Nejnovější komentáře
Děti boží
„Varování. Kniha není určena panbíčkářům, Hidden se hodně naváží do Boha, ale i tak doporučuji panbíčkářům knihu přečíst a vydržet až do konce. Hned od začátku jsem se začetl více než v Děsu. Kniha pěkně odsýpá, příběh je jednoduchý a přimočarý, i když trochu naivní a nevěrohodný, ale jde přece o pobavení. Do církví se uchylují jen pedofilové, buzíci a různí psychouši což se snaží zatajit i Vatikán. Je o tom napsáno mnoho knih a reportáží. Nejhorší je, že zneužívají malé děti a hrají si na svatoušky. Bůh nestvořil člověka k obrazu svému, ale člověk si odpradávna vytvářel Bohy ke svému obrazu. Výborný epilog.“... celý text
— Jack Bauer
Netopýr
„Na začátku mé velké očekávání rychle spadlo na bod mrazu, u čtení jsem se nudila, některé části mi přišly naprosto zbytečné, jediné co mě udrželo do konce byl Harry a tak mu dám ještě asi šanci“... celý text
— sidonka
123 tipů pro výuku, která baví děti i učitele
„Jsem na prvním stupni a kniha mi tedy nic nového nebo zajímavého nepřinesla.“
— Petrasim
Bretaňské noci
„Autorovy knihy se čtou velice dobře, zná Bretaň dokonale, provází nás jídelními specialitami, přidává vysvětlování o věcech vztahujících se k případu - tentokrát je to ovocnářství o jablkách, a dále ornitologie a nějaké informace o vyhynutí zvířecích druhů zaviněné lidstvem. A k tomu mistrovsky propracovaná zápletka s řešením ve stylu pana Poirota.“... celý text
— konicekbily
Atlasův paradox
„Líbil se mi první díl a líbil se mi i tento.
Je to sice úplně jiné fantasy než na co jsem zvyklá, ale vůbec mi to nevadilo.
Nejvíce jsem si oblíbila Tristana a Nica a Parisa mi lezla na nervy úplně stejně jako v předchozím dílu.
Kniha se skvěle četla, jen je škoda. že to ho tam nebylo moc o té Společnosti.
Konec byl zase otevřený tak jsem zvědavá na další díl, který by měl být i závěrečný.“... celý text
— Iva095
Etta a Otto a Russell a James
„Magický realismus - nevěděla jsem, co si pod tím představit. Jako bych četla moderní báseň, kdy je potřeba přemýšlet, co tím vlastně chtěl autor sdělit, nebo viděla obraz se symboly, jejichž význam není vždy jasný. Moc se mi líbí recenze "Knížka, která mě rozplakala". Mne tedy nerozplakala, nicméně : zajímavé, nevšední, poetické, mimořádné.“... celý text
— elexmil
Gangréna
„Naprosto nepravděpodobné množství náhod, přesto skvělá a čtivá knížka! A jinak se nám to tam od začátku hemží dost neprofesionálními policisty.“
— kaca1530
Deník polepšeného psa
„Příjemné a vtipné psí čtení.“
— niki-chan
Pohádka
„Nikdy jsem nepředpokládala, že bych si mohla užít fantasy cestu, protože tento žánr je pro mě raritou. Nyní mě pan King opět přesvědčil, že k životu potřebujeme magii, fantazii a pohádky...
Myšlenka tohoto románu zní tak jednoduše! A přesto je to Stephen King, kdo ví, jak ji rozšířit a naplnit světy nezapomenutelnými postavami, sympatickými i nesympatickými, a konfrontovat zlo s dobrem.
Ach, jaká to krásná POHÁDKA!“... celý text
— MichelleKing
Král
„No, že mi to teda trvalo se do této série pustit. Ale zase letos vycházejí poslední dva díly, tak že bude série kompletní a žádné dlouhé čekání na pokračování.
Zbožňuju, když je romantika šmrncnutá nějakou krimi zápletkou. Tady to bylo zhruba půl na půl. Nějaké ty žhavější chvíle taky nechybí, ale bylo jich tu jen pár a celkem decentní :-).
