Nejnovější komentáře

Hněv kejklíře

„Na Kejklíře jsem se hrozně těšila. Už v Chaosu si získal mojí pozornost a prostě jsem tak nějak věděla, že to bude ON! Tak jako Brantleyho jsem si Killiana neskutečně zamilovala. Se Sass jsme se setkali už prvním díle, kdy ji Persy přivede do svoji show ještě s dalšími nováčky. Kdo je Persy se dozvíte v Chaosu. Sasskie je nádherná, jako fakt nádherná holka. Je taky talentovaná. Umí tančit, umí lidi okouzlit a umí to s ohněm. Je to neskutečná dračice a získala si mě okamžitě hned. Killian, uhranutý její krásou je úplně bez sebe protože Sasskie je vůči němu úplně imunní a to ho k ní táhne ještě víc a je z toho celej běsnej. Neskutečně mě bavilo to jejich škádlení se a ta chemie mezi nima byla brutální. Pro Killa je tahle malá ďáblice výzvou takže je jen otázkou času jak dlouho vydrží Sass odolávat. Amo nám tu naservírovala tak jako v předchozím díle spoustu napětí , adrenalinu a tajemna. Do poslední chvíle prostě čekáte na to jak to celý dopadne, kde je pravda, kdo je ten hodnej a kdo ten zlej. A já jsem byla tak zmatená a nedočkavá, že jsem knihu nedokázala odložit . Tady v Kejklířovi jsem byla úplně vyřízená z ohnivý show. To jako byla naprostá bomba, tohle bych chtěla vidět na živo a nejlépe sedět v první řadě jako VIP host Hot scény jsem si tady užívala víc než v chaosu protože prostě Killian….A že jich bylo. Tenhle díl zaujmul první místo v této sérii.“... celý text
— Terezzie

Amerikánka

„Přestože kniha v mnohých situacích nejde moc do hloubky, i tak to bylo hodně smutné čtení a vše důležité bylo řečeno.“
— L.Helena

Výkřik do ticha

„Pokaždé když čtu Amo mám pocit, že jsem přiletěla na Mars a že mě snad už nemůže nic překvapit. OMYL!!! Když jsem četla Výkřik říkala jsem si, že nasedám už do rozjetého vlaku a jenom budu postupně nabírát cestující . Ten vlak ale nabral úplně jinej směr než jsem čekala a byla to fakt pekelná jízda. Na začátek musím říct , že nemusím knihy, kde jsou milostné trojúhelníky nebo polyamorní vztahy. Ve finále jsem ale zhodnotila, že jinak to u hlavních postav být ani nemohlo. Měla jsem pocit na začátku příběhu , že půjde o slabší díl této série ovšem druhá polovina příběhu je taková horská dráha emocí , šílenosti a zvratů, že vám Amo nedovolí knihu odložit. Dokonce jsem se musela vracet zpět o několik kapitol abych si dala dohromady všechny souvislosti. Jenže to tak u knih od autorky už prostě je , nedovolí vám nakouknout pod pokličku a musíte si to celé až do konce vyžrat aby vám pak huba spadla až na zem. Jsme prostě figurky na šachovnici ďábelské Amo a dokud ona nedovolí , nemůžeme se posunout dál. Kyrin, Lilith a Eli vás přivedou na cestu plnou sexu, násilí a šílenství. Takže pokud jste zvrácené dušičky, nebojte se a pojďte dál. Lilith vás ráda provede jejím domečkem, představí vám své panenky a předvede co dokáže. Třešničkou na dortu v této knize byli samozřejmě králové a to všichni ve své plné kráse. Konec knihy mě úplně rozsekal a vám přeji příjemný, ničím nerušený let“... celý text
— Terezzie

Hrob

„Kniha mě bavila do posledního písmene stejně jako předchozí díl. Těším se na další“
— blebuska

