Nejnovější komentáře
Hluboký sníh
„Výborné čtení. Napínavé. Skvělá zápletka. Velmi dobře vykreslené postavy. Tak snad se dočkáme dalších dílů.“
— Aligator805
Vraždi všímavě
„Omylem jsem nejdřív četla druhý díl (Mé vnitřní dítě chce...) a ten se mi moc líbil. Možná to bylo dobře, protože tento první díl bych jinak v půlce odložila kvůli podrobným popisům hierarchie zločinecké mafie a jejím krutým metodám. Styl černého humoru mi vyhovuje, ale detaily vražd na mě byly příliš. Málokdy se stane, aby druhý díl něčeho byl lepší, než první.“... celý text
— micha-ella
Vražedná naděje
„Obě vyšetřovací linky se postupně vzájemně proplétají a konec je skvěle vymyšlený. Něco jsem odhadla, ale všechno ani zdaleka ne, byla jsem překvapená a velmi čtenářsky spokojená. Super čtení.“... celý text
— alzbeta4340
Dvě tváře lásky
„Řekla bych, že na spisovatelský debut velmi dobrá kniha. Záporná postava vyložená zmije, kterou budete nenávidět a utkví vám v paměti. Ta dobrá víceméně zapomenutelná, ale to ničemu nevadí. Svižný děj, snadné čtení. V podstatě nemám moc co vytknout a na další autorčiny knihy se těším:-)
Jen tedy příště bude doufám méně sexuálních scén, v druhé polovině knihy už jsem je měla chuť přeskočit.“... celý text
— Kiikuus
Kniha posledního soudu
„Vynikající napůl historický román s esencí sci-fi, napůl současné drama. Čteno teď s odstupem od covidu to dává knížce ještě nádech menšího proroctví...“... celý text
— cziss
Pach krve
„Skvělý díl, a tuším, že poprvé hodnotím pěti hvězdami. Tato série je opravdu skvělá. Jsem ráda, že mám ještě dva díly před sebou. A těším se na to, jak celá série skončí.“... celý text
— Ctenaricek4
Bledý snílek / Píseň úsvitu
„Vstoupilas´ do světa vidoucích, jak nečekaný host, hranice mezi realitou a snem se v tu chvíli rozplynuly,
spolehla ses´ jen na svou intuici, a odvahu, kterou by od tebe tehdy nikdo nečekal,
nastoupilas´ cestu plnou výzev, co tě zformovaly a posílily.
Přišlas´ s odhodláním, připravená najít si své místo v tom novém, fascinujícím světě.
Bledá krajinochodkyně, cos očekávala od Sedmi pečetí?
A co bylo tvou vstupenkou do tajného podsvětního společenství?
Návrat tam, kde to všechno začalo, byl pro mě vítaným zpestřením, doplněním informací, získáním nového úhlu pohledu. Skrze jeho optiku pak hodnotíš celý příběh znovu a trochu jinak – změní se ti totiž kontext! Najednou víš, cos předtím nevěděl …
I návrat na počátek pařížské cesty leccos vysvětluje – mezi Paige, která už není Bledým snílkem, protože už dávno prokázala svou odvahu a přesvědčila o svých schopnostech, a tak je Černou můrou, schopnou pohybovat se nepozorovaně, neslyšně letět nocí a v tichosti se přiblížit ke světlu, a která je teď velitelkou, silou, Kmotryní --- a Arcturem – Strážcem, který tak naplňuje své … „předurčení“?
Černá můra má teď dost potrhaná křídla … a tak HO potřebuje – je pro ní kotvou, která ji drží v bezpečném přístavu … ON ji dodává odvahu a odhodlání, ONA jemu je inspirací – a tak by to měli vědět, že spolu můžou růst!
Vlastně se mi oba minipříběhy líbily natolik, že bych uvítala víc takových návratů porůznu do důležitých momentů hlavního příběhu. Odkrytá minulost dost napovídá o motivaci, doplňuje kontext, ale taky přináší nový svěží vítr příběhu do plachet (osvěžením paměti v staronových odhaleních, v znovu vyvěrajících emocích) … najednou víš, že jeden bez druhého by nebyli tím, čím teď jsou!
