Nejnovější komentáře

„Sleduji profil na IG (@za_katrem) a maličko jsem se bála, aby Katka (autorka knihy a majitelka účtu) přinesla v knize něco, co na profilu nemá. BUĎTE BEZ OBAV. Kniha je nadupaná historkami, které se na profilu neobjevily. Rovněž více popisuje Katčinu práci a jen okrajově poskytuje nějaké základní informace, abychom byli v obraze - toho je pak více na IG. Za mne tedy naprostá spokojenost. Miluju Katčin humor, byly to velice mile chvilky nad příjemným vyprávěním. Jako bonus beru dostatek "stíracích hlášek", protože ty se v dnešní chlípné době vždy hodí. Oceňuji zvolený slovník- autorka si na nic nehrála a člověk to cítil. Moc příjemná kniha, vhodná jako dárek komukoliv, kdo zrovna nechyběl ve frontě, když se rozdával humor.“... celý text
— KočkomilkaJana

Vinice ve Francii

„Někteří tu psali, že je to nejslabší díl série, ale s tím já nesouhlasím (pro mě je nejslabší Kavárna v Kodani). Sice trochu divná zápletka - proč by koordinátorka trávila tolik času v lokaci, když ani nemá základní instrukce od nevěsty, no ale budiž. Taky se od ostatních dílů neřeší nějaká zásadní "překážka" ve vztahu hlavních hrdinů. A docela mi vadilo fňukání hlavní hrdinky, jak se musela starat o bývalého přítele, když byl v těžké životní fázi. Chápu, jak to bylo myšleno, ale tenhle motiv se objevuje i v některých dalších knihách autorky, až si říkám, co má za problém. Ano, je náročné starat se o druhého, ale nikdo vás do toho nenutí, kromě vás samotných (ať už si myslíte cokoliv). Jinak mi kniha přišla fajn, určitě jedna z těch lepších ze série (i přes zmíněné výtky). Schopnost napsat čtivý příběh autorce nijak neupírám, knihy většinou zhltnu na jeden zátah, a často u nich mám hlad :) kéž by se dalo popisované jídlo rovnou i ochutnat.“... celý text
— Paige.Turner

Dobře mi tak

„No. Nic moc trošku depresivní četla jsem lepší“
— evik2710

Píseň L.

„Přidám se k většině, ze středověkého příběhu jsem byla nadšená, z novodobého na rozpacích. Ano,pochopila jsem poselství, ale do nebe mě nevystřelilo. Ty procítěné příběhy lásky Veronice jdou jak málokomu. Moc krásné popisy pocitů, procesů,co se v nitru odehrávají. Procházka nejistým mladým srdcem. Něžné. Kéž Veronika zas něco takového stvoří.“... celý text
— pedroK

Tajemný hrad v Karpatech

„Přiznám se, že mi film nesedl vůbec. Kniha je sice lepší a i když se čte poměrně rychle děj se vleče jak starý psopes. Mé Omega vydáni má totiž přes 200 stran. Na celostránkové detailní rozbory nedůležitých postav jsme u verneovek zvyklí, ale zde se skoro do půl knihy krom fantazírování v místní krčmě nedaleko hradu nic neděje. Teprve po zdlouhavé hecovacce jestli jít a kdo půjde na obhlídku hradu se pomalu začíná něco dít. Po prvním incidentu v hradě se následně zpátky v krčmě seznámíme s mladým hrabětem Telekem, který vypráví mysteriózní minulost barona Gorcze během pobytu v Neapoli. Do té doby mi v žilách kolovaly kostky ledu a kniha mne krom ilustrací nerajcovala. Čtivější a napínavá je poslední čtvrtina knihy, kdy se poblouzněny hrabě Telek vydává na vlastní rokokovou pěst do útrob ponurého hradu...“... celý text
— Misantrop

15 roků lásky

„Vtipné a živé čtení, při kterém jsem se hodně zamýšlela nad tím, jak se asi můj táta musel cítit, když na mě byl sám. Taky jsem byla podobné kvítko jako tady dvojčata, takže jsem prožívala takovou zvláštní nostalgii. Jinak takový životní osud jako měl Aleš jen tak nevymyslíš. I když to v některých pasážích nevypadá, tak měl celkem trpělivost a bojoval dost statečně se vším, co mu život naložil. Z Luky mám dodnes divné pocity. Hodně se mi i líbilo kadeřnické prostředí. Aleš si asi vydělával dost peněz, když mohl cestovat sem tam a nahánět svou životní lásku, která netrvala moc dlouho. Prostě to bylo skvělé oddechové čtení.“... celý text
— dzejkbeltygros

