Nejnovější komentáře
Chlípná chapadla
„Je to asi jeden z nejpovedenějších bizárů, které jsem od Mallica lll. prozatím četla. Občas se uchyluji k divnoknihám a ty od tohodle spisovatele mě baví asi nejvíce.On dává do svých příběhů úžasnou energii s nekonečnou chlípnou fantasy. Fakt se u nich bavim.Nikdy neopomene ani ,,romantickou " linku i když je prostě neskutečně bizarní.
Setkáváme se tu s existencí různých druhů bájných pohádkových bytostí jako jsou víly,viláci ,skřítci chapadlatci, mořské panny ,elfové,lamie....
Ukazují se nám dva světy,které se nikdy neměli střetnout. Na krátký čas se potkává krásný vilák a tatérka chobotnice.Prožívají nebezpečný,intenzivní,milostný vztah ,kdy jsou obklopeni mafií,vraždami, znásilňování,prostitucí a kanibalismem.
V Mallicových knihách najdete asi vše co patří do bizárů. Co mě asi nejvíce udivuje je schopnost nastínit čtenáři erotické scény mezi tak rozdílnými pohádkovými bytostmi.
V rámci bizárů ,který asi nejsou moc v oblibě je tohle určitě ten z povedených.“... celý text
— Jita160
Ostré konce
„Docela fajn sbírka povídek, ale opravu nemohu hodnotit lépe než jako průměr. Abercrombieho mám prostě zafixovaného jako autora pořádných ságových příběhů na stovky stránek a ty povídky mi k němu vůbec nesedí.“... celý text
— ctenar2846
Polednice
„První případ kriminalisty Tomáše Volfa sympatickym kriminalistou který poslouchajici black metal. Vyšetřuje zahadne vraždy mladých žen za bílého dne vrah dostává přezdívku polednice. Po pocastecnych nezdarech se jim podaří vraha odhalit. Velmi dobrá česká detektivka rád si přečtu
další případy.“... celý text
— ozzak
Sněží, sněží...
„Super vánoční knížka. Zamilovala jsem si Jubilee, Stuarta, Vévodu, Tobina, Jeda, pana Alobaláka, Keuna a všechny blbštajny ( kdo četl chápe). Nejlepší byla pro mě druhá povidka, a je vlastně úžasné jak se všechny spojí a prolínají jen vidíte Gracetown a waflehouse jinýma očima. Jak říkám kniha úžasná, ale pak jsem viděla film a najednou je ze Stuarta slavná černošská hvězda, Jubilee se jmenuje Julia, Vévoda má blond vlasy na místo černých kudrlin, JP ani není ve filmu, Dorii a
Tegan jsou jedna postava a Alobalák je žena. Doporučuji buď číst knihu nebo koukat na film rozhodně ne obojí, protože vás to pěkně naštve jak někdo může udělat takovou slataninu že tři krásných povídek?!“... celý text
— LivN
Horieť intenzívne
„Celkom zaujímavé eseje o živote, zo života autora (neodpísanie babke na list je intenzívne, pútavé sú i zážitky z USA a Tatier) i včiel. Páčilo sa mi, ako nenásilne do textu vždy vplietol fakty o včelách. Vidieť, že včeličky má rád, to je krása (hoci som iba "medožrút", čo-to už o nich viem a mám ich vo veľkej úcte). Veď preto vlastne aj v tvorbe spolupracujú. Je to zvláštne umenie, takáto kooperácia. S mnohými úvahami autora sa stotožňujem (o absurdnosti zoo, príšerných betónových plotoch, nenormálnosti teoretizovania o umení či postavenia sa čelom k Mone Lise, ale chrbtom (ako stádo) k obdobnému veľdielu a pod.), bola to pre mňa teda príjemná jednohubka. Akurát ma trochu rušili tie večné odkazy na kdekoho a kdečo (populárne a známe). Myslím, že autor by si plne vystačil aj sám.“... celý text
— Lessana
Láska pro samouky
„Knížka byla velmi pohodová a moc se mi líbila. Na oddych doporučuji.“
— L.Ady
Error
