Nejnovější komentáře
Co si pamatuje slon?
„Perfektní knížka pro malé zvědavce. Záludné i méně záludné otázky jsou tu srozumitelně vysvětlené a lehkou rukou kreslené ilustrace mají vtip a skvěle texty doplňují. Ačkoliv je kniha staršího data vydání (u nás 2012, v zahraničí 2007), rozhodně nepatří do starého železa. Doporučuji!“... celý text
— ladyfromskye
3x soudce Ti
„Velmi dobré dílo, které mě svého času fascinovalo svou nezvyklostí. Čínská kultura je pro nás Evropany velmi exotická, tedy aspoň pro mě.“
— Vlk222
Záhada čínského hřebíku
„Další zajímaví kniha.“
— Vlk222
Druhá šance
„Až mě zaskočilo jak mě to chytlo - obzvlášť ten začátek... pak jsem se chvilkami ztratila, ale vlastně to nevadilo... na konci se to rozmotalo. Sama bych si knihu nevzala - dostala jsem ji jako elektronický dárek za nákup knihy. A jsem za to ráda.“... celý text
— manasx
Slavné případy soudce Ti
„Soudce Ti jsem četl vždycky rád. Byla to moje oblíbená četba, i když mě také čínská se mi jména trošku pletla.“
— Vlk222
Ďáblova cesta
„Celkem povedené pokračování série. Děj je trochu předvídatelný. Knížky od RB se dobře a rychle čtou, takže takové pohodové počteníčko :-)“
— Rhodopis
Můj příběh jménem POLICIE
„Zajímalo Vás někdy, co dělají policisté celé dny? Co dělají, když nejsou v terénu? A jaká je vlastně jejich každodenní náplň práce? Protože pokud ano, tato kniha bude přesně něco pro Vás!
Sama čtu podobné knihy velmi ráda. Vždycky se dozvím něco nového a občas i stihnu přehodnotit pár předsudků. A něco takového se mi stalo i v této knize. Autor je totiž během vyprávění velmi otevřený a upřímný, a to dodává knize ten správný šmrnc. Ačkoliv se nejedná pouze o policejní historky, pár jich v knize najdete. Věřte mi ale, že ty, které autor v knize uvedl stojí za to.
Knížku jsem zhltla za jeden den a jsem velmi spokojená. Pokud Vás kniha zaujme, rozhodně ji zkuste!“... celý text
— Jane2016
Červený balón
„Zajímavá psychologická a realistická próza, rozsahem v podstatě dlouhá novela. Příběh samotný je vlastně velice prostý, ale rozhodně zajímavý, dobře vypointovaný. Inu, život matky samoživitelky nebyl ani v NDR sedmdesátých let s velice slušným sociálním zajištěním a stabilitou žádný med.
Lapálie spojené s hledáním lepší práce a k tomu nepovedeným milostným vztahem (kolik jen takových bylo) se starším ženáčem (komplikovaný navíc jeho slušnou stranickou kariérou) jsou popsané tak přesně...
Ze společenského hlediska je to už samozřejmě "retro" - ovšem zato se spoustou zajímavých reálií. Inu, jiný svět, kde jsou starosti řekněme stále ještě "normálního" charakteru.
Ne, není to páralovská "soukromá vichřice", kde se navazují vztahy (spíše "vztahy") hlavně z nudy a přesycenosti. Poselstvím knížky je spíše poznání, že partnerský život je pro život zkrátka důležitý. A vztah, opora, soudržnost v páru je důležitější než postelové a jiné zážitky.
Příběh nakonec končí docela dobře, v okamžiku docela nečekaném, kdy už je všechno zdánlivě černé. Ale tak to prostě někdy bývá.
Pěkné čtení. A myslím, že nejen pro paní a dívky.“... celý text
— PeterRainhard
Tenkrát před lety
„Takovéto knihy s autobiografickými prvky čtu rád. Kniha nám přibližuje rozličný život dvou lidí - jejich dětství ve válečné době a mládí v poválečné.
