Nejnovější komentáře
Severní den
„Jestli bych měl knihu Severní den okomentovat jedním slovem jak na mně působila, tak bych ji označil jako „ zvláštní “ ale zvláštní v tom dobrém smyslu slova. Musím přiznat že se mi to nečetlo zrovna lehce, jak mám nejraději, ale vytrval jsem a nelituji, je to taková podivná směs různých žánrů, které se autorovy podařila dát dohromady a navnadilo mně na pokračování které má vyjít pod názvem Nachová temnota.
Chtěl bych ještě pochválit tu nádhernou vazbu knihy, která vynikla hlavně večer když jsem ji četl při rozsvícené lampičce, fakt nádhera, a také děkuji za tu mapu, mám rád když knihy obsahují mapy, zvláště když je to mapa světa kterou si stvořil autor ve své fantazii. Ještě mně napadá že se mi při čtení vybavovala kniha kterou jsem četl kdysi dávno, Ocelové město od Julese Verna, to asi zapříčinily ty technické pasáže.“... celý text
— nero 13
Kouzelný pokoj
„Kniha, kde se sny mění ve skutečný svět. Obsahuje černobílé obrázky.“
— anawi
Američanka
„Jak už je z názvu patrné, příběh pojednává o Američance Jane Coulfieldové, která se zabývá filozofií a studuje na Harvardově univerzitě. Ze svého rozmaru odjíždí do Německa, aby poznala učení Martina Heideggera. A pochopila, proč tolik lidí následuje hitlera. A proč nenávidí Židy.
K Jane jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah, proto ani příběh na mě pak nezapůsobil tak, jak by asi měl. Možná mi i nesedl styl psaní, ale kniha se mi četla opravdu pomalu.
Kniha je rozdělená do třech částí. První část je hodně pomalá. Druhá už byla lepší. Třetí část se mi četla nejrychleji. Hrdinka se dostává v Jugoslávii do koncentračního tábora Jasenovac. Prožívá spolu s ostatními peklo. Dokáže to vůbec někdo přežít?
O této části války jsem ještě nečetla, takže jsem ráda, že jsem knihu četla. Získala jsem tak další dílek vědomostí do mozaiky o druhé světové válce. Za mě je to průměr, tak půjdu proti davu. Četla jsem hodně knih o válce a všechny mě rozloží na prach. Tato ne. Neříkám, že je špatná, ale není vynikající. Je dobrá.“... celý text
— EvikU.
Napsáno krví
„...jedenáctá kniha, která si stále drží svižné tempo plné napětí a je výborně čtivá, Hunter se tentokrát pouští po stopách deníku krutého vraha...“
— ...Máca...
Leila a modrá liška
„Fajn kniha. Myšlienky, témy, všetko aktuálne.
Ako to už ktosi tu spomínal, tak všetko ide po povrchu, ale možno to pre cieľovú skupinu, vek cca 12 rokov, takto stačí. Nech sa to spomenie, naznačí, nech vstrebávajú, že aj také veci sa vo svete dejú a riešia. Nemusia sa však zaťažovať nejako hlbším rozpitvávaním.
Najviac sa mi páčili pasáže o líške a s líškou a taktiež opis krajiny, či už Tromso, alebo zamrznutého Arktického mora v polárnom kruhu. To vyznievalo najprirodzenejšie.
Trocha mi vadila tá podpora Twittera. Je tu ukázané, akú má silu v spoločnosti a to celosvetovo. A možno je dobre, že to tam bolo spomenuté. Lebo okrem pozitív, zverejnením osudu (cesty) jednej polárnej líšky upozornili kopec sledovateľov na environmentálne problémy a dopady zmeny klímy na zvieratá a prírodu vôbec.
Ale zároveň vďaka, resp. kvôli, tomu zverejneniu bola mama hlavnej hrdinky zatknutá cudzineckou políciou.
Takže vlastne na zamyslenie pre čitateľov (deti), aby zvážili, čo zverejnia na sociálnej sieti. Dopady to má veľké.
Knihu odporúčam. Hlavne mladým čitateľom.“... celý text
— Anikkk
Chceš-li s mužem býti... musíš s ním i výti…?
