Nejnovější komentáře
Queenie
„Queenie se svoji růžovou obálkou se tváří jako taková příjemná oddechovka a asi i jo, kdyby hlavní hrdinka nebyla tak hrozně nesympatická.
Celé je to o Queenie až moc – tak strašně se lituje, tak strašně všechny otravuje svými problémy, které si ale způsobuje víceméně sama svými dementními rozhodnutími. Klobouk dolů před jejími kamarádkami, že vydržely poslouchat pořád dokola to samé. Další postavy jsou tu popsány jen hodně povrchně a víc se nedozvíme (myslím, že kamarádka Darcy měla taky nějaké vztahové problémy, ale to jsme se nevíme, protože Queenie se za celou knihu nezeptá nikoho dalšího, jak se má)
Dost nepřehledně tu byly vyřešené i pasáže z Queenieiny minulosti, chvilku mi vždycky trvalo, než jsme se zorientovala, že aktuálně nejsme v přítomnosti.
Oceňuji, že hrdinka se nakonec dokopala k psychoterapii, kterou potřebovala jako sůl.
Viděla jsem někde přirovnání, že Queenie je černošská Bridget Jones a trochu mě to uráží, protože filmovou Bridget miluju (knížky jsem nečetla).
Kolem a kolem knížku spíš nedoporučuju, pokud nemáte slabost pro nesympatické sobecké hrdinky, které se rády rochní ve svém neštěstí. Ale alespoň se to rychle a snadno četlo.
2*/5* za občasný humor a pohotovost Queenie.
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Rozum a cit
„Hlavní hrdinky, sestry Elinor a Marianna Dashwoodovi, přijdou o svého milovaného tatínka. Všechen majetek zdědí jejich nevlastní bratr z otcova prvního manželství, takže děvčata se i se svou matkou a mladší sestrou musí odstěhovat do malého domku na panství vzdáleného bratrance. Sestry Dashwoodovy se seznámí s velkým počtem nových lidí, více či méně sympatickými, a čelí prvním láskám i zklamáním.
Pýcha a předsudek od Jane Austen je jedna z těch knih, které bych si s sebou vzala na pustý ostrov a nedám na ni dopustit, Rozum a cit ale nechám s klidem doma
Elinor je racionálně založená a rezervovaná, její sestra Marianna je přesný opak – je spontánní a nechá se řídit výbuchy vášní a emocí. Kniha sestry postaví do podobných situací a my můžeme porovnávat jejich rozdílné reakce. Rozum vs. cit.
Knížka je plná detailních a místy až nudných popisů charakterů, myšlenek a úmyslů jednotlivých postav, které jsou z většiny velmi otravné a nesympatické. Elinor se dá snést a jedinými opravdu sympatickými osobami jsou pan Palmer a plukovník Brandon.
Nutno říct, že autorka opravdu neskutečně otravně vykreslila postavy, které otravné a hloupé být měly.
Možná zpracování ve filmu (které je mimochodem přímo nabité skvělými herci – Emma Thompson, Kate Wislet, Alan Rickman, Hugh Grant, Hugh Laurie..) bude lepší, když se nebudeme muset brodit tolika podrobnými popisy, ale vynikne více vlastní příběh, který vlastně není špatný – klasický příběh děvčat z 18.století, které se navzdory chudým poměrům snaží dobře a láskyplně vdát. Kdysi jsem film viděla, ale už si ho nepamatuju, musím si osvěžit paměť a podívat se znovu.
3,5*/5*
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Daisy Jones & The Six
„Daisy Jones kapelou The Six v sedmdesátých letech bodovali ve všech hitparádách a vyprodávali stadiony. Co se ale stalo, že ze dne na den zrušili všechny koncerty a nenahrál už ani jednu písničku?
Stejně jako u Carrie Soto jsem i tady měla pocit, že čtu o reálných postavách a několikrát jsem už sahala po telefonu, abych si postavy vygooglila, abych věděla, jak ve skutečnosti vypadali a jak vypadají teď. V téhle knize je navíc ten pocit umocněn tím, že knížka je psaná formou rozhovoru s jednotlivými členy kapely a jejich blízkými.
