Nejnovější komentáře
Zbloudilci
„Za mě moc fajn román, asi přišel ve správném čase. Vůbec mi nevadilo, že příběh nemá typický konec, ani nosnou myšlenku. Přijde mi, že se autor snaží o to, abychom si tam něco pro sebe našli, na každém je pak co. Kvituji i odkazy na jiné knihy, hudební ukázky apod.“... celý text
— Jack333
Pan Masters
„Tak tenhle příběh se mi líbil od začátku až do konce, jen ten konec mi přišel strašně uspěchaný, ale ono šlo v knize hlavně o ten příběh než se dotaneme ke konci knihy, takže vlastně super:D
25letá Brielle letí z Austrálie dělat au pair do Londýna. Myslela si, že její ,,šefka,, bude žena, ale omyl, je to 39letý vdovec Julian Masters - soudce.
Brielle to ze začátku nemá lehké s dětmi ani s Julianem, ale časem se to poddá.
Mezi nimi to brzy začne jiskřit a tak se začnou scházet na tajnačku.
V knize se řeší i otázka šikany.
Brielle ale jejich dostaveníčka, jak si Julian pískne a v tajnosti - přestanou brzo stačit.
Julian je po smrti své ženy zlomený a prostě nechce s nikým mít vztah.
Brielle v něm ale něco probudí a je pak jasné, jak příběh skončí.
Kniha se mi moc líbila. Rozhodně doporučuji.
Těším se na další díl.“... celý text
— terezaterka2000
Studené světlo hvězd
„Za mě nejlepší sci-fi povídky a hlavně velmi originální. U některých mi bylo až líto, že tak rychle skončily.“
— DandyN
Starožitná smrt
„Když se něco děje ohledně "případu", tak je to záživné. Konec je tedy trochu málo uvěřitelný, ale budiž.
Nepřirozená je komunikace jednotlivých osob. V podstatě vtipná, jazykově vytříbená, ale dlouhá a krkolomná souvětí, která se nehodí do přímé řeči. Navíc se tímto stejným stylem vyjadřují snad všichni zúčastnění.
A co mě vyloženě iritovalo, tak to byl styl flirtování dvou hlavních postav a líčení restaurací a jejich kulinářských nabídek. Nesedlo to tam a působilo to jen jako zbytečná vata.“... celý text
— eltondo
Nenažraná koza
„Příběh vtipný a veselý, ale ilustrace bohužel nejsou úplně můj šálek kávy...“
— Petratra
Parabible
„Dala bych něco mezi 3 až 4 hvězdičkami. Něco mi přišlo hodně divné, něco docela významově posunuté. A hlavně jsem viděla, jak je "stará" Bible krásně poetická a mnohovrstevná na rozdíl od Parabible. Na druhou stranu některé příběhy mi přišly hodně zajímavé, dokázala jsem si něco mnohem lépe představit a pochopit. Stojí zato si Parabibli přečíst, ale není dobré mít příliš vysoká očekávání.“... celý text
— Atisa
Američanka
„Téma, o kterém jsme věděla mnoho a přitom tak málo. Autor se opět zaměřil na období 2. sv. války, ale přesouváme se na Balkán - do koncentračního tábora Jasenovac.
Klobouk dolů před autorovou precizností. Kniha byla našlapaná informacemi, nechyběli ani vysvětlivky nebo slovníček. Osobně mi kniha přinesla mnoho nových informací.
Se čtivostí knihy to už bylo horší. Hlavní hrdinka studuje filozofii - takže začátek knihy se docela vlekl skrze všechny možné filozofy, kteří jsou zde představeni. Věřím, že to někdo ocení. Já si filozofií prošla, takže začátek knihy pro ně nebyl ničím novým.
Natož, jak se začátek vlekl, tak závěr knihy byl přečtený jak lusknutím prstu. Říkám si, že se ke konci dělo fakt hodně a taky mi přišlo, že to nějak skončilo tak příliš rychle, jak kdyby to autor usekl...
