Nejnovější komentáře
Kdyby lidi byli stromy
„Docela dobře napsané. Slabá knížka s pevnou vazbou. Různé hry a cvičení, nejen pro děti ;). Je to téma, které jsem před nějakým časem řešila s kamarádkou. Když jsem ji zahlédla ve výzvě, byla to jasná volba. A nelituji ;)“... celý text
— Lucif
Pojízdné knihkupectví šťastných konců
„Další příběh Rosie a Arii... Asi nepřekvapí, ale čte se příjemně... Nenáročné čtení na lenivé odpoledne“
— blebuska
Zlatá vařečka
„Jako první bych rád řekl, a to i skrze recenze, které kniha dostává, že se jedná opravdu o jednohubku, která vás zabaví při dlouhém odpoledni, ale nic víc od ní nečekejte.
Na začátku to vypadalo dokonale. Krásné anglické prostředí, pečení a mnoho postav, které se vám ale určitě nebudou plést, protože každá z nich má propracovaný a naprosto jedinečný charakter. Téměř 80 % knihy pouze odráží onu pekařskou soutěž a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Neříkám, že to bylo něco světoborného, ale zabavilo to skvěle. Myslím si, že kdyby to u toho taky zůstalo, tak to mohlo být výborné. Bohužel pak přišla ona detektivní zápletka.
Celá detektivní část je natolik podstatná, že autorka musela dát na začátek knihy prolog o vraždě, protože jinak byste asi ani nezjistili, že to má být detektivka. Postupně se z příjemné soutěže o pečení přejde do jakéhosi mišmaše, ve kterém se řeší sabotáže, vražda, dávná tajemství a já nevím co ještě. Buď se autorka obávala, že kniha o soutěži tak nezaujme, nebo nevěděla, jak by měla takový příběh zakončit, tak tam hodila detektivku, která tam ale je zcela očividně navíc.
Přijde mi to jako strašná škoda, protože všechny postavy a prostředí jsou úžasné a kdyby to zůstalo jen u té soutěže s bonusem v roli nějakého toho tajemství, tak to mohlo být geniální. Ale takový závěr prostě a jednoduše ne…
I tak, čtení mě bavilo a pokud chcete něco hodně lehkého, tak to zkuste, ale šlo to zvládnout výrazně líp.“... celý text
— Sigurd_Lesandi
Přízraky noci
„Autorka se moc hezky inspirovala pověstí o Krokovi a jeho dcerách.
Příběhem nás provedou čtyři postavy, takže máme čtyři úhly pohledu, jeden cíl, ale čtyři odlišné důvody k jeho naplnění.
Jednotlivé postavy jsou zajímavé, každý je úplně jiný a střídání jejich pohledů dává příběhu dobrou dynamiku. Chybělo mi ale trochu větší rozpracování jejich charakterů a vztahů mezi nimi.
Mrzí mě taky, že nebylo tolik prostoru věnováno samotnému světu a jeho fungování, protože tu byl trochu nevyužitý potenciál.
Moc se mi ale líbilo, že měla autorka odvahu na závěr, jaký zvolila.
I přesto, že mi několik věcí vadilo, je mi autorčin styl sympatický a po právě vyšlém pokračování - Temnoty hlubin, ráda sáhnu.“... celý text
— veriszv
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
„Vtipná kniha o přátelství, vztazích, dětech a krizích středního věku.“
— PremekZizin
Šikmý kostel 3
„Celou trilogii Šikmého kostela jsem přečetla jedním dechem a až mě překvapilo, jak moc mě ty knížky bavily. Příběh je neskutečně čtivý, realistický, občas poučný a dojemný. Většina postav mi přirostla k srdci a na havíře už se asi nikdy nebudu dívat stejně.
Není to lehké čtivo, ale rozhodně tuto trilogii můžu doporučit, stojí za to.
