Nejnovější komentáře

Kavárna v Kodani

„Velmi odpočinková knížka, autorka má čtivý styl psaní, takže člověk shltne knihu za chvilku. Trochu mám problém s až nerealistickým chováním Bena nebo Evy, ale to k tomuto žánru prostě asi patří. V Kodani jsem chvilku žila, tak jsem se těšila, jak mě autorka zavede zpátky. Ale jsou to spíš takové highlighty, pro skutečný popis Kodaně a Dánů je lepší sáhnout po dánském autorovi. Nicméně připojuji se k autorčinu pozvání do Kodaně, opravdu to stojí za to!“... celý text
— Tripedalia

Balada mrtvého světa

„Poměrně chaoticky napsaný první díl putování dvou lidí z rádoby viktoriánského Londýna do magického světa. Přijde mi, že si autorka ukousla velké sousto. Namyslela zajímavý komplexní magický svět, ale nedokázala do něj čtenáře nějak dobře pustit, aby se v něm opravdu zorientoval. Příběh tříštil jak divný a nepříjemný prolog, který tam v té chvíli nedával smysl, tak potom postupné vracení vzpomínek na smrt kolegy. Ach, strašně moc jsem se ztrácela. Neorientovala jsem se v nových bytostech a v magii, chybělo mi ukotvení něčím, co znám. Možná mi chybělo, že nemám načtenou Grišu, kterou je dílo asi, soudě dle komentářů, poměrně hodně inspirováno. Asi se do dalšího dílu ani nepustím, postavy mi nijak nepřirostly k srdci a čtení pro mne bylo náročné, fakt jsem se dost ztrácela.“... celý text
— jitka_dankova

Ztracená generace

„Přečet jsem si názory ostatních, ale chtěl jsem té knížce dát šanci, když se odehrává v Brně - a byla to chyba... Ještě tak do půli knihy jsem si říkal, že je to taková jen náladovka, a pak už jsem byl je zvědavý, zda druhá půlka bude stejně slabá jako první - a byla ještě slabší. O čem to vlastně je? Nevím...“... celý text
— Milton

Krajina roztavených zvonů

„sedlák se nedoprošuje, co mít nemá, nedostane. Pěkným jazykem pan Štifter vládne...“
— ANDY28

Olga

„Kniha se mi velice líbila. Kouknul jsem i na dokument a mohu jen doporučit. Hezky zpracovaná kniha očima Olgy Havlové.“
— knihomol1985

Popravčí

„Další super díl!“
— Veronika_mad

Království kostí

„Při přečtení posledního komentáře jsem se docela pobavila, protože podle mě je tento díl Sigmy pro změnu jeden z těch nejlepších. Jistě, určitě by stálo za to téma více rozpracovat, ale pak by to nebyl ten "úderný" román, které Rollins chrlí už skoro 20 let. Rozhodně bych neřekla, že v něm málo akce, velmi oceňuji spoustu zajímavých informací na téma virů či nejstarších živých organismů, jež jsou do knihy velmi umně (na rozdíl od stylu S. Berryho) zapracovány. A pak je tu ještě ten prvek psí věrnosti a oddanosti, který na konci vžene slzy do očí. Takže suma sumárum - klasická "sigmová" pohádka, bezva čtení na dovolenou.“... celý text
— raphelia

