Nejnovější komentáře
Není úniku
„Yrsa je prostě Yrsa. Miluji tenhle styl psaní…..mrazivý Island, záhady, osobní příběhy vyšetřovatelů. Přečteno jedním dechem, stejně jako její ostatní knihy.“... celý text
— Mia07
Dracula
„Tak jsem si pro vytvoření atmosféry naposlouchala ještě audioverzi namluvenou Pavlem Soukupem a výborné!“
— JointlieKat94
Útok titánů 25
„"Ostrov ďáblů" vrací úder. Konverzace mezi Erenem a Reinerem byla zajímavá a Reiner se už doslova hroutí. Bylo možné tohle ještě nějak zastavit, nebo nebyla jiná možnost, než se zachovat stejně, jako nepřátelé před lety? Jak podotkla Mikasa, zemřeli zde civilisté včetně dětí a nejhorší na tom je, že vlastně přesně toto očekávala i rodina Tyburnů. A peklo může začít...“... celý text
— Silber
Z krve a popela
„Co mě první napadlo, když jsem začala tuto knížku číst bylo, je super, že hlavní hrdinka není konečně symbolem krásy a dokonalosti. A že to bude další super knížka o upirech, vlkodlacích a jiných sexy potvorách. Nemýlila jsem se. Jen realita předčila má očekávání:-)Zjizvena, naivní Poppy, toužící po všem co je zakázané, mě hodně bavila. Dokonce myslím, ze hodně dívek a žen by se s ní mohlo ztotožnit. A krásný, tajemný a temný Hawke, hmm kdo by ho nechtěl. O to víc když pak vyjde najevo jeho tajemství :-) Vůbec nechápu ty negativní komentáře. Ja se do knížky začetla hned a nemohla se odtrhnout. Hltala jsem kapitolu za kapitolou a čím víc jsme se dostávala ke konci tím víc mě to rozuzlení bralo dech. Krása nesmírná, těším se na druhý díl.“... celý text
— lenka5798
Útok titánů 24
„Zde se vracíme zase na začátek, ale z pohledu Reinera a spol. Nemůžu si pomoct, ale ve výsledku mi je jich líto, protože to ve výsledku byly jen děti semleté zrůdným systémem - a právě tato nečernobílost je na tomto díle tak skvělá. Vůdci národů si vedou své války a obyvatelstvo je manipulováno a trpí. Pár dílů zpět bych to neřekl, ale Reiner se mi jako postava začíná vážně líbit.“... celý text
— Silber
Nestoudná zvědavost
„Poslední dobou jsem si docela oblíbila knihy, jejichž příběh se odehrává v devatenáctém století. Proto jsem konečně sáhla po této knize, kterou mám doma už nějakou dobu.
Celá kniha mě bavila, přestože tempo je poklidné a celé je to takové, asi můžu napsat zdlouhavé, ale ne ve špatném smyslu. Na začátku jsem byla trochu netrpělivá, že Beatrice musí vše v duchu nejdřív řádně a dlouze okomentovat než scéna pokračuje, ale pak jsem si nejenže zvykla, ale celý ten styl mě začal bavit. Popis postav a jejich chování je takový ironický, postavy jsou většinou nesnesitelné, ale cílem je se nad tím pobavit, autorka se nesnaží ve vás probudit nenávist, spíš to celé pojmula humorně a s nadsázkou. Navíc vyjadřování a celková etiketa k té době patří a mně to mnohdy připomnělo mé oblíbené hry psané přímo v té době. Každopádně je zajímavé, jak kdysi všechno bylo tak úzce obehnáno pravidly společenského chování a co vše bylo nepřípustné a co naopak bylo žádoucí.
Beatrice jsem si oblíbila a slovní souboje mezí ní a vévodou si musí užívat snad každý čtenář.