„Tato kniha je opravdu "ERROR". Takhle rozebrat člověka na součástky, přirovnat nás k počítači a pak ke zvířeti, následně rozebrat naši ne/schopnost s tělem, kromě pohybu rukou a nohou, dělat cokoli jiného (opravdu neumím myšlenkou zastavit růst chlupů v nose :) ) a na takovém principu postavit "rozvojovku" s dějem, která čtenáře provede prací s mozkem (tedy mikroprocesorem) a myšlenkami, ukáže jak kazíme naše děti, sami sebe i celou planetu, a pak se divíme, že umíráme nešťastní! To se jen tak nevidí. Kniha vysvětluje, proč kvůli myšlenkám nespíme, ale já nespím, protože přemýšlím nad touto knihou :)). Za mě sto bodů. Kdy bude druhý díl?“... celý text
— MaFeher
Někdo jako ty
„Bohužel musím jít s hodnocením trochu proti proudu, ale mě to přišlo takové nemastné neslané. Vůbec jsem z těch postav necítila žádnou chemii, příběh obyčejný. Proste musím dat jen 2*, musela jsem se občas ke čtení nutit.“... celý text
— Toledo
Miluj sám sebe, jako by ti šlo o život
„Začínám mít pocit, že všechny tyto knihy o osobním rozvoji se začínají docela dost opakovat. Hlavní sdělení je vesměs stejné, jen pojato jinými slovy. Spoustu stránek i celých pasáží jsem přeskakovala, protože jsem se nic nového nedozvěděla a autor se často velmi opakoval. Takový slabší průměr.“... celý text
— VerronikaH
Lovci knih
„!!! POZOR, OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY !!!
Ach Poggio, Poggio Bracciolini, i já bych Ti neodolala, ale nikoli pro Tvé dlouhé řasy, italskou vášnivost v lásce nebo štíhlou postavu, ale pro Tvoji lásku ke knihám. Mám to totiž stejně jako Ty.
CITÁT: Poggio zvolna přejížděl prsty po okraji stránek. Rád tak navazoval s knihou známost, než se do ní začetl.
Toho dne jsem pekelně pospíchala a měla zpoždění, které jsem se snažila ukrátit tím, že se jednu zastávku svezu autobusem, ale jako na potvoru byla špička a ta jedna zastávka mi trvala skoro 7 minut. V obchodě jsem potřebovala jen pár drobností, ale všude fronty, a když jsem vběhla do knihovny vyzvednout rezervaci, zjistila jsem, že k vyzvednutí není v přízemí, ale ve čtvrtém patře. Následovala chvatná otočka a úprk na výtah, který zbrzdil pohled na Lovce knih. Titul jsem ihned čapla, skočila k samoobslužné pokladně, a kvůli tomuhle zdržení mi ten výtah někdo ukradl. Všechno jsem nakonec stihla, i když na knop, a když jsem se později v klidu domova začetla, pochopila jsem, že ten okamžik u stolku s vystavenými knihami byl jedním z těch zřídkavých vnuknutí, kdy člověk sáhne po něčem, co mu naprosto sedne, aniž by to v tu chvíli tušil. Je to ale prostě „na první pohled“.
Lovci knih mají za mne zde na DK nespravedlivě nízké hodnocení, kterému vpravdě nerozumím. Pro mě to po dlouhé době byla kniha, kterou jsem si nesmírně užila. Uznávám, že příběh jako takový není úplně propracovaný, stejně jako mě při čtení závěrečných stránek trochu zamrzelo, že některé události časově nesedí. Patřím k těm, co jsou dogmatici, na druhou stranu vytýkat historickému románu, že si autor lehce upravil realitu, aby mu to líp pasovalo, je trochu nesmysl. (Až zase budu někde nadávat na historickou nevěrnost, tak si tuhle větu omlátím o hlavu. Husemannovi jsem ale odpustila, protože se mi to prostě jako celek líbilo.) Pokud bych měla něco vytknout, tak snad jen to, že autor psal poměrně lehkým perem, jiný sloh by se ke knize hodil více (a možná odtud pramení zklamání čtenářů porovnávajících se Jménem růže Umberta Ecca).
