Nejnovější komentáře
Murtagh
„V záplavě současných moderních romantasy, v nichž jsou často i naprosto zbytečné erotické scény, působí nový přírůstek do světa dračích jezdců jako zjevení.
Maličký SPOILER: Scéna, kde na sebe dvě zamilované postavy jen hledí a plně jim dochází, co jedna k druhé cítí (a to se vší vahou předešlých událostí a citů), má v sobě mnohem víc náboje a napětí než desítky stran žhavé erotiky. I tady Paolini dokazuje, jak dobrým spisovatelem je v momentě, kdy pouhými náznaky dokáže říct tolik…
Je to nejdrsnější a nejdospělejší kniha z Alagaesie. Kniha, jež odráží nejen odlišnost hlavního hrdiny, ale i cestu, kterou Christopher Paolini od vydání Eragona ušel. Murtagh je více než vítaným návratem do světa populární fantasy série. Oproti sborníku Poutník, čarodějnice a červ, který působil spíš jako nepotřebný bonus, je tento silný román přesně tím rozšířením fikčního světa, v jaký fanoušci doufali. Christopher Paolini se v něm po sci-fi odbočkách vrací v plné formě a působí to tak, že ho psaní opravdu bavilo.
Vrací se ke starým známým zase o něco starší a zkušenější, ale stále neztratil nic ze svého spisovatelského umu, jehož základem je prostě vyprávět dobrý příběh. Dílo pečlivě připravuje podhoubí pro příští velké události, dokresluje jednu z nejlepších Paoliniho postav, a mnohé dřívější události ukazuje z trošku jiného úhlu pohledu. Zároveň ale nezapomíná na to nejdůležitější: bavit i svého čtenáře. Nutno dodat, že ačkoli je rozhodně lepší znát předchozí dění, dovedu si představit, že knihu by si mohl přečíst i někdo ságou nepolíbený, což je rozhodně plus. Nelze než román doporučit nejen všem fanouškům Odkazu Dračích jezdců, ale i těm, kdo mají rádi dobré fantasy.“... celý text
— Gustik5
Šikmý kostel 3
„Tohle je skutečně skvělá kniha. Škoda, že zde není pokračování až do dnešních dnů.“
— ivoiro
Chapadla Černé hvězdy
„Začátkem roku vyšla tato skvělá fantasy, sci-fi kniha od mé dávné kamarádky, která se také stala mou lektorkou tvůrčího psaní a já ji zbožňuji Terka píše fantasy knihy, ale jak sama říká, divné fantasy knihy Na svém kontě má už několik knížek, v osobním životě je učitelkou angličtiny na základní škole a děti ji mají moc rádi. Já se nedivím, když nás učí v kurzech, je naprosto skvělá!
Od malička miluji mořské víly a mořský svět, mimozemšťany a androidy, a Terezka mi tohle vše v této knize dala. Kromě mimozemšťanů. I když…
Ocitáme se ve světě, který je jakžtakž rozdělen na dvě části. Podmořský svět a svět na souši, které už moc nezbylo.
Vybrali byste si žít v moři, kde si lidé nechávají do těla vložit symbionty, kteří je změní v ryby, chobotnice, mořské panny a další mořské tvory? Nebo byste se přidali k robotstvu a stali se androidem, či byste se na souši přidali k druhé straně a prováděli výzkumy?
Každá strana má pro a proti, je jen na vás, co si zvolíte. Mně osobně se líbili androidi a život pod vodou, avšak to by bylo dosti náročné. Ale co není, že?
Příběh byl vyprávěn z pohledu více osob. Převážně dvou sester dvojčat. Dvojčata obecně mě vždy zajímala a fascinovala jejich spojením atd. Tady však máme pravý opak. Každé dvojče bylo úplně jiné a zároveň stále stejné. Dívky měly rozdílné názory ohledně života, který si zvolily, jiné pohled na postapokalyptický svět, v němž jsou nuceni žít, na rodinu a přátele…
Byla to moje první knížka od Terky Kadečkové a jsem nadšená a spokojená. Myslím, že Terezka má svůj opravdu osobitý styl psaní.