Skleněný muž

„Moc pekny, napinavy, akcni a rychly. Kapitoly a dej v nich se vali jako vodopad. Detektivka jak vysita. Tesim se na dalsi pribehy s Oddelenim ztracenych dusi.“
— Ella_85

Půlnoční slunce

„Na knihu jsem se nechala zlákat chvalozpěvy, které na ni byly, když vycházela. Po přečtení musím říci, že jsem z ní tak nadšená nebyla. V podstatě to pro mne byl první díl jak přes kopírák jen s jiným vypravěčem. Obálkou kniha hezky zapadá do původní série, ale jinak je to pro mne zbytečný díl. Pokud si budu chtít někdy zavzpomínat na základní školu, přečtu si raději znovu původní sérii.“... celý text
— Venneto

Smršť

„Výborné! Detektivka dle mého gusta. Zápletka zajímavá, i když pomalejší, trocha duchařiny k tomu, ale to mě vůbec nerušilo. Pěkné rozuzlení nakonec, které dávalo smysl. Fajn detektivní zážitek ze severu.“... celý text
— Arella

Profesionál

„Kniha na jedno nedělní odpoledne. Příjemné čtení, trochu napínavé, trochu drsné, trochu zamilované - láska hlavního hrdiny v ohrožení. A kdo vlastně je profesionál - padouch nebo detektiv. Doporučuji. (29. 9. 24 - 21 817 - 52)“... celý text
— Mája777

Hotýlek na Islandu

„Líbí se mi, jak mají hrdinky v této sérii vždycky nějaké "temné tajemství minulosti", které jim převrátí život vzhůru nohama, aby se pak zjistilo, že šlo o úplnou blbost a ony to svými přehnanými reakcemi místo vysvětlení akorát zhorší. Tady ta aféra s hotelovým pokojem a videem byla možná vážnější, než nějaký dávný polibek jako v jiných dílech, ale rozhodně to nebylo tak dramatické, jak to podávají. No ale to by nebyl Romantický útěk, takže si nestěžuji, jen analyzuji. Hrdinky série jsou vždy cílevědomé, nezávislé a silné ženy, které ale vždy podlehnou testosteronovému kouzlu svalnatých mužů, občas se nechají zachránit/ochránit, občas jim zakolísá sebevědomí ("přece by tak krásný úspěšný muž nechtěl takovou zoufalku, jako jsem já") a rády se od okolí nechají přesvědčovat, jak jsou úžasné, a nakonec to všechno dobře dopadne, aniž by přitom ztratily potřebnou nezávislost, to dá rozum. V reálném životě se to sice nestane (aspoň já nemám v okolí žádného dokonalého Adonise, kterému bych mohla emancipovaně padnout k nohám), tak o tom musím aspoň tajně toužit, netajně číst a veřejně psát. Popisy míst jsou docela čtivé, ale asi si to užije víc někdo, kdo ta místa už zná. Island zrovna nemůžu hodnotit, ale autorka obecně spíš popisuje notoricky známá místa, stereotypy, než že by vyloženě vynikla pravá esence lokalit. Ale jinak zase - milé, čtivé, dobře strávený čas s knihou.“... celý text
— Paige.Turner

