Nejnovější komentáře

Až pravda zvítězí

„Moc jsem se těšila na závěrečný díl, protože celá série byla úžasná. Plná intrik,lží,špinavý her,tajemství a vášně. Zde se nám už odkrývají všechny karty. Vzkříšení Eleanor přimělo Collina jednat aby jí konečně dostal z toho pekla ve kterém se ocitla a čekal na ní už jen krásný život jako pro princeznu. Tady se ukazuje jak se protiklady přitahují a stojí za to pro svojí lásku bojovat i když ten boj vede se svojí rodinou. SKVĚLÉ!!!!“... celý text
— Jita160

Pygmalión

„Pygmalión jsem viděla v různých zpracováních ve filmu, na divadle a naposled přečtené poslední vydání v Arturu. Mám ráda hvězdné zpracování v muzikálu s Audrey Hepburn, ráda si i zazpívám notoricky známé melodie.“... celý text
— Magdalena5

Obřad ohně

„Léčitelka Mau z Amazonie slyší, jak k ní promlouvá člověk, který potřebuje pomoc. Není však z jejího kraje. Vydává se tak na cestu do neznámé země, za neznámým hlasem. Spojení indiánky a ČSSR je velmi neobvyklé a zajímavé, i když k tomuto propojení dojde cca na posledních 100 stranách. Nejprve cestuje Mau po Amazonii, kde se vrací ve svých stopách, pak je ve Švýcarsku... Musím říci, že kniha je dost chaotická a přeplácaná. Najdete v ní toho opravdu mnoho - indiány, vyšší moc, mimozemšťany, Boha, komunisty a disidenty... Zprvu jsem se musela knihou prokousávat a nemohla jsem se začíst. Postupně se stával příběh o něco zajímavějším. Rozhodně bych ho ale tak o 100-150 stran zkrátila. Nejvíce mě asi zaujala symbolika samotného Obřadu ohně - konec starých časů a příchod nových. Bohužel mě kniha tolik neoslovila. Ale jak to obvykle bývá, 100 lidí 100 chutí.“... celý text
— TinaBookBlog

Padesát odstínů svobody

„Jako první díl celkem čtivý ( i když slátanina), druhý už míň, ve trojce už jsem četla jenom přímou řeč.“
— Efina

Aby na mě nezapomněli

„Moc povedené. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a určitě ji doporučuji.“
— eva-lupen

Jasmína

„No jo holky, ani jedna z vás to v životě rozhodně neměla jednoduché. Ale tohle nebyla série o soutěži, ale o přátelství. Vždycky je lepší tu bolest ventilovat a mít někoho, kdo nám ji pomůže zmírnit. Ať už nejlepší přítel nebo partner. Celá série byla plná plná bolesti, ale měla i svou světlou stránku. Mě se to moc líbilo, ačkoliv první díl byl podle mě nejlepší. Raději napíšu SPOILER (kdyby náhodou): Všechno pro holky dobře dopadlo, ale museli fakt dost dlouho čekat.“... celý text
— petraj30

Bylo nebylo

„Mně kniha nesedla ani nevím proč. Postavy ano, čtivý styl ano ale děj nebo celkově nápad nikoliv. Zkrátka jsem čekala něco jiného a v některých místech se to poměrně velmi podobalo Percymu Jacksonovi.“... celý text
— DreamerX9

Město králů

„K této knize jsem se dostala díky knižní štafetě (úžasnej vynález), a rozhodně NELITUJI. V této knize najdeme soubor českých a slovenských fantasy povídek, jejichž společným jmenovatelem je Skalní město. Tyto povídky byly zároveň nejlepší z nejlepších v soutěži Zpívající věže, o které jsem dosud neměla ani ponětí, což mě mrzí, nicméně svou neznalost napravím, protože se mi kniha líbila tak moc, že jsem si předchozí svazky prostě musela objednat. Líbí se mi, že jsou povídky seřazené systematicky a navzájem se doplňují. Příběhy mají společnou mytologii, společnou historii a společné milníky, což je úžasné. Moje osobní Top 3 se sice neztotožňuje se skutečnými vítězi, ale v tom je to kouzlo, každý si v této antologii najde svého favorita. Moje srdce si uzmuly povídky: Kráľ na nebi, kráľ na zemi; K šibenici blízko a Tajemství, které musí být zachováno. Vyloženě mi nesedla pouze jedna, a to Ori, a jen proto, že mě zklamal konec, jinak byla krásná. Celkově by delší formát slušel všem povídkám. A já se nemůžu dočkat, až se pustím do ostatních svazků. Tuto knížku mohu s čistým srdcem DOPORUČIT.“... celý text
— LadyCharlene