Klobouk dolů před paní Lednickou. Je to opravdu skvěle napsaná Kronika ztraceného města.“... celý text
— JT90
Námi to končí
„Jelikož jsem zvědavá na film, nemohla jsem jinak než si nejdříve přečíst knihu. Jasně, moje fantazie byla při čtení ovlivněná, samozřejmě jsem měla před očima krásnou a eterickou Blake Lively! Nicméně, s Colleen Hoover jsem měla zatím bilanci 1:1...jedna její kniha se mi vůbec nelíbila (Pravda nebo lež) a druhá, kterou jsem od ní četla (To nejlepší z nás) se mi líbila moc.
Nejdřív bych se vyjádřila k tématu. Je to určitě aktuální, ale stávalo se to určitě dříve, jenže se o tom nemluvilo. Vůbec si nedovolím soudit Lilyinu situaci nebo jakoukoliv jinou ženu v této situaci, protože jsem v ní nikdy nebyla a doufám, že nikdy nebudu. Musí to být šíleně těžké. Nicméně, nelíbilo se mi to věčné omlouvání a vymlouvání, obzvlášť, když to konkrétně tady Lily zažila u rodičů. Na druhou stranu jsem cítila, že autorka tak trochu ví, o čem mluví. Těžko říct, jak bych se v dané situaci zachovala já. Když to ale shrnu, postava Lily je nesmírně silná a nakonec velmi rozumná hrdinka.
Stylisticky bych měla pár výhrad. První část byla hrozně do podrobna vyprávěná a šla skoro den po dni.
Druhá část knihy mi přišla zase hrozně uspěchaná. Na posledních stránkách jsem uronila slzy. Dialog po
porodu mě dostal. Atlas mi bohužel přišel jako kůl v plotě a jejich dějová linie je spíš pohádková. Co mi stylisticky vadilo, byly dopisy Ellen - byly až moc zdlouhavé a nudné.
Co se týče jazyka, četla jsem v originále. Četlo se to moc dobře, autorka používá běžná slovíčka, takže je naprosto ideální, pokud se čtením v angličtině začínáte.
Celkový dojem na 75%..stále jsem na ten film zvědavá :)“... celý text
— Peyka
Mocnější než meč
„V pátém díle o rodině Cliftonovcu je hodně politiky,ale to je v každém dílu.Je to ale skvělá série,která je napínavá a hlavně ten konec,a tak se musí číst další díl.“... celý text
— Szilvia1
Stane se včera
„Velmi zajímavě pojatý detektivní příběh. Postupné odhalování skutečných důvodů a pohnutek jenotlivých postav působí originálně. Kniha se mi velmi líbila.“... celý text
— PremekZizin
Osm hlav šílenství
„Anna Barkovová byla osobou, která se ocitla na samém konci dějin, nebo to tak alespoň vnímala a snažila se najít smysl. Zoufalství existence, která přestává být lidská a stává se jen součástí masy a protest proti tomuto procesu.“... celý text
— vivivovo
Osudný polibek
„Celkem dobrou knihu kazí absolutně příšerný překlad.“
— vivivovo
Mao Ce-Tung: O praxi a rozporu
„Skvělá a promyšlená předmluva od Žižka: 5/5
Maovo opakované selhání pochopit základy dialektiky a kecání o železu: 0/5“
— vivivovo
TAO - texty staré Číny
„"Krása překládání je v marnosti toho počínání. Vždyť překlad je cosi bytostně neukončeného, v povaze překladu je věčné přibližování a zase vzdalování, neboť jak se něčemu přibližuješ, něčemu se současně vzdaluješ."