Bryce byla odhodlaná rozluštit tajemství o bývalém motorkářském klubu. Bylo vidět, jak byla nažhavená něco zjistit a nic ji nemohlo zastavit. Vůbec se Dashe a jeho výhružek nezalekla.
Toho vytáčelo, že byla o několik kroků napřed, ale zároveň ho přitahovala. V minulosti se neštítil nelegálních věcí, ale nemůžu si pomoc, vůbec na mě děsivě nepůsobil. Skoro bych ani nevěřila, že by byl schopný se podílet na nějakých vraždách.
Pořád se tu něco dělo. Bavila mě ta atmosféra menšího městečka i místních novin. Bryce s Dashem celkem rychle podlehli vzájemným sympatiím. Klidně se to mohlo ještě trochu natáhnout. Ale ty části, kdy mu vařila a on ji skládal prádlo a myl nádobí, byly rozkošný.
Druhý díl je nutnost, protože tady se odpovědí nedočkáme a krimi zápletka pokračuje.
- rodinná tajemství
- vyšetřování na vlastní pěst
- z nepřátel kamarádi s výhodami
- oba pohledy
- vražda“... celý text
— 0197
Tma
„Kniha Tma od Bernarda Miniera se mi velmi líbila. Velmi kvalitní psychothriller. Všichni tu píší, že je to tvrdé, tak jsem si nebyl jist, jestli knihu dám, ale zvládnul jsem ji ještě s rezervami. Místy to bylo fakt dost psycho, ale já byl spokojen. Na Štědrý den dostane rozhlasová moderátorka Christine Steinmeyerová dopis do schránky od neznámé ženy, ve kterém se uvádí, že nějaká žena se chystá spáchat sebevraždu. Christine si myslí, že se jí dopis dostal do ruky omylem. Druhý den moderuje pořad v rádiu a do rádia jí zavolá posluchač a obviní Christine z toho, že nic nepodnikla a tím nechala ženu z dopisu zemřít. A to je prvotní krok, kdy se někdo chystá Christine psychicky odepsat. Následuje řada nepříjemností a Christine neví, kdo a proč jí někdo ničí život. Ve stejném časovém úseku se na psychiatrii léčí policista Martin Servaz ze syndromu vyhoření a také z únosu jeho milé Marianne, sériovým vrahem, Julianem Hirtmannem. Martinovi rovněž někdo v době, kdy se léčí, pošle do ústavu krabičku s věcí od hotelového pokoje, v němž kdysi jistá osoba spáchala sebevraždu. Martin začne soukromě vyšetřovat, co se v tom hotelu doopravdy stalo. Autor knihu koncipoval tak, že se nakonec linky Christine a Martina protnou. Co z toho vznikne a čeho všeho se Martin dopátrá, to už si přečtěte sami. Podáří se Christine zastavit sérii útoků na ni a zjistí, kdo za tím stojí a o co mu jde? A co Martin, prokáže i tentokráte, že je stále schopný policista a odhalí něco nového ohledně hotelové události, kterou policie už dávno uzavřela? Každopádně nejlepší na tomto psychothrilleru je to, že většina událostí by se obyčejnému člověku mohla přihodit, jak je to v knize popsáno a tyto události by mohly vést k podobným koncům. Je to o tom, když někdo někým manipuluje jako kočka s myší a ten někdo, je naprosto neznámý. Kniha to byla dost napínavá, autor ten příběh zinscenoval tak, že jsem mu sednul na lep a myslel jsem si, že autor pachatele vyjevil čtenáři již v prostřed knihy. No a zase vedle. Budu se těšit na čtvrtý díl v brzké době. :-) Dávám pět hvězd a doporučuji. :-)“... celý text
— Elapheg
Selský baroko
„Témata venkov, kolektivizace, 50. léta, lidské vztahy - to všechno je samozřejmě hlavními ingrediencemi příběhu. Pro mě to ovšem byla knížka nádherně vykreslující různorodost pohledů a vnímání stejných událostí každým jednotlivým člověkem. A úplně nejvíc pak o schopnosti nebo skoro bych řekla umění odpouštět...“... celý text
— darion
Čechy, země zaslíbená
„Škoda, že malou trošku dnešních sympatií neměli Ukrajinci, kteří u nás pracovali, už před dvaceti lety. Mohli mít o mnoho lehčí život.
