Nejnovější komentáře
Zásah odnikud
„Sandra Brown napsala už pěknou hromadu knih a já jich přečetla jen několik. Zásah odnikud je ta nejnovější a autorka si i tady udržuje svůj oblíbený koktejl namíchaný z napětí a romantiky, přičemž udržuje mezi těmito ingrediencemi příjemnou rovnováhu. Já ty milostné scény v thrillerech moc ráda nemám, ale dobře slouží k odlehčení a uvolnění napětí, takže pokud jsou takhle dobře nadávkovány, nejsou na škodu. Bylo to napínavé, čtivé a konec pro mě překvapivý. Co jsem čekala, to jsem dostala, takže můžu být spokojená.“... celý text
— boeink
Námi to končí
„Moje již několikátá kniha od této autorky a opět skvěle napsaný příběh. Je tam vše- láska, přátelství, sex i napětí… Doporučuji a těším se Námi to začíná.“... celý text
— marcela9850
Dvakrát dole, jednou nahoře
„Odpočinková četba. Paní Mlynářová je velice aktivní seniorka, má můj obdiv. Ráda s ní cestuji a připomínám si místa, které jsem navštívila.“
— Formicka93
„Povídka Doktor Kazisvět vypráví o zavržení vystudovaného lékaře, protože se liší od ostatních. Doktor Kazisvět, vlastním jménem Heribert, nevykonává lékařskou praxi po svém otci a na okolí působí jako podivín. Podle mě to Jan Neruda napsal krásně.“... celý text
— martianekk
Cestou slávy: Velká vlastenecká válka očima fotoreportéra
„Fotografická publikace, válečného fotografa A.V. Ustinova, který zachytil celý průběh velké Vlastenecké války, některé fotografie málo známé, třeba z přehlídky 7. listopadu 1941 na Rudém náměstí, pár fotografií je věnováno i našim vojákům na Dukle, generálu Svobodovi a osvobození Prahy. Ustinov nebyl tak slavný jako válečný fotograf Robert Capa, kterého proslavila ve světě fotografie Smrt republikána z občanské války ve Španělsku, Ustinov byl známý spíše jen v bývalém východním bloku, dožil se však požehnaného věku 86 let, Robert Capa zahynul při fotografování ve válce ve Vietnamu ve věku 41 let.“... celý text
— vvikingg
D’Artagnan kontra Cyrano de Bergerac Díl I.-II.
„Historický román o šestnáctiletém vojínovi Tankrédovi, co přijel do Francie, aby se dozvěděl pravdu o svém původu který mu byl zatajen. Mezi tím se spřátelí se šlechticem a po zbytek příběhu si pomáhají. Mladý vojín se při jeho dobrodružství stihne i zamilovat do královniny dvorní dámy.“... celý text
— adam.trnka
Amazonie
„Čteno do čtenářské výzvy, nicméně autora čtu již poměrně dlouho a i tuhle knihu jsem měla v hledáčku delší dobu.
Opět jsem nebyla zklamaná. Kniha je napínavá, dej odsýpa. Nateovi jsem fandila. Zaujal mě i Tor-tor. Četla jsem eknihu, trochu mi v ní chybělo, jak na konci autor píše, co byla fikce, co se zakládá na pravdě, ( v jiných knihách to mívá).
Určitě mohu s klidným svědomím doporučit.“... celý text
— Jessybelle
Jan Masaryk – pravdivý příběh
„Bylo to jak "jistě pane ministře". Nevím jestli to byl záměr, ale každou obhajobou kterou autoři podali to vyznělo ještě víc v jeho neprospěch. Tolik nekompetentnosti, hlouposti, podlézání. Neuvěřitelný.
Nicméně velmi zajímavá a dobře plynoucí kniha, snad kromě těch psychologických rozborů na začátku.“... celý text
— krakonos.kraken
Nacistova snoubenka
„Další válečná kniha, která mě v dobrém šokovala. Nikdy mě nenapadlo, jak velké ztráty měli Poláci během 2.světové války, oč hůře na tom byli ve srovnání s námi a hlavně oč více musí nenávidět jak Němce, tak Rusy. Jak napsala na svém blogu jedna turistka po návštěvě Varšavy: „Nechci naši válečnou historii nijak zlehčovat, ale život v Protektorátu Čechy a Morava byl proti tehdejšímu dění v Polsku, Bělorusku nebo na Ukrajině spíš něco jako pobyt na dětském táboře s nepříjemným vedoucím.“
Příběh hlavní hrdinky Hanny by mohl připomínat červenou knihovnu, ale to by se nesměl odehrávat v letech 1938 až 1950. Je příjemné potvrdit si (nakolik je možné si něco potvrdit v beletrii), že ne všichni Němci byli zfanatizovaní, že se našli lidé s odlišnými a kritickými názory, jenže ti inteligentní si moc dobře uvědomovali, že pro nesouhlasící už jsou připravena „převýchovná zařízení“ (a to v lepším případě, většinou to byla spíš likvidace).
