Nejnovější komentáře

Dobří sousedé

„Parádna a veľmi prekvapivá hororovka!“
— klmonkaa

Noční lovec

„"Noční lovec" od Chrise Cartera je dalším mistrovským dílem v jeho sérii thrillerů, které se soustředí na detektiva Roberta Huntera. Carter opět dokazuje, že má talent na vytváření temných, napínavých příběhů, které vás nenechají vydechnout. Příběh začíná sérií brutálních vražd, které jsou nejen děsivé, ale i záhadné, a Hunter se ocitá v závodě s časem, aby vraha zastavil dřív, než udeří znovu. Co dělá "Nočního lovce" tak výjimečným, je Carterova schopnost vykreslit atmosféru strachu a beznaděje, která prostupuje každou stránkou. Vrah, kterého Hunter pronásleduje, je geniální, nemilosrdný a dokonale skrývá své stopy. Jeho modus operandi je znepokojivě promyšlený, což čtenáře nutí přemýšlet nad tím, jak někdo může být tak chladnokrevný a systematický. Kniha je plná napětí a nečekaných zvratů, které udržují čtenáře neustále ve střehu. Postavy jsou opět skvěle vykreslené, s Robertem Hunterem v čele jako silným, chytrým a odhodlaným detektivem, který se nezastaví před ničím, aby vraha dopadl. Jeho dynamika s kolegou Carlosem Garcíou přidává do příběhu lidský rozměr a poskytuje potřebné momenty úlevy v jinak temné a intenzivní zápletce. "Noční lovec" je skvělou volbou pro fanoušky napínavých a inteligentních thrillerů. Chris Carter znovu dokazuje, že patří mezi špičku v žánru, a kniha si rozhodně zaslouží místo na seznamu těch, které nelze odložit. Pokud hledáte příběh, který vás pohltí a donutí číst do noci, "Noční lovec" je tou správnou volbou. A byť pro někoho syrovost a brutalita popsaných činů může být až moc, já osobně to na Carterových knihách hodnotím velmi pozitivně.“... celý text
— klarka3295

Co by kdyby: Sněhurka nesnědla otrávené jablko

„Mile a vtipně napsaná pohádka. Rozhodně to bylo moc fajn odpočinkové čtení. Popravdě, ze začátku jsem měla strach, jestli mě kniha bude vůbec bavit. Myslela jsem, že bude cílená primárně na děti a není tomu tak. Odnáší si 5 hvězdiček, jestli hledáte odpočinkové čtení na večer, tak ji mohu jedině doporučit.“... celý text
— _wejunkaa_

Deníky Josefa Pekaře

„"Tusar má za ženu Němkyni, učitelku prý velmi chytrou."“
— zleosz

Ohnivá krev

„Druhý díl ničím nepřekvapil, neohromil a potvrdil, že je prostě průměrným romantasy, kterých je všude plno.. Ano, dočtete to, odpočinete si, ale hodně rychle zapomenete.. Kniha má velké ambice, které nezvládne naplnit...“... celý text
— denniys

To kvůli mně ... se máma zlobí

„U této knihy jsem si slušně zabrečela. Jako učitelka se snažím si podobných věcí všímat, ale vždycky není jednoduché prohlédnout něčí chování. Trápí mně, že jsou na světě lidé schopní dělat takové věci dětem a že ani jiné děti nevidí, že některé věci, co se ve třídě dějí, nejsou v pořádku. Přála bych si, aby zase děti měly důvěru v dospělé, kteří jim neubližují a vše zachrání a vyřeší.“... celý text
— Karolína18

Do ráje

„Vybrala jsem si, přečetla jsem a hodnotím třetí část: Famózní!“
— micha-ella

Mirákl

„Nejlepší Škvorecký. Nelze snad přečíst jinak než naráz! Dvacet let 20. století z nezvyklé perspektivy. A ten fór s dálkovou partií velmistra Bukavce...“
— zleosz