Pink Floyd: Všechny písně

„Až příliš do podrobna rozpitvané písně slavné kapely.“
— hnatlubo

Proklatý

„U druhého dílu jsem možná udělala tu chybu, že jsem po ní hmátla okamžitě, jak jsem dočetla díl první. (Ano ano, mezitím jsem si pořídila prakticky celou sérii, protože tohle prostě musím mít doma) Naneštěstí mi opakující se vzor děje a další kolo vysvětlování co je co a kdo je kdo trochu sebrali to nadšení ze čtení. Ale byla to naprosto moje chyba, měla jsem si dát chvilku oddech! V druhém díle se pro mě našlo i nějaké to nene, které v prvním díle nebylo. Možná proto, že mi byly nesympatické Bakchantky, přišlo mi, že jejich řádění v knize bylo hodně účelné a bez většího významu. Nacistické čarodějnice mi nejvíce připomínaly film Mrtvý sníh o nacistických zombie :D Přesto však druhý díl nezklamal a během jeho čtení už jsem se nemohla dočkat další knihy, na kterou jsem si přeci jen trochu počkala. Přestřelky s Oberonem, vdova MacDonaghová, Leif a hlavně Kojot prvotní rozčarování úplně smázli a druhý díl byl pokračování skvělé serie, které asi nikdy nebudu mít dost. "Při Hekatiných studených kozách, jak jsi to udělal?" Leif for president :D Další díl by měl být o severském božstvu, Ásgardu atd. a na to já mám zvlášť úchylku, takže pojď mi Hammered (btw v angličtině dává ten název úplně jiný vibe!)“... celý text
— nicol.nyx

Sběrači borůvek

„Nádherný příběh“
— Ludmila91

Dvojitý zásah

„Nyní, navzdory tomu, jak jsem byla frustrovaná všemi těmi přezdívkami, zvláště tou „dětskou“, která mě přiváděla k šílenství, musím říct, že kniha byla roztomilá. Příjemné čtení, jen ne tak skvělé, jak jsem doufala, že bude. Ale prostě na Kulti a All Rhodes Lead Here to nemá. Líbilo se mi, že jsme v knize viděli i postavy ze Srdce proti zdi.“... celý text
— Ivka14

Může vyvolat plynatost

„Kniha "Život podle Norma: Může vyvolat plynatost" od Jonathana Merese je super čtení pro všechny, co mají rádi vtipné a lehké příběhy. Norman, hlavní postava, je prostě obyčejný kluk, který se pořád dostává do nějakých trapasů. Co se mi líbilo, je, že to, co se mu stává, je fakt směšné, ale zároveň to může zažít skoro každý teenager – jen u něj je to vždycky o trochu horší. Styl psaní je rychlý a zábavný, takže tě knížka hned vtáhne do děje a ani si nevšimneš, jak rychle ubíhá. Normanovy příhody jsou plné smíchu a nečekaných zvratů, což z knihy dělá skvělou volbu pro kluky a holky, co hledají něco odlehčeného. Doporučuji všem, kdo si chtějí odpočinout od školy a jen se zasmát něčímu šílenému dni.“... celý text
— hugo¨

Tulák po hvězdách

„Návrat k oblíbenému autorovi mého mládí, kdy mě ale tato kniha nějak minula. Strhující příběh o nezničitelnosti lidské vůle, o neutuchající touze po svobodě a lásce je napsán velmi působivě a moderně, čas se na něm vůbec nepodepsal.“... celý text
— IvaKo