Teprve pak může přijít píseň úsvitu – nový začátek, nová naděje v temnotě …“... celý text
— alef
Mistr a Markétka
„Jak tuto groteskní smršť popsat, k čemu ji přirovnat? Představte si, že se ruský klasik rozhodne rozpracovat českou morbidní říkanku Ententýky... A je to jedna z knih, která se dá během života číst opakovaně, protože v každé jeho fázi bude úplně jiná.“... celý text
— Vesper001
Aréna smrti
„Kniha, příběh je skvělý!
Nemám co jiného dodat, nebo vytknout. Mě to bavilo, zajímavé a čtivé.“
— Teea
Karmadontova šachovnice
„Tenhle díl byl podle mého gusta. Logické vyústění příběhu, k němuž vše směřovalo poslední 3 díly, málo scén s Anastarií (ženské postavy Mahaněnkovi moc nejdou). Jedinou nesrovnalost z minulých dílů - rozkvět jin jangu zde autor vysvětluje prostým cheatováním a já mu to věřím, Rusáci snad bez cheatů ani hrát neumějí. V celé sérii jsou pěkně zachycené chyby ve hře (jako hráčku mě vždycky neskutečně štvou) i cheatování, hlavně Fénixů, ale i Mahana a Azurových draků. To co zde někteří čtenáři nazývají šamanovým štěstím, je prostě jen podvádění ve hře. Je to hacker, nemůže si zřejmě pomoct. A stále platí moje vize, že ho do vězení dostal bývalý učitel, který ho v realitě okradl o peníze vyhrané za hackování. Bohužel Mahan je hodně špatný hráč, bože, dávat někomu artefakty, přístup ke svým věcem, takhle může hrát člověk ve 13, ale ne ve 30 letech . A zamilovat se ve hře? WTF. Anastaria a Plinto ukázali, že jsou špičkoví hráči, Plinto možná dokonce hraje fair play, i když se objevuje jen zřídka, takže těžko soudit. Anastaria ve hře podvádí, ale hraje dobře, zvládla by to asi i bez rodinné herní mafie. Svoji zlodějnu si poctivě odpracovala v nevěstincích. :-) Další díl se jmenuje Šamanova pomsta, nespokojím se s ničím menším, než zničením celé hry Barliona. Jakýkoli jiný druh pomsty nestojí za řeč. :-) Nejlepší díl série.“... celý text
— marketa3815
Označená
„Při čtení první poloviny knihy jsem to chtěla vzdát a knihu odložit, druhá polovina už byla lepší a konečně se tam začalo něco dít. Takže dám šanci i dalšímu dílu a uvidí se...“... celý text
— dee101
K majáku
„Nebylo to vůbec lehké počtení. Styl vyprávění příběhu čistě pohledem vnitřních pochodů a myšlenek jednotlivých postav mi popravdě moc nevyhovoval, nicméně na druhou stranu činil knihu stylově výjimečnou a netradiční. Oceňuji krásný jazyk, neobvyklý styl a schopnost předat niterní pocity postav, ale to mi pro plnohodnotný čtenářský zážitek bohužel nestačilo. Určitě to bylo zajímavé, jsem ráda, že jsem si nějakou Woolfovou přečetla, ale místy jsem se dost nudila a musela se do dalšího čtení nutit. Možná to ještě časem přehodnotím, ale je to pro mě tak za 3,5* a zatím mám dojem, že po další knize od Woolfové jen tak nesáhnu.“... celý text
— Mayaku
Navždy tvůj
„Nádhera. Někdy na mě moc myšlenek a přemýšlení, ale já jsem v podstatě jednoduchý člověk, bez psych.problémů, takže netuším jak je to těžké. A že to neměli jednoduché. Tohle autorka umí.“... celý text
— havrmoni
Dům plný vůní
„Kniha si mě nejprve získala zajímavou obálkou. Následně pak poutavou anotací. A to většinou anotace nečtu, tady jsem z nějakého důvodu udělala vyjímku.
