Nejnovější komentáře
Baťovský Zlín – Mladé ženy
„První kniha dnešní ředitelky Nadace Tomáše Bati popisuje, jak v Baťově škole práce od roku 1929 vychovávali Mladé ženy pro praktický život. Absolventky BŠP byly sebevědomé, samostatné, pracovité a díky tomu velmi žádané nevěsty. Na internátech pro ženy se ve Zlíně naučily vše potřebné pro život - jak být finančně nezávislé na rodičích a partnerovi, jak být úspěšné a šťastné v práci i osobním životě, jak vytvořit harmonický domov pro partnera a děti. Velmi inspirativní, bohužel těžko sehnatelná kniha vyšla v nákladu pouhých 200 ks. Autorka plánuje nové vydání.“... celý text
— Bicanpavel
Krvavé stíny
„Je videt, ze autor ma proste tohle tema rad a vicemene jej variuje ruznymi pricinami, konecny zvratovy dovetek je zrejme taky jeho modus operandi. Mne to ale vlastne bavi, je to dobre promyslene, v nejake momenty je to pro me asi plossi a fantasknejsi, nez bych preferovala, ale bavi me to. U knihy jsem se nenudila, zvladla bych ji mene drsnou a krvave explicitni, ale i tak byla opet super. Bala jsem se u ni, zajimala me a nezklamala.“... celý text
— tereziehl
Na divokém venkově
„Neurazí ani neoslní, taká stand-up comedy show, keď sa vás slečna, ktorá by mohla byť vašou dcérou, snaží presvedčiť, že je nad vecou. Ako audio na kratšiu cestu to bolo celkom fajn.“... celý text
— tlllk
Temný les
„Druhá kniha této trilogie by mohla být de facto i její závěrečnou s jakože happy endem. Oproti předchozímu dílu se tady více mluví a politikaří, nicméně i milovníci vědy a fyziky si opět přijdou na své. Zaujal mě zejména samotný koncept kosmické sociologie a její aplikace v samotném ději, kdy jsem se neustále nemohl ubránit dojmu, zda se podobného až filozofického diskurzu dočkáme ještě za našeho života nebo ne.“... celý text
— iam.sokol
Malý život
„Malý život, kniha od autorky, jejíž jméno si zaboha nedokážu zapamatovat, začíná jako epizoda z Přátel, pokračuje jako kompilace podcastu Opravdové zločiny a na konci vás totálně rozloží.
Jude St Francis, hezký tajnůstkářský mladík s bolestivou minulostí, je jedna z nejlepších postav, se kterými jsem se setkala.
Mimochodem, při čtení mě napadlo nové téma Čtenářské výzvy: Kniha, která mi způsobila trauma.“... celý text
— Durancie
Pád do reality
„Sedem rokov. Sedem dlhých rokov. Nie v Tibete, ale v čakaní na druhú sériu Kladiva na čarodeje. Pokračujeme presne tam, kde sme prestali. Felix je na vesmírnej stanici, Klaudia v bare naložená v alkohole, Walter vo vedení vatikánskeho komanda a Vincenc - Vincenc je mŕtvy. Nová, silnejšia a lepšia mágia je všade naokolo ale najmä v Prahe.
Kniha začína pomaly, znovuspoznávame sa so známymi postavami, teda aspoň tými živými, a so situáciou, ktorá pol roka po zakončení Posledního stadia nastala. Klaudia a Walter získavajú na plasticite, majú omnoho väčší priestor ako v prvej sérii, menia sa z figúrok na charaktery. A kniha postupne zrýchľuje, posledná stovka strán je jedna frenetická apokalyptická jazda, kde len otáčate strany aby ste to stihli dočítať, než o siedmej ráno musíte ísť do práce.
Martina a Jiří odviedli skvelú prácu, rozostavili figúrky na šachovnici, predstavili kladné postavy aj záporákov a ja len netrpezlivo čakám, čo s nimi budú robiť. Dúfam, že nie sedem rokov.“... celý text
— Alfimaster
Strom čarodějnic
„Tak víc mě bavila dějová linka s Grace.
I když ty ženy v té době to měly těžký, rodily jak na běžícím pásu, buď zemřely při porodu, nebo se děti nedožily roku.
Bylo mi líto Grace, že byla tak hodná, snažila se všem pomoct a nakonec byla ta nejhorší.