Matčino vyznání

„Další z knih, na kterou jsem narazila zde na Databázi. Byl to silný příběh, který ve mně rezonoval ještě dlouho po přečtení. Ta Tragédie, která se stala…měla jsem zase po nějaké době při čtení slzy v očích. A obálka knihy…, po přečtení ji pochopíte. Mám moc ráda jména Olívie a Zoe, a právě kapitoly z pohledu Olivie mě bavily více než vyprávění Ivy. Celá kniha je, i přes náročnost tématu, čtivá a překvapivá. Čtení mi přinášelo spoustu otázek. Olivia byla hezká a inteligentní žena, věděla, čeho chce po studijní/kariérní stránce dosáhnout, měla milující (a jak sama řekla úžasnou) rodinu a pěkné dětství, měla se kam vrátit. Tak kdy a proč nastal ten zlom, že sebou nechala manipulovat až to přerostlo v domácí násilí? Proč si Davida vzala za muže, když už před svatbou věděla jaký je a jak se k ní chová? Kdy a proč přišel ten moment, že začala věřit tomu, že ona je zdrojem „všeho špatného“ a musí být potrestána? A pak jsem se vrátila v příběhu a znovu si přečetla toto: „…Když něco slyšíte dost často a když je vám lež opakovaná s dostatečnou upřímností někým, koho milujete celým svým srdcem, zdravý rozum nakonec ustoupí víře. Víra v sebe sama je velmi křehká věc – může se zlomit tak snadno, za těch správných okolností. … Nebylo to tak, že bych najednou jeden den byla přesvědčená Davidovou pokřivenou logikou – nebyl to jeden jediný okamžik, kdy bych si řekla: Aha. Je to moje chyba. Za všechno můžu já. Byl to sotva patrný proces, bylo to postupné prolínání jeho pohledu na věc s mým, docházelo k tomu tak pomalu, že jsem si vůbec nebyla vědomá, že k tomu dochází. …. Nějak jsem začala věřit, že když mi ubližuje, dělá to pro moje dobro. Stala jsem se obětí své vlastní pokroucené psychiky. … Začala jsem přebírat Davidův pohled na ošklivé aspekty našeho manželství – on byl dobrý člověk a já ho jenom neustále provokovala, kdo byl tedy nakonec na vině? (str.36) „Protože jsem si, mami, myslela, že je to láska. Myslela jsem si, že on se změní – vždycky se dušoval, že to bylo naposled. Myslela jsem si, že si to zasluhuju, myslela jsem si, že jsem to celé vyprovokovala, myslela jsem si, že ho to mrzí. Myslela jsem si, že mu dokážu pomoct. Myslela jsem si, že mě potřebuje. Myslela jsem si, že by mě zabil. Později mi zcela jasně řekl, že by se zabil, kdybych ho opustila, a věděla jsem, že mi jenom tak planě nevyhrožuje. … Měl veškeré naše peníze, já neměla na svoje jméno ani cent. … A vážně jsem si myslela, že on je všechno, co mi zůstalo. (str. 239) Kdo to nezažije na vlastní kůži to asi nedokáže úplně do detailu pochopit. Je pro mě prostě zvláštní, že se z někoho sebevědomého (a násilím „nezatíženého“) stane oběť domácího násilí. Scéna, kdy Olivia „procitla“, a uvědomila si co se vlastně ve skutečnosti stalo, byla velmi silná a smutná. Ivy. Bylo mi z té ženy zle. Psychopatka, která vychovala psychopata. Scéna, kdy malý David přešlápl při přeskoku do písku byla úplně absurdní. („Nemůže být nejlepší ve všem, Ivy. Je ještě dítě – tohle má být zábava. Nespočívá snad podstata všech sportů v tom, aby se člověk naučil, jak vyhrávat a prohrávat? Jak si hezky hrát s ostatními dětmi? Jak to zkoušet a třeba i neuspět a přijmout to, když to tak dopadne?….Pokud to nepochopí, bude si myslet, že má nárok na to, aby se s ním celý život zacházelo jako s někým, kdo je lepší než ostatní.“ str. 68). Z Davida, jejího smyslu a středobodu života, vychovala sebestředného člověka, který se ničeho neštítí. Štvalo mě, jak Davida za všechno špatné omlouvala, jak ho ponoukala, dávala brouky do hlavy, jak ho utvrzovala v tom, že Olivia ho provokovala a že si zaslouží potrestat. Nebyla schopná otevřít oči a připustit si pravdu. „Jsem na tebe tak hrdá. Přesně takhle jsem si tvůj život vysnila.“ (str.265) „Tuctová, nudná Olivia už nikdy nesbalí tak mimořádného muže, jako je David. Měla by být ochotná dát všechno stranou, jen aby mohla být s ním, stejně jako jsem to udělala já s Wyattem.“ (str.200) David. „Nehoda“ se štěnětem. Nejdříve mě napadlo, jestli už od mala měl zlou povahu, která byla podpořena špatnou výchovou, ale asi to byl „jen“ projev toho, že toužil po pozornosti, na kterou byl zvyklý a najednou se mu jí dostávalo o trochu méně. To, že Livvy nutil do těhotenství, i když na to ještě nebyla připravená, že ji hlídal menstruaci, to pro mě bylo nepředstavitelné. A dušení ve spánku, silný kalibr. Dobře, že si zvolil takový konec, jaký si zvolil, ale měl v něm figurovat jen on sám! Byl to slaboch. Wyatt, manžel Ivy, buran, který svou ženu před Davidem občas shodil („Mamince už narostly boky natolik doširoka, že se dneska večer vůbec nevejde do svý židle.“) Možná to mohlo působit jako „nevinný vtip“, ale… Sebastian. Jeho láska k Olivii byla úžasná, dával jí prostor, s ním se cítila v bezpečí…ale mohl nějak „zasáhnout“, dřív.. a ta věc se Zoe, ach, bylo mi ho líto. Kniha končí happy endem a jsem za to ráda, protože jsem Olivii přála normální život. Doporučuji k přečtení.“... celý text
— Luciluc