Já znovu a znovu žasnu, jak dokonale se nacistický režim v Německu etabloval, jak plynule a takřka elegantně přešel od agitace typu „zbrojíme, abychom se ubránili“ k tvrzení „polská armáda mobilizuje, tudíž nás ohrožuje a my musíme zaútočit jako první“. A jak bez uzardění degradoval všechny, kdož nesplňovali definici árijského nadčlověka. Setkala jsem se s tím už mnohokrát, ale vždy znovu a znovu mě to fascinuje.
Válečné události jsou hrozné, ale kniha je napsaná (a určitě i přeložená) velmi dobře: příběh je čtivý, postavy jsou živoucí a uvěřitelné (alespoň pro mne). Velmi mě překvapila poválečná kapitola z Mnichova (1950), je možné, že už pět let po válce bylo město dokonale obnoveno, zbaveno pozůstatků válečného ničení? To Varšava se vzpamatovávala mnohem déle . . .“... celý text
— broskev28
Přepište dějiny (nejen) k maturitě: České 20. století v souvislostech
„Mohla by to být výborná kniha, jenže opakování informací, chyby, otřesná grafika a časté citace a úryvky z dobových materiálů, které až příliš narušují hlavní výklad ji zbytečně sráží. Tohle dílo sérii Přepište dějiny čest nedělá.“... celý text
— hnatlubo
Správný krok
„Tenhle díl se mi asi líbil více než ten první, ale to asi bude tím, že v tomhle nebyly žádné otravné zvířata. Zápletka ke konci samozřejmě předvídatelná. Sportovní prostředí přidává plusové body. Jo, jako oddychovka dobrý.“... celý text
— tittanie
Plantážníkova žena
„Práve som dočítala dojímavý historický román, ktorý ma zaviedol do exotického prostredia Cejlónu v 20. rokoch minulého storočia. Hlavnou hrdinkou je mladá žena, ktorá sa vydala za majiteľa čajovej plantáže a začína nový život ďaleko od domova. Postupne odhaľuje jeho tajomstvá a minulosť, čo jej prináša neistotu a bolesť, ale zároveň posilňuje jej odhodlanie ochrániť svoju rodinu. Autorka tu strhujúco vykresľuje nielen vnútorný svet postáv, ale aj nádhernú a zároveň surovú prírodu Cejlónu, ktorá dodáva príbehu podmanivú atmosféru. Témy lásky, zrady, predsudkov a koloniálnych rozdielov sú spracované s hlbokou empatiou, čím nútia premýšľať o ľudskej podstate a morálke. Musím vyzdvihnúť aj štýl písania, ktorý je bohatý a poetický, pričom každý detail prostredia a emócií mi doslova ožíval pred očami. Plantážníkova žena je teda príbeh, ktorý spája krásu, napätie a melanchóliu, a mne ponúkol nezabudnuteľný zážitok.“... celý text
— Evaho73
Lov
„Nejslabší ze všech dílů“
— KaMcaS
Můj terezínský deník 1943-1944
„Tuhle knížku jsem si půjčila, aniž bych ji měla na seznamu.
Jsem spokojená. Kniha byla logicky napsaná a doplnili ji fotky. Líbilo se mi, že zápisky popisovaly i trochu doby po válce.“... celý text
— tittanie
Ohnivý sloup
„Tolik zla pácháno ve jménu Boha, ten nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou. Nebo je Bůh jen záminkou a hlavně jde o moc a peníze?
V tomto díle moc v Kingbridge nepobudeme, ale určitě si osvěžíme dějepis z alžbětínské doby.“... celý text
— Miro67
Zvěrolékař opět v jednom kole
„Za mě příjemné, odpočinkové čtení o veterináři, který je pro velký okruh lidí velmi známým jménem.