Chybí mi zde více vyjádření emocí hlavních hrdinů, ale pochopil jsem. Autorka novelu napsala pro své rodiče, jak je uvedeno v nakladatelství, kde je prezentována. Vkládat myšlenky a citové rozpoložení, když je kniha určena pro hlavní aktéry, by mohlo být nešťastné a nepřesné.“... celý text
— Vlk222
Nitranská brána smrti
„Vyprávění s mými oblíbenými hrdiny mě opět nezklamalo. Svižné, zábavné i stran historie poučné. Tentokrát se musí vyšetřovatelé - až na panoše Otu - vypořádat i s úskokem veverek :-) Jediné, za co dávám hvězdičku dolů, je to, že mi po přečtení knihy není jasné, k čemu tedy ti zloději relikviář chtěli. A vraždy jen nebo hlavně kvůli zametení stop a zmatení vyšetřovatelů mi přišly jako šroubované rozuzlení. Ale celkově se tento příběh Oldřicha z Chlumu řadí k mým oblíbeným.“... celý text
— Avinea
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Hlavní postavou je třicetiletý muž, který zjistí, že brzy zemře, poněvadž má nádor na mozku. Pracuje jako pošťák. Má kočku, která se jmenuje Zelí. Setkává se s Ďáblem, který mu nabídne, že mu život prodlouží, ale má to háček. Za každý den jeho života navíc musí ze světa něco navždy zmizet. Co hlavní hrdina nechá zmizet, aby si prodloužil o jeden den život a jak to nakonec dopadne s hlavním hrdinou? To už se dočtete v tomto románu.
Při četbě románu se můžeme zamyslet nad tím, co je v životě důležité a co nikoliv. Čemu bychom se měli více věnovat a co naopak na druhé straně omezit.
Byla to kniha na jedno posezení. Autor píše úsečně, ale od první strany mě to vtáhlo do příběhu. V románu se vyskytují také smutné okamžiky, které mě nenechaly chladným a přišlo mi líto, co se všechno stalo. V románu nalezneme také špetku humoru, zejména při rozhovorech hlavního hrdiny s Ďáblem a prvky fantasy. Kniha byla příjemným zpestřením a určitě má přesah.
Kniha má pěkný přebal.“... celý text
— Marekh
Umíráme každý den: Pouť potulného mnicha bardy žití a umírání
„Jsem neobyčejně vděčný za tuto knihu, která byla pro mě velice poutavá. Kolik je knih popisující útěk praktikujícího budhisty do svatého bezdomoví? A kolik je knih, které jsou autobiografické. Je to asi tím, že budhisté mají zakázáno zveřejnovat své životní zážitky, jak bylo napsáno v této knize. Proto je tato kniha opravdu vyjmečná a já se k ní budu vracet.“... celý text
— PAVEL z BRNA
Schovávaná
„Není to žádné složité čtení, na začátku jsem byla přesvědčená, že víc jak na tři * to určitě nebude. Ale s přibývajícími stránkami jsem četla s větším zaujetím a tak to ocením hvězdičkou navíc. Ne, že by ten příběh nějak více gradoval, navíc některé situace jsou na hranici uvěřitelnosti, ale autorce je třeba přičíst k dobru, že příběh mladé ženy a staršího muže nepopsala nijak pateticky či kýčovitě, ale se sympatickým nadhledem a vkusem. A rozšířila ho několika dalšími postavami, vesměs sympatickými a já jsem na jejich další osudy docela zvědavá v knize Tichá pošta. Volba knihy do letošní ČV byla tedy úspěšná a já ji, nejen z tohoto důvodu, ale jako příjemné, nenáročné čtení určitě doporučím.“... celý text
— Mandlevest
Královna a její corgi
„Jelikož se řadím mezi milovníky corgíků a královské rodiny zároveň, tahle kniha mě nemohla minout! A i když nejsem cílová skupina, musela jsem ji nutně mít!
Opravdu musím pochválit překrásnou obálku knihy. Pokaždé, když se na ni podívám, musím se usmívat. A musím se přiznat, že úsměv mě nepřešel ani při samotném čtení. Nejenže je kniha napěchovaná ilustracemi, ale i milým a krásným textem. Pokud stejně jako já máte rádi pejsky corgi a zajímá Vás královská rodina, tak Vám knížku doporučuji všemi deseti. A stejně tak knihu doporučuji, pokud jde královská rodina mimo Vás. Musím říct, že podobně povedenou knihu jsem dlouho nečetla a mám upřímně velikánskou radost, že patří do mé knihovny.