Netěhotná

„Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale nakonec mne příjemně překvapila. Četla se moc dobře, velice rychle a líbilo se mi číslování kapitol na míle. Místy byl sice příběh hodně přitažený za vlasy, ale i tak to pro mne byla fajn oddechovka o přátelství.“... celý text
— Venneto

Slavnosti sněženek

„Tuto knihu som prečitala len koli čtenárskej výzve a fakt som sa nu natrápila. Niektoré poviedky boli dobré a niektoré nemali ani hlavu a ani pätu. Mne sa to dosť ťažko čítalo.“... celý text
— Rajka440

Co zmůže hvězdný prach

„Knížka čtená dceři. Knihy s vesmírnou tematikou jsou naše oblíbené a od autorky jsme četly příběhy o Zbrklíkovi a Bordelíně, které se nám líbily, takže to byla skoro sázka na jistotu. :) Líbila se mi jména hlavních postav (Onyx, Lea a Erida), i ilustrace byly pěkné. Kapitoly byly tak akorát dlouhé a jsou psány většími písmeny, takže ideální pro mírně pokročilé čtenáře, kteří čtou sami. Mladí Měsíčňané se vydají ze sluneční strany Měsíce do Temnotmy vypátrat ztracené Měsíčnany. Cestují na jednotlivé planety pomocí hvězdného prachu, kde se setkávají s jejich milými i nemilými obyvateli. V knize se vyskytlo pár ponaučení a pro mou pětiletou posluchačku byl, dle mého názoru, konec příběhu trochu složitější na pochopení. Ale celkově knihu hodnotím kladně a doporučuji k přečtení.“... celý text
— Luciluc

Sadie

„Tato kniha byla skvělá, opravdu se mi líbilo to, jak byl z části příběh vyprávěn z pohledu Sadie a druhý byl napsaný jako podcast. Kniha se zabývá opravdu těžkými tématy. A ten konec???? Potřebuji víc“... celý text
— Ivka14

Musím tě zradit

„Příběh se odehrává na pozadí vlády komunistického diktátora Nicolae Ceausesca. Rumuni žijí v neustálém strachu z vlády a jeden druhého. Bez adekvátního jídla, elektřiny, lékařské péče, oblečení, spojení s globální komunitou byli Ceausescu a jeho následovníci schopni spáchat některá z nejhorších lidských zvěrstev. Příběh je vyprávěn v krátkých kapitolách, díky čemuž je kniha lépe stravitelná. V žádném případě to není snadné čtení. Koneckonců, tato kniha pojednává o rumunské revoluci, která se odehrává v roce 1989. Jednoduché věci, které někdy považuji za samozřejmé, jako je přístup k elektřině v noci, přístup do obchodu s potravinami, jsou pro Christiana a jeho rodinu jedny z nejtěžších věcí. Věci se ještě více zkomplikují, když se kniha začne zabývat počátky rumunské revoluce. Je opravdu srdcervoucí sledovat lidi, kteří tolik vytrpěli, jak povstanou, aby ukončili diktaturu, jen aby se ocitli zpět v podobné situaci. Jednou z mých oblíbených částí každé knihy Sepetys je psaní. Je to vždy tak lyrické a dokáže skvěle zachytit emoce za postavami. Tato kniha nebyla jiná. Čtenáři pocítí Christianovo trápení, jeho touhu být někde jinde, jeho boj s první láskou a snahou přežít. Nasála jsem každý svět a spojila se s Christianem způsobem, který jsem nečekala.“... celý text
— Ivka14

Potkáme se v Praze

„Od knihy som čakala trochu viac. Bola to fakt rychlovka. Autorka sa mohla tej knihe venovať viac kniha je strašne krátka. Knihu mohla viacej rozpísať.“
— Rajka440