Nezapomeň na nás

„Třetí pokračování série Nedotýkej se mě. Příběh se zaměřuje na postavu April a její vztah s Gavinem. April touží se zamilovat a hledá někoho, s kým by prožila své skutečné "poprvé". Prochází jednou známostí za druhou, různými schůzkami, nicméně nedaří se jí znovu pocítit lásku. Jediný muž, který v ní kdy vyvolal tyto pocity, je Gavin, její bývalý nejlepší přítel. Jak sladké. Před pěti lety však Gavin náhle ukončil jejich přátelství bez vysvětlení, což v April zanechalo zmatek a bolest. Jak mrzuté. Jejich cesty se nicméně opět zkříží a April se snaží pochopit, co se tehdy stalo, a zda je možné obnovit jejich vztah. Kniha se zabývá tématy lásky, ztráty, odpuštění a hledání sebe sama. Naše minulost dost ovlivňuje přítomnost, proto je důležité čelit starým ranám, aby bylo možné jít dál. O emoce v knize není nouze. Autorka se hodně zaměřuje na vnitřní konflikty a emocionální vývoj hlavních hrdinů, čímž se jí povedlo vytvářit velmi hluboký a autentický příběh. Moc se těším na pokračování.“... celý text
— Ann98

Atlasův komplex

„Nějak se musím ptát co to bylo? Souhlasím s předchozím komentářem. První díl mě zcela nadchnul dvojka byla vycpávková ale tohle je horší. Postavy ploché a děj plytký a ten konec? Za mě také zklamání“... celý text
— DreamerX9

Moje roky v Izraeli

„Kniha je to hezká, ale náročnější. Hodně prostoru je věnováno politice posledních několika let až do podzimu 2022 (kniha už tedy žádným způsobem nepojednává o současném konfliktu, který začal v říjnu 2023). Celkově z toho mám stejný pocit jako z blízkovýchodních reportáží ve zprávách na ČT. Erudice reportéra je jasná, závažnost tématu taky, ale stejně mám pocit, že mi nějaké souvislosti unikají. Tato kniha mi pomohla problém Izraele lépe pochopit, ale jen částečně... stále ve mě zůstává pocit, že mi nějaké znalosti pro pochopení situace chybějí. Přála bych si víc dozvědět o hlubší historii Židů i historii území současného Izraele. Zároveň bych si přála poznat víc současný Izrael z pohledu běžného člověka, nejen z pohledu politického zpravodaje. Ono to sice všechno trochu ve vyprávění Davida Borka lze najít, ale... asi bych potřebovala text mnohem více popularizační byť i na úkor věcné a politické přesnosti. Něco co by Izrael více představilo úplnému laikovi. Toto pro mě kniha splnila pouze částečně.“... celý text
— Kniholenka_DK

Rekviem za sen

„Za mě naprostá paráda, o několik levelů jinde než jiné knížky o drogách. Harry, Tyrone a Marion mi přirostli k srdci. Fandila jsem jim. Jsou mladí, mají plány, když si šlehnou, tak jsou citliví, vnímaví... A mají to pod kontrolou, můžou kdykoliv s braním skončit. Jenže úplně tak to není a po dvou třetinách knihy skončí pohoda a roztočí se rychlý pád dolů. A ve druhém příběhu Harryho máma Sára. Obyčejná hodná ženská, která podlehne kouzlu televize a prášků na hubnutí. Klobouk dolů překladateli, to tempo a styl psaní bylo fantastické, přesně odpovídalo tu bezstarostnému tlachání o životě a za chvilku nejtemnějším myšlenkám a paranoidním obávám. Pecka!“... celý text
— martini.ce

Král popela

„Za mě také průměr neurazí ani nepotěší trvalo mi se začíst a něco mi v knize velmi chybělo. Škoda. Ale spisovatel píše rozhodně skvěle“
— DreamerX9