S výjimkou Oswalda z Wolkensteinu mi byly všechny postavy sympatické, včetně poněkud hřmotného Baldassareho. (I když jsem četla i přehled postav s uvedením, které jsou historické a které smyšlené, nějak jsem si to nespojila, a tak bylo pro mě vcelku překvapením odhalení civilní osoby papeže Jana XXIII.) Tedy všechny postavy s výjimkou těch dvou hromotluků a samotného Zikmunda Lucemburského, který to tedy od autora slušně schytal. Příběh Anežky Moravské mne přiměl k úvahám, že i pod stručnou větou z historie se skrývá lidský příběh, a to mám ráda. Mrkla jsem po dočtení na medailon Anežky i Jošta a zase si rozšířila obzory (přiznávám, moje středoškolská láska k Lucemburkům skončila u Karla IV.).
Čím si mne ale kniha získala, to byly drobnosti značící, že autor o době něco ví a že se snažil chování i mluvu postav přizpůsobit době. Zejména pak mnoho informací ladících krásně s mými někdejšími znalosti kodikologie, sfragistiky i epigrafiky. Hnidopišsky jsem si ověřila typologii knihoven podle počtu svazků a i tenhle údaj seděl. Konspirační ottónská teorie mě potěšila (ach, kde jsou časy přednášek doktora Dršky!) a i když jsem tak nějak tušila, že vzácné manuskripty nakonec světlo světa nespatří a celou historiografii naruby neobrátí, přesto jsem všem třem lovcům fandila a nejvíc Poggiovi, jehož pohnutky mi přišly nejčistší.
Zkrátka a dobře, tohle se mi moc líbilo a kdyby autor sepsal pokračování se stejnými figurami, vůbec bych se nehněvala. Pominu-li nevyzpytatelné honičky za knihou a před padouchy, velmi jsem si užila líčení Costových závěrečných zkoušek z práva nebo znesvěcení hrobu nebohé Meripurgy. S tenčícím se počtem stránek ku konci narůstala moje melancholie, že už bude konec, a i když Poggio končil nostalgicky a ve stylu Harryho Pottera (Albusi Severusi Pottere), Baldassare mi vykouzlil takový ten úsměv na rtech, kdy nevěřícně kroutíte hlavou a má to v sobě dávku kritiky i obdivu. Poggio získal moje srdce, ale přiznávám, že Baldassare by mne asi sbalil :-).
Knihu jsem ihned přidala do Čtenářské výzvy - bod, kdy postava pracuje v knihovně. Bracciolini sice není klasickým zaměstnancem knihovny v dnešním slova smyslu, nechával se však najímat k iluminacím a opisům knih, takže v technicky v knihovně pracoval a ne v jedné :-).“... celý text
— tatjana1737
Dům knih
„Dlouho jsem se nemohla začíst, a dokonce jsem i několikrát uvažovala o tom, že knihu odložím,ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Posledních sto stránek bylo opravdu super,, dobře se četly a celou knihu tím zachránily.“... celý text
— Dandulka
Život orchidejí - sbírkou exotů s botanikem
„Nádherná publikace a vydána Botanickou zahradou v Liberci. Velmi doporučuji je velmi povedeným dílem.“
— Zuzka12627
Stroj času
„Povedený krátký příběh, který není ani tak o cestování v čase, jak by se mohlo na první pohled zdát jako spíše vizí, kam až může vést vývoj společnosti. Bezejmenný cestoval v budoucnosti nenajde ráj v takové podobě, jakou si představoval.
Dualita budoucího lidstva v podobě Eloiů a Murloků je minimálně zajímavá myšlenka. Příběh je dostatečně akční a dobrodružný aby držel čtenáře v napětí po většinu času. Rozhodně je potřeba knihu ocenit za přínos žánru science fiction, který je bezesporu obrovský.
Mám bohužel trochu pocit, že na knize se neblaze podepisuje její obstarožnost. Budoucnost nahlížená viktoriánskou optikou je sice zajímavá, ale nemyslím, že kniha obsahovala něco, co dnešního čtenáře zcela uchvátí. Kromě toho je tam vícero vrstev a postav, které by si zasloužily více rozvést, jako např. Weena. Chybělo mi i více technických detailů.