Emmeline žije na ostrově se svým tátou. Ten jí vykládá pohádky o vůních. Každá vůně má vzpomínky a každá vzpomínka má příběh. Naučí jí získávat potravu z toho, co si nasbírá nebo uloví, domnívá se, že mimo ostrov nic neexistuje.
Postupně roste a pozná nové skutečnosti. Nakonec ostrov opouští a žije u lidí, kteří provozují pronájem chatek. Začlenit se do společnosti, chodit najednou do školy a neřídit se jen čichem a vůněmi je pro ni velmi těžké. Colette a Henry se o ní starají dobře, přesto Emm potřebuje zjistit pravdu.
V novém prostředí se seznamuje s Fisherem, nejdříve mají kamarádství, později to neznatelně, postupě jak dospívají přechází v něco víc. Jenže nastanou další události v životě obou mladých lidí a navzájem se ztratí z dohledu. Nic o sobě nevědí.
Emmelin se v dospělosti vydává do města, aby vypátrala pravdu o svém původu. Náhodně si přečte článek v novinách o svých rodičích. A rozhodne se najít Fishera a za svou lásku bojovat.
Nakonec se postupně dozvíme, co se tehdy stalo. A já nevím, jestli mě bolelo víc, jak se zachoval otec nebo jak se zachovala matka. Ani jeden se nezachoval ideálně. Kdo má rád dojemný příběh s postupným odkrýváním tajemství, popisy vůní a krásu přátelství, knihu si užije.“... celý text
— EvikU.
Diabol v zrkadle
„Biskup Khlesl posiela arcivojvodovi Matejovi Habsburskému varovanie, že je jeho život a život ostatných katolíckych hodnostárov v ohrození. Cieľom neznámych páchateľov sa však stane aj samotný arcivojvoda a napriek prítomnosti Steina a Barbarička utrpí vážne strelné zranenie. Vo Viedni sa následne začne rozsiahle pátranie po sprisahancoch, pričom na povrch vyliezajú staré tajomstvá.
Táto séria je záruka kvality, ale stále som čakal na časť, ktorá ma niečím vyvedie z miery a prekvapí. To sa práve podarilo Diablovi v zrkadle, pretože po dočítaní som zostal dosť rozpoltený. Zo začiatku som fandil hlavným hrdinom a chcel som, aby zastavili a vyriešili ďalšie sprisahanie, no ku koncu som si prial ich zlyhanie. Nič viac povedať však nemôžem lebo by som spoileroval. V tomto diele stoja Stein, Barbarič a Jaroš proti obstojným súperom, ktorí sú mimoriadne nebezpeční, chytrí a neboja sa improvizovať v prípade, že im plány nevyjdú. Vyšetrovanie, pre neochotu niektorých ľudí spolupracovať, nie je pre našich hrdinov jednoduché, no získajú aj nečakaných spojencov. Nové postavy sú opäť výborne napísané – niektoré sú záhadné iné zasa klasicky protivné. Červenák vo svojich iných sériách vyniká v opisoch bojov a bitiek (napr. Bohatier, Černokňažník...), no séria Stein a Barbarič je úžasná kvôli niečomu úplne inému. Sú to perfektne napísané dialógy, ktoré vás donútia premýšľať a vyšetrovať spolu s hlavnými hrdinami. Táto časť samozrejme nie je výnimkou, ale na rozdiel od predošlých dielov ponúka za mňa aj zaujímavejších „záporákov“. Zo začiatku som mal teóriu o tom, kto stojí za sprisahaním, ale samozrejme som sa mýlil a autor ma opäť prekvapil.