Troufám si tvrdit, že až budu jednoho dne vybírat čtení pro své vlastní děti, tato kniha bude mezi prvními, které mě napadnou.“... celý text
— Jane2016
Až najdu klíč
„Velké očekávání a nakonec docela rozčarování :-( Neumím přesně popsat co mi vadí, ale od začátku mě Julie štvala, její chování mi nesedělo /spoiler: pusa-rozbité auto/, neustálé ťukání hůlky, přemílání zrady ve vztahu se Sidem.Konečné finále jsem také trochu předpokládala. Nevím, zda budu číst dál, snad jen ze zvědavosti, co strašného se stalo ;-)“... celý text
— Rhodopis
Zdivočelí
„Výborný román z nedaleké budoucnosti, velmi reálně vykreslený. Trochu mi připomínal Sucho od Neala Schustermana, taky má člověk pocit, že tohle za chvíli nastane... Jen místo Ameriky jsem byla v Čechách :-) Kniha přečtená na jeden zátah, ještě se k ní určitě vrátím :-)“... celý text
— pingu1
Roky na břehu Elbchaussee
„Další osudy Friedy, její rodiny i čokoládovny. To vše na pozadí historických událostí Hamburku před 2. světovou válkou.
Příjemné hořko - sladké čtení !“... celý text
— zuzana2599
Volání divočiny
„Jak já mohla na tuhle knihu skoro zapomenout? Vždyť mě jako děcko příběh psa Bucka tak dojímal...
Jsem ráda, že se mi kniha náhodou znovu po letech dostala do ruky!“... celý text
— boxas
Svět, který stvořil Jones
„Sluneční loterii vnímám ze zpětného pohledu kritičtěji, ale tuhle knihu jsem naopak s odstupem let docenil. Svět, který stvořil Jones je chytrá studie hroutící se společnosti, hledající jakoukoliv jistotu. Když se objeví člověk s neotřesitelnou vírou v sebe sama, je pochopitelně téměř samovolně vynesen do jejího čela. Paralela s nacismem se přímo nabízí. Líbí se mi, že jí šel P.K Dick naproti, takže si Jones prožil většinu fází života Adolfa Hitlera. Na rozdíl od něho ovšem udělal krok, který jeho předchůdce nenapadl, i když se sám přímo nabízel. O civilizaci Tuláků bych si rád přečetl něco víc. Už jen samotný koncept omezeného lidského rozmachu má obrovský potenciál, který jsem viděl vytěžený snad jen v trilogii Vzpomínka na Zemi.“... celý text
— hanak_v_exilu
Jak žít ekologicky?
„Zvlášť si cením konkrétních rad a doporučení, například seznamu pokojových květin, co čistí vzduch, nebo porovnávání konkrétních materiálů nebo zvážení použití repasované elektroniky.
Pravdou je, že obecnou myšlenkou ekologického způsobu života je : "používej věci opakovaně". Tím by se dala shrnout většina knihy.“... celý text
— pepap
Nebeský žebřík
„„Jak mám nenávidět to, co od přirozenosti miluji? Jak mám být osvobozen od toho, k čemu jsem na věky připoután? Jak mám opustit to, co bude se mnou vzkříšeno? Jak mám uzdravit to, co má zkaženou přirozenost? Jaké důvody mám říci tomu, který má všechny důvody na své straně?“
Mám starověký východní asketismus nějak rád. Jasně, je to způsob vztahování se k Bohu, který je obtížné přesadit do současného společensko-kulturního kontextu. Taky se mi stalo, když jsem vykládal o čem čtu a že mě to baví, že to vyvolalo v mém okolí trochu ustarané výrazy a strach, abych se nějak nepokoušel kráčet v Klimakových stopách. No, ale to opravdu nehrozí. :-)
A ani by to myslím nebylo dobře. Při vší úctě k pánům mnichům, askeze dnes akcentuje, že vzdávání se něčeho je užitečné pro soustředění se na něco jiného, co je důležité pro vnitřní růst a autentické lidství. Už se nezdůrazňuje vítání utrpení, ale jeho přijetí. Ne proti tělu a vášním, ale k jejich kultivaci. Tím má askeze pomáhat růstu lásky v člověku a také v komunitě.