Kniha se četla velice svižně a nikde mě nenudila. Hltala jsem každé slovo.
Terko, přečtu si další svoje knížky a už se těším!
Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/“... celý text
— Schmetti
Heinovské noci
„Před dvěma dny uplynulo 82 let od doby, kdy nacisté vypálili Lidice, postříleli všechny muže, odvlekli ženy do koncentračních táborů a poslali děti na převýchovu nebo do plynu. Každoročně proto na mě v tuto dobu padne zvláštní smutek, a tak jsem se rozhodla, že si konečně přečtu Heinovské noci, které volají po vzpomínce a úctě k obětem. S opakujícími se refrény a motivy jsou navíc jakousi modlitbou či elegií, která zní v uších ještě dlouho po dočtení. Doporučuji všem, i nemilovníkům poezie. Verše jsou volné a psané velmi přístupně. NEZAPOMENEME...“... celý text
— dasa6360
Riskantní experimenty
„Nepříliš povedená kniha experimentů. Nechápejte to zle, tuhle knihu jsem četl už kdysi v tom správném věku a ze své nátury (miluju chronologii) jsem plánoval všechny ty experimenty postupně zkusit, ať můžu v knize pokračovat. Lékařské experimenty super, mozkové trochu zklamaly, ale od přírodovědeckých dál celá kniha selhává. Důvod? Náznaky jsou už u „mozkových experimentů“, kde potřebujete k provedení pokusu věci jako zamračený den nebo úplněk. Na to se ještě počkat dá, ale při představě že knihu dostanu na Vánoce a mám pak k nějakému pokusu shánět stínku nebo javorové semeno by se mi asi radostí notně protáhl obličej. Bohužel, kniha je v těchto „náročných“ požadavcích konzistentní; tím hůř, že někdy něco zapomene říct, sdělí nepřesně nebo všechno splníte a experiment stejně jaksi nefunguje (nebo mají možná čeští šneci na rozdíl od britských příliš tvrdé ulity, nevím).
Takže asi chápete, že mé dospělé já (stejně jako to dětské) se zaseklo na úplně stejných banalitách a místech; ona myšlenka knihy je hezká, ale jako celek to nedrží pohromadě (líp na tom snad jsou speciální tematické brožurky s pokusy, které vycházely později). Tak jsem si knihu alespoň přečetl; v současném věku už jsem stejně výsledky většiny věcí dokázal uhodnout. Bohužel se u těchto knih (DD, DV a další) dost opakuje humor, takže ho spíš trpíte než aby bavil. Osobně knihu vnímám spíš jako podprůměr a mám pocit, že celou tuhle sérii z nostalgie lehce nadhodnocuji. Ale třeba zrovna vám sedne!
Experimentální mišmaš, kde se dá najít pár zajímavých pokusů.“... celý text
— Morbidus
Had
„K Dagermanovi som sa dostal vďaka poviedke "Zabiť dieťa" z inej knihy, ktorá mi tam prišla najlepšia a preto som hľadal jeho ďalšie diela a v knižnici mali Hada a Popálené dieťa.
Začal som Hadom a musím povedať, že ma svojím štýlom veľmi zaujal. Síce vyhľadávam skôr vojenskú tématiku z pohľadu obetí, než vojakov, tu sú vojaci a zamestnanci kasárni ako Irena skôr čakateľmi (možno až pešiakmi v mašinérii) na niečo čo neprichádza (vojna) a tak bojujú s každodenným životom, nudou a hlavne strachom.
