Nejnovější komentáře
Spory o Jana Žižku 1424-2024
„Další z mnoha knih Petra Čorneje o husitství či husitském vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova a Kalicha. Tentokrát se jedná o popularizační práci, která si vzala na paškál vývoj názorů na Jana Žižku. Čornej reflektuje pohledy snad všech názorových proudů od sklonku života Žižky až po současnost, tj. za celých šest staletí. Vedle serióznějších názorů různých českých historiků (Palacký, Tomek, Pekař a jiní) se jedná i o vynášení do nebes ze strany příznivců husitství (např. komunistický historik Nejedlý, obrozenci, národovci, evangelíci), nebo naopak o zatracování, ať šlo o bigotní katolíky, špičky římsko-katolické církve nebo o rádoby antikomunisty z doby po roce 1989.“... celý text
— Kakho-Oto
Poslední knihkupectví
„Pěkná kniha o naději, válce i lásce. Grace neměla ráda knihy a nakonec se stala milovnicí knih.“
— Hanouch072
Letiště
„Veľmi čítavo napísaná kniha. Čo kniha od Hailey-ho, to iné prostredie a dokonalá znalosť prostredia. Pri zmene pár detailov, by dej kľudne pôsobil ako zo súčastnosti.“... celý text
— Marcello_zbb
Jiné místo
„Nemám úplně ráda nadpřirozeno, takže jsem byla ráda za logické vysvětlení. Někteří si píší, že druhý díl by byl fajn, za mě to stačilo, každý si udělá svůj závěr a to se mi líbilo. Kniha se četla dobře a bavila mě a trošku jsem tušila.“... celý text
— Januli
Návrat z divoké Afriky
„Návrat z divoké Afriky krásně navazuje na předchozí díl. Autorka ale hned ze začátku připravila trochu šok a další vývoj příběhu mě překvapil. A to velmi příjemně. Psát bez spoilerů bude oříšek.
Michelle po návratu z Afriky ocitá v nelehké situaci, ani vlastně neví čemu nebo komu věřit. Ano, občas byla naivní a dost důvěřivá, nicméně nedivila jsem se.
Ethan byl pořád ten příjemný Ethan, ale blikaly u něj varovné signály.
Z Deana jsem v minulém díle měla smíšené pocity a tady jsem dostala odpověď proč. Vůbec mě tato varianta nenapadla.
Autorčin styl mi perfektně sedí, ani chvilku jsem se nenudila a knihu přečetla během dne.
Romantická linka se mi moc líbila, už tu nebyly jen letmé náznaky, ale byla vášnivější, což jsem s radostí uvítala.
V příběhu jde ale o mnohem víc.
Bavily mě i části se cvičením psů a hlavně jejich trenér. Fakt hustý.“... celý text
— Knihomolka97
Láska mezi řádky
„Kniha pro mě byla bohužel zklamáním.
Od začátku knihy se rozvíjí romantický až neuvěřitelný příběh mezi hlavními postavami. On bohatý dědic Dreamlandu, miliardář, bezcitný manažer s odstupem od všech a od všeho, ona špatně placená pracovnice dětského zkrášlovacího koutku v zábavním parku, která rozsvítí nejedna smutná dětská očka, naivní čistá duše, která se rozhořčí při každé nespravedlnosti. Každá někdy sníme pohádku o chudém děvčeti, které si vzalo prince, takže nakonec proč ne.
Nenáročný, ale čtivý romantický příběh, jak se Rowan díky Zahře, za zdatného přispění programu s její handicapovanou sestrou, mění v citlivého milujícího muže zazdí ve dvou třetinách knihy skok od vzájemného oťukávání v pracovním prostředí a vývoje vztahů s přijatelnou špetkou vzájemné fyzické přitažlivosti k živočišnému sexu vždy a všude, vylíčenému do posledních detailů, které nenechávají absolutně žádný prostor pro představivost. A rozhodně se nejedná o romantické propadnutí spalující vášni. Dojde na vulgární slovník, tahání za vlasy a praktiky jak z pornofilmu, u kterých stále probíhají myšlenkové pochody stylu miluje mě/nemiluje mě.