Na druhou stranu: láska v nás se potřebuje osvobodit, to předpokládá ovládnutí těla. Lenost, netečnost a strach z námahy brání v lásce vůči Bohu a bližnímu. Také je to potvrzení, že si vážíme duchovních hodnot více než tělesných (jen to opravdu musí být postoj ve prospěch duchovních hodnot). Askeze je tak jistým symbolem širšího vztahu člověka ke světu - a jistý odstup v uspokojování tělesných požadavků se jeví jako symbol vztahu, který si přejeme mít ke světu.
Ale zápisky Jana Klimaka nejsou teoretickým pojednáním o askezi jako odpoutanosti od vášní. Tedy, vlastně, objektivně ano, objektivně jsou pojednáním o askezi, s koncepcí a strukturou. Ale ne pro mě. Já to četl jako svědectví o oddané lásce k Bohu a touze být pro Boha tou nejlepší variantou sebe. V tom se mi zdá být Jan Klimak inspirací, bez ohledu na to, že použité prostředky a zastávané názory jsou někdy dost radikální. Takže, i když byl duch textu ode mne občas na hony vzdálen a někdy byl taky dost jednotvárný a opakující se, bylo to svým tahem na branku hodně zajímavé a povzbuzující.
„Vstaňte a stůjte zpříma, vy, koho hříchy srazily k zemi.““... celý text
— mirektrubak
Čarodějův klobouk
„"Hvízdnutí znamenalo, že tu běží o tajemství."
Muminky jsem vždycky milovala, ale ta knížka mě prostě zas tolik neuchvátila. Tři hvězdičky beru jako krásný průměr.
A část, kdy maminka posílá děti, aby se na pár dní odstěhovali do chladné jeskyně, protože se ve vedru jen hádají, slovy "ráda bych se vás na chvilku zbavila" ... no to se směju ještě teď :D
"Trojí hvízdnutí znamená, že se stalo něco neslýchaného."“... celý text
— Baru16
Sluneční loterie
„V mých rozmlžených, dvacet let starých vzpomínkách byla Sluneční loterie nedoceněné dílo, které načrtlo přelomovou vizi společnosti řízenou na principu náhody. Po nabrání spousty zkušeností a opakovaném přečtení musím uznat, že moje mladší já bylo nemístně nekritické. Sluneční loterie má slušný námět, který ovšem nedokázala využít. P.K. Dick se nerozepsal o budoucnosti v níž společnost odmítla kauzální determinismus, ale využil motiv jen okrajově. Těžiště knížky leží ve starém známém zápolení s korporátním systémem. Na autora je to téměř přízemní téma, ale tím jde také o jednu z jeho čtivějších a přístupnějších knih.“... celý text
— hanak_v_exilu
On
„Panebože Tohle je naprostá dokonalost Wesmie – ty dva prostě miluji, a ne nedokážu vám říct, kterého víc Jen vám povím – nebojte se toho a dejte téhle MM romanci šanci. Prosím vás o to
Jamie a Wes bývali nejlepšími přáteli. Celé léto trávili na hokejovém táboře a kvůli „hloupé“ sázce se jejich cesty na několik let rozešli. Už v té době byl do něj Wes bezhlavě zamilovaný. Nyní se mají znovu potkat a stačí jeden pohled a Wes si uvědomí, že ho stále miluje. Tihle dva spolu musí trávit čas v jenom pokoji na táboře , kde jejich přátelství začalo. Během pobytu zjistí Jamie, že ho Wes miluje, ale také si začne uvědomovat, že ani jemu není jeho kamarád zas tak lhostejný.