Za mňa ide zatiaľ rozhodne o najlepšiu časť zo série a bude veľmi ťažké ju prekonať. Nepoznám žiadnu inú knižnú sériu, ktorá by si každým dielom držala tak vysoké kvality ako práve táto.“... celý text
— marco026
Bubble
„Ani tejto tretej časti nemám čo vytknúť. Dostala som, čo som chcela aj čo som od nej očakávala.“
— Sixtínka
Buzz
„Za mňa fajn pokračovanie a autor si udržal latku (pre mňa) v rovnakej výške.“
— Sixtínka
Hra
„Čítalo sa to dobre, príbeh zaujal, v podstate som dostala, čo som chcela.“
— Sixtínka
Dokonalé městečko
„Od čtení mě odrazovala obálka, kterou nakladatelství tentokrát pěkně zbabralo, ale nechtěla jsem soudit knihu podle obalu. Smůla, měla jsem. Nejen I. Levinovi, ale i R. Bradburymu by se možná příběh zdál povědomý. Nápad je každopádně zajímavý, přestože hlavní ženská postava je opět nesympatická a poněkud ducha mdlého. Příběh se po několila škobrtnutích rozjede, městečkem bohužel profrčí a najednou bum a pohádky je konec.“... celý text
— Vesper001
Pán hory
„Šlo to, nenudilo, ale také nijak zvlášť neoslnilo. Takový lepší průměr, ale můžu s klidným srdcem doporučit“
— Taurusfairy
Adam
„Tuhle růžovočernou krasavici jsem dostala přímo od autorky a jsem za to nesmírně vděčná, že mě oslovila a nabídla mi své první „miminko“ k recenzi. Přiznám se, že bych se k ní asi sama nedostala.
Ale hned na začátek musím napsat, že to nebude čtení pro každého. Na tenhle příběh musí přijít ten správný čas. Jestli se teď necítíte dobře nebo nemáte v knihách rádi vulgárnější výrazy, raději knihu nechte na jindy.
Já sama za sebe musím říct, že mě kniha sedla. Je to tak něco jiného, moderního, současného, místy trochu překombinovaného, ale jako celek parádní zážitek. Myslím, že se to Mirce (autorce) hodně povedlo, přinesla do českého spisovatelského rybníčku něco jiného, něco svěžího.
Příběh se odehrává v česku, po většině času v Kutné hoře, kde hlavní postava Adam učí na střední škole. Po nešťastné tragédii se stal vdovcem a teď se snaží protloukat životem sám, jen se svým synem Kryštofem. Bez své velké lásky Lindy je pro něho život ztracený, nad vodou ho drží právě syn, ten je úžasný. Adam sám nechápe jak to, že právě on má takový dar a Kryštof je právě jeho. Oporu najde i ve své sestře a na to, že spolu moc nevycházeli, tak postupem času se z nich stane parádní sourozenecké duo.
Mě styl autorky sedl, neměla jsem problém se začíst a tím, že jsem si prožila něco podobného a ztráta blízkého člověka ve Vás vždy zanechá nějaké šrámy, tak jsem se do Adama dokázala vcítit. Neříkám, že vždy vše bylo košer, ale tak každý se smutkem vyrovnáváme jinak. Některé pasáže bych v knize mít nemusela, přišly mi takové výplňkové, ale za mě by to i bez nich krásně fungovalo.
Určitě můžu tuhle prvotinu autorky doporučit a jestli ještě někdy něco napíše moc ráda si knihu přečtu. Moc děkuji a přeji hodně inspirace do dalších knih.“... celý text
— nada3314
Přístav u řeky Styx
„Europa, druhý z Jupiterových měsíců.
Od začátku mě zajímal Jason, který byl knězem a vymítačem.
Někteří jedinci naráželi na evropského démona, pořád jsem se chtěla tomu přiblížit a vyčkávala, až se změní situace z úvodní na obeznámenou.
Styl psaní mě bavil; co ubírá knize, jsou dlouhé kapitoly, oddělované třemi hvězdami. Na větší zaujetí to má negativní dopad.
