Nejnovější komentáře
Ztracené střípky
„Po delší době jsem dal šanci Timovi a musím se ztotožnit s pár příspěvky níže...2/3 knihy naprostá pecka. Opuštěný ostrov, přežití, bouře, to vše bylo naprosto super, ale ten konec? To jako fakt? Padouch, který se dobrovolně vzdal svého padouchovství, jen aby ulevil svému svědomí a stejně byl potrestán? Sorry, ale to se moc nepovedlo. Za ostrov plný počet a pevninu slabé tři. Suma sumárum čtyři s odřenýma ušima, ale dám určitě další. 80%“... celý text
— Timkim
Lapeni
„Jednu hvězdičku dolů za velmi rychlé ukončení příběhu. Kniha se četla dobře, osobně se mi líbí to temné mafiánské prostředí a navíc, pro mě neznámá autorka, má vcelku poutavý styl psaní. Trochu vyšinutý James, naivní Wendy mi sedli, takže proč ne. Příběh Petra Pana jsem až na spojitost s jmény v knize nenašla.“... celý text
— petraLI
Špilberk v pověstech
„Pamatuju si, že jsem jako dítě shlédla prostřednictvím ranní, víkendové, televizní relace (zná tu vůbec někdo ještě třebaaa Vegu a Magion :-)?) loutkovou pohádku, která se odehrávala na hradě Špilberk. Byla temná a strašidelná. Od té doby hrad toužím navštívit, ale zatím se mi to nepodařilo.
Špilberk v pověstech byla při výběru jasná volba. A já moc děkuji @albatrosmedia za zaslání.
Knížka Michaely Bystré Radvanové je moc hezky poskládaná i napsaná. Autorka vám představí hradní prostory a své vyprávění okoření historickými fakty, verši, bájemi a nakonec dovysvětlí, jak to vlastně všechno bylo doopravdy.
Mrknete se do hladomorny, mučírny nebo třeba sekyrárny. Tím však zdaleka nekončíme :)
Za sebe, jakožto milovníka historie, můžu jedině doporučit. A pokud plánujete výlet do špilberských končin, knížka vám velmi dobře poslouží jako takový návštěvní "předprůvodce" :)“... celý text
— Mojepočteníčko
Odvážné cesty
„Poslední díl je už o dětech a vnoučatech našich hrdinek Neliie, Marie a Mii. Ale to vůbec nevadí. Pořád jsou v popředí hlavně osudy ženského osazenstva a to hlavně Mariiny dcery Daphne, Neliiných vnuček Henny a Audry, Mariina syna Davida a v neposlední řadě osud mé nejméně oblíbené postavy a to Griti. Kniha je hodně o cestovaní, dostáváme se do Řecka, Afriky, na Nový Zéland, Australie, Ameriky...atd. Hodně se cestuje. Hodně se řeší pokusy na zvířatech až týrání zvířat. Vedle toho pozorování šimpanzů přímo v džungli, učení opiček znakové řeči a popis toho, jak David rekonstruuje ZOO tak jak je známe dnes. Hodně míst, hodně osudu, hodně emoci. Za mě moc hezká knížka, kde se pořád něco dělo a děj krásně plynul. Co se mi četlo hůře je pobyt Grit a jejich dcer v Řecku, a vůbec její chování k dcerám, její důvody proč rodit děti, ta žena je prostě blázen. Ještě nesmím zapomenout, moc se my líbilo sdílení osudu Neliie a její vnučky Henny a partnerské vztahy mezi třemi hlavními rodinami, které je kvůli poslední svatbě svedli všechny dohromady zpět na Nový Zéland, aby jsme se nimi mohli rozloučit. Prostě krásný závěr celé série :-)“... celý text
— lenka5798
Dvojitý zásah
„„Tys mě neslyšela? Starat se o tebe je jako... mít rád, když mi svítí do obličeje sluníčko, mrně. Je to jako dejchání. Nikdy s tím nemůžu přestat."