Tajnosti

„Aubrey je mladá studentka, starající se o svou nemocnou babičku, se kterou vyrůstala. Byla zvyklá žít velmi skromně a na vše si sama vydělat. Její spolubydlící a zároveň nejlepší kamarádka Natalie je jejím pravým opakem , vyrůstala v blahobytu a peníze jsou pro ní prioritou k bezstarostnému životu . Natalie chce Aubrey pomoct s její finanční situací a prozradí jí, čím se živí. Aubrey chce alespoň jednou za život zkusit , jaké to je mít finanční jistoty a nemuset se strachovat každý měsíc z toho, jak vyjde s penězi pro sebe i pro babičku. Stává se z ní tak Valentina, luxusní eskort a ,,mokrý sen každého muže. Se svojí novou identitou získává také nové možnosti , může si dovolit věci které doteď nemohla a začíná žít dvojí život. V roli luxusní společnice musí dodržovat určitá pravidla a vzhledem k tomu , že preferuje spíš vztahy na jednu noc a nehledá vážnou známost nemá problém oddělit práci od soukromého života. James je dvaapadesátiletý milionář patřící k newyorské smetánce. Je chytrý , charismatický a chováním se nepodobá žádnému muži, kterého Aubrey doposud poznala. Je to velmi zkušený milenec a umí to se slovíčky. Když pozná Valentinu, je jí naprosto okouzlený. Aubrey přestává mít v jeho blízkosti kontrolu sama nad sebou. Snaží se s tím bojovat ale chce mnohem víc než si dokáže přiznat . Oba dva spolu zažívají spalující vášeň která začne přerůstat v něco mnohem silnějšího. Je vůbec možné se rozhodnout, když pravidla, která si stanovili vlastně porušili oba dva? Zdravý rozum nebo láska a vášen? .... Knihu jsem nedokázala odložit. Bylo to neskutečně čtivé. Chemie mezi hlavními postavami a obecně sexuální scény byly tak dokonale popsaný , že jsem byla neustále rudá jak rajče, ale přiznám se, že jsem měla trochu problém s tak velkým věkovým rozdílem. Sexu tady není rozhodně málo ale zároveň to není jen o něm a to se mi líbilo. Na Aubrey se mi líbila její upřímnost a prostořekost. Stála si za svým a nechala si jen tak nic líbit . Moc se mi líbilo to přátelství mezi ní a Natalií a ty jejich hlášky neměli chybu.“... celý text
— Terezzie

Vládci chaosu

„Chaos!! Totální chaos, masakr, pošahanost, šílenství, bizár a já to stejně MILUJU! Cartier… Tahle mladá znuděná princezna Půlnočního běsnění tady sehrála dokonalou závěrečnou show. Bratři jí mají za rozmazlenýho spratka, holku která dostane vždycky co chce. Mají za úkol ji chránit před jejich zvráceným světem, kterej je plnej intrik, lží a krutostí. Ona má ale eso v rukávu a jasně danej cíl. V předešlých dílech jsme odhalili tajemství a krutosti Patientie. Co se ale skrývá za zdmi Kizniče? Opravdu je vše takové jaké jsme si mysleli, že je? Mysleli jste si, že Vás Amo už nemá čím překvapit?! U tohohle posledního dílu jsem měla největší problém to všechno pobrat a to i po přečtení. Musela jsem se několikrát vracet o několik kapitol abych zjistila, že vlastně pořad nic nechápu . A já to pořád nechápu !!! Ztrácela jsem se v tom, byla jsem úplně mimo a pořád vlastně jsem. Takhle knížka mi dala fakt zabrat a přijde mi, že mám v hlavě totální maglajz. No a o to víc mě sere, že tahle skvělá série končí a já teď nevim co s životem. Cartier jsem si oblíbila, i když mezi mé oblíbenkyně jednoznačně patří Sass a Lillith. Co ale tady sehrála nemělo chybu. Keaton…ach ach… tady moje zvracený já dostalo přesně to, co jsem potřebovala, protože co si budem po Kyrinovi, Elim a Lilith jsem zkrátka potřebovala něco jinyho Byla jsem ráda, že jsem se dozvěděla jak to dopadlo s Elim a další plus jsou u mě samozřejmě králové, který v tom všem zmatku prostě nemohli chybět. Amo je šílená a její šílenství snad nemá hranic ale já ji miluju a jsem neskutečně ráda, že se mi její knihy dostali pod ruku“... celý text
— Terezzie

