Nejnovější komentáře

Němý křik

„Dvě z povídek z této sbírky jsem znala už z dřívějška, přečetla jsem je tehdy ještě za tepla, proto jsem byla zvědavá i na ostatní. Taky je fakt, že jsem k nim přistupovala obezřetně, protože autorka umí zatnout dráp hrůzy do mozku čtenáře, aniž by použila expresivní prvoplánovou hrůzu. Některé povídky mi přišly jako zárodky celého románu, který bych si okamžitě pořidila. U některých jsem dychtivě obracela stránky, abych se co nejdříve dozvěděla, jak to dopadlo, a u některých mi ukápla slza. Myslím, že podstatnou devizou tvorby je vnitřní život těch postav, ty myšlenky, jež proudí v myslích každého z nás, ty situace, které důvěrně známe a které ona umí suše až syrově zprostředkovat. Doporučuji!“... celý text
— Maud22

Tři jablka spadlá z nebe

„Spisovatelka se nechala inspirovat knihou Sto roků samoty, jak stojí v doslovu. Stvořila tři propletené až lehce mystické příběhy ze starého kamenného od světa téměř odřízlého města kdesi v horách patrně v Arménii, soudím dle původu spisovatelky, které pomalu přišlo o svoji slávu díky válkám, hladomoru či zemětřesení. Zůstává v něm už cca dvacet starých lidí. Ale na konci knihy se objeví možná naděje. Líbil se mi popis jejich jídel, léčitelství i lehce mysteriózních výjevů na hranici nadpřirozena až zázraku.“... celý text
— petbrab

Veselí

„Četbu knih Radky Třeštíkové jsem díky hodně rozporuplným recenzím dlouho odkládal. Pak jsem si řekl, že názor si musím udělat sám a bůhví proč jsem sáhl právě po Veselí. Musím říct, že jsem byl překvapen. Kupodivu mile. Vrátil jsem se tedy zpět k recenzím této knihy a přiznávám, že připomínky a výtky některých recenzentů moc nechápu. Že tady všichni moraváci chlastají? Ano. Že je hlavní postava nezodpovědná a často se chová jako kráva? Ano. Že jsou některé příběhy málo uvěřitelné a přitažené za vlasy? I s tím souhlasím. Chtěl bych ale vědět co by psali, kdyby moraváci pocucávali jen čaj a limonádu, kdyby se Eliška chovala jen zodpovědně a podle zásad Guta-Jarkovského a kdyby prožívala jen běžné věci, které známe ze svých životů a které jsou v podstatě nudné a nezáživné. Vy byste si takovou knihu koupili? Já bych ji určitě považoval za vyhozené peníze a pak bych se teprve opřel do neúprosné kritiky sám. Ale to, co vytvořila paní Třeštíková, bylo dobře napsané a příjemně se to četlo. Našel jsem tam pasáže velmi zábavné stejně jako pasáže, které mě nutily k zamyšlení a evokovaly mi zážitky z mého vlastního života. Popsala prostě život takový jaký je, se vším, co k němu patří, ať se to někomu líbí nebo ne.“... celý text
— sakro

Mr. Popularity

„Občas se ke Stopám hrůzy vrátím. Mr. Popularity je jedním z těch lepších kusů, byť občas je stylistika podivná a vývoj příběhu příšerně zkratkovitý. Ale formát knihy je jaký je a je třeba k němu tak přistupovat. Cením napětí, originální zápletku, super kulisy a docela slušný dějový twist ke konci.“... celý text
— jefff

Rufus zálesák

„Roztomilá brožurka, pro dospěláka tak na 5min oddechové zábavy... Hlavní postava Rufus neztrácí čas s ženami nebo výchovou dětí, místo toho trampuje po lese a pak dá pivsona s kámoši v hospě. Vše polokomiksovou formou s kresbami připomínajícími kvalitou nadaného cca desetiletého kreslíře. Po prolistování brožury zůstává příjemný lesní dojem vonící táborákem!“... celý text
— Křovák

Čtvrteční klub amatérských detektivů

„Velice vtipné a osvěžující řešení mordů. Bavila jsem se po celé čtení náramně.“
— Rowana