V historickém kontextu doby vzniku jde o zcela zásadní dílo, jehož nosná myšlenka je excelentní a pokud ne zcela nadčasová, tak i po 130 letech relevantní. Většina ostatních aspektů knihy mi připadala spíše podprůměrná a velmi nepropracovaná. Myslím, že by si tenhle Wellsův nápad zasloužil více stránek a trochu hlubší příběh.“... celý text
— Slezadav
Velké putování za zvířaty
„Nádherně ilustrovaná kniha, která provede děti všemi typy přírodních krajin a seznámí je se zvířaty a rostlinami, které se v té dané oblasti vyskytují. Nutí děti aktivně se zapojit a vyhledávat v každém vegetačnímu pásmu určitý druh a počet zvířat. I když to zní jednoduše, kvůli bohatým a naprosto detailním ilustracím to není vůbec lehké, navíc jsou zvířata šikovně skryta. Moje dcera se v hledání stala přeborníkem, neboť to byla knížka, kterou v určitém věku listovala snad každý den. Doporučuji, sto dvanáct stran zábavy.“... celý text
— Calinda
Pod strašidelným zámkem
„Pod strašidelným zámkem se ukrývá zajímavé dobrodružství pohrávající si s hororem ve fantasy prostředí. Jako přítel barona z Neuburgu přicházíte do jeho města, jenže to je prolezlé zlem až po okraj, všude se potulují hrůzné bestie a za noci by ulicemi chodil jen blázen. Co způsobilo všechno tohle zlo a jak do toho zapadá sám baron? Na tyhle otázky budete muset najít odpověď a nebude to snadné. Tedy... abychom byli upřímní, tak bude. Kniha je spíše průměr po stránce obtížnosti a když trochu přemýšlíte a důvěřujete lidem, kteří se zdají být na vaší straně, dosáhnete cíle na pár pokusů.
Hra je dobře vyvážená, hezky se hraje a hlavně boduje hororovou atmosférou. Evans je sice v kolotoči Fighting Fantasy nový, ale už svým prvním titulem ukazuje, že dobrý příběh napsat umí. Co se herních mechanismů týče, kniha přidává novou statistiku vůle. Ta slouží podobně jako štěstí a budete ji využívat při psychicky i fyzicky náročných úkonech.
Za zmínku určitě stojí ilustrace v knize, které sice mohou působit celkem prostě ale dobře dokreslují hororový nádech knihy. Všechny ty zmutované příšerky a odporné nechutnosti jsou nakresleny bezvadně.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - 3/10
Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy
Rozvod
„O tejto knihe som veľa nepremýšľala- nádherná kvetinová obálka, nejaký rozvod ako názov, OK, stačí mi to, povedala som si a už ju aj požičiavala z knižnice. Ci pána! Ale, že som dobre spravila, lebo o nej príliš málo počuť!
Moa Herngren bude vo Švédsku asi dosť známa. Píše knihy, scenáre k seriálom, ale strúhla si aj šéfredaktorku Elle a pravidelne prispieva svojimi článkami aj do novín a časopisov.
Rozvod je kniha o Bey a Niklasovi, párik 40+, ktorý už má veľa manželského života za sebou, dve dospievajúce dcéry, dizajnérsky byt v super štvrti v Stockholme, a tak ďalej. On lekár, ona programátorka v Červenom kríži. Svokrovci, ktorí bývajú na ostrove, kde trávia každé leto. A mimochodom, Bea má fantastický vzťah aj so svojou svokrou, ktorú pokladá priam za matku. Príliš pekné, aby to bola pravda? Presne tak- je to príliš dokonalé, a to až tak, že jeden večer Niklas nepríde domov, a ani ten večer ďalší. A vôbec, chce sa z ničoho nič rozviesť...
Kto je "na vine", kto za všetko môže. Postupne v knihe spoznávame perspektívu oboch protagonistov, a fakt vám garantujem, že v niektorých oblastiach partnerského života sa nájdete viacerí.
Dielo Rozvod je súčasťou väčšej trilógie, ku ktorému ešte patra knihy Svokra a Súrodenci. A som veľmi zvedavá, či sa takisto preložia aj do našich končín.
Veľmi aktuálna súčasná vzťahovka o živote po 'happily ever after'.“... celý text
— adorjas
Pre Emily
„I have this thing with obálky... A ďalšia kniha, ktorú som čítala len kvôli nej. A kým pri Rozvode od M. Herngren to bola trefa, tak o tejto vám poviem rovno, aby ste ju ani nečítali. (a hej, cením prácu každého, kto sa na knihe a preklade podieľal, ale keď je zlé samotné písanie, tak tomu nepomôže nič, možno jedine pekná obálka). #sorrynotsorry
Príbeh je o Emily (nie, nie z Paríža), ktorú v detstve poznačí ťažká nehoda a ona sa pred svetom ukrýva u svojej starej mamy, ktorá je mimochodom úspešná autorka detských kníh, ktoré jej vnučka Emily zas úspešne ilustruje. Ibaže, stará mama Emily opúšťa a necháva za sebou akúsi hru na hľadanie pokladov, aby Emily konečne po rokoch našla samu seba.