Kdo je vrahem mě napadlo, ale nijak zvlášť jsem se nesnažila hádat a užívala si, jak se to celé vyřeší. Kdo většinou bývá vrahem už nějak tuším a vím, bývá to někdo, na koho není zaměřena velká pozornost, ale stále o té postavě něco víme, aby nás to mohlo při nejmenším překvapit. Jestli to tak bylo i tady, to si přečtěte sami.
Knihu jsem se snažila rychle dočíst a teď mi je to docela i líto. Další díl mě určitě zajímá, ale nepořídila jsem si ho, takže někdy v budoucnu. Rozhodně budu pokračovat ve čtení takových knih, které se odehrávají v historii. Je to velmi zajímavé, jen jsem k tomu musela dozrát.“... celý text
— Satyrka
Jejich příběh
„Četla jsem již několik knih Jitky Proškové a její kniha Jejich příběh je další sázkou na jistotu. Kniha se dobře čte a od samého začátku je čtenář udržován v napětí. Jde o příběh dvou sester, autorka střídá minulost a přítomnost a tak krok za krokem pomalu odhaluje příčiny složitého vztahu dvou sester, který začal kdysi dávno už v jejich dětství...“... celý text
— Aleh
Všemi smysly
„Táto kniha je emotívna dráma o láske, strate a prekonávaní ťažkých životných skúšok. Autorka Rebecca Yarros ma opäť presvedčila o svojom talente vytvárať komplexné postavy a pútavé príbehy.“... celý text
— Evaho73
Dcéra močiarneho kráľa
„Az takym putavym thrillerom by som to nenazvala. Velku cast knihy som sa musela nutit, aby som pokracovala. Az ku koncu sa to konecne rozbehli, a hoci opis zivota v divocine by mohol byt zaujimavy, nejak ma tie nekonecne spomienky na stopovanie proste nebavili.
Psychologizacia postav bola zaujimava, skoda, ze nebol viac rozvinuty aj jej vztah s matkou, hoci chapem, ze islo hlavne o otca.
Celkovo ale vo mne ta kniha nezanechava dobry pocit. Casto aj krvilacny, psycho thriller dokaze priniest pocit zadostucinenia. Ale tu som to nemala a dost ma znechutila aj sprosta vrazda Lovca, ktora sa mi zdala vrcholne nadbytocna. Rozumiem jej vyznamu a tomu, ako mohla formovat hrdinku, ale zaobisla by som sa bez.“... celý text
— petgona
Žalmy
„1,5*/5* Poslední z trojice poezie od Karla Hlaváčka kterou jsem četla do školy. A to nejhorší na konec, tadá! Bylo to ale fakt krátký, což jsem ocenila, docela pochopitelný a v tomhle vydání to mělo úžasnou obrazovou přílohu, což fakt doporučuju. Co už ale ne, tak to jsou samotné texty. Sice byly jednoduché, ale všechny se vztahovaly k náboženství, což chápu že je zcela osobní, ale jde to úplně mimo mě. Nedotýká se mě to, nepromlouvá to ke mně a je mi to úplně jedno. Takže za mě bohužel, ale jsem aspoň ráda že to byla fakt záležitost na pár minut s příjemnou přílohou na konci.“... celý text
— Akléda_
Bratři ve zbrani
„Psala jsem to již u knihy Krvaví havrani, ale musím to znova zopakovat. Návrat do Británie tuto již téměř skomírající sérii zachránil. Bratři ve zbrani jsou po všech stránkách vydařeným příběhem. Nepostrádají napětí, zajímavou zápletku a také bych řekla, že se velmi vydařil závěr. Cato s Macronem nejsou neustále v centru dění, což přispívá k větší věrohodnosti příběhu. Tentokrát mě to bavilo moc a vlastně nenacházím nic, co bych tomuto příběhu mohla vytknout. Audioknihu, tak jako celou tuto sérii, načetl velice dobře pan Marek Holý.“... celý text
— soupik2012
Večery na slamníku