Žena ať v církvi promluví

„Omlouvám se, že řeknu věci, které tu víceméně už zazněly, ale přesto... Jsem vděčná za tuto knihu, protože jsme zvyklí, že k těmto tématům oficiálně v církvi nic nevzniká, proto padáme na zadek bez ohledu na kvalitu... ALE: kvalita není úplně špatná. Jen mi právě uniká ten cíl. Ano, jedním z cílů určitě bylo čtenáře seznámit s více či méně známými inspirativními ženami s církví nebo vírou nějak spojenými. Což není špatně, naopak: např. Sv. Terezii z Lisieux mám spojenou s tím opravdu nejšílenějším katolickým kýčem a obsesí ohledně líbání ostatků a osahávání deček a koberečků, kterých se dotkla její končetina. Jsem ráda, že se mohu bez tady těch věcí okolo dozvědět pravou podstatu jejího přínosu, díky za to. Nicméně někdy mě opravdu štve, omluvte mi ten výraz, autorova připosranost. Na jednu stranu super, že jsou ty otázky otevřené a člověk si může popřemýšlet. Na stranu druhou: je tady obrovská potřeba a obrovský hlad nějak definovat všechny ty otázky, které se s postavením žen v církvi pojí. A cítím z toho fakt obavu, aby náhodou to nebylo pro nadřízené moc... Nechtěla bych, aby byla z knihy laciná agitka o svěcení žen, ale přece jen... Tohle mi tam prostě bolestně chybělo.“... celý text
— Tyyynab

Návrat nežádoucí

„Návrat nežádoucí... Český román z pohnuté doby... První zhruba půlka skvělá, knihu - i když zatím nedočtenou - jsem doporučovala známým. Bohužel druhá půlka už pro mě těmi různými vztahy ztrácela na uvěřitelnosti. A mrzí mě to. Nechytlo mě to tedy tak, jak to vypadalo na začátku a jak jsem doufala. Čtyři hvězdy budou tak akorát :-).“... celý text
— alca-212

Krev prvorozených

„Knížka je čtivě napsána. Akorát mě iritoval kapitán a jeho rasismus Každopádně si určitě přečtu další knihy.“
— alzbeta3119

Píseň války

„Autorka mě namlsala prvním dílem. Ale ten třetí už je teda masakr. Všechny postavy buď zemřou nebo jsou zmrzacene. Ocenila bych lehký ton první knížky“
— alzbeta3119

Zlozvyk

„Ukázka, kterou Prostor zveřejnil ještě před vydáním, mě zaujala. Lyrické texty, to je moje. Jenže poté, co jsem knihu konečně držela v rukách, přišlo zklamání. Nebavilo mě to, do hlavní postavy jsem se nedokázala vcítit a tak nějak jsem získala dojem, že úspěch knihy se veze na trendy tématu. Už to, že kniha vzbudila pozornost už před vydáním ledacos naznačuje.“... celý text
— gbrgbr

Píseň oceli

„Nejlepší fantasy, které jsem za poslední dobu četla. Nijak extrémně temné, láska boje fantastično.“
— alzbeta3119

Chirurgova dcera

„Starší kniha, která neztrácí nic na kvalitě. Sympatický šerif a trochu zbrklá hlavní hrdinka Andrea jsou sympatické postavy a fungující chemie mezi nimi je také tak akorát.“... celý text
— Ivetaa

Teorie býka

„Šestadvacetiletá Elena žije s Radimem ale zamiluje se do Itala jménem Francesco. Na svůj věk se chová jako puberťačka a ve vztahu absolutně netuší co chce, naopak v práci si jde přesně za svým cílem. Konec knihy byl za mě nejlepší, zdá se mi že Elena konečně prozřela a začala se chovat podle svého věku a to je taky jeden z důvodů proč nakonec dávám větší hodnocení než jsem měla původně v plánu. Co se týká stylu psaní tak mi přijde jako kdyby se autorka vyvíjela stejně jako hlavní hrdinka. Na začátku vysvětluje svoje vtipy nebo ironii a na můj vkus až moc závorek. Vše jsem chápala i bez toho vysvětlení. Často se opakovala stejná slova, třeba papakiamobil už mi lezl krkem, někdy stačí prostě jen auto. Bohužel za mě je to jedna z těch knih u které si za pár dní ani nevzpomenu o čem vlastně byla.“... celý text
— JanaŠpe

