Nejnovější komentáře
Železný plamen
„Druhý díl ze série Empyreum a přiznám se, že mi trvalo skoro tři týdny knihu přečíst. Určitě to není tím, že by se mi kniha nelíbila, ale nejspíš mě postihla čtecí krize, zároveň jsem měla rozečtených víc knih, takže ne úplně ideální období.
Musím říct, že to miluju. Ano, bylo to mnohem náročnější čtení než Čtvrté křídlo. Příběh se točí hodně kolem politikaření a války. Navíc romantiky tu bylo méně než v předchozím díle, ale tím, že se pořád něco dělo - útoky, výslechy, nebezpečí, lhaní… nevadilo mi to, asi jsem ani moc nepostřehla, že by tu Xadena bylo méně, což se dost v komentářích opakovalo. Za mě to bylo naprosto vyvážené.
Co jsem si ale všimla a bylo mi líto, tak Andarny je tu fakt málo. Ona je asi moje nejoblíbenější zvířecí postava. Ale dost možná, že si autorka tu její absenci uvědomovala, a když byla Andarna na scéně, tak naprostá dokonalost, ty její hlášky a chování, které přesně vystihovalo její věk. Úžasné. A tímpádem navazující Tairnovo otrávení. Ještě lepší . Tahle dvojka nemá konkurenci.
Musím ještě zmínit, že se mi líbilo, že stále byla v ději zachována škola. Setkáváme s novými postavami a znova prožíváme přechod přes lávku, zápasy, gauntlet…
No a konec mě úplně rozbil.
Možná jste taky zahlédli zahraniční videa, kde lidi z konce knihy přímo šíleli a byli zvědaví, co se tak šíleného stalo. Já se přiznám, že jsem si tady v nějakém storíčku ten konec omylem vyspoilerovala. A to už jsem bohužel z hlavy nedostala. Takže já tím koncem překvapená nebyla, ale samozřejmě mě zajímalo, jak se to všechno vůbec přihodilo. A proč mě teda konec rozbil? Já asi posledních 100 stránek probrečela a po dočtení mi nějakou chvíli trvalo než jsem se z knihy vzpamatovala.
Nevím kdy naposledy se mi toto stalo, ale prostě tu sérii miluju a potřebuji další díl.
A rozhodně ji můžu všem doporučit.“... celý text
— amapola
Maluj můru nohama vzhůru
„Zvláštní žánrově obtížně uchopitelný příběh balancující na hranici reality a surreálného snění. Tajemný muž s vizáží vodníka svede dohromady několik osob, které se sobě vlivem různých událostí na nějaký čas vzdálili. Přestože jsem absolutně netušila, kam se bude příběh hrdinů ze zaseknutého výtahu ubírat, čtení se mi líbilo právě tím, že se vymykalo všemu, co běžně čtu. Místy mi připomínalo Drábkovu Ochechuli, která byla také velmi osobitá a zabývala se obdobnými tématy.“... celý text
— kanitsuj
Za katrem: Historky, co utekly z basy
„Tak po přečtení této knihy mám chuť dát výpověď a jít pracovat do věznice. Autorka pracovala jako vychovatelka v mužské věznici a svůj příběh sepsala a to velice čtivým způsobem. Kniha mě bavila od začátku do konce, sama autorka je krásným způsobem sarkastická a to já mám ráda. Navíc opravdu pěkně vysvětluje jak to za katrem chodí. Příběh je doplněn o skutečné historky a pěkné ilustrace.
Za výtisk děkuji nakladatelství Albatros“... celý text
— manteca8619
Milovala jsem Picassa
„Knihu Milovala jsem Picassa jsem si vybrala záměrně. Nic moc jsem o něm nevěděla, jen snad to, že byl slavný malíř. Nic jsem si o něm dopředu nevyhledávala, čekala jsem s čím autorka přijde. A musím se přiznat, že mě čekalo jedno překvapení za druhým. Autorka má skvělý styl psaní, bavilo mě to číst a čím víc jsem četla tím víc jsem se do příběhu ponořila.