Hlavní postavy nebyly nijak zvlášť sympatické, ale to asi ani neměly být – na drogách závislá, ale jinak naprosto nezávislá a tvrdohlavá Daisy a od drog vyléčený Billy, který musí mít vždy všechny a všechno pevně v rukách. Dvě rockové hvězdy, které mají svoji hlavu a spoustu chyb, nesnáší se, ale přesto je to k sobě táhne.
TJR je prostě neskutečná, Daisy Jones pro mě byla druhá její kniha, kterou jsem četla, a od první věty jsem ji hltala. Já nemám moc co dodat, je to prostě skvělý a TJR bude asi moje nová oblíbená autorka!
Tenhle rocknroll si nezaslouží jinak, než 5*/5*
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Kosti pod mechem
„Já vůbec nevím, kde u téhle knihy začít.
Autorka rozdělila knihu do jednotlivých kapitol, nebo povídek chcete-li. Časová osa knihy ale není lineární, je důležité si vždy všimnout časových údajů na jejích začátcích, aby Vám kniha dávala smysl. Viděla jsem, že pár čtenářů má s konceptem knihy problém a nevyhovovalo jim to, za mě to byl ale geniální tah. První kapitola je tedy úplný konec knihy a vy od začátku víte, kam to celé směřuje – co nevíte je, jak a proč se to celé sesype a to je právě to kouzlo, které mě neustále nutilo číst dál a dál, abych odkryla celou zápletku.
Postavy byly skvělé, všechny (teda téměř všechny, že Draghu?!) měli kladné i záporné vlastnosti, nic černobílého. Prožívají lásku, radost, ale i bolest a zoufalství a vy to prožíváte s nimi. Nahlédneme do minotauři hierarchie a zajetých zákonů Kodexu, které je tak těžké pro hlavní hrdiny změnit a zmodernizovat celou společnost. Velký prostor v knize mají taky boje mezi minotaury a jejich tradice a rituály.
Jedná se o klasické hrdinské fantasy, ale nekoná se zde žádný happy ending (respektive bych měla happy beginning?!?). Bylo hrozně osvěžující se navrátit k fantasy v takovéhle původní verzi, kterou vlastně tolik miluju. Nechápejte mě špatně, stále jsem miluju fairy-porn a určitě s tím nepřestanu, ale tohle je pro mě na žebříčku fantasy o stupeň výš.
Opravdu tleskám a smekám Zuzce za tohle dílo, které se tolik odlišuje od aktuálně populárních vyjetých kolejí. Nádherná obálka je jen třešničkou
5*/5*, přečtěte si to!!!!!
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
XOXO
„XOXO jsem četla pouze, abych splnila knižní výzvu a přečetla knihu začínající na písmeno X. Knížku teď předám dál své neteři, které je 13 a miluje k-pop a myslím, že přesně této věkové skupině je kniha určená.
Je to opravdu jednoduché čtení. Větná skladba mi přišla taky jako pro začínající čtenáře, které nechceme přehltit množství slov ve větě a souvětími, nenajdeme tu ani žádné rozsáhlé popisy situací ani okolí.
Nikdy bych si knížku sama pro sebe nevybrala a podle taky podle toho vypadají moje pocity z ní. Přišlo mi to vlastně hrozně o ničem. Doufala jsem alespoň v nějaké popisy Soulu, jídla a kultury, ale ani toho se v knize nedočkáme. Zápletka se objeví asi třicet stran před koncem knihy a je tedy hned rozuzlená, a opravdu se nekoná žádné velké drama, které by mi rvalo srdce a byla bych za hlavní postavy nešťastná.
Hlavní postavy jsou také takové nemastné neslané, absolutně ničím mi nepřirostly k srdci a Če-u mi byl vlastně něčím nekonkrétním vlastně nesympatický. Jejich vztah pro mě postrádal jakoukoliv jiskru.