Nedotiahnuté popisy, vhodenie čitateľa do deja bez vysvetlenia súvislostí. Ak ste priemerne inteligentný človek, tak si tie súvislosti dáte dokopy aj samy, ale chcem k tomu motiváciu, a tu sme žiadnu nedostali. Nemastné aj neslané, motívy konštruované okato, umelo, len aby to sedelo k pointe diela. Žiadna komplexnosť ani rafinovanosť. Škoda, možnosti postáv sľubovali mnoho...“... celý text
— adorjas
Černý písek
„Opäť dávam do pozornosti nové české vydavateľstvo Meridione, ktoré sa špecializuje na preklad hlavne juhoeurópskych, zatiaľ teda talianskych diel.
Černý písek je detektívna séria na čele so šéfkou kriminálky Vaninou Guarassi z Katánie (Sicília). A síce nie som bežnou čitateľkou detektívok, ale anotácia tejto knihy ma zaujala natoľko, že som si knihu kúpila.
Kniha sa ničím neodlišuje od tých bežných detektívok, avšak mala zopár motívov, ktoré mi ulahodili:
- odohráva sa v septembri ako práve teraz
- dej je na Sicílii, na ktorej som ešte nebola a aj touto knihou sa táto destinácia dostala na môj bucket list
- hlavná hrdinka je žena-detektívka a ešte k tomu setsakra chytrá , a to moje femi srdce má rado
- Vanina miluje dobré jedlo a na Sicílii ich nie je núdza (trošku ma však iritoval fakt, že Vanina sa napcháva, ale podľa slov postáv, ktoré Vaninu hodnotia je i tak sexy so super postavou)
Jaj, a ešte niečo k zápletke: v jednom honosnom dome objavia vyše 60-ročnú mŕtvolu, kde vôbec ťažko určiť, či sa jednalo o ženu či muža. Či v tom mala prsty mafia alebo ako to celé bolo, to už nechám na vás!
P. S. Narcistické okienko- vraha som odhalila hneď.“... celý text
— adorjas
Kniha krve
„Knihu krvi som videla na mnohých instagramových miestach, ktoré sa vyznačujú čitateľskou kvalitou a dobrým vkusom pri výbere kníh.
Keď som ju začala čítať, dosť ťažko sa mi do nej dostávalo. Najprv mi v niečom veľmi pripomínal Oceana Vuonga a jeho prozaický debut Na zemi jsme na okamžik nádherní. A potom som sa ponárala a ponárala a Kim ma zvábil. Neviem, aké je to necítiť telo, nevedieť či sa cítite viac ako žena či muž, ku komu vlastne sexuálny apetít cítite, ale Kim vám predostrie svoj obraz, svoje vnímanie.
Kim je malý pavúčik, ktorý veľmi umne rozpriadol svoje siete príbehu. Pretože jeho príbeh nie je len o ňom- namotal tam ďalšie príbehy a motívy o minulosti, rodiny, ženách v jeho rodine, o traume, o genealógii duba, o matke, starej mame, materinskom jazyku, o vzdelaní, postavení žien, ale i o hľadaní či nájdení jeho vlastnej identity.
Inšpiratívne, oči otvárajúce, svieže.“... celý text
— adorjas
Jahniatko a grandi
„Už na jar ma zaujala kniha Jaroslavy Blažkovej Nylonový mesiac, ktorý bol onoho času (rok vydania 1961) dosť kultovka- o babe, ktorá si užíva život i sex a nemá problém dať košom týpkovi (videla som tam aj podobnosti s F. Saganovou) . Potom som si dala od autorky Happyendy, ktoré napísala o viac ako 40 rokov neskôr, kde už cítiť odžité roky a jej životný náhľad. A tak som začala zháňať Jahniatko a grandi, ktoré bolo dosť ťažkým orieškom, keďže v Česku bol dostupný len český preklad. Ale ako vidíte, nakoniec sa podarilo!
