Nejnovější komentáře
Co by se stalo, kdyby...
„Zajímavá kniha, nad kterou jsme si s dětmi zafantazírovali.“
— Shashlick
Arcibiskupův noční host
„Od pana Bauera už jsem nějaké knihy četl, takže jsem věděl, co mě zhruba čeká. A nezklamal. Opět příběh o tom, jak jeden historicky anonymní člověk řídil běh dějin, zatímco člověk, kterého zastupoval (tady Karel IV., předtím Jan Žižka), vlastně nic kloudného nevymyslel a bez tohohle svého pomocníka by byl naprosto neschopný. Ale proč ne, příběh je to hezký a nikde není napsané, že historický román se musí řídit realitou. Navíc pan Bauer to má napsané tak, že každému "normálnímu" člověku hned dojde, že se nejedná o skutečný příběh a že je potřeba to brát s nadsázkou. Četlo se to dobře a jako oddechovka naprosto v pohodě kniha.“... celý text
— Rony70
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
„Někdy prostě nevíte co napsat nebo říci a Harold se rozhodl jít. V mokasinach, košili a s igelitkou v ruce. Původně až romantická cesta, se proměnila v pouť, kde si Harold sáhl velmi hluboko do svého srdce a vědomí, které se na 20 let uzavřelo.
,, Kdyby člověk, čas od času neztratil hlavu, nebyla by žádná naděje. "
A díky tobě Harolde jsem vyšla i já, protože jsem chtěla vidět víc, než jen krajinu.“... celý text
— zweedy
Přežij, dokud můžeš
„Jak už jsem říkala u předchozích dílů, autorka má skvělý talent na to zmást čtenáře. Měla jsem jistá podezření, ale zase to dopadlo úplně jinak.
Jsem také neskutečně nadšená z toho, jakým směrem se vyvíjí vztah Laurel a Hucka. Totálně je žeru a jsem zvědavá, čím nás autorka překvapí příště.
Nedokážu hodnotit jinak než 5 hvězdičkami. Nemám knize co vytknout a doufám, že se brzy dočkáme dalšího dílu!
V zahraničí nám letos vyšel čtvrtý díl, takže se určitě máme ještě na co těšit. Máme tu pořád několik otevřených témat, která čekají na rozuzlení a mám pocit, že nás toho ještě hodně čeká. Nicméně už teď vím, že se mi bude horko těžko s touto sérií loučit.
Pokud máte rádi knihy od Lisy Regan, Roberta Bryndzy či Wendy Dranfield, věřím, že vás série nadchne. :-)“... celý text
— mrs.jungova
Skrytá harmonie
„Na úvod komentáře mi málem ukápla slza, když jsem si uvědomil, jak málo čte (a uznává) Osha naše čtenářstvo. Ono to - jak chápu - ani není jen tak zahloubat se do indické mystiky. Ale v případě téhleté knihy nehodlám šetřit chválou. Přečetl jsem ji už podruhé v krátkém čase a její moudrost mi vůbec ani nedá spát. Rozpravy o zlomcích Herakleitových jsou kniha, ve které Osho naskýtá podrobné rozbory výroků starořeckého filozofa Herakleita. Pár veršů z Herakleita a Oshův rozbor. "Hérakleitos je vskutku nádherný. Kdyby se býval narodil v Indii nebo někde na Východě, byl by dnes znám jako buddha," konstatuje Osho na úvod. Aristoteles považoval Herakleita za pomatence, protože Herakleitos byl svojí filozofií temný, dotěrný, ne tak pozitivní, vyžíval se v paradoxních výrocích a vůbec stavěl realitu na hlavu. Mělo to však svůj hluboký, přehluboký smysl. Osho komentuje s vrozenou lehkostí a co odstavec, tak to aspoň jedna pravá perla. Tahle kniha je pro mne víc než dvěstěkarátový diamant. Pět hvězd.“... celý text
— Pablo Kral
Koralina
„Pěkný příběh, který bavil mě i děti. Pro ty předškolní je možná přeci jen trochu děsivý, ale napětí rozhodně nechybí.