Kniha o Baltimorských

„Naprostá špička s kvalitním a dokonalým množstvím popisů charakterů postav. Kniha vás donutí přemýšlet nad smyslem života a jeho pomíjivostí.“
— Ivetaa

Němý křik

„"Už v novele V pekle jsme všichni Hébert se mohl čtenář přesvědčit, že Madla Pospíšilová Karasová to se slovy umí a své postavy nešetří. Němý křik, ukrývající v sobě třináct různorodých povídek, už obálkou napovídá, že ani tentokrát to nebude čtení pro citlivky. (...) Sbírka jako celek by se dala zhodnotit jako sonda do průběhu několika let autorčiny tvorby, v níž brouzdá různými vodami své fantazie a experimentuje se žánry a subžánry. Plynulost a čtivost textu je však bez zaškobrtnutí, a i když konce povídek občas zanechají na patře hořkou pachuť, čtení je to dobré. Madla Pospíšilová Karasová má velkou fantazii a nebojí se balancovat mezi těmi nejbrutálnějšími a nejnechutnějšími scénami, které si čtenář mnohdy raději ani nechce představovat." Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/09/literatura/lit-recenze/madla-pospisilova-karasova-nemy-krik/“... celý text
— kniznistranky

Milá č. 18

„Obrovské zklamání, už dlouho jsem nezažil ten pocit, kdy se těšíte až konečně dočtete knihu. Promarněná příležitost, takové téma a tak bídná historická příprava. Asi bych vypustil tu červenou knihovnu, ale chápu, že autor chtěl ve čtenáři navodit nějakou citovou linku. Kde je ovšem obrovský problém, tak to je faktografie a historické reálie. Ne, Němci neměly na svých obrněných autech hákové kříže a ani esesáci neměly v podpaždí vytetované blesky SS, přičemž se autor zmiňuje, že toto mělo být znamením SS (pouze vyznačenou krevní skupinu). Nacistický šéf Varšavy chtěl po Židovské radě, aby dodala šedesát svých žen do nevěstinců pro Wehrmacht a posléze museli Židé darovat krev pro bojující jednotky na východě. Jako vážně? Autorovi nic neříkají Norimberské zákony respektive Zákon o ochraně německé krve a německé cti??? Zatímco v Reichu by každý, kdo by se vyspal s Židovkou dostal oprátku, v Milé č. 18 byl zřizován bordel a do vojáků Wehrmachtu byla zvesela pumpována německá krev. Už v roce 1941 znala židovská správa v ghettu pojmy jako Einsatzgruppen a dokonce jsou v knize z tohoto období i vyjmenovány jména a hodnosti velitelů těchto skupin zvláštního určení. Autor si ani nelámal hlavu s tím, jaké byly používány hodnosti v SS a Wehrmachtu, Oberführer SS je přece generál major atd. atd. Chápu, že chyba je i u mne jako u starého hnidopicha, ale tohle se prostě nedalo přehlédnout. Vcelku přitažené za vlasy na mne působilo i to podnikání Velké sedmy nebo přeprava dobytka přes zeď ghetta. Popis povstání v ghettu a jeho průběh je čistá fikce bez historických základů. Tady jsem opravdu umíral a říkal si, proč autor tak bezostyšně lže. Na druhou stranu je třeba vypíchnout, že autor se nebál zmínit odpor polského odboje pomáhat Židům a vůbec celý ten polský zakořeněný antisemitismus, který byl v Polsku patrný po celou válku, respektive i po ní, kdy v Polsku probíhaly protižidovské pogromy. Původně jsem si od Urise chtěl pořídit i Exodus, ale po tomhle "opusu" jsem si to rozmyslel. A přitom můžeme vidět, že tady tenhle škvár má 93%, tomu říkám objektivita...“... celý text
— Jochen77

Zaváté cesty

„„Život nám musí občas připomenout, že ho nevlastníme, ale účastníme se ho. Dostali jsme ho a na nás samotnejch je, jak s ním naložíme. Jak odvážný budem, na co si troufnem a co oželíme. Svoboda je hlavně příležitost, která ale jde ruku v ruce se ztrátou. To my se rozhodujem, jakou životní variantu zvolíme.““... celý text
— nefernefer