Zkrocení zlé ženy

„Přečteno kvůli dořešení loňské čtenářské výzvy (kniha odehrávající se v 16. století). Četla jsem verzi, která je tady zdarma ke stažení na Databázeknih a bylo to trýznivé. Zastaralý jazyk a rýmování, krkolomné fráze - opravdu jsem měla co dělat, abych to zvládla dočíst. Mám pocit, že když jsem tehdy tuhle divadelní hru četla kdysi na gymnáziu, nebylo to tak strašné. Asi velmi záleží na překladu a zpracování. I tak mám z příběhu jako obvykle rozporuplné pocity, protože ta hlavní komediální linka spočívá v krutém zacházení (odpírání jídla, spánku, svobodného jednání) se ženou, která jen projevila svůj názor. Smutné, že to v 16. století považovali za vtipné. Ale mám jednu pozitivní věc, kterou jsem na přečtení příběhu v době svého dospívání viděla a kterou jsem si teď znovu živě vybavila. Už chápu, kde vzali scénáristi inspiraci pro komedii z 90. let s názvem "10 důvodů, proč Tě nenávidím". Se znalostí původního díla dokážu lépe docenit všechny ty retellingy a jiná zpracování do moderní podoby.“... celý text
— jitka_dankova

Svět šamanismu

„Autor popisuje šamany jako lidi, kteří umí cestovat mezi naším reálným světem, peklem a nebem a komunikují s duchy, a to v "ZSV" (změněných stavech vědomí). Tady bych viděl hlavní klíč k šamanismu, a to jsou drogy (houbičky, kaktusy, ropuchy, tráva atd.). Těmi si totiž obvykle šamani tyto ZSV navozují. Následně někdo věří v to, že jeho zážitky v ZSV jsou skutečné, někdo ne, tzn. tu hlavní odpověď zde nenalezneme - i když možná ano, protože autor přiznává absenci jakýchkoliv měřitelných důkazů, lépe řečeno ty, které uvádí jako měřitelné, jsou přinejmenším diskutabilní. Co tedy šamanismus, dopadne-li to dobře, může přinést? Placebo efekt na pacienta s pozitivním účinkem. Také pokud v rámci šamanovo "kouzlení" pacient sám pomocí drogy upadne do ZSV, může dosáhnout rozpadu ega a jeho znovusložení, což je obvykle vnímáno jako očistný proces a kladně hodnoceno - ne ale vždy. Jestli pacoš byl fakt v pekle a pak v nebi atd. nebo je to jen jeho zfetovaný výplod mysli, nechám na vašem úsudku... dále autor celou historii a světový kult šamanismu rozpracovává do mnoha mnoha kategorií a dělá z poměrně přímočaré věci složitou vědu. Sám si také občas zjevně něco co rozšiřuje vědomí střihne, a sám tomu co zažívá věří i po vyprchání účinků drogy, nebo se sám přesvědčuje, že tomu věří a hledá pomocí knihy obezličky jak si to ospravedlnit... no úplně na větvi z toho nejsem. Jak zpívá Horkyže Slyže: "Víš, tí sfetovaní šamani... si prásknu voľakú haluz a kúzlia o sto-šesť."“... celý text
— Křovák

Práskač / Šprýmař

„Teprve teď čtu. Ale nemůžu se do toho dostat. Mám E. Wallaceho velmi rád. Líbí se mi ta atmosféra Anglie z počátku 20. století. Ovšem čtu překlady vlastně taky z 20.století,a to má svoje kouzlo. Ten jazyk Vám řekne v jaké době se román odehrává. Ale moderní, dnešním jazykem vyprávěné, to autorovo kouzlo likviduje. Najednou necítíte to ponuré napětí, kdy ve sklepním okénku temného Londýna číha Slepý Jack na svou další oběť a naskakuje Vám husí kůže, ale uvědomujete si pouze, že vrah bude opět zabíjet . A je z toho běžná krimi. Postava Slepého Jacka je z románu "Mrtvé oči Londýna" a použil jsem jen pro porovnání. Takže si myslím, že tyto staré ronány by se neměly tak důsledně převádět do dnešní češtiny, ztrácí totiž KOUZLO. No, tak jsem si pobrečel a opět se zkusím ponořit do četby, i když to půjde hůře nebo spíše pomaleji...“... celý text
— framil

Tichý Don

„Jeden z těch velkých světových příběhů, na které se nezapomíná. Právem se řadí vedle Vojny a míru, Severu proti Jihu nebo knihy Na západní frontě klid k tomu nejlepšímu, co na téma války vzniklo.“... celý text
— boxas