Pablo Picasso byl hodně velký sukničkář a asi to nejhorší bylo, že si to uvědomoval, ale nic měnit nechtěl. Tenhle styl života mu naprosto vyhovoval. On si svůj život užíval, ale kdo tu nejvíc trpěl byly jeho milenky potažmo manželky. Slušně řečeno, pořádný darebák!
Alana Olsonová je začínající redaktorka, která Pablovu tvorbu sleduje po celý život. Naskytne se ji možnost napsat o něm článek. Doma má přítele, který ji tlačí do svatby, ale ona si tím není jistá. A ne, jen proto neváhá, a i když nemá na cestu do Francie peníze, i tak se sbalí a letí…Věří, že když se ji povede napsat článek, který ohromí nakladatele, splní se ji velký sen.
Vše, co se dozví ji opravdu změní život, ale vůbec né tak jak si to představovala.
Já mám moc ráda tyto historické romány, i když tento byl napůl fikce, i tak jsem si čtení užila a můžu knihu rozhodně doporučit.“... celý text
— nada3314
Žít dál
„Po přečtení anotace se mi do knihy moc nechtělo, ale o to větší překvapení mi přinesla. Povídky o důsledcích války o Náhorní Karabach jsou totiž napsány tak zvláštně - mísí se v nich smířlivost, odhodlanost, nádhera divoké přírody s brutalitou lidské nenávisti, válečnými traumaty a všudypřítomnou smrtí.
.
Z povídek vás bude chvílemi mrazit, ale jindy se zase dojmete, ale vždy na hranici literárního vkusu. I přes tíživé téma je styl psaní konejšivý a je velmi blízký magickému realismu. Jsou tu nádherné lyrické pasáže a nejkrásnější jsou pro mě ty, které popisují zdánlivě jednoduché věci - vaření tradičního jídla, tkaní koberce, výčet potravin ve spižírně. Vedle lidského pekla války je tu zlatavá plástev medu, modrá obloha, tiché hory a mlhavá údolí. Abgarjan svojí knihou říká pokorou a nikoli patosem, že lidské dobro přetrvá navěky. Chtělo by se říci: překvapivě krásná kniha navzdory tomu, že je o válce.“... celý text
— Carlita.cte
Lakomec / Misantrop / Tartuffe
„Krásně napsané tři divadelní hry v jedné knize. Moliére patří mezi světovou klasiku a s tím musím jen souhlasit.“
— martianekk
Zlo. Spomienky súdneho znalca
„Anton Heretik - slovenský klinický a forenzní psycholog, psychoterapeut a také soudní znalec. Pro mnohé bude známý především z cyklu Největší kriminální případy Slovenska. Mimochodem pokud holdujete true crime tématu, tak si tento cyklus z roku 2006 nenechte ujít. 30 epizod z doby, kdy ještě nebyly na výsluní hrané netflixovské seriály ani desítky podcastů, vás možná dostane víc než dnešní truecrimeová nadprodukce.
.
Ale teď už ke knize, která je o vzpomínkách výše uvedeného soudního znalce na pachatele a zločiny. Leitmotivem knihy je podtitul, "že vrahem se za jistých okolností může stát každý z nás" a pokud o tom zprvu pochybujete, pak po jejím dočtení už nebudete. Pokud tento žánr máte rádi, tak nejspíše budete znát i jednotlivé případy, ty jsou zde nastíněny spíše skicovitě a autor podtrhuje vlastní silné vzpomínky nebo momenty daného případu. Mně to celkem vyhovovalo, nevyžívám se v detailech ani fotografiích místa činu. Nejsou zde ale pouze vraždy, ale také případy stalkingu, deviací, schizofrenie...
.