„Kniha se četla dobře. Příběh byl zajímavý, i když hlavní hrdinka byla asi díky věku strašně naivní a hloupá. Jinak to byla taková červená knihovna.
Trochu mi u autorky vadí, že si oblíbí nějaké slovní spojení, které v knihách neustále používá. V minulé knize, kterou jsem četla, a v této knize to byl povzdech: Ach jo (tady už byl jen párkrát). Ale spojení persona non grata tu byl velice často :-(“... celý text
— Cher
Poslední, kdo zůstal
„Ze začátku klasický duchařský horor, kdy při čtení v noci docela mrazilo. Nejednou mě napadlo, že reálně by žádný člověk v takovém domě nezůstal, ale to k tomu asi patří.
Konec knihy však vše změnil a vysvětlil. Čtivá a napínavá kniha, která se díky krátkým kapitolám rychle četla. Autor opět nezklamal.“... celý text
— Douglaska
Pevnost bílých mravenců
„Ako mam Soucka rad, tak teraz som doslova unaveny. Unaveny, ubratrickovany, Bratricek slonu, mladsi bratricek, starsi bratricek. Hoci pomerne kratke dielo velkosti novely, zaciatok slubny, ubil to stred. Nudne nezazivne napisane utrapene dobrodruzstvo uprostred Afriky, naivne spravanie postav, nezachrani to ani mimozemstanske tajomstvo. Som presvedceny, ze prirodopisna kniha o skutocnom zivote skutocnych termitov musi byt skvele citanie lebo je tu naznacene, ze termiti su interesantny hmyz. Jaj ale toto, neviem presne co nezafungovalo, lebo podobnej sablony sa Soucek drzal viac krat, ale s takymi Slepymi ptakmi sa to neda ani porovnat.“... celý text
— Corso
Nezákonné války
„Kniha je hodně jednostranná, na druhou stranu je v ní spousta věcí, které jsem například já nevěděla a dají se snadno ověřit. Nedokážu hodnotit vše, protože prostě o všem přehled nemám. Každopádně o USA žádné iluze nemám.“... celý text
— sinfulka
Na dosah ruky
„Kapitán Exner - česká klasika mezi detektivkami. Čtivá, příjemně plynoucí. Stejně tak jako televizní seriál s kpt. Exnerem.“
— ČtemePodDekou
Farářova dcera
„Kniha dobře začala, bavila mě ale čekala jsem trošku jiný konec. Minimálně vysvětlení, co a proč se to stalo. Nevim, takhle mi to přijde celkem nedotažený.“
— sinfulka
Brána pekel
„Série mě naprosto uchvátila, doufám, že bude brzy třetí díl. Z prvního dílu jsem byla úplně unešená, ve druhém to pokračovalo, ale ten závěr byl takový... nevím, asi jsem čekala něco jiného a byla jsem z toho trošku zklamaná. Ale zhruba 3/4 knihy byly super, za mě teda ten závěr to trošku pokazil (ani nevím proč) a proto dávám jen 4*. Každopádně ta atmosféra, prostředí, Alex a spol. Skvost, miluju to.“... celý text
— TessieB
Když jsme si věřili
„I tento díl se mi moc líbil, četla jsem s větším rozestupem od prvních 3, ale krásně to zapadalo. Bella mi přesvědčením někdy moc nesedla, ale Rafe byl úžasný.“... celý text
— hlavajda93
Vynález zkázy
„Tohle je snad ta nejnudnější verneovka, kterou jsem kdy četla - nebo už jsem na to moc stará. Vernea jsem měla ráda jako náctiletá, teď po letech jsem zkusila audio Vynálezu zkázy, který jsem tehdy v ruce neměla, a jsem fakt zklamaná. Rozvleklá nastavovaná kaše, která by příběhově stačila tak na večerníčka, všechny informace desetkrát, dvacetkrát, padesátkrát pořád dokola. Na slovní obrat, kdy se vypravěč strachuje, aby se někdo nedozvěděl, že není hlídač, ale inženýr Simon Hart, jsem chytila alergii už v první půli knihy, popis ostrova se opakuje několikrát úplně stejnými frázemi apod. Je vidět, že autor byl placený od slova.