Než jsem tě poznala

„Takhle jsem si nepobrečela u knihy hodně dlouho. Příběh měl spád a kniha se mi četla dobře. Nemám knize co vytknout. Opravdu krásný příběh, bohužel se smutným koncem, který mě úplně odrovnal....nějak se stím nemůžu pořád srovnat...“... celý text
— oldriskaa3h4

Gothikana

„Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Miluju dark, miluju pochmurno, temno, tajemno a tenhle příběh mě naprosto pohltil. Corvina vyrůstala sama se svoji matkou v lesích, odstřihnutá od civilizace. Chtěla by poznat lásku, najít přátelství, chtěla by vystoupit ze své běžné denní rutiny. Když dostane přijímací dopis z univerzity Nikdyvíce, naskytne se ji příležitost na nový začátek. Netuší ale , co ji na tajemném hradu čeká. Najde tam to, co hledá ? Nebo se jí život převrátí vzhůru nohama? Tohle si prostě musíte přečíst i když byste nechtěli !!!! Nikdyvíce jsem si okamžitě zamilovala. Miluju stará gotická sídla a tady autorka popsala prostředí hradu spolu s pochmurnou atmosférou naprosto dokonale. Četla jsem hlavně večer při svíčce a při scénách v lese jsem měla kolikrát fakt nahnáno. Corvina je samotářka a životě to neměla jednoduchý. Vyrůstala jinak než ostatním děti, slýchává a vídává věci co ostatní ne a lidem je dost trnem v oku. Oblíbila jsem si jí od prvních řádků a přála jsem si víc nakouknout do tý její záhadný hlavinky. Vad Deverell…tak tomu jsem úplně bezmezně propadla. Hltala jsem každý slovo, který vypustil z pusy a milovala jsem to pouto mezi nim a Corvinou. Celý příběh je velmi tajemný , záhadný , místy děsivý a vy se proplétáte hustou mlhou těch všech záhad a tajemstvích až k samotnýmu konci, který ve vás zanechá spousty otázek. Bála jsem se, byla jsem vzrušená, zaskočená a hlavně naštvaná a rozhozená z toho, že je prostě konec a já nevím co teď dál.. MILUJU TO!“... celý text
— Terezzie

Zápisník nealkoholičky

„Tak takovýto příběh může napsat jen sám život. Míšo, jste skvělá.“
— L.Helena

Christina

„Nemůžu si pomoct, ale za mě prostě plný počet hvězd. Zpočátku jsem se tomuto Kingově románu o strašidelném autu vyhýbal jako čert posvěcenému kříži. Auta mě nezajímala a hlavně mě nezajímaly příběhy s nimi, dokonce i z pera nejslavnějšího spisovatele všech dob. Ale nakonec jsem se k četbě Christiny odhodlal a musím se kát za svůj předchozí skepticismus. Tohle je Stephen King ve skvělé formě. Je jedno, jak moc ten příběh vyznívá béčkově a lacině, protože pokud je napsaný zručně a budí emoce, tak je to prostě příběh do puntíku skvělý. Nikdy bych nevěřil, že se Christina zařadí mezi mé TOP od mistra hororu z Maine, ale je to tak.“... celý text
— richard7959