Autor se zamýšlí nad vraždou nejen jako nad definitivním zločinem ale i jako nad kulturním fenoménem, motivem v mýtech, pohádkách, dnešní popkultuře. Zmiňuje také moji oblíbenou knihu Chladnokrevně od Trumana Capoteho. Titul "Zlo" je spíše marketingovým tahákem (jak ostatně sám autor přiznává), ale spolu s dalšími tituly z této řady (Sny, Dobro, Humor, Narcismus, Smrt) dává smysl. Také mě potěšilo, že tato kniha vlastně nekončí chmurně, když autor považuje za nutné zmínit i dar zdravé agrese, která nás nutí bojovat za naše sny, touhy a životní potřeby. Chválím také pěkně odvedenou grafickou práci nakladatelství Ikar SK.“... celý text
— Carlita.cte
Stíny Citadely
„Kniha byla skvělá, ale na rozdíl od předchozích dvou dílů se mi četla o něco obtížněji. Nedokážu přesně říct, čím to bylo, ale tento díl mi přišel spíše průměrný. I přesto je vidět, že autor má v psaní velký talent.“... celý text
— KaMcaS
Víc než další den
„Knihy Joan Didion - idolu americké žurnalistiky - jsou u nás dost často blbě k sehnání. Byla jsem teda nakonec ráda, že jsem na jeden její titul narazila v naší knihovně. Víc než další den (v originále The Year of Magical Thinking) je zachycením náhlé smrti autorčina manžela Johna a zároveň těžkého boje dcery o život.
.
Nečekejte ale žádné srdceryvné nářky a utápění v sebelítosti, Joan Didion píše se zvláštním odstupem, často se obsedantně vrací k určitým událostem, analyticky hodnotí místa, věty, lékařské zprávy, útržky vzpomínek. Dalo by se říct, že těžký rok po smrti manžela zachycuje jako reportáž, naoko téměř nezúčastněně. To mě někdy dost mátlo a proto mi v určitých pasážích byla blíž a někdy zase tak daleko.
.
Myslím, že tuto knihu docení hlavně ti, kteří už prožili hlubokou ztrátu a budou proto Joan Didion v lecčem rozumět. Styl jakým autorka píše, rozvinulo dnes už mnoho dalších autorů (z poslední doby jmenujme třeba Sheilu Heti a její Mateřství) a šli ještě mnohem dál, proto si dovolím tvrdit, že tato kniha už nebude takovým trhákem jako v době jejího vydání před 20 lety.“... celý text
— Carlita.cte
Stříbrné město
„Tohle byl působivý český fantasy román, který čtenáře vtahuje do světa plného napětí a temných tajemství. Autor mistrně vytváří atmosféru a propracované postavy, které procházejí nečekanými zvraty. Přestože by příběh mohl místy více plynout, tak na autorovu prvotinu je to více něž dobré.“... celý text
— KaMcaS
Rozvod
„Všechny zamilované páry jsou si navzájem podobné, každý rozpadající se pár je nešťastný po svém. Tak by se dala parafrázovat slova Tolstého
a zároveň vystihnout podstatu úspěšného švédského románu o rozpadu jednoho manželství. Co o něm říct?
.
Je tu Bea a Niklas, 32 let spolu, dvě dcery v teenage věku. Vzájemné odcizení, párová slepota, neschopnost těšit se jeden z druhého a komunikovat. První část knihy je věnována Bee, o které se toho moc nedozvídáme, akorát to, že ji ze dne na den opustil manžel (prvních sto stran celkem nuda a nemohla jsem se začíst), další část je věnována Niklasovi a tam už věci začnou konečně trochu zapadat do celkového obrazu vztahu.
.
Nemohu říci, že bych jednu stranu chápala více než druhou, protože si myslím, že složitost vztahu, ne tak rozvodu dvou kdysi milujících se lidí, nelze nikdy úplně poctivě vylíčit a uchopit. S tím jsem měla problém: Rozvod je zkrátka moc beletristický, nezasáhl mě svojí upřímností, nešel na dřeň. Při jeho čtení jsem si několikrát říkala, jak by to asi napsala Petra Soukupová a že teprve potom by švédští čtenáři dostali ránu na solar. Samozřejmě to neznamená, že by všichni měli psát jako ona, ale já opravdu obdivuji s jako bravurou dokáže vylíčit rodinné vztahy, napětí, pocity všech členů rodiny a hlavně dětí. Proto mi vedle jejího stylu psaní přišel Rozvod zkrátka jako takové hlazení po srsti - vůbec nic špatného, ale také nic, co by mi utkvělo v paměti - snad jen poctivě vylíčená krize středního věku hlavního protagonisty.“... celý text
— Carlita.cte
Mateřství
„Očekávala jsem, že si na zpovědi ženy, která nechce děti, zgustnu a že to bude plné všech těch typických klišé, které slýcháme dnes a denně. Ale byl to omyl - Mateřství jde na dřeň, je autentické do poslední kapky, je zoufalé, nadějné, depresivní, je zkrátka opravdové a to je to, co mám v literatuře ráda. Právě "zpovědní literatura" pro mě má vysokou hodnotu: obnažení duše, žádné lži a masky, autenticita lidského života, traumata, uzdravování. Delphine de Vigan, Mary Karr, Doireann Ní Ghríofa, Sheila Heti.