Hlavne druhá časť "Nemôžeme spať" nám predstavuje skupinu vojakov z jedného baraku, ktorý si počas prvých dní hovoria príbehy, ktoré zažili, aby dokázali zaspať. A potom sledujeme postupne v krátkych kapitolách jednotlivé postavy ako trávia následnú vychádzku, počas ktorej zvádzajú boje so svojimi formami strachu, alebo spomínajú na to, čo opustili. Takže sa nedá povedať, že diela nie sú prepojené (v jednej z poviedok "Nemôžeme spať" sa spomenie nepriamo postava a situácia z prvej časti)
Zrejme vďaka tomu, čo Dagerman v živote zažil je psychológia postáv ovládaných strachom dôkladná, hmatateľná a uveriteľná. O to viac v kontraste s tým, ako krásne, pútavo a umelecky opisuje (v slovenskom preklade) jednoduché veci, ktoré bežne vidíme okolo seba. Fakt nádhera a nečudujem sa, že bol považovaný za veľký talent.“... celý text
— krny
Veteráni
„Kniha, kterou bych asi, být mužem (ideálně takovým co prošel alespoň povinnou vojenskou službou), hltala o něco víc. Čtivé to je, o tom žádná, jen se mi to nedobře četlo. Lambertovo styl mi prostě zjevně moc nesedí.
"Vlastně celý život se nám násilím strká něco, o co nestojíme. Když to není válka, je to krize. Vždycky je to něco!"
"Ze všech mašinérií právě armáda je ta nejomezenější, nejneohrabanější a nejmarnotratnější v zacházení s lidskými hodnotami. Strhuje do svého chodu lidi statečné, poctivé a inteligentní právě tak jako hlupáky a lumpy."
"Tebe, Klikaři, ta vojna doopravdy udělala - a móc pěkně ses jí vyved!"
"Co to pro mne je, o jednu vraždu víc nebo míň? Nadarmo sakra nejsem bezvadně vyškolenej vrah."
"Jak padáme, snažíme se zachránit před znečištěním zbraně. Jak by ne - jsou to naši jediní spojenci proti smrti."“... celý text
— KaLiBi
Žeberův odkaz
„Váhal bych mezi 4 a 5 hvězdami, ale zase se mi líbilo, že tento díl byl více posazený do přírody (na to, že jsme na Šumavě, tak jednička ji kromě hlavní zápletky spíše ignorovala). Jedna z hlavních postav celkem v ději chybí a pátrání po ní je někdy zdlouhavé, ale bylo dobře popsáno a hlavně jsem spokojený za závěrečné vysvětlení a ozřejmení všeho. Dávalo to smysl. Oceňuji o něco vyšší kvalitu obrázků. Hezká kniha a těším se na finále.“... celý text
— Ristridin
Rozlučka na ostrově
„Zajímavý psychothriller od mé oblíbené autorky. Napínavý, čtivý. Doporučuji.“
— Líba.z.hor
Jedovatá stopa
„Pokud milujete knihy, které se odehrávají na starých anglických sídlech, ve starých dobrých časech, máte rádi špičkování mezi hrdiny, suchý britský humor vám není cizí a jste milovníky klasických anglických detektivek, opravdu si myslím, že se nemusíte bát.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.“... celý text
— Knižní střípky
Jsem ráda, že moje matka zemřela
„O Jennette McCurdy jsem nikdy neslyšela. Na tento román mě nalákala Karolína Skácelová z podcastu Knižní klub. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, byť se k ní už vracet nebudu. Ale rozhodně na ni nezapomenu. Doporučuji.“... celý text
— Edona
Dcera bohů
„Zaujalo. Netradiční fantasy. Drsná. Ale ubrala bych buď krutostí nebo romantiky. Přišlo mi to nevyvážené. Těším se na další díla autorky.“
— LenkaVes
Troufalá vášeň
„Jedine, co me na tom neskutecne vytacelo bylo jmeno Pike. Horsi jsem snad necetla. A tocilo me natolik, ze ma hodnoceni o hvezdicku min.“
— Kiwicatko
Rozpolcený
„Jsem překvapena, jak nízké hodnocení kniha má, protože mně to přišlo více než dobré.