Vicious: Divoká láska

„Emilia se s Baronem (Vicious) seznámila už na škole a řekněme, že si nepadli zrovna do oka. Chudák holka se stala terčem nenávisti toho nejobávanějšího a nejbohatšího školního tyrana. No a jak se už říká, mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. Emilia nemá na vybranou a musí opustit školu i rodné město. On ji o všechno připravil a teď musí čelit těžkým životním zkouškám a postavit se na vlastní nohy. Nemohla nad ním vyhrát , neměla by nikdy šanci. Osud ji ale nehraje tak úplně do karet a setkává se po letech se svojí noční můrou ve městě , kde chtěla začít nový život, kde chtěla vybudovat svoji kariéru a postarat se o své blízké. Vicious využije její slabosti, kterou jsou hlavně finance a střádá další pekelný plány v jeho prospěch. Jenže co když se karta otočí ? Tenhle příběh jsem hltala od začátku do konce. Vicious byl fakt strašný, namyšlený, prolhaný, samolibý hovado ale já jsem ho žrala. Já mám prostě pro zvrácený hajzly slabost a on mě bavil. Bavil mě jeho sarkasmus a bezprostřednost. Bavilo mě nakouknout do jeho hlavy a vidět i tu druhou stránku jeho osobnosti. Ale i když jsem mu propadla, tak jsem se sakra těšila na to, až mu ta jeho krásná pusa spadne až na zem a bude trpět Emilia mi sedla taky, vlastně byla dost imunní vůči všem těm hnusárnám co jí Vic dělal a to se mi líbilo, že neztratila samu sebe, nenechala se jen tak zlomit a vracela mu to po letech na plný čáře. Dřela jak kůň do úmoru, plyvala by krev aby uživila sebe a sestru a na nic si nestěžovala. V tom měla můj velkej obdiv a její nervy bych občas chtěla mít, protože to čím si prošla bylo fakt krutý. Chemie mezi nima by se dala krájet a líbilo se mi jak se tam prolínala minulost s přítomností co se jejich vztahu týče. Zkrátka tahle autorka si mě už první knihou získala a já se hrozně těším na další díly, protože mám tušení, že tohle bude pořádně hříšná jízda“... celý text
— Terezzie

Ruckus: Šílená láska

„Rosie se už na škole zamilovala do Deana. Tuhle skutečnost si nechala ale jen pro sebe,protože začal chodit s její sestrou a ona se tak rozhodla obětovat své štěstí a šanci na lásku. Rose trpí nevyléčitelnou chorobou a její šance na spokojený a dlouhý život jsou mizivé. Přesto chce být nezávislá a věnovat se tomu , co jí baví a naplňuje. Odmítá se stát opečovávanou květinkou, které neustále její rodina připomíná co jí čeká a nemine. Prchá proto za Emílií do New Yorku a začíná žít nový život. Osud jí ale dostihl a setkává se po letech, ve městě plného života a svobody s Ruckusem, mužem který jí rozbil srdce na milion kousků. Dean je nenapravitelný děvkař , hulič a svoje problémy řeší láhví brandy. Jeho způsob života a navenek působící bezstarostnost mu vytvořila během let dokonalou masku Casanovy. Ve skutečnosti je jeho život jedna velká černá propast a on rozhodně nedovolí, aby někdo spatřil jeho démony. Až na ni. Ona je ta, která mu obrátila před 11 lety život vzhůru nohama. Ona je ta, pro kterou by dýchal a potil krev. Ona je pro něj vším a ještě mnohem víc. Čas mu nehraje do karet a on už nedovolí, aby se minulost opakovala. Tahle kniha , tenhle příběh mě naprosto dostal a zlomil. Dostala mě jejich osudová láska, která během těch let co spolu nebyli sílila a zároveň mě rozčilovalo to jejich shledání protože čas jim opravdu nehrál do karet a Rose po takové době vlastně odolávala a nechtěla si dopřát kousek vlastního štěstí, nechtěla být sobecká a kvůli své nemoci snažila samu sebe přesvědčit, že to tak bude lepší . Ale Dean jí nedal šanci , jeho láska k Rose ho poháněla a posedla. Dal by jí celej svůj život a neviděl jí tak jako ostatní. Viděl v ní silnou a sebevědomou ženu a léčil její nemocnou duši i srdce. Měl ale hodně kostlivců ve skříni a jeho duše byla polámaná víc než jsem čekala. Poslední kapitolu jsem pomalu nedýchala a měla jsem infarktový stavy. Takhle knížka rozhodně vezme za srdce, donutí čtenáře si uvědomit, že hranice mezi životem a smrtí je opravdu tenká, že láska je věčná a nesmrtelná no a já jí rozhodně nečtu naposled. Rosie a Dean jsou a navždy budou moje lásky“... celý text
— Terezzie