.
Aby si autorka mohla odpovědět na to, zda chce či nechce dítě, podnikla hluboký ponor do své duše. Ne zcela překvapivě se postupem knihy vyjevuje, že její matka asi nebyla úplně mateřským vzorem a Sheila ji značnou část dětství postrádala a dozvídáme se o rodové ženské linii zatížené silnými traumatizujícími zážitky z koncentračního tábora. Na mysl mi přišla epigenetika, která by mohla odpovědět na ten prazvláštní smutek a depresi, kterou dcera podědila po matce. Odpovědi svěřené mincím a náhodným věštkyním se mi líbily, byla to taková nevšední hra s realitou a úhly pohledu - jakoby se autorka snažila vystoupit z plátna a dívat se na věc pohledem nezúčastněné, což se samozřejmě postupem času ukázalo jako cosi nereálného. V knize jsou chvíle, kdy autorku vůbec nechápete: nechá si zavést nitroděložní tělísko a pak si ho jde za týden vytáhnout, hned potom si zase chce zamražovat vajíčka,... Ale pak jsou tady také okamžiky, kdy se dotýká něčeho hluboko v nás: cesty, kterými jsme se nevydali, srovnávání s ostatními, vztahy s našimi matkami, že jeden způsob žití není kritikou každého jiného způsobu žití,... Podtrhávala jsem si opravdu překvapivě často.
.
A tak po dočtení téhle knížky přemýšlím, jak by vypadala kniha každé jedné ženy, v níž by reflektovala právě svůj vztah k matce, ženství a mateřství a smyslu života. Ale ne podle společenských měřítek a konvencí, ale zcela nepřikrášleně a upřímně.“... celý text
— Carlita.cte
Životopis hladu
„Životopis hladu je knihou autobiografickou a v podstatě se provazuje s Adamem a Evou, Strachem a chvěním i Milostnou sabotáží. V každé z těchto knih se dozvídáte nové a nové věci o autorce, dceři diplomata, která vyrůstala v Japonsku, Číně, New Yorku i Bangladéši. A pokud už jste nějakou z těchto knih četli a líbila se vám, tak se vám s velkou pravděpodobností budou líbit i ty ostatní...
.
Tato kniha je prostoupena leitmotivem hladu. Zprvu jsem s tím měla trochu problém, protože autorčino filozofování mi často přišlo krkolomné, ale postupem knihy to začalo vše dostávat velký smysl a z toho konce mě tedy dost mrazilo. Amélie Nothombová se umí zamýšlet nad věcmi dost originálně, je ironická, velmi sečtělá a jako i v jiných svých knihách zdůrazňuje dětství jako tu hlavní část života, na kterou navazuje nechutná puberta a pak už jen bídná dohra. Až v této knize jsem pochopila proč - její zážitek byl velmi drastický a reakce na něj téměř na hranici života a smrti. Už jen to, jak musela být vykořeněná, když se furt stěhovali, vidět bídu a umírání v Bangladéši, chudobu a šeď v Číně... Věru, nějak by to poznamenalo asi každého...
.
Dobré a svižné čtení jedné velmi inteligentní a zvláštní Belgičanky, kterou buď milujete nebo nenávidíte.“... celý text
— Carlita.cte
Z blondýny zubařkou
„Není to tak dávno, co jsem si přečetla knihu historek jednoho pražského řidiče autobusu a tak moc mě tento druh knihy zaujal že jsem se s chutí pustila do této knihy. Předem říkám, že autorku neznám z instagramu a tak možná i právě pro to mě příběh až tak velmi neoslovil. Autorka popisuje svá studenská léta na lékařské fakultě (a já přiznávám že jsem si mylně myslela že bude kniha plná historek z ordinace). Jednotlivé kapitoly odpovídají ročníkům studia, včetně jejího osobního života a i založení vlastní ordinace. Musím říct, že sem žila ve velkém omylu a myslela si že zubařina je oproti "klasickému" lékařství brnkačka...noo není to žádná prča jak se v knize dočtete.