Ros je skvělá policistka, které to nesmírně pálí a její parťák jí velmi dobře doplňuje. Celá série má stoupající kvalitu, každý díl (kromě 2) byl lepší než ten předcházející. Jako neříkám, že to nemělo nějaké mouchy, mělo, ale nebyla to nesmyslná a nelogická slátanina, jak u jiných knih.
Je mi líto, že série skončila, já bych si zase někdy něco s Ros přečetla.
Nesporná výhoda série pro mě byla i v tom, že knihy neměly přespříliš stran a zbytečná omáčka různých popisů krajin, lidí, údolí apod. se zde nekonala.“... celý text
— WaN635
Vinen či nevinen
„Tak mně se knížka moc líbila - i když konec bych taky úplně nebrala - a naopak jsem vítala, že nejsem moc unavována dostihy (jako v první samostatné knize Felixe Francise Spřízněni krví, kde mě fakt ty nekonečně vyjmenovávaní koně apod. dost unavovali). Plusem knihy je, že to není úplně klasická detektivka, je to NÁPAD - to oceňuji.“... celý text
— sarka0168
Neděle odpoledne
„Neděle odpoledne je depresivní čtení, tragický příběh jedné rodiny plný tajemství a nulové komunikace mezi jejími členy. Jak je možné navzájem zničit život nejen sobě, ale hlavně dětem. Od autorky bych rozhodně doporučila jiné romány.“... celý text
— Edona
Houbařka
„Musím zde vyzdvihnout přirovnání od čtenářky pani_ari. "Rodina, která je uvnitř prohnilá jako houba." Ke knížce, která popisuje houbaření a prohnilou dynamiku rodinných vztahů, to perfektně sedí. Ačkoliv se zde postupem děje odhalují hrozné skutečnosti, tak je příběh psaný tak nějak jemně. V průběhu knížky jsem měla několikrát chuť jít na houby, ale jinak jsem z knížky úplně unešená nebyla.“... celý text
— simcat13
Slimáci
„Začátek pro mě trochu rozpačitý, bez pořádného děje, ale v podstatě vzato, takhle horory začínají ... Poté již začala mít knížka celkem grády, můj první knižní horor tohoto typu, konec parádní vygradování. A popis některých scén, ufff. To opravdu oceňuji. Poslechnuto jako audiokniha, v době deštivých dnů před létem, kdy jsem velice často přeskakovala lezoucí slimáky, kteří tomu dodali tu správnou atmosféru :)))))“... celý text
— Karin92
Aristokratka ve varu
„Pokračuji v hodnocení prvního dílu s tím, že jsem do série zaujatý, porovnávám ji s filmem- teď už tedy jde o dva stejnojmenné filmy a třetí by měl být v produkci. Jak jsem psal na konci předchozího hodnocení, že jsem si převzal druhou knihu a za aktuální cenu okolo 200Kč mi stále přijde poměrně krátká- délka okolo 100 stran opravdu je pod mým očekáváním a nerozumím tomu, proč nešlo knihy pospojovat v delší celky a zůstat u méně dílů. Knihu jsem si spíše odkládal abych ji hned nepřečetl, i tak to bylo relativně rychle za mnou a nemohu říct, že by mi děj nějak fascinoval, zápletky nejsou špatné, humor je stále podobný a nedá se mluvit o nudě při čtení, ale přišlo mi to spíše jako výplň před nějakou další gradací ve kterou doufám a těším se na další díl, který má okolo 170 stran a věřím že sérii dočtu celou a budu moct ohodnotit celek. Zde dávám 3/5 bodů a doufám že níže již nepůjdu v dalších knihách.“... celý text
— Lukas4077
Kaikéjí
„Pokud to nevíte, knížka je klidným doplňkem k indickému eposu Rámájaně. Nepokrývá jeho děj, ale doplňuje ho o příběh jedné z jeho (vedlejších) postav, Kaikéjí.