Jo klasika od Zapaty..pomalý příběh jak se dalo čekat. Milý a pohodový žádné velké drama. Líbil se mi. Zac ji miloval o tom žádná i ona ho i když pro něj to asi po znovu shledání nebyla taká láska jako pro ni. Epilog byl pěkný..“... celý text
— petulkapeta
Dotek smrtelnosti
„Klasicky pozvolná detektivka z anglického venkova. Přistěhovaný arogantní vědec se svojí manželkou tam zažívají velká pozdvižení s ochránci zvířat, sousedem samorostem, kozami a v aukční síni. V klidu si přečtěte, moc do hloubek lidského života se sice nedostanete, ale jistě si odpočinete od halasu a tartasu okolního světa.“... celý text
— čef
Hovor se smrtí
„Napínavé, brutální.... V noci jsem se bála jít i na WC :) ....
Chris Carter nikdy nezklame a jeho díla jsou opravdu jen pro otrlé....“
— beruska
Deníky cizince
„Nejrve jsem četla Křižovatky smrti,které se mi moc líbily.Tato kniha mně rovněž nezklamala,bylo to naprosto úžasně napsané) -doporučuji“
— essene
Benátský palác
„Super čtení na dovolenou. Doporučuji.“
— Žampion
Revoluce myšlení
„Krátká přednáška o vztahu pospolitosti (Gemeinschaft), svobody a osobnosti v nacionálním socialismu.
Dr. Dietrich připomíná, že individualismus není totéž co personalita, tedy že osobností lze být i (podle něj dokonce jen) ve vztahu k celku, jehož jsme součástí. Tento celek nahlíží biologicky, tedy jako druh, rasu a národ. Svobodu pak chápe, vycházeje z Kanta, jako možnost být v souladu se svou podstatou (pro něj opět biologickou) a konat činy ve prospěch svého národa. Nacismus pro dr. Dietricha představuje „socialismus výkonu“, tj. všichni mají rovné příležitosti dokázat, co dovedou udělat pro obecné blaho, a podle výsledku pak zaujmou své místo. – Jednou větou: svoboda znamená možnost vložit svou osobnost do služby společenství = být co nejvíc sám sebou.
V paratextech se nedočteme, při jaké příležitosti a pro jaké publikum říšský tiskový šéf přednášku vlastně pronesl – určitě ale není určená lecjakému srocení. Přetéká odkazy na filosofy a básníky a sledovat autora i při čtení (natož asi při poslechu) vyžaduje soustředěnou pozornost. Dr. Dietrich byl jemný kultivovaný intelektuál, který si zakládal na argumentech a pečlivě zasazoval NS do kontextu dějin filosofie (kterou vystudoval). Ideologicky samozřejmě vychází z Mého boje a z Rosenbergova Mýtu XX. století, ač parafrází z nich je tu pomálu. Jeho tón je jaksi soucitně snášenlivý (stejně jako Rosenberg říká, že k tomu, aby byl člověk nacistou, je obvykle třeba jistého vrozeného předporozumění = nelze nikoho přesvědčovat násilím) a skoro melancholický. A právě ten tón se mi líbil, i když myšlenkově pro mě Revoluce myšlení až tak revoluční nebyla. Ale pro modelové publikum jistě ano a divila bych se, kdyby se autorovi nepodařilo přenést svoje horoucí vzrušení nad objevem světonázoru, jenž mu vyhovuje, alespoň na některé posluchače. :)“... celý text
— JulianaH.
Sladká pomsta
„Zaujal mě nejprve název a obálka)-čtivě napsaaná,humorná)“
— essene
Dům smutku
„Soubor tří novel z různých Werflových tvůrčích období, které spojuje pro autora typický hluboký ponor do psychologie postav a jejich konání. Kniha byla vydána k příležitosti 80. výročí autorova narození a k 25. Výročí jeho smrti. Ve všech třech případech je přítomný výrazný motiv střetu ideálů a tužeb jednotlivce s nepříznivou životní realitou (a její vnitřní reflexí), která vyúsťuje buď ve zmar a absurditu, nebo v tragédii. Novely nesou i významnou autobiografickou stopu.