Druhý svět je vykreslený pěkně a hlavní antagonista v podání Druhé matky má i ty správné grády. Trochu zklamáním bylyv příběhu "další" děti, které byly zoufale nedotažené. Stejně jako spousta detailů v příběhu, kdy se děti ptali jak nebo proč se něco stalo a kniha nedávala odpověď. Prostě to tak bylo a konec.
Hodnotil bych 3,5 , nicméně jde o meje první setkání s autorem, tak zaokrouhlím nahoru.“... celý text
— Slezadav
Krev Pradávných
„Kniha se mi moc líbila.
Byla to spíš taková jednohubka. Ale pobavila, trochu i slza ukápla, nakonec i ten konec byl skvělý. Možná malinko uspěchaný.
Malinko mě štvalo jak se mu vyhýbala. K. na to, že je to alfa, je skvělý, J. byla hodně zlomená.
Každopádně doporučuji všem co mají rádi romantiku a fantasy.
Není to nic brutálního. Velmi příjemné čtení.“... celý text
— oresvo
Zahrada
„P. Dvořáková umí psát příběhy, které jsou plné emocí a na které musíte ještě dlouho po dočtení myslet. Tohle je jeden z nich. Dopředu jsem nevěděla, o čem bude, což bylo skvělé, protože autorka téma hezky krůček po krůčku odhaluje. Taky se mi líbilo, že daná problematika není nahlížena černobíle, můžeme vše vidět pohledem Jarka, ale zkusit se vžít i do pocitů a obav jeho sousedů... Naopak pohled autorky na církev je velmi jednostranný, všichni věřící jsou v knize zobrazováni buď jako fanatici, nebo veskrze negativní postavy, popř. jsou aspoň nějak "divní". Zatímco tedy autorka v jedné oblasti různé předsudky a stereotypní představy kritizuje a odsuzuje, v jiné je naopak přejímá a podporuje.“... celý text
— huhuhu
Sova
„Knihy tohoto autora nejsou můj šálek kávy. Je to na mě moc nabubřelé, těžko uvěřitelné, překombinované. Mia mne také, jako většinu komentujících, rozčilovala. Jako oddechovka na dětské hřiště ok, ale příště už sáhnu raději po jiném autorovi.“... celý text
— Teclaireddy
Závěje
„Zajímavá psychologická detektivka se zločiny i postavami z běžného života. Bavila mě od začátku do konce, přestože závěrečná dramatická část tam podle mě ani být nemusela, to už bylo lehce přitažené za vlasy. Mám ráda detektivky, které se točí kolem několika rodin. Navíc sympatická dvojice vyšetřovatelů, taky poměrně netypická a z běžného života (klidný muž se zálibou v pletení a energická silnější žena, oba ve středním věku).“... celý text
— Teclaireddy
Panský dům
„Tak po mém velkém nadšení ze Siddhárthy následovalo zklamání... Zádumčivá psychologická "kresba " nefunkčního manželství , (komplikovaná touhou vlastnit dítě /spoiler/ a skrze jeho ztrátu dovedená až k urcitému prozření hlavní postavy), mě úplně neoslovila, a ačkoli příběh sílu má, nějak mě zrovna nyní nesedl...“... celý text
— Ivkaja
Kostičas
„Přečteno v rámci výzvy - kniha co má na obálce hodiny. A tohle byla dobrá volba. Skvěle propracovaný a promyšlený svět, který byl sice docela náročný na rozmotaní a ze začátku bylo pro mě vše dost "ve vzduchoprázdnu", ale s každou další stránkou se to trošku projasňovalo a nakonec jsem knihu skoro nechtěl odložit a jen jsem se chtěl dozvědět více. Autorčina fantazie mě moc bavila a to, co zde vymyslela, bylo opravdu mimořádně zajímavé a obdivuhodné. Čtení téhle knihy jsem si užil a jdu na 2 díl“... celý text
— david9690
Malibu v plamenech
