Nejnovější komentáře

Šel jsem světa kraj...: Od plavčíka k spisovateli

„Jako dítě utíkal z domu, protože nechtěl dělat to, co se po něm vyžadovalo. Chtěl jít svou cestou, a na tu se taky dostal. Chtěl cestovat a poznávat svět, poznávat lidi a různé kraje. Chtěl být dobrodruhem, i přesto, že byl italským emigrantem. Proplul a poznal skoro celý svět. A o tom je tato kniha, občas zábavná, občas smutná, občas né moc pochopitelná. Ale byla to cesta jednoho mladého člověka, který si šel za svým. A nakonec se stejně stal spisovatelem, i když poslouchal narážky, jak by se tomu měl vyvarovat. Hezké čtení, na tři hvězdičky dostačující. :)“... celý text
— JointlieKat94

Trápení s bludičkou

„Co je to bludička? Zvláštní stvoření vyskytující se jen v pohádkách a knihách pro děti jako je tahle. Autor ale po seznámení s jednou takovou už ví, že bludičky jsou také rodu mužského a nejsou vůbec hloupé. Spisovatel si jen vyhledal pojem v naučné knize. O ostatní se postaral možná slovník, možná kouzla, která nakonec nevidí jen děti. Vůně mateřídoušky provoní nejen celý pokoj, ale dá najevo přítomnost toho malého nic. Krátký příběh je psaný pohledem autora jako otce.“... celý text
— simca9342

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

„Hodně super vyposlouchala jsem to jako audioknihu a teda musím uznat že to snad nemělo chybu. Jediné, co se mi trochu nelíbilo, byla sprostá slova u jedné z postav. Ale je pravda, že to tam sedělo. Ale jinak doporučuji“... celý text
— Theryinka

Mílový klub

„Asi jedna z nejlepších knížek, jaký jsem kdy četla..“
— gabriela7144

Černá luna

„Tak tohle bylo rozhodně lepší než první díl. Takhle by to mělo být. Je tam pár slabších míst, ale konec super! Verrin rulez :-D“
— Gurus

Zlomená princezna

„Tohle je zase jeden výborný majstštyk od Shen, rozhodně patří k jejím nejlepším knížkám..“
— gabriela7144

Dinosauři a fascinující pravěký svět

„Podrobná a velmi informativní příručka (však taky podle toho vypadá :)) o již vyhynulých tvorech, jejich vzniku a né moc pestrém jídelníčku. V první části se dozvíme jak probíhají archeologická hrabání v písku a kdo to všechno spískal. V té druhé, o něco nudnější, ale podrobnější, se představí banda nejrůznějších masožravců, býložravců a všežravců spolu s latinskými názvy a dalšími zajímavostmi.“... celý text
— simca9342

Válečník

„Jestliže jsem psal o první knize, že se mně líbila jako perfektní napínavá oddechová military sci-fi, tak nemám důvod druhou knihu hodnotit jinak. Každý čtenář, který přečetl dříve než tuto sérii, prozatím tetralogii Jakuba Maříka (a snad za méně než dva měsíce již pentalogii) UTSS Salamis, musí zde vidět stále více podobenství. Ale to vůbec nesnižuje kvalitu ani jednoho z děl. Z komentářů vyplývá tak půl na půl, že se někomu líbila více první kniha, někomu zase tato. Je pravda, že v druhé knize je mnohem více politiky a pletichaření, lidského svinstva s kým a za kolik, proti komu apod. V podstatě je tento díl dějově bohatší, nejen o likvidaci jedné lidské lodě za druhou. Prostě pokud na příběh nejdete moc vědecky a nešťouráte se v detailech, pokud máte rádi military sci-fi a napětí z vesmírných bitev, nemusíte váhat ani na chvíli.“... celý text
— Tupoun

Nemilosrdný rival

„Pěkné to bylo.Zajímavý námět,hezká chemie.Taková příjemná oddechovka.“
— avalonek

Jen mezi námi

„Tak tento díl mě bavil že všeho nejméně. Musela jsem se do čtení nutit a moc mě to nebavilo. Dvěstě stran pořád to samé dokola než se opravdu začalo něco dít. Přišlo mi, že autorka už vaří z vody, jen aby nějaký příběh o čtvrtém bratru byl. Předchozí díly byly skvělé, líbil se mi nejvíce druhý díl s Tristanem a Claire a třetí díl s Elliottem a Kate.“... celý text
— mili.h

Vítězové

„První dva díly famouzní, závěrečná trilogie trochu slabší, ale pořád skvělá. Možná v mém hodnocení hrála roli delší pauza mezi 2. a 3. dílem. Vzala jsem si první dvě knihy pro oživení a pak už jsem se krásně začetla i do Vítězů. Už závěr My proti Vám odkryl životní osudy některých postav, tak jsem knihu hltala a zároveň jsem chtěla konec oddálit a přesně jak je v závěru psáno, nemohlo to končit jinak, ikdyž si takový konec asi nikdo nepřeje. Dočítáno přes slzy, jinak to nešlo. Nejlepší knižní série, kterou jsem četla.“... celý text
— jituliste