Hodnocení 2*/5* Vůbec mi nevadí sladké romantické YA knížky, ale tohle bylo prostě takové „meh“. Obálka je ale moc pěkná
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Rváč
„Kniha určitě nadchne mladší čtenáře, hlavní hrdina Finn je takový sedmnáctiletý Rambo. I když už jsem starší ročník, tak jsem se docela bavila, takový lepší průměr.“... celý text
— maličkán
Láska na hraně
„Tohle byla moje první kniha od Penelope Douglas a teda to ale byla zvrácená jízda! V češtině je název knihy Láska na hraně, a i když se mi z toho názvu ježí chloupky, tak rozhodně chápu, proč ho zvolili
Kniha je vyprávěná z několika POV a každá z postav je svým způsobem zlomená a narušená. (Mimo jiné ) je to příběh o traumatech a hledání sebe sama, o vztazích, „rodině“ a osobním růstu.
Místy jsem přemýšlela, jestli jako ten horský vzduch Tiernan vymývá mozek, protože sama si nedokážu představit, jak se někdo dostane do takovéhle situace ale chápu, že kniha má bylt o takové tabu lásce a překračování hranic. Hodně kontroverzní je postava Kaleba, kterého mi bylo líto a měla jsem ho ráda, ale na druhou stranu on byl místy až toxický a nechoval se dobře.
Autorčin styl vyprávění a popisů mě hrozně pohltil, ale hlavně asi nikdy jsem nečetla takhle skvěle napsané erotické scény! Jakože wow… Ale četla jsem v angličtině a v češtině bych se toho asi dost bála.
Bohužel mě neoslovil ten konec, takovéhle happily ever after se k této knize podle mě vůbec nehodí.
U Credence rozhodně doporučuji si předem zjistit, co očekávat, protože nejspíš nebude pro každého. Na začátku knihy je varování a autorka rozhodně nepřeháněla výčtem věcí, které v knize najdete.
4*/5* Asi nejvíc spicy kniha, kterou jsem zatím četla a nevím, jestli se mám stydět, že jsem si čtení tolik užívala Mínus hvězda za ten konec.
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Osobní totem
„Na mňa to pôsobilo ako taká príručka metódy osobného totemu. Tie príklady zo života boli pôsobivé.
Hlavnou doménou pána Gallegosa, podľa mňa, je, že sám je vyštudovaný psychológ. Jemu to však nestačilo a hľadal aj iné spirituálne cesty ako pomôcť ľuďom, ktorí sa trápia vo svojom živote.
Ľudský mozog, ako riadiace centrum celého tela, je niečo veľmi fyzické, ale zároveň veľmi abstraktné. Ako vesmír.
Takže verím, že aj touto metódou s prístupom, aký mál pán Gallegos k svojím pacientom, sa dajú robiť divy. Človek vlastne vyrieši seba, svoj pohľad na veci. Znie to jednoducho, ale je až neuveriteľné, ako veľmi to pomôže. Človek zmení uhol pohľadu a uľaví sa mu. Prestane sa zaťažovať niektorými vecami a začne byť pozornejší, chápavejší k okoliu.
Ja som však z knihy nepochopila, ako presne tá metóda funguje. Uverila som jej. Ale nenaučila som sa ju. Obohatila ma o vedomie, že sú aj takéto možnosti. A tiež mi pripomenula, že by som mohla častejšie vypnúť, skľudniť sa, odpútať hlavu od všetkého a sústrediť sa iba na nebo a zem.“... celý text
— Anikkk
Jedovatá stopa
„Druhý román s "vyšetřovatelkou" Phyllidou Brightovou, která pracuje jako hospodyně v sídle Agathy Christie... Tentokrát řeší vraždu, která se udála během vražedného festivalu, jejž pořádá právě Agatha a její přátelé-spisovatelé detektivek...
Jedovatá stopa navazuje na tradici anglických klasických detektivek Agatina stylu, což se mi líbí, líbí se mi prostředí anglického venkova a panského sídla v meziválečném období, vždy mě potěší anglický suchý humor... Závěr byl podle mého trochu překombinovaný, ale jinak mě knížka moc bavila a čtení jsem si užila...