''Dům smutku'' je příběhem o jednom známém pražském malostranském nevěstinci, jeho majiteli a událostech v předvečer první světové války. V atmosféře upadajícího c. a k. mocnářství, si dům žije vlastním „životem“ v podobě životních příběhů prostitutek a jejich zákaznictva. V ústředí vyprávění je majitel podniku, stárnoucí židovský podnikatel Maxl Stein. Den za dnem plyne bezstarostně ve víru zábavy (a občasných konfliktů dámského osazenstva nevěstince), až na scénu přijde jednoho večera nečekaně zpráva o sarajevském atentátu, který znamená začátek konce, nejen podunajské monarchie. V následném sledu událostí umírá Maxl na mrtvici. Tím se zpečetí o osud nevěstince, jehož historie se odvíjela od konce třicetileté války a který krátce po smrti svého majitele zaniká – záhy po pohřbu, který majiteli vystrojí jeho bývalí zaměstnanci – tím vytvoří z domu „radosti“ (nevěstince) na krátkou dobu dům „smutku“ – místo posledního rozloučení se zesnulým…
''Schodiště v hotelu'' je příběh mladé dívky z vyšší společnosti, která se ocitá tváří v tvář prvnímu zásadnímu problému ve svém životě – nechtěnému těhotenství s mužem, kterého se chystá opustit, ve vysněné vidině života s jiným mužem, se kterým (přes počáteční nesouhlas svých rodičů) začne brz plánovat sňatek. Pohroužena do vnitřních myšlenek, zmatena a poblouzněna představami o svém budoucím životě, začíná ovšem pociťovat i jakousi „prázdnotu“, která ji začíná obklopovat. V nastalém pomatení mysli přichází tragédie…
''Italská operní sezona'' je název novely z roku 1912, z období Werflova působeí v lipském nakladatelství. Novela není dokončena a pojednává o prostém selském mladíkovi Vladimirovi, který vykonává vojenskou službu u pražského útvaru. Popisuje jeho vnitřní psychické zrání a střetu reality všedního života s jeho ideály a tužbami o jeho naplňování. Teprve na prahu dospělosti, v touze následovat své vysněné ideály, není Vladimír svým okolím přijímán, je vysmíván a v podstatě působí jako outsiderský podivín. V jakési zoufalé snaze o vzepětí se nepřízni své tristní situace se Vladimír marně pokouší o lidské sblížení s šikovatelem Dubrovským, svým velitelem, ke kterému nekriticky vzhlíží. Své touhy a naděje ve své prostotě upírá na večerní představení v opeře, na které mu jeho kamarád z gymnázia nabídl vstupenku…“... celý text
— tomas6658
Příběhy obyčejného hrdinství - Eagle
„Ke knize jsem přišel zcela náhodou a vůbec jsem netušil, co mě čeká. A ač mi to místy přijde jako autorova prvotina (sem tam něco neštymuje nebo působí nedokončeně - jak v příběhu, tak v češtině), četlo se to svižně, stále se něco dělo, hlavy létaly a nakonec to uteklo jako voda a ani to nebolelo. Snad si dám s chutí i toho Rolfa.“... celý text
— Johncze
Žítkovské bohyně
„Knihy Kateřiny Tučkové nejsou pro každého čtenáře. Přesto by si knihu měl přečíst každý a právem je i v povinné četbě k maturitě (bratr ji v seznamu měl). Věřím, že je dobré pro nás Čechy vědět, co se tu dělo a jaké místo je s tím spjato.
Jsem moc ráda, že se autorka věnuje příběhu bohyň ze Žítkové. Jak je v knize psáno po staletí je nezastavily ani čarodějnické procesy, ani mor, dorazil je až bolševik.