Vím to z vlastní zkušenosti a tato kniha mi to opět potvrdila.“... celý text
— Boženka2
Mizera
„Už u předchozího dílu mě Cillian zaujal jako temná verze svého bezstarostného bratra Huntera. Chladný mizera bez citů versus učitelka z mateřské školky Phersephona. Kill byl od mala připravován na svou roli dědice společnosti - soukromé školy, jen práce, hlavně nezklamat otce, stále vyšší cíle... Phersephona naopak celý život toužila po lásce, po rodině a po dětech. Jak si napravit reputaci nejhoršího Mizery v Bostonu? Pořídit si dokonalou manželku. On potřebuje vylepšit veřejnou image a ona zase vyřešit existenční problémy a dluhy, které jí zbyly po bývalém manželovi. Bude jejich soužití jen obchodní smlouva? A co vlastně Cillianovi nejvíc brání něco cítit?“... celý text
— KatieKuli
Cukrárna v Paříži
„Moje třetí kniha od autorky a uznávám, že těm příběhům přicházím na chuť víc, než bych čekala a Cukrárna v Paříži mě zatím bavila nejvíc.
Hlavní hrdinku jsem si zamilovala vlastně okamžitě, taková pozitivita, která z ní čišela úplně nabíjela. Stejně jako prostředí, kdy jsem opět měla chuť vyjet na dovolenou a vrhnout se na každou cukrárnu v okolí.
Už jsem si asi zvykla, že má autorka vcelku pomalé rozjezdy knih, ale u téhle mi to opravdu nevadilo, naopak jsem si užila každou minutu v podání Veroniky Lazorčákové, která mi svým přednesem naprosto sedla a její podání všech postav je tak barvité, že už jen dle intonace vím, kdo mluví.
Knihu si pouštím pro oddych a proložení žánrů a v tomto ohledu příběh splňuje vše, co chci. Navodí skvělou atmosféru, hodí do pohody a člověk si krásně odpočine. Romantická linka je sice průhledná, ale v které romantice není :). Já se těšila, jak hlavní hrdinka vybruslí z toho vršícího se problému a musím říct, že nakonec jsem velmi spokojená, jak to autorka uchopila a že vše nehodila jen na jednu stranu a tím opět ukázala, že komunikace je to jádro ve vztazích.“... celý text
— Vjeerus
Doktor Láska
„Nejslabší díl serie :) bohužel se děj hrozně vlekl. Už dlouho se mi nestalo, že bych se musela takhle přemlouvat k pokračování ve čtení.“
— Dolikcek
Ještě jedna lež
„Pro mě to bylo moc překombinované a hodně nelogické.
Holly jde pro dítě do školky jen na základě vizitky, kterou našla v kabelce sestry, aniž si ověří, jestli tam dítě vůbec chodí a ztropí tam scénu.
To tedy bylo vysvětleno až ke konci, který mi nějak připadal nelogický celkově.
Až moc nelogických míst.“... celý text
— Leena
Všechno nejlepší, Anno
„Už jsem myslela, že to bude jedna z mála knih, kterou nedočtu. Sebestředná, rozmazlená, líná a ufňukaná Anna mě děsně rozčilovala.Snad bych to brala, kdyby jí bylo 18, ale třicetiletá žena ... Potom to začalo být trošku zajímavější, nicméně stejně nevěřím, že by podobná osobnost byla schopná takové změny během půl roku.“... celý text
— Boženka2
Co se děje v mraveništi
„Knížka je postavena zejména na ilustracích, textu je pomálu. Ale i tak se děti dozvědí spoustu zajímavostí ze světa mravenců. Hodí se pro školkové děti, ale klidně i pro ještě menší prťousky. :-)“... celý text
— Péťa Z.
