjevně zpracované nemá? Já ne, já si radši dál budu číst jen toho Levina, Matého, Gordona a tak.
Když mě jako sympatizanta tato kniha spíš znechutila, tak si vážně neumím představit, že by převrátila na svou víru někoho z odpůrců.“... celý text
— Martica
Krutý princ
„Ke Krutému princi jsem se dostala díky hromadě kladných recenzí, takže jsem jsem se samozřejmě moc těšila. Bohužel ale nemůžu tvrdit, že by se má očekávání naplnila.
Hlavní obtíž jsou za mě autorčiny strohé popisy, kdy skoro nic nerozepisuje (a ne, nejsem zastánce rozsáhlých realistických popisných pasáží). Týká se to děje (naprosto okrájený turnaj třeba), popisu prostředí ale i pocitů, takže když pak začne rozkvétat mezi hlavní hrdinkou a jedním hošanem vztah, působí to dost chudě a neuvěřitelně.
Kvůli tomu se mi nejspíš nepodařilo pořádně sžít se s žádnou z postav, a navíc mi řada z nich přišla nesympatická, včetně hlavní hrdinky, její sestry Taryn nebo třeba Locke.
Můj druhý problém je naprosto ubíjející první polovina knihy. V podstatě se nic moc neděje a jen sledujeme jednu scénu za druhou, kdy je Jude šikanovaná Cardanem nebo nějakým jeho kumpánem. To by nevadilo, ale ten způsob šikany a podáni mi přišlo jak vymyšlené nějakým studentem základky.
Když se jsem se konečně probojovala k druhé části knihy – kdy je korunovace – tak se děj rozjel a na čtení jsem se celkem i těšila. Následovalo několik zvratů, které mě sice neuhodily do tváře jako ledová sprcha, ale rozhodně byly zajímavé.
Časoprostor v současnosti, kdy je Vílí svět oddělený jakýmsi mořem mi taky nepřišel nějak šikovně zpracovaný.
Špatně se to sice nečetlo, ale do druhého dílu se zatím pouštět nehodlám.“... celý text
— Girei
Králíček Sameťáček
„První knížka, kterou jsem celou přečetla v angličtině a líbila se mi , tak jsem si ji přečetla česky . A i když jsem dávno dospělá věřím, že to je celé pravda .“... celý text
— medlovice
Rituál
„A mě to bavilo!
Asi proto, že už jsem unavená všemi těmi americkými autorkami, které z YA a fantasy dělají násilnické psychopatické p*rno (a nazývají to akcí) mezi dokonalými hrdiny (fyzicky, duševně jsou většinou nějak vyšinutí).
To tady nenajdete. Zato tu najdete noblesu, která frčela mezi fantasy komunitou za mých vysokoškolských studií a nádech toho, co připomíná Harryho Pottera nebo Rafaelovu školu.
Takže pro mě příjemná změna.
Je pravda, že jsem místy chování a motivy hrdinek nechápala, stejně jako jsem nechápala, proč tam vůbec jsou některé postavy (třeba ta čarodějnice). Ale možná se to dozvím v dalším díle.
Koncept je každopádně nadmíru zajímavý, a každý, kdo už má za sebou maturitu, se v ledasčem dokáže najít.
Za mně hezký a mainstreamu se vymykající počin, takže pokud zrovna nehledáte Tolkienovský epos, je to laskavá oddechovka.“... celý text
— Inugoya
Mordie
„Pomalu se stává jistotou, že každý temný a nehostinný knižní svět má na svědomí nějaký brit. Náš angličan se jmenuje Aley Pheby a Mordie je prvním dílem trilogie. A díky bohu za to, protože kdyby Mordie byl jediný svazek končící tak jak končí, neváhal bych nad výletem do Anglie s možností zapálit panu Phebymu auto. Mordie je dospěle krutý svět plný intrik a důvěry vložené do nesprávných rukou. Mordie působí na každého trochu jinak. Je to svébytné místo, ve kterém ve kterém jsou jak obří stroje, tak prastará magie a jiskra. Je to svět, kde vás nepřekvapí dítě složené čistě z končetin ani mluvící obří pes. První kniha, takže budu opatrnější s hodnocením, nicméně do pěti hvězd chybělo sakra málo!
Více v recenzích.“... celý text
— RaptoR
Pod kupolí
„King je mistr ve vypravěčském stylu a umí postavy "oživit", nějaké plochosti či nepropracovanosti se čtenář opravdu nemusí bát. Nejinak je tomu i v této knize, kde mě hlavní záporák a jeho oddaní nohsledi štvali natolik, že jsem do půlky velmi obsáhlé knihy zvažovala, že ji čistě kvůli svému špatnému vnitřnímu pocitu odložím. Jsem moc ráda, že jsem to neudělala, ale i tak jsem měla až do konce občas chutě mrsknout čtečkou o zeď. To je jen další důkaz, že autor psát prostě umí. Další kladné bodíky dávám za originální námět a konečné rozuzlení, které mě nijak nezklamalo.“... celý text
— Calinda
Potopené lodě
„Parta mladých studentů z Fletcheru mě oslovila a tak jsem vytáhla další díl, abych zjistila, co prožijí v dalším příběhu... A že to bylo opět bláznivě zamilované a romantické :-)“... celý text
— Martule44