Měli skutečně léčivé a některé z nich i čarodějnické schopnosti? To je na každém z nás, zda tomu uvěříme.
Knihu budu dlouho vstřebávat a musím se jet podívat do Bílých Karpat na ty domy a hlavně celkově do té krajiny.
Jsem také rada, že teď už vím, co jsou to zeliny.“... celý text
— booklover_mili
Strážce dveří
„Tak nevím - mám se smát nebo plakat ? Každopádně jsem se pobavila - Dez je rozhodně borec, tak trochu Ferda mravenec práce všeho druhu. Nic ho nerozhodí, všechno zvládne, je prostě nezničitelný. A navíc hraje na kytaru. Četba byla rozchodně zajímavější než poslouchat povolební komentáře. A stejně - kdo Dez opravdu byl ??!“... celý text
— Staráknížka
Štvanice
„Po množství slow burn byl tenhle rychlý spád velmi osvěžující. Anna se naštěstí litovala “tak akorát a popisy jednotlivých členů byly úžasně různorodé. Půl knihy jsem četla v angličtině, půl v češtině, a tak velká čest překladatelce, jelikož přechod jsem téměř nezaznamenala!“... celý text
— ~.Lucy.~
Nestydaté pohádky
„No proč ne? Když už sáhnu po knize, která se vlastně odhaluje již svým názvem, pak určitě neočekávám žádný literární skvost, neočekávám, že by měla přijít do rukou dětem a vlastně vůbec neočekávám pohádky v přesném smyslu toho slova. S vědomím toho už mohu být vlastně jen mile překvapen, což jsem. Jednotlivé „pohádky“ jsou krátké, s vtipnými postřehy a mnohdy i slušně vypointované. A když už se rozhodnu přečíst si Nestydaté pohádky, pak nechápu, proč by mě měly pobuřovat sexuální scény? Tu knihu přece číst nemusím, a pak mě nemá co urážet. Já časem určitě rád sáhnu i po Druhé porci.“... celý text
— sakro
Znovu od začátku
„Jo! Tohle mi bodlo.
Přestože je to romantický příběh, nebylo to "přeslazené". Clem po napadení a uzdravení má amnézii. A jde za svým bývalým přítelem Edem, aby jí pomohl s její minulostí. Jenže Ed má zlomené srdce a rozhodně ji už nechce ve svém životě. Ale když mu poví, co se jí stalo a pak má menší úraz, má potřebu na ni dohlížet.
A také se kolem ní dějí podivné události. Takže Ed ji vezme k sobě na ochranu. Jenže minulost jen tak se nedá zapomenout... A pak je tady kolem někdo, komu se nelíbí, že by se mohli ti dva dát dohromady.
Krásný příběh a popis změny chování člověka s amnézií, strach a obava znovu věřit v lásku a štěstí...
Ale také příběh přátel, kteří stojí při vás, o šanci začít znovu...
I když jsem spoustu věcí uhodla, nebylo to těžké, bylo to poutavé a krásné.“... celý text
— moudivlacek
Boss
„Tahle kniha pro mě byla velkým příjemným překvapením.
Teo byl chvílemi tunťa, ale velký sympaťák a Erik... pan tajemný.
Byla to nálož emocí a romantiky, přesně jak mám ráda. Takže za mě 5/5 * a časem se těším na druhý díl.“... celý text
— alnovka82
Záleskautky
„Kresba skvělá, místy tajemná atmosféra a odkazy na budoucí záhady fungují skvěle…Podle ztřeštených zápletek a dialogů se dá odhadnout, kdo je cílovou skupinou čtenářek, ale pak mi k tomu nesedí ty plíživé, skryté (a někdy ani to) odkazy na LGBTQ+. Příjde mi jako velký podraz na takovouhle zranitelnou věkovou kategorii, která prochází náročným obdobím dospívání a pořádně ještě neví, co se sebou, valit tuhle propagandu s nekonečným počtem pohlaví i sexuálních orientací.
