Nejnovější komentáře
Na vlásku
„Nenáročná kniha na pár večerů. Bylo to úsměvné, předvídavé, vtipné, ale na můj vkus místy až moc naivní.“
— monushka
Mise Rio
„Bohuzel dost zklamani, pribeh neodsypa, neustale se opakuje jedna zapletka dokola. Postavy mluvi jedna jako druha a nektere dialogy mi silne pripomeli tvorbu z Wattpadu.“
— Veronika.malova
Vinice ve Francii
„Tuhle autorku miluju, snad jsem od ni necetla jeste spatnou knihu,“
— Velka.Simca
Cesta dvou
„Prvotina Toma Jurky. Tak snad se někdy do Asie podívám. Těším se na další díl odehrávající se v Africe.“
— BarboraSalome
Spolubydlící
„Sice známé téma, ale vystavěno dobře a poutavě. Vřele tedy doporučuji, určitě se vám bude líbit.“
— Stromy
Vražda na Ostrově Camino
„Moje první setkání s Johnem Grishamem a musím říct, že jsem nebyla příliš unešená. Knížka má průměrný, leč nadějný rozjezd, ale záhy je to spíš propadák než nějaké zábavné čtení. Prokousat se první půlkou knihy bylo peklo a jedna velká kopa nudy. Zlepší se to až s druhou polovinou příběhu věnovanou vyšetřování vraždy, ale ani tak to není žádné terno – ten začátek to zkrátka pohřbil.“... celý text
— pleybe
Věci, na které nastal čas
„Věci, na které nastal čas...
Před nějakou dobou jsem od Petry Soukupové četl Nejlepší pro všechny... Celkem jsem si čtenářsky pošmáknul a tak nyní nastal čas na další knihu autorky... A nezklamala... Opět jsem si u knížky skvěle odpočinul, zjistil jsem, že problémy všedních i nevšedních dnů mají i jiní lidé... ;-)
K samotné knize...
Seznámíte se s Alicí a Richardem a to v době, kdy to spolu dávají dohromady... Během společných let přibude ještě Kája a Lola... Připravte se na to, že budete v knize pročítat děj z pohledu jak Alice a Richarda, ale také z pohledu Káji a Loly...
Já jsem se u knížky moc dobře bavil, těšil jsem se na chvíli, kdy ji budu moci opět otevřít a začíst se...
Takže nastal čas k hodnocení... ;-) U mě je to jasných pět hvězdiček a určitě si v brzké době od Petry Soukupové ještě nějakou knihu přečtu...“... celý text
— klokan.1905
Volající
„U mňa je to tak menej ako pol .Kniha ma bavila len do polovice, potom som si už priala len sa dostať ku koncu . Bernieho kumpana som odhalila už dávno, veď to bolo také okaté že až, Jordan mi bola nesympatická , no a vrcholom bolo jej premudrele rado by vtipné decko.Miestami mi to prišlo už ako z béčkového filmu, silou mocou len ešte čosi dosiahnuť,aj keď ledva dýcha a žije, krv vypľúva, ešte vládze decko aj so stoličkou vláčiť niekoľko poschodí....somarina.
Ale ok, prečítala som, nikdy viac, kto chce, nech číta, kto nechce, nemusí , v každom pripade mi toto dielo skoro nič nedalo . Možno je Barker dobrý autor, ale mne nesadol vôbec.“... celý text
— Petronela16
Nesnáším tě
„Asi nejlepsi od teto autorky, knihy ma na jedno brdo, ale tahle me fakt bavila.“
— Dom.cacte
Děti nade vše
„Výzva 2024 - Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet.
No... Nečekal jsem, že se z toho vyklube takový drámo. A hlavně - nečekal jsem ten dovětek po nalezení Kimmi. V podstatě se to četlo jedním dechem a ta vypatlaná matka si vlastně nezasloužila nic jiného...“... celý text
— burg
Jonathan Strange & pan Norrell
„Jedná se o román, který je nejlepší číst někdy v zimě, když si můžete sednout do starého pohodlného křesla u krbu (nebo alespoň u ústředního topení) a bez vyrušování se do něj začíst.