Moravský kras
„Jedna z mnoha obrazových publikací o Moravském krasu, která tak trochu zapadla. Poměrně rozsáhlou textovou část (na tento typ literatury) si vzali na starost Vladimír Panoš a jeho kolegové Leoš Štefka, Otakar Štelcl a Ivan Balák. Úvod ještě dost zavání dobou předrevoluční (přitom kniha vyšla v roce 1992). Následuje standardní, ale poměrně podrobný popis živé i neživé přírody všech tří částí Moravského krasu, včetně blízkých oblastí Němčického a Vratíkovského krasu. Zaujalo mě, že se tu často objevuje docela diskutabilní označení „okrajové údolní polje“, čímž jsou tu nazývány údolí u Holštejna, Ostrova u Macochy, Jedovnic nebo i Březiny (!).
Fotografie stylem „pel-mel“ zachycují rovnocenně jak krásy nadzemní, tak i ty podzemní. U těch převažují hlavně turisticky zpřístupněné jeskyně (tehdy ještě bez Výpustku), ale je tu i několik pěkných fotek z jeskyní Amatérské, Ochozské nebo Býčí skály. Kvalita tisku není nic moc, ale docela na mě dýchnul retro duch tehdejší doby. O autorech fotografií tu bohužel není ani zmínka. Součástí jsou i dvě schematické mapky, podle kterých se nedá moc orientovat.“... celý text
— David81
Kruh
„Další kniha od tohoto francouzského spisovatele. Přišla mi podobná jako ostatní, možná tato byla trochu víc rozvláčnější. Do plného počtu hvězd mi tu ale stále něco chybí.“... celý text
— ninano
Carrie Soto se vrací
„Na první pohled to vypadá jen jako kniha o tenise. Já v tom vidím ještě něco víc...
Od autorky jsem četla Evelyn Hugo a ta nezklamala. Hned od začátku se stala mou oblíbenou autorkou, a po téhle knize nemohu říct nic jiného. Styl psaní Taylor Jenkins Reid vás nutí číst dál a nepřestávat.
O tenise vím možná tak kulový, ale tady v knize se nachází vysvětlivky. S nimi je jednodušší si hru představit. Přesto se v tom stále nevyznám, ale mám pocit, že popsáno je to zde pěkně.
V samotném ději jsou vlastně z 90% jen zápasy, takže chápu, že ne všechny to úplně zaujme. Ale to bylo právě to, kvůli čemu jsem četla dál. Nejen že to bylo krátké kapitoly, ale chtěla jsem vědět kdo vyhraje.
Carrie Soto je tenistka, která je k tomuto sportu vedena už od dětství. Přivedl ji k němu její otec, který v ději má svou roli. Samotná Carrie se mi celkem líbila, ale několikrát mi nevyhovovala. Občas se nechovala zrovna nejlíp. Tahle hráčka je samozřejmě opravdu hodně cílevědomá, někdy možná moc... Ostatní postavy se mi zamlouvaly, jako třeba její otec nebo Bowe.
Romantiky se zde nedočkáte nijak zvlášť velké, ale ta potřebná špetka tam přeci jen je. V tomhle příběhu ale není nijak důležitá. Spíš je to taková to třešnička na dortu.