Četl jsem se svojí dcerou, kterou jinak příběh bavil, ale pak jsem si začal toho podtextu všímat víc a víc a děsil se toho, kdy se mě bude ptát, SPOILER Z DALŠÍCH DÍLŮ: proč Jo má dva táty, proč se ta s mývalem na hlavě pořád drží za ruku s tou, jak vypadá jako kluk (mimochodem, jsou to kopie kreslíře/bývalé kreslířky a její kámošky a spoluautorky jednoho z dílů).KONEC SPOILERU“... celý text
— nhima
Pomocnice
„Tak toto!! S pusou do kořán stále koukám do stropu a nechápu, která bije.. Kniha mě donutila o ní přemýšlet a číst a číst a číst... U poslední části jsem už jen četla a četla ne lepená jako lepidlo.. Úžasne čtivé a napínavé.. Myslím, že potřebuji další knihu....“... celý text
— Princezna22
Balada o snech
„Tohle byla moje třetí kniha od autorky a četla se mi opět skvěle. Sice jsem v jednu chvíli vytušila, jaké tajemství hlavní postava nakonec odhalí, ale ani to mi neubralo na silném emotivním zážitku. Je to krásně napsaný, čtivý příběh a já za něj autorce děkuji.“... celý text
— hanka0630
Tajemství Karlova mostu
„Krátká kniha, kterou jsem "slupla" za večer. Karlův most mám moc ráda a chodím tam párkrát za rok, snažím se nacházet turistický neatraktivni dny a hodiny. Během covidové doby se mi podařilo tam být úplně sama! Moc znalostí o mostě ale nemám, chodím tam, protože se tam hezky cítím. Tato knížka mi rozšířila obzory. Spoustu zajímavosti se dočtete ať už dochovaných informací o místě, tak i různé pověsti. Hledala jsem ve své foto galerii, kdy jsem na místě fotila a našla jsem fotku, která je i v knize. 21.6 na letní slunovrat, sluníčko zapadá nad hradem přesně nad místem, kde leží ostatky sv.Víta. Asi vezmu knížku a vyrazim s ní zítra na procházku po mostě :-)“... celý text
— Kackac77
Tajemství pralesa
„Žádné sci-fi nečekejte, tohle je verneovka dobrodružná. I když jen trochu. Námět celkem zajímavý, druhá část knihy rovněž. Zato první část je spíš nudná. Tak jako ve většině verneovek, je i zde spousta zeměpisných informací, což není úplně na škodu, ale co už vadí víc, je fakt, že se v první části téměř nic neděje. Vor si klidně pluje, mladá Minha se rozplývá nad krásou řeky... a to je tak všechno. S příchodem druhé části se děj začíná dramatizovat, objevuje se i nějaká ta záhada v podobě šifry, a kniha konečně začíná být zajímavá.
Kladní hrdinové jsou tradičně bez poskvrny, zaporák je stejně tradičně bez špetky charakteru. Bez happyendu by to také nešlo, takže mladí se vezmou a jestli neumřeli, žijí v Iquitosu šťastně dodnes. Za mě 70 %.“... celý text
— jan7113
Všechny tyto světy
„Perfektné, asi najlepšie čo som čítal. Úplne sa to zhoduje s mojou predstavou budúcnosti. Aj s prepojením ľudskej mysle s počítačom.... Ako keby boli moje myslienky autorom prevedené do písanej formy... Samozrejme boli obohatené o kopec detailov a vedeckých vysvetlení... A celý príbeh je čisto autorovou fantáziou. Ale presne takto nejako som si ako malý chlapec predstavoval budúcnost... Dokonalé..
Asi ťažko niekto prekoná túto trilógiu. Príbeh ma pohltil a bol veľmi čtivo napísaný...
Možno tých Bobov bolo až príliš veľa a ťažšie sa v nich orientovalo... Ale určite odporúčam prečítať!“... celý text
— Maxxix