Po naservírování pořádné dávky chtíče střih a vracíme se k typicky romantické zápletce - něco se pokazí, on ji opustí, uvědomí si, že bez ní nemůže být a nakonec během pár stránek přeskočíme nějaký ten rok k happyendu. To už jsem ale po vytržení z příběhu třaskavou dávkou erotiky dočetla jen s obtížemi, protože romantický příběh o nápravě chladného muže a velké lásce dostal pěkně na frak.“... celý text
— PoppyJana
Poslední jednorožec
„Kniha je sice docela krátká, ale já jsem se s ní tak trochu trápila. Autorův jazyk je totiž tak vytříbený a květnatý, že jsem se občas lehce ztrácela v textu. Ale jinak je příběh jako takový krásný a zároveň smutný. A o co tam vůbec půjde? ;-) Na světě už zbyl jenom jeden jednorožec, ale o svém osudu (tj. že je poslední) se dozví víceméně pouhou náhodou. No a samozřejmě se chce dozvědět, zda je to pravda, a tak se vydá na dlouhou a nebezpečnou cestu...
O tom, že existuje také film, pochopitelně vím, ale neviděla jsem ho. Proto nemohu srovnávat s knihou. Já jsem byla ve finále docela spokojená, ale například můj mladší (třináctiletý) syn ji odložil nedočtenou. Možná ještě v jeho případě nedozrál čas? Za sebe hodnotím čtyřmi hvězdičkami a nevylučuji, že se ke knize někdy vrátím, abych pochopila všechny detaily a nuance tohoto kouzelného vyprávění, které mi možná mohly uniknout...“... celý text
— 85098211
Jeden z nás
„Moje první kniha od autorky a jsem zklamaná. Ještě ji dám šanci ale knížka mě absolutně nenadchla. Děj, který se snažila spisovatelka zamotat pomocí propletení několika nevěr a postranního úmyslu jednoho mladíka, mi přišel nudný a nenapínavý. Hlavní hrdinové se jenom střídali ve výslechové místnosti a manželky pobíhaly po sousedství a referovaly si kdo koho podvedl a o kom si myslí, že je vrah. To je vše z hlavní linie děje. Žádná pořádná akce nebo napětí. Kdo byl teda vrahem jsem věděla už od poloviny a jenom ze zvědavosti zda jsem to trefila tak jsem knihu dočetla. Za mě velmi slabé.“... celý text
— KerliDepp
Všechno modré z nebe
„Emile, který má zhruba 2 roky života a snaží se stihnout, co si plánoval celý život. Na druhé straně Joanne, která už nikam nespěchá a naučí Vás zpomalit. Děkuji, že jsem tě poznala Joanne a že ti Emile dal důvod žít dál“... celý text
— zweedy
Bílá Voda
„Na jednu stranu byla kniha podobná Žítkovským bohyním. Spisy, výpovědi, hlášení, hlavní hrdinka je bývalá redaktoraka. Ale na druhou stranu je to znovu originální. A především to téma. Střet řeholních sesetr a církve proti režimu.
Velmi podařená dějová linka Lena Langerové, která odhaluje další dějovou linku řeholních sester. Měl sem pocit, že všechno bude zamotané a jak se děj bude přesouvat z doby do doby, tak se v tom nevyznám, ALE nestalo se tak. Děj pěkně plyne, navazuje na sebe. Jako katolík jsem úplně nesohlasil se všemi názory, ale to pro to, že sem se s nimi setkal teprve tady v této knize. A budu hledat dál. Děkuji za krásné i smutné čtení. Doufám, že něco podobného se už nebude opakovat. Desetileté čekání se vyplatilo. Gratuluju.“... celý text
— MichalMartinka
Pokrevní pouta
„4,3
Navazující série na Vampýrskou akademii. Předně bych chtěla říct, že za mě je lepší číst nejdřív VA a pak tuto. Asi byste se chytli i kdybyste to tak neudělali, ale minimálně tady přeci jen navazujeme na jisté události, které se odehrály tam.