Jahniatko a grandi sú zbierkou poviedok. Ak by som mala vyzdvihnúť hlavné motívy, tak by som povedala, že nevyumelkovanosť a ostré videnie detstva, keď dokážete ešte veľmi kontrastne rozlíšiť, čo je dobré a zlé. Vo veľa poviedkach sa objavujú deti, resp. dospievajúci, ktorí riešia svoje rodinné peripetie akými sú generačné rozdiely, súrodenecké vzťahy, prvé lásky. Nie nadarmo, kniha je primárne venovaná pre deti a mládež, ale nič sa nebojte, aj keď máte o pár krížikov viac (aj o oveľa viac) - poviedky so svojimi zápletkami sú nadčasové a obstoja aj v dnešných časoch, ak privrieme trošku očko nad dobovými reáliami.
Veľmi oceňujem text na záložke prebalu, ktorý napísala sama autorka, ktorá je napísaná milým, vtipným spôsobom, kde sa Blažková prihovára k čitateľovi a dokonca sa ospravedlňuje čitateľovi, v prípade, ak sa mu kniha nebude páčiť.
Viac Blažkovej do našich knižníc!“... celý text
— adorjas
Láska za mizerných dní
„Ewalda Arenza som pri jeho prvom preloženom diele, Staré odrůdy, chválila. Potom som si dala Velké léto, a hej, bolo to tiež fajn. Nuž, a máme tu jeho Lásku za mizerných dní, a ja ho začínam mať po krk!
Ale pekne po poriadku- príbeh je o Clare a Eliasovi, o ktorých anotácia hovorí ako o ľuďoch v zrelom veku. Prosím pekne, Elias má 37 a Clara zhruba o 10 rokov viac. A títo dvaja v tomto "zrelom veku" objavujú svoju prvú veľkú lásku. Celé sa to odohráva na jar, kde autor umne popísal pučiace stromy, kvety, prebúdzajúcu sa prírodu.
Autor má byť však podľa mňa inovujúci, a v každom svojom diele skúsiť vybočiť zo svojej comfy zóny. A pán Ewald sa drží svojho predpísaného scenára- konkrétne ročné obdobie (Staré odrůdy na jeseň, Velké léto v lete a táto kniha na jar, už mu chýba len zima), v ktorom začne nejaký vzťah idylicky, aby sa to potom pri najmenšom a totálne bizarnom konflikte vyeskalovalo do rádoby zvratu deja, a aby sa potom vo finále všetci zmierili a žili šťastne na veky vekov.
Príliš predvídateľné, príliš čiernobiele, vedľajšie postavy len ako podmaz k rozmarom postáv hlavným. V rámci popisov ročných období, veľmi príjemné, aj sa to celé rýchlo a dobre čítalo, len som Arenza a jeho štýlu taká prejedená. Ak však, máte chuť na relaxačné čítanie, pri ktorom vypnete, tak kniha bude taká ideálna víkendovka.“... celý text
— adorjas
Len trochu v poriadku
„Zbierka poviedok od Jany Varcholovej mi jej prvými stránkami v niečom veľmi pripomínala Duša Martinčoka a jeho Niekto sa nájde. Možno hneď tou prvou poviedkou o babe, ktorú z osamelosti otravuje jej staršia pani suseda.
Potom poviedočky prerastali do pomaly bizarných, až som pri niektorej, hej, tej o Cinkotovi, pozerala, že haló, čo to akože má byť?!
Poviedky o stratených miléniáloch, ktorí už budú mať pomaly 40, aj 45 a ešte vždy sa tak úplne nenašli. A možno, my všetci, miléniali, aj ne-mileniáli, sa budeme hľadať do konca našich dní...
Príjemné, oddychové, dobre sa to číta, expresívne výrazy nevadia, na druhú stranu, Pulitzera neočakávajte. A ja viem, že aj poviedky môžu byť master žáner (viď Čechov či Lucia Berlin), ale ja chcem napríklad aj od tejto autorky román! Prepracovanosť, rafinovanosť, hlbší ponor do postavy či príbehu na väčšom rozsahu.“... celý text
— adorjas
Strašlivý netvor
„Strašlivý netvor má v celé dlouhé sérii výjimečné postavení, které ještě umocňuje fakt, že v českém prostředí je to s přehledem nejdražší kniha. S žádnou jinou se v dnešní době neobchoduje za tak přemrštěné peníze (ve srovnání s původní cenou).
