Nejnovější komentáře
Šedé včely
„Andrej Kurkov je ukrajinský spisovatel, který se narodil v Rusku a který píše v ruštině.
Hlavní postavou je SERGEJ SERGEJIČ (50 let), který je rozvedený a má dceru. Je v důchodu, pracoval jako bezpečnostní technik na dolech. Žije na ukrajinském Donbasu, kde je válka. Žije v domě, poblíž bydlí jeho soused PAŠKA, jeho nepřítel z dětství, se kterým se setkává na kus řeči. Musí být velmi obezřetný, protože se nachází v tzv. šedé zóně, z jeho místa je slyšet střelba a výbuchy a je to velmi nebezpečné místo, ve kterém zůstal bydlet. Všichni lidé se z vesnice odstěhovali, zůstali jen Sergej a Paška.
Sergej je včelař a miluje včely celou svou bytostí, udělal by pro ně první a poslední. Po čase se rozhodne vyjet kvůli včelám se svým zeleným žigulíkem a putuje přes několik hraničních přechodů, dostává se na jedno místo na Ukrajině a následně se dostane na Krym, kde chce navštívit včelaře, který je Tatar, se kterým se v minulosti seznámil na jedné výstavě.
Sergej doma a také na svých toulkách zažívá různé příhody, setkává se s mnoha lidmi včetně vojáků. Líbilo se mi, že pokud se dopustil nějakého přešlapu, tak vždy kápnul božskou a přiznal se. Přemýšlí nad životem a nad situacemi, které prožívá. Dokáže pomoci lidem, když jej požádají o pomoc. Zajímavé bylo pro mě také to, že spal na včelích úlech, což podle jeho tvrzení přinášelo blahodárný účinek pro lidské tělo. Dokonce i jeden gubernátor k němu jezdil do vesnice, aby si poležel na úlech. Sergejovi se často zdají sny, které jsou zajímavé.
Přestože probíhá válka, nalezneme v knize černý humor. Je to příběh ze života a čtenář se dozví hodně informací z této oblasti, včetně krymských Tatarů a také o lásce a péči o včely. Nedovedu si představit, že někteří lidé zůstávají bydlet v oblastech jako je Sergej, kdy jim hrozí bezprostřední nebezpečí života. Musejí se postarat sami o sebe, jsou bez elektřiny, jídla nemají nazbyt a poštu dostávají zřídkakdy. Z druhého hlediska asi chápu, že je těžké opustit svůj domov, ve kterém člověk dlouhá léta žil a ke kterému má citové pouto a nechce jej opustit, i když ví, že je to nebezpečné.
Knihu jsem si rozložil do více dní, je docela obsáhlá. Celkově se kniha četla dobře. Na zadním přebalu je uvedeno, že autor je přirovnáván k novodobému Bulgakovu nebo ukrajinskému Murakamimu. Takové přirovnání bych sice nepoužil, ale nicméně si myslím, že kniha stojí za přečtení.“... celý text
— Marekh
Zapomeňte na neděli
„Nemohu jinak. Po přečtení jedno dlouhé, tiché, bolestné AAAACHH.
Ach, to byla KRÁSA!
Tato knížka mě zaujala svou nádhernou obálkou s dominantní růžovou hortenzií už před svým vydáním. Tehdy jsem ještě netušila, že hlavní hrdinka, mladičká Justine, pracuje v domově důchodců Hortenzie. Navíc, dost překvapivě, má svojí práci se starými lidmi ráda. Dokáže naslouchat vyprávěním starých obyvatel a objevit tajemství životů, které by jinak byly už zapomenuty. A právě příběh skoro stoleté Hélèné se pokusí zaznamenat.
Dvě dějové linky čtenáři více přiblíží život nejen Hélèné, ale i ošetřovatelky Justine. Kniha je plná protikladů, na stránkách se střetává mládí i stáří, láska i nenávist. Stránku za stránkou se odhalí nejedno tajemství. Plná tajemství je i Justine, která na první pohled působí jako svědomitá, chápající, naslouchající a na svůj věk až usedlá. V osobním životě však potkáváte dívku, které chybí její bezstarostnost a snaží se dohnat všechny radosti mladých.