Půlnoční knihovna

„Opravdu nádherná knížka. Začátek se mi četl velmi těžce , tak nějak jsem se do hrdinky dokázala vcítit a je mi těhle lidí velmi líto a myslim, že jich je kolem nás spousta. Nikdy jsem nic podobného nečetla, protože tenhle typ knih nevyhledávám, ale tohle mě opravdu vtáhlo a četlo se to samo. Na pokraji života a smrti si Nora vyzkouší žít jiné životy, životy, které si nevybrala ta pravá Nora. Velmi hluboké, moc hezky napsané řekla bych člověkem, který s těmito stavy má zkušenosti. Ideální čtivo na deštivé melancholické vecery, když jste doma sami :-). Rozhodně si od tohoto autora přečtu další knihy. Nechapu, ze tady nekdo kritizuje počínání hlavní hrdinky.. Ano, plácá se životem, ale kdo občas ne ? :-)“... celý text
— uzivatel35424

Kroky vraha

„Tahle detektivka mi občas přišla jako mýdlová opera… Hlavní vyšetřovatel se na první pohled zamiluje do hlavní podezřelé a čin vyšetřuje 16tiletá holčina? Vraha nemůžete odhadnout, protože vám k tomu autorka nedá za celou knihu ani jednu indicii. Detektivní příběh překrývá hodně silná vrstva rodinných vztahů, které jsou jen negativní. Ani jedna rodina tam nebyla spokojená… To mi vadilo, všechno není jen černo-šedý. Jediný co mi bylo hodně sympatický, jsou dvanáct koček, o které se hlavní hrdinka starala. Osobně taky miluju kočky. Tohle je třetí kniha od autorky a pořád nejsem s knihami spokojená. Bohužel mi její příběhy nesedí a už je ani číst nebudu. Ovšem nikdo mi nemůže říct, že jsem to nezkoušela.“... celý text
— brunettlibrary

Jezevec Chrujda staví nejdřív urychlovač a pak zase pomalič

„Syn četl sám. Nápad s tryskošnekem mu připomínal jinou knihu.“
— Luky110812

Veselé paničky windsorské

„Celé takové až moc rozjuchané a vlastně o ničem. A upřímně řečeno, Falstaffa mi bylo líto. Takového troubu dělat vesnickým balíkům, to si nezasloužil.“
— boxas

January a Deset tisíc dveří

„Tak túto knihu som si užila viac než som predpokladala! Veľmi rýchlo ma vtiahla do deja a nedokázala som ju pustiť z ruky. Presne môj štýl.“
— Teraesa

Jarní oběť

„Tato kniha se mi dostala do rukou jako první ze série ročních období. Četla se moc dobře, bavila mě, ale z konečného rozuzlení příběhu jsem byl trochu zklamaný.“... celý text
— endroo25

Dobro, svědomí a soustřeďování

„Krátký Guardiniho svazek se zabývá otázkou dobra, svědomí a praktickému cvičení, jak pracovat s tímto "orgánem", abychom ho správně nasměřovali k Dobru. Spisek se skládá ze třech přednášek, které na sebe navazují, a to i způsobem zpřesňování pojmů. Hned v první přednášce se autor věnuje tomu, co je dobro, a pro mě to bylo na určitých místech až příliš abstraktní. „Dobro je ono poslední, o němž už nelze diskutovat, to, k čemu se pojí i moje poslední, to, kde přestává všechna řeč.“ (s. 17) Každopádně to vše směřovalo k tomu, co je hned v začátku druhé přednášky nazvané Srozumění s Bohem. „Co je vlastně tím „dobrem“, o němž jsme hovořili? Není jím ani nějaký „zákon“, který někde ční, ani pouhá idea, ani v prázdném prostoru se vznášející smysl. Je to něco živého. A řekněme rovnou: Je to hodnota, která se ve své plnosti a síle projevuje v samotném živém Bohu. Svatost živého Boha – to je dobro!“ (s. 33) Tímto ujasněním pak nastává i obrat v tom, co čtenář četl na předchozích stranách. Křesťanské svědomí se totiž nemůže spokojit s jakýmsi mlhavým dobrem, takovým dobrem, které je aktuálně patrné v morálním uvažování rádoby humanistické Evropy bez Krista, což je ale ostatně následek změn v etickém uvažování již minimálně od novověku, kdy se zavrhlo vše nadpřirozené ve velkém omylu vědeckého pozitivismu. „Vědět, co je dobro, tedy vposledku znamená: vědět, co je Bůh. A vnímat, co dobro od nás vyžaduje, vposledku znamená: rozumět, co od nás žádá Bůh.“ (s. 34) Přijde mi, že i tato vyprázdněná morálka se nakonec promění v něco, co už bude absolutně svévolným a pouze na sebe soustředěným něčím, snad bych už ani nepoužil výraz svědomí, kdy člověk bude sám sobě měřítkem všeho. „Dbáme na hygienu jídla, ale vůbec nám nepřijde na mysl, že existuje také hygiena toho, co vidíme, slyšíme, co čteme. Je opravdu nutné, abychom do sebe vpouštěli cokoli?“ (s. 52) Ve společnosti, kde je hlavní být viděn, být slyšen, být konzumován, tj. kde cíl je přilnout pozornost ostatních sám na sebe, se jen těžko člověk bude obracet na své vlastní svědomí, kde jedině lze vposledku nalézt živý vztah k Bohu, tj. i ke své skutečné identitě člověka vykoupeného skutkem na Kříži.“... celý text
— Knišíl