Tato knížka je krásnou antologií překladů taoistických textů z různých období a od různých autorů. Její klidná a přemítavá duše je doplněna krásnými ilustracemi.“... celý text
— vivivovo
Krvavé stopy
„Sbírka více i méně povedených povídek Čchö So-hä. Rozhodně nejpovedenější z celé knihy je předmluva, pak některé konkrétní povídky. V mnoha povídkách vidíme autorovy problémy s předělem ideologické a osobní sféry života, touha po revoluci, násilném zničení systému, který udržuje postavy v zoufalé situaci, tato touha po revoluci je ale kontrastována se snahou ochránit rodinu skrze již zaběhlé sociální pořádky.“... celý text
— vivivovo
V polévce miso
„Chvíli jsem váhala nad tím, jestli V polévce miso dám čtyři nebo pět hvězdiček. Nejradši bych dala 4.5, nicméně (databazeknih) to neumožňuje a knize jsem tou půlhvězdičkou trochu přilepšila. Kdyby tohle byla první kniha, kterou jsem kdy od Rjú Murakamiho četla, musela bych váhat mezi pěti hvězdičkami a jednou hvězdičkou. Když člověk neví, co od knihy čekat, hodně ho to šokuje. Ono ho to tedy šokuje tak jako tak, ale čím více knih od "zlého Murakamiho" přečtete, tím lépe to vstřebáte.
Pokud se opravdu chystáte číst tuhle knihu od Rjú Murakamiho nejdříve, nevím jestli je to úplně správná volba. Asi bych spíš doporučila nejprve Nekonečnou, téměř průzračnou modř. Ne, že by nebyla tak drsná, ale možná vás autorova prvotina více zavede do kontextu a připraví na témata, se kterými se jeho knihy potýkají.
Nicméně teď zpátky k polévce. Na konci každé knihy od Rjú Murakamiho jsou poslední stránky, dvě, tři, během kterých vám opravdu běhá mráz po zádech. Paradoxně z celé knihy bývají často nejméně drastické, ale nějak uzavírají příběh a často se právě týkají názvu knihy (nevím jestli tomu tak bylo i u Nekonečné, téměř průzračné modři, ale rozhodně tomu tak je u Piercingu a V polévce miso). Máte pocit, jako když se vám vytratí půda pod nohama. Tenhle poslední moment jeho knih jim vždy dává smysl a hodnotu. Myslím, že pokud člověk vzdá knihu v půlce, nebo ji nedočte do konce, nemůže ji pak vůbec ohodnotit, protože mu vlastně unikne celá 'pointa'.
Pokaždé, když nějakou knihu od Rjú Murakamiho dočtu, vzpomenu si, proč patří mezi moje oblíbené autory.“... celý text
— vivivovo
Viděli jsme Koreu
„Zajímavý kus propagandistické literatury o poválečné Koreji. Asi bych to nedoporučila číst lidem, kteří už nejsou o Koreji dostatečně ponaučení/vzdělaní - kromě cílených dezinformací kniha obsahuje i faktické chyby. Nicméně rozhodně stojí za to pro lidi, kteří se blíže zajímají o Severní Koreu či o sovětskou propagandu před Korejskou válkou. Místy je smutné číst jaká Severní Korea mohla být oproti tomu jak dopadla - i pokud se dostaneme přes prvotní vrstvu propagandy, lze poznat, že málokdo tušil, jak špatně to ve skutečnosti v Severní Koreji dopadne.“... celý text
— vivivovo
Paříž pro jednoho a jiné povídky
„První příběh bych ohodnotila asi 4*, dalším bych dala stěží 2* a pak to bylo zase o něco lepší, ale celkově bohužel nemůžu dát lepší hodnocení než 3*. Nemám ráda, když se lidi podvádějí a rozhodně mi nepřijde povzbuzující si o tom číst. Proč spolu tedy jsou? Peníze? Služby? Hnus. Většina příběhů se mi nelíbila a přečetla jsem je jen protože jsou krátké a myslela jsem, že třeba další bude lepší = i díky hodnocení níže :( .. ale bohužel každý máme jiný vkus. Četlo se to dobře a vlastně vše nakonec dopadne celkem dobře - no i když i to je sporné: záleží z jakého úhlu se člověk dívá.. Znovu ji číst určitě nebudu!“... celý text
— Lucif
Seventeen / Sexuální bytosti
„Vtipně mi bylo jasné, co se stane s protagonistou Seventeenu jakmile jsem byla za čtvrtinou. O skoro šedesát let později pořád podobné jedince potkáte v ultrapravicových hnutích, rasistických kultech a podobných společnostech, kde si vynahrazují pocit marnosti a osamělosti. Scéna s masturbací k japonskému císaři byla třešničkou na dortu politické provokace.