Ale proč je Netvor tak výjimečný? Za prvé kvůli tomu, že Jackson tentokrát zahrál novou kartu a vytvořil příběh kdy ani sám hráč neví, kým anebo čím je vlastně jeho hrdina, což ve výsledku mění koncept i způsob vyprávění knihy, neboť vlastně vůbec netušíte, o co tady jde. Pěkně záludné, tím spíše když vaším hrdinou je krvežíznivé hladové monstrum, které svoji lidštější stránku musí v průběhu děje teprve získávat. Příběh z pohledu příšery. Jackson navíc bere vše hezky zeširoka a tak má příběh nejen více odkazů ale je i výrazně obsáhlejší (delší odkazy) než bývá zvykem.
Netvor je také typický luštěním textu, kdy na základě systému (jež však není úplně bez chyby a obsahuje řadu nepřesností) musíte překládat zdánlivě nesrozumitelné šifry abyste následně mohli zužitkovat jejich obsah. A to si piště, že ho zužitkujete, to by jinak nebyl Jackson, takže je nutné luštění nepodceňovat. Bohužel text návodu k luštění je hodně zavádějící a než pochopíte jak to doopravdy funguje, asi si nad tím budete lámat hlavu pěkně dlouho.
Mimořádně dlouhý úvod knihy poodhalí novou část Alansie. Poprvé je zmíněno město Salamonis odkud přišla první čarodějnice jež praktikovala umění mutací a založila Dree. Dozvíte se o propojení nekromanta Zharradana Marra se starými známými, tedy Zagorem (labyrint v 1. Čaroděj z Ohňové hory) a Balthusem Direm (2. Citadela chaosu). A dojde i na tajemství elfí vesnice v Pavoučím lese a na komplikovanou elfí magii s tím spjatou. Zkrátka Strašlivý netvor je důležitým dílkem Fighting Fantasy série i po stránce vyprávění a budování tohoto zajímavého gamebookového světa.
Strašlivý netvor je také poslední kniha Steva Jacksona a to až do roku 2022. Tímto dílem jeden ze zakladatelů sérii opustil a tak má Strašlivý netvor i svoji mimořádnou symbolickou hodnotu.
Hodnocení příběhu - 100%
Obtížnost - 9/10
Délka - 460 odkazů“... celý text
— Advy
Námi to začíná
„Taková pohodová oddychovka, která začla, kde skončila předchozí. Jen teda opět klišé na konci.“
— Martina1725
Svědek v pokušení
„U autorky jsme zvyklá na zajímavější příběhy. Tenhle je takový oddychový průměr, po kterém sáhnete, když máte přečteno všechno ostatní.
Ke špatnému dojmu přispěl i nevhodný překlad některých pasáží, slov a slovních spojení.“... celý text
— anna0130
České Vánoce
„Dobře promyšlená a s pečlivostí sestavená knížka. Zvyky, obyčeje, slavení předvánočních dnů za starých časů... Krásné obrázky, hezky popsaná výroba ozdůbek na stromeček, vánoční recepty... Knížka je stvořená k tomu, aby si ji čtenář otevřel v adventním čase, s hrníčkem dobrého čaje, s lineckým pečivem a zázvorkami na talířku a se zapáleným františkem na plotýnce.“... celý text
— kolacky
Smrt na plese
„3,5*
Pokud jste si tedy jako já oblíbili žánr tzv. feel-good detektivek, máte rádi knihy, kde si můžete připadat jako na mém milovaném panství Downton, klidně tuto sérii zkuste. Ale za mě osobně je ještě mnohem lepší série MALLOWAN HALL.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.“... celý text
— Knižní střípky
Masky zmaru
„Robin Waterfield, který předtím napsal už tak docela složitou Vzbouřenou planetu jde v otázce náročnosti ještě dál. Masky zmaru jsou v některých ohledech těžší než Zápas mistrů. Jediná zdánlivě nevinná chyba může být fatální, silných soupeřů je požehnaně, hodů na štěstí i na umění boje je spousta, odhalení kódů je velice těžké (částečně i vinou překladu) a často riskujete smrt i v hodech na číslo (takže ani vysoké počáteční statistiky a dokonalá znalost cesty nejsou zárukou úspěchu). Abyste vůbec měli šanci na vítězství, musíte mít fakt pořádnou dávku herního i reálného štěstí. I při volbě ideální trasy a s maximálními statistikami je šance na vítězství zhruba 10%, což je tristní.