Hodnocení: 4 * z 5 *“... celý text
— markej
Rod plamene a stínu
„Áchám....nejlepší nakonec. Kniha je plná akce a zvratů. Potěšilo mě i propojení s mojí srdcovkou (Dvory). I když víte, že happyend přijde, stejně hltáte každou stránku...Normálně moc nemusím vulgarismy, ale tady vyzněly tak nějak přirozeně. Smála jsem se, měla jsem husí kůži i slzu v oku....Jediné co mě trošku iritovalo, bylo načasování romantiky a erotiky....Jako scéna na kterou jsme všichni čekali (a netvrďte že ne) se odehrála po okamžicích plných stresu, tak nějak uměle, když Bryce odtáhla Hunta kamsi do zahrady a všem oznámila, ať je neruší....nebo Laň, která se vrhla na Ruhna v okamžiku, kdy nechtěla myslet na své unesené syny....jako vážně?
Nicméně se ke knize určitě někdy vrátím, protože prostě Maasová :)“... celý text
— Monybook
Vina a trest
„Tuhle knihu mám i s podpisem paní autorky a smekám před jejím talentem, ale i odvahou vydávat knihy vlastním nákladem a to i bez bombastických reklam a jiného vnucováni se čtenářům ( zemřete na úbytě, když si tuhle knihu nepřečtete).
Moje první setkání s Hanou Vítkovou a Davidem Winklerem bylo vskutku vydařené a tak musely zákonitě následovat další schůzky. Přečetla jsem všechny díly a podle mě je paní Martínková zdatnou soupeřkou všech opěvovaných zahraničních spisovatelů ( u mnoha o třídu lepší).
Děkuji.“... celý text
— uxor
Pan Spencer
„Swan prostě nejde nemilovat. Její knihy jsou jako droga, potřebujete další dávku ke spokojenosti a.“
— L.éňa
Půlnoční koruna
„1) Nějak se nemohu srovnat s obálkou knihy. Obrázek rozhodně neodpovídá mé představě od hlavní hrdince. :D Ale to je subjektivní pohled. :-)
2) Tak naše hlavní hrdinka si konečně vybrala, do koho chce být vlastně zamilovaná. Nicméně takhle rychle to s ním vzdát? Asi bych své velké lásce odpustila a ještě tomu pár stránek dala... Opět velmi jednoduše podaný vztah jako v prvním díle, což mě trochu mrzelo. Chybělo mi větší drama, než "má mě rád, nemá mě rád, mám ho ráda..." - což mě v určitých chvílích už trošku lezlo na nervy. :-/
3) Kniha se začíná politicky rozjíždět, ale to že hlavní hrdinka celou dobu ví, kdo vlastně je a při tom se chovala tak jak se chovala, mě přišlo trochu nepřirozené. Mělo jít pravděpodobně o moment překvapení, na který jsem se těšila a nakonec z toho zase tak odvařená nejsem, protože to na mě trošku působilo, jakoby to v prvním díle neměla autorka zas tak dobře rozmyšlené. Čekala jsem, že bude hlavní hrdinka důležitá díky obětování se její nejlepší přítelkyně, aby se hrdnika vzpamatovala a začala hýbat se světem, ale asi bych si to přála lépe napsané. Ve Dvorech Sarah píše lépe.“... celý text
— posterka
Skleněný trůn
„1) Na to, že hlavní hrdinka má být obávaný zabiják, tak mi přijde že by některé situace mohla zvládat lépe. Když to srovnám se Zaklínačem, tak ten je jako tvrdě vycvičená postava mnohem funkční.
2) Kniha se čte dobře a líbí se mi styl autorky. Zatím se mi ale v porovnání Dvorů líbil více Dvůr trnů a růží, kde mě konec naprotsto vyvedl z míry (mám na mysli závěr třetího úkolu Fayre). Ve skleněném trůně jsem tak nějak věděla, že hlavní hrdinka boj o svůj post vyhraje, ale zase se člověk dozvídal spoustu politických věcí důležitých do budoucna, což asi bylo cílem. Nicméně žádné velké překvápko se nekonalo.
4) Celkově má série pomalejší rozjezd, ale ve třetím díle se kola údajně roztočí, tak mě to neodradilo! :-)
spoiler...
4) Vztah s princem mi byl trochu líto. Příliš krátký a jednoduchý na to, že má kniha 7 dílů. Raději bych trochu více drama :-) Ale možná ještě přijde?“... celý text
— posterka
Skrytý ráj
„Léta páně roku 1610 .... a horská vesnička Borgo San Michele ....