„Dá se pochopit, proč v době vydání způsobily Večery na slamníku takový poprask. John totiž sice píše válečné povídky a příběhy, na frontu ale čtenáře vezme málokdy a soustředí se především na každodennost a osudy těch, kteří třeba nejsou přímo ve válce, ale boje ovlivňují jejich osudy. Tu tedy někdo přijde o příbuzné a čeká doma, až se mu vrátí zbytek rodiny, aby ten pak zase odjel bojovat, tu si vojáci krátí čas mezi boji skládáním nesmyslného hlavolamu, tu jeden voják zjistí, že ačkoli svou ženu vlastně nesnáší a bije ji, na frontě mu moc chybí. Všechny povídky jsou psány s určitou nadsázkou, mají ale dost jinou atmosféru, protože zatímco některé jsou odlehčené a spíš humorné, jiné jsou vážné a mnohdy tragické. Velmi podobné je to s jejich čtivostí a jazykovou stylizací, protože některé se čtou velmi dobře a mají solidní tempo, jiné jsou naopak dost těžké, spíš pocitové a jazykově náročnější, takže z nich čtenář asi nemá takový požitek, neboť musí rozklíčovat různé významy. Celkově vzato tak jde rozhodně o zajímavou a tak trochu jinou knihu, než by čtenář od válečného díla očekával, zároveň je ale k jejímu přečtení třeba být už trochu zkušenějším čtenářem a značná míra tolerance, protože poměrně dost povídek nejde úplně pochopit a odhalit v nich všechny alegorie a narážky a jsou přece jen už lehce zastaralé. Přesto ale velmi zajímavá zkušenost. 70 %“... celý text
— callahanh
Poslední vzkaz od mého muže
„Smutné, romantické a moc uvěřitelné pro mě ano.“
— kika 13
Moje drahá nevěsta
„Na knížku jsem se fakt těšila, protože mám ráda autorku a zbožnuju téma falešných manželství.
Je to dobré, odpočinkové, zamilované. Ale něco, ani nevím co, mi tam chybělo. Úvod do děje trvá 150 stran, kde se ti dva potkají v podstatě jenom jednou, a vzhledem k rozsahu knížky už pak nedostanou tolik prostoru, kolik bych potřebovala.
Je tu všechno, vtip, troška napětí, milí přátelé okolo, Graham je naprosto - až moc - dokonalý, ale pořád je to taková rychlovka, mohlo to být ještě o chlup propracovanější.
Přesto je to přesně ten typ knížky, ke které se budu vracet, až budu potřebovat jednoduchou, pohádkovou romantiku na jeden večer.“... celý text
— Zomy
Bezmocná
„Bezmocná pro mě nakonec zůstala na půli cesty. Často se u těchto populárních titulů stává že to buď milujete nebo nesnášíte a já často zůstávám na půli cesty. Nebylo to špatné, ale že bych z toho byla nějak extra unesená, to úplně ne. Hodně oceňuju fakt, že tady extrémně dobře funguje ta romantika a není to new adult. Je tu jen jiskření, ani žádná pusa, jen pár dotyků a narážek, což se mi ale velmi líbilo. Ta chemie mezi nimi funguje velmi dobře a fakt jsem si to užívala. Bohužel, čeho je moc, toho je příliš a 528 stran bylo fakt hodně. V půlce už mě to přestávalo bavit a do čtení jsem se musela trochu nutit, četla jsem spíše ze setrvačnosti, než že bych byla nějak extra uchvácená. I když ta chemie pořád fungovala, už to prostě bylo hrozně dlouhé. Nedá se taky popřít fakt, že celá knížka je inspirována dost okatě hodně jinými knížkami. Teoreticky mi to asi úplně nevadí, prakticky mě to několikrát donutilo zamyslet se nad tím kde vidím rozdíl mezi inspirací a kopií. Dost často už se mi to tady slévalo. Sama nemám načteno tolik známých a základních YA sérií ale stejně jsem tady tu inspiraci hodně viděla. Hunger games, Harry Potter, Selekce, Ranhojička