Zmizení Edwina Lindy

„Drsné a strašidelné. Četla jsem v letním horku, přesto na mne dýchal z knihy chlad, ponurost a tíseň. Příběh jsem si představovala černobíle, barvy se mi nepodařilo vidět. Musela jsem se pousmát nad drsnými jmény v bandě sígrů – Stejkoza, Kostohryz, Mahouš, Rýc, Hrubeš, Horelica a Ťukes. Odkaz na knihy čtené hlavním hrdinou, možná po některé z nich sáhnu. J. R. R. Tolkien: Středozemě James Joyce: Odysseus Stephen King: Temná věž Neil Gaiman: Hvězdný prach John Flanagan: Hraničářův učeň 1-3 John Flanagan: Bratrstvo 1-9 George R. R. Martin: Hra o trůny“... celý text
— Petra1324

Roztříštěná láska

„Paaaaani. Wow. Tahle kniha mě hodně bavila. Ale i tak k ní mám nějaké výtky. Protože ze začátku mi dala knížka hodně zabrat. Pár prvních kapitol bylo docela utrpení. Knížka na mě působila strašně dětinsky a styl psaní byl... ani nevím, jak to nazvat, připadalo mi to, jako kdyby to bylo psané úplně jiným autorem, strašně jednoduše. Zkrátka mi to vadilo číst. Ale později? Už se nic takového nedělo. Takže nevím, čím to bylo, ale najednou to zmizelo a knížka získala úplně jinou úroveň. Děj... wow! Nejednou mě rozbrečel. Byl neskutečně dobře a silně napsaný a mě tak od 60. stránky bavila knížka úplně novým způsobem. Byla neskutečně čtivá a odložit ji nepřipadalo v úvahu. Jaymerson byla neskutečně silná postava. Celý její vývoj napříč knihou... obdivuju ji. Neuvěřitelně mi přirostla k srdci a vážně jsem ji přála jen to nejlepší. Nejednou mě všechny ty překážky, které ji pořád stály v cestě, rozbrečely. A Hunter? Mi-lu-ju! Jeho postava si mě dokázala neskutečně získat a velice rychle se stal mou oblíbenou postavou. Ovšem chemie mezi nimi? Ta by si sama o sobě zasloužila vlastní recenzi. Ve zkratce jen zmíním, že jsem ji milovala. Už jenom jejich vztah mě nutil číst a dozvědět se víc o tom, jak to mezi nimi bude. Knížka se skvělým způsobem chopila témat jako je ztráta blízké osoby, následné sžití se s touto informací, traumat a vztahů v rodině. Pokud vás nějaké z těchto témat jen trochu zajímá, vážně můžu všemi 10 doporučit! Jen se prosím nenechte odradit po prvních pár stránkách. 4/5 Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace s @humbook @humbookblogeri #humbookblogeri a moc jim za poskytnutí knížky děkuju. Instagram: @sabi_z_knihy“... celý text
— sabi_z_knihy

Gump: Jsme dvojka

„Krásné pokračování, číst knihu psíma očima je moc hezké, obzvlášť pro milovníky psu :)“
— Leňulaaa

Za zamčenými dveřmi

„Povedeny thriler, jaky jsem od autorky ale i cekala, protoze znam Pomocnici. Hlavni postava dost uveritelna a pro me osobne sympaticka, ale to je spise bonus. Podstatne je, ze knizka se cte jednim dechem, v sobotu jsem koupila a v nedeli mela precteno. Dokonala kniha na odpocinek u krbu, vyborne mi sedla k pozimnimu vikendu.“... celý text
— Twoo