Obdivuju p. Herriota, jak si bravurně poradil v době, kdy nebyly technické vymoženosti a mnohdy léčil metodou pokus omyl, přesto si zachoval laskavé srdce a tvrdošíjnou houževnatost.
Malinko mě nezaujalo vyprávění o jeho nalodění a o ovcích, ale mnohonásobně to vyvážily ostatní kapitoly.“... celý text
— Jája92
Hvězdný prach
„Přesně tohle jsem potřebovala - chytrou, zábavnou, nostalgickou pohádku pro dospělé, která dokáže překvapit, pobavit a upoutat. Čtení na odpoledne a večer a usínáte připraveni na sny, ve kterých budete létat a dost možná se setkáte i se svými milovanými lidmi a věcmi, se kterými už se v bdělém stavu setkat většinou nemůžete.“... celý text
— mol378
Obránce mimo hru
„Kapitoly vyprávěné Mitchem, potažmo to, jak autorka popisuje jeho emoce, jsou - za mě - ne moc uvěřitelné/tak trochu úsměvné, ale jinak jde o fajn čtení. Ztratit blízkou osobu lze různými způsoby, vyrovnat se ztrátou zrovna tak. Nemějte obavy, nejde výhradně o srdcervoucí dojemný příběh, chvílemi se i zasmějete.“... celý text
— klodnerovic
Jidiš pro radost
„Příjemná knížka, zajímavá nejen svým obsahem, ale duchem. Jidiš cítím jako z gruntu tradiční věc, na které by jen mešuge cosi měnil, a která se ztrácí jako naše nářečí. Návrat do starých časů a pevné pouto. Ani nevíme, jak moc nás váže.“... celý text
— mol378
Chalupa
„Tak vysoké hodnocení mě opravdu překvapilo. Knihu jsem totiž několikrát odložila, než jsem ji bez zájmu dočetla. Obě postavy mi byly nesympatické. Ani styl psaní mi neseděl. Navíc jsem pořád doufala, že se stane aspoň něco zajímavého. Kniha mi nic nedala. Spíš vzala.“... celý text
— aljoska83
Židokracia
„Kto by bol povedal, že by režim, ktorý hlása "slobodu slova" pre všetkých, uväznil človeka za napísanie knihy? To, že žijeme v "židokracii" som si povedal a uvedomil už nejaký čas predtým, ako som sa vôbec o Magátovej knižke dozvedel.
Meno "Marián Magát" sa mi dovtedy nejako matne spájalo s ĽSNS, netušil som o koho ide. A tu zrazu, chlapík sedí za mrežami, lebo je vraj "extrémistom" a svojimi názormi ohrozuje spoločnosť. Chcem len podotknúť, že s viac-menej s týmto vysvetlením sa ho demokratický systém rozhodol ako defacto politického nepriateľa vylúčiť z verejného priestoru. Výmenou za svoj príspevok do slovenskej literatúry Magátovi mu stalo žilinské väzenie.
Budem však úplne úprimný, aj pri všetkej rozhorčenosti nad touto udalosťou, nepáči sa mi, ako sám zo seba robí "hrdinu a mučeníka". Ak by sa v politickej nespravodlivosti pokračovalo ďalej (a obrátil by sa na katolícku vieru), tieto tituly by možno časom sám získal. Bez toho, aby sa takýmto štýlom volajúcim o svetskú pozornosť, snažil zviditeľniť.
Už keď som spomenul tú katolícku vieru, práve ako kresťan nemôžem s mnohými vecami súhlasiť. Magát sám o sebe vyhlasuje, ako kresťanom NIE JE a v úvode dokonca posmešne prirovnáva Cirkev a jej stredovekú inkvizičnú moc k súčasnému demokratickému prenasledovaniu oponentov.
Čo sa ešte Adolfa Hitlera týka, už čokoľvek si budeme o ňom myslieť, stala sa z neho politická zberba. K svetskej moci vystúpal práve po chrbte katolíckej Cirkvi, ktorú postupne znenávidel a sám začal tyranizovať.
Základná, pravdivá myšlienka však knihy je: Vplyv Židov sa v spoločnosti extrémne zjednodušuje, ba až popiera.
Je pravdou, že vo sfére modernej politológie alebo v spoločnosti bude pranierovaný každý, kto povie, že existencia židovplyvu skutočne v obrovskej miere ovplyvňuje medzinárodné vzťahy.