V knize je plno momentů, kdy zatajíte dech, utřete slzu nebo máte husí kůži. Autorka má tak melancholicky líbivý styl psaní, který na jednu stranu ukolébává, ale na druhou otevírá mysl a nutí k zamyšlení. Zapůsobily na mě pasáže s výčty popisů nasekaných za sebou v rychlém sledu jednoho odstavce, že nestačíte ani vydechnout. Dále všudypřítomný racek a odhalení tajemství havrana, tajemné osoby, která volá z domova důchodců příbuzným, že jejich blízký zemřel, přestože to není pravda. A to vše dělá jen proto, aby se na staré opuštěné obyvatele v neděli nezapomnělo. Krásná tečka za krásným příběhem.“... celý text
— libuse6749
Sestřičky a jejich tajná přání
„... další krásné příběhy našich sestřiček. Důležité pro mě je, jak už v dalších komentářích zaznělo, neztrácím se v postavách. Každá sestřička má svůj osud a každá je mi blízká. Krásná série“... celý text
— VladkaBU
Šepot kouzel
„Pěkná obálka i příběh,který nutí číst dál a dál..jen škoda,že ještě není pokračování)“
— essene
Zubař
„S chutí jsem se pustila do nové série od pro mne nového autora. Začátek byl fajn, nesporně nezvyklý kriminalista působící v Bristolu a zajímavě se rozvíjející zápletka.
Na jednu stranu se autor snažil co nejvíce poinformovat o Aspergerově syndromu, konkrétně jaké možnosti a jaký potenciál právě pro jeho knižního hrdinu má, a naopak jaká úskalí a nepříjemnosti to přináší pro něho samotného a - zejména - jeho okolí (nejbližší a spolupracovníci).
Pořád se nemohu zbavit dojmu, že na postu hlavního policejního vyšetřovatele vražd je Asperger hodně na obtíž - pro spolupracovníky a svědky (pochopitelně i pro nadřízené a pachatele, ale tam je to už obecně víc v pohodě ... štvát je). Špatně spolupracuje, nemá jakékoli sociální návyky, empatie mu chybí (přesto ho autor často nechává "číst" jeho protějšky, což je dost sporné, že to opravdu funguje). Lepší by byl v druhé linii, ne přímo styčné se svědky a vyšetřovanými (ale zase by to vyžadovalo být po boku někoho, kdo mu rozumí a věří jeho analytickému úsudku...). Tady i on občas udělal chybu, na něco zapomněl, např. červený jaguár byl zmíněn mnohem dříve, než se s tímto autem začal vůbec vážně zabývat.
Samotné vyšetřování, záhy odsunuté na druhou kolej až úplně zapovězené Crossovým nadřízeným (jiný úkol ale nedostal?), se uprostřed knihy neposouvá vůbec nikam, velká nuda, teprve v samotném závěru se to rozjede.
Pár nejasností přitom stejně zůstává (ohledně viny při nehodě, schopnosti druhého pachatele provést brutální vraždu apod. - ostatně i sám fakt, že MacDonaldovi za svůj produktivní život měli v náhradní péči přes 80! dětí, přitom on jako vrchní komisař nebyl prakticky doma a dětem se věnoval jen velice omezeně, mi připadalo hodně na hraně uvěřitelnosti.