Policejní stanice Brooklyn

„Skvělá detektivka z roku 1888, ve které se Mary snaží jako první žena v New Yorku vypátrat vraha. V knize se nejen řeší vražda, ale dozvídáme se i spoustu informací o tehdejší společnosti. Pár akčních scén bych klidně vypustila, ale jinak byl příběh opravdu napínavý a Mary prostě úžasná. Dávám pět hvězdiček a těším se na pokračování.“... celý text
— Bubo19

Zachary Jing a Dračí císař

„Ke knize jsem se dostala díky doporučením Mravenčí chůvy, jinak bych ji asi vůbec nezaregistrovala. A kdybych ji nepotkala, asi by mě to zas tolik nemrzelo. Nemyslím si, že je to špatná knížka, ale jsem přesvědčená, že doporučení 8+ se rozhodně nepovedlo. Já jsem, pravda, 60+, ale na rozdíl od malošků už toho mám za sebou docela dost, myslím především knižně, a přesto jsem tady plavala. Jediná veliká výhoda tohoto vyprávění je časová posloupnost, naštěstí. Navzdory tomu, že jsem jména některých historických postav už někdy v životě slyšela, měla jsem v tom neustálém posedávání a převtělování postav se složitými čínskými jmény docela chaos. Nedovedu si představit, že by se v tom třeba desetileté dítko s naprostou neznalostí čínských jmen orientovalo lépe. Nápad určitě není špatný – portálky mě velmi zaujaly a PC hra je vždycky lákadlo. Občas jsem v knize postřehla úvahy na téma až nedětské, třeba vysloveně kritické politické komentáře k fungování Ameriky i Číny, to mě překvapilo, podobně jako téma (neomezené) moci. Takže by mě moc zajímalo, jak se s knihou popasují dětští í čtenáři – ovšem doporučovat ji budu spíše žactvu 2.stupně. „Jsou to taoisti. Celá jejich filozofie spočívá v tom, že by se život neměl brát tak vážně a že by se lidi prostě měli nechat nést vesmírem a nedělat si tolik starostí, protože jedině bezstarostný život zajistí člověku svobodu. O tom je celý tao. Cesta.““... celý text
— broskev28

Vrah je v každém z nás 2

„Případy ni nepřišly tak zajímavé jako v prvním díle, ale jinak to bylo pozoruhodné čtení. Pan Štoček je opravdu legenda.“
— zsykorova

Jsem ráda, že moje matka zemřela

„Syrové, drsné, šokující. Velmi čtivá, avšak nepříjemná zpověď o tom, jak může dopadnout manipulace a snaha rodičů projektovat si svoje ambice do svých dětí.“... celý text
— ZuzanaZ83

Démoni apokalypsy

„Rozhodně lepší čtení než předchozí díl.. Bylo by to vlastně dobré, kdyby mě tolik neiritoval hlavní hrdina... vždyť Grubbs přece není žádnej blbec, ale pardon - takhle ignorovat stěžejní věci? ( např. vsáknutou krev? ), tak to snad ne, ne? Knihu sráží hlavní hrdina a jeho nelogické jednání.. Do dalšího dílu se mi vůbec nechce.“... celý text
— denniys

Klekánice

„Pecka, nevšední česká detektivka, krátká,ale má vše. Hned si seženu další díl.“
— romika

Pohádka

„Tomuhle týpkovi je bezmála 80 let a jede jako blázen! Z hororových pecek se usadil v roli bezkonkurenčního vypravěče, který dokáže celý příběh postavit na lásce ke stárnoucí feně („Má statečná fena. Má hodná fena."). King je prostě King a já jeho přerod z mistra hororu na mistra obyčejně neobyčejného příběhu zbožňuju. Nemám co dodat.“... celý text
— dominika8192

