Nejnovější komentáře

„Dvanáctiletá Mia tráví léto s dědečkem a jeho psem Nemem na hausbótu na přehradě a kromě toho, že se skamarádí se Šimonem a naučí se jezdit na paddleboardu, zažije velké dobrodružství při hledání pokladu... Ivona Knechtlová napsala typ knížky, které mám ráda... Vládne v ní vlídná a přátelská atmosféra, svět je v ní v pořádku, nedějí se tam žádná velká dramata, nikdo nikomu neubližuje, všechny rodinné i ostatní vztahy jsou přátelské... Děti se dozvědí i něco poučného... Autorka svou knížku taktéž ilustrovala, ilustrace jsou snad na každé straně, jsou jemné a krásně barevné, nechybí ani velké, celostránkové... V rámci žánru čtení pro děti od 10 let tedy můžu jen doporučit, určitě by to byl krásný dárek, především asi pro holčičky... Hodnocení: 5 * z 5 *“... celý text
— markej

Kapesní atlas rostlin

„Věrné ilustace, obdivuju je. Na gymplu jsme se tu knížku prostě učili nazpaměť. Dodnes s tím vystačím, poznám kdeco...“
— Zemlja

Babička na inzerát

„Taková veselá a svěží knížka, která se dětem většinou líbila. Postava paní na hlídání je velmi sympatická a má citlivé a rozumné výchovné metody.“
— Zemlja

Tisíc kousků tebe

„Marguerite je dcerou geniálních vědců, co vynalezli přístroj s názvem Ohnivák. Ten umožňuje jeho nositeli cestovat do různých dimenzí. Když je její otec zavražděn, uvědomuje si, že Ohnivák je její jedinou šancí, jak se pomstít jeho vrahovi. Spolu s Theem, asistentem svých rodičů, se vydává za Paulem, druhým asistentem a domnělým vrahem, který utekl do dalších dimenzí. Postupně ale zjišťuje, že není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Marguerite. Cestování v čase a seznamování s alternativními realitami hlavních postav mě chytlo okamžitě. Zpočátku byl děj opravdu nabušený, prostřední část knihy spíše stagnovala, závěr byl zase akční. S Marguerite jsem v průběhu děje bojovala kvůli jejímu zbrklému jednání a neustálým změnám názorů nebo svých citů. Kromě pátrání ohledně smrti jejího otce, se tu rozehrává i milostný trojúhelník s Paulem a Theem. Chápala jsem, že její alternativní verze jí tomu rozhodování příliš nepomáhaly, ale skoro nikdy nebrala v potaz to, co s jedním nebo druhým zažila, ještě než se to celé zamotalo. Všichni tři si prošli několika dimenzemi, kdy nejzajímavější byla pro mě ta s velkokněžnou a poručíkem. Tady se ukázaly pravé city jich všech, i když si to pak paradoxně v dalších dimenzích zkomplikovali. Je nevěra, když se zamilujete do alternativní verze svého partnera v jiné dimenzi? Je to on, ale zároveň není? Ohledně zápletky s Margueritiným otcem toho hodně dlouho moc nevíte. Trefila jsem se, co se stalo, ale zároveň ne úplně. Autorka měla připravené i jedno překvapení, které samotný závěr zase pozvedlo nahoru. První díl skončil tak, že asi není nutné číst další. Pokud vás příběh úplně neosloví, s koncem budete spokojení. Pokud vás naopak bavil, další díly asi potřebovat budete. Já si to ještě promyslím. 3,5*“... celý text
— adela.hol

Pravidla hry

„Kniha má docela originální námět, velmi dobře se čte, jako všechny Shustermanovy knihy, ale jeho předchozí knihy byly o mnoho lepší. Nicméně kniha určitě stojí za přečtení. Autor prostě umí psát poutavě.“... celý text
— dpxcz

U severní zdi

„Ten, kdo tvrdí že za komunistů bylo líp, by si měl dát facku a pak si přečíst tuhle knihu. Jak krutě se může chovat člověk k jinému člověku. Jen proto, že máte jiný názor než po vás politický systém chce, skončíte jako odpad a každý se k vám tak chová. Protože "špatné" myšlenky jsou horší, než když někoho zabijete. Smutná, deprimující, vztek vzbuzující kniha se silnými příběhy.“... celý text
— Liss93