Vrabčí hnízdo

„Soubor krátkých veršovaných útvarů o každodenních věcech, které vidíme a používáme. Jedná se i o abstraktní pojmy, např. řeč, učení a mnoho dalšího.“... celý text
— simca9342

Červená, bílá a královsky modrá

„Červená knihovna asi není můj žánr. Vydržela jsem do půlky knihy a stejně už jsem to do konce nedotáhla. Doporučení jsem měla od svých dětí, ale ani tak jsem neměla sílu to dočíst. Na pokračování jsem se netěšila, tak jsem to zabalila.“... celý text
— Gabi13

Sůl moře

„Opět část historie o které vím úplný prd, až se za sebe začínám nehorázně stydět. Osudy několika lidí se protnou, aby se zachránili před hrůzou konce 2. světové války. Jediný způsob jak uniknout před sovětskou armádou „osvobozující“ země od nacistů je evakuace lodí. Bohužel některé z lodí čeká osud stejný jako Titanic, ne-li horší. Ze začátku mě děsně iritovalo přeskakování z postavy na postavu během dvou stránek i míň. Přišlo mi to prostě obtěžující a nedokázala jsem se pořádně soustředit na děj a emoce, které postavy prožívají. Chvilku mi to zabralo, ale pak jsem si zvykla a nakonec to díky velice krátkým kapitolám utíkalo naprosto šíleně rychle. Už po několikáté se opakuju, že 2. světová není moje oblíbené téma, ale Ruta Sepetys to prostě umí. Podá to člověku lidsky, jasně a dokáže do děje vtáhnout. Líbí se mi, že si v historii vybírá takové ty (pro nás) méně známe události. Co si budeme, o Titanicu ví asi úplně každý asi stejně jako o koncentračních táborech a zrůdách, co dělali pokusy i na dětech. Ale potopení Wilhelm Gustloff a dalších lodí i s lidma, kteří byli většinou jen obyčejní občani a sověti je naháněli jak lovnou zvěř, tak o tom už se tolik nepíše. Děkuji za další lekci dějepisu podanou krásně čtivě.“... celý text
— kaja9825

120 dnů Sodomy

„Nejodpornější věc, co jsem kdy četla. Někdy by se zvědavost fakt poslouchat neměla.“
— zsykorova

Zatloukání hřebů

„Autora knihy vůbec neznám. Po knize jsem sáhla na doporučení od spisovatelky paní Klabouchové, kterou zbožňuji. Musím přiznat, že horory moc nemusím, nerada se bojím. A musím říct, že jsem se bála, hodně jsem se bála. Hned od první strany má knihy spád a ihned se začne odvíjet temný příběh zmizení dvou kamarádů. Kniha je deprimující, vyvolává tíživý pocit, který každou stránkou sílí a svírá útroby. Což je samozřejmě u hororu správně. Kniha krásné plyne a moc mě bavil styl knihy. Hlavní hrdinka Ema čte deník táty, který popisuje svými slovy veškeré okolnosti zmizení svého syna ( Emy bratr Michal). Vypráví, co viděl z videa on, do toho prokláda výpovědi svědků a snaží se i o vědecké vysvětlení záhadných momentů z videa ze zmizení kamarádů. Byla jsem velmi zvědavá, jak kniha dopadne, jak autor zmizení vysvětlí. Neodvažovala jsem si vůbec tipnout. Ale vyústění mě překvapilo, to jsem nečekala. Ale poslední kapitola? Jako co to je? Budu muset přečíst ještě jednou. Ponaučení? Nikdy, nikdy, nikdy nelez do opuštěného domu... natož v noci.“... celý text
— mili.h

Zaklínání světla

„Závěr série byl sice důstojným pokračováním, ale jinak nic moc. Všechno bylo zbytečně roztahané, rozvláčné. A absolutně nejslabším článkem jsou milostné linky. Tady vidím velký špatný. Nedůvěryhodné, jakoby násilím našroubované, divně působící. Bez nich by se děj snad obešel líp. Pro celkový vývoj snad i zbytečné. Kromě prvního dílu mě série úplně nechytla, i když nápad se mi zpočátku líbil.“... celý text
— pujec

Pohádky o princích

„Osm pohadek o princich. Pohadky vymysli deda svym vnuckam a princove maji vlastnosti jejich spoluzaku. Tak vznikne princ Stonanek,Buclik, Stydlin, Vsevidek,.. Nejvic nas zaujala pohadka o dvojcatech Cistinovi a Spindinovi. A co se delo, kdyz se prohodili. Coz se nasim dvojcatum moc libilo a hned to take zkusili :) Jedna z hezcich detskych knizek“... celý text
— LunaL.