a spoustu spoustu dalších. To určitě stojí za zmínku. V druhé polovině mi to už taky přišlo hodně repetitivní a možná proto mě to tolik nebavilo. Ať už co se týče jejich vztahu, her, nebo všeho okolo, už se to jen opakovalo. Zase tomu ale musím nechat, že když se do toho dostanete tak to funguje a to velmi dobře. A celkově to prostě fakt funguje. Autorka má načteno a je vidět že ví co dělá, uvařila to přesně tak aby to fungovalo. Jen to bylo na mě moc dlouhé. Byl tu milostný trojúhelník, kterého se trochu do budoucnosti bojím, co s ním autorka udělá. Bylo tu hate to love, velmi dobře zvládnuté, říkám jako někdo kdo ho už spíše nemusí. Líbil se mi ten konec, nepřišel mi úplně předvídatelný, ale že bych z něj byla úplně odvařená to taky ne. Část jsem uhodla, bylo to takové půl na půl. Hodně jsem ale ocenila kapitoly z pohledu obou hlavních hrdinů jak Paedyn tak Kaie. Pohled Kaie mě hodně bavil a zároveň byla moc fajn ta rovnováha mezi tím co bylo fajn vidět z obou pohledů a tím kde by to bylo zbytečné, takže jsme žádnou scénu nečetli zbytečně dvakrát, pokud by nám to nic nedalo. Já jsem ve výsledku tedy na vážkách, zklamaná nejsem, ale úplně nadšená taky ne. Do dalších dílů se ale pustit chci, jen se bojím že budu zklamaná, protože jsem si tu postavy nezamilovala zase natolik. Tak uvidíme. Nicméně talent autorka určitě má.“... celý text
— Akléda_
Purpurea
„Prvni díl byl bomba. Seznámení s prostředím, postavami... Takže má pak člověk velká očekávání. Purpurea má bohužel osud, jako spoustu druhých dílů. Je to takový mezistupeň kde se toho tolik nového neděje, naopak se toho hodně pokazí. Mě tedy přišla nudná především druha část knihy. Působí na mě jako trochu zbytečné natahování děje. Třetí část naštěstí zase nabrala spád a tak se těším na další pokračování.
Co mi ale hodně vadilo jsou chyby v textu. Za to samozřejmě autorka nemůže, ale dost mě to rozčilovalo, když byla špatná písmena ve slovech každých par stránek.“... celý text
— JennyD
Moje dcera je feťačka
„Opravdu silné čtení. Klobouk dolů před maminkou, že to vydržela. Nevím, nevím, jestli bych toho byla schopná. Oceňuju, že je v knížce několik úhlů pohledu (maminka, prarodiče i samotná Tereza). Takovéto knížky, přímo ze života, jsou potřeba.“... celý text
— Emik87
Čarodějovy hodiny
„Taková oddechovka pro dospělé a napínavé počtení pro děti.“
— monika3332
Doktor Myšák
„Malé a celkem otravné zvíře je doktorem. Naštěstí jen v knize, po přečtení krátkého příběhu si nedovedu představit, že by něco takového mělo proběhnout v budoucnosti.
Za nápad a ilustrace - hvězda navíc, jinak pro malé čtenáře dobrá pohádka před spaním. Dospělí v tomto mnoho nenajdou, jen připomínku reality a některých doktorských rad, které stejně člověku nepomůžou. Pomoct si sám sobě může být ale taky dobré...“... celý text
— simca9342
V pravěku bylo blaze člověku
„Začalo to velmi slibně. Jedna hláška za druhou, promluvy stručný a úderný, celkově sranda. Má to nápad a nějakej děj. Zápletky jsou nereálný, ale sem tam se i tak objeví i nějaká obecná životní pravda, která potěší. A když to čtete s dětma, který už trochu věděj, která bije, třeba že mamuta asi nikdo neulovil tak, že mu klad tolik otázek, až si hlavu ukroutil a upadla mu, tak se bude smát taky. A takovejch knížek pro děti teda zas tak moc není.