„Nechápu, proč má kniha tak vysoké hodnocení. V polovině už jsem se nemohla dočkat, až to konečně dočtu.“
— věrapodpěra
Černá díra
„Druhý díl série mě moc bavil. Líbila se mi zápletka, i když slovo líbila je v tomhle případě trochu divné.“
— stanislava7096
Schůzka se smrtí
„Agatha Christie je spisovatelka, která je pro mě vždy jistotou kvalitní četby a proto se k ní ráda pořád vracím :) Ať už jde o Hercula Poirota, či Jane Marplovou, nikdy není možné sáhnout vedle a tím myslím i stejně kvalitní filmové zpracování (David Suchet jakoby byl zrozen pro roli zvídavého detektiva). Doporučuji všem fanouškům kvalitních detektivek :)“... celý text
— sweeney
Darda
„Smutné, ale příjemné čtení, takové ze života. Líbilo se mi, jak Helena ani v těch nejtěžších okamžicích neztrácela smysl pro humor, (sebe)ironii a nadhled.“... celý text
— huhuhu
Katarze
„Tento díl pro mě o něco slabší než předchozí dva. I vztah hlavních hrdinů jako by stagnoval. Přesto se mi kniha četla dobře a dám si další díl. Slabší, ale ne slabé.“... celý text
— stanislava7096
Bizarní Česko
„Tato kniha s nápady na výlety mi přijde super. Je rozdělená do kapitol dle témat a navíc je tu i přidaná hodnota v podobě návodu, kudy se na místo dostat a návrh na místo k občerstvení :)“... celý text
— marekB78
Murphy
„Absurdista Beckett zvolil pro svůj román protagonistu, který je vlastně celou dobu stranou. Peníze nevydělává a nic pořádně nedokončí, čímž předznamenává svou pozdější tvorbu spojenou s neexistencí. Nemůžu říct, že by mě kniha jakkoliv nadchla, protože jsem se nedokázal vcítit do víceméně žádné postavy. Ale i o tom je Beckettova tvorba.“... celý text
— ArkAngel
Poklad ve Stříbrném jezeře
„Hned poté co byla kniha v dětství pod stromečkem mne od ní nikdo nemohl odtrhnout. Její modrý obal a bílé písmo se vrylo do paměti. Nevím, kdy šel poprvé film v kinech ani v TV, ale co si pamatuji vždy jsme ho sledovali s nostalgií. Až návrat po letech ke klasice - knize - byl překvapivý kolik toho film tak nějak - logicky - vynechal. Až bude zase v TV bude laťka díky originálu vysoko, ale kouzlo "mayovky" nepomíjí!“... celý text
— Josh
S Gretou si nic nezačínej
„Z této knihy jsem si odnesla spoustu nových poznatků. Nikdy jsem nečetla nic o tom, jaké to bylo v Německu během války a těsně po ní, nikdy jsem ani nepřemýšlela o rasismu v této souvislosti. O dětech, které přišly na svět díky vztahům smíšených napříč rasami, a co s nimi následně bylo, jsem taky nic netušila. Takže z této stránky jsem velmi spokojená, kniha mi mnohé dala. Příběh v ní obsažený mě vzal za srdce a ačkoli vůbec nechápu, proč Greta své dítě opustila (vím, v dobré víře, že jen na přechodnou dobu. Ale šla bych raději s dítětem pod most než ho dát do děcáku..jojo, to se mi to kecá..), dost jsem si ke konci pobrečela.
Co mi však hodně kazilo čtenářský zážitek, byla buď nepříliš dobře odvedená práce překladatele nebo korektora. Skoro jsem se bála otočit stránku v obavě, kolikrát na ní najdu slovo "fuck"; bože, vždyť čeština nabízí alternativy ksakru, zatraceně, sakra, krucinál, vzala bych i kurva :-). Mnohdy jsem se taky setkala s nesprávně přeloženými výrazy, úplně mě praštilo do očí: "Nikdo nevnímal ty děti jako individua", tam snad patří individuality, ne?