Parchant

„Parchant je prvá nie-LitRPG kniha Alexeja Osadčuka a prvá kniha, ktorú som od neho čítal. A je sakramentsky dobre napísaná. Aj keď to nie je LiterárneRPG kde by sme sledovali levelovanie hlavnej postavy od začiatku, tak Osadčuk sa tohto rámca aj tak drží. Sledujeme postavu Jacka, ktorý sa ocitá v cudzom tele a začína ako nultý level - tučný, neschopný pohybu, bez zdrojov a v dlžobe, pričom sa môže spoliehať len na svoje schopnosti a znalosti, ktoré nadobudol v minulom živote. Ako hovorím, moc sa Osadčuk neodviazal. Prečo ale ultimátne hodnotenie? Kniha je neskutočne pútavo napísanà, dej je inteligentný a dáva logický zmysel a postavy sú sympatické.V rámci žánru špička. Po prečítaní 50 strán som neodolal a objednal komplet série Mirrorworld od tohto autora, tak dobre je to napísané. Poznámka: knihu som kúpil lacno ako prílohu časopisu Pevnost čísla 10/2024.“... celý text
— Alfimaster

Pláž v Chorvatsku

„Tento díl pokládám za nejlepší ze série. Asi to bylo i tím, že jsem knihu četla v Chorvatsku a mám i osobní vztah k Northumberlandu, odkud pochází Nick, takže jsem možná trochu předpojatá, ale kniha se mi trefila do dobrého rozpoložení. Ano, je to pořád ten stejný příběh dokola, jen v jiných kulisách, zase jsem měla pocit, že občas byl děj tak nějak useknut, nejspíš v rámci redakčních úprav (ale díkybohu za ně, právě jejich nedostatek jsem vytýkala Kavárně v Kodani) a trochu mě mrzí, že se autorka nechává svést k prvoplánovým klišé a stereotypům (modelky jsou jednoduché bulimické slepice, bohatí jsou nafoukaní sobci, apod.), a to nejen v tomto díle, ale tak víc asi od autorky chtít nemůžeme... Kniha byla čtivá, romantická (těch pár dní ráje v opuštěné zátoce jsem jim dost záviděla), prostě fajn oddechovka, přesně na tu prázdninovou pláž.“... celý text
— Paige.Turner

Katharinina šifra

„Na můj vkus trochu moc pozvolná detektivka, která ale nebyla bez napětí. Místo, kde skončila pohřešovaná, bylo jasné poměrně brzy a chytala jsem se za hlavu, že to policistům pořád nedochází. Naštěstí se vše obešlo bez obvyklých severských potoků krve a autor se víc zabývá vztahy a povahami zúčastněných postav, což oceňuji. Audiokniha pěkně načtená, příjemný rétor.“... celý text
— Galadwen

Supertajný seznam věcí

„Nevěděla jsem co od knihy čekat, ale byla jsem mile překvapena. Bylo to milé a vtipné. Ráda jsem viděla Kita a Dannyho zase spolu, úplně jsem dostala chuť si přečíst Muffin a čaj znovu“... celý text
— Ivka14

Moje drahá nevěsta

„"Myslel jsem, že vím všechno, co potřebuju, než jsem tě poznal, ale pletl jsem se. Začínáme novou kapitolu našeho příběhu. Budeme psát knihu o štěstí. Knihkupectví patří nám, nejen mě. Určitě víš, že jsem ho koupil pro tebe. Uděláme z něj nejlepší podnik, kam se dá v New Yorku přijít a kupovat knihy a vidět fantastické výlohy. Jdeš do toho se mnou? Chceš mě ještě?" Další krásná knížka od této autorky, která se četla úplně sama, jen škoda, že je vždy tak rychle konec. Jak píše "Raislin" - je to pohádka pro větší holky, na kterou si za měsíc už člověk ani nevzpomene - ale čte se to moc krásně. Doufám, že nás autorka nenechá dlouho čekat na nějaké to další počteníčko.“... celý text
— MAU256

Jestli to řekneš...

„Když už si nevšímá okolí, škola budiž ,ale co ty starší sestry, to jako je vážně někdo schopný odejít a nechat v tom svého sourozence a myslet si , že se to všechno už neděje. Nepochopím.“... celý text
— zimolka