Paměti

„Kdo nemá rád Josefa II., ten si přijde na své ;-).“
— zleosz

Zámořská cesta

„Vedle Václava Vratislava z Mitrovic nejlepší cestopis o starém Turecku, který jsem četl. Autor dokáže psát napínavě a vtipně. A uznává (na Blízkém Východě se pohyboval ostatně dost dlouho), že i mezi jinověrci jsou poctiví lidé (a naopak).“... celý text
— zleosz

Pekelnice Hjó

„Z IG profilu: 3.8 hodnocení Tato kniha mě zaujala hlavně svými ilustracemi, které jsou kresleny ve stylu mangy. Tyto ilustrace prostupují celou knihou, můžeme zde najít i pokreslenou celou dvoustránku nebo pár tahů kolem odstavců. Zpracování knihy je tedy moc povedené a rozhodně lahodí oku. Na začátku knihy máme i mapu Co se týká dalších věcí navíc, tak musím zmínit i slovníček na konci knihy, který se rozhodně při čtení hodí. Dále se mi líbily citáty a myšlenky, objevující se u každého začátku kapitol. Teď se dostáváme k obsahu. Začátek knihy byl hrozně těžký, což mě mrzí hlavně z toho důvodu, že by to mohlo odradit spoustu čtenářů, což je škoda. V úvodu na nás autorka vychrlí spoustu postav s jejich schopnostmi, nová místa, příběhy hrdinů a atd. Berte si ke čtení tužku a papír, protože je to vážně jízda! (Tady by se mi i hodil seznam postav). Jednoduše se této knize musíte věnovat na sto procent, takže pokud nemáte rádi složité motanice fantasy příběhu, nejspíš toto čtení nebude pro Vás. Všimla jsem si menšího problému, co se týká překladu, ale bylo to jen v rámci přídomků, které se prostě neskloňují. Nic co by rušilo, pokud člověk neví, o co jde. Občas jsem narazila na pár kostrbatých odstavců, které jsme vážně musela číst víckrát, aby mi dávaly smysl, nemůžu ale na sto procent říct, zda jde o překlad nebo samotný originální příběh (to bych si nedovolila určit ) Tato kniha je zajímavá v tom, že se nejedná zase o tak typické YA. Nemáme zde žádnou romantickou linku, knížka se soustředí na přátelství a pouto rodiny. Navíc i hlavní hrdinka Hjo je neobvyklá, neříká spoustu věcí nahlas a spíše si je srovnává v hlavě, hlídá si své okolí a lásku dokazuje takovým osobitým způsobem. Celkově postavy zde byly zvládnuty na jedničku! Bratr Hjo byl naprosto skvělý, další vedlejší postavy jsem si taky zamilovala a jednoduše se Vám pak ta parta hezky spojí. Co se týká toho spojení, bylo zde více linek, které vznikly na základě té hlavní. Vše se při čtení pojilo v povzdálí. Zvraty byly naplánované postupně a dávkování se zvládlo na jedničku. Jenom se nám tam točilo tolik věcí a postav, že to člověka mohlo trochu zbrzdit v plynulém čtení. Od půlky se kniha četla výrazně lépe, čtenář se lehce zorientoval a už ho zajímalo, co se bude dít dál. Já si čtení od druhé půlky užila, ale zároveň si netroufnu říci, že mi nic neuniklo. Doporučuju tuto knihu fanouškům Japonska a pořádného fantasy! Knížka měla i spoustu skvělých myšlenek, které jsem si zvýraznila.“... celý text
— alexsmangabook

Vrah andělů

„Tak tohle byla slušná jízda! Naprosto strhující thriller z prostředí kouzel a iluzí. Bylo zajímavé se o tom něco málo dozvědět. Kniha vás udržuje v napětí od začátku až do konce a nestačíte při jejím čtení žasnout. Doporučuji všema deseti!“... celý text
— lucie2371