Linka se Selenou byla do půlky knížky nudná, bohužel.
Pak to bylo zajímavější, ale z minulosti to bylo lepší.“... celý text
— Leena
Tajemná modelka
„Kniha nepostrádá zajímavé, poetické momenty. Ale jinak tomu chybí hloubka, uvěřitelnost a vlastně jakýkoliv vývoj. Potkají se v mlze, pak k němu dochází na sezení, jako modelka. Samozřejmě se zamiluje - ačkoliv se nestane nic, co by zrovna k němu mělo podobné city vyvolávat. Je nepředvídatelně náladový, nepříjemný až bezohledný. Střídavě na ni štěká, nevšímá si jí nebo se na ni naopak dost nevybíravě vrhá. A to bez ohledu na její pocity, nebo postoje. Prchala bych od takového chlapa co nejdál.“... celý text
— Senza Jenka
Nevhodné chování
„Průměr - on je Hollywoodský sen každé ženy a smrt jeho bratra-dvojčete jím silně otřásla. Novopečená uchazečka o místo řádné agentky filmově hvězdy mu má dělat chůvu - doslova stín. Křížence mezi au-pair, bachařem a posluhovačkou. Samozřejmě podlehne jeho kouzlu a šéf ji vyhodí.
Hvězda jde do sebe a požádá ji o ruku. Šéf ji vezme zpátky a bulvár plesá. Chybí mi pár stránek, ale je to rychlé, trochu povrchní a vlastně i dost otřepané.
Dá se.“... celý text
— Senza Jenka
Píseň o čápu a velbloudovi
„Zapeklitá kniha, snažím se jí dát ještě šanci, ale ale. Těch ale je tu nějak moc. Za prvé přímá řeč nemá v některých částech (očividně cíleně) uvozovky, což je podle mého názoru zvěrstvo u jakékoli knihy. Dál mi tu chybí atmosféra, kterou tolik oplývají knihy slavných sester Brontëových, jež údajně byly inspirací pro tuto prapodivnou píseň. Ovšem ty nesázely text bez ladu a skladu a neorientovaly se tolik na smrt; z jejich děl (melancholickým kulisám navzdory) ve výsledku sálá život. Zde autorka spíš zpívá jen o té smrti (až patologicky). Zatím raději bez hodnocení. Aktuálně nejsilnější emoce, kterou ve mne kniha vyvolává, je údiv. Údiv, že toto někdo v této podobě vydal.
(Nedočteno, vráceno. Obálka i zavádějící anotace jsou možná poutavé, ale kniha je vyloženě ošklivá. A to už jsem četla lecos. Nelze hodnotit kladně a nelze s tímto ztrácet čas. Čtení by mělo přinášet radost a dělat svět - alespoň ten čtenářský - o něco lepším místem.)“... celý text
— nemer
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
„Tuhle knížku už mám doma skoro dva roky, ale až teď, pár týdnů před dalšími americkými prezidentskými volbami, na ni přišel ten správný čas. O tom, komu bych jako Američan dala svůj hlas, jsem měla jasno už před jejím přečtením a nic se na tom nezměnilo, ale minimálně mi to pomohllo ne snad úplně pochopit opačnou volbu, ale aspoň se na volby optikou druhé strany podívat. Zároveň jsem si hodně rozšířila obzor mého vnímání Ameriky vůbec. Spousta informací pro mě byla nová, třeba typicky americké učení dějepisu pomocí příběhů, stěhování po cele zemi nejen za prací nebo vysokoškolským vzděláním, ale i za vzděláním mladších dětí, uvědomění si, že Amerika vděčí za status hospodářské velmoci kromě jiného historicky také otroctví.
Jak sám autor v předmluvě doporučuje, hodně jsem googlila, abych si našla o nakousnutých tématech něco víc. A tak jsem objevila Stahl House, tak podobný mé milované vileTugendhat, který
mě nadchnul stejně jako Cliff House se svou pestrou historií a úžasnými lázněmi Sutro Baths. Při čtení kapitoly Trumpova volební noc jsem byla skoro stejně napnutá jako při sledování přímého přenosu v noci před 8 lety. A nejsilnější pro mě byla kapitola Střelné zbraně s popisem "cvičení mimořádných událostí".
Martina Řezníčka si velmi vážím jako moderátora a zpravodaje a i jeho knižní prvotina mě hodně bavila.