Hlubina

„Od Kariky mám rád knihy Strach a naprostý skvost hororu Trhlinu. Čekal jsem,že mě Hlubina zaujme ,alespoň trochu podobně. Začátek knihy mě bavil a užíval jsem si čtení, ale pak přišla akčnější druhá polovina a čtení mě trochu přestávalo bavit, no a ten konec, byl na mě až moc pře čáru a pokazil mi dojem z celé knihy.“... celý text
— jiri77

Sto roků samoty

„Prvních pár desítek stránek jsem čekala, kam se tehle rovleklý i když osobitý úvod posune. Po chvíli mi ale konečně došlo, že se nejedná o úvod ale o spletitou historii celého rodu. Historii, která má své silnější i slabší okamžiky, okamžiky magické i zcela přízemní. Podobně rozkolísané byly během četby i mé pocity. Na konec ale přeci jen zvítězila zvídavost a s zaujetým odhodláním a pílí srovnatelnou s odléváním zlatých rybiček jsem se dobrala konce.“... celý text
— angloumene

Každé další léto

„Já půjdu proti proudu - čekala jsem fajn oddychovku, ale nakonec to bylo zklamání. Velmi brzy jsem odhadla zápletku, děj mi přišel natahovaný a hlavní hrdina nesympatický. A ještě to klišé s rakovinou - když neví autor coby, hodí do placu úmrtí na rakovinu, to dojme vždycky… Znám mnoho jiných romanťáren, které jsou napínavější, vtipnější, uvěřitelnější. Hvězda navíc za Charlieho, který by mě byl bavil charakterově mnohem víc, škoda že měl tak málo prostoru.“... celý text
— Eva-K

Vazač vzpomínek

„Tahle kniha mi během čtení několikrát opravdu vyrazila dech. Ale rozhodně v dobrém. Opravdu mě nadchl celý ten nápad. Myšlenka uchovávání vzpomínek v knihách mi přijde opravdu silná. A usazení příběhu dokonalé. (Venkov, bažiny...) Dopředu jsem si o knize nic nezjišťovala. Objevila jsem ji v levných knihách (což mi přijde až líto) a zalíbil se mi její krásný přebal. Rozhodně nelituju... Příběh má své kouzlo.“... celý text
— S_arik

Jen pět přežije

„Zajímavý závěr. Zdálo se mi to poněkud zdlouhavé, ale četlo se to dobře. Přeci jen ale o něco méně stran by tomu neuškodilo.“
— chanahd

Nebezpečná místa

„Sérii čtu na přeskáčku, jak se ke mě knihy dostanou, což mi někdy přinese lehké překvapení ohledně soukromého života Lottie. Případ je zajímavý, trochu moc jmen a trochu pomalejší vyšetřování. Ale všechno do sebe nakonec dobře zapadne.“... celý text
— Awča

Světlo v bouři

„Znovu se vracíme do nemocnice Waldfriede. Tentokrát se děj odehrává v roce 1930-1936. Corina Bomann nám opět předložila velmi čtivý příběh, který vás "pohltí". Na příběhu jedné nemocnice a již známých postav doktora Louise Conradiho, jeho choti Catherine, sestry Hanny Richterové a ostatních zaměstnanců, nám přibližuje historické události, které změnily život nejen německým občanům. Na příběhu mladé sestřičky Lilly a Rudolfa Kirsche vidíme tehdejší bezmocnost těch, kteří chtějí jen obyčejný život a štěstí. Velmi dobře napsaný příběh, již se těším na třetí díl, i když vzhledem k roku, ve kterém se bude odehrávat, bude určitě ještě smutnější.“... celý text
— Květi62

Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro?