Kaikéjí sledujeme od jejího narození, přes její sesterství, zasnoubení, manželství, mateřství, až k dramatickým okolnostem, které vedly k vyhnání jejího syna.
Knížka se mi líbila, dle mého se jedná o zajímavé doplnění chybějícího úhlu pohledu. Nečekejte mnoho akce či romance. Jedná se o prostý příběh ženy, která vzdoruje předurčením žen v dané kultuře a době.
Je to uklidňující četba. Přirovnala bych ji ke Kirké (M. Miller), ale ne k Achilleově písni (nečetla jsem ji, soudím podle toho, co jsem o ní slyšela).
Největší plus: donutilo mě to si vyhledat něco k indické historii, dozvěděla jsem se něco nového o tamních příbězích, zvycích, mytologii.
Co někoho může otravovat: in your face feminism (hlavní cíl Kaikéjí je pomáhat ženám) - mě ne že by to vadilo, ale nepřišlo mi to napsané adekvátně k příběhu.
Jinak ale vřela doporučuju, jedná se o novinku mezi mými oblíbenými. Určitě si přečtu její Goddess of the river.“... celý text
— sArKa236
Horkou jehlou
„Tohle může zažít jedině dobrodruh, který se do všeho vrhá po hlavě. A když navíc onen dobrodruh dostane talent na psaní od Pánaboha, pak je z toho takováhle knížka. I když je psaná s lehkou nadsázkou ( fakt je?), mezi řádky prosakuje varování pro budoucnost. Zároveň tu zaznívá i hodně skepse, že zlo, pocházející z bezohledné ziskuchtivé dravosti samo od sebe nikam nezmizí a nemůžeme počítat s tím, že přijde nějaký zachránce. Novodobé otroky děláme bezhlavým konzumem toho, co oni jsou pro nás přinuceni dělat. O těch rybářských lodách a zacházením s naverbovanými naivky jsem se dosud nikde nedočetla. To teda hledím....Děkuju za napínavé čtení a budu se těšit na další.“... celý text
— orinka3
Není to moje dcera
„Velice silné téma, nabízí spoustu otázek a zamyšlení, ale bohužel ani jedna z hlavních hrdinek mi nepřirostla k srdci. Nebo možná až moc problémů na jednu knihu /potrat, adopce, umělé oplodnění, poporodní deprese, rakovina maminky/ dělají příběh těžko uvěřitelný.“... celý text
— sikope
Ven z bludiště
„O pokračováních se často říká, že nejsou tak dobrá jako předcházející díla. A občas je to opravdu tak. Ale ne v tomto případě. Ven z bludiště má stejně jako Kam se poděl můj sýr? co nabídnout.
Pokud si totiž přečtete onen první díl a budete mít dojem, že nalezením nového "sýru" vaše cesta skončila, autor vás ve druhém díle snadno vyvede z omylu. Poukáže na to, že najít další "sýr" je sice fajn, ale když se dopídíte k tomu, že existuje i něco docela jiného, než jsou "sýr" a "bludiště", a následně to přijmete/získáte, pak jste udělali ještě větší krok vpřed!
Takže za sebe jsem byla nadmíru spokojená a doporučuji si k četbě tentokrát místo sýru připravit jablka.“... celý text
— Cara.17
Romance pro křídlovku
„wild koncept: místo toho že bude říkat jak je živ jí řekne ať teda taky neumírá a bude vystaráno
„Navždy mne bude víc o tu noc,
kdy jsem tě vyvolával z měsíčních par
a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar
něčeho, co už není, zatímco tys žila
a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már,
ne bludička, ne bysta náměsíčná bílá,
ale láska, jež v krvi žil a cév
divoce teplá.““... celý text
— RonnieSmithx
Mami, přidej! aneb Jak se (ne)stát supermatkou
„Tohle prožívá snad každá žena ,která chce být zároveň vzornou pracovnicí, manželkou a milující matkou. Jenom některá z nás to umí popsat a vydat knižně“... celý text
— asam
1793: Vlk a dráb
„Překvapení a doporučení.