Adrian působí jako lehkomyslný mladík, který nic nebere vážně a jen paří, ale je mnohem všímavější, než by někteří řekli. Pro ty, na nichž mu záleží, tak by se rozdal a momentálně se potřebuje vyrovnat s nějakými věcmi, které ho zničily. Sydney je hodně rozumná, měla přísnou výchovu a zrovna žije ve strachu z toho, aby ji nestihl trest za to, co udělala. Jako alchymistka chrání lidi před strigoji, moroji i dhampýry, a snaží se mezi nimi udržet hranice, přestože sama se v jejich přítomnosti cítí nesvá.
Je tu stejný svět jako ve VA, ale jiné prostředí a situace a každá z postav se s tím vyrovnává jinak.. objeví se nějaké záhady, kterým je třeba přijít na kloub, než se něco přihodí… nechybí ani tajemství, která se postupně odkrývají…
Dříve jsem měla radši VA, ale později se mi to otočilo a zamilovala jsem si Sydney a Adriana. Ti dva jsou spolu rozkošní skoro od prvního okamžiku a je skvělé sledovat jejich příběh.
A Eddie a Jill? To jsou další postavy, které mám moc ráda a mám radost, že tady se jim dostalo většího prostoru.
Za mě je to povedený začátek série a už se těším, až se pustím do dalšího dílu“... celý text
— kniha_je_laska
Hypotéza lásky
„Anotaci jsem si přečetla jen zběžně a z rychlíku a tak nějak jsem si v hlavně udělala představu o čem ta kniha asi bude. To jejich vědění a bádání, jsem si myslela, že bude úplně o něčem jiném :-D tak jsem dostala trochu šok, když to bylo zase takové to samé klišé….budeme si hrát na to, že spolu chodíme a máme se rádi a oni se nakonec opravdu do sebe zamilují.
No nic, i tak jsem četla dál a musím říct, že mě kniha nakonec moc bavila a užila jsem ji :-)
Svěží, vtipné, děj naplněný energií obou hrdinů a jejich přátel.
Vědecké prostředí bylo super a dokonale vykreslené.“... celý text
— Pája699
Ztracené střípky
„Po delší době jsem dal šanci Timovi a musím se ztotožnit s pár příspěvky níže...2/3 knihy naprostá pecka. Opuštěný ostrov, přežití, bouře, to vše bylo naprosto super, ale ten konec? To jako fakt? Padouch, který se dobrovolně vzdal svého padouchovství, jen aby ulevil svému svědomí a stejně byl potrestán? Sorry, ale to se moc nepovedlo. Za ostrov plný počet a pevninu slabé tři. Suma sumárum čtyři s odřenýma ušima, ale dám určitě další. 80%“... celý text
— Timkim
Lapeni
„Jednu hvězdičku dolů za velmi rychlé ukončení příběhu. Kniha se četla dobře, osobně se mi líbí to temné mafiánské prostředí a navíc, pro mě neznámá autorka, má vcelku poutavý styl psaní. Trochu vyšinutý James, naivní Wendy mi sedli, takže proč ne. Příběh Petra Pana jsem až na spojitost s jmény v knize nenašla.“... celý text
— petraLI
Špilberk v pověstech
„Pamatuju si, že jsem jako dítě shlédla prostřednictvím ranní, víkendové, televizní relace (zná tu vůbec někdo ještě třebaaa Vegu a Magion :-)?) loutkovou pohádku, která se odehrávala na hradě Špilberk. Byla temná a strašidelná. Od té doby hrad toužím navštívit, ale zatím se mi to nepodařilo.
Špilberk v pověstech byla při výběru jasná volba. A já moc děkuji @albatrosmedia za zaslání.
Knížka Michaely Bystré Radvanové je moc hezky poskládaná i napsaná. Autorka vám představí hradní prostory a své vyprávění okoření historickými fakty, verši, bájemi a nakonec dovysvětlí, jak to vlastně všechno bylo doopravdy.