V porovnání s knihou Černá a purpurová jsem na vážkách... každá má do sebe, ale Černá a purpurová mě dokázala daleko více do děje vtáhnout a nemusela jsem se tak nutit jako tomu bylo u Američanky.“... celý text
— Nikola086
Uloupené dívky
„Za mně kniha, která nemá žádnou uměleckou hodnotu, prostě jen oddechovka, nic víc. Linka s Alex, která je tak přemoudřelá, že všechny v kriminále přelstí, tak to mi vysloveně "lezlo krkem".
Děj se dost táhnul, ale vysloveně špatný nebyl, ale ničím nepřekvapil.
Bohužel budu mít problém přečíst si od této autorky další knihu.“... celý text
— TaJeMa
Liščí tanec
„Moje druhá kniha od autorky a bavila mě ještě více, než ta předchozí (Tyrkysové oko). Bylo tady zase hodně postav a děj byl hodně zamotaný, ale přišlo mi to v dnešní době reálné. Četlo se to dobře, děj odsýpal. Za sebe můžu doporučit.“... celý text
— rumova_kulicka
Obrázky z Bretaně podruhé
„Hlavní obrázek na titulní straně je opravdu perfektní!
Oproti prvnímu dílu je zde daleko více povídání, a to hlavně díky malíři Zrzavému. Některá popisovaná místa jsou méně známá, takže paráda. A dozvíte se i to, kde se narodil slavný Jules Verne.“... celý text
— Česneksmedem
Ústava
„Nejsem filozof, ani se v tomto oboru nijak zvlášť neorientuji, přesto jsem chtěl něco lehčeji stravitelného vyzkoušet a byl mi doporučen Platón.
Forma dialogu je sice zajímavá, ale po čase začne být trochu otravná a to zejména z toho důvodu, že Sokratův oponent jen přikyvuje a nepřináší žádné vlastní argumenty a to ani ve chvílích, kdy se Sokrates dopouští zjevných logických chyb.
Chybné implikace, neplatné indukce, definice kruhem a příliš zjednodušující analogie. To všechno se dá v knize najít. Obsahuje samozřejmě spoustu dobrých myšlenek, ale zároveň je potřeba říct, že knihu nejde v žádném případě brát dogmaticky a je potřeba vše, co autor předkládá prohnat vlastní mozkovnou.
Dávám "pouze" průměrné hodnocení, protože po několika očividně zavádějících analogiích, které Sokratův oponent bez výhrad přijal jako fakticky správné mě kniha začala dost nudit. Zejména poslední část mě přestala zajímat téměř úplně.
Přínos knihy vidím zejména v tom, že některé z teorií rozhodně stojí za hlubší zamyšlení, přestože jsou odargumentovány chybně. A právě fakt, že čtenáře nutí přemýšlet je rozhodně pozitivní.“... celý text
— Slezadav
Čtvrté křídlo
„Děkuji švagrové Verče za knihu. Děkuji, že jsi mě donutila si ji přečíst.
Milovaná série Harry Potter a první díl Eragona. To jsou jediné fantasy příběhy, které jsem četla. Tedy zřejmě. Jiné si nevybavuji. Tudíž Čtvrté křídlo je pro mě originální příběh, který mě zaujal od prvních stran. A že je těch stran opravdu hodně. Proto se nedivím, že v určité chvíli jsem měla maličkou krizi, a příběh mě nebavil. Naštěstí to velmi brzy odeznělo. A já si opět čtení užívala.
Autorka vymyslela nádherný příběh, který je do detailu promyšlený. Nový svět, nová pravidla. Drsná pravidla. Se smrtí se tu potkáváte často. Až moc.
Jediné, co mi nesedělo, je ukecanost postav při erotických scénách. Moc toho namluvili a zbytečně.
Konec nepřekvapil, ale velmi navnadil na druhý díl.