"Tak, milá Ameriko, ať má jednou i tvůj příběh happy end! Máš ho přece tak ráda. Godspeed!"“... celý text
— Renatka11
Městečko Pines 2
„Dvojka ji sice lehce pomalejší a rozvláčnější než jednička, nicméně zodpovídá řadu otázek a dává nám nahlédnout do útrob mysteriózního městečka Pines měrou vrchovatou. Nadto závěr dává předzvěst brutálně našlapaného a záživného finálního dílu, který snad konečně rozhřeší střet hlavních dvou protagonistů.“... celý text
— Miliarda
Pro jednu noc
„Kniha byla docela dobrá až na moc dějů a zápletek, stačila by mi klidně jedna zápletka,ale jinak dávám plus“
— Mikiem
Buď jako řeka
„Znáte ten pocit, když čtete knihu, blížíte se ke konci a instinktivně zpomalujete, protože ji prostě nechcete dočíst?))
Nemohla jsem se od čtení této knihy odtrhnout. Je napsaná tak nádherným jazykem a slohem, že se okamžitě stanete její součástí .
Doporučuji všem a moc se těším na další autorčinu knihu!“... celý text
— Koudy411
Druhá světová válka. III. díl, Velká aliance
„Jsem rád, že se mimo jiné čtenář má možnost seznámit s dokumenty, o kterých nanejvýš může někde slyšet. To se týká např. Atlantické charty, jež je občas zmiňována, ale s jejím textem jsem měl možnost se setkat teprve tady.“... celý text
— rickiwolf
Studentka
„Přečteno jedním dechem, i když nějaké výhrady mám. Taryn byla podle mého zralá pro psychiatra, hodně nesympatická osoba. A ten konec byl poněkud překombinovaný. Navíc nemám ráda, když je příběh vyprávěn na přeskáčku, chvíli před, chvíli po.“... celý text
— Julka5259
Dějiny science fiction v komiksu
„Anotace nelže - skalním sci-fistou nejsem, jen jsem se chtěl dozvědět o žánru něco víc. Sympatická publikace, která se nebojí relativní věkovitosti žánru a snaží se ji i za cenu úsporných opatření (méně kreseb a více textu v bublinách) přiblížit každému zájemci v tomto netradičním hávu. No trvalo mi to pár dní než jsem to přelouskal, ale výsledný dojem byl vcelku dejinně ukončený a komplexní. Je to výpravné, takže příběh i zajímavý. Jsem vskutku sváteční sci-fista. Mými vyvolenci jsou Clifford Simak, Martin Petiška, Jules Verne, bratří Strugačtí a ještě pár. Dialogy v bublinách jsou úderné, děj je krásně vykreslený, kniha má slušný rozsah. Dával jsem si na čas a každou stránku si vychutnal. Mám rád pěkné knihy (a tato jí je), protože moje čtenářské ego rádo speciality. Stvořit dějiny science fiction v komiksu byl výborný nápad a já jsem hrdým majitelem jednoho (legálního) výtisku. Pět hvězd“... celý text
— Pablo Kral
Proč Bůh dopouští zlo
„Princip opakování zajisté zdůrazňuje pointu, ale tady bylo zmínek o potřebě rovnováhy až přespříliš...což ovšem nic nemění na faktu, že mnoho myšlenek je originálních a inspirujících a jsem ráda, že se je autor odhodlal sdělit.“... celý text
— karaliene
Pekař příběhů
„Stejně jako u Knihonoše jde o velmi roztomilé, uklidňující čtení. Žádné velké zvraty, pracuje se zde s atmosférou, ale i s příběhem. Je to taková pauza s vůní čerstvého pečiva uprostřed nabitého dne, která vám vymaže vrásky.“... celý text
— AraVulpecula
Alexandra
„Povedená kniha. Četla se mi hezky. Všechna nedorozumění která se mezi hlavními hrdiny odehrála si "k velkému překvapení :-)" vykomunikovali a pak šťastný konec...“... celý text
— Akvabela
Noční jestřáb
„Když vidím křestní jména dvou méně ikonických Parkerových detektivů, tak jsem ráda, že Spenserovo se nikdy nedozvíme. Jesse a Sunny, vážně? Měli spolu i aféru, ale není se co divit, jelikož ve fiktivním městě Paradise š... kámen cihlu a po alkoholickém policejním šéfovi se sápe každá sukně, co projde kolem, šanci mají i ty, které u monogamního Spensera pohořely (ale z literárního hlediska je to vážně trapné).