Sestry

„Začátek velmi slibný - pohled do minulosti Servaze a procházení jeho prvního případu mě bavil a bylo to takové příjemné osvěžení. Pak ale přišel zase ten starý známý nedotknutelný jasnovidec Servaz. Kdybych knihy neposlouchala jako audio, asi bych tuhle sérii už odložila. Přestože jsem si u předchozích knih posteskla nad angličtinou pana Žáka, jeho přednes mi k této sérii seděl o trošku více než pana Schwarze. Trošku se bojím, jak to bude všechno pokračovat, protože zrovna u této série pro mě platí, že vysoká hodnocení nejsou úplně odpovídající :) A po tom závěru jen kroutím hlavou a protáčím očima, že je Servaz ještě zaměstnaný.“... celý text
— TessieB

V temnotě

„Super,čtivé,napínavé…už se těším na další dil“
— leniska6373

Bauhaus

„Britský kunsthistorik a výtvarný kritik Frank Whitford (1941–2014) popsal v knize Bauhaus (poprvé 1984) historii jedné z nejproslulejších škol výtvarného umění 20. století; historii, která trvala jen 14 let, ale i tak je Bauhaus dodnes pojmem; historii pestrou, bouřlivou, s mnoha zajímavými a výraznými osobnostmi, které na škole působily. Bauhaus vznikl v roce 1919 ve Výmaru, kde jej založil německý architekt Walter Gropius, jeho první ředitel. V roce 1925 se škola přesunula do Desavy (Dessau), kde pro ni byla postavena známá budova, která zde stojí dodnes. V roce 1932 se, to již pod vedením Miese van der Rohe, přesunula do Berlína, ale krátce poté, po nástupu nacistů k moci, byla 11. dubna 1933 násilně rozpuštěna jako "útočiště židomarxistického pojetí umění". Autor popisuje umělecký program školy od jejího vzniku až po zrušení, její problémy od financování přes vztah s veřejností a vedením měst a se sílícím vzestupem nacistů až po poměry na škole a vyučovací metody. Zachycuje umělecké osobnosti, které na škole působily – vedle Gropiuse a později Miese van der Rohe patří mezi nejvýznamnější Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Lyonel Feininger, László Moholy-Nagy, Gunta Stölzlová, Oskar Schlemmer či Johannes Itten. A nejednou šlo o osobnosti nejen originální, ale také velmi svérázné. Dozvíme se vše podstatné o vlivu Bauhausu na vývoj výtvarného umění, architektury, grafického, interiérového a průmyslového designu, typografie, módního návrhářství i uměleckého vzdělávání. Knihu doprovází 154 vyobrazení.“... celý text
— milan.valden

Řbitov zviřátek

„Asi je to už oficiální - King mě nebaví. Nelíbí se mi styl jeho psaní, nudí mě slovní průjmy postav. Můžete argumentovat, že by bez toho nebyla dostatečně nastavena atmosféra, ale já jsem přesvědčený, že by to šlo jinak. Řbitov mi přišel brutálně předvídatelný zhruba od poloviny knihy. Už pak jen vlastně čekáte, kterého ze členů rodiny se "to" bude týkat. Přitom se mi líbilo prostředí i staré indiánské tajemno, ale to tempo - vážně potřebuju tři strany textu o tom, jak postava přelézá plot? Asi to s Kingem nadobro zabalím, nesedíme si.“... celý text
— Atlantis