Dlouhý okvětní plátek moře

„Knížku od Isabel Allende si vždycky přečtu rád, a tahle mi navíc padla do ruky pár dní po návratu z Katalánska. Zrovna jsem si říkal, že by se mi líbilo něco o Barceloně. Zkrátka, bylo to dokonalý načasování. Příběh Víctora a Roser se vlastně odehrává většinou v Chile, ale kořeny má hluboko právě v Barceloně a Katalánsku za španělské občanské války. Tam po prohře republikánů a vítězství generála Franca začíná cesta těchto manželů z nutnosti přes koncentrační tábory ve Francii za záchranou, až do vzdálené a neznámé Chile. Mimochodem byla pro mě naprostá novinka, že cestu stovek španělských uprchlíků do Chile vydupal ze země prakticky sám známý chilský básník Pablo Neruda (hluboce před ním smekám). Mělo to být jen na čas, než diktatura ve Španělsku skončí, ale ta trvá deset let, dvacet let, třicet let... a pak se kolo dějin pootočí, historie se zopakuje a někdejší uprchlíci před Francem musí prchat před tajnou policií generála Pinocheta. Ale to není zdaleka všechno, o čem se tu dočtete, život těch dvou je zajímavý příběh i bez diktátorů. Dovíte se dost především o životě v Chile ve 20. století, od 30. let přes socialistickou vládu Salvatora Allendeho a Pinochetovu diktaturu až do 90. let. Je to jiné než magicko-realistický Dům duchů, ale pořád velmi dobré čtení, které doporučím každému.“... celý text
— Finn69

Pravidla hry

„Oceňuji originální téma. Autora jsem si oblíbila po přečtení Bez šance a prvního dílu Smrtky. Tato kniha mě bohužel až tak nezaujala.“
— Dandy1

Dáma v jezeře

„Solidní, dobře vystavěná detektivka s propracovanými charaktery a se skvěle vykresleným prostředím. Klasika žánru, která nezklame. Člověku se ani nechce věřit, že ji Chandler poprvé vydal v letech druhé světové války.“... celý text
— boxas

Ženy ze statku Falkensee

„A mě to bavilo a to celkem hodně...jako jo, je to limonáda, ale ona i ta limonáda prostě občas přijde k chuti. Přiznám se, že jsem dost fandila Charlottině manželství a ten závěr mě nepotěšil.... ale byli jsme letos na dovolené v okolí Gdaňsku, v Polsku jsme byli na prohlídce historického panského statku s okolním hospodářstvím ( a ta budova vypadala téměř stejně jako ta na obálce knihy)a tak jsem ten příběh viděla v barvách. Jako relax mohu doporučit. Chov děti v té době byl dost odlišný od některých idealizovaných pocitů dnešních lidí... že prý matky kdysi trávily s dětmi mnohem víc času... akorát že vůbec. Ani ty zámožné ani ty nejchudší“... celý text
— kaja77

Zrcadlo

„Moc povedená básnická sbírka. Já jsem spokojená.“
— Iva095

Jak vyřešit vlastní vraždu

„Poměrně dobrá a čtivá detektivka. Rozhodně bych si ráda přečetla i další Francesiny deníky, ale to už by byla jiná kniha.“
— Christie2020

Konečně normální vražda

„Chosé a jeho velký případ. Spolu s ním Krauz, mírně v pozadí ostatní chlapci ze stojednačtyřicítky a čtenář může krůček za krůčkem sledovat jejich vytrvalé a trpělivé odhalování pravdy. Tentokrát bez velkých šéfů podsvětí a bez tajných služeb. Humor naštěstí nechybí, stejně jako vysoká míra pravděpodobnosti a pocit, že tohle prostředí je domácí, pochopitelné, prostě Naše Město. V podstatě ale jde znovu o smutný příběh s tragickým osudem dívek, nasměrovaných jejich zářivou krásou na slepou kolej. 90 % (zatím 172 hodnotících s průměrem 91 %). … Krauz sa obliekal najtichšie, ako vedel, ale uši policajtovej ženy sú možno ešte tenšie než policajtské. „Ideš?“ zašomrala, pomrvila sa. „Akcia.“... „Keď sa budeš vracať, niekedy na budúci týždeň, zastav sa v potravinách, tiež tam majú akciu, kúp si niečo na jedenie, ja odchádzam k mužovi, ktorý ma bude milovať.“ „To som bol ja pred chvíľou, a ak mi neutečieš, budem aj ďalej, až do smrti.“ „Rozmyslím si...“ otočila sa mu zadkom, ale nočnú košeľu si nezabudla vyhrnúť, aby videl, o čo prichádza.“... celý text
— mi-380