Jesse sám je pouhý derivát originálu, má totožné obsese jako Spenser (Parkerovo první a nejznámější alter ego), to jest baseball, poezii, Massachusetts a psychologii. K tomu problém s pitím a otravnou ex-manželku, která dělá kariéru zásadně přes postel (na konci tohoto dílu se jí už zbaví, hurá!). Sunny má podobně komplikovaný vztah s ex-manželem, miluje klasickou poezii a na terapie chodí k Susan.
Na to, jak mi obě tyto série přijdou zbytečné, má 'Noční jestřáb' alespoň zajímavý nápad a neobvyklé provedení, 250 stran bez jediné vraždy, znásilnění, napadení nebo mučení. Akce a jedné mrtvoly se dočkáme až na úplném konci, ale se šmírákem se to dalo vyřešit jinak. Děj posouvají dopředu výhradně dialogy, ve kterých ale chybí humor i občasná lakonická hloubka, typická pro Spensera. Když jeden dělá totéž už příliš dlouho...
Jinak je voyeur samozřejmě profesor angličtiny. Parker se očividně vidí jako Spenser/Stone, ale neutuchající pohrdání akademickým světem u tohoto bývalého profesora angličtiny by stálo za rozebrání na pohovce.“... celý text
— Calypso
Půlnoční knihovna
„Tohle byla naprosto famózní kniha. Bavila mě od začátku do konce a nemohla jsem se absolutně odtrhnout. Velice se mi líbilo zpracování, jednotlivé alternativní vesmíry a celá ta idea a atmosféra knihy. Další věc, co se mi líbila, byla ta přítomnost filozofického dumání a jak skvěle to bylo na sobě vše propojení.
!Ale, co autorovi neodpustím je ten konec. Posledních pár kapitol se těšíte z toho, že si hrdinka vybrala alternativu, kterou ji zkrátka přejete, a celé to jde během pár stránek stranou. Nicméně i tak musím konstatovat, že to bylo velice pěkně ukončené.“... celý text
— Lestiluc
Jack Holborn
„Dal jsem si to během čekání na 3. díl Almy. A byl jsem překvapený tou vyprávěcí situací. Celé se to odehrává v jakémsi horečném tempu, kde je čtenář neustále zmatený vypravěčovými poznámkami. V něčem mi to připomínalo vyprávění, jak je znám od Strugackých. Plno náznaků, sarkasmu, ironie, spousta poznámek dojde zpětně, bylo by záhodno dat si to po dočtení ještě jednou, aby člověku došli všechny skutečnosti i náznaky. Klíčové momenty se přitom odehrávají nějak bokem, odbudou se jedním slovem, větou (od začátku k tomu, jak se malý Jack ocitne mezi piraty, to trvá 3 strany; konec jedné z hlavních postav zabere dvě věty...). Neumím si představit, že tohle čtu jako kluk.“... celý text
— R47
Mít a být
„Na knize rozhodně oceňuji, ze se pokouší vztáhnout se k nějakému tématu a jít na dřeň. Kniha představuje spíše takové krátké zamyšlení, obraz. Postavy ani příběh nejsou více rozvinuty. Každý si má nejspíš nad knihou sám přemýšlet, rozvíjet možné cesty a vzít si, co sám potřebuje.“... celý text
— DodyF
Piráti z Karibiku - Na vlnách podivna
„Tenoučká knížka, která neurazí. Ale za mě je moc tenká. Určitě bych snesla i delší.“
— Emik87
Piráti z Karibiku - Salazarova pomsta
„Příjemné počtení, které jsem si užila. Je to sice přepis, ale nevadilo mi to.“
— Emik87
Ptáci bez křídel
„Důležité čtení o polozapomenutých stránkách nedávné historie, o nichž se školním osnovám může leda tak zdát. A přesto tak důležité z pohledu paralelní "národní historie", ale i z dnešní perpektivy! I přes hutnost encyklopedických informací se odvíjí (ne)obyčejný příběh několika sousedů; příběh lásky i přátelství, jež nezajímá religionicita, demografie ani politikaření, které je nakonec nemilosrdně odsoudí k věčném zániku. Imaginární příběh tolika jednotlivců zmítaných dějinným tornádem, kdy slovo "nespravedlnost" přestalo mít význam...“... celý text