A příběh dvou výjimečných dětí - benandanta Daniela a dívky Suzanne ....
Jak může vypadat spojení dvou svobodomyslných postav v době inkvizice ?
Pěkný historický dokument , vypovídající o událostech jedné doby dějin ....
A také o skrytém ráji ....
.... doufáme, vedeni svvětlem, že každý z nás najde v životě skrytý ráj ....
.... je pouze na nás, abychom pátrali v našem vědomí a mohli ho najít .... a těšit se z něj ....
Zajímavé vyprávění o souboji dobra a zla .... doporučím.“... celý text
— intelektuálka
Sběrači borůvek
„Kniha, která možná nepřekvapí, ale rozhodně chytne za srdce.
Celá recenze v záložce "Recenze".“
— veruptackova
Mílový klub
„Naprosto jsem si čtení téhle knihy užila.
Vůbec jsem nečekala, že by Zee byl takové zlatíčko, které si nešlo nezamilovat, protože to jak pomohl Vee získat sebedůvěru, bylo něco bomba.
Mám tyhle příběhy ráda, kdy jeden není úplně fyzicky dokonalý, dle dnešní doby a je jedno, jestli je to žena, a nebo muž.
Autorka píše dobře a svižně.
Těším se na další díl.“... celý text
— moma08
Prokletí rodu
„Perfektně vystavěná detektivka. Navíc skvěle načtená. Celá recenze v záložce "Recenze".“
— veruptackova
Temná tajemství
„Zajímavý případ s mnoha motivy i mnoha podezřelými, mohla jsem se seznámit s celým vyšetřovacím týmem a minulostí Sebastiana Bergmana. Konec vás dost překvapí a navnadí na další díl. Doufám, že se ještě ukáže více z vyšetřování rebelského Sebastiana.“... celý text
— Terka1975
Po čichu
„široce a z různých perspektiv pojednaný náhled na člověkem často podceňovaný smysl
knížku bych doporučil pro dětského čtenáře, tak okolo třinácti let, kterého ve škole baví přírodopis, odpovídá tomu nejen jednoduchý výklad (podložený ovšem rozsáhlým soupisem zdrojů), ale i grafické zpracování“... celý text
— los
Amazonie
„Opravdu skvělá kniha plná napětí, nečekaných zvratů, neustálý boj o život, protože nejen Amazonská příroda je nemylosrdná. Intriky farmaceutických společností a podobně. Příběh mě doslova pohltil a během čtení mě občas úpně mrazilo.“... celý text
— piskotjanicka
Lenochod Jimmy & jeho backup band
„Skvělý začátek, parta se po mnoha letech dává dohromady a postupně odkrýváme, jak se v minulosti odvíjela dráha jejich kapely. V druhé půlce se všechno zlomí a kniha se překlopí do fantasy. Prvotnímu rozčarování navzdory jsem knihu zhltl a užil si ji neskutečně.“... celý text
— lyriq
Nevěsta Kristova
„Budu patřit do druhého tábora - kladného, pana Vondrušky a tuto knihu hodnotím jako další báječné a zdařilé čtení. Oproti posledním třem knihám, napsal opět pěknou oddechovou knihu - beletrií.
Všichni známi, každý zvlášť a po svém pátrají na případech, které jak se v závěru ukáže mají spojitost s hlavním případem Oldřicha z Chlumu.
Ti tři z knih této serie, ať je kniha jaká je, jsou jako moji přátelé. Odpočinkové čtení.“... celý text
— PREBURDA
Vítejte na Odysseji severu
„kdo by neznal tyhle autokarové zájezdy, plné cizích lidí, o kterých si hned uděláte nějaký názor, aniž byste je opravdu znaly? je teda fakt, že při plném busu není moc možnost všechny poznat, jako tady, když jich bylo jen 14. Ale já se dobře bavila i díky tomu, že jsem měla podobně nevypočitatelnou kamarádku, která mohla říct nebo udělat cokoli... chápala jsem Emmu.“... celý text
— mikika
Kouzlo všité do šatů
„No, tak tohle bylo překvápko. Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože jsem měla chuť na romantiku s trochou magie a obálka i anotace vypadala slibně. Jenže uvnitř se schovával doják pro babičky - to nemyslím nijak zle, ale hlavní hrdince je kolem šedesátky.