Něco mi tam chybělo; možná by to mohlo mít větší spád, víc akčnosti, možná rychlejší rozjezd. Příprava na cestu by měla být důkladná, přesto už bych na tomto místě vznesla jisté pochyby nad proveditelností cesty a nad jejím cílem.
Víc už neprozradím.“... celý text
— veronika4001
Železný plamen
„Tak mám za sebou druhý diel dračej fantasy. Rozhodne musím na úvod vyzdvihnúť grafiku knihy, je nádherná a v knižnici sa skvelo vyníma.
Na dej mám dva protichodné názory. Ja osobne nie som úplný fanúšik Xadena, ale to je len môj osobný názor. Dokonca musím povedať, že ma zo začiatku neskutočne vytáčala Violet. Ale! Jej postava sa neskutočne vyvinula, to ako si na konci dokázala priznať svoje chyby a nedostatky bolo naozaj skvelé. Na tejto sérii ma veľmi bavia vedľajšie postavy a ich vývoj a všeobecné väzby medzi sebou. Veľmi sa mi páčilo, ako nám boli predstavený jazdci na gryfoch. To bolo úplne famózne. Ich úplne iné zmýšľanie na akadémii, keď to nezvládneš budeš proste pešiak alebo liečiteľ nemusíš zbytočne zomierať. Toto pravidlo ma od začiatku na „letcoch“ a celej akadémii hrozne hnevalo. Zo začiatku ma Cat tak strašne štvala, ale na konci som si ju vlastne aj obľúbila. Veľmi by ma zaujímala knižka z jej pohľadu.
Čo sa týkalo Varisha, no bol to hňup a som rada ako skončil. Jeho drak rovnako, to bolo naozaj epické.
Veľké plus knihy sú draci, Andarana a Train boli super. Mám pocit že Train bola jedna z najlepších a najnormálnejších postáv.
Všeobecne bola knižka veľmi dobrá, ale rozhodne by jej prospelo ubrať tak 300 strán, lebo miestami bola naozaj zbytočne zdĺhavá a nudná.
Teším sa na pokračovanie.“... celý text
— PetraKysova
Duch domu Ashburnů
„Jediná část knihy, která byla strašidelná, bylo samotné čtení...
Příběh vypráví o ženě bez sebevědomí, která vy snad "bez váhání" nasadila svůj život za jejího kocoura. Seznámí se se čtyřmi dalšími ženami, které si chtěli jen prohlídnout strašidelný dům a pořád dokola je tam popisováno, že má konečně přítelkyně.
Prvních 100 stránek čtete o tom, jak prochází barák, ale to je tak vše, protože nechce znesvětit svoji zesnulou tetu. Dalsích 100 stránek se snaží něco dozvědět o historii domu, ale vlastně skoro na nic nepříjde.
Až na konci se začne vůbec něco "strašidelného" dít. Uznávám, že posledních 20 stránek bylo to nejlepší, co kniha nabízí...“... celý text
— Petr874
Tahle kniha ti změní život
„Příjemné čtení o zajímavých lidech. Kniha se četla dobře, ale vracet se k ní nemusím. 3,5/5*“
— iveta3689
Černokněžníkova krypta
„Proslulá Černokněžníkova krypta... tento gamebook se dočkal značné slávy ale rozhodně ne způsobem, který by ocenili poctiví hráči. Vyhrát je totiž statisticky téměř nemožné, neboť šance na výhru i v případě maximálních statistik a ideální cesty je 0,5%. Tolik hodů na číslo, kdy špatný hod znamená smrt. Tolik hodů na číslo, kdy můžete ztratit UB. A über-boss, který se svým UB 12 nesmí vyhrát dvě kola za sebou a ještě vám po něm musí zbýt alespoň 6 Staminy. Livingstone se asi pomátl, možná nepochopil co to vlastně píše ale především se tím jasně prokázalo, že minimálně u Livingstonea absolutně neexistuje žádné zpětné testování hratelnosti, žádné ověřování toho, zda je kniha dle pravidel vůbec hratelná. Tohle zjištění je jako rána pěstí, neboť si TO najednou uvědomíte... Livingstone napsal už tolik knih ale testoval vůbec nějakou?! Hrál a zkoušel nějakou dle svých vlastních pravidel dohrát?!