Pod Ďáblovým mostem

„První polovina knihy mě moc nebavila, ta druhá mi to vynahradila, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Malinko jsem měla zmatek ve jménech vedlejších postav, ke konci se to zlepšilo, bavilo mě střídání dvou časových rovin, objasňování víc jak dvacet let starého případu vraždy mladé dívky. Doporučuju, opravdu dobré čtení, jednu hvězdu jsem ubrala jen kvůli nezáživnému začátku.“... celý text
— Nekonečná

Žaba

„Začíname príšerným snom (Roman by mohol s kľudom písať horory) a následným telefonátom muža na policajnú stanicu, žiada peniaze za život nevinného človeka. Je to klamstvo? majú mu veriť? majú mu dať peniaze? Prvá obeť padne, druhým telefonátom - viac peňazí za dva životy sa konečne rozhýbe. Majú málo času na rozmyslenie akcie ale maju Romana a tým, ktorý rozmýšľa za pochodu. Dej bol rýchly, napínavý a som rada, že to nebola až taká brutalita na ktorú som u Romana zvyknutá, hoci ten chlap bol naozaj magor a jeden by ho aj ľutoval keby neurobil to čo urobil.“... celý text
— TerkinKnižnySve

Vyměnit vodu květinám

„Knihu jsem nejprve četla, ale po pár stránkách jsem ji odložila s tím, že to prostě nedám. Nicméně, nesnáším, když mi někde něco ,,visí, tak jsem riskla audioknihu a ještě že tak. Přes úvod jsem se proposlouchala a pak bum (modří vědí), zůstala jsem s otevřenou pusou a od té chvíle jsem knihu neodložila. Když to šlo jsem četla, když ne tak jsem poslouchala. Je to nápaditý, neotřelý, skvěle vystavěný. Zařazuji si na seznam mých nej a s čistým svědomím budu doporučovat dál. Tenhle rok už rozhodně nic lepšího nepřečtu a kdo ví kdy zase něco tak výjimečného objevím.“... celý text
— vivula

Sňatek Corbalův

„Příběh o lásce, věrnosti a zradě v dobách jakobínského teroru. Zatímco lid slaví svržení monarchie a heslem Republiky je Volnost, Rovnost a Bratrství, revoluční tribunály posílají na popraviště nevinné lidi, jejímž jediným proviněním je aristokratický původ. Mezi nimi je i mladá a krásná hraběnka z Monstorbieru. Kniha se četla dobře, ale konec mi přišel na Sabatiniho poněkud odfláknutý, jak je ostatně napsáno i v komentáři níže. Moje vydání z roku 1929 obsahuje ještě novelu Z Benátek, která se mi líbila mnohem víc. Vypráví o pokusu Benátské republiky zavraždit roku 1500 v městě Rimini kondotiéra Cesare Borgiu, syna papeže Alexandra VI.“... celý text
— braunerova

Město v oblacích

„Kniha sa odohráva v post apokalyptickom svete, kde ľudia žijú v mestách v oblakoch, ktoré si sami postavili, keďže zem je zničená. Svet je opísaný a vytvorený parádne, mesto je rozdelené na viacero častí, v ktorých žijú rôzne vrstvy preživších ľudí. Zo začiatku mi to pripomínalo, nejaké to 19-te storočie, pretože to bolo poriadne špinavé a drsné. Postáv je tu neúrekom, viacero z nich je veľmi zaujímavých, ale poradila by som Vám aby ste si radšej nikoho nejako extra moc neobľúbili, pretože sa tu zomiera ako na bežiacom páse. Celé sa to točí okolo hlavného hrdinu Lewenharta, ktorý možno nie je až taký sympaťák, najmä na začiatku, ale postupne som si na neho zvykla a bavilo ma čítať, ako sa jeho postava vyvíjala, keď zisťoval, že nie všetko čomu veril a o čom bol presvedčený, je naozaj tak. Začína sa to skoro ako detektívka, keď Lewenhart dostal za úlohu vypátrať stratené dievča, ale postupne sa z toho stáva dobrodružná jazda plná zvratov a prekvapení. A zisťujeme, že tá naša zem, predsa len môže byť obývateľná a nie sú to len ľudia kto tam žije. Skvelá kniha a určite vám odporúčam si prečítať...“... celý text
— Dydy7