Nakonec tedy trochu nadsazuji hodnocení, hlavně pro srovnání s předchozí přečtenou britskou detektivkou rovněž nového autora, z exotičtějších končin, kterou jsem dočetla jen stěží (Zátoka).“... celý text
— soukroma
Schizofrenické evangelium
„Nelze prý jinak než Bohumila Hrabala milovat nebo nenávidět... Na "Schizofrenické evangelium" ho musíte milovat opravdu hodně... :-) Z mé strany další malý skvost, ve kterém se člověk dozví o strýci Pepinovi skoro víc, než je zdrávo, tak byl upovídanej... :-) Nejvíc se mi líbil "Kain" a samotné "Schizofrenické evangelium"... Doporučuju, ovšem nikoliv na první seznámení s mistrem... :-)“... celý text
— Hanina61
Nebe nad Perninkem
„... na malou chvilku jsem tak trochu doufala, že by to mohlo být pokračováním Chaloupek, ale s prvními řádky jsem byla vyvedena z omylu. Jiná doba, jiné postavy, ale stále Krušné Hory. Nádherný popis přírody a lásky obou hlavních hrdinů ke Krusným Horám mě posouvali příběhem postupně dál. Mně se kniha líbila.“... celý text
— VladkaBU
Žiju bez dětí
„Zajímavé příběhy ze života několika žen spojené s jejich pohledy na mateřství. Osobně jsem asi čekala v rozhovorech větší důraz na postoj k mateřství, než na zbytek života, ale chápu, že pro určitý kontext to je nutné...myslela jsem však, že se dozvím více. I tak to ale bylo docela fajn, zajímavé životní příběhy. Některé mě bavily více, jiné méně.“... celý text
— Petra00
Poslední, kdo zůstal
„Toto je už myslím má třetí kniha od autora a musím říct, že jeho styl mi asi úplně nesedl. Nevím proč, ale jeho knížky pro mě nejsou nic extra, spíše průměr. Toto jsem si velkou část čtení myslela i u této knihy, navíc nemám moc ráda duchařiny, konec to ale zlepšil. Celkově to byla fajn promyšlená záležitost, u které jsem se často i bála.“... celý text
— Petra00
Kouzlo druhé šance
„Líp bych to nenapsal. Na příběhu se mi nejvíc líbí, že Zar už přestává být zlý a spojí se znovu s Čárou v boji proti jezinkám. Na konci je příběh i dojemný. Knihu jsem si půjčil v knihovně a už jsem zvědavý na další díl. Cressida Cowellová umí psát fantasy pro děti, které si rádi přečtou i dospělí.“... celý text
— StateOliver
Za zamčenými dveřmi
„Bohužel se asi neubráním srovnání s Pomocnicí, která byla o trochu lepší, ale i tak mě tahle knížka hrozně bavila a konec mě překvapil.“
— Petra00
Tanečník
„Tohle bylo opět něco neskutečného. Vůbec nechápu, proč jsem s knihami od tohoto autora čekala tak dlouho. Ve všech ohledech je to prostě dokonalé. Moc se mi líbí, jak si autor dává záležet se všemi detaily, provází nás celým vyšetřováním a nevynechá jedinou maličkost. A když už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že jste totálně vedle. Deaver vždy dokáže vše otočit o 180 stupňů a dokonale tak rozbije celou vaši teorii. A nejlepší na tom všem je, že i přes všechny kotrmelce to zapadne na své místo a vám nezbývá nic jiného, než zírat s otevřenou pustou. S nadšením očekávám další díly a jsem moc zvědavá, jak se vztah mezi Lincolnem a Amélií bude vyvíjet. A vlastně celá ta jejich parta mi přirostla k srdci!“... celý text
— dencazrnu
To mi zaplatíš
„Jak ja jsem rada za ten konec!! Skvelej pribeh, pekne napsany, par postav teda prisernych...docela dost nez par, haha. S autorkou se doufam setkam casteji.“
— Kira747
Na druhý pokus
„Jedním slovem skvělé“
— Rapeh
Olomoucký bestiář
„Tak tuhle audioknihu jsem si hodně užívala a měla jsem k tomu i mapu. Příjemný hlas.“
— S.sidi
Vytoužená smrt
„Nejsem znalec Fawleyho série a toto (zatím poslední) pokračování bylo moje první. Každopádně nebude moje poslední, protože se četlo velice dobře.
Cara Hunter zalidnila svou knížku dostatečným počtem policejních seržantů, takže považovala za nutné na začátek příběhu umístit krátký přehled kdo je kdo. Popravdě nechápu proč, protože se v postavách zorientujete po pár stránkách a další už nepřibudou, a ty krátké charakteristiky jednotlivců jsou vesměs k ničemu. Autorka se s tím nicméně nepáře a hned na první straně nasadí vyrovnané tempo v nejlepší tradici britské detektivky. Jeden mrtvý muž v kuchyni jí tak stačí na celou knihu a my můžeme krok po kroku rozkrývat tajemství, která ho opřádají. Vyšetřování probíhá ze čtenářského pohledu téměř v reálném čase, čemuž Cara Hunter vydatně napomáhá formou, kdy jakoby přetiskuje v knize emaily, výstřižky z novin, vedené rozhovory, a dokonce i přepis několikadílného televizního dokumentu. Ze začátku to působí nápaditě a příběh to opepří, později to je ale spíše na škodu a naopak to rozmělňuje.