Příběhy českých alchymistů a mystiků

„Pana Jana A. Nováka si vážím a považuji pro jeho umírněný přístup k záhadám (tzv. seriózní záhadologie). Je to něco docela jiného než vidět mimozemšťany za každým rohem. Pořídil jsem si několik svazků od tohoto badatele s spisovatele nu a - teď se k tomu dostaneme - Příběhy českých alchymistů a mystiků považuji za jeho nejzdařilejší kulišárnu. Převážná většina knihy zabírá pochopitelně alchymie. Ta má historické kořeny v dávnověku a pan Novák měl před sebou výzvu poprat se s tímto tématem. Nechybí pohledy a popisy alchymistických laborování, obracení ve zlato, jedy, kovy, prostě alchymistická laboratoř. Hemžilo se to tam renesančními osobnostmi představující předvoj skutečné chemie, ale i vykutálenci, vykukové a příživníci. Osoba Jeho Milosti císaře Rudolfa II. rovněž nesměla chybět. Co se týká mystiky, tam autor trošičku zaspal a moc podkladů k dispozici asi nesehnal. Ale to nevadí - Je toho dost a já - přestože knihy pana Nováka čtu jen okrajově, chtěl bych mu udělit velikou pochvalu za tuto knihu, neboť jsem se královsky bavil. 5*“... celý text
— Pablo Kral

Knoflíková válka

„Možná je to tím,že jsem holka,ale možná taky ne... Knížka o tom,jak se mezi sebou kluci řežou, hází po sobě klacky a kameny,nadávají si,a to pro pár knoflíků? Spíš pro nic než pro něco. Pak je ještě pro změnu seřežou rodiče. Byla to povinná četba,kterou jsem četla já jako holka a teď díky svým dětem to podstupuji znovu. Děkuji za to,že už je tahle knížka uvedena v kolonce doporučená a nikoliv povinná četba. Zážitek před lety nijaký a teď se to nezměnilo.“... celý text
— fis.rena

Přehlížená holka

„"Nemůžeš přestat cítit to, co cítíš, jenže přesně to po tobě všichni chtějí." str. 42 "Kéž bych tehdy, když jsem to prožívala, věděla, že jsou to dobré časy." str. 234 Již několikátá autorčina kniha, co jsem četla a přestože tematicky ze stejného ranku, tak se opět jedná o jedinečný příběh dítěte s velmi těžkým osudem. Obdivuji Torey, jak s těmito dětmi dokáže jednat, pomáhat jim, vcítit se do nich... P.S. Proč je v tady v anotaci vyzrazeno i to, co se stane v samotném závěru knihy?“... celý text
— L.Helena

Dlouhá trať

„Dobrý western který nepostrádá slušnou zápletku kterou čtenář rozlouskne na samém konci. Jeden z lepších příběhů této série.“
— rafan65

Prostě vztahy

„Prostě vztahy od Honzy Vojtka mě opravdu příjemně překvapila. Ocenila jsem, že kniha není jen pro lidi v partnerských vztazích, ale vlastně pro každého, kdo přemýšlí o tom, jak je propojený s lidmi, časem, prací nebo s Bohem... Přinutila mě zamyslet se nad věcmi, které mě dřív ani nenapadly a určitě mě někam posunula. Líbilo se mi, že Vojtko nezůstává jen u povrchních rad, ale odkazuje na externí studie a literaturu, což textu dává větší hloubku. Z jeho vztahové trilogie je tahle kniha podle mě nejpovedenější. Určitě se k ní chci v budoucnu vrátit, protože vím, že v ní najdu další myšlenky, které jsem při prvním čtení třeba přehlédla.“... celý text
— InternetDemon