Celkově je kniha napsaná dobře a myslím, že zvláště budoucím studentům zubárny by mohla pěkně nastínit co je čeká.
Za výtisk děkuji nakladatelství Albatros.“... celý text
— manteca8619
Sejdeme se u jezera
„Já jsem si tento romantický příběh moc užila a osobně se mi líbil stejnou měrou jako autorčina předchozí knížka Každé další léto. Děj byl v tomto případě méně originální a více předvídatelný. V některých momentech mohl mít čtenář problém s jednáním postav. Autorka vše vysvětluje v závěru knížky, který by bylo bývalo lepší pojednat jako předmluvu.“... celý text
— kanitsuj
Na hraně koule
„Od doby kdy jsem přečetl tuto knihu do doby, kdy píšu tento komentář uplynul bezmála měsíc. Ale aspoň jsem si mohl urovnat myšlenky a vlastně toto dílo takzvaně přijmout do hlavy. A taky si uvědomit jak je naše doba uspěchaná a jak Zuzana dokázala Eliščiny životní trable vložit do příběhu, který se opravdu dobře četl. Nejednou mě to připomnělo mé dětství, mé problémy, řešitelnost či neřešitelnost mých životních situací.A Zuzana se podle mého s příběhem v knize opravdu dobře poprala, výsledek je skvělý. Vložené pasáže Esther jsem bral jako odlehčení před dalšími kapitolami s Eliškou.
Z hlavního příběhu čišila syrovost , otevřenost a tíha samotného bytí a vlastně i života jako takového.
Je až s podivem jak tato mladá spisovatelka popsala a přiblížila čtenáři život Elišky. Zajímalo by mě kolik čtenářů se plně či částečně ztotožnilo s jejím příběhem.
Nedávám úplně plný počet hvězdiček jen z toho důvodu, abych spisovatelku ponoukl k její další tvorbě a motivaci
Zuzko palec nahoru,jen tak dál“... celý text
— Frantada
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
„Na můj vkus trochu jednodušeji napsaná, asi jsem rozmlsaná Karin Lednickou, a jejím obdivuhodným stylem psaní knih z podobných let. Kniha se však čte dobře, a člověk je v napětí, co všechno si budou muset hlavní hrdinové vytrpět, než dosáhnou zaslouženého klidu a štěstí ve svém bytí. Moc se těším na další díl.“... celý text
— jessie01
Procitnutí
„Začátek byl mírně táhlejší, ale pro pochopení, jak se z filadelfské Breen Kellyové stala Breen Siobhan O'Ceallaighová z údolí Fey, to bylo nutné. Vývoj a i výcvik její postavy byl pozvolný s cestou plnou přátel od Marca, Sally(ho) a Derricka, přes "staronové", jako babičku, Morenu, Harkena, Aisling a Keegana a mnoho dalších až po štěně Lotra.
Její příběh začal "nálezem" peněz, kdy se díky nim mohla osvobodit z práce, která jí ubíjela, i když původně toužila být veterinářkou. Po letech, kdy splácela studentskou půjčku si konečně vyrazila na dovolenou, a to rovnou na letní prázdniny do Irska, kde současně pátrá po svém otci. První dva týdny s ní cestuje i její "nejka" Marco.
Nalezne vlastní matkou potlačenou odvahu a sebevědomí? Nalezne svého otce? Pravdou je, že objeví nečekané a mě se její příběh od této doby obzvlášť líbil. Jsem ráda, že rovnou navazuji druhým dílem, protože ten úplný závěr mě navnadil rovnou číst dál.
Fantasy, kde jsou draci i dlaci, a kde temnota ohrožuje světlo a klíčem k různým světům je právě Breen.“... celý text
— Kudík
V mene Ježiša
„"Priveľmi často som pozeral na dôležitosť, popularitu a výkonnosť ako na súčasť efektívnej služby. Pravdou však je, že to nie sú naše úlohy, ale pokušenia."