Přiznávám, že jsem nepřišel na to, proč se Londýn počátku 19. století a magie k sobě tolik hodí, ale skutečně to funguje. Susanna Clarke dokáže už od počátku nastolit vyprávění, jakoby tato kniha byla v té době napsaná.
Podíváme se tak do alternativního světa, kde magie skutečně existuje a je to i obecně známo. Věk magie je ale již pár stovek let minulostí a lidé, kteří si v Anglii říkají mágové, ji pouze studují a vedou o ní sáhodlouhé disputace. Najednou se však objeví pan Norell, gentleman, který magii nejen studuje, ale také praktikuje. A ten je rozhodnutý, že anglickou magii opět přivede k životu.
Pan Norell je však žárlivý mág a nerad se dělí o své znalosti a schopnosti. Navíc se jedná o velmi nespolečenskou osobu. Zdá se, že jeho přičiněním sice magie opět vzejde ve známost, ale že díky svým činům zůstane i nadále jediným praktikujícím mágem v Anglii.
Naštěstí se jako jeho protiváha brzy objeví pan Strange, který má naopak srdce dobrodruha. A přestože je zpočátku Norellovým žákem a nemá tak snadný přístup k vědomostem, nakonec dosáhne Norellovy úrovně.
Většina příběhu se odvíjí během napoleonských válek (1805 – 1815), do kterého tito dva mágové také zasahují svou magií. Jedná se o magii, kterou většinou praktikují z pohodlí svého domova. Akčnější stránka se objeví až když se pan Strange rozhodne vydat se pomoci britské armádě přímo na bojiště na území Portugalska a později i Belgie.
Tahle kniha není tím typem knih, kdy s napětím očekáváte, co přijde na další stránce. Je to ten druh knihy, kdy si vychutnáváte atmosféru magického světa a příběh je tu hlavně proto, aby byl důvod tento svět a jeho obyvatele popisovat. I přesto nějaké to napětí tu najdete. Zejména na posledních stranách, když se blíží rozuzlení mezi elfím vládcem a lidmi, kteří byli spoutáni jeho mocí nebo se s ním dostali do sporu.
Nedoporučuji pro čtenáře, kteří mají rádi svižně plynoucí děj. Clarke totiž velmi často odbíhá od hlavního tématu, aby vyprávěla nějaký vedlejší příběh (tím mi dost připomíná Gaimana). To je také asi hlavní výtka, kterou mám, protože odbíhání k příběhům v poznámce pod čarou bylo po nějaké době dost únavné a často jsem kvůli tomu ztratil nit k hlavnímu příběhu a musel jsem se vrátit o kousek zpět, abych ji zase našel.
Musím velmi pochválit Viktora Janiše jako překladatele. Zejména se stylem staroanglického psaní si velmi dobře poradil. Atmosféra té doby z překladu přímo čpí.“... celý text
— Hadati
Hrdinové českých zemí
„Velmi jsem si oblíbil alternativní svět Jana Kotouče, kde se z české a slovenské země stala světová námořní a letecká velmoc. Proto jsem byl velmi zvědavý, co v této povídkové sbírce s tímto světem vymyslí jiní autoři.
Z průměrné kvality však vyčnívá jen menší počet povídek. Všechny jsou dobře řemeslně napsané, ale ty nejkvalitnější povídky se vyznačují tím, že jsou nejvíce svázané s tímto alternativním světem. Povídky jsou pak seřazeny chronologicky podle toho, v jakém roce se odehrávají.
Prim tak hrají nepřekvapivě dvě povídky od Jana Kotouče. Po velké bouři se dozvíme, jaký byl stav v českých zemích pár měsíců po kataklyzmatické změně. Tahle povídka je zajímavá spíše prostředím, než dějem. Národní hrdina je pak ryzím ztělesněním toho, co se Kotoučovi dařilo v této sérii nejvíce – velkých námořních bitev. V této povídce se dozvíme o tom, jak přesně proběhla ta často zmiňovaná hrdinná námořní bitva admirála Berga proti španělské Armadě. Těmto povídkám se pak ještě vyrovná Adana v plamenech, kde se česká rozvědka snaží dostat z obsazeného města tureckého prince, aby jej získala jako významného spojence proti ruskému carovi. Z jiného světa je pak krátká povídka o výzkumu Velké bouře, což je pěkná závěrečná tečka této sbírky.