Draci jsou nejlepší na celém příběhu.“... celý text
— Kekik
Můj sexy šéf
„#mujsexysef @renata_navratilova_official @fortunalibri_nakladatelstvi
Dej knihy začal zaujímavo. Sexy, večne naštvaný šéf, ktorý aj keď bol mrzút mi bol sympatický. Ani neviem z akého dôvodu. Možno z pohľadov, či zo situácie, ktorá sa stala v New Yorku. Naopak Tessa jeho asistentka, sekretárka, mi liezla na nervy. To čo dokazovala na konci ma vytáčalo a dostávalo do vývrtky. Ja byť chlapom cúvnem už dávno, ale to by sme tu nemali príbeh.
Obálka je krásna a pritiahne pozornosť aj keď je svojím spôsobom jednoduchá. Chýbalo mi viac interakcie medzi týmito dvoma po: tak to teda skúsme. Je to kniha pre ľudí, ktorý si chcú oddýchnuť, hľadajú štýl americkej romantiky a nemajú veľa času. Dej je rýchly a kniha má 200 strán. Takže aj keď máte menej času a chcete si niečo prečítať, je to niečo pre vás.
Čo mi ešte prekážalo bolo čo robila v práci, aký projekt, kam išla prípadne denné obedy s kolegami. Namiesto toho by som si priala viac situácii so šéfom, nejaké to napätie.
Olík je Tessin syn a je to miláčik. Veľmi zlatý. Ten sa autorke podaril aj s jeho hviezdičkou.
Ďakujem autorke za knihu a možnosť si ju prečítať.
3
#spolupracasnikou #spolupraca #spoluprace #laska #sef #materstvo #klebety #bookstagram #books #podporujemeceskychautorov“... celý text
— recenzienika657
Svěžest vody
„Aaaaach! To bylo krásný!
Obdivuju, když někdo umí v člověku vyvolat takové pocity, byť jsou třeba smutné. Přesto - každý jeden (jedna) z hlavních postav je na metál. Příběhy osobní odvahy, překonávání sebe sama a láska, bože tolik lásky za každým jedním z nich, byť je každá jiná. Konec by si moje romantické já umělo představit jiný než "Cože? Už? Proč?", ale vlastně nevadí. Právem oceňovaná kniha.“... celý text
— KláraH.
Maltézská výměna
„parádní díl :)“
— Merlin_CZ
Kde aj temnota zamrzne
„'Je čas na ďalšiu záhadu.'
'Kde aj temnota zamrzne' sa začína ako Hon na krále démonů, prepletá sa cez Krásku a zviera či Krutú krásu, až autorka roztočí svoj fantasy príbeh :)
Toto bola krásna a zároveň smutná rozprávka, pri ktorej som si síce na konci poplakala, ale dávam plný počet bodov a určite ju doporučujem!
"Takže, neveľmi bystrá líška, povedz mi, čo chceš. Pravdaže, okrem tvojho vyjednaného želania."
"Čože?" Liska prižmúri oči. "Prečo?"
"Pretože som ti niečo dlžný. Za...ehm, za včerajšiu noc."
Chráň Boh, aby priznal, že som mu zachránila život, pomyslí si Liska a sotva sa ubráni, aby neprevrátila oči.
"Záhradu," rozhodne sa. "S ovocím, so zeleninou a s bylinkami, ktoré by nám vystačili na zimu."