Sentimentální nejsem, takže jedna hvězda za děsivý vynález a jedna za načtení audioknihy. Víc opravdu dát nemůžu.“... celý text
— Galadwen
Spravedlivé a nespravedlivé války
„Americký politický filosof Michael Walzer představil dílo zabývající se teorií spravedlivé války v roce 1977. Jelikož je již padesát let stará, je potřeba brát s rezervou některé závěry a neočekávat, že se kniha věnuje posledním válkám nebo novým podobám válek. I proto jsou nejčastěji uváděny příklady válek, ve kterých byly do té doby zapojeny USA (druhá světová válka, Korejská válka, válka ve Vietnamu). Nečekejte tedy ani nějaký přehled dějin válek a jejich hodnocení.
Naopak kniha přináší teoretický popis typů válek dle mezinárodního práva a válečné konvence. Popisuje rozdíly mezi agresí, intervencí, kontraintervencí, masakrem, občanskou válkou, partyzánskou válkou, terorismem apod. Ty pak konfrontuje s určitou podobou morálky a etiky v kontextu principu "války coby pekla". Kniha tak je nejvíce příspevkem do debat o roli etiky ve válce a morálního hodnocení válečných aktů.“... celý text
— memphisz
Smrtící červ
„Na knihu jsem se velmi těšil a koupil ji, i když je k dostání pouze jako e-kniha (důvody proč chápu). Samotný její námět jsem považoval za velice atraktivní a jiné knihy autora se mi líbily. Přesto jsem poněkud zklamán a nadšení těch, co hodnotí 100%, nesdílím. Je to dobrodružné, exotické, místy hororové, krve potoky a mrtvol je nepočítaně. Děj pádí k finále. Je tam přidáno opravdu dost záhadologických ingrediencí (kromě olgoje chorchoje tibetská mystika, záhadné kotle na Sibiři, Ďatlovova výprava, kvantová teorie, narážka na zánik dinosaurů a Chicxulubský asteroid). Ale také geopolitika současnosti v nitru Asie, dokonce potomek bolševiky vyvražděné ruské carské rodiny, nechybí špionážní motiv, až vražedná antipatie dvou českých hrdinů, odvíjející se od tragédie v minulosti, je tam odkaz na Draculu, začíná to ve stylu Indiana Jonese na paleontologickém nalezišti v Mongolsku, jsou zde scény jako z Vetřelce ze známého filmu, jsou tam i proradní Číňané a nakonec se jakási teorie, co to vlastně olgoj chorchoj je zač, také objeví a dosud jen skromné zmínky doplní. Ovšem, kde se vzal, zda je to skutečně vedlejší produkt evoluce na Zemi nebo opravdu „mimozemšťan“ rozhodnuto není. Přesto jsem čekal trochu více (moje chyba), snad, s ohledem na námět, zatím nejlepší autorovu knihu. Tou tedy bohužel není. Navíc, jako ostatně u autora vždy, musí čtenář přistoupit na autorův styl vyprávění, kde hrdiny na poslední chvíli, než se dostanou do další prekérní situace (které mnohdy nahrávají až hloupým jednáním), zachrání deux ex machina, což je pak už trochu únavné. A na českého „hrdinu“, původně jakéhosi prodejného žoldáka, lumpa, který nakonec zachrání dokonce celý svět. Napsal, autor, knihy podle mne lepší. Přesto se na jeho, na letošek už oznámenou, novou knihu (bude ale?) o nacistech a admirálovi Byrdovi zase těším. Jsem asi nenapravitelný.
Ale kniha mne alespoň inspirovala k zopakování si všech mně známých knih (v textu ostatně připomenutých), které olgoje chorchoje zmiňují – od základní a první stejnojmenné povídky Ivana Jefremova přes Ivana Mackerleho, který po něm skutečně pátral (a snad to byl i on, kdo ho dostal do povědomí ve světě), Součka (který ovšem mu věnuje jen málo a nic svého, originálního, nepřidal) až po zmínky v knihách tehdy mladých autorů, bratrů Strugackých. Z jejich líčení boje s podobnými stvůrami na Marsu v románu Tachmasib letí k Saturnu autor Smrtícího červa ovšem asi hodně čerpal.“... celý text
— Arminus
Poslední hrdina
„Úžasné dobrodružství Úžasné zeměplochy. Proč jsem se k tomu dostala až tak pozdě... Navíc tyto novější díly obohacené o krásné ilustrace. Těším se na další díly.“... celý text
— YildizKorelidis
Vražedné léto
„Zmatek nad zmatek, spousta postav, každou chvíli vypráví někdo jiný a někdy to chvíli trvá, než čtenář zjistí, kdo vlastně vypráví. Divný jazyk. Výsledný dojem? Všichni, kdo mají velký majetek jsou buď podvodníci nebo jejich rozmazlené dětičky a měli by být pokud možno smeteni z povrchu zemského. To je trochu moc.“... celý text
— Julka5259
Americká idyla
„Jel jsem v New Yorku příměstským vlakem. Spolu s dvěma mladými Číňany. Byli pečlivě oblečeni a hrdě mi hlásili: - Teď už jsme Američané. Bylo jim tak 30.