Sexuální bytosti mi připomněly nakolik muži umí být absolutně asociální a antisociální. Klub exhibicionistů byl přesně klubem lidí, kteří mi jeden víc než druhý lezli na nervy. A taky: dodnes podobné magory jako mladíka z toho klubu můžeme vidět ve zprávách a tragédiích.“... celý text
— vivivovo
Mistři japonského filmu. 13 esejů
„Krásné a dojímavé eseje, které vyvolávají až nostalgii po věcích nám neznámých. Nemusíte sdílet autorovy hodnoty, názor vám není vnucován, pouze vás provádí skrze mytologické a kulturní metafory a paralely, které jsou nám často nesrozumitelné.“... celý text
— vivivovo
Mluvil tu někdo o totalitarismu?
„Myslím, že někteří lidé mají tendenci hodnotit filozofické knihy podle toho, jak moc jsou schopni se ztotožnit s jejími myšlenkami. Přitom to považuji za špatný přístup k filozofii: člověk by neměl dogmaticky akceptovat předkládané myšlenky a ani by to nemělo být jeho cílem při čtení filozofických traktátů. Hodnotit lze nakolik vám kniha dává smysl, nakolik je ve vás schopna otevřít nějakou novou konverzaci, ukázat vám směr myšlení, kterým jste se zatím nevydali.
Žižkův 'Mluvil tu někdo o totalitarismu?' se zabývá primárně konceptem totalitarismu. Není omezen na kritickou reflexi nejznámějších nelidských totalitárních režimů (kapitoly Hitler jako ironik? a Když strana spáchá sebevraždu), ale také se soustředí na způsob, kterým nám dnes idea totalitarismu pomáhá vytvářet nepřítele vůči našemu současnému politicko-ekonomickému systému a tím tento systém legitimizovat.
Kniha je akademicky filozofická - špatně přístupná pro laiky nebo jen okrajově informované zájemce o filozofii - pokud člověk chce od Žižka číst něco přístupnějšího, navrhla bych spíše jeho publicistické články, filmy nebo některé přednášky na youtube. Nicméně i jen se základní znalostí moderní a postmoderní filozofie jsem byla schopna knize z velké části porozumět.“... celý text
— vivivovo
Iné telá.txt
„Co se týče amerických autorek: škoda pohřbít tolik dobrých myšlenek za neprostupný slovník. Mnohem informativnější mi přišla výpověď Daniely Komanické, jak svou konkrétnosti, tak kulturní blízkostí. Teorie tvořené v amerických reáliích je těžké překládat do jiných prostorů, kde má člověk tendenci si je vztahovat k vlastním rámcům.“... celý text
— vivivovo
Druhá strana řeky
„Miluji autorčinu knihu Kniha, kterou posypal hvězdný prach. Tahle byla jiná. Je temnější, vážnější. Líbí se mi hodně autorčino používání slov, budování atmosféry i přibývajícího napětí. Proto mně mrzelo takové nijaké ukončení jednotlivých linií. Po všem tom výborném příběhu, husté atmosféře, jakoby na konci už nezáleželo.
Je to samozřejmě jen můj názor a možná jsem jen něco špatně pochopila :). Každopádně na další autorčinu knihu se těším.“... celý text
— Kenan
Bible osamělého člověka
„Na konci Gao Xingjianovy Bible je krásný doslov od překladatele, který tvrdí, že bychom neměli povrchně číst tuto knihu jako součást nějakého lineárního narativu o čínské historii, ale nalézt plnou hodnotu této knihy ve zpovědi člověka a jeho cestě znovu najít sám sebe. Bohužel pro mě autorova vnitřní psychologická cesta neměla až takový význam jako výpovědní hodnota knihy. Nebo jinak řečeno, to hlavní, co tato kniha nabízí, je skutečně nějaké genius loci jisté doby v Číně a jedinečný vnitřní pohled na Kulturní revoluci. Knih, věnujících se autobiografické zpovědi rozvedeného muže středního věku, který navazuje nenaplňující milostné vztahy s různými ženami, je mnoho a v tomto ohledu zní některé části knihy otřepaně. Ať už je přístup k psaní o ženách tohoto autora autentický nebo získaný, neliší se moc od podobných autorů. Sexualita a Freudovské komplexy už v knihách dávno nejsou jedinečným faktorem, oplzlé popisy ženského těla a celková neschopnost vnímat ženy jako stejnou bytost s trochu jiným nastavením je spíše odpuzující.