"Záhradu." Pošúcha si spánky. "Isteže. Čo som čakal? Niečo súce všemocného démona? Nie, samozrejme, že nie. Zrovnával som so zemou bojiská, privolával búrky a vytváral zázraky len zo samotnej mágie, ale ona chce, aby som pestoval kapustu."“... celý text
— Majuš333
Anna
„Asi zatím nejhorší dílko od Gaardera, co jsem četla . Hodně myšlenek o klimatické krizi a zároveň v něm příběh, ve kterém se špatně orientovano. Přeskakovaní jako u Sofie, ale nedotčené kontury přišlo mi to jako text pro dospělé ne pro děti.“... celý text
— toulava
Evoluční psychologie
„Ze začátku mi kniha přišla nudná a na své téma celkem neodborná. To bylo asi prvním dojmem - kvůli obrázkům mi to přišlo spíš jako nějaká učebnice biologie pro děti. Ale přibližně v první třetině se to zlomilo a kniha mě začala bavit. Je velmi zajímavé, jak je evoluce zásadní v tom, jak myslíme dnes. Doba, ve které žijeme dnes, je pouze zlomkem toho, jak jsme žili dlouhá léta předtím. Je to fascinující, protože právě to, jakým způsobem jsme tak dlouho žili, ovlivňuje náš mozek opravdu významně i dnes, aniž bychom si to uvědomovali. Naše mysl je vlastně pořád nastavena tak, aby se bránila věcem, kterým se bylo potřeba bránit v dobách, ve kterých jsme žili mnohem déle než v moderní době. A právě když si uvědomíme, že většina toho, co děláme nebo čeho se bojíme a přijde nám to z neznámého důvodu přirozené, je pouhý pozůstatek té doby, tak máme schopnost některá nastavení naší mysli změnit. Takže jakkoliv kniha může působit díky ilustracím naivně či jednoduše, rozhodně má svou hloubku a význam. Přijde mi to jako skvělé seznámení s evoluční psychologií. Moc doporučuji všem.“... celý text
— DancerJaneBooks
Domek v Irsku
„Jediné co mě na knize opravdu zaujalo byl popis Irska, který prostě ale na ,,oblíbené" čtení nestačí. U mě tedy stále vede první díl Kavárna v Kodani :)“
— beautiecutie
Noční slunce
„Moc fajn čtení pro volnou chvíli.“
— beautiecutie
Probudím se na Šibuji
„Přečetla jsem knížku s odstupem, když už pominul ten největší humbuk, a jsem ráda. Děj odehrávající se v Japonsku mě bavil víc než pražská dobrodružství. Dost mě iritovala po celou dobu používaná obecná čeština (i když jí mluvím), čeho je moc, toho je příliš. Konec se mi zdál až moc useknutý, čekala jsem víc.
Ale jinak vysoce hodnostím stavbu příběhu, velmi promyšlené střídání scén, které čtenáře neustále udržuje v napětí i zvědavosti.“... celý text
— Janek
Králíček by měl už spát
„Krátký dojemný příběh v doprovodu jemných ilustrací. Velmi povedená kniha.“
— LenniKlein
Emil Hácha (1938-1945)
„Přiznám se, že jsem měl Háchu zařazeného do škatulky "kolaborant", hodně mě překvapilo, jak jsem se mýlil. Minimálně do nástupu Heydricha se jemu a lidem kolem něj (takřka z celého politického spektra) podařilo opravdu výrazně zpomalit germanizaci. Jeho práci do té doby chválil i Beneš, s kterým byl v kontaktu, občas Háchovi vytknul, že některá prohlášení jdou Němcům až moc na ruku. Důvodem ale bylo, že díky takovým prohlášením Němci propustili například 150 českých vysokoškolských studentů z koncentračních táborů. Vše se změnilo po nástupu Heydricha, zatýkání, soudy, popravy, Hácha přišel o lidi, kteří značně formovali jeho názory a dá se říci, že Heydrich Háchu velmi rychle zlomil (tam se už jeho působení nedá příliš kladně hodnotit, Beneš po něm chtěl, aby on i vláda odstoupili, což bohužel neudělali). Od roku 1943 již nebyl Hácha reálně schopen funkci prezidenta vykonávat (zdravotní důvody), ale Němci ho odmítli vyměnit, využívali ho jako loutku, kterou zaštítili svoje jednání.