Vadí mi však sekulárny nadhľad na celou vecou. Skutočné zlo tejto záležitosti leží práve v židovskej zrade a neviere, ktorou ovládajú masmédiá. Od tlače, rozhlasu, cez televíziu až po internet.
Čiže aj napriek obsahovej hutnosti Magátovho revizionistického výskumu som sa celý čas pri čítaní mal na pozore. Ako laik som sa snažil svetlom katolíckeho náboženstva filtrovať akékoľvek nebezpečné myšlienky (potešilo ma však, ako sa autor odvolával na írskeho kňaza Denisa Faheyho a jeho práce).
Značným mínusom je tiež to, že knižka pôsobí po formálnej stránke ako nejaká stredoškolská či priemerne napísaná vysokoškolská práca vydaná von tak, ako bola napísaná. Päťsto šesťdesiatštyri strán je celkom masaker. Ak na prvých stranách uvedení ľudia skutočne robili korektúru, text a vôbec forma sa dala upraviť aj lepšie.
Po tejto kritike však musím uznať, že to množstvo informácii určite nie je "len tak" zozbierať. Písanie špekulatívnej literatúry sa však v dnešnej dobe nenosí. Teda, jedine ak sa to týka židovského etnika. Inak vás toleranciu-milujúci demokrati okamžite onálepkujú za "antisemitu" a pošlú kade ľahšie. Asi nepoznám viac nepresný a hlúpy výraz. Otvorme nachvíľku historické okienko - túto urážku prvýkrát použil liberálny Žid menom Moritz Steinschneider.
Moderná, až patologicky židofilná spoločnosť ho okamžite prebrala a bičuje ním každého, kto by pripustil možnosť reálnej konšpirácie.
Propaganda nie je to, keď sa chlapík pýta otázky a ponúkne alternatívny pohľad na dejiny, odlišujúci sa od toho, ktorý hlása štát. Propaganda je, keď vám zakážu hovoriť a ďalej vás v držia v ilúzii slobody.
O zvrátenom, politicko-náboženskom hnutí za vytvorenie umelého židovského štátu na palestínskom území menom "sionizmus" už hádam počul každý. Stačí túto myšlienku na základe faktov kritizovať a pod mediálnym lynčom budete musieť opustiť svoju funkciu.
Hoci by to chcelo ešte ďalší výskum a porovnanie, vnímam, že Marián Magát skutočne vytiahol na verejnosť historické informácie, ktoré jednohlasne naznačujú, že tu nejde iba ako akúsi "neonacistikú pseudohistorickú konšpiračnú teóriu", ale o skutočnú konšpiráciu.
Mimochodom, ak by ste opýtali bársjakého dedinského farára ešte v 50. rokoch, som si istý, že by vám o slobodomurároch a aj mocných Židoch mal čo povedať.
Čo hovorí svätý Peter, prvý pápež, na adresu judaizmu v 1. storočí, ktorý sa vo svojej podstate za tie dve tisícročia nezmenil? – "Nech teda s istotou vie celý dom Izraela, že toho Ježiša, ktorého ste vy ukrižovali, Boh urobil aj Pánom, aj Mesiášom." (Skutky apoštolov 2:36, SSV)
Toto je jediná cesta k zdravej spoločnosti – osobné prijatie katolíckej viery a radostný život v Kristovi. Je veľmi jednoduché sústrediť zrazu celú našu pozornosť na tieto globálne problémy a tak zanedbávať naše kresťanské povinnosti. Nenechajme sa o túto radosť, ktorá má prekvasiť náš rodinný život, obrať obavami a zbytočnou úzkosťou.