Bylo to celé takové veselé a roztomilé. Naprosto jsem si zamilovala jejich přátelství a když došlo na věc – tak panebože! Ten SMUT! Absolutně jsem netušila, že potřebuju tuhle sérii k životu, ale ano
Tohle bude knížka, ke které se ráda vrátím, protože jsem si oba hlavní hrdiny neskutečně zamilovala, ale hlavně jsem si zamilovala jejich love story.“... celý text
— Books_by_Dee
Mrtvá zóna
„Autora mám moc ráda, bohužel téma války a armády nemám ráda a v knize jsem se občas ztrácela.“
— NelaMaty
Modlitba jako setkání
„Okřídlený výrok Terezie z Ávily o modlitbě říká, že je to „vztah přátelství, častý a důvěrný rozhovor s tím, od kterého víme, že nás miluje“. Tento prvek setkání v modlitbě otec Anselm doplňuje o mnoho podnětných postřehů, které se zdají být jednoduché a jednoznačné, když už jsou vyřčeny, ale které je, myslím, důležité si opakovat, protože na ně v našem modlitebním životě máme tendence zapomínat.
Kromě velké Terezie navazuje Grün třeba na Martina Bubera a jeho přesvědčení, že sami sebou se stáváme pouze v kontaktu s druhým, že nemůže existovat žádná „já“ bez „ty“. Přesto je v modlitbě nezbytné začít u sebe, setkat se se sebou, najít se. Věděl to už Cyprián z Kartága: „Jak můžeš žádat od Boha, aby tě slyšel, když sám sebe neslyšíš?“ Je to podmínkou pro rozhovor s Bohem, který musí být především poctivý a otevřený. Přitom nesmíme k Bohu mluvit, jako když křičíme do světlíku (abychom se zbavili toho, co nás tíží, aniž by nás zajímalo „co si o tom Bůh myslí“), ani nesmíme Bohu předkládat seznam věcí k vyřešení – prosby jsou důležitou částí modliteb, ale ne nejdůležitější. Tím opravdu zásadním je odevzdání se do Boží vůle, svoboda od vášní, svoboda od sebe. To pak (když se zadaří) ústí do mlčení před Bohem a sjednocení s ním. Vrcholem může být kontemplace, ale ta je vždy dar, není to něco, co si člověk může vyčekat nebo vyklečet nebo jinak nárokovat – Boha si prostě nejde takhle ochočit, to by byla magie.
V okamžicích setkání k nám může Bůh mluvit, ne hned, ne jak my si přejeme, ale jak si Bůh přeje. Ne slovy (obvykle), častěji pocity a tím, jak nám myšlenky přináší vnitřní pokoj a radostný klid. (Což neznamená, že si v modlitbě často nepovídáme sami se sebou.) Lidským úkolem je naslouchat a poslouchat, nechat se přetvářet.“... celý text
— mirektrubak
Levandulová zahrada
„Popravdě, knihu jsem si vybrala na základě krásné obálky a ovlivněná obálkou, představa byla..... jiná. A pravdou také je, že když jsem jí začala číst, tak jsem si myslela, že něco tak jednoduchého a bijícího do očí..........přeci hlavní postava příběhu nemůže být....hloupá, tak důvěřivá......no nebavilo mě to číst. A přistihla jsem se, že číst tuto "jednoduchost", nebudu. Ale ctím jednu zásadu knihomola "dočíst knihu dokonce". A udělala jsem dobře.
Příběh se postupně otevírá, jako okvětní lístky květiny, když na ní dopadnou ranní sluneční paprsky a ukazuje svou krásu a bytí.
A v každém tom okvětním lístku, je zapsán rozvíjející se nádherný příběh, který jsem doslova v závěru hltala a stránky posunovala očima....... jak to dopadne. Je v něm snad všechno napětí, láska, smutek, naivita, odvaha, bojovnost, tajemství.....všechno co chcete a co také dostanete.
Je to silný krásný příběh. Jsem ráda, že jsem vytrvala. Doporučuji.“... celý text
— PREBURDA
Ida
„Chytře a pečlivě sestavený a uspořádaný příběh, ve kterém bylo všechno, co v něm mělo být. Všechno bylo popsáno, jak mělo být popsáno. Střet jednotlivce s komunistickým zlem. Střet outsidera s předsudečnou krutostí vesnice. Kontrast naivity dětského světa s drsností podmínek, ve kterých je třeba rychle být dospělým. Kontrast niterných vztahů lásky, přátelství a důvěry vůči emoční pustině socialistického kolektivu.