V téhle knize máte možnost poznat tenis, ale i něco víc. Třeba to, že sportovci to nemusejí mít zrovna dvakrát lehké, než se na první pohled dá říct. Já v tom viděla i tu dřinu za úspěchem. :)“... celý text
— kniho_terka
Faktor Omega
„Začala jsem číst v naději, že půjde o napínavý příběh. Bohužel je poznat, že autor své knihy seká jak Baťa cvičky. Prostě řemeslník. Takže to co nejdřív vrátím do knihovny. O napětí se nedá mluvit, je to falešné.“... celý text
— orinka3
Vězení svobody
„Namlsaná Nekonečným příběhem a Děvčátkem Momo jsem bohužel očekávala víc než jsem dostala. Ač mají asi všechny povídky bezesporu zajímavý námět/myšlenku, první půlka knihy se mi vlastně moc nelíbila. Pak jsem si buď zvykla nebo je druhá čtveřice povídek napsaná nějak přívětivěji. Za mě každopádně ve výsledku podprůměr.“... celý text
— iLuciferie
Cilkina cesta
„Čítala som Tetovača, mimochodom vraj z toho bude serial a veľmi ma zaujímalo ako Cilka dopadla. Bohužiaľ aj po vojne to nemala jednoduché. Urobila čo musela, aby prežila, na mieste, kde morálka bola luxus, ktorý nemala a bohužiaľ zaplatila za to. Namiesto šance na nový život v podstate len vymenila jedno peklo za iné.“... celý text
— Jacinda123
Zimní hrob
„Pro mne jedna z těch slabších Mayových knih - hodně se to táhlo, i když konec nabral na dramatičnosti. Prostě jiné jeho série se mi líbily daleko víc.“
— Nelly
Malibu v plamenech
„Kniha se četla moc pěkně, užila jsem si ji. Ale Carrie Soto a Evelyn Hugo mě bavily víc :)
Ale můžu doporučit, jen nečekejte zázrak.“
— Lalina3
Opovážlivá drzost být sám sebou
„Opět výborná kniha! Opět jsem se zde našla, opět jsem souzněla s myšlenkami, cestami, názory těchto autorů.. Každý si z této knihy něco vezme k srdci. Líbí se mi styl, jakým je to vše podáno, nic složitého, přímo k věci. V dnešní době je to výhra, když člověk dokáže být "jen" sám sebou, dělat jen to, co ho činí šťastným a ne co po nás žádá okolí, či že by to tak mělo být.. opět se budu opakovat.. každý je svého štěstí strůjce a každý si svou cestu musí najít sám, být sám se sebou šťastný a spokojený..
A co dodat k závěru knihy? Je to silná a drásající zpověď, tohle by se opravdu dít nemělo :-(“... celý text
— Nuttelka
Národní opruzení
„Dávám tři hvězdičky, protože jsem jednu prostě musela přidat z důvodů, že: a) zjevně nejsem úplně cílovka (ráda se na videa na Instagramu podívám, ale stále vlastně o období nic moc nevím (to není problém špatného zábavného vzdělávání, ale mojí děravé hlavy a že si ze školy nepamatuju pořádně ani základ, na který nové informace přidávat :D). Oceňuji nápad a všechno, ale prostě beru v potaz, že kdybych si nemusela vždycky vzpomínat, že Tyl byl vlastně zesměšněný apod., víc bych si to užívala b) starší knížky mi jdou hůř číst. A tady jsou někdy úryvky reálných textů (jak jsem pochopila) nebo něčeho aspoň v podobném duchu, co tím pádem musím mini luštit, ale objektivně je to tím pádem spíš na pochvalu
c) často mi přišlo, že emoce nejsou dost do hloubky, ale netuším, jak s nimi v knihách pracovali dřívější spisovatelé a jestli to tím pádem taky není autentické - navíc z té starší uctivé společnosti, kde si kdysi i vykali v rodině, mám takový pocit celkově, takže to nemůžu rovnou hodit mezi mínusy. :)
Dvě hvězdičky přesto ubralo to, že místy byly skoky v čase bez uvedení, že se to děje, ale hlavně tohle: Spíš než detektivka s romantickou zápletkou je to něco jako romanťárna s pár prvky detektivky. To "něco jako" nemyslím špatně, jen nechci mystifikovat zase tímhle směrem. :) Ohledně detektivní stránky souhlasím s Havlíčkem, že to moc nedává smysl. Přišlo mi to jako moc náhle a z čistého nebe. A v celé knížce o to většinu času vůbec nejde. Ale právě – o tuhle část navzdory anotaci v podstatě vůbec nejde. Takže jsem si čtení i tak užila a i přes trošku zmatkářský závěr se těším na pokračování. :)“... celý text
— BlueberryMuffin
Sagittarius
„Za mě opět velká spokojenost! Už kniha "Dál nechoď" mě velmi překvapila a "Sagittarius" rozhodně nezaostává.. Navíc z prostředí mně blízké, i Plzeň zde zazní, a to mému uchu lahodí :-) Opravdu stačí málo, aby člověk byl schopen zabíjet..“... celý text
— Nuttelka