Z tohoto důvodu nemůžu hodnotit plným počtem hvězdiček. V každém případě jde o zajímavou knihu, kterou mohu jen doporučit k přečtení.“... celý text
— boeink
Hovory k sobě
„Ze všech učení, či náboženství se mi stoicismus zamlouvá asi nejvíc a je prostě udivující nakolik byli před stovkami let před námi lidé moudří, vyspělí a ctnostní. V době válek, zrad, veřejného lynčování a vládních tahanic na sebe lidé dbali, nebyli roztěkaní jako v dnešní době, kdy se lidé bojí vzít telefon s cizím číslem. Mě více než tento sborník oslovují jednotlivé citáty, které je potřeba si sepisovat a ony člověku vždy pomohou, když se mu stáhne žaludek. Záměrně jsem si knihu přečetl teď když mi začíná HPP v RegioJetu, kde to prostě někdy o nervy bude, jak s lidmi, tak se zpožděním, nebo jen vlak sebou může hodit doslova kdykoliv. Považuji to tedy za velmi ostrý test mé odolnosti a doufám, že obstojím.
Jedna z mnoha silných pasáží:
"Stoikové zavrhují všechna prudká duševní hnutí jako hněv, bázeň, smutek, neboť to vše jsou nemoci duše, ale právě tak - na rozdíl od křesťanské etiky - odmítají lítost a soucit. Znají toliko přirozenou náklonnost, vřelou lásku k bližnímu a stud. Poněvadž ctnost je stoikům totožná se štěstím, je stoický mudrc šťasten ze všech okolností: je svoboden i v otroctví, je bohat i v nouzi, je král, i když ho nikdo neposlouchá, kdežto to, jimž ctnost není jediným dobrem a konečným cílem života, jsou otroci, žebráci, ubožáci, neboť pohledávají šťěstí ve věcech vnějších"
aneb žít i zemřít se musí s grácií.)“... celý text
— LEGACY
Edda, Sága o Ynglinzích
„Bylo zajímavé srovnat poetickou Eddu s tou od prozaickou Snorriho, který se nebál míchat mytologie a spojoval severské bohy i s bájnou Trójou. Pro další poety pak kniha slouží i jako učebnice, protože v ní Snorri vysvětluje opisy různých bohů apod. Neméně zajímavá byla i Sága o Ynglinzích, což je další ze Snorriho textů a jedná se o první část velkého celku, z něhož byla do češtiny přeložena už jen Sága o svatém Olavu.“... celý text
— ArkAngel
Severka
„Tak tohle byla srdeční záležitost. Severka je hojně čtená a opakovat komentátory nemá smysl. Měl jsem při čtení v hlavě směsici soucitu, poraženectví, zmatku, hlubokého porozumění, utrpení... Nina nic nelakuje na růžovo a osud Severky mi přese všechnu faleš dává hluboký lidský smysl. Na přebalu knihy je jako pěst na oko otázka, která zní: "Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?" Já osobně se domnívám, že jde o to, o jakou svobodu se vlastně jedná, protože takzvaných "Svobod" je nemalé množství. A nejde mi jen o svobodu podnikat a tržní hospodářství a všechna ta práce z čeho jsme zase unaveni my všichni, ale jde o mindfulness, východní mystické tradice, buddhismus ... ale uznávám - to je od tématu. Doufám, že Nina Špitálníková v budoucnu nepověsí psací potřeby na hřebík na ušmudlané zdi a napíše zase něco srdcervoucího. Za Severku neuvažuju jinak než za pět bodů.“... celý text
— Pablo Kral
Byl jsem Sudeťák: Příběh dlouhého návratu domů
„Nečekejte žádný román podobný Sudetskému domu a podobně. Je to čistě autobiografické zpracování a vypořádání se s vlastní minulostí. Jak několikrát, ke konci autor sám uvede, potřeboval se vypořádat s pocitem viny, s frustrací z toho že byl válečným polosirotkem. Současně byl Němcem. Cizincem v Německu ale i v Čechách. Nikam nepatřil. Generace jeho rodičů při válečném odsunu o všechno přišla. Jeho matka přišla i o manžela. A on se s tím vším musel vypořádat. O Šumperku se dozvíte pár zajímavostí, nicméně nejvíce je kniha opravdu věnována jemu a jeho vztahu s matkou. Která ho ovlivňuje ještě i 15 let po své smrti. Zajímavé, ale opravdu ne pro každého.“... celý text
— brabofka
Syn podsvětí
„Hodnotím 3/5, to ale neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Příběh je moc pěkný, oddechový a čtivý, ale ne nudný. Autorčin styl psaní mi poměrně sedl, až na konec, kde se objevilo pár klišé hlášek, a také jsem si díky ní více zamilovala slovanskou mytologii. Postavy byly sympatické (můj oblíbený je Finn), příběh jsem si s nimi moc užila. Číst knížku na podzim byl rozhodně moc dobrý nápad!