Kniha o kňazoch, no nielen pre nich. To svoje (a možno aj seba) si tu môžu nájsť aj rôzni kresťanskí lídri, autori, novinári, speváci či iní ľudia, ktorí sa akýmkoľvek spôsobom angažujú v službe a možno si ani nevšimli, že preceňujú jej/svoju dôležitosť. Darmo, je ľahšie a lákavejšie viesť než byť vedený; alebo, autorovými slovami, "je ľahšie byť Bohom ako milovať Boha, ľahšie ovládať ľudí ako milovať ľudí, ľahšie vlastniť život ako milovať život".
Krásne, oslobodzujúce, oslovujúce, chvíľkami smutné čítanie. Podľa mňa by túto brožúrku mali povinne rozdávať k vysviacke všetkým kňazom; a veľa si z nej môžeme vziať aj my laici. Ak sme teda ochotní pripustiť si, že aj my často patríme k tým, ktorých sa Ježiš pýta "miluješ ma", zatiaľ čo nás viac zaujíma "môžeme sedieť v tvojom kráľovstve po tvojej pravici a tvojej ľavici"?
Naozaj odporúčam (iným poobzerať sa po tejto knižke, sebe často sa k nej vracať).“... celý text
— Starmoon
Cirkus Mrňousek
„Nápad fajn, ale nějak mi to celkově nesedlo. Bambulku to nebavilo, moc to nepochopila, musela jsem jí toho celkem dost vysvětlit. Knížka asi spíš pro rodiče, ti to ocení více.“... celý text
— muchomurka
Sen o Zeleném domě
„Wow to byl teda život. Hořkosladké vyprávění o L. M. Montgomery bylo jako na houpačce a jsem rád, že jsem nežil v jejích letech, ale že žiju v 21. století. Byl jsem překvapený, kolik podrobných informací autorka dokázala vyšťourat. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí, ale s lítostí jsem se dozvěděl, že Maud na sklonku života spíše trpěla, a to bylo smutné čtení.“... celý text
— roman9276
Kubík Šikulík
„Knihu někdo daroval do tomboly (odtud ji máme my) a já už chápu proč. Po první povídce jsem si musela autorku najít, abych s překvapením zjistila, že jí je opravdu méně než 60. Jazyk je archivní, příběhy moralizují na hranici protočení očí a to jsem opravdu člověk, který si starých dětských knih cení a miluje češtinu. Ale tahle kniha je nova a tak to celé působí dost nepatřičně. Možná je to i tím, ze tohle je přesně ten typ textu, který byste za minulého režimu našli v učebnici, pod heslem: “Jak otrávit dětem čtení. Tenkrát by byl Kubík pochopitelně pionýr. Nic zábavného, vtipného, nebo skutečně poučného v knize není. Hvězdičku dávám za pěkné ilustrace.“... celý text
— Mermaid
Neztrať mapu k mému srdci
„Ze začátku mě kniha chytla, pak mi přišla trochu rozvláčná a nezáživná, ale v momentě, kdy se začalo odhalovat tajemství hlavního hrdiny mě opět bavila.“
— Pechule
Obojek
„Toto byla moje první kniha od autorky. Bylo to drsné, vtipné, někdy absurdní a ujeté a já jsem nadšená!
Nedokáži pochopit, jak se někomu může v hlavě vytvořit takový příběh, ale díky za to.
Tři hlavní postavy, u kterých do poslední chvíle nevěříte, že mají něco společného. Ale autorka vám ukáže, že opak je pravdou.
EMOUŠ – typický týpek v depresi, který se snaží dostat kamsi nějakou šachtou. Bohužel má větší neúspěch než úspěch. On si ale své chvíle utrpení užívá.
EŠA – ruský voják, také v depresích. Pro jeho smůlu se dobrovolně vzdá Němcům, ale slíbí, že nespáchá sebevraždu. Alespoň ho mučí a z toho má radost.