Roth v Americké idyle nemilosrdně odhaluje, co to je v Americe být Židem nebo Irem. A to generace zpět. V Americe je totiž každý odněkud, až na původní obyvatele. Můj PEN friend u kterého jsem pobýval, přibyl do Států v 60.letech z Irska. Když něco upil, začal mluvit rachtavou Irštinou a pravil, že se za něj jeho vlastní potomci stydí. Kvůli tomu, jak mluví...
Charakteristické je, že Levova fanatická dcera pochází až ze čtvrté generace přistěhovalců. Její předkové neměli na něco takového čas, museli bojovat o přežití. Jí zabezpečil bezstarostný život tatínek-továrník.
Američan by v knize jistě objevil více. Je velmi důkladná a rozsáhlá. Možná vám přiblíží Ameriku z druhého pólu. Ale Američané nemají zkušenost s totalitou jako my. To je jejich plus i mínus.
Ostatně: zabít bombami několik lidí a pak se dát na džinismus je hodně pokrytecké… nebo ne?“... celý text
— Pablo70
Jméno růže
„Některé autory budu obdivovat kvůli nim samým spíše než jejich dílo. Jako když víte, že před vámi je profesionál každým coulem, ale buď to neumí podat nebo se vy nemůžete právě naladit....
Možná díky kráse růže, kterou každý člověk vnímá po svém má tento přenesený vjem i tato kniha. Každý pak překonává rozsáhlé pasáže různě (včetně přeskakování:-) - od filozofie přes teologii (může za to autor výběrem biblických pasáží nebo naše národní "znalost"?) a historii (středověk detailněji a precizněji než kdo jiný) až po detektivku....
Mne zaujaly komentáře Annicka + betička + Sisssi a také se díky dalším výhledově kouknu po audio-verzi. Docela mne zajímá i slovenské vydání komiksu této knihy... V každém případě si po této spisovatelově profesionální náloži musím dát na jeho další dílo 'Ostrov včerejšího dne' delší, delší, delší pauzu ;-)“... celý text
— Josh
Nenávist
„...desátá kniha, dobré zpracování příběhu staví proti sobě dva nejchytřejší mozky, Folter a Hunter v intelektuálním jako i krvavém souboji...“
— ...Máca...
Sedm podivuhodných příběhů
„Kniha tu má celkem velice slušné hodnocení. Současné hodnocení. Nepopírám, že v době té zoufalé kulturní bídy socialismu, přes to, že jde o typickou literaturu sovětské „nejzazší hranice“ ve „vědecko-fantastické literatuře (jak se sci-fi tehdy říkalo), sehrála ve své době u nás svou kladnou roli. Dalo se to číst, ono moc jiného nebylo a lepšího vůbec ne. Dnes je to ale už 70 let… (Jefremov mne ovšem vůbec nenadchl ani svou, také dodnes někým velice ceněnou Mlhovinou v Andromédě. To až jeho další román Hodina býka považuji za stále velice dobrý.)
A právě povídka o olgoji chorchoji je originální a vlastně vytvořila novou, dodnes pro někoho otevřenou „záhadu“. Použili ji například i bratři Strugačtí, o její rozšíření ve světě se prý zvláště zasloužil český dobrodruh a praktický záhadolog Ivan Mackerle.