Při porovnání s prvním dílem (kterému jsem dala hodnocení 4/5) zde ale chybělo něco, díky čemu by mi příběh přirostl k srdci a vyvolal ve mě nějaké emoce. Dcera zimy skvěle zpracovala vztah dvou sester, což je mě blízké téma, navíc byl děj mnohem zajímavější. V Synovi nekonečna byl sice hezký, ale hlavní zápletka, přestože mě to bavila a těšila jsem se, co se postavám přihodí, mi přišla nahodilá a nepřijde mi, že by postavy v realitě uvažovaly stejným způsobem.
Co se týče Matthewa, od začátku bylo jasné, jakým směrem se jeho charakter vyvine, ale je rozhodně dobře, že se tak stalo. Trochu klišé, ale ty se neomrzí.:)
Kniha je příjemně oddechová a nenudíte se u ní, není to však velkolepá fantasy, kde do poslední stránky čtete jako na trní. Ideální na deštivé podzimní dny.“... celý text
— stelka_knihomol
I mrtví prahnou po pomstě
„Příjemné a svěží překvapení. A to i přesto, že jsem se zpočátku do knihy nemohl začíst a název mi přišel mírně prvoplánový. Spíše však šlo o mou vlastní únavu a nesoustředěnost - tohle je totiž kniha, kde se vyplatí opravdu dávat pozor na drobnosti. A přesně takové mám rád! Jakmile jsem po zralé úvaze do knihy opětovně nasedl s odpočatou myslí, hned jsem si začal všímat všech těch nesourodých detailů a rozporů - a splétat vlastní teorie, jakou hru se mnou autor hraje. V něčem jsem se trefil, ale přesto jsem se dočkal nejednoho překvapení, což mi vždycky udělá radost. Celé vyprávění si užijete tím víc, čím míň toho o něm předem víte.
Kdybych měl povahu knihy nastínit, jde o něco mezi temnou duchařinou a psychothrillerem. Příběh se se svými postavami nemazlí a v jejich vykreslení je velmi důsledný a konzistentní. Přiznám se, že pár charakterů se mi jevilo jako nutné berličky pro další směřování děje, ovšem nešlo o nic do očí bijícího. Snad i proto, že tahle kniha je záludná a celou dobu umně drnká na struny nejistoty. Samotné finále, kde se vykládají karty na stůl, postupně ztrácí na tajemnosti a přesouvá se spíše do psycho-akční roviny s fajnovou koncovkou. A abych vše uvedl na pravou míru, název románu mi po dočtení sedí poměrně přesně, stejně jako trefná obálka knihy.
Tento román potěší milovníky temných příběhů plných zvratů, napětí a tajemna.“... celý text
— Morbidus
Mimo obraz
„Mimo obraz, to jsem ze začátku opravdu byla. Dvě dějové linie, které se vzájemně potkají. Nebylo to špatné čtení, ale nejvíc jsem prožívala s Tomášem závěr knížky. Skvěle propracovaný příběh.“... celý text
— lalela
Sladká lítost
„Miluji knihy z hudebního prostředí a rockery !
Ale více se mi líbila série - Stage Dive od Kylie Scott.
Vince mě pořádně štval, strašně tvrdil, jak Bristol miluje od dětství, skákal z postele do postele, připravil ji o panenství a klidně odešel, zablokoval si její číslo, 7 let na ni kašlal.
Jaké měl právo se na ni zlobit ? To, že měl otce hajzla ho neomlouvá.
Konec všechno urovnal - super!“... celý text
— evineckY
Ve světle nebo ve stínu
„Trochu nevyrovnaná sbírka, kde je několik hodně dobrých povídek v čele s Kingem nebo Connellym a několik vyloženě slabých. Inspirace obrazy Hoppera je ale skvělý nápad, který mě bavil.“... celý text
— jefff