Důvodné pochybnosti

„Tuto knihu jsem měla na seznamu co si chci přečíst poměrně dlouho. Je to má první kniha od této autorky a po přečtení této knihy, určitě nebude mou poslední. Ze začátku si říkáte proč se Andrew chová tak jak se chová, ale brzy zjistíte proč tomu tak je a tak nějak ho i chápu. Aubrey mi byla od začátku sympatická, byla jsem ráda, že si i přes odpor rodičů šla dál za svým snem stát se baletkou. U knihy sice už od začátku tušíte jak to dopadne, ale i tak jsem stále musela číst napjatě dál.“... celý text
— Pajuška59

Jako v nebi, jenže jinak

„Pábitelé, sympaťáci, někteří nepochopitelní.... některým lze i závidět. Zajímavá "setkání" se zajímavými lidmi. Děkuji.“
— Borntobike

Mezi námi

„Ústřední postavou románu je žena ve středním věku jménem Irene,která se jen velmi komplikovaně vyrovnává s odchodem svého milovaného manžela. Společně vedli úspěšnou firmu na nábytek,která se v jejich vztahu stala pomyslným symbolem vzájemné lásky. Zatímco její manžel ,ovlivněny díky rodinné tradici italskou kinematografii, se věnuje podnikatelské činnosti, Irene oslovila především poezie a malba. V ní zachycuje vzájemné harmonické soužití. Během společného života se tomuto páru podařilo nastřádat slušný majetek, ktery se stává odrazovým můstkem pro Ireniny aktivity po manželově smrti. Rozhodně se totiž získaný kapitál využít k cestování a ubytovává se v nejluxusnějších hotelích i letoviscích . Navazuje přitom náhodné a povrchní milostné vztahy s muži a ženami, ve kterých se ve vzájemném aktu sblížení promítá její milostný vztah se zesnulým partnerem až v téměř extatických vizích. Tato netradiční road movie je zároveň mapou hodnotného manželského života, který před námi vyvstává v jednotlivych obrazech. Ne vše je však ovlivněno reálnými vzpomínkami, a tak se hlavní hrdinka stává obětí svých utopických vizí. Kniha měla z mého pohledu velmi zajímavý námět i nečekané vyústění, které mnohé na konci osvětlilo. Doporučuji všem zájemcům o psychologicky laděnou četbu, ve které dominuje niternost pohledu.“... celý text
— hatikva

Hyperaktivní dítě

„Kniha z roku 2007. I jako laik mi některé odpovědi nesedí, zdají se mi překonané nebo s nimi nesouhlasím přístupem. Na straně 31 se zmiňuje diskuze o názorech, dle kterých v dávné historii lidstva, mohli mít jedinci s ADHD určité výhody pro svou schopnost rychle reagovat, rychle se orientovat nebo zaútočit, jejich zvýšená aktivita, ostražitost a bdělost mohly zlepšovat vyhlídky na úspěšné přežití. A já podobně jako u dislexie (lepší prostorová představivost, souvisí s tím proč písmenka, které pootočením jsou stejná jako lev s různých stran) si říkám, jak je naše společnost zaměřena na hledání "nedostatků". Jak pojmenováváme povahy jako poruchy a jak některé povahy prostě se současnou společností mají menší a jiné větší problémy. Za mě je důležité se zaměřit naopak na přednosti. A obzvláště těmto dětem/lidem dopřát možnost pohybu (což mimochodem je prospěšné během učení komukoliv - dle knihy Pravidla mozku dítěte od Mediny).“... celý text
— vladku

Šachové figurky

„Opravdu velmi jsem se snažila přijít knížce a vlastně i celek sérii na chuť.. bohužel nestalo se.. hodnocení perfektní, komentáře neskutečné.. už mě to nefungovalo a jsem ráda, že jsem se donutila knížku dočíst..“... celý text
— Iva B.