Autora jsme neznali, o to víc překvapil. Líbilo se nám to oběma.
Pomalá, historická detektivka, ale přitáhne vás stejně jako současné scandi krimi.
Už jsme si sehnali další díl a vrháme se na čtení pokračování.“... celý text
— ČtemePodDekou
Zaklínač duší
„Tahle kniha byla moje druhá od tohoto autora. Téma nebylo špatné,ale ze začátku se to táhlo pak se to trochu rozjelo, několikrát jsem se ztratila v čase a v postavách. No nevím zatím sem tomuto autorovi nějak nepřišla na chuť určitě zkusim další knihy od tohoto autora a snad se mi budou líbit více než tyto dvě knihy co jsem do teď četla.“... celý text
— nikca1994
Protentokrát aneb Česká každodennost 1939–1945
„Dávám dobré tři hvězdičky za snahu a vložení dobových fotek.
Jinak bych tuto knihu možná i doporučila do základních škol, dětem, kterým učitelé předkládají jen data, by se tohle mohlo líbit, a mohly by si dané roky lépe představit. Je to jen takové klouzání po povrchu, jak už psal někdo pode mnou.. ale rozhodně věřím tomu, že děti, které by se chtěly dozvědět více, nahlédnou třeba do knih, které byly uvedené jako "použitá literatura".
Za mě dobré, ale opravdu jen dobré. Zase ale o něco lepší, než kniha "Byli jsme a budem.."“... celý text
— JointlieKat94
Tajemství červa
„Skvělá hororová povídková sbírka. Čtenář se dostane od chrámů v Egyptě přes hřbitovy a samoty v lesích až do rušných ulic. Je to netradiční a mě to velmi bavilo. Jedinou nevýhodou je, že povídky jsou si občas dost podobné a za mě je lepší si to dávkovat postupně, jež to číst na jeden zátah. Přeci jen, původně vycházely jako jednohubky a ne takto v souboru. Nejlepší byl Skrček a Bůh bez tváře.“... celý text
— Jaroushek
All you need is kill - Stačí jen zabíjet
„Mňa pravdupovediac nestrhol ani film. Cruise bol super, Emily Blunt nahodila závideniahodnú kondičku, vizuál parádny, CGI tiež, akcia robustná, masívny rozpočet sálal z každej druhej scény, scenár svieži a originálny, no napriek tomu ma film nebavil. Na mangu som sa tešil, ale pravdupovediac ma bavila menej, než film. Netuším, či za to môže fakt, že som mal zápletku o večne umierajúcom a večne sa do sveta živých opätovne vracajúcom vojakovi spätú s Cruiseom a Blunt, alebo je problém v niečom inom, ale skrátka ma to nechytilo. Nesedelo mi, že sci-fi bojová linka bola len maskovacím manévrom a v skutočnosti šlo o príbeh lásky. To mohol byť pozoruhodný nápad, avšak tento konkrétny príbeh lásky ma neoslovil. A chápem, že toto k Japoncom patrí ako Maine ku Kingovi, ale nepozdávalo sa mi, že 40-kilové „dievčatko“ je najväčšou bojovníčkou vo vesmíre. Je to počítačová hra, kde zomriete, ale o pár sekúnd môžete začať od nuly, poučiť sa zo starých chýb a na základe toho sa nabudúce dostanete o level ďalej, avšak túto absolútne nemáte vo svojich rukách a v podstate sa len pozeráte, ako hrá niekto iný. A to je nuda.“... celý text
— Ivan Kučera