Vzpomínky na budoucnost

„Haha. Kuriózní situace. Mně k téhle knize napadá spousta poznámek a zároveň vlastně nevím, co k ní napsat. Vzpomínky na budoucnost, sepsané na konci 60. let, jsem četl kdysi dávno, ale opravdu dávno, na přelomu let 2000 a 2001. Tehdy jsem toho od Dänikena přečetl více, to mě to docela bavilo, časem to kouzlo nějak vyprchalo. Co k tomu napsat? Když si tady pročítám komentáře, vidím, že asi nejsem zdaleka sám, kdo to kdysi přečetl, po letech se k tomu vrátil a už mu to nepřijde zdaleka tak úžasné jako kdysi. Snad nejvíc mě pobavila věta "Pan autor by našel mimozemšťana i v mojí polívce." Ono je to docela výstižné. Je pravda, že na jednu stranu tady máme spousty věcí, které prostě jsou, existují, můžeme si na ně sáhnout a my nějak nevíme, kam s nimi, jak vysvětlit jejich existenci, vznik, smysl. Jelikož jsou to většinou stavby, my nevíme, kdo, proč a jak je dokázal postavit, protože jsou tak staré a v takových místech, kde dnes předpokládáme, že tehdy žily civilizace, které prostě nemohly být na takové úrovni, aby stvořily něco takového, aby třeba tamní stavitelé přesouvali naprosto primitivními způsoby desítky tun vážící, zcela dokonale opracované balvany. Namátkou můžu uvést třeba Tiauhanaco, Sacsayhuamán, Baalbecká terasa, planina Nazca. Ale třeba i obecně profláknutý Egypt a jeho pyramidy představuje dodnes nevyřešenou hádanku způsobu jejich staveb. Koneckonců autorova věta "Velká pyramida je - a kdoví, zda nezůstane - zjevným dokladem nikdy nepochopené techniky" je asi jedním z mála, pod co bych se v této knize podespal. Na druhou stranu když do toho autor začne v podstatě za každou cenu motat létající bohy, v nichž neustále vidí mimozemšťany, tak ačkoliv se mu nedá upřít, že je to napsáno celkem čtivě, vyjde z toho totální guláš, který člověku, který už životem nabral nějaký rozum a vědomosti, prostě slušný paskvil. Perlou je třeba věta v závěru 4. kapitoly: "Naskýtá se tu docela vážná otázka, zda lidská rasa není výsledkem záměrného ,,šlechtění´´ cizími bytostmi, přicházejícími z vesmíru. Jaký jiný smysl by mohlo mít opakované oplodňování lidí obry a ,,syny nebes´´ s následujícím vyhubením nepodařených exemplářů?" Tak určitě, Erichu. Ale na eliminaci tvé maličkosti asi zelení mužíčci nějak zapomněli, ne?? Trochu se seknul i s odhadem, kdy do toho "bouchne" první člověk na Marsu, 11. kapitola: "Odpovědní činitelé NASA jsou přesvědčeni, že nejpozději 23. září 1986 přistanou první kosmonauté na Marsu. Přesné datování má svůj důvod: rok 1986 bude rokem malé sluneční aktivity, rokem klidného Slunce." Hmm, to taky nějak nevyšlo. V osmdesátém šestém to sice "bouchlo", ale úplně jinde a trochu jinak. Po rychlém dotazu třeba Wikipedie říká: "Předpokládá se, že první člověk by na Mars mohl vkročit kolem roku 2030". Od autora jsem přečetl několik knih, některé se mi už podařilo prodat, jiné mám pořád v bazaru (a kupující se o ně zrovna neperou), v seznamu těch, které si chci přečíst znovu, mám ještě Poselství věčnosti o planině Nazca a tím s panem pohádkářem Dänikenem končím.“... celý text
— mira.l