Mrknete se do hladomorny, mučírny nebo třeba sekyrárny. Tím však zdaleka nekončíme :)
Za sebe, jakožto milovníka historie, můžu jedině doporučit. A pokud plánujete výlet do špilberských končin, knížka vám velmi dobře poslouží jako takový návštěvní "předprůvodce" :)“... celý text
— Mojepočteníčko
Odvážné cesty
„Poslední díl je už o dětech a vnoučatech našich hrdinek Neliie, Marie a Mii. Ale to vůbec nevadí. Pořád jsou v popředí hlavně osudy ženského osazenstva a to hlavně Mariiny dcery Daphne, Neliiných vnuček Henny a Audry, Mariina syna Davida a v neposlední řadě osud mé nejméně oblíbené postavy a to Griti. Kniha je hodně o cestovaní, dostáváme se do Řecka, Afriky, na Nový Zéland, Australie, Ameriky...atd. Hodně se cestuje. Hodně se řeší pokusy na zvířatech až týrání zvířat. Vedle toho pozorování šimpanzů přímo v džungli, učení opiček znakové řeči a popis toho, jak David rekonstruuje ZOO tak jak je známe dnes. Hodně míst, hodně osudu, hodně emoci. Za mě moc hezká knížka, kde se pořád něco dělo a děj krásně plynul. Co se mi četlo hůře je pobyt Grit a jejich dcer v Řecku, a vůbec její chování k dcerám, její důvody proč rodit děti, ta žena je prostě blázen. Ještě nesmím zapomenout, moc se my líbilo sdílení osudu Neliie a její vnučky Henny a partnerské vztahy mezi třemi hlavními rodinami, které je kvůli poslední svatbě svedli všechny dohromady zpět na Nový Zéland, aby jsme se nimi mohli rozloučit. Prostě krásný závěr celé série :-)“... celý text
— lenka5798
Dvojitý zásah
„„Tys mě neslyšela? Starat se o tebe je jako... mít rád, když mi svítí do obličeje sluníčko, mrně. Je to jako dejchání. Nikdy s tím nemůžu přestat."
Jo klasika od Zapaty..pomalý příběh jak se dalo čekat. Milý a pohodový žádné velké drama. Líbil se mi. Zac ji miloval o tom žádná i ona ho i když pro něj to asi po znovu shledání nebyla taká láska jako pro ni. Epilog byl pěkný..“... celý text
— petulkapeta
Dotek smrtelnosti
„Klasicky pozvolná detektivka z anglického venkova. Přistěhovaný arogantní vědec se svojí manželkou tam zažívají velká pozdvižení s ochránci zvířat, sousedem samorostem, kozami a v aukční síni. V klidu si přečtěte, moc do hloubek lidského života se sice nedostanete, ale jistě si odpočinete od halasu a tartasu okolního světa.“... celý text
— čef
Hovor se smrtí
„Napínavé, brutální.... V noci jsem se bála jít i na WC :) ....
Chris Carter nikdy nezklame a jeho díla jsou opravdu jen pro otrlé....“
— beruska
Deníky cizince
„Nejrve jsem četla Křižovatky smrti,které se mi moc líbily.Tato kniha mně rovněž nezklamala,bylo to naprosto úžasně napsané) -doporučuji“
— essene
Benátský palác
„Super čtení na dovolenou. Doporučuji.“
— Žampion
Revoluce myšlení
„Krátká přednáška o vztahu pospolitosti (Gemeinschaft), svobody a osobnosti v nacionálním socialismu.
Dr. Dietrich připomíná, že individualismus není totéž co personalita, tedy že osobností lze být i (podle něj dokonce jen) ve vztahu k celku, jehož jsme součástí. Tento celek nahlíží biologicky, tedy jako druh, rasu a národ. Svobodu pak chápe, vycházeje z Kanta, jako možnost být v souladu se svou podstatou (pro něj opět biologickou) a konat činy ve prospěch svého národa. Nacismus pro dr. Dietricha představuje „socialismus výkonu“, tj. všichni mají rovné příležitosti dokázat, co dovedou udělat pro obecné blaho, a podle výsledku pak zaujmou své místo. – Jednou větou: svoboda znamená možnost vložit svou osobnost do služby společenství = být co nejvíc sám sebou.