Němý výkřik

„Kenzaburo Óe patří ke stálicím japonské poválečné literatury a k jejím nejvýznamnějším autorům. Před rokem 1989 u nás vyšel jeho slavný román Chlapec,který se opozdil. V něm autor shrnuje pocity japonského mladíka stendhalovského střihu, který se jen obtížné vyrovnává s porážkou Japonska a nemožností se proslavit v boji za jeho hodnoty. Po letech se autor Oe vrací znovu na knižní pulty, tentokrát s dílem, které je v kontextu jeho tvorby hodnoceno jako její vrchol a důvod získání Nobelovy ceny za literaturu. Příběh z roku 1967 vypráví o dramatickém vztahu dvou bratrů jménem Macu a Taka. Macu se jen obtížné vyrovnává se sebevraždou nejlepšího přítele, která přichází v době jeho vlastní osobní krize. Své dítě byl nucen odložit kvůli jeho postižení do ústavu a je nucen navíc pečovat o svou ženu závislou na alkoholu. V tuto chvíli ho zastihne zpráva o nečekaném příjezdu bratra Taka z Ameriky. Ten se po rodinném vzoru rozhodne vést vzpouru proti místnímu bossovi, majiteli sítě supermarketu, která vytlačila drobné obchodníky v jeho rodišti. Právě cesta obou bratrů do místa, kde mají rodove kořeny, se stane katalyzátorem starých názorových sporů a skrytých rodinných dramat. Kniha vyžaduje od čtenáře větší dávku pozornosti a umění číst mnohdy mezi řádky. Má v sobě sílu starých propracovaných románů kritických realistů. Charakterizoval bych ho jako silně meditativní text s velkou mírou introspekce. Kdo však bude mít tu vytrvalost, odmění ho toto dílo hloubkou svých myšlenek i závažnou tématikou oscilující mezi nadějí a vnitřním smutkem. Doporučuji tento titul všem milovníkům japonské moderní prózy.“... celý text
— hatikva

Hluboká práce

„Táto kniha nám radí ako sa denne na pár hodín "odstrihnúť" a venovať sa tomu čo je pre nás dôležité - štúdium, písanie, prípadne iná práca. Denne sme zaplavení množstvom rušivých faktorov - mobily, e-maily, kolegovia ktorí stále niečo chcú... Kvôli tomu musíme prácu stále prerušovať a zakaždým sa k nej vracať späť. Kniha sa dobre počúvala, no na môj vkus mohla byť stručnejšia - zdalo sa mi že niektoré veci opakuje.“... celý text
— vmatusko

My děti ze stanice ZOO

„Kniha je o příběhu Christien, která se v šesti letech přestěhovala s rodiči a pětiletou sestrou z vesnice do Berlína. Její otec byl nezaměstnaný, jenom její matka pracovala. Její otec je doma často bil, a proto její matka později požádala o rozvod. Její sestra se rozhodla bydlet s otcem, takže jenom Christian bydlela s matkou. Ve škole neměla žádné kamarády, až jednoho dne se spřátelila s její spolužačkou, Kessi. Kessi chodila s Christien do mládežnického klubu ''Dům středu''. Tam se ve dvanácti poprvé seznámila s drogami, konkrétně s hašišem. Pak s heroinem. S Kessi chodila také do klubu Sound, kde tam potkává nové lidi včetně Detfela, se kterým začala Christien chodit. Všichni s Christien začínají být závislí na heroinu. Christien ani Detfel neměli dostatek peněz, takže si musela vydělávat prostitucí. Její matka dva roky o ničem nevěděla, než ale jednoho dne jí přistihla v koupelně jak si píchá heroin. Takže jí matka odveze zpátky na venkov Kniha byla smutná a otevřela mi hodně oči.“... celý text
— Hello Kitty161

Chráním Tě

„"Lucia, amore mi," pronesl tak nahlas, že to muselo být slyšet až u Vesuvu, "jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Projevíš mi dostatek trpělivosti? Počkáš, až vyřeším rozvod a poté se staneš mojí ženou?" Lucie, která by se pro své milované rozkrájela, aby pomohla své nemocné sestře a její rodině, přijme nabídku práce a odlétá do Itálie, kde se bude starat o tři děti. Stefano, pracháč, který si myslí, že se kvůli němu všichni posadí na zadek. Jenže ONA je jiná, s jeho příkazy, jak má vychovávat jeho vnoučata, si nic nedělá a řeší věci po svém. A i on si musí přiznat, že se začínají na jejich tvářičkách díky ní zase objevovat úsměvy. Knížka se mi líbila, romantickým dušičkám mohu jen doporučit.“... celý text
— MAU256

