Nejnovější komentáře
Chata ve Švýcarsku
„Za mě nic moc. Ze série útěků, které jsem přečetla, asi nejslabší.“
— rakakan
Loutkářova hra
„Tentokrát se břichomluvec Julius Klingenthal spolu se svými loutkami vydává na cestu k Fridrichu Velikému do Postupimi. Během jeho pobytu ve městě dochází k několika úmrtím různých významných lidí. Kdo je za jejich smrtí zjistí čtenář po přečtení této historické detektivky.“... celý text
— Shardlake
Pád nebes
„Kniha je o zdolávání jedné z nejnebezpečnějších hor v Evropě. Sedm statečných, sedmá nejvyšší hora Evropy a stejně tak jako v legendárním filmu se z tohoto prvovýstupu hned čtveřice dobrodruhů nevrátí. To jsou všeobecně známá fakta a tato kniha velice detailním způsobem, což je zejména v závěru, kdy se kniha věnuje vyšetřování této katastrofy, občas na škodu. Od pradávna lidé usilují o zdolávání všemožných rekordů. Být v něčem nejlepší na světě je lidskou přirozeností. Horolezectví je zvláštní druh sportu, ve kterém se snoubí dobrodružný duch se sportovním výkonem. Audiokniha, kterou načetl pan Martin Stránský, je velice vydařená a mohu ji všem vřele doporučit.“... celý text
— soupik2012
Putovní upíří show
„O Laymonovi neradno si dělat úsudek a obrázek po jedné přečtené knize. Protože můj úsudek po přečtení jeho úžasné povídky v Nebezpečných vztazích a Sklepení byl jiný, než teď, poté, co jsem přečetl více knih. Pravda, sice pořád jede v jakési obecné rovině béčkového horroru, ale každá z pěti jeho knih vydaných v češtině je vlastně ve své podstatě jiná. Laymon dokáže napsat syrovou explicitní brutální sekačku plnou sexu, až dojemný mysteriózní psychologický horror anebo lehce dobrodružný horrorový thriller. Přesně tím je Putovní upíří show, příběh, který lehce klame tělem, překvapí jistým lehkým podprahovým podivínstvím a neustálým překvapováním, co se v příběhu trojice sedmnáctiletých kamarádů během cca 24 hodin dokážete všechno dozvědět z jejich života. Tohle má zpočátku fakt mrazivou a děsivou atmosféru, založenou na domněnkách, náznacích, mysli a představivosti toho, kdo knihu čte. Závěr pak nijak nezklame. PUS je vlastně poměrně zvláštní kniha, kdybych před ní nečetl TEN, KTERÝ OVLÁDÁ TVÉ TĚLO, byl bych snad i překvapený, ale takhle už vím, že Laymon je v rámci svých příběhů opravdu nápaditý a místy až nepředvídatelný. Navzdory lehké naivitě a nádechu idealističnosti, román docela strhl zajímavými a skvěle vykreslenými postavami, jejich vnitřními temnými stíny a vlastně celým průběhem. Škoda, že tu od Laymona toho nevyšlo více. Tímto jej definitivně pasuji na mého oblíbeného autora. Velice rád jsem svým hodnocením zvedl procenta ze 72 na 73, protože ta kniha si to zaslouží.“... celý text
— eraserhead
Tři dny do pekla
„Chvilku jsme si říkala.. Co to je za blbost? Co to čtu? Po delší době jsem si řekla, že to určitě dočtu, protože to mělo menší zvrat a začalo mě zajímat, jak kniha dopadne.
Konec mi přišel zbytečně překombinovaný, což je škoda, to si myslím ubralo knize hodně na hodnocení. Jako oddychovka dobrý, ale rozhodně knihu nebudu číst podruhé.“... celý text
— Kačkalka
Praha plná strašidel
„Jedna z mých nejoblíbenějších knih dětství. Zábavné, poučné, přehledné, čte se to samo. Krásné ilustrace.