V paratextech se nedočteme, při jaké příležitosti a pro jaké publikum říšský tiskový šéf přednášku vlastně pronesl – určitě ale není určená lecjakému srocení. Přetéká odkazy na filosofy a básníky a sledovat autora i při čtení (natož asi při poslechu) vyžaduje soustředěnou pozornost. Dr. Dietrich byl jemný kultivovaný intelektuál, který si zakládal na argumentech a pečlivě zasazoval NS do kontextu dějin filosofie (kterou vystudoval). Ideologicky samozřejmě vychází z Mého boje a z Rosenbergova Mýtu XX. století, ač parafrází z nich je tu pomálu. Jeho tón je jaksi soucitně snášenlivý (stejně jako Rosenberg říká, že k tomu, aby byl člověk nacistou, je obvykle třeba jistého vrozeného předporozumění = nelze nikoho přesvědčovat násilím) a skoro melancholický. A právě ten tón se mi líbil, i když myšlenkově pro mě Revoluce myšlení až tak revoluční nebyla. Ale pro modelové publikum jistě ano a divila bych se, kdyby se autorovi nepodařilo přenést svoje horoucí vzrušení nad objevem světonázoru, jenž mu vyhovuje, alespoň na některé posluchače. :)“... celý text
— JulianaH.
Sladká pomsta
„Zaujal mě nejprve název a obálka)-čtivě napsaaná,humorná)“
— essene
Dům smutku
„Soubor tří novel z různých Werflových tvůrčích období, které spojuje pro autora typický hluboký ponor do psychologie postav a jejich konání. Kniha byla vydána k příležitosti 80. výročí autorova narození a k 25. Výročí jeho smrti. Ve všech třech případech je přítomný výrazný motiv střetu ideálů a tužeb jednotlivce s nepříznivou životní realitou (a její vnitřní reflexí), která vyúsťuje buď ve zmar a absurditu, nebo v tragédii. Novely nesou i významnou autobiografickou stopu.
''Dům smutku'' je příběhem o jednom známém pražském malostranském nevěstinci, jeho majiteli a událostech v předvečer první světové války. V atmosféře upadajícího c. a k. mocnářství, si dům žije vlastním „životem“ v podobě životních příběhů prostitutek a jejich zákaznictva. V ústředí vyprávění je majitel podniku, stárnoucí židovský podnikatel Maxl Stein. Den za dnem plyne bezstarostně ve víru zábavy (a občasných konfliktů dámského osazenstva nevěstince), až na scénu přijde jednoho večera nečekaně zpráva o sarajevském atentátu, který znamená začátek konce, nejen podunajské monarchie. V následném sledu událostí umírá Maxl na mrtvici. Tím se zpečetí o osud nevěstince, jehož historie se odvíjela od konce třicetileté války a který krátce po smrti svého majitele zaniká – záhy po pohřbu, který majiteli vystrojí jeho bývalí zaměstnanci – tím vytvoří z domu „radosti“ (nevěstince) na krátkou dobu dům „smutku“ – místo posledního rozloučení se zesnulým…
''Schodiště v hotelu'' je příběh mladé dívky z vyšší společnosti, která se ocitá tváří v tvář prvnímu zásadnímu problému ve svém životě – nechtěnému těhotenství s mužem, kterého se chystá opustit, ve vysněné vidině života s jiným mužem, se kterým (přes počáteční nesouhlas svých rodičů) začne brz plánovat sňatek. Pohroužena do vnitřních myšlenek, zmatena a poblouzněna představami o svém budoucím životě, začíná ovšem pociťovat i jakousi „prázdnotu“, která ji začíná obklopovat. V nastalém pomatení mysli přichází tragédie…
''Italská operní sezona'' je název novely z roku 1912, z období Werflova působeí v lipském nakladatelství. Novela není dokončena a pojednává o prostém selském mladíkovi Vladimirovi, který vykonává vojenskou službu u pražského útvaru. Popisuje jeho vnitřní psychické zrání a střetu reality všedního života s jeho ideály a tužbami o jeho naplňování. Teprve na prahu dospělosti, v touze následovat své vysněné ideály, není Vladimír svým okolím přijímán, je vysmíván a v podstatě působí jako outsiderský podivín. V jakési zoufalé snaze o vzepětí se nepřízni své tristní situace se Vladimír marně pokouší o lidské sblížení s šikovatelem Dubrovským, svým velitelem, ke kterému nekriticky vzhlíží. Své touhy a naděje ve své prostotě upírá na večerní představení v opeře, na které mu jeho kamarád z gymnázia nabídl vstupenku…“... celý text
— tomas6658
Příběhy obyčejného hrdinství - Eagle
„Ke knize jsem přišel zcela náhodou a vůbec jsem netušil, co mě čeká. A ač mi to místy přijde jako autorova prvotina (sem tam něco neštymuje nebo působí nedokončeně - jak v příběhu, tak v češtině), četlo se to svižně, stále se něco dělo, hlavy létaly a nakonec to uteklo jako voda a ani to nebolelo. Snad si dám s chutí i toho Rolfa.“... celý text
— Johncze
Žítkovské bohyně
„Knihy Kateřiny Tučkové nejsou pro každého čtenáře. Přesto by si knihu měl přečíst každý a právem je i v povinné četbě k maturitě (bratr ji v seznamu měl). Věřím, že je dobré pro nás Čechy vědět, co se tu dělo a jaké místo je s tím spjato.