Začátek byl pomalejší, zhruba od strany 180 jsem věděla, jak příběh skončí a té magie tam nakonec taky moc nebylo. Ale uznávám, že na tenhle typ literatury to bylo milé, čtivé, dojemné a nic mě nenutilo protáčet oči v sloup =). A jako bonus jsem si nečekaně splnila i bod do čtenářské výzvy, protože část příběhu Soline se odehrává v okupované Paříži za 2. světové války.“... celý text
— Anor505
Chata ve Švýcarsku
„Trochu jsem měla problém se na začátku začíst. Ale od půlky knihy přišly zvraty, kdy jsem se nemohla odtrhnout. Závěr klasický, předvídatelná romantika, ale moc mě bavilo zase (jako u každé knihy od Julie Caplin) to pozadí a popisované okolí. Kniha se hodí do zimního počasí, kdy si člověk zaleze pod deku a udělá si k tomu horkou čokoládu. Jo a když jsem u té čokolády, velký ALERT: pořád máte chuť jíst, ať už čokoládu nebo nějaké dortíky.“... celý text
— klara.franta
Tomu říkám překvapení
„Přečteno jedním dechem. Tyto soubory povídek mám moc ráda! A tenhle se opravdu vydařil. Doporučuji.“
— Christie2020
Les v domě
„Je to zcela jiná Mornštajnová než ta, na kterou jsem byla dosud zvyklá.
Žádné dějinné pozadí, žádná spletitá rodinná historie, sledování jejích osudů napříč generacemi. Alespoň zdánlivě.
Vůbec jsem neměla pocit, že čtu Mornštajnovou.
Vůbec jsem neměla pocit, že čtu knihu.
Nepamatuji si, kdy naposled mě něco až tak moc pohltilo. A jestli vůbec.
Knihu jsem přečetla během 24 hodin.
Přijde mi zajímavé, jak se vlastně ani nedozvíme, jak se hlavní hrdinka, nám známá jako Cácora, jmenuje. Jako kdyby to korespondovalo s jejím postavením v rodině. A ve světě obecně. Nač potřebuje jméno, když nemá kamarády a doma je pouze jakýmsi "hej ty", o nějž nikdo nestojí. Jako kdyby přítěž, jakou ona pro své "nejbližší" představovala, nestála za to, aby ji někdo vůbec pojmenoval. Naopak babiččino jméno v kontextu toho, co se o ní dozvídáme, vyznívá poněkud ironicky.
Jelikož jsem si matně pamatovala na kontroverze po vydání knihy, tušila jsem, kam bude děj spět. A jaké bude to velké tíživé tajemství. I přesto mě s každou další přibývající stránkou, jež nám odhalila další fragment minulosti, víc a víc mrazilo.
Ona zmiňovaná kontroverze týkající se provolání, že AM příběh sexuálního zneužívání dítěte vykradla, mi trochu vztah k autorce kalí, jelikož mi přijde, že je ta podobnost opravdu do nebe volající, ale vzhledem k tomu, že nevím, kde je pravda, se k hodnocení knihy snažím přistupovat čistě řemeslně, a v takovém případě nemohu paní Aleně nic vytknout.
Ať už je ta pravda kdekoli, myslím si, že je jedině dobře, že o tom někdo píše.
A když už je ta kniha napsaná, doufám, že v někom, kdo se v ní, želbohu, našel, nastartuje odvahu mluvit. Jako jednoho dne začala mluvit i Cácora...“... celý text
— láskyplnáTerez
Jak se stát Pařížankou
„Po přečtení knihy jsem se tedy Pařížankou úplně nestala. Sice se knížka četla velice dobře a rychle díky krátkým textům a obrázkům, ale s nějakými myšlenkami a názory jsem se úplně neztotožnila. Našla jsem si tam pár věcí, které mne pobavily, ale jinak pro knížka úplně neměla přidanou hodnotu.“... celý text
— Venneto
Návrat na vinici
„Příběh plný romantiky, různě komplikovaných vztahů, lásky a sexu. Chtěla bych tohle městečko a jeho vinice navštívit …“
— Marcik7