Povídka Olgoj chorchoj - první vydání celé sbírky povídek je z roku 1953 - je už dokonce z roku 1942. Je také z celé knihy zdaleka nejlepší, je v ní dobře zachycena atmosféra daleké asijské pouště a všech nebezpečí a zde tedy i záhad, které se tam mohou skrývat. Z ostatních povídek ujde ještě historická část vyprávění o „Bílé skále“, a snad ještě první, nejrozsáhlejší povídka Návštěvníci z hvězd – tehdy téma u nás v Československu nové a neokoukané. Autor zde docela moderně představuje jakéhosi reptiliána – plazího „člověka“ z hvězd, na „nejzazší hranici“ slušný odvaz. To je ale vše, a vše pochopitelně naředěno neuvěřitelnými žvásty socialistického realismu. Včetně dialogů, pěkně ovšem ukazujících tu celkovou zblbělost doby, projevující se i u významných vědců: „… tohle je mi ale úpadková, zahnívající intelektuálština, rozzuřil se ihned Davidov, takto profesor geologie…“ Doba byla ale asi už přece jen „liberální“, před pár lety by mohl za to partner profesora Davidova také skončit v Lubljance. Strana ovšem měla vše stále pevně v rukách: „Černooká Marusja, preparátorka expedice, nedávno zvolená za stranického důvěrníka …“ viz povídka Stíny minulosti. Ve vědecko-fantastické literatuře jistě pro děj velice podstatné sdělení. Při tom autor fantazii určitě měl – viz jeho nápad v povídce Měsíční hora, že posun ker zemské kůry má na svědomí samovolná jaderná reakce, kdy náhodným přemísťováním hmoty se vytvoří shluky nejtěžších prvků jako uranu a může dojít k mohutným řetězovým reakcím … které způsobí přesuny v zemské kůře. Tyto reakce mají na svědomí i hromadná vymírání ještěrů vlivem mocného záření, které pak proniká na povrch ... (tato hypotéza o zániku dinosaurů je skutečně originální a ve výčtu všech, které vyhynutí dnes vysvětlují, nebývá uvedena).
Tedy něco dobrého i dnes (jako historický dokument jistě), ale celkově nemohu dát více než 3*.“... celý text
— Arminus
151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem
„Přesně podle mého gusta,protože ráda chodím. Hlavně Svatojakubské cesty,které Stezku Českem často protínají. Úplně jsem sdílela některé pocity, ať už desky,hlad,diskomfort....“... celý text
— Runinka
Galerie mrtvých
„...devátá kniha o nic brutálnější než předchozí, stejně tak o nic míň čtivá je víc než příběhem, je doslova uměleckým dílem a to hodně zvráceným...“... celý text
— ...Máca...
Vita Caroli
„Zajímavé čtení pouze z toho pohledu, pokud se člověk chce přesvědčit, jak moc se naše myšlení liší od myšlení lidí středověku. Mocných lidí. Je možné, že dnešní mocní se zase tak moc neliší, možná jenom v tom, že se necítí vyvolení Bohem, ale vlastní "výtečností".
Stylově, pokud se ovšem o něčem takovém dá mluvit, jde víceméně o strohý archivní výčet některých událostí raného Karlova života. Nejčastěji válečná tažení s nějakou bitvou nebo obléháním, když se nezdařilo, tak alespoň s několikatýdenním pleněním okolí. Občas zmínka o nějaké smlouvě, před Bohem uzavřenou na věčné časy, které ovšem trvaly jen tak dlouho, dokud se všem zúčastněným hodilo. K tomu několik věroučných úvah.
Překvapivé je, jak moc se tento největší Čech (?) vlastními slovy liší od představ, které jsme si o něm pod vlivem obrozenců udělali. Jestliže chtěl Karel dát svým následovníkům rady k moudrému vládnutí, já je tam nenašel. Pokud tedy se tou moudrostí nemyslí lstivost a proradnost ve vztahu k ostatním mocným. Jinak z podaného svědectví spíš vyplývá, že to moudré vládnutí spočívalo v tom, mít nějaké vize a jejich realizaci nechat na vhodně vybraných správcích.“... celý text
— vlkcz
Kočičí životy: Drama volyňských Čechů na Ukrajině
„Literární práce po jazykové stránce určitě perfektní, autorka velmi citlivě, vnímavě popisuje osudy jedné volyňské rodiny během minulého století.