Jsem moc ráda, že se autorka věnuje příběhu bohyň ze Žítkové. Jak je v knize psáno po staletí je nezastavily ani čarodějnické procesy, ani mor, dorazil je až bolševik.
Měli skutečně léčivé a některé z nich i čarodějnické schopnosti? To je na každém z nás, zda tomu uvěříme.
Knihu budu dlouho vstřebávat a musím se jet podívat do Bílých Karpat na ty domy a hlavně celkově do té krajiny.
Jsem také rada, že teď už vím, co jsou to zeliny.“... celý text
— booklover_mili
Strážce dveří
„Tak nevím - mám se smát nebo plakat ? Každopádně jsem se pobavila - Dez je rozhodně borec, tak trochu Ferda mravenec práce všeho druhu. Nic ho nerozhodí, všechno zvládne, je prostě nezničitelný. A navíc hraje na kytaru. Četba byla rozchodně zajímavější než poslouchat povolební komentáře. A stejně - kdo Dez opravdu byl ??!“... celý text
— Staráknížka
Štvanice
„Po množství slow burn byl tenhle rychlý spád velmi osvěžující. Anna se naštěstí litovala “tak akorát a popisy jednotlivých členů byly úžasně různorodé. Půl knihy jsem četla v angličtině, půl v češtině, a tak velká čest překladatelce, jelikož přechod jsem téměř nezaznamenala!“... celý text
— ~.Lucy.~
Nestydaté pohádky
„No proč ne? Když už sáhnu po knize, která se vlastně odhaluje již svým názvem, pak určitě neočekávám žádný literární skvost, neočekávám, že by měla přijít do rukou dětem a vlastně vůbec neočekávám pohádky v přesném smyslu toho slova. S vědomím toho už mohu být vlastně jen mile překvapen, což jsem. Jednotlivé „pohádky“ jsou krátké, s vtipnými postřehy a mnohdy i slušně vypointované. A když už se rozhodnu přečíst si Nestydaté pohádky, pak nechápu, proč by mě měly pobuřovat sexuální scény? Tu knihu přece číst nemusím, a pak mě nemá co urážet. Já časem určitě rád sáhnu i po Druhé porci.“... celý text
— sakro
Znovu od začátku
„Jo! Tohle mi bodlo.
Přestože je to romantický příběh, nebylo to "přeslazené". Clem po napadení a uzdravení má amnézii. A jde za svým bývalým přítelem Edem, aby jí pomohl s její minulostí. Jenže Ed má zlomené srdce a rozhodně ji už nechce ve svém životě. Ale když mu poví, co se jí stalo a pak má menší úraz, má potřebu na ni dohlížet.
A také se kolem ní dějí podivné události. Takže Ed ji vezme k sobě na ochranu. Jenže minulost jen tak se nedá zapomenout... A pak je tady kolem někdo, komu se nelíbí, že by se mohli ti dva dát dohromady.
Krásný příběh a popis změny chování člověka s amnézií, strach a obava znovu věřit v lásku a štěstí...
Ale také příběh přátel, kteří stojí při vás, o šanci začít znovu...
I když jsem spoustu věcí uhodla, nebylo to těžké, bylo to poutavé a krásné.“... celý text
— moudivlacek