Hon na krále démonů

„Hmmm, u téhle krásky mám nějaký problém, ale nedovedu přesně říct v čem. Četlo se to samo to ano, a líbilo se mi to, to ano. Ale chvílemi mi to přišlo moc usekané a uspěchané, líbilo by se mi tam víc "omáčky" kolem. Elara mi byla spíš až protivná, bohužel, její tvrzení, že není hloupá mě rozesmálo. Myslím že i někomu mladšímu by už po pár dnech došlo, že necestuje s obyčejným člověkem, ale démonem. Haló. Ani Carnon, jako Lovec a ani jako Král démonů (což nám taky bylo od začátku jasné) mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci. A to mě docela mrzí, i když potenciál by tam byl. Takže nakonec mí největší oblíbenci jsou Akéla a Artemis. A to jsem v jednom kuse Akélu litovala protože by mě vážně zajímalo jestli i v originále Akéla pořád jen kňučí? Kazí to dojem velkého nebojácného vlka (a evidentně jednoho z "ochránců" krále démonů), když už tak ať vrčí ne? A další pro mě nepochopená záležitost s náhrdelníkem, pochopila jsem správně že teda patřil bývalému Králi démonů, takže ten byl otcem Elery a...? Kde se vzal teda Carnon? Zvolili si ho Bohové nebo byl synem předchozího Krále? Aha? A pochopila jsem správně, že Artemis s Akélou po Krvehvozdu hledali jeho družku? Jako vážně? Achjo, sečteno podtrženo, nevím jestli se chci rozčilovat u dalšího dílu, ale zároveň mě zajímá jak to dopadne s Elary mamkou a babičkou Stařenou, nebo jestli bude mít v příběhu prostor znovu i Babice, nebo další z Dvorů. No, vidíme, AMEN...“... celý text
— Marry123

Sloní paměť

„5* je málo. Krásný, i když smutný příběh, nejenom o životě jednoho slona, ale i lidí okolo něj.“
— eva-lupen

Vždycky není navěky

„Kniha Vždycky není navěky mě mile překvapila. Má zajímavý námět, který mě chytil už od začátku, a i když je příběh místy trochu naivní, právě to mu dodává určité kouzlo. Působí upřímně a nenáročně, což mi v tu chvíli přesně vyhovovalo. Autorka píše lehce, takže stránky ubíhají samy. Postavy nejsou složité, ale díky tomu si k nim rychle najdete cestu. Příběh je jednoduchý, přesto má v sobě emoce, které vás dokážou zasáhnout. Co mi na knize nejvíc sedlo, byl ten pocit klidu. Nemusela jsem se soustředit na složité dějové zvraty, prostě jsem se nechala unášet příběhem. Je to ideální čtení na chvíle, kdy chcete vypnout, odpočinout si a zároveň si užít hezky vystavěný příběh s kapkou emocí. Není to kniha, která by vámi ,,otřásla“, ale má v sobě lehkost a upřímnost. Příběh se mi líbil a rozhodně stojí za přečtení, nečekejte však náročnou literaturu.“... celý text
— hanina.k

Tři temné koruny

„Kolem knihy jsem několikrát šla kolem a přemýšlela jestli přečíst a teď jsem se k tomu konečně dostala a už vím proč se mi to nechtělo číst. Vůbec mě to nebavilo velmi se to táhla a ačkoliv je fantasy originální ničím mě nezaujala a ani ne v pulce už jsem se ztratila v tom o co vlastně šlo?“... celý text
— DreamerX9

Ostrov tajemství

„⅔ knížky se mě bavily, ale ta poslední třetina, kdy mělo dojít k rozuzlení příběhu, tak je překombinované a zbytečně protahované, že už jsem text skoro nevnímala a asi bych k tomu potřebovala ještě rodokmeny rodin. Škoda, že ten válečný příběh nepokračoval jinak.“... celý text
— Jirinamac