Ostatní povídky by se mohly odehrávat v našem světě, namísto alternativního světa Českoslo-slovenského království, a sotva byste si všimli nějakého výrazného rozdílu. Tyto povídky mají alespoň výhodu v tom, že jsou napsaná na rozličná témata. Můžete se tak setkat s povídkou ve stylu kovbojky, povídka o hledání legendárního pokladu, s povídkou z Indie ve stylu Indiana Jonese nebo s menší detektivkou.
Sbírku pak hodnotím na 3,5 hvězdičky. Čtyři hvězdičky jsem jí ale nebyl schopen přiznat.“... celý text
— Hadati
Vulkán
„Už se dá počítat na dekády, když jsem se poprvé setkal se sérií o Stenovi a hned jsem si ho oblíbil.
Sten je přesně ten typ hrdiny, kterého si oblíbíte téměř okamžitě a je jedno, že je to zabiják. Je totiž těžké nesympatizovat s hrdinou, který byl nucen stát se zločincem kvůli systému, který dělá ze svobodných lidí otroky a ještě se tváří, že je to pro jejich dobro.
A tak od počátku sledujete Stenovu dráhu, kdy se z obyčejného Miga změní v odpadlíka společnosti, nechá se zverbovat do armády, projde vojenským výcvikem až k elitě, aby se nakonec dostal zpět na Vulkán a pomstil se svým otrokářům i s úroky.
Doufám, že se tahle série opět uchytí a budu mít možnost přečíst si celou sérii v novém vydání. Zejména s redakční prací by si mělo dát nakladatelství víc práce, protože jsem narazil na celkem dost překlepů i vět, co nedávaly smysl. Nebylo jich ale zase tolik, aby vás to dokázalo otrávit. Kvituji hlavně velikost textu, kdy nemusíte luštit text lupou, jako tomu bylo u prvního vydání této série. Rád si pak celou tuto sérii pořídím do své knihovny.“... celý text
— Hadati
Musela jsem zemřít
„Náboženství je jen cesta k nalezení pravdy, náboženství samo není pravda. Je to jen cesta. A různí lidé chodí různými cestami.
Lidé ztratili schopnost vidět kouzlo v životě. Nesdílí údiv ani nadšení z okolí- a že života samotného. Vypadalo to, že jsou spoutáni rutinou a myslí jen na to, co dalšího teď musí udělat. Všichni jsou natolik zandeprázdnění tím, jak pořád něco dělají, že zapomínají prostě jenom žít v přítomném okamžiku.
Neříkám, že se vesim souhlasím a že jsem vše pochopila. Ale rozhodně souhlasím s tím, jak jsou lidé neustále okolním světem neustále tlačeni do nějakých "pravidel". Ten tlak z okolí je příšerný.“... celý text
— Kristy.Seb
Klubovna Naděje
„Knihu jsem dočetla skoro ihned po jejím vydání. Stále hledám slova pro její hodnocení. Nedivím se, že se kniha vyprodala po takové chvíli, co vyšla a už autoři udělali její dotisk, po necelých čtyř měsících po vydání. Troufnu si odhadnout, že tahle kniha bude v ČR brzy bestseller a zasloužila by si i překlad do jiných jazyků. Čtu hodně, ale takhle kvalitně napsanou knihu jsem dlouho nečetla, o to víc jsem byla překvapena, že hlavní autor Tomáš Paprštein není spisovatel. Myslím si, že by měl být, protože, to jak píše je skvělé, naprosto čtivé a poutavé. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a po vytištění druhého vydání jsem neváhala a napsala si o něj. Přeji vám Tomáši, pište, pište, cokoliv, dál, pořídím si každou vaší další knihu pokud bude.