POMOCNÍK č. 68 alias “BLBEČEK“ – dějová linka, která mě asi nejvíce bavila. Robot, vypadající jako člověk, má sloužit lidem. Každý si tuto službu vysvětluje jinak, a tak náš pomocník vykonává různé věci – od výpomoci při likvidaci ostatních pomocníků až po uspokojování různých žen svou chloubou, kterou dokáže napumpovat na povel. Poté, co se skamarádil s “ÚCHYLEM“, nabral děj ještě větší grády.
Občas jsem si říkala, co to sakra čtu! Co se mi to dostalo do rukou? Ale jak jsem již psala, v celku je to skvělá kniha nad odreagování, u které jsem se opravdu pobavila. Když všechno zapadlo do sebe a vše bylo vysvětleno, pochopila jsem až autorčinu genialitu, že to všechno dokázala tak dlouho držet pod pokličkou.
Musím ještě zmínit skvělé zpracování knihy – každá kapitola začíná obrázkem, různé dějové linie mají jinou barvu stránek. Prostě skvělé.
Určitě se mrknu po dalších knihách a budu doufat, že budou stejně tak dobré, vtipné a ujeté!“... celý text
— Galloway
Levá strana světa
„Knihu jsem pořídila v rámci akce, jinak bych se k ní nejspíš ani nedostala vzhledem k tomu, že čtu jiné žánry, ale pustila jsem se do toho a měla velké očekávání vzhledem k tématu. Jsem ale maličko zklamaná. Čekala bych trošku více věnován se problematice, chápu, že je kniha psaná s jinou myšlenkou, než informovat čtenáře o všech útrapách této nemoci, přesto si myslím, že když už se pro takové téma někdo rozhodne, měl by se mu věnovat trošku více. Nejen, že by tím kniha získala na zajímavosti, ale zároveň by to člověka více vtáhlo. Další, co mi dost vadilo, že to bylo hodně rychlé. V podstatě se něco událo a najednou se už dělo něco jiného. Člověk nestačil vstřebávat sílu těch jednotlivých okamžiků, což je škoda. A v neposlední řadě se mi kniha nečetla dobře vzhledem ke stylu psaní. Nedokážu asi objektivně posoudit, ale pro mě osobně to bylo napsáno až zbytečně chaoticky a zvláštně.“... celý text
— Cesinka
Solitaire
„No tohle bylo teda překvapení, ale bohužel ne příjemné. Postava Tori byla vždycky moje oblíbená, v Srdcerváčích měla ten správný vibe. Ale tady mi přišla trochu otravná a hodně lítostivá. Byl jsem rád, že jsem se o ní něco dozvěděl, ale asi zůstanu u Srdcerváčů, protože tohle se táhlo jako smrad a postava Tori tady mi sympatická moc nebyla, konec byl zajímavý, ale už to moc nezachránil.“... celý text
— roman9276
Vernosť
„Možno som na knihu nemala správnu náladu, možno na ňu nemám správny vek. Sú to totiž básne (najmä) o posledných veciach človeka; o odchádzaní, lúčení, spomínaní... Racio kričalo "je to predsa tak dobre napísané, no tak, už to oceň, no tak, už sa dojmi!", no emócie nespolupracovali. Možno sa s touto zbierkou stretneme a zblížime inokedy, napríklad keď obe ešte trochu zostarneme.“... celý text
— Starmoon
Květy slunce
„První díl byl za mě lepší, ale i tak se mi to moc líbilo. Její básně o tom co se jí stalo byli vážně silné.“
— IrenaMikerová
Jak šířit lásku - Rozšiřování okruhu milujících vztahů
„Další výborná kniha od Dalajlamy, dozvíme tady co je podstatě lásky a soucitu, jak na daná téma meditovat. V každé její knize lze přiučit další a další věci o buddhismu, reinkarnaci a podstatě života.“... celý text
— Renike
Poslední dům v Needless Street
„Ano, kniha má svá světlá místa, kde je určité napětí a jste zvědaví, jak to celé vlastně bylo. Jenže těch je povážlivě málo a zbytek z cca 350 stran pro mě byla hrozná nuda. Vysvětlení zápletky mě navíc nijak neoslnilo, protože mi to nějak nedrží dohromady.“... celý text
— Haduwig