Hra na vraždu

„Četla jsem v originále. Byl to fajn začátek skvělé série Návod na vraždu pro hodné holky. Člověk se dozví, proč vlastně Pipu napadlo vyšetřovat případ zmizelé Andie Bellové.“... celý text
— Varjohukka

Hon na krále démonů

„nebylo to úplně špatné, ale že bych se kvůlu tomu hnala do dalšího dílu v AJ to ne - to vydržím zase takový zázrak to nebyl že to mělo předvídatelný děj by ani tolik nevadilo ale celkově mi to přišlo hodně natahované a chyběl tomu ten správný drive další díl si určitě přečtu ale v klidu počkám na verzi v češtině“... celý text
— petra1396

Na tahu je trpaslík

„Začátek a atmosféra na nekonečné pedagogické radě mě hodně pobavila a kdo někdy pracoval ve škole, určitě objeví podobnost zcela náhodnou s nějakou kolegyní či kolegou a samozřejmě i se studenty. Bohužel se jedná jen o řadu příhod propojených děním na poradě a všechno to s koncem porady skončí také, aniž by došlo k nějakému posunu, katarzi... Což, když tak o tom přemýšlím, je vlastně taky docela realistické. Přes dlouhá jednání v podstatě stále o tomtéž se nakonec ani v reálném školním životě (často) nic nevyřeší. ;) Celkem hodnotím třemi a půl hvězdami.“... celý text
— Alma-Nacida

Nerozlučné

„Nerozlučné od Simone de Beauvoir je nádherně jemný a dojemný příběh o přátelství, které je stejně silné jako křehké. Vztah mezi Sylvií a Andrée mě naprosto pohltil svou hloubkou a intenzitou. Jejich vzájemná blízkost působí velmi autenticky, někdy až bolestně, jak se obě postavy snaží najít samy sebe v dusivých společenských normách. Beauvoir umí skvěle vystihnout neviditelné nitky, které nás spojují s lidmi, na kterých nám záleží. Přestože román není dlouhý, zanechal ve mně spoustu emocí a myšlenek. Je to takový malý literární klenot, který ve mně zůstane ještě dlouho.“... celý text
— InternetDemon

Pouť oběšenců

„Byl odcizen trakař! Byl učiněn pokus ukrást psa vzácného plemene, přivezeného až z Anglicka! A na vývěsním štítu krámu hokyně Háty se objevila utržená noha, shnilá a seschlá, patřící viselci z Šibeničního vrchu! Toto jsou jenom drobečky z velkého koláče, takové malé ochutnání, protože případů, které musí podrychtář Václav tentokrát vyřešit, je mnohem víc. Moc děkuji příteli z DK za darování tohoto dílu: díky, kámo! A konstatuji, že všech pět knih mi přineslo neskonalou zábavu a rovněž jakés takés historické poučení. Dlouho jsem se takto příjemně nepobavila! Vnímám, že autor musel věnovat spoustu práce třeba jen popisu města. Co se týče historických událostí, vo tým žádná, zde nezbývá než tleskat... a na stránkách je přiblížená také spousta běžného života lidí a hodně humoru a díky tomu jsou příběhy mnohem zajímavější a čtivější. Moc se mi líbilo roztomilé slůvko ponůcka, chvíli trvalo, než jsem (už v 1. díle) pochopila, že je to... :-) Vlastním pět knih Pavla Hrdličky, snad se mi podaří zkompletovat celý jeho opus. A pokud je nějaká možnost - někde - projít se časy, tak doufám, že všechno o čem psal, si teď může vychutnat, spatřit to doopravdy. Kdo ví? :-)“... celý text
— alekis

Pláž v Chorvatsku

„Ako oddychovka dobré. Niekedy tento žáner zapasuje“
— adelinka