Knížka obsahuje příběhy třeba o tom, jak se zrodil Pepan, jak našel svou polovičku Madlu, jak přišel na to jak ulovit mamuta, jak Pepan vynalézal, jak díky fotbalu zkulturnil tlupu nekulturních lovců, jak založili pravěkej bigbeat, hospodu, módu, nebo dovolenou u Jadranu.
Co jsem zcenzurovala, bylo použití slova sexbomba, a ještě že ji jde Pepan plácnout přes panimandu, a taky výraz moje stará... No celkově tenhle příběh byl pro děti nic moc (Věstonická Madla), i když konec byl vtipnej. Začátek příběhu s tím koncem vlastně tak nutně nesouvisel, takže škoda, že autora nenapad nějakej jinej úvod.
Mělo to trošku sestupnou tendenci s kvalitou příběhů, ale suma sumárum jsme se dobře bavili všichni. Autor to se slovama umí. Jen škoda, že ty legrandy oceněj asi většinou jen dospělý. Ale tak proč ne, aspoň vás to bude bavit, a děti vnímaj spíš příběh, kterej je občas prdlej, ale aspoň originální, navíc není tam skoro nic škodnýho. Je to prostě nadsázka, a je to tak potřeba brát.“... celý text
— jatox
Pozdě k ránu
„2,5*/5* Tohle bylo z těch tří děl od Karla Hlaváčka co jsem četla rozhodně to nejlepší. Pořád to je za mě teda slušný průměr a vlastně tomu vůbec nerozumím, ale tady už jsem aspoň občas měla pocit že se chytám a párkrát i chuť si něco zaznačit, což považuji za úspěch. Pořád mám teda pocit že poezii vůbec nechápu i když se snažím. Trochu těžší mi to taky dělal fakt že tam bylo spoustu neznámých wtf slov, u kterých jsem nechápala ani proč tam jsou ani co mají znamenat. Navíc se to celé ještě nějak dělilo do sekcí, nebo takových podkapitol, což jsem teda už vůbec nepochopila. Jinak jsem z toho celkový pocit ale měla ucházející a nebyl to minimálně úplně opruz to číst, což považuji za úspěch.“... celý text
— Akléda_
Šikmý kostel
„Naliji-li si čistého vína - žádná sláva. Literárně toporně ploché, formou i obsahem. Čtenář prostě a jednoduše čte prostý až jednoduchý příběh, nic víc, nic míň... a to je dle mého žalostně málo. Vyprávění lineární - pomohu si příměrem motocyklisty (kterým nejsem), kterého má naplnit lineární jízda plochou, nudnou krajinou bez zákrut, stoupání či klesání, prostě jede a za chvíli se děsně nudí. Jako v poušti. Některé dějové "zvraty" jsou přespříliš patetické, je patrná spisovatelská nezralost. Psychologie postav mizivá. Velebím Hamsuna, Kafku, Rotha, jež píší literaturu - autorce se zde zdařila maximálně předložit "kroniku" (sic). Historické črty jsou tak veskrze jediným světlým místem této kroniky ztraceného města, což víc než na dvě hvězdy nestačí. Všemi díly podaruji snad vděčnějšího čtenáře...“... celý text
— fanous21
Zobáček mi namalujte červeně
„Jako knížka k večernímu čištění zubů super... :D Tak jsem to pojalá já. Každopádně slovo "povídky" není zrovna vystihující. Kategorie "dětské" jakbysmet. Jsou to takový poetický sloupky, nebo jak to nazvat, ke krásnejm snovejm obrazům Janečka. Má to ale zásadní vadu na kráse. Probůh, nečtěte to dětem. Nebude je to bavit, nebudou tomu rozumět, neoceněj to. Leda těm, který uspokojí váš hlas přednášející cokoliv. Je to moc popisný, bez děje, moc "kdyby, tak by". K samostatnýmu čtení to nedoporučuju už vůbec.