Příběh Masek je klasické fantasy putovní dobrodružství. Zlá čarodějka Morgana chce využít 12 obrů s kouzelnými maskami, aby zničila svět a na vás, jakožto na vládce království Arion je se za Morganou vydat a porazit ji. Děj se odehrává na Khulu (jako 20. Samurajův meč) ale království připomíná spíše dobu rytířů, tak trochu Artušovské legendy a tak. Prostředí není špatné (lesy, podzemí, hrad, zasněžené hory...) a dojde i na pár příběhových zvratů, jenže všechno ruinuje extrémní přestřelená obtížnosti. Jsou knihy jako 6. Labyrint smrti nebo 21. Zápas mistrů, které na vražedné obtížnosti staví, jenže Masky smrti jsou koncipované jako dobrodružství s dějem nikoli jako vražedný dungeon. Když pomalu po každých deseti odkazech najdete nečekanou smrt, není to moc zábavné.
Masky zmaru jsou unikátní ještě minihrou lovu na tygra, kde na vytyčené mapce házíte za sebe i za tygra a doufáte, že se vám ho povede chytit. Tahle hra naštěstí není povinná, jelikož je velice náročná a šance na výhru je minimální. I tak je to zábavné zpestření.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - 11/10 (extrémní)
Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy
Všechny květy Paříže
„Přiznám se, čekala jsem víc. Dvě dějové linky, jedna válečná, druhá současná. V minulosti se setkáváme s Céline v okupované Paříži, v současnosti poznáváme Caroline, která po nehodě ztratí paměť. Chybělo mi větší propracování, reálnost. Všechny květy Paříže je romantická oddechovka s dramatickými prvky pro nenáročné čtenáře.“... celý text
— Květ
Smrť panien
„Smrť panien bol onoho času filmová kultovka, ktorú som ako decko nemala možnosť pochopiť. Až o dosť neskôr som sa dozvedela, že film bol natočený podľa knižnej predlohy Eugenida.
Kniha je o piatich sestrách, ktoré sa z nejakého dôvodu rozhodnú zabiť. Avšak, samovražda nie je jediným motívom knihy. Jedná sa o alegóriu smrti americkej strednej triedy, o neschopnosti pochopenia starých a mladých navzájom, o veľmi zvláštnu percepciu rozprávača, ktorý hovorí v množnom čísle a sleduje život a osudy piatich sestier. Avšak, rozprávač je vždy len mužom, ktorý pozoruje dievčatá z diaľky. Tým pádom, čokoľvek vidí, je len skreslenie reality dievčat. Vníma ich len povrchovo, možno povedať sexisticky a síce sa snaží, ale skutočné hlasy žien k nemu nedoľahnú. Mužský rozprávač sa v rámci nostalgie, keď sa neustále vracia k smrti dievčat, snaží zbaviť zodpovednosti za svoj život, pretože čokoľvek sa s rozprávačom stalo, je len dôsledok smrti piatich panien.
A čo tie samovraždy spôsobilo? Spoločnosť? Prehnane kontrolujúci rodičia? Sexuchtivý mužský neosobný rozprávač, ktorý dievčatá znížil len na objekt túžby? Znížená hladina serotonínu? Náboženský okultizmus? Vysvetlenie už nechám na prečítanie každého z vás, respektíve na vytvorenie mienky každého z vás.
Veľmi zvláštny, nevšedný počin. Čítalo sa to ťažko, priam som cítila hnilobný zápach z domu Lisbonovcov, tak ako ho cítili aj neosobní mužskí rozprávači tohto príbehu. Z nejakého dôvodu mi kniha pripomínala Piknik na Hanging rock možno to bolo rádoby štýlom akoby sa jednalo o skutočný príbeh, alebo tou stiesnenou atmosférou, keď viete, čo sa stane, ale i tak do poslednej minúty veríte v opak. Rozhodne nie pre každého a ešte viac rozhodne odporúčam čítať medzi riadkami.“... celý text
— adorjas