Již tradičně nemůže překvapit velká lineárnost celého vyprávění. Nevyhnutelně projdete spoustu odkazů, příběh bude velmi dlouhý a plný soubojů. Ale kupodivu je docela zajímavý. Navzdory názvu to vůbec není další dungeon jako Zápas mistrů ale venkovní putování, dokonce s koněm, což je doposud nevyužitý prvek (byť s ním Livingstone pracuje jen minimálně) a později i se dvěma společníky. Krypta je pouze malá (byť extrémně náročná) část na konci knihy.
Tenhle bizár se překvapivě dobře čte jako román ale naprosto nemožně se hraje. Je to asi nejlepší příběh jaký Livingstone doposavad napsal ale je nemožné to vyhrát. Gamebookový paradox, kdy zakladatel žánru překoná sám sebe knihou, která je po stránce hratelnosti naprosto zprasená.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - X/10 (NEMOŽNÁ)
Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy
(Ne)spokojený hlemýžď Slávek
„Hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat, na konci každé pohádky o konkrétní emoci jsou tipy pro rodiče a jak s dětmi o tom, co prožívají, mluvit.“
— Romanka89
Bouře
„Posloucháno jako rozhlasová adaptace, což sice znamenalo zhoršenou orientaci v ději i v postavách, ale rozhodně to neumenšilo potěšení z autorova krásného, stylizovaného jazyka, z jeho metafor, slovních hříček, dvojsmyslů, poetických i vtipných dialogů a vůbec z jeho schopnosti vyprávět a z umění onu radost z vyprávění přenášet i na diváka (čtenáře, posluchače)…“... celý text
— marlowe
Nokturna
„Mám rád hudební povídky. Nokturna se vám budou číst dobře, zápletky nejsou složité, i když někdy trochu potrhlé. Především to jsou povídky o hudebnících hledajících životní šanci na počátku své kariéry. S tím souvisí i množství pochyb a nejistot, které do jejich života vstupují.
Ishiguro se v dětství dostal do Anglie a chodil prý do kurzů tvůrčího psaní, kam chodil i Rushdie. Je to někdo, koho můžeme označit za japonského Anglána. Spíš Angličan než Japonec. Podle jména však Japonec...
Vyrostl jsem na hudebních povídkách Josefa Škvoreckého. Jeho hrdinové procházejí skrze hudbu těžkými životními zkouškami. Jejich hudba je nezřídka hudbou zakázanou a vede je někdy až na popraviště. To Ishiguro nezná. I Škvoreckého postavy se umí zamilovat a rozejít, ale provozují svou hudbu za cenu rebelie. Naši hudbu také zakazovali, stříhali nám dlouhé vlasy a posílali nás do věznice.
Po Ishigurových povídkách vám zbyde jen pocit životní neurčitosti. Umění tuto neurčitost vyjádřit písmem. Je to právě ten pocit nad tím, zda si dát udělat plastiku obličeje či ne, nebo jestli si zahrát žido-negerskou hudbu v okupované zemi. Tomu se říká touha po svobodě.“... celý text
— Pablo70
Ďáblové jsou tu
„S každou další knihou od Louise Pennyové jsem ráda, že jsem tuto autorku objevila, s každým dalším dílem je to jako by se člověk "vracel domů ke svým" a jak jsem četla v jednom komentáři, opravdu je potřeba mít přečtené všechny její knihy, u této série je to nutností, aby člověk vše pochopil. Myslím, že paní Uhlířová je moc pěkně překládá a ty obálky! Když se kouknete na originál, tak byste knihu nechali v obchodě, ale tyto knihy, věřím tomu, že se určitě našel někdo, kdo si je koupil už kvůli obálce.“... celý text
— Hanouch072