Škoda že se touhle knihou více neinspirovala paní spisovatelka Lukačovičová.“... celý text
— Rousal
Nespoutaná Aljaška
„Na příběh jsem se těšila a to asi byla chyba, nijak výrazně mě totiž nenadchla. Za mě podprůměr.“
— pip11
Prométheova játra
„Vedle notoricky známých gnómických veršů:
"Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka / všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo / všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku / všichni budují a nikdo nevidí postavené / všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí postavené / všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syna v otroctví / všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí ..." (str. 99).
Vedle notoricky známé nádherné a moudré lyriky:
"Napřed měla ústa jako každá jiná / napřed měla očí jako každá jiná / ... / napřed měla klín jako každá jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako žádná jiná / potom měla oči jako žádná jiná / ... / potom měla klín jako žádná jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako každá jiná / . . . . . . . . " (str. 130)
Vedle toho všeho na nás křičí básník, který je zděšen, zoufá básník, který je vystrašen, přemýšlí básník, který hledá. Silná poezie!“... celý text
— 000nugatovej
Skleněná těla
„Kniha, která člověka dostane do světa, který nechceme, aby existoval. Který snad ani nevěříme, že existuje. Sebevraždy, psychopati, zvrácenosti.. ale ono se to děje, ono to existuje, i když jinde a jinak a ne snad (!) v takové míře a četnosti, jak by se při čtení tohoto žánru mohlo zdát.. skvělá, i když temná kniha.“... celý text
— Aya81
Divočina
„Kniha se mi moc dobře četla, skoro jako bych sám šel dlouhé hodiny po horách, večer ulehal pod stan a poslouchal vytí kojotů. Kniha popisuje autorčiny zážitky z cestování po Pacifické hřebenovce (PCT), ale také to, co této cestě předcházelo a proč se na tak náročnou cestu vydala. Na začátku byla prakticky bez zkušeností, ale silou své vůle zvládala první kilometry. Cestou poznávala své silné i slabé stránky a samozřejmě potkávala další lidi, kteří se na PCT vydali. Prala se s různými výzvami a po mnoha dnech došla tam, kam si předsevzala.“... celý text
— mybrave
Vdavky Nanynky Kulichovy
„"Milá holka, dnes bys tomu ještě nevěřila, ale jednou taky se podivíš, jak člověka všechno přejde a jak potom spěchá jenom do peřin. Pak je postel nejlepší přítel, holka milá, i největší flamendr na světě jde do sebe a odprošuje ji, že ji v mládí tak zanedbával."
Však ve mnoha těch zahradách směly cestičky zarůstati bez překážky, až do samého podzimu. Nebylo nikoho, kdo by o to pečoval, kdo by radostně chodil pod stromovím a těšil se z toho kouska přírody, který tu zbyl odkazem dávných klidnějších, šťastnějších dob, kdy čas volněji plynul.
"Říkej si, co chceš, naše Albínka je ti souzena. Usoudili jsme tak oba, já i Pánbůh."
„Bryndo starej!“ utrhla se Kuliška. „Koho já k sobě čekám! Cožpak myslíš, že tudy povedou slepé?
"Ale na to nemyslíš, že by pak bylo všemu konec – a že by tě odnesli do patalogie a tam tě rozkuchali."
"Ale neušlo mi: dvakrát se tak podíval na Klotyldu – ale víš, tak – ne jako se člověk dívá na kandelábr nebo na plakát – docela jinak, tak nějak zkoumavě."
Prořídlá již jeho kštice byla hospodárně rozestřena po hlavě, aby co největší prostor lebky byl zastřen.
"Jo, jo, je ona každá ženská na chvíli pro potěšení, ale potejkat se s ní nadosmrti, panečku, není malá patálie."