Zároveň se příběhem táhne taková ta jakoby východní odevzdanost osudu, pasivita a beznaděj, která mu spolu s popisy ukrajinských lidových zvyků a pověr dává zvláštní příchuť.
".....Líza je opět na konci,zahnaná k východní zdi,za níž se může všechno stát. Třaskavá směs komplexů méněcennosti a velikášství,strašidlo celého jejího života. Cítí se jako malá myška,před kterou se tyčí veliký medvěd. Myška piští:"já bojus "
A medvěd se kymácí ze strany na stranu a dobrotivě praví "Něbojsa, ty privykněš "....“... celý text
— tonysojka
Hitlerovi generálové vypovídají
„Kniha se zabývá Abwehrem a jeho zvláštními oddělením Amstgruppe Ausland, zahraniční odbor, který měl filiálky po celém světě. Čím více se blížil začátek druhé světové války, činnost agentů byla usilovnější. K úkolům patřilo získávání důvěrníků, zvláštní zaměření bylo na emigrantské organizace a inflitrace německých agentů ve významných firmách v zahraničí. Místy je kniha čtivá, místy nuda a pasážím tipu: heroický boj milionů komunistů po celém světě proti fašismu se taky nevyhnete, kniha vyšla v roce 1971. V druhé části knihy je strohý přehled nejdůležitějších špionážních a diverzních akcí od roku 1933 až do května 1944 pak přehled končí.“... celý text
— vvikingg
Hudba z vedlejšího kupé
„Moje druhá kniha autorky, která mě velmi zaujala, mám totiž kromě knih ze sportovního prostředí (série Hřiště lásky) ráda i knihy, kde hraje velkou roli hudba.
S hlavními hrdiny jsem to měla dost odlišně. Daniela jsem si oblíbila hned, muzikant, a ještě takový skoro až hodný ňouma, kterému chybělo více sebevědomí a myslel si, že všichni kolem něj jsou lepší než on. Na druhou stranu k Emmě jsem si cestu hledala delší dobu, ze začátku mi přišla protivná a rozmazlená, ale po čase jsem si k cestu našla, a i ji jsem si oblíbila.
Kniha se četla úplně sama, příběh mi velmi rychle utíkal. Ze začátku to vypadalo, že jde mezi hlavními postavami vše rychle, ale pak autorka zatáhla za ruční brzdu a poté se vztah mezi nimi vyvíjel postupně a chvílemi, možná i díky pochybnostem obou, postupoval dopředu velmi pomalu. Malinko mi mezi nimi chybělo trochu více jiskření, ale jinak se mi vývoj jejich vztahu líbil.
Emmy mi bylo líto ohledně jejich rodičů, každopádně to, jak se tato část příběhu vyřešila jsem rozhodně nečekala a dojalo mě to. Moc se mi líbil i epilog, který byl krásným vyústěním krásného příběhu.
Co musím rozhodně ocenit je krásné grafické zpracování knihy a perfektní nápad je vložení QR kódů do textu, kdy si čtenář může velmi jednoduše pustit ke čtené píseň, kterou zrovna Dan hraje, s tímto jsem se ještě nesetkala a moc se mi to líbilo.
Rozhodně to není poslední kniha autorky, kterou jsem četla. Ze série Hřiště lásky mám přečtenou teprve Haku za lilii, takže to musím brzo napravit a přečíst si další dva díly, které na mě čekají.
Hodnocení 4*/5*“... celý text
— Lovana
Hovor se smrtí
„...kniha osmá je knihou čtivou, hledající své oběti na sociálních sítích...
...tím je nám brutální příběh bližší a naše noční můra může začít...“... celý text
— ...Máca...
Intimní historie: Od antiky po baroko
„Hodně jsem propadla audioknihám a jsem moc ráda, že i populárně naučné knihy jsou takto zpracované. Moje první kniha od pana Vondrušky na sebe tedy nenechala dlouho čekat. Při sběru jablek a natírání zahradní branky jsem se pak trochu dovzdělala a poučila sousedy. Holt jsem neměla sluchátka a ti, kteří procházeli okolo, se na mě pokřiveně dívali, když slyšeli pana Šťastného mluvit o prostitutkách a intimní hygieně, ale co už...“... celý text
— Mooneylan