„Doporučuju všem. Kniha povahu současného narativu v zapadních společnostech, že každý má přesně to, co si zaslouží, protože přece každý se může vypracovat, jít na vysokou, a mít se raz dva líp. Úspěšní si mohou za svůj úspěch, neúspěšní za neúspěch. Basta! Je tady vysoká škola a pokud na ni jdeš, budeš úspěšný. Tvoje chyba, že tam nejdeš - ale pak si nám nestěžuj, že nemáš na hypotéku. Shrnuje tam na stále nových a nových příkladech, jak se tato mantra tyranie zásluh dostala pod kůži všem politikům, kteří neustále mluví o tom, co si kdo zaslouží. Jako by celý náš život byl závodem a soutěží, kde mají všichni stejné startovní podmínky. Tak to ale, jak dobře víme, není. Velmi dobře se to čte, autor tam popisuje, že právě arogance úspěšných a vzdělaných nad neúspěšnými a nevzdělanými vedla k Brexitu a Trumpovi, a pokud dramaticky nezměníme povahu daní, nebudeme více danit finančnictví, méně danit práci lidí a více spotřebu (tedy dávat více úcty práci a méně spotřebě) a také pokud nenavrátíme lidem pocit důstojnosti z jejich práce, tak nás smete vlna populismu. To stejné nám predikovali někteří autoři už v polovině minulého století. A nespletli se. Jen jsme k té vlně populismu došli ještě o trochu dřív. Kniha je opravdu podnětná. Člověk snáze pochopí, proč mnozí lidé tak neradi naslouchají “elitám, vzdělancům, chytrákům a úspěšným. Elity a vládnoucí politici neustále opakují, že se každý má tak, jak si zaslouží. A lidé dřou seč jim síly stačí a přesto je úspěch míjí. A míjí je taky úcta a podmínky k životu, který by se dal nazvat spokojený a důstojný. Cítí tu lež, která se neustále opakuje z úst mnoha politiků. V elitách vidí tuto nespravedlnost, proto je nechtějí poslouchat, nechtějí se nechat poučovat. Dalo by se o tom psát a debatovat dlouho. Každopádně - je to čtivé, je to psané velmi srozumitelným jazykem a je to podle mě opravdu důležité k pochopení nespokojenosti mnoha lidí s "elitami".“... celý text
— ivokick

Divoká Aljaška

„Příběh Cally a Jonaha je jako balzám na duši, který dozrává ... Jejich společné živobytí, ve kterém hledají sami sebe a vzdávají se svých zvyklostí pro druhého i nejistota, zdali je to ta správná cesta, dokresluje prostředí drsné Aljašky, která vábí nepoznaným... Kupodivu jsem si užívala i nerudného Morouse, který nakonec přispěje k utužení nejednoho vztahu a vyklube se z něho užitečný pomocník. Kniha byla vyvážená po všech stránkách a ja si čtení užívala, díky!“... celý text
— Martule44

Andělé a démoni

„Autor: Dan Brown Děj: Začíná to vraždou Leonarda Vetry který byl fyzikář týmu vědců zkoumajících antihmotu. Na hrudi byl vypálen tak zvaný symbol iluminátů. Tohle začne zajímat Roberta Langdona který se v tomhle vyzná. Antihmota kterou Vetra zkoumal, je umístěna ve Vatikánu, kde má explodovat během volby nového papeže. Langdon a Vittoria Vetra se vydávají do Vatikánu, aby zabránili výbuchu který by tam měl být. Langdon a Vittoria řeší hádanky se čtyřmi živly. Která jsou: (voda, země, vzduch, a oheň) Jestli zachrání všechny před výbuchem? To se musíte dočíst. Hodnocení: Knížka se mi líbila chvilku mi to trvalo si přečíst. Velmi doporučuji.“... celý text
— petruse162

Mojich tisíc životov

„Mám rada životopisy, tak mi náhodne padla do rúk táto kniha, prečo si neprečítať o hercovi, od ktorého som nevidela ani jeden film. Asi som mala spoznať iba jeho hereckú kariéru. V podstate som si prečítala knihu od samoľúbeho egoistického chlapa, ktorému zodpovednosť nevravela nič a mal spekla šťastie, že nezabil cudzie decko, či vlastné decko. Po ľudskej stránke úplná katastrofa tento človek, ťažký kríž, ktorý vyrobil pár ženám, ale vlastne každú ľúbil a potom sa rozvádzal, rozchádzal, lebo si s nimi rozumel :D Ešte sa novinárom čudoval :D Veď novinárov priťahujú presne také amorálne a bezzásadové typy ako Belmondo, konzumenti si predsa nebudú čítať o slušných ľuďoch s usporiadaným životom, to nikoho nezaujíma. Má to svoju logiku, ale pod vplyvom emócii a "nepochopeného" terstosterónu asi sotva Belmondo hľadal rozum. Pod zásterkou "humoru" ešte po tridsiatke robil veci, ktoré sa trochu už vymykajú dospelému rozumu, tak uvažujem, či fakt nemal diagnózu:D Sorry, ale pevne verím tomu, že ako herec sa presadil lepšie než ako človek. Aspoň podľa tých pár strán, v ktorých kalkuluje ako štandardný tridsiatnik presvedčený o tom, že zažil toľko, čo za 4 životy. Či tisíc. Nie som si však istá, či sa má čím chváliť ako človek. Ako herec určite áno, teda ten kontext životopisu by som premyslela. Na písanie týchto árií treba mať asi mozog otupený tým testosterónom, preto je táto kniha skôr pre "veľkých chlapov". Ale že kradol mlieko Sartremu, to ma pobavilo :D“... celý text
— zipporah

Najdi Rebeccu

„Tahle kniha má úplně všechno!!!! Za mě jedna velká dokonalost!!! Doporučuji všema deseti!!!“
— Marťan35