Vždy by se byl Kulich brzy octl v náruči své milované ženy, neboť stačilo říci: Neviděli jste člověka ve špenátovém kabátě a v chrpových nohavicích, se žemlovým kloboukem na hlavě?“... celý text
— rionka
O zahradě
„František, kluk s velkou fantazií jako ostatní kluci jeho věku. Vidí v představě zahradu jako něco zvláštního- moře nekonečných světů, které dosud, až na něj, nikdo neobjevil. Pohled, který se mu naskytne po otevření branky, je až čarovný. Magický, ale o tom může vyprávět jen František a my, malí čtenáři.“... celý text
— Knihomolka506
Kuchyně a stůl našich předků
„Ta to kniha byla opravdová lahůdka, psáno staročeštinou, Winter pojednává jak jedli naši předkové a nechybí mu smysl pro humor cituji: divná to jména bijí do očí , to nejprve přečet nadpis,, jelen nový z hovězího masa,, jelen z vola poměl jsem se radostí, že naučím svojí ženu metamorfose , kterak z vola dělati jelena. Ale chyba lávky, šidba to !!!! Jelena podle receptu Severynova a Bavorova dělá se tak, že sprostého vola nakrájíš do krve volské nebo slepičí, vsypeš všechno koření a pořádnou porci jalovcového chvůje. Tak poznáš kuchařko česká, že tvoje předkyně už před třemi sty lety uměli šidit jazyk našich otců. Hned jsem si vzpomněl na Babicu a jeho náhražky , nemáme - li smetanu , dáme bílý jogurt, nemáme - li telecí maso přidáme párky :-).-). Babice se dostal i do Slovníku hacknuté češtiny, babicovat znamená vařit z náhražek surovin, které sníží chuťovou a estetickou hodnotu pokrmu, například zaměnit hovězí svíčkovou za drůbeží párky :-):-) hospodě , kde tohle praktikují se říká babicárna. Knize 5 hvězd jak jinak.“... celý text
— vvikingg
Šílenství davů
„Čím dál méně se dají případy ze Three Pines, toho quebeckého Midsommeru, číst jako detektivky. Protože Louise Penny vás donutí zpomalit skoro k zastavení a přemýšlet. Jak je možné, že se některé teorie lavinovitě šíří, třebaže jde o evidentní blud? Jak se stane, že věříme někomu, kdo je lump a každým svým slovem, gestem to dokazuje a ještě se tím chlubí? Opravdu chceme mít moc nad životem a smrtí? Ze zákona? Jak moc nás ovlivňuje osobní prožitek rodičovství? A co s námi vlastně udělala pandemie, ta v našich generacích první skutečně sdílená globální zkušenost? Zahojí se zranění, která si z ní neseme, vůbec někdy? - Ta pomalost se trochu podepisuje na závěru detektivní části. Gamache není Poirot - ten ví a oznamuje, Armand se prodírá k pravdě a váhá do posledního prozření. Tentokrát na mne toho myšlenkového "škatulat hejbání" bylo trochu moc. Ale co už - do Three Pines se příští podzim/ zimu opět s rozkoší vrátím. Všechno bude dobré...“... celý text
— petrarka72
Mapa kostí
„Velmi silný příběh. Ačkoliv jde o smyšlenou příhodu, autorka ladně posadila příběh a svezla se na vlně těch nejdůležitějších událostí, které příběh dotvořily. Nejde i literaturu faktu ani o skutečné události, ale i tak má příběh Chaima a jeho sestry Gittel velmi blízko k životům tehdejších židovských dětí v mlýnku na maso druhé světové války... Doporučuji“... celý text
— Switch
Holly
„Krimithriller, ve kterém se King věnuje současnému světu. Překvapuje mě, že King pořád ještě není senior, který brblá nad tom, jaký svět byl bezvadný a dnes nestojí za nic, naopak sleduje aktuální dění s přehledem a mladou myslí. Holy není moje favorizovana postava, ale King v této knize vyplodil zábavný příběh. Řemeslně super zvládnuté.“... celý text
— misantroop
Můj bratr
„Vítejte ve světě Jany Kippo – tvrdé, neústupné, a přesto zranitelné ženy, která se po dlouhé době vrací na rodný statek v drsném severním Švédsku. Karin Smirnoff v tomto syrovém románu přináší drama, které se vám dostane pod kůži svou nekompromisní upřímností a nepředvídatelným napětím. Jakmile se jednou začtete, jen těžko knihu odložíte. Tady totiž nejde jen o příběh – tady se odhalují rodinné křivdy, potlačená traumata a tvrdá realita života na venkově, kde se za zavřenými dveřmi skrývají hrůzné příběhy.