A teď konečně k tomu hodnocení. Kniha Klubovna naděje na mě vyskočila kvůli mé vlastní zkušenosti se sexuálním zneužitím v dětství, hledala jsem knihu, která se zabývá tímto tématem, protože jsem potřebovala plno pochopit. Stalo se. Díky samotnému příběhu autora, ale také díky odborným komentářům, které jsou v knize, jsem konečně plno věcí pochopila a také jsem je dokázala konečně pojmenovat. Nekonečně mnohokrát děkuji, protože tahle kniha pro mě je obrovským přínosem a to i proto, že už jsem máma tří dětí. V knize je naprostá hloubka a jedním slovem mé hodnocení je PERFEKTNÍ! Všechno dokreslují tématicky zařazené ilustrace, které vás vtáhnou do děje a z těch autentických materiálů jsem si sedla na zadek, jako kdyby četla to, co se tehdy dělo mě samotné. Síla, respekt a ten největsí klobouk dolu. Knihu budu šířit všude možně a začala jsem maminama, které mám v okolí. Držím palce v další práci a posunech v tomto tématu a ještě jednou děkuju. Doporučuji. Jednoznačně!“... celý text
— Naty.Valentová
Úkol pro šaška
„Tak tahle série je lepší a lepší. Tentokrát se většina příběhu odehrává na cestách a ve Vídni. Moc se mi líbil hudební doprovod. Za mě doporučuji a pustím se do poslouchání dalšího dílu.“... celý text
— S.sidi
Smrt za klášterní zdí
„Kniha má dvě základní linky. Jednou z nich je líčení osudu baronky Leonhardi a poměrů v klášteře svatého Gabriela na Smíchově a tato linka se drží skutečných životopisných dat. Druhou linkou je zednářské a okultní téma a tzv. kulturní boj. Kniha je plná křesťanské a okultní symboliky a všímá si i toho, jak byly okultní a pohanské symboly roubovány na křesťanství, zvlášť pak na tzv. beuronský styl, ve kterém je vyzdoben klášter na Smíchově. Boj mezi okultisty a křesťany je téma poněkud kontroverzní a určitě to není čtení pro každého. Kniha je ale napsaná poutavě a čtivě a napětí graduje do strhujícího závěru.“... celý text
— Potomacek
Noční ptáčata
„Ve městě Simta se o Nočních ptáčatech mluví jen šeptem. Jsou to dívky s vyjímečnou magií v krvi a jejich jediný polibek může změnit lidský osud. Jejich identita je tajná, jenže žádné tajemství není skryto navždy.
Matilde a její sestry musí najednou uprchnout před pronásledovateli. Jejich život už nebude jako dřív. Ve světě kde se každý projev magie u žen trestá hranicí musí bojovat za svobodu. A jen společně dokáží zázraky.
Kniha napsaná ich-formou je rozdělena do čtyř částí. Každá kapitola je ukončena úryvkem nebo výňatkem, což byl skvělý nápad.
Magický svět nám autorka představí postupně a musím přiznat, že se mi moc líbil. Tajuplné Podzemí plné magie bylo skvěle popsáno a mně dostaly Světlomůry. To by ve skutečnosti byla nádhera.
Postavy dívek jsou dobře popsány, víme, co se jim honí v hlavě a člověk jim musí fandit. Jo ani pár kluků není k zahození.
V knize nechybí pronásledovatelé z řad církve, ale zamíchá se nám tu i politika.
Cesty sester se na konci rozdělí, každá má pro to svůj důvod. Snad se zase spojí.
Těším se na pokračování
a snad se zase potěší i moje oči. Ta obálka je úžasná.“... celý text
— Klímuška
Někdo z nás
„Krásně čtivá kniha plná napětí,strachu a pláče. Konec mně tedy dostal i když určité podezření jsem měla. Doporučuji všem“
— Vlasta71
Nalezení
„Má první kniha tohoto autora. Musím přiznat, že mě čeští autoři nějak nelákají, ale knihu jsem dostala, recenze byly krásné, tak jsem se do knihy pustila.