"Toto som vám povedal, aby ste vo mne mali pokoj. Vo svete máte súženie, ale dúfajte, ja som premohol svet!“ (Ján 16:33, SSV)“... celý text
— LuiCJ
Eva
„Niterné, intimní čtení, které nehraje na city a ta civilnost mu hodně sluší. Samotné příběhy čtyř žen o naplněném i nenaplněném mateřství v sobě nesou emocí dost. Je to subtilní kniha, přečtete ji za večer, ale určitě ve vás vyvolá dosti otázek. Sama jsem máma tří dětí a i přesto, že jsem nic z toho, co hrdinky knihy, neprožila anebo spíše nemusela prožít, dokázala jsem se do většiny z nich vcítit, tak dobře je kniha napsaná. Dojemné čtení, o kterém budete přemýšlet.“... celý text
— Mandlevest
Jak jsem se zbláznila
„krásná čeština“
— dollu
Diamantová sekera: Baltské pohádky
„Vždycky jsem měl trochu problém s pohádkami, které se dějí věci jen tak pro nic za nic. Hlavní hrdina někam jde, někdo mu něco poradí, aniž by k tomu měl důvod, někdo mu něco dá, rovněž bez nějakého důvodu a dotyčný prostřednictvím těchto náhod dojde svému štěstí. Víc jsem se rozepsal v článku, najdete ho v sekci RECENZE.“... celý text
— topi80
Havran
„Já se tak těšila, Daniel Cole a jeho série Hadrový panák mě, na rozdíl od mnoha jiných, fakt bavila, ale tohle se vůbec nepovedlo, pro mě jednoznačně největší knižní zklamání roku, ach jo. To, co ve výše uvedené sérii,pro mě, fungovalo na jedničku, a to černý humor a výborně vymyšlené postavy vyšetřovatelů, zde nefungovalo vůbec. Přišlo mi to jako nějaká parodie na thriller, humor mě tentokrát vůbec nebral a já trpěla a jen z úcty k autorovi se dobrala konce, který tedy taky neoslnil. Navíc se mi kniha moc špatně četla, za mě byl překlad kostrbatý, spousta dlouhých vět, divně poskládaných, některé jsem musela číst znovu, abych je pochopila. A jako protiváha spousta citoslovcí, no, myslím, že tohle se taky nepovedlo. Přemýšlím, že změna překladatele příběhu moc nepomohla, spíše naopak. A tak budu přísná, ale spravedlivá, a ač jsem četla, že pokračování Havrana je již v procesu a část knihy by se měla odehrávat v Praze, kterou si tento fakt sympatický autor zamiloval, já u toho určitě nebudu:-(.“... celý text
— Mandlevest
Legenda o řece
„Kniha, ze které cítíte dřinu, krev a pot. Kdybych se ji snažil popsat ve stručnosti, asi bych potenciálního čtenáře odradil. Proto bych odkázal spíše na svůj článek. Odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.“... celý text
— topi80
Nový kluk
„Miluju knížky o hokejistech a tahle byla také úžasná. Gavin s Hudsonem, byli úžasný. Sice to nebylo úplně top jako Wesmie ale i tak se mi knížka líbila.“
— stacy1638
Boží vůle: bludiště, nebo cesta?
„Příjemné překvapení, autorka je zřejmě v těchto otázkách velmi zkušená a systematicky se dotýká mnoha různých rozšířených praktik a úvah.
Plný počet hvězdiček dát snad ani nejde, protože buď by kniha mohla být velmi obecná a vágní, nebo naopak poměrně konkrétní s příklady (což je), kdy se ale sem tam může vyskytnout chyba typu "nikdy se neděje to, že...", ale ono se to občas dít může, což ale nemusí autor vědět.“... celý text
— adbrko
Vražedné kafe
„Asi vím, jak to bylo myšlené. Mělo to být zábavné, nadlehčené... takový "normální" romantický vztah s vrahem, plný absurdních situací, které ne vždy musí dávat smysl. Za mě se to úplně nepovedlo. Asi bych šla do toho humoru tvrději. Takhle jsem si občas nebyla jistá, jestli to autorka myslí vážně a je to špatně napsaná akce nebo to má být vtipné. A oproti mé poslední přečtené knížce "Za trest", kde šlo o podobný nesourodý vztah, to byl po stránce humoru slabý odvar.
Také ústřední dvojice mě na rozdíl od autorčiny předchozí knihy moc neoslovila. A to především díky Andymu, který nebyl vykreslen (jak už tady bylo několikrát zmíněno) zrovna moc mužně. Ale s tím má problém hodně autorek, že má tendenci si z drsňáků dělat medvídky se srdcem na dlani a slzami na krajíčku.
Každopádně kniha je čtivá, svižná, opět plná dialogů a určitě není nezajímavá.“... celý text
— Leído
Drak spí
„Pekny pribeh. Pri poslechu jsem sice trochu ztracel prehled v postavach (a to jich ma v obci bydlet jen 13 ;)), ale mira meho zmateni byla unosna.“
— IHT