Jak jsem napsal na začátku, neznám předchozí díly, ale podtitul "Případy inspektora Fawleyho" mi nepřipadá moc výstižný. Fawley sice za případ zodpovědný je, na jeho vyřešení má ovšem pramalou zásluhu a nebýt zbytku týmu a notné dávky šťastných (a značně nepravděpodobných) náhod, pravděpodobně by ani vyřešen nebyl.
Jakkoli tahle knížka Agathu Christie z trůnu královny detektivek nesesadí, je to rozhodně vykročení správným směrem a ukazuje, že je možné se obejít bez hektolitrů krve a přesto napsat napínavý příběh. Leč souhlasím s ostatními, že český název knížky je úplná blbost...“... celý text
— work
Tři drobné chybičky
„Upřímně tento díl se mi hodnotí velmi těžce. Už v předchozím díle jsem měla celkem problém s tím, že erotické scény byly ve větší míře a děj byl upozaděný. To jsem ovšem netušila, co mě čeká v dalším díle. Tady bylo tolik erotiky, že jsem v jednu chvíli měla strach, že snad budu číst jen o tom jednom a nedozvím se vůbec nic okolo. Naštěstí, když jsem se prokousala scénou v klubu, pak už to bylo lepší, ale celkově tady toho už bylo fakt příliš na úkor příběhu. A je to hrozně velká škoda, protože autorka ukázala, že i ten děj umí napsat :-) A další velký problém byl, že jsem si vůbec nemohla zvyknout na Josepha. Velký věkový rozdíl mezi postavami mi celkem vadil a hrozně dlouho jsem tomu celému nějak nemohla uvěřit. Každopádně když jsem si přestala Josepha představovat jako padesátiletého páprdu v tygří košili (nevím, proč to ve mně tolik evokoval), už to pak bylo lepší. Doufám, že v dalším díle se ubere trochu erotiky, přidá se více příběhu a bude to fajn. Protože první díl byl úplně super a pořád doufám, že autorka napíše v tomto duchu další díly..“... celý text
— dencazrnu
Babička drsňačka
„Knihu jsem si půjčil z knihovny a velmi se mi líbila. Byla hodně vtipně napsaná, ale i dobrodružná a dojemná. Ben byl přibližně v mém věku, takže jsem ho asi ve všem chápal. Jsem rád, že si nakonec s babičkou rozuměl. Knihu bych doporučil všem dětem, co rády čtou.“... celý text
— StateOliver
Mezi koly
„Moja druhá kniha od Dicka a znovu paráda. Škoda, že dnes sú jeho knihy skôr "retro". Našla som ju v knihobudke a díky bohu za ňu...“
— Daura
Candy
„Knihu jsem našla vystavenou v knihovně a zaujala mě obálka a hodnocení. Bohužel obsah už moc ne.Nějak mi ty myšlenkové pochody postav nedávali smysl, bylo tam mnoho postav, které mě vlastně nezajímali (příprava půdy pro další dily?) a celkově to nemělo šťávu. Do předchozího dílu ani dalšího se pouštět nebudu.“... celý text
— Toledo
Prázdné křeslo
„Možný spoiler:
Do severní Karolíny přijíždí Lincoln Rhyme se svojí parťačkou Amélií Sachsovou, aby se zde Lincoln, kvadruplegik, podrobil operaci, která by mu mohla pomoci navrátit částečně hybnost. Než však na operaci dojde, přichází do nemocnice šerif a prosí Lincolna, aby se ujal jeho případu, jednoho zabitého chlapce a dvou unesených dívek. Vše podle policie má na svědomí chlapec s přezdívkou Hmyzoun, protože má tělesné postižení a je to zapálený entomolog. Lincoln se ujímá vedení šerifova případu s Amélií a Hmyzoun