Prostředí příběhu se mi líbilo moc - přišla jsem si jako u babičky na prázdninách, hodně mě to vtáhlo do děje. Působilo to velmi uvěřitelně. To s “bastardem mě napadlo už o pár kapitol dříve, ale jinak všechno šlapalo náramně. Určitě si přečtu i další jeho knihy.“... celý text
— Boruvka.cerna
Možná je to jablko
„Velmi nápadité, fantazii se meze nekladou.
Textu maloučko, obrázků mnoho, jednoduchých, ale parádních. A mě nejvíc potěšilo, jak si s textem vyhrál překladatel Petr Holý: boží jsou Jablčané a naprosto nejvíce mě uchvátila dvoustrana jablečných příbuzných a kamarádů! Navíc vložený "pracovní list" je velkou přidanou hodnotou, vřele doporučuju!
P.S. Zřejmě právě tahle knížka byla inspirací pro 38.číslo časopisu Raketa, které je taky velmi povedené.“... celý text
— broskev28
Věž vlaštovky
„Neuvěřitelně temný a psychicky složitý díl. To čím si prošla Ciri...to se četlo hodně špatně ale bylo to velmi dobře napsané. I pasáže s Geraldem byly super, ačkoliv jich v této knize nebylo tolik. Naopak mě vůbec neoslovila pasáž s Dijkstrou...to mě fakt nudilo...dobře se četly i části s Yennefer (a ta si toho prožila taky dost). Ale začínám mít problém se všemi jmény, místy, bitvami....ztrácím přehled kdo je kdo, kdo s kým pase, kdo koho zabil atd...ale jako ta scéna na jezeře....ten konec...waaaau...ten to celé tak pěkně pozvedl :) a už se nemůžu dočkat jak to vlastně celé dopadne...jako takhle...v druhém díle bylo jak to vlastně dopadne, to byla ta poslední povídka...ale jestli se od toho nakonec autor neodvrátí...to jsem zvědavá“... celý text
— Vendy1993
Kde je k čertu Bůh?
„Kniha, ktorá sa snaží dať odpovede, no mne priniesla ešte viac otázok. Autor je, našťastie, dosť inteligentný a úprimný (chvíľkami by sa ultraortodoxným zdal možno drzý), takže som nemala chuť ubiť ho jeho knihou po hlave (ako sa mi to pri niektorých dielach od kresťanských blahosklonných až arogantných vševedov zavše stáva). Najviac silné sa mi zdali časti, kde priamo pomenoval a výsmešne pranieroval rôzne zduchovnelé frázy a klišé, to bolo svieže a užitočné. Celkovo sa mi autor zdal lepší ako borič zastaraných a nefungujúcich dogiem než ako objaviteľ nových odpovedí na staré otázky.
S čím som však naozaj mala problém, bola jeho tendencia už vopred odmietnuť predstavu Boha, ktorá mu nevyhovuje (s. 14), čo sa neskôr prejavovalo na viacerých miestach a myslím, že celkovo bol preňho charakteristický postoj "neviem si predstaviť, že toto by mohla byť pravda (...). Potrebujem sa držať skutočnosti, že Boh je vždy prítomný a stojí pri nás ako ten, čo nás prevádza nástrahami života a smrti" (s. 75). Akoby autor mal predstavu Boha, ktorého dokáže milovať a nasledovať, no a celá táto jeho knižka bola hľadaním argumentov, že Boh skrátka taký MUSÍ byť. Trochu mi to pripomínalo istého kňaza, u ktorého som v časoch svojho hľadania bola na duchovný rozhovor, a na moju otázku, čo si myslí o tom, že historický Ježiš sa veľmi nezhoduje s teologickým, mi nechápavo povedal, že takými myšlienkami sa nezaoberá, aby sa neoslabila jeho viera. Obdobne aj Leonard; akoby hľadal myšlienky, ktoré by jeho vieru posilnili, čo nemusí byť zlé, ale poctivejšie by sa mi zdalo pátrať po pravde, aj keď by sa mu/nám možno nepáčila. Takto mám totiž pocit, že svoju pravdu mal už od začiatku zadefinovanú, len si ju obhajoval (hoci uznávam, že sofistikovane, zručne a chvíľkami aj vtipne, ak teda máte radi aj trochu sarkazmu alebo čierneho humoru).“... celý text