Vražedná temnota

„Parádní díl, byť poměrně odhadnutelný, ale skvěle napsaný.“
— AlbionFoxyFox

Muž, který sázel stromy

„Ke knížce jsem se dostala přes Čtenářský klub, jinak bych si ji sama nevybrala a musím říci, že jsem byla mile prekvapena. Důležité téma, krásně zpracované do povídky.“... celý text
— alishek

Eleanor se má vážně skvěle

„Kterak se život může změnit nikoli skrze sny, ale jen vlastní iniciativou a navazováním vztahů. I když to často bolí ... Vlastně naprosto geniálně vystavěný příběh. Pokud se do něho trefíte náladou a osobní empatií. Já se strefila na třetí pokus a lví podíl na tom má dostatek času a výborná interpretace Petry Špalkové. Eleanor je tak hodně bolavá osamělostí a obalená tolika ochrannýma vrstvama, že působí jako totální asociál, jen celkem přirozeně inteligentní a umanutý. A právě to často působí hořkosladké humorné situace, pro které si ji zamilujete. Zároveň si umím představit, odmávnout obsah za tři hvězdy, protože pravdu mají i ti, kterým tam něco skřípe. Což bude asi tím, že autorka do svého debutu chtěla nacpat dost témat (a proto je tam zase plno vtipných drobností!) včetně "instantní reklamy na psychoterapii" a malinko nadsadila optimistický vývoj, ale v rámci beletrie proč ne? Umím si představit, najít s Eleanor společnou řeč :o) 6/6“... celý text
— Chesterton

Maus – Souborné vydání

„Komiks se čte velice dobře, téma druhé světové války a holokaustu je tak přiblíženo i čtenářům, kteří by po klasické knize nesahli, bavilo mě to, ač je to těžké téma.“... celý text
— alishek

Alan Rickman: Deníky

„Krystalická ladnost lákavého aristokrata. S klarinetem emocí. Recitátor citového "knížectví." Z pobřeží, které křižovali racci, alky, po hollywoodský ryk, (ne)naladění se v lodi lidí, na karátové dravce.“... celý text
— andrii24

Útěk do Provence

„Moje první knížka od Jo Thomas, a musím říct, že to bylo moc pěkné. Dokonce jsem udělala i jeden z receptů, který v knížce naleznete - Piškotový koláč s meruňkovým džemem je fakt úžasně lehký. Co říct na závěr? Je to sladká romantika, takže si zapalte levandulovou svíčku a pusťte se do čtení o pečení, pěstování levandule a lásce v jakémkoli věku.“... celý text
— Danka22

Motiv X

„Vlastně se hlavní zločin nevyřešil, postranní ano, ale bylo to poutavé, napínavé. Nevím tedy, jak Fabian zdůvodnil, že si jen tak vlezl na půdu k Molanderově tchýni a klasika - zachránili ho švédští kolegové ze spárů smrti jen tak tak, když nečekali na jeho pokyn. To jsou ale jen drobnosti. Nemám ráda násilí na dětech a jsem ráda, že tato část nebyla příliš podrobná. Ale dojem z knihy - vše, co patří k detektivce. Jen se musím pustit co nejdříve do pokračování, ať nezapomenu vše podstatné z tohoto dílu. Autor totiž předpokládá, že si čtenář vše pamatuje a v pokračování se s rekapitulací nebo objasněním některých skutečností nezdržuje, což mi někdy dost chybí (když mě např.od posledního dílu dělily skoro 2 roky).“... celý text
— Boruvka.cerna

Upíři, démoni & spol.