Krvavý rok 5784: 12 měsíců války v Izraeli

„Je to smutná kniha o smutném roce. Roce po 7. říjnu 2023. Přiznám se, že i já jsem měl v jeho průběhu o Izrael velké obavy, neboť se zdálo, že zlo, jdoucí tomuto státu po krku, číhá snad všude, na celé planetě. A kde není, tam doletí, prokope se, podhrabe, nebo tam alespoň dokřičí, ztropí virvál, zařídí, aby se před opravdovými hrůzami odvrátil zrak a ostudně mlčelo, naškodí ekonomicky, verbálně, vojensky, ideově a ublíží srdci, duši, vitalitě či optimismu statečného národa a jeho lidí. Prosté Jiráskovo déjá vu aneb PROTI VŠEM v globalizovaném 21. století. Opravdu to nevypadalo dobře, ovšem ve světle nejnovějších událostí (významná likvidace kapacit Hizballáhu včetně nejvyššího vedení a jeho faktická kapitulace, decimace antiizraelské teroristické infrastruktury v Sýrii a zničení těžkých zbraní po pádu Bašára Asada, bombardování v Jemenu a nástupu proizraelského kovboje Donalda do Bílého domu) se kniha četla přeci jen s větším optimismem, a zdá se, že Izrael z této těžké zkoušky vyšel silný a dost možná silnější než kdykoli předtím (obzvlášť s Trumpem za zády). A íránská chapadla dostala silnou zpětnou vazbu – jakmile půjde do tuhého, jste na to sama. Hlava chobotnice vám nepomůže. Demotivační potenciál par excellence. Ale zpět ke knize samotné. Už mě to napadlo v souvislosti s předchozím autorovým počinem Moje roky v Izraeli, v jejíž recenzi jsem však akcentoval jiné kvality. Z této knihy ovšem jako péro z gauče kouká koňská dávka lidskosti. Lidskosti samotného autora, který nejenže je chytrý, zvídavý, sečtělý, přemýšlivý, se smyslem pro humor a sarkasmus, ale oplývá nesmírnou empatií s osudy lidí a společnosti jako celku. Řekl bych, že ve své práci novináře používá takřka dokonalou kombinaci jak asertivního drzého čela a touhy něco sdělit, tak slušnosti, taktu a jemnocitu. A i když osobnost Davida Borka stojí (takřka jistě) na té správné straně barikády, z jeho slov a úvah to vlastně není poznat, protože on zkrátka, na rozdíl od drtivé většiny jeho dnešních kolegů z novinářského cechu, lacině nemoralizuje, nelakuje či nepřelakovává realitu, nehledá senzace, antagonismy a extrémy a nestaví je proti sobě kvůli dramatizaci, nebulvarizuje, nepřekrucuje a nenasazuje psí hlavu svým ideovým nepřátelům, on prostě svou mimořádnou osobností prosvětluje a popisuje realitu. Takovou, jaká ve skutečnosti je. Mezzosopranistka Martina Kociánová by při svém moderování nejspíš řekla: Milý Davide Borku, bravo, bravissimo!“... celý text
— Jenda...I/I

Barbarský vetřelec

„Přemýšlím jestli to mělo nějaký děj? No mělo rozhodně něco se dělo všichni víme co. Liz byla taková pojď sem ale jdi pryč. Párkrát i pobavilo ale jinak první díl byl zkratka za mě lepši“... celý text
— DreamerX9

Zajíci, utíkej

„Napínavé super čtení. Všechny jeho knihy udrží v napětí. Moc se těším na další dva díly. Za mě top spisovatel“
— HanWali

Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače

„Pátý zajímavý muž, se kterým jsem se prostřednictvím knih Martina Moravce setkala je Adam Dolník, mezinárodní vyjednávač únosů a odborník na terorismus. Psychicky i fyzicky náročná práce, která je pro většinu lidí nepředstavitelná. Svět, do kterého jsem nahlédla je mi opravdu vzdálený. Vůbec si neumím představit, že by tuto profesi vykonával můj táta, manžel, nebo synové. Obdivuji, s jakým nasazením a pokorou tuto práci p. Dolník vykonává (přesto, že je táta 4 dětí). Opět musím pochválit rovněž autora, který je vždy perfektně připraven a ptát se opravdu umí. Kniha je rozdělena do pěti celků - Únos, Únosci - rukojmí - rodina, Vyjednavač, Terorizmus, Můj život. V poslední části také pár fotek, které celý obsah doplňují..... Všech 5 knih Martina Moravce jsem postupně (jak vycházely) koupila a zabalila jako dárek. Jsou součástí knihovny mého syna, který mi vždy knihu půjčí a já se mohu seznámit s dalším zajímavým člověkem a jeho povoláním.“... celý text
— ma_Run_ka