— Starmoon
Hermafrodit
„Příběh Call vtipně navazuje na historii jeho rodiny – některé věci se prorodí až později. Sympatické je, jak se s tím vyrovnal. Historie záboru dříve Řeckých oblastí Turky a také úpadek města Detroit, o kterém najdete mnoho stop v dějinách USA, v poezii nebo hudbě. Sám si dost dobře nedovedu představit, že bych byl hermafrodit. Jak byste se s tím vyrovnali vy? To je dost zajímavá otázka. Řeckou komunitu utečenců tu máme v republice, znám mnoho těchto lidí osobně. Silná témata v trochu natahovaném románu. Tam se ti lidé postupně poameričtili, u nás počeštili...“... celý text
— Pablo70
Hausbot - Rozhovory o životě a spokojenosti
„Velmi zajímavé osobnosti i nastíněná témata, ale samotné rozhovory krátké, spíše jen jako ukázka nebo práce do časopisu než plnohodnotný knižní rozhovor jdoucí do hloubky.“... celý text
— pajaroh
Pokud se ještě setkáme
„Konečne som sa dostala k môjmu veľkému restu od mojej obľúbenej L. J. Shen a teda.. v porovnaní s inými jej knihami je to naozaj trošku slabší odvar.
Spočiatku ma príbeh naozaj bavil, ale ako sa to začalo až prehnane komplikovať a zamotávať moje nadšenie vyprchávalo. Celý ich vzťah bol založený na klamstvách a 24 hodinovej známosti. Za mňa to bolo naozaj málo uveriteľné.
Aurora mi prišla taká nijaká. Mal bol určite zaujímavejšia postava, ale práve on bol ten komplikujúci.
Chápem, že poznámkami rôznych postáv na koncoch kapitol chcela auroka ponúknuť pohľad na príbeh rôznymi očami, ale čo si myslí krava, čokoládová tyčinka a podobne ma fakt nezaujímalo! Uff!
Ako píšem, lepší priemer ale za viac ako 3,5* to tentokrát nebude :)“... celý text
— Matri
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
„Evžen Boček se svou Poslední aristokratkou mě doposud nezklamal a nepovedlo se mu to ani tentokrát, třebaže rozsahově patří čtvrtá kniha k těm nejužším. Avšak ohledně obsahu nabízí autor poprvé celistvý příběh, který ve svém důsledku tvoří dva krapet delší záznamy v tradičním Mariině deníku, přičemž slovní parafráze na povídku P. G. Wodehouse dává jasně na srozuměnou, o čem že to celé vyprávění bude.
Takže jaké že šílenosti se rodina Kostkových se svým „služebnictvem“ dopustila tentokrát? Překvapivě žádné, naopak se oni sami stávají oběťmi zločinu. Zámek Kostka se mění v dějiště dvou na sobě nezávislých loupeží a to všechno za noci, kdy se po velké slávě chodbami pochybuje kastelán v uniformě Heinricha Himmlera, kuchařka ve svatebních šatech Helenky Vondráčkové a maminka v kostýmku princezny Diany, kteréžto naneštěstí čerstvě zesnulé. Komická estráda může začít a já si ji prostě nemůžu vynachválit. Je to jednoduché i prvoplánové, ale taky neuvěřitelně zábavné a především dobře napsané.“... celý text
— trudoš
Botanik
„Velice povedené, pro mě nejlepší díl ze série. Bylo to napínavé a opravdu se těžko kniha odkládala. Poe ani Tilly nezklamou!“
— Lavender756
Neviditelný
„Začátek trochu nezáživný, prostředek výborný, konec divný“
— Jane333
Rande
„Myslím, že je to jedna z lepších knih Haliny. Ne vždy je na tento typ knihy nálada číst ji, ale tentokrát mi to sedlo.“
— ela1972