Nic nerušilo, nic nepřečnívalo. Ale taky nic nezaujalo, nic nepřekvapilo. Všechno jako bych už někdy dříve četl, jako by všechno bylo pečlivě sestaveno a uspořádáno podle návodu k napsání chytrého příběhu.
Předpokládám, že takhle nějak bude psát knihy umělá inteligence, až se to líp naučí.“... celý text
— mirektrubak
Ta druhá Belle
„Než jsem začala psát tuhle recenzi koukala jsem sem a byla jsem v šoku kolik lidí tuhle knihu hodnotí jednou nebo dvěma , jako opravdu jsme četli tu samou knihu nebo spíš se zeptám, opravdu jsme všichni šli do toho s tím, že je to #baronetka a ne kniha na Pulitzera?
V první řadě chci neskutečně pochválit desing obálky – ta obálka je naprostý skvost a já jsem opravdu ráda, že mě bude zdobit moji knihovnu.
A teď k textu? Nějak mě ty 1 recenze nenechají klidnou. Je to #baronetka Jasně že to bude Kráska a Zvíře v pornu? Já jsem do toho s tímto šla, a dostala jsem, co jsem od toho chtěla. A rozhodně nechci o knize mluvit pozitivně jenom proto, že jsem s nakladatelstvím určitým způsobem spojovaná.
Knížka rozhodně není dokonalá, proto ji taky nedávám 5 , ale mě se tedy příběh GAstona a Belle neskutečně líbil. Hodně mě to připomínalo seriál Desáté království, který jsem jako dítě milovala (žádná erotika tam samozřejmě nebyla) nebo novější Bylo, nebylo. Hrozně se mi líbilo, jak to bylo propojené i s dalšími pohádkami.
Rozhodně mě mrzelo, že knížka nebyla delší, protože autorka mohla dát všemu větší prostor – jak už cestě do 8. království (mohli potkat více pohádkových postav) nebo když už do království dorazili (mohli se tam ti naši dva více poznávat). Rozhodně bych nějaké mínusy ke knížce měla, ale když knihu vezmu do ruky a jdu do toho s tím, že jdu číst erotický retelleling (a to ta kniha zas tolik toho explicitního SMUTU nemá – má 2 ). Tak přeci nemůžu knížce vyčíst, že to bylo retellingový porno.
Mě se to prostě líbilo. Ale beru názor samozřejmě každého. Jen si fakt myslím, že je to hodně o tom, s čím do čtení takové knihy jdu.“... celý text
— Books_by_Dee
Unesená dědička
„Vždycky jsem říkala, že mafiáni nejsou nic pro mě. Poslední dobou (po přečtení sérií od Meghan Marchové) měním svůj názor a říkám, že mafiány miluju a vyhledávám Jestli jsem v prvním díle téhle série tvrdila, že Callum Griffin je alfa samec s velkým tak A, tak nevím, jak bych nazvala Mikolaje, protože panebože – on by mohl být v encyklopediích vedle slova alfa samec na obrázku.
A Nessa, já bývalá tanečnice , tak to bylo jasné, že si k ní utvořím speciální pouto.
A jejich lovestory s inspirací v pohádce Kráska a zvíře – naprostá dokonalost!
Za mě měla knížka asi všechno, co má správná mafiánská romance mít, a že jí to drama a napětí nechybělo.
První díl byl skvělý, ale tak nějak mi až moc připomínal Lapeni (četla jsem je po sobě), za to tenhle díl mě opravdu sedl a příběh se mi moc líbil. Chemie mezi hrdiny byla snad od prvního setkání.
Tu půl hvězdičku jsem sundala za to, že mě některé věci přišly až moc velká klišé, chtěla jsem to asi víc dark a ten konce mě přišel uspěchaný.
Rozhodně však sérii doporučuji.“... celý text
— Books_by_Dee