Anna Boleynová – Králova posedlost

„Moc hezky napsaný příběh o životě Anny Boleynove.“
— Ishir

O modlitbě

„Na Guardiniho psaní se mi líbí především dvě věci, čtivý sloh a v rozumné míře odkrývání složitosti věcí. Skutečně platí slova autora, když mluví o duchovním rozvoji, že někdy je kontraproduktivní příliš tlačit na pilu. „Horlivost v duchovních věcech je jistě důležitá; stejně důležitá je však i rozvážnost, která umí počkat, až nadejde vhodná doba.“ (s. 204) Kniha je strukturována do kratších kapitol a na sebe logicky navazujících celků, které jdou od přípravy na modlitbu, k jejím základním aktům, k jednotlivým druhům modliteb až k popisu vnitřních krizí víry a modlitby, a jak se nimi potýkat. Co bych také vyzdvihl je autorova schopnost proniknout do myšlení začátečníka v oblasti modlitby, a proto se často soustředí na vyjasnění toho, co to vlastně modlitba skutečně je, tak aby čtenář nebyl v zajetí prapodivných představ a omylů. „Neboť víra není pocit nebo prožitek, který by měl smysl sám o sobě, nýbrž je sepětím osoby se zjevujícím se Bohem, které trvá, i když se pocity změní nebo zmizí. Ve své podstatě je dokonce víra na vytrvalosti přímo založena, neboť nespočívá v citu, nýbrž v charakteru, ne v prožitku, nýbrž ve věrnosti, ne v proměnlivé, nýbrž ve stálé a přemáhající složce života.“ (s. 239) Knihu doprovází pokora, pochopení a také opravdová snaha ukázat, že modlitba je skutečný a živý vztah, který nemůže fungovat pouze na ustrnulých formulí, ale vyžaduje aktivní zapojení svědomí člověka. „Tímto způsobem uvažování opět zesílí leckdy již ochablé křesťanské svědomí. Většinou jím rozumíme jenom vědomí závaznosti mravních přikázání a schopnost úsudku o tom, jak je máme v jednotlivých případech aplikovat. Přitom ale unikla naší pozornosti celá polovina skutečnosti: smysl pro požadavky dosud neprozkoumaných oblastí; schopnost postihnout, čeho si žádá budoucnost; odvaha k uskutečnění něčeho, pro co ještě není vzoru. I to je svědomí.“ (s. 196) Dalo by se tady pokračovat uváděním dalších mnohých útržků z Guardiniho čtivého díla, ale myslím, že nejrozumnější bude, když komentář ukončím tím, že knihu jednoduše doporučím i těm čtenářům, kteří se s vírou u sebe ještě nesetkali nebo kolem ní jen krouží. Může být opravdu vhodným úvodem do toho, co často může lidem z dálky připadat jako zbytečné a podivínské chování, zblízka se však jedná o velmi přirozenou a klíčovou věc pro Život.“... celý text
— Knišíl