Eldest

„Je to young adult, ale bylo to až moc předvídatelné. Elfové protivní chytrolíni tak správňáčtí, až to bylo k nesnesení. Hodně boje nebo připrav na střet a kloudně nic jiného kolem, což je zvlášť u takové stopáže k pozastavení. Hlas Martina Stránského opět hodně dobrý, jen v rolích některých žen nebo naopak tvrďáckých chlapů na hranici parodie. Svádí k tomu ale i patos jazyka v dialozích a promluvách. No, asi to jednou doposlouchám, ale rád si dám před další knihou chvíli pauzu.“... celý text
— Lamanai

Kapitánova čest

„Delší rozjezd mi nevadil, pěkně psaný prostředek se četl hezky. Jen na mou citlivou duši, která hledá alespoň v knížkách únik od dramat skutečného života, jich zde bylo až moc. Spoiler: Drama ke konci ve stáji bylo už opravdu příliš. Nechat uhořet dva koně a hříbě... nebylo to přeci nutné, vždyť šlo o romantikou knížku na oddech pro ženy. Pak to najednou autorka utnula (ani nevíme, jestli nechala naživu aspoň Večernici, nebo i ji nechala uhořet), přišel divný finiš a rychlý konec. Bohužel mnoho autorek si zřejmě myslí, že čím víc dramat a hrůz do knížek nacpou, tím to bude kvalitnější a úspěšnější. Nevím, kam na toto přesvědčení chodí. Sice chápu, že nějaký děj to musí mít, ale to opravdu podle autorů stojí za příběh jen ty hrůzy? Po přečtení jsem se pár hodin cítila docela mizerně, pro tento pocit si do knížek fakt nechodím. Přesto si myslím, že autorka má talent a potenciál.“... celý text
— Piškotek11

Egyptská kniha mrtvých

„Jednu hviezdičku udeľujem za ilustrácie, ktoré približujú obsah tejto „knihy“. Óda na slnko: „Žiariš krásne v horizonte neba, ó žijúce Slnko, ktoré si žilo v prvopočiatku. Keď vychádzaš na východnom horizonte, naplňuješ celú zem svojou krásou. Si veľké, krásne, lesknúce sa, vznášajúce sa vysoko nad celou zemou. Keď sa ukladáš k odpočinku v západnom horizonte, zem je v temnote, akoby mŕtva. Keď sa rozvidnieva, vychádzaš na horizonte; žiariš, sťa Slnko, dňom a temnota uteká. [Ľudia] precitajú a postavia sa na nohy; ty si ich zodvihlo. ... Dobytok sa teší zo svojho krmiva, stromy a tráva sa zelenajú, vtáci vylietajú zo svojich hniezd a ich krídla vzdávajú chválu tvojmu duchu. ... Všetko čo lieta a poletuje žije, keď im ty vyjdeš.““... celý text
— Slovenka

Pokud láska zvítězí

„Přepisy nebo inspirace mi nevadí ale tohle ačkoliv krátké tak mi nesedlo proti tomuhle jsou originály nepřekonatelné a postavy mě tolik nezaujali.“
— DreamerX9

Okouzlený kapitán

„Ze série rozhodně ten nejlepší díl. Líbily se mi postavy, i když byly hodně mělké. Zápletka byla dobrá a celkem dobře napsaná. Detektivní romance. Ale opět vše výrazně předvídatelné. Velmi odpočinkové.“... celý text
— Zupote