Autor Háchu nehodnotí, popisuje, jak se rozhodoval a co ho k tomu vedlo. Využity jsou i zprávy z novin, různá prohlášení, memoranda, vzpomínky jeho spolupracovníků, ale i třeba nejbližších přátel. Je tam snaha čerpat z co nejvíce zdrojů. Občas nechá zaznít hodnocení z úst lidí, kteří se s Háchou setkali. Celkově bych dal 90 %.“... celý text
— xulij01
Ignis fatuus
„Tohle bylo absolutně me gusta. Pokud máte rádi tvorbu Josefa Kariky tak tohle můžu jedině doporučit. Nejvíce podobné to je asi Trhlině akorát zde místo pohoří Tribeč na Slovensku navštívíme Šumavu v Česku. A víte vy co tohle je i lepší než Trhlina kterou já mám velice rád.Samotný příběh je velice dobře zapletený a na konci to do sebe zaklapne jak při souloži,+ je celá kniha doprovázena různými střípky ze šumavského prostředí formou místních pověr ale i věcí které se skutečně staly. Tato kniha je prostě masterpiece obdařený i velice barvitým stylem autorčina psaní takže na vás tajuplnost Šumavy dýchne až k vám do obejváku nebo kde budete knihu číst tohle prostě bez plného počtu hvězd odejít nemůže. Určitě od autorky chci i jiné knihy zkusit. Enjoy!“... celý text
— razorek
Zuzanin dech
„Opravdu hodně silný a bolestivý příběh. Hrůzu války a koncentračního tábora jsem tak nějak čekala, už mám o tomto tématu něco načteno, ale co bylo potom, to bylo v tomto případě ještě děsivější... Otevřený konec nám alespoň dává naději, že nakonec se Zuzanka i s miminkem má krásně tak, jak si zaslouží, i když Jana už nikdy neuvidí.“... celý text
— mekkejla
Pocit hanby
„Linda Castillo peče stále ve stejné formě; abych se vždycky začala znovu těšit, dávám si mezi těmi amišskými buchtami nejmíň tak půlroční pauzu.
Co mě baví pořád: kontrast starého a nového, tedy světů jakoby od sebe vzdálených dvě století; pensylvánská němčina, které se snažím rozumět; zápletka, většinou; vztah Kate a Johna, většinou.
Co mě nebaví: opakované popisy smutku a nářku, v tomto díle nahrazené několikrát opakovanou Kateinou obavou „jestli to NEVINNÉ DÍTĚ KVŮLI MNĚ umře…; občasné nelogičnosti v ději – např. náhlá zmínka o biskupovi, „kterého zabili“; Kateina opakovaná (až nelidská) schopnost přežít nakládačku – tady od chlapa jako hora (a odmítá ošetření).
Co mě nebaví vinou překladatelky: „ptát se na otázky“.
Co mě pobaví, byť s obočím zdviženým: už klasika - Kateino používání příjmení Tomasetti i v osobním styku; to, že amišové, kteří klidně vystaví rodinu nebezpečí a jezdí neosvětlenou bryčkou jen proto, že osvětlení je už příliš civilizované, nosí tenisky; to, že když se amišská stařenka vrtá v hlíně, nazývá to Kate „projektem“; a ze stejného soudku – to, že i amišové běžně používají pro postiženou holčičku označení „dítě se speciálními potřebami“.
Zatím 15 dílů, páni. S těmi půlročními pauzami to ještě zvážím, Linda píše rychleji, než já čtu! :-)“... celý text
— kap66
Erben parodický
„Kterak si Čechové a Češky váží
kulturního dědictví, se táži?
Aneb v Čechách vždycky bylo dosti
lidové tvořivosti.
A v tom celá krása je,
že takto zhruba podaje,
jeví se v pestrém jazyce
humoru a smíchu velice.
Erotika, politika ba i stěr,
široký je na výběr
a dobové kusy pro poznání,
doplňují dobrozdání.
Kniha krásná, o tom nic,
žádné vady, z plných plic,
práce je to k pochválení
a četba zhusta k pobavení.