Pomocnice

„Psycho, ale ohrané“
— Aghatte

Veliká láska

„Na knihu jsem narazila omylem. Byla v knihovně vyřazená a líbil se mi její titul. To jsem ovšem nečekala jaká Veliká láska mě čeká. Žádná romantika a miliskování. Hluboké čtení o vynikajícím skladateli, pianistovi a výrazné osobnosti naší české kulturní historie minulých století jejíž tvorba přetrvává do dnes. Tato rapsodie o životě Smetany líčí především jeho lásku k vlasti, národu a českému jazyku. Vlastenectví té doby je nepředstavitelné dnešnímu způsobu života. Děkujeme za něj. Kniha je čtivá a poutavě psaná. Nehodnotím její autentičnost, ale krásu slova autorova a významnost Smetanovy osobnosti pro naše dějiny.“... celý text
— regulax

Vybarvuj!

„Narozdíl od Nalepuj! synovy nějakou dobu trvalo, než vybarvování přišel na chuť. I když jsme začali někdy ve dvou a čtvrt, dokončili jsme cca po půl roce. Až přišel správný čas, syna opravdu bavila a navíc jsme skvěle procvičovali barvy. Urcitě doporučuji. Jako všechny sešity z této série obsahuje papírovou stírací tabuli na vodní fixy a diplom.“... celý text
— angloumene

Kočovný biograf pana Saita

„Po dlouhé době kniha, která mě vtáhla do děje. Ze slunného, zpoceného a živého Buenos Aires se brzy dostáváme na chladný a izolovaný ostrov Upper Puffin. Jak kdyby autorka chtěla vzdát hold jihoamerickému realismu, ale pak nás se svým kouzelným příběhem rychle přenesla do zcela kontrastního prostředí. Příběh je také o tom, jak nám dokáže změnit život i podpora jednoho člověka a že z dětské obsese se může vyklubat velký dar a celoživotní vášeň. Kromě Fabioly a její dcery Lity je v románu plno dalších postav. Obvykle v takových příbězích ztrácím brzy přehled a postavy se mi pletou, ale tady se mi nestalo a užívala jsem si i vedlejší příběhy. Ráda se ke knize zase za pár let vrátím.“... celý text
— MartinaGita

Ostrov

„85% Tady to bylo o nervy: Vyrazil jí dech. Podlomily se jí nohy. Nebyl to tak podařený kopanec, jak si myslel. Heather to ustála. Jacko se sklonil, aby zvedl svou enfieldku, a nevšiml si, že od ní přichází druhá rána. Mačeta mu prořízla tvář a projela až ke rtům. Opět vykřikl, padl na koleno a šmátral po zemi, až našel pušku. Namířil ji na ni a stiskl spoušť. Nemohl se netrefit. _______________________________________________________________________________ Tady jsem se pobavila: "Nenadávej sestře." "Blbec je on!" řekla Olivia. "Omluv se, Olivie." "Ať se napřed omluví on." Za normálních okolností to mohlo trvat čtvrt hodiny nebo dvacet minut, ale dnes Owen prostě prohlásil: "Promiň, já to tak nemyslel." A Olivia odpověděla: "Promiň, já to taky tak nemyslela." Jako dvě zatracený děti na křesťanském televizním kanálu. _________________________________________________________________________________ Senzační návykový napínavý dobrodružný thriller s mnoha adrenalinovými zážitky. Mladá matka se dvěma nevlastními puberťáky, kteří ji příliš neberou se dostane do situace, kdy musí na malém ostrově bojovat o život s místními obyvateli, pro které zákon nic neznamená. Během toho se vyvíjí i její vztah s dětmi. Já jsem si čtení moc užila a vám ho doporučuji.“... celý text
— ArwenAragorn

Blue Lock 3

„Sám sobě se divím, že se tak bavím. Možná je to tím, že se sportovní mangou nepřicházím často do styku, ale i přes všechna klišé je za mě Blue Lock velmi solidní akční oddechovka. Ještě by to chtělo trochu míň kecat a budu spokojený úplně.“... celý text
— Atlantis

Cesta: Panda a dráček

„První knihu jsem nečetla,ale tento díl se mě moc líbil“
— evca7271