Jana se vrací domů, aby čelila své minulosti a bolestným vzpomínkám, které ji nikdy doopravdy neopustily. Její bratr, který se upíjí k smrti, a matka, která po mrtvici už jen dožívá, jsou živé připomínky destruktivních sil, které v jejich rodině vždycky působily. Smirnoff zde mistrovsky vykresluje atmosféru, kde alkohol, násilí a mlčení jsou tradičním dědictvím, a kde každý nový den přináší novou bolest i snahu přežít.
Karin Smirnoff si skvěle pohrává s jazykem a nebojí se porušovat gramatická pravidla, což příběhu dodává osobitost a drsnost, která přesně vystihuje charakter Jany a jejího světa. Tím se kniha odlišuje od běžné literatury – její text je stylizovaný tak, že doslova odráží syrovost a tvrdost samotného příběhu. Ačkoliv se téma knihy může zdát temné a těžké, Smirnoff dokáže příběh vyprávět s nesmírnou něhou a autenticitou, která vás přiměje spolu s Janou bojovat o naději a možnost začít znovu.
„Můj bratr“ není jen obyčejná severská krimi, jak by se možná dalo očekávat. Je to spíše výprava do temných zákoutí lidské psychiky, přičemž čtenář prochází příběhem jako Jana, která se snaží vypořádat se s bolestivou pravdou. Smirnoff dává této knize zvláštní sílu – mísí nefalšovanou syrovost života s hlubokým pohledem na rodinná pouta, která nás svazují i posilují.
Jestli vás baví literatura, která je hrubá, temná, ale nesmírně působivá, „Můj bratr“ by vám rozhodně neměl uniknout. Kniha vás vtáhne do drsného světa severu, kde naděje a odpuštění bojují o přežití stejně tvrdohlavě jako Jana. Připravte se na intenzivní, niterný zážitek – tenhle příběh vás rozhodně nenechá chladnými.“... celý text
— JosefSorm
Zpovědník
„Tentokrát se agent Gabriel snaží najít vraha svého přítele profesora, který pracoval na knize s výbušnou tematikou. Zápletka nás zavede do Vatikánu až k nejvyšším představitelům římskokatolické církve.
Námět vychází z chování papeže a mnohých vyšších zástupců církve za druhé světové války. Dotýká se jejich vztahu k likvidaci Židů za války a následné podpoře nacistů na útěku po jejich porážce.
Příběh určitě stojí za přečtení.“... celý text
— Birlibán
Dívka v orlích spárech
„Sedmý díl série Milénium je tady a přináší přesně to, co od skvělé severské krimi očekáváme – temnou atmosféru, napětí a samozřejmě ikonické postavy Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové. Tentokrát je vezme Karin Smirnoff na daleký sever Švédska, kde nehostinná příroda, drsná zima a skryté zlaté bohatství vytvářejí ideální podmínky pro pořádnou zápletku.
Příběh začíná na svatbě Mikaelovy dcery. Vztah Mikaela s jeho dcerou je napjatý, a situace se ještě přiostří, když se na ženicha začnou šířit nepříjemné drby. V té samé době se Lisbeth ocitá na severu Švédska, ale tentokrát ne kvůli touze po bohatství nebo kvůli tajemnému vyšetřování. Přichází totiž jako opatrovnice své neteře Svaly, jejíž matka záhadně zmizela, a tak Lisbeth znovu čelí rodinným tajemstvím a nebezpečím, kterých se nikdy nezbavila.
Karin Smirnoff umí pracovat s napětím a její styl dokonale navazuje na práci Stiega Larssona i Davida Lagercrantze, aniž by přitom opustila svůj osobitý rukopis. V knize cítíte severskou syrovost a zároveň příjemně plynoucí tempo, které vás pohltí. Příběh má spád, v každé kapitole čekají nová tajemství a dávka akce. Smirnoff také přivádí do příběhu několik nových postav, které přidávají další vrstvu a rozšiřují známý svět Milénia. Je ale uklidňující, že ač se děj rozbíhá do několika směrů, hlavní role zůstávají pevně v rukou Lisbeth a Mikaela. Jsou to pořád ty skvělé, chytré postavy, které zvládají kombinovat drsný intelekt s nezdolnou odvahou.