Hlídka na konci vesmíru

„„Hlídáš, Hlídko, Rozhraní, bděle lidstvo ubráníš. Nespi, Hlídko, v temnotě, viatoři najdou tě.“ Když jsem viděl, že kniha má 500 stran a na zadní straně jsem si přečetl, že je to strhující a svižná jízda – ihned jsem zapochyboval. Tyto dvě věci společně vždycky nevěstí nic dobrého. A nebyl jsem tak daleko od pravdy. První díl v sérii „Rozhraní“ mě zas tak moc o své „svižnosti“ nepřesvědčil. Námět je v pohodě. Je to temný, zajímavý a tajuplný. Jenže pak se objevují ty závady na svižnosti. Už jen samotná doba tisíce let od posledního setkání s mimozemšťany, dvě stě let stará kosmická loď a neustálé opakování situací příběh hodně zpomalovalo. Citát: Možná jsem jedinej certifikovanej astromechanik, co může říct, že nikdy nebyl ve vesmíru. Je s podivem, že za tisíc let se lidé o mimozemšťanech zas tak nic moc nedozvěděli???? Jak může vesmírem lítat stará vyřazená kosmická loď, kterou lidé vyrobili před dvěma stovkami let???? A teď k tý svižnosti. Podám vám ukázku. Je nějaká situace, dva lidé ji řeší, plánují, předělávají, pak dojde k jakému si střetu . . . pohoda. Jenže pak přijde třetí osoba, a ty dvě jí tu situaci začnou celou od začátku vyprávět. Čtenář to tak musí číst znovu. Pak přijde čtvrtá osoba . . . mám psát dále???? Jo, svižnost! Taky mi vadila věc o „mumlání pod vousy“. Tento efekt byl v knize několikrát použit. Čtenář se nedozví, co si dotyčná osoba mumlala pod vousy. Malá ochutnávka: . . . jenže teď už Cavalona štípla pošesté a byla si celkem jistá, že ho to začíná štvát. Takže se stáhla a pokusila se vymyslet jiný způsob, jak duplikáty zastavit. Jackin nevrhl, že by je mohli vždy vyvést ze dveří a nasměrovat přes okraj lávky. Ale ať byli dvojníci skuteční, nebo ne, ta představa byla trochu moc znepokojující, než aby nad tím Adequin vážně uvažovala. Ale, abych tu jen nebrečel. Ten koncept příběhu je perfektní. Je to napínavé, z půlky svižné, dobrodružné. Tak že i když mi trvalo trochu déle, než jsem to přečetl, nebyl tam moc prostor k nudě. Zajímavostí jsou i „zavlnění“, při kterých se na lodi vyskytují dvojníci z jiného času – minulost vs budoucnost. Jenže tento jev není náležitě využit a tak je spíš jen doplňkem, který moc nefunguje a plete čtenáře. Paní spisovatelka sice napsala sci-fi román o tisíce stranách (druhá kniha má taky cca 500 stran), ale příběh nemá to správné hororové napětí a vlastně mi tu scházel i humor. A není tu vlastně není žádná podstatná postava, která by se mi zalíbila. Snad krom Rakeové, ale u ní si nejsem jist, co si o ní myslet. Tři a půl Hetešáka – 70% ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Uvidíme, co se stane – to je úžasná strategie.“... celý text
— Terva

Lobo: Mobydyk a další příběhy

„„Ale že k tobě to jméno sedí Neštístko! Co jsem tě potkal, tak jsem dostal po držce, plynem do ksichtu, vězeňskej mundůr, nakládačku a navrh mě eště zblajzla podělaná velryba!“ (Jak vytrhnout velrybě pajšl) „Před truchlícím velkym šéfém se neschováte!“ (Tanec smrti) Lobo – Mobydyk obsahuje pět povídek s tímto svérázným pijákem šestipíva. YO HO HO. Už jen podle názvu poznáte, že se jeden z těch příběhů bude zgurveně podobat příběhu o bílé velrybě. Akorát pošlou tvůrci Vobluda, tak se zove ta bílá velká, do jiného prostředí. Trochu to tu lítá, Lobo chlastá, co může a velryba má hlad. Druhý příběh Přátelé je trochu komornější, odehrává se totiž skoro celý v komoře, tedy v jednou obsazeném bytě. Ke konci je to však masakr. Citát: Máš prst na tepu národa, Lobáku. (Přátelé) Třetí povídka Tanec smrti je vlastně píseň Poslední tango v Buenos Aires. Je to nejhorší příběh v tomto svazku. Za to čtvrtý příběh „Pozor! Musíme to popravit“ je naopak dle mého soudu nejlepším dobrodružstvím Loba a jeho Lovců vodměn. Dělání, dělání, dělání je lék! Poslední příběh „Surfujeme na bohovlně je příšerně nakreslený. A moc mě nebavil. Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. Citát: Repeté šestipívo, bejby! (Pozor! Musíme to popravit) Když se na to podívám tak ňák soubornějc, je tohle lehce nadprůměrný svazek. Ale nechci mu dávat 80%, páč nějak jeden příběh obsahově za moc nestál a jeden svazek, co nakreslil C. T. Critchlow, ten zas nebyl dobře nakreslen a ani vybarven. Tak to to vypadá na zgurvených 70procentíček, což je vlastně za tři gvězdy. To mně žvejkni játro! Citát: Vždycky jsem tušil, že jednoho dne zemřu. Doufal jsem, že se tak stane ve službách dobra. Třeba při záchraně krásných panen z rukou zuřících hord barbarů nebo při spáse planety před zběsilou destrukcí. Epitaf ve znění „přejel ho opilý řidič“ není zrovna v mejch vysněnejch. (Surfujeme na Bohovlně)“... celý text
— Terva