Walden alebo život v lese

„Kniha Walden od H. D. Thoreaua je súborom vznešených myšlienok, hlbokých úvah, rozjímaní, postrehov a pozorovaní a miestami v nej nechýba jemná irónia. Je napísaná poetickým, osobitým, úprimným jazykom s použitím príhodných metafor a prirovnaní a nádherných opisov divokej prírody. Thoreau predostiera praktický a filozofický návod, ako na vlastnej koži vyskúšať samostatnosť zmenou životného štýlu podľa svojich predstáv, ako sa obrátiť k prostému, prirodzenému, voľnému, šľachetnému a zodpovednému spôsobu života a nadobudnúť tak zdravú múdrosť - prosto umenie „ako žiť“. Úryvky z knihy: Čo si človek myslí o sebe - práve to určuje či skôr naznačuje dráhu jeho osudu. Čo iného sú klasici, než najvznešenejšie zaznamenané ľudské myšlienky? Čítať dobre - to znamená čítať správne knihy v správnom duchu - je ušľachtilé cvičenie. O čo dôležitejšie je poznať to, čo nemalo čas zostarnúť! Ak dokážeme hľadieť na svet bez náhlivosti a uvážene, potom pochopíme, že len to, čo je veľké a vznešené obdaruje veci trvalou a nepochybnou existenciou a že malicherné obavy a malicherné rozkoše sú holým tieňom skutočnosti. Až keď sme sa niekedy stratili, inými slovami, až keď sme stratili svet, začíname nachádzať sami seba a uvedomovať si kde sme, aj nesmiernu šírku svojich vzájomných vzťahov. Za každého počasia, v ktorúkoľvek dennú či nočnú hodinu sa snažím dychtivo vnímať sebemenší záchvev času a ako do kôry stromu si ho vryť s úžitkom do kôry mozgovej; stáť tam, kde sa stretávajú dve večnosti, minulosť a budúcnosť... Zem je živá poézia ako listy stromov, ktoré sú predzvesťou kvetov a plodov - živá zem.“... celý text
— Slovenka

Bojovník

„Zrcadlově převrácený děj tří knih. Pouze z pohledu Nikolase vlastně to samé. Uvítala bych více dokreslený jeho život a jeho osobnost, například prostřednictvím vzpomínek. Zdůraznění jeho stáří v kombinaci se zdůrazněným mládím Sary, udělalo jejich vztah poněkud nepatřičný. Od přečtení knih Nezdolné uplynul nějaký čas, jinak by mi to přišlo zbytečné číst. Škoda, čekala jsem víc Nikolase, tak snad další kniha bude o Chrisovi? I když podle obálky to bude spíše o vlkodlacích, také bezva. Chtělo by to úplně jiný příběh, i když by se tam tito hrdinové mohli určitě vyskytovat, jsou dobrá dvojka. Autorka okoření vždy nějakým vtipným momentem děj. Moji oblíbenci jsou pekelní psi a upíři jsou v této sérii všichni zrůdy, takže žádná romantika s upírem !“... celý text
— TaLu

Cesty hrdinov

„#cestahrdinov @ivana_saga_molnarova @vydavatelstvohydra ...Akákoľvek podobnosť s fikciou je čisto náhodná... Toto je kniha, ktorej som sa bála. Z jednoduchého dôvodu. Nie je to žáner, ktorý vyhľadávam. Bála som sa, že to bude niečo, čo ma nebude baviť, budem pretáčať oči nad nezmyselnosťami atď. Keď sa na mňa obrátil @mino_tichy či si neprečítam aj toto nachvíľku som zaváhala z dôvodov vyššie spomenutých. Ale prečo nie? Rozšíriť si obzor treba a každý čítame niečo iné a tak treba priniesť aj závan čerstvé vzduchu. Som rada. Len čo som chytila do rúk knihu a otvorila som ju, som sa začala rehotať. Tá mapa nemá chybu. Autorka mala dobré nápady, štýl bol tiež fajn a vždy je super keď sú krátke kapitoly alebo je text prerušovaný. V príbehu som nenašla klišé prvky, autorka použila svoju hlavu a nové nápady. Nechýba humor, ktorý mi sadol a aj vďaka nemu sa mi kniha čítala lepšie. Na začiatku som nevedela o čo ide lebo knihe chýba anotácia. Baltar oklamal démona a vrátil sa späť. Zaplatil za to svojou rukou, ktorú má teraz nehmotnú. Prekliatie vie zvrátiť a tak sa pustí na cestu. Samozrejme je to dobrodružstvo plné nástrah, smiechu a príšer. Na ceste nebude sám. Druhým putovnikom je Kail, mních z radu Veľkého hlodavce. (Vtipné pomenovania). A treťou je Tarja, ktorá sa z lukom hádam aj narodila a má dotyk, ktorý hreje. Skvelá dobrodružná fantasy, ktorá si vás určite získa. #spolupracasnikou #fantasy #podporujemeslovenskychautorov“... celý text
— recenzienika657