Sari gelin: Antologie povídek z Ázerbájdžánu

„Těžko hodnotit, ten soubor povídek editoři dostali přímo od ázerbajdžánské strany, takže to vypadá asi tak, jako kdyby si např. Francouzi v 70. letech vyžádali českou antologii od našeho tehdejšího MZV... výsledek je dost sterilní, i když pár povídek působí i zábavně. Pokud máte zájem o Ázerbajdžán, přečtěte si, pokud jen o literaturu, nechte to být.“... celý text
— zleosz

Železný plamen

„Čtvrté křídlo nás uvedlo do neskutečně zajímavého a napínavého světa v prostředí bojové akademie, kde o draky a magii není nouze. Závěr přinesl zvrat, kvůli kterému jsem určitě nebyla jediná, kdo se druhého dílu nemohl dočkat. I přes závěr jedničky se ale Železný plamen rozvíjí celkem pozvolna. Violet se vrací na Basgiath, aby nastoupila do druhého ročníku studia. Xaden studium dokončil a je nasazen na vojenské základně. Nemusíte mít strach, o společné scény rozhodně nepřijdete. Xaden a Violet se ale musí potýkat s různými překážkami v jejich vztahu. I když mě kolikrát mrzelo, že se to mezi nimi tak táhne a jisté problémy pořád přetrvávají, tak přesto musím říct, že jejich vzájemnou chemii se autorce povedlo popsat na jedničku. Oni dva jsou prostě úžasní. Nechybí ani pár erotických scén, které skvěle doplnily romantickou linku. Violet ale brzy zjistí, že udržet tajemství, spolupracovat s povstalci a říkat selektivní pravdu svým přátelům vůbec není jednoduché. První polovina příběhu se proto občas trochu táhne. Ta druhá je však úplně o něčem jiném. Děj začne gradovat, jsou utvořena nová spojenectví, díky čemuž se do příběhu více zapojí stávající i nové postavy. A k tomu ti draci! Ti jsou naprostou perličkou této série. Příběh postupně odhaluje další a další tajemství a brzy je jisté, že velký boj je za dveřmi. Závěr knihy je tedy opět naprosto dramatický. Emoce jsem měla jak na horské dráze a nebudu lhát, pěkně jsem si pobrečela, jen abych s další stránkou koukala s pusou dokořán. Protože ten závěr? To snad nemůže být pravda! Celkově velice chválím propracování příběhu. Ano, tento díl měl slabší místa, ale v závěru nemohu snížit hodnocení, protože autorce se povedlo vydolovat ze mě snad každou možnou emoci, což mě nutilo otáčet stránku za stránkou, dokud nebyl konec. Ale pozor! Tato kniha je celkem bichle. Velice doporučuji! Hodnotím 5/5*“... celý text
— Ketfl

Nevěsta Kristova

„Průměr… čtu „Vondrušku“ už jen ze setrvačnosti a možná s nadějí, že mě zase upoutá tak jako před léty. Posledními svými díly se mu to ale zatím nepovedlo.“... celý text
— MartaPear

Čtvrté křídlo

„Nutně potřebuji pokračování... Zpočáku jsem nemohla pochopit, co na této knize všichni mají, ale s přibývajícími stránkami jsem sama podlehla.. Hrdinové jsou sympatičtí, Xaden s Violet jsou správná dvojka - chemie funguje a sarkasmus je milým bonusem, vedlejší postavy fungují báječně - zejména Liam, ale bez ostatních typu Jack by to také nešlo.. draci a jejich komunikace s jezdci jsou boží, toho mohlo být více.. Možný spoiler : Příběh postupně odhaluje dávné tajemství, všechno pěkně šlape a nutí otáčet stránku za stránkou, dokud nedočtete...a pak ještě aspon kousek.. I 5 slziček mi ukáplo a ženská duše ocenila jiný úhel pohledu v poslední kapitole... Je mnoho takovýchto knih, ale Empyreum jistě patří mezi ty lepší.. velmi povedený rozjezd série!“... celý text
— denniys