Tato kniha je nejsilnější v retrospektivních pasážích z doby Kulturní revoluce, nejslabší v momentech, kdy už životem zničený autor cynicky pozoruje okolní svět v různých cizích zemích a přesvědčuje sám sebe o existenci nějakého postideologického stavu (kterýžto sám je nějakou ideologií, které se autor rozhodl odevzdat). Zatímco retrospektivní pohled na (třetí osobu) v minulosti je pokaždé zajímavý, vložené kapitoly o (první osobě) občas neví, co se snaží sdělit. Přechází mezi zápisky ze (současnosti) v Hong Kongu či Španělsku, které jsou silně dějové ač introspektivní a ryze meditativními kusy, které se ale začínají stále dokola opakovat.
Nakonec jako čtenář tu nejsem abych soudila morální charakter autora. Zpověď z toho, že se autor Kulturní revoluce sám aktivně účastnil začíná až kolem třetiny knihy, poté, co sám vysvětluje, jak moc je to doba nepochopitelná a odmítá na ni vzpomínat. Člověk pak chápe cynické odmítnutí jakékoliv politiky, ideologie, revoluce, snahy vypovídat či napomínat, obviňovat nebo napravovat své chyby.
Možná je to opravdu Bible osamělého člověka, Bible jednoho člověka (一個人的). Možná jediný, komu tahle kniha vskutku plně slouží je sám její autor. Z literárního hlediska má spoustu chyb a nedokonalostí, z hlediska morálního ji asi není správné soudit a tak nezbývá než nahlížet na ni jako na osobní výpověď, kterou nikdo jiný z nás úplně nepochopí.“... celý text
— vivivovo
Teorie býka
„Na první pohled mě zaujala obalka a název ( jsem narozena ve znamení býka). Hlavní hrdinka Elena byla zvláštní, přišlo mi, ze neví co a koho vlastne chce ( jestli žít v Česku nebo v Itálii, jestli být s Radimem a nebo s Francescem). Takový obyčejný příběh ze zivota.“... celý text
— Agida
Texty z pozůstalosti (1): Marx, marxismus a sociologie
„Přehledné a srozumitelné i pro laiky, není ani příliš defenzivní a vyhraněná. Zajímavé čtení“
— vivivovo
Sbohem, má růžová zahrado. 1
„Je trochu nešťastné hodnotit tuhle knížku. Manga je to moc pěkná, s dobrým příběhem a krásným stylem, ale bohužel Knihy Dobrovský úplně odflákly její české vydání.
Příběh je přeci jen předvídatelný, ale hezký a romantický, autor* se očividně vyzná v tématice a je hodně oddaný historickému prostředí.
Problém tedy nastává v českém provedení, kde se nahromadilo opravdu dost chyb. Chápu, že KD chtěly na výrobě knihy ušetřit a nevadí mi tedy užití levnějšího papíru na stránky. Ale v knize je i několik tiskových (grafických chyb) - špatně ořezané rohy, v mojí byly i šmouhy od inkoustu. Dalším problémem je i jazyková stránka knihy - ačkoliv je překlad věrný, je hodně doslovný a místy nepřirozený. Za to není zodpovědný výhradně překladatel, ale také člověk zodpovědný za redakci a korekci. Typesetting je také nevhodně provedený - místy roztrhne sémanticky/gramaticky spolu náležející části textu...