„Nádhera, skvělá antologie Povídky byly dobře vybrané. Nejvíc se mi líbila Sářina hrobka, komnata ve věží a nech mrtvé odpočívat v pokoji. Pěkně se četly všechny a je to nejlepší sbírka povídek jakou jsem kdy četla“... celý text
— Morgaine07

Unesená dědička

„Nuda, bez logiky, samá dúha a vata. Predošlá kniha bola taka fajná hate love, toto.. bol určite boj aj pre autorku a nedopadol najlepšie. Nessa mi bola priserne nesympaticka tým ako ju chcela autorka nasúkat do hlbšej role nez z predošlej knihy. Mika mi zas bol sympaťák cely čas, kým mu z nej nerupli gule a šup, zamilované srdiečka... On asi jediný tam dával zmysel čo do prostredia. Sklamaná.. fakt som sklamaná.“... celý text
— ardeas

Všechno, co jsme ztratili

„Jak už jsem psala u prvního dílu, nemůžu upřít knize čtivost,jen mi přišlo, že jsem něco podobného už četla“
— Ála1968

Všechno, co jsme měli

„Tak určitě se mi líbilo pošťuchování hlavních hrdinů,téma tady bylo opravdu silné,ale musím přiznat, že mi to přišlo,jako bych už něco podobného četla.Jinak se to četlo dobře“... celý text
— Ála1968

Mistrova smrt

„Ota se dožil kristových let; je to už devět let, co šli s Vildou Honzákem poprvně na pivo a ... já si lebedím! A lebedím si programově. Zpočátku mi přece jen pár dílů trvalo než jsem bez výhrad skousla páně Velinského občas krkolomný styl. A teď po osmnácti dílech se Ota/Jaroslav natrvalo zabydlel v mém srdci. Odkládám jakoukoli kritiku a dosyta si užívám humor a vypravěčský talent autora. Třeba vsuvku s Barborou a náměstkem Preissingrem, kterou bych jinde celkem kriticky smetla ze stolu :o) Kouzelné odkazy od Břetislava z Levého Hradce, hraběte Monte Christa, Ludvíka XVIII. celníka Rusó, Ráchel, Rebeku a Juditu s Holofernem, Lovce jelenů s Juditou Čeřovskou, Julia Zeyera a mnohé další... Stejně jako průlet Otovýma ženama a láskama. Trochu pohádkový závěr mi to tentokrát vůbec nezkazil :o) 7/7“... celý text
— Chesterton

Musí to být happy end

„Líbila se mi zápletka knihy, jak se postupně vyvíjí různé možnosti jak to vše s Oscarem mohlo být a jak se vše postupně zamotávalo, proto mě dost zklamal tak rychlý závěr. Ano, bylo jasné, že čtu knihu, která musí mít happyend, ale tenhle mi přišel poněkud nepropracovaný.“... celý text
— maruska93

Černočerné srdce

„Zajímavý námět, ale úplně rozmělněný. Nechápu, proč autorka musela vypisovat všechny internetové diskuse, postranní linky... K tomu jsem nechápala záchvaty hyperkorektnosti a snahy ukázat, že v případě extrémní pravice je (pokud možno) nutné zavřít nejen všechny její členy, ale i každého, kdo by se s nimi třeba omylem dal do řeči.“... celý text
— katerina2907

Svátek hada

„Moc pěkný, silný a čtivý historický román. Děj je z velké části založen na skutečných událostech proložený fikcí. Podkarpatská Rus, tam začíná roku 1928 příběh, kde Míchal, Roman a Helena prožívají bezstarostné dětství. Postupně se ocitáme v Moskvě, v nápravném pracovním táboře v Kazachstánu, v gulagu na Sibiři, na bojištích druhé světové války a v poválečné Praze. Postava Michala je volně inspirována životním příběhem Michala Hečky , majora v.v., rodáka z Podkarpatské Rusi, který byl autorce vyprávěn jeho synem Jiřím Hečkou. Autorka měla i příležitost se s panem Michalem Hečkou ( ročník nar.1924) osobně setkat v jeho bydlišti, v Kunštátě. Další dvě postavy Roman a Helena jsou smyšlené, ale jejich příběhy jsou také z velké části založené na skutečných životech mnoha československých občanů ( jejich jména autorka uvádí hned v úvodu knihy). Na jejich osudy nikdy nesmíme zapomenout !!! DOPORUČUJI !!! Není pravda , že svůj osud si vytváříme sami. Naše životy jsou vetkány do tkaniny doby, neoddělitelně prorostlé mezi životy ostatních. Stačí, aby se uvolnilo některé z vláken a celá tapiserie se promění...“... celý text
— Doubravka1975