Líbí se mi, jak Smirnoff dokázala udržet silný politický a společenský podtext, který je pro Milénium typický. Témata jako násilí, zneužívání moci a současné politické proudy jsou zde přítomna, ale nikdy nepůsobí vnuceně – spíše přirozeně vyplývají ze zápletky. V případě zlaté horečky na severu Švédska jde nejen o zločin a podvody, ale také o hlubší otázky o lidské chamtivosti, touze po moci a ceně, kterou jsme ochotni platit za materiální bohatství.
„Dívka v Orlích Spárech“ má přesně to, co každý fanoušek série očekává – napětí, akci a pořádnou dávku překvapení. Je to díl, který sice navazuje na předchozí příběhy, ale zároveň stojí pevně na vlastních nohou. Karin Smirnoff dodala Miléniu nový náboj, a pokud jste si oblíbili Lisbeth a Mikaela, rozhodně nebudete zklamaní.
Tahle kniha je pro všechny, kteří se nebojí pořádného mrazení v zádech, baví je spletité krimi příběhy a milují, když napětí nevychází jen z děje, ale i z temné, syrové atmosféry severu. Pokud máte chuť na něco, co vás strhne od první do poslední stránky, dejte „Dívce v Orlích Spárech“ šanci – rozhodně nebudete litovat!“... celý text
— JosefSorm
Den po dni
„Addie miluje Vánoce, nejradši by je začala chystat už po Halloweenu, ale letos je vše jinak... Rodiče Vánoce nestihnou, nejlepší kámoš se stěhuje pryč a ve škole má problém..
Ještě, že tu jsou knihy, které tolik miluje, zrovna když si jde nové knihy koupit, tak za kasou stojí Jaxon.. Hokejista že školy a teda netváří se nadšeně, že ji vidí.. Ale co už, Addie si jde pro knihy a navíc jí Scott dá adventní kalendář, který vyrobil, takže už je jí lépe.
A když jí Jaxon později navrhne, aby spolu chodili.. Je v šoku!, ale nic není jak se zdá, tady půjde o dohodu.. Ale co bude dál si musíte přečíst.
Barevné stránky, každou kapitolu si otevřete sami, krásný příběh, vánoční tipy, naprosto nádherné provedení. Pokud milujete adventní kalendáře , tak tady ten knižní moc doporučuji. Je boží
#spoluprace #humbookblogeri“... celý text
— Jira88
Krev & zrada
„Některé knihy jsou zbytečně dlouhé, ale tahle je zoufale krátká.
Tak ať už je tu co nejdříve třetí díl.“
— Zara22
Dráček Mráček
„Knížku jsem četla dětem ve školce při odpočinku a líbila se jim. A mně také, hlavně krátké kapitoly a povedené ilustrace. Milý příběh o přátelství prvňáčka Míši a malého dráčka.“... celý text
— PolBara
Proměna
„Audiokniha, YouTube. Amatérsky načtená, nicméně nikoliv špatně a děkuji za to, protože ke knize bych si asi cestičku nenašla. Mám ráda tyhle výlety do lidské psychiky, do našeho svědomí, čtenář může ten příběh obracet zleva doprava a dlouze přemýšlet, co tím chtěl autor říci. A napadá ho tolik příměrů, a možná se i trošku zastydí. V originále se hlavní hrdina přemění ne v brouka nebo hmyz jako je uvedeno v překladu, ale ve ,,škůdce". Toto když jsem se dozvěděla, okamžitě jsem si představila opuštěné staré lidi, o které nikdo nestojí, protože už nemají co nabídnout a smutné pejsky a kočičky v útulcích, kteří posloužili jako bezva Vánoční dárky, ale pak se stali už jen přítěží... Knihu doporučuji, není od věci se nad lidskými hodnotami občas zamyslet.“... celý text
— p.stranska
Kdo mě vzal prvně za ruku
„..já se do knihy nemohu začíst.. Vzdávám to. Třeba se časem ke knize vrátím.. proto ji nehodnotím..“
— Zuzulinka
Surový princ