Jsou tam lepší a slabší kousky. Někdy to bylo dokonce otravný čtení, jindy to bylo milý. Co je ale pro mě zásadní, postrádám tam nějaký hlubší sdělení. Ono tam nějaký malý sem tam bylo, ale vzhledem k formátu a pojetí knihy, kde téměř chybí děj, by ho tam mohlo - snad ba i mělo - bejt daleko víc.“... celý text
— jatox
Franz Kafka - Člověk své a naší doby
„O Kafkovi, jeho životě, díle a recepci, sice stručně, avšak citlivě a nadmíru poutavě. To vše navíc v doprovodu naprosto fantastických ilustrací. Okamžitě jsem dostal chuť se do jeho povídek a románů znovu pustit.“... celý text
— TheRaven
Dům na konci ulice
„Tak nevím, knihy od paní Kubíkové mám ráda, ale tenhle příběh mě úplně nenadchnul, postavám jsem moc nerozuměla a sympatičtí mi byli snad jen psík Teri a králíček Ferdík :-)“... celý text
— Marika Vanova
Jenom kamarádi
„Po dlouhé době romantika, která mě dostala. Zezačátku lehké humorné vyprávění, které postupně nabalilo dramatickou stránku. U čtení jsem se nabrečela a ještě pár týdnů poté ve mně ležely emoce. Dostala jsem víc, než jsem čekala.“... celý text
— MagdalénaHa
Mstivá kantiléna
„Mstivá kantiléna, aneb jedno ze tří děl od Karla Hlaváčka které jsem musela do školy přečíst. A jako, asi to nebylo špatný, ale na druhou stranu to vůbec nechápu, nevím co mi to mělo dát a jsem jen ráda že to bylo krátký a nemusela jsem u toho dlouho trpět. Možná se o tom ve škole dozvím něco zajímavého, ale spíš to prostě bylo pár stránek které jsem přečetla a nic mi nedaly.“... celý text
— Akléda_
Malujeme pastel II - Motivy zvířat
„Nejdříve kratinký úvod a pak hned k praktickým cvičením. Díky těmto cvičením dokáže i začátečník vytvořit hezké malby zvířat. A člověk u toho pochopí jak s pastely pracovat, a jaký budou mít určité postupy konečný efekt. Navíc se zde dá naučit práce se stíny a světlem. Dále jak ztvárnit srst, šupiny a peří. Řekl bych ale, že je dobré si nejdříve něco o pastelech nastudovat i jinde a taky si něco zkusit, aspoň základní práci s barvami.“... celý text
— 0kozel
Nádherné Nedostupné Ženy
„V podobě psaného slova bych knihu odložila mnohem dříve. Já však poslouchala jako audiokhihu a cestu jsem měla hodně dlouhou. Vydržela jsem to do půlky knihy, vic jsem nedala.
V případě blízkosti smrti hlavního hrdiny jsem čekala nějakou hlubší myšlenku, změnu životní cesty, když už mu hlas napověděl, kam má jet. Ale proč tam má/měl jet neví ani hl.hrdina ani sám autor.
Napadlo mě, že autor možná do hl.hrdiny zhmotnil své,, tajné,, tužby: být obdivován ženami pro své vypracované tělo a nahodile s nimi spát.“... celý text
— Koko1
Hraj & předstírej
„3. a jasně nejlepší díl série. Zatímco v předchozích dílech se autorka snažila dramatizovat relativně banální situace a témata, zde šla do hloubky. Zajímavý a celkem drsný námět duševních poruch se odehrává v hereckém prostředí, což emotivní situace ještě více umocňuje. Přitom vše působí přesvědčivě - možná tu autorka čerpá z vlastních zkušeností.“... celý text
— MagdalénaHa