A tak tedy ha, ha, na ní
pročtěte se, nuda není.“... celý text
— eraserhead
Hora mezi námi
„81%
Zvedá se vítr. Když vane od jihu, hvízdá skrz trup letadla a vydává zvuk, jako když foukáš na hrdlo láhve od piva. Zní to jako houkání vlaku, který nikdy nepřijede.
Neustále komunikuji s kompasem a pokouším se najít cestu ven, ale kolem dokola jsou jen samé hory. Těžko se rozhodnout, kterou cestou se vydat. Pokud zvolím špatný stupeň...no, je to tady zlé.
Opravdu zlé.
___________________________________________________________________
Přečetla jsem si znovu a ani po letech svůj názor na knihu nezměním. Je opravdu moc pěkná, dobrodružná, napínavá. S hlavními hrdiny, které nebylo možné si neoblíbit, jsem prožívala všechny jejich strasti i úspěchy. Obdivuji jejich nezdolnost a odvahu i humor, kterým odlehčovali svou nepříznivou situaci. Já jsem přitom seděla pěkně v teple, ale ta krutá zima na mě z knížky vyloženě dýchala.
Doporučuji vážně všem!“... celý text
— ArwenAragorn
Výpověď
„Dalo by se říct opakovaný vtip není vtipem/opakované téma není zajímavé. Ale autorka umí i 100x psané téma vzít a pojmout tak, že si sednete na zadek a čtete a čtete, dokud nejste na konci.
Kniha je plná vtipu, sarkasmu, hašteření, sexuálního napětí.
Naprosto mi to sedlo a kniha rozhodně patří mezi mé oblíbené. Čtení uteklo opravdu velmi rychle. Špičkově napsáno.“... celý text
— monika0181
Dům v Matoušově ulici
„Zamysleli jste se někdy nad tím, co by váš dům nebo dům vašich předků mohl říci o všech jeho obyvatelích? Já bych to rozhodně ráda věděla, stejně tak, jako Tereza Boučková.
Téměř před sto lety koupil vdovec Eduard Schwarz dům v Matoušově ulici, aby získal pro svou rodinu důstojné sídlo. Naše historie není v mnoha případech lehká a odráží se na osudech lidí, i na osudech domů. Autorka si dala velkou práci a začala sledovat stopy rodiny Schwarzových, ale i dalších obyvatel, kteří se ocitli ve stejném domě, i když v jiném čase.
Jelikož mám ráda knihy podle skutečných příběhů a mám ráda i knihy Terezy Boučkové, kniha mě okamžitě zaujala (a to nejen díky své zajímavé obálce). Teď už vím, že jsem udělala dobře, že jsem si ji přečetla, neboť byla skvělá!
Od prvních stránek příběh vtáhne a rozhodně upoutá čtenářovu pozornost. Mě si kniha získala natolik, že jsem ji nemohla odložit a přečetla ji na jeden zátah. Z textu je cítit určitá naléhavost, která vás zasáhne a pohltí. Probudí ve vás emoce a budete znovu prožívat hrůzy z minulosti. A to nejen té dávné. Autorka se zde dotkne i války na Ukrajině, přepadení Izraele nebo tragédie na filozofické fakultě. Přináší nám tak pohled i na náš současný život.
Když jsme se v knize dostali do období druhé světové války, do koncentračních táborů, tak i když mám načteno hodně podobných příběhů, tak tím, jak je to napsáno, mě to neskutečně zasáhlo, bylo mi z toho úzko a pobrečela jsem si.
Je skvělé, že na předsádce knihy je uveden určitý typ rodokmenu, není to jen rodokmen v rámci jedné rodiny, ale spíše rodokmen celého domu. Při čtení jsem ho ráda využila, abych se ujistila v příbuzenských vztazích.
Celá kniha je velmi upřímná a až hodně osobní, ostatně, na to jsme u autorky zvyklí. Za mě je to rozhodně nejlepší kniha, co jsem zatím od Terezy Boučkové četla.“... celý text
— eva3992