„Ronan a Teal jsou vyšinutí. Ale oba k tomu mají své zvrácené opodstatněné pohnutky. On je šlechtic a ona holka s divným vkusem a silným názorem. Stávají se snoubenci ,ale z nesprávného důvodu. I tak se v nich probouzí nechtěná závislost. Začíná boj o nadvládu. On jí ukradl hlas ,slzy a emoce a ona v něm zažehne plamen aniž by utekl z jejího popelu. Naprosto skvělé, žhavé ,s šokujícími zvraty. Kdo četl předchozí díle tak věřím ,že i tady si přijde na své.“... celý text
— Jita160
Louskáček
„Jednoduché čtení pro děti, nádherné ilustrace. Krása“
— zandu
Kouzlo polární záře
„Příběh byl dost rozvláčný, hrdinka Jezz se cítila příliš opečovávaná matkou a tak zkusila nový život na Shetlandách. Mimo hodně chladného počasí ji zaujala každoroční oslava vikingských slavností, na které se každoročně sjíždí mnoho diváků. Dčetla jsem do konce, ale příběh mně nezaujal tak, jak jsem čekala.“... celý text
— bábuška
Děvčátko Momo a ukradený čas
„Stejně jako Nekonečný příběh i Děvčátko Momo ukazuje bohatost fantazie, kterou měl Michael Ende.
Název i styl vyprávění člověka jakoby nasměrují k pohádkám, ale ten příběh je veskrze současný, i když je už přes padesát let starý. A přestože je hrdinkou malá holčička, je především o nás dospělých. Téměř hororový závěr se vůbec nevylučuje s pohádkovým finále, takže nezbývá než smeknout před autorovým mistrovstvím.
Jasných 5*“... celý text
— vlkcz
Užít si rozvod do poslední slzy
„Při nabídce štafety, kterou pořádala @knizni_blizenec jsem nejdříve koukla jaký je to žánr. Pro mojí smůlu jsem se podívala zrovna na první odkaz a to pointu (jelikož tam byla kniha vydána). Tam je zmíněno, že se jedná o ženský román s humorem, takže jsem hned psala Markétce, že se štafety ráda zůčastním.
Vždy se koukám ohledně žánru a jiných informací na databázi a tady je ta chyba, že jsem to tentokrát neudělala. Protože já biografii do svého oblíbeného žánru vůbec nezařazuji. Tento žánr jde úúúplně mimo mě a celkově mě nebaví.
A tady už jste si museli domyslet, že je nějaký problém. Celkový příběh a psaní autorky mi nesedlo. Do čtení jsem se nutila a kdyby to nebyla štafeta, tak knihu po pár stranách odložím a už nikdy neotevřu. Stále jsem čekala na ten humor, nebo zmínku rom prvků.
Kniha byla těžce napsaná a hrozně mi vadily dlouhatananáské věty, které byly i přes několik řádků. Další co mi vadilo byly témata o vesmíru, esoterika a duchovní cesty, tohle jde opět úplně mimo mě.
Co bych ocenila více rozepsat, byly zmínky o nevlatní dceři. Tím málem co bylo zmíněno se vyobrazila v nepěkném a hrozně negativním světle. Určitě si každý najde to své v knize a pro mě to bylo to, že jako matka a manželka, nesmím vše nechávat jen na svých bedrech.
Moc mě mrzí, že jsem negativní, takže knihu ani nehodnotím, protože tento žánr vůbec nečtu, a teď už fakt vím proč. Omlouvám se autorce, ale každá kniha si najde vlastní čtenáře, jen já jsem to tentokrát nebyla.“... celý text
— Mamka_cte
Dálnice
„Kniha mně velmi bavila, úplně na mne dýchla atmosféry té doby. Kdo ji jako já nezažil, to může ledacos osvětlit. Líbil se mi zajímavý výčet charakterů, i když o Kateřinu bych zvládla přijít, ta mě teda děsně štvala.
Postava matky, která si jen tak nakráčí zpět bez špetky omluvy, je pro mě jako matku naprosto nepochopitelná.“... celý text
— Yaney