je nakonec dopaden, což byla Lincolnova úloha. Zdánlivě jasný případ Hmyzouna se však nejeví jako zcela jasný právě Amélii a protože se s Lincolnem v tomto případu rozchází v názorech, je nucena sama začít pátrat na vlastní pěst, jak jí radí intuice. Lincoln se tak musí znovu pustit do pátrání, ovšem tentokráte stojí Amélie na opačné straně. Jen jeden z nich může vyhrát a co je důležítější, jen jeden z nich má pravdu. Lincoln je tak nucen pohlížet znovu na ještě jiné aspekty případu a vypátrat, co se vlastně v tom šerifově městečku stalo, kdo za čím vězí, protože zcela jasný případ je vše, jen ne zcela jasný. Na světlo začnou vycházet nové okolnosti případu. Tento díl snad předčil i Tanečníka. Tipy na pachatele jsem měl, ale ten konec byl fenomenální, ale jiný, než jak na základě autorem bočně hozených udiček, se původně jevil. Konec je kdo z koho, zvrat na zvrat. Brutalita zde není, ale zápletka je tak brilantní, že čtenáře udrží v napětí od začátku až ke konci knihy, protože čtenář se musí dozvědět, jak to nakonec vše bylo, co, kdo a proč. Jeffery Deaver se pro mě stává po tak mém oblíbeném Timu Weaverovi, další thrillerovou jedničkou. Ještě, že mám tuto sérii celou, zcela jistě si ji celou přečtu. Jasných pět hvězd a doporučení. Smekám před autorem za ty jeho brilantní zápletky a zvraty na mnoha místech. :-) Maximální spokojenost.“... celý text
— Elapheg
Konec stárnutí - Proč stárneme a proč už nemusíme
„Asi jsem měl od knihy příliš velké očekávání a je pro mě zklamáním. Autor je vědec a výzkumník a podle toho je i kniha napsaná. Sám to v závěru knihy píše. Z knihy Cirkadiánní kód si pro zdravější život odnáším mnohem víc.
V této recenzi velmi přesně popisuje mé pocity z knihy, tak je tu nebudu opisovat:
https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/agitka-za-gmo-ockovani-a-led-osvetleni-95938“... celý text
— Pito_
Komiks pro Ukrajinu
„Komiks pro Ukrajinu je souborem 15 povídek nejúspěšnějších kreslířů světa. Překvapilo mě, jak rychle jsem vždy byla v příběhu. Povídka na pár stránek, ale úplně stačí pro vystižení problému. Přesto je to až příliš krátké. Trochu víc stránek by bylo lepší.
Válka je nesmyslná věc. Je to boj velikánů o moc. Ale ve výsledku nikdo nevyhraje. A nejvíc prohrajou a přijdou o všechno obyčejní lidé. Děti, ženy i muži. Musí si hledat útočiště, přijdou o své blízké, mají jen naději, že se jednou opět setkají.
V jednotlivých povídkách je ukazané, jak mohou být zkreslené informace médií, jak ničí životy obyčejných lidí a jak se to pak děsně pomalu dává zpátky do pořádku. Zpustošená země se jen tak hned nezvedne. Mrtvé životy nikdo nikomu nevrátí.
Ilustrace jednotlivých příběhů jsou nádherné. Opravdu je vidět, že jsou to ti nejlepší. To byl opravdový zážitek. Jeden příběh byl úplně beze slov a vůbec to nevadilo!
Nejvíce mě z povídek zaujaly kresby Cena války, Semínka naděje, Mluvit s kopcem. Zaujal mě celý komiks a hlavně myšlenka, proč vznikl. Peníze z prodeje půjdou na pomoc Ukrajině. Musíme si uvědomit, že nikdy nevíme, kdy se to může stát nám. :(“... celý text
— EvikU.