— Petra21
Pražské mordy 2 - Skutečné kriminální případy z let první republiky (1918–1938)
„Pražské mordy jsou objemná kniha, ke které jsem si rychle utvořil takový hezký vtah, a to navzdory jejímu obsahu. Knihu s fantastickým množstvím fotografického materiálu, popisující prvorepublikové zločiny, jsem si (dá-li se to tak říci) rychle zamiloval. S jejím čtením jsem nepospíchal, času dost, chci říct, že každý případ (a že jich nebylo málo) jsem si vychutnával jako by šlo o nějaké supertajné dokumenty. Dosud neznámé a nepublikované snímky dodávaly skvělý grafický šmrnc celé tlusté knize. Já jsem při čtení této rarity mnohdy ani nedýchal a jen užasle vyhlížel rozhřešení případu. Při neuvěřitelné pestrosti trestných činů za první republiky jsem se často přistihl, že jsem případem hraničně saturován a musím si před dalším dát pauzu. Opravdu hrozné a kuriózní věci se děly. Knihu bych neprodal (a asi ani nepůjčil) ani za padesát kop grošů. Tak moc si jí vážím. Dávám pět hvězd“... celý text
— Pablo Kral
Vražedná čísla
„Knihy v této sérii mi přijdou takové oddechové. Tento díl mi přišel zajímavější než předchozí. Ale je to čtivé a místy i celkem napínavé. Dal jsem 5 hvězd, ale určitě znám i zajímavější knihy.“... celý text
— marekB78
Slepý hon
„„Porazil jsem démony,
čaroděje,
monstra z jiné dimenze
a nakonec mě sežere
přerostlý medvídek Pů.“
„Kdo potřebuje slepé děti?“
Kladivo se bohužel po dokončení první série dostalo do slepé uličky. Vzhledem k událostem v posledním díle „Poslední stádium“, kdy došlo k zajímavému zvratu, se vlastně celý příběh prozatím pozastavil. Druhá série do dnes nevznikla a jen bůh a Pavlovský vědí, zda vůbec nějaká bude. No a aby si čtenář nemyslel, že bylo na Čaroděje zapomenuto, rozhodl se pan spisovatel Jiří Pavlovský napsat příběh, který se datuje do dob, kdy parta Kladiva byla ještě celá. Toto je další příběh, který mohl být klidně zařazen někam mezi třetí až desátou knihu první řady.
Malá ochutnávka:
Zatím poslední dítě, které osleplo, nemělo ani oči zavázané páskem. Jen je mělo zavřené. Holčičky brala slepou bábu vážně – nefixlovala. Když měla mít zavřené oči, měla zavřené oči. Když je pak otevřela, nechápala, proč stále vidí tmu. Dospěla k názoru, že něco udělala špatně, že prostě zapomněla, jak se otvírají oči.
Slepý hon začíná nejznámější dětskou hrou Slepá bába. Ať zvedne ruku, kdo jí nikdy nehrál . . . zajímavé. Ovšem pracuje se tu z podstatou této i jiných „her“. Jedná se o její hlubokou minulost a proč vlastně vznikla tato říkanková hra. Líbí se mi, kam až byl tvůrce schopen zajít do minulosti, aby to tak nějak každý pochopil. Že za to může Němcová nechápu, ale pana Erbena jsem se vždycky bál. Například z jeho Zlatého kolovratu se mi na hlavě ježí vlasy do dnes.
Citát: Když člověk bojuje s nevidomými, neměl by u toho mluvit.
Kladivo na čaroděje – Slepý hon je dobrodružný, napínavý a strašidelný příběh. Rychle se to četlo, děj byl zajímavý a nebyl čas se zastavovat. A když už jste si konečně prošli celou slepou bábou a poznali i kohouta v koutě, vytasil na nás pan spisovatel možné pokračování. Ke konci se totiž objevuje další zajímavý námět, který by určitě stál za zpracování do literární podoby. Tento příběh ze série Kladiva na čaroděje rozhodně doporučuji. I pro ty, kteří třeba nikdy z této řady nic nečetli.
Citát: Někdy prostě nejlepší způsob, jak bojovat se zlem, je nechat ho vyhrát.“... celý text
— Terva