Čarodějnice z Hex Hall

„Čekala jsem jednoduchý příběh pro náctileté, ale ono to bylo celkem dost propracované. A když se to tak vezme, bylo to i celkem temné, a to jsem opravdu nečekala. Ta obálka strašně zavádí. Nenechte se jí odradit, ač je to tedy pro mladší ročníky, a věk hrdinů tomu opravdu odpovídá, tak si myslím, že se v tom najde i dospělý, který má rád čarovné/čarodějnické příběhy. Však Harry Potter byl taky malý kluk, no ne? :) Vypadá to na začátek opravdu dobré série. Po přečtení Ex na koštěti, jsem to od téhle autorky ani nečekala. Ale, tohle je opravdu mnohem povedenější.“... celý text
— Katy_vKnihách

Nenávisť

„Môj prvý stres s autorom a paráda. Výborná detektivka na čele s vyšetrovateľom Leom Legendom - áno perfektne meno. Prva vražda sa odohrá v chate, Lea privolaju k zhorenisku v ktorom je mŕtvola. Druhá vražda sa odohráva utopením a viac neprezradim ale velmi som pochybovala o jeho vyšetrovacích schopnostiach - chlapče tolko mŕtvol a vrah neznami? Tato kniha bola zábavná humorom vyšetrovateľa, brutálna - kôli spôsobom vrážd a veľmi premyslená čo sa týka motívu. Takže určite odporúčam a teším sa na ďalšie knihy“... celý text
— TerkinKnižnySve

Ve službách mocných

„Wolfram harcuje s Čeňkem po kraji a plní příkazy krále Jana.Beneš vystupuje z Rožmberkových služeb a začíná si na Vřesově stavět hrádek.A Hans Křivák stále škodí.“... celý text
— Šnek86

Růže a lev

„Příběh pokračuje tam kde skončil, na jedné straně svádí boje Beneš a na druhé Wolfram, přičemž se jejich cesty kříží a spojují, aby dál pokračovali ve službách mocnějších.“... celý text
— Šnek86

Snílkova kavárna aneb příběhy zaslechnuté u cappuccina

„Tohle mě bavilo. Knížka povídek. Některé vtipné, jiné k zamyšlení. Mrzelo mě,že jsem ji přečetla na jeden zátah.“
— attila1

Malý dům ve Velkém lese

„Když jsem začala tuhle knihu číst, trvalo mi pár stránek, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Je tu totiž méně přímé řeči a více popisování. Ničemu to však nevadilo. Naopak. Pro mě to byla příjemná změna! Autorčino vyprávění je laskavé, čtivé a zajímavé. Z každého řádku doslova cítíte s jakou láskou je tento příběh napsaný. Díky krásným popisům se vám před očima objevuje hluboký les plný divokých zvířat, vnímáte změny ročních období, hřeje vás radost, když si Laura a Mary hrají, uvědomujete si, jak těžkou práci museli lidé v tehdejší době vykonávat, aby se mohli dosyta najíst a vést důstojný život. A především cítíte pokoj, mírumilovnost, spokojenost ze smysluplného a plnohodnotného života, úctu a vděčnost vůči rodičům i přírodě... Chvílemi mi bylo až smutno z uvědomění, jak rychle a snadno se tyto hodnoty z lidské společnosti vytrácejí. Jak sice žijeme ve vyspělejší době, ale jsme šťastnější, spokojenější a každodenními činnostmi naplněnější? Odpověď nechám na každém z vás. Malý dům ve Velkém lese jsem si velmi zamilovala. Trochu mi připomínal naši českou klasiku Gabra a Málinka, kde je obdobně kouzelně vykreslené ono krásné dětství bez internetu a dalších vymožeností. Moc děkuji autorce za tento nádherný příběh. Ani v nejmenším se nedivím, že se jedná o velkou klasiku americké literatury. Už ji mám ve své vlastní knihovničce a těším se, až se k ní znovu vrátím.“... celý text
— Cara.17