O starém Řecku ve výtahu
„História Grécka podaná nám laikom. Autor s neznámou osobou zostane zaseknutý vo výťahu. Na otázku, že čo robí, odpovedá, že je archeológ. A potom už len rozpráva v stručnosti dejiny Grécka. Neznámy človek sa ho vypytuje, niektorým veciam nerozumie, ale zaujíma ho to, je tak trochu otravný, prekážal i mne. Inak kniha je dobrá, autor sa snaží podať dejiny Grécka v krátkosti so zreteľom na jednoduchosť, jasné podanie pre laikov, a bez zložitostí, popularizuje archeológiu a vzbudzuje záujem o staroveké dejiny, čo sa mu aj darí. Vysvetľuje nám čo je aj archeológia a rozpovedá nám, ako to bolo s tými gréckymi vojnami a nájdenými črepinami nádob, trochu zabŕdne aj do mytológie.“... celý text
— Peter73
Mrchožrout
„Možná to vypadá jako jedna z dalších obyčejných detektivek, ovšem to by Timothy nesměl být kanibal! Od FBI nedostává výplatu, ale odsouzence k smrti na večeři :-) To si myslím, že může být velké lákadlo pro milovníky pěkně krvavých thrillerů a detektivek. I samotný příběh mě bavil, bylo to promyšlené a o zvraty zde nebylo nouze. Já jsem částečně odhadla, co se tady děje, ale samotného pachatele podle mě dokáže trefit málokdo. Upřímně se však přiznávám, že Timothy byl na mě tak trochu moc. Místy se mi v knize opravdu dělalo nevolno a v tomhle asi nejsem úplně cílová skupina. Každopádně po dějové stránce to bylo velmi povedené a určitě si přečtu i druhý díl, na který se moc těším :-)“... celý text
— dencazrnu
Čtvrté křídlo
„Důležité je, nedat na ten hype kolem a nemít očekávání, pak se to dá hodnotit jako dobrý příběh. Od začátku jsem měla dojem, že tohle už jsem někde četla. A ten pocit po celou dobu čtení nezmizel, jen pod náporem akcí zeslábl. A taky draci! Těm člověk prostě odpustí všechno. Jsou jako obvykle chytří, sarkastičtí, plní emocí a občas i vtipní. Kdo ovšem není ani trochu vtipný, je hlavní hrdinka Violet. To je tedy neskutečný fakan, tatínkova holčička. Naprosto nechápu, proč zrovna ona je středobod děje. Její charakter je více než proměnlivý, slušně řečeno. To její kamarádka Rhiannon, to je taková klidná síla. Aha, tak právě jsem si odpověděla. S Rhiannon by nebylo tolik akcí a pravděpodobně by děj nebyl tak napínavý. A Xaden? Já to fakt nechápu. Nepřístupný, namachrovaný velitel a sotva se objeví zrovna Violet, je z něj koťátko. Tak snad autorka ví, co dělá. Určitě ví, co dělá. Čtení je to opravdu napínavé, zábavné a hodně, hodně čtivé. Pokud se vám nebude líbit ta lidská svoloč, tak draci to určitě zachrání. A ten konec? Ať čekáte cokoliv, tak tohle určitě ne, pokud nejste Sherlock.“... celý text
— mnohoknih
Na pokraji sil
„Za mě velmi povedená kniha, která mě pohltila už na samém začátku. Díky svému rozsahu a krátkým kapitolám se dá přečíst za dva večery a věřím, že to i pro vás bude napínavé čtení od samého začátku. Velmi se mi líbilo, že se v knize střídaly pohledy z přítomnosti a minulosti a příběh se tak velmi pěkně proplétal. Samotného pachatele jsem lehoučce tušila, ale závěrečné rozuzlení mě i tak dost překvapilo. Určitě to není jeden z nejlepších thrillerů, co jsem četla, ale mě se kniha hodně trefila do nálady a s klidným svědomím ji doporučím dál. Od autorky mám nepřečtenou ještě jednu knihu, takže se do ní určitě v dohledné době pustím.“... celý text
— dencazrnu
Růže v zimě
„Pro romantiky jistě dobré počtení Panna a Netvor alias Zorro mstitel. Banditi tam taky byli jenom chyběli indiáni.“
— Paulika419
Gazely
„Konečně jsem knihu přečetla. Není to zrovna příběh oplývající nějakými hlubokými filosofickými myšlenkami, ale je to prostě jednoduché oddychové čtení. Místy mi přišel příběh trochu zdlouhavý, ale nebylo to tak hrozné. Určitě si své čtenáře najde.“... celý text
— Terusha003
Nevrlý Ruda
„Ke knížce jsem se dostala jako slepý k houslím. Půjčili jsme si jí v knihovně. Je to snad nejkrásnější dětská knížka, kterou jsem kdy četla. Nádherná myšlenka“... celý text
— Zozol.ka