Přesto jsem ale ráda, že se tohoto díla KD ujaly. Byla bych ráda, kdyby pokračovaly tímto směrem, ale zlepšily praktickou stránku.“... celý text
— vivivovo
Fanfikce: Ženská literatura nového věku
„Čtivá studie o žánru literatury, kterou najdete v dnešní době převážně jen na internetu je dobrým vhledem do světa fanfikcí i obhajobou jejich hodnoty v literárním či kulturně-sociologickém smyslu. Přehledná a dobře napsaná někým, kdo ví o fandomu svoje, jde rozhodně o pozitivní reprezentaci v porovnání se senzacechtivými až bulvárními články, které v českém prostředí občas vycházejí. Citace i ilustrace oživují text a zároveň méně znalému publiku mohou přiblížit podobu fanfikcí.
Zmíním ale i pár detailů, které mě vedly k hodnocení 4/5 a ne 5/5. Občasné malé nepřesnosti, ačkoliv pochopitelné, mi někdy drásaly nervy a kapitola o slashové literatuře poněkud opomněla některé feministické teorie, které prezentují psaní a čtení slashové fanfikce jako oproštění se od misogynního prostředí heterosexuálních vztahů. Tu bych považovala za hodnou uvedení. A další moment, který mě poněkud zarazil byl deadnaming jednoho z autorů citovaných fanfikcích (v poznámce pod čarou je uvedeno jeho současné jméno i genderová identita, nicméně v textu i nadále je označován svým starým jménem a ženským rodem).“... celý text
— vivivovo
Vyprávění z hory Kumo
„Dočíst tuto knihu mi trvalo jen několik let haha...
Už si bohužel nepamatuji první dva příběhy, tak můžu vyprávět o těch dalších. Příběh o panu Pakovi, který se stane následníkem Jamy je složitým pojednáním o principu věcí, o schopnosti buddhismu a konfucianismu (a jistě, taoismu) koexistovat. Pak návštěva u dračího krále je bohužel ještě méně srozumitelná - neustálé odkazy na čínskou literaturu jsou matoucí a málokdo z nás si troufne text interpretovat.
Knihu však hodnotím dobře, pamatuji si, že se mi první dva příběhy líbily.“... celý text
— vivivovo
Pèktusan : Epopej korejských partyzánů
„Z celý krásný knížky bych řekla, že na mě udělal dojem asi půl jedné stránky.“
— vivivovo
Kim Čijong (ročník 82)
„Kim Čijong [ročník 82] se mi podařilo zhltnout během jediného odpoledne, což je na mé současné poměry zvláštní. Většinou knihy čtu ve veřejné dopravě a v kavárnách, ale do Kim Čijong jsem koukala i na návštěvě u otce a po příjezdu domů. Kniha se čte rychle a snadno a i přesto u určitých pasáží člověk cítí frustraci až smutek.
Tato kniha, která otřásla Jižní Koreou a dodnes vyvolává vášnivé diskuze na internetu (více o přijetí knihy v Koreji se dozvíte ve skvělém doslovu Petry Ben-Ari), která je první a jedinou celou knihou, kterou vlastním v korejštině, má vlastně velmi jednoduchý příběh. Hlavní postava, Kim Čijong, je oknem do světa typické korejské ženy, nebo spíše typické situace, ve které se korejské ženy eventuálně ocitají. Dokumentuje celý její život, plný 'malých příkoří', se kterými se setkává jakožto žena, protože je žena. Některé se mohou zdát lidem neznalým moderní korejské kultury až groteskně přehnané, ale silně autobiografické dílo opravdu vypovídá o stavu korejské společnosti.
Kim Čijong za celou knihu nepotká žádná velká katastrofa. Nezažije na vlastní kůži sexuální násilí, nestane se obětí nějakého zločinu, její rodina se k ní nechová příšerně, její manžel není nechápavý šovinista. Přesto si na konci knihy člověk připadá zahlcen příšernou atmosférou a situací, ve které se prostě nedá normálně žít.“... celý text
— vivivovo