Nejnovější komentáře

Závojnatky

„Autor v Děčíně vystudoval Střední zemědělskou školu. Studoval na katedře bohemistiky při Pedagogické fakultě UJEP, ale studia nedokončil. Pracuje jako knihkupec v Luxoru. Jedná se o debutový román, který je napsaný ich-formou. Autor za knihu Závojnatky získal roku 2024 Literní cenu Knižního klubu. Hlavní postavou je FERDA, který vyrůstal v dětském domově. Naštěstí se dostal do pěstounské rodiny. Jeho náhradními rodiči se stala DANA a RUDA. Má nevlastní sestru TÁŇU a bratra RÁĎU, který s rodiči již nežije. Ferda se postupně sžívá s novým prostředím a lidmi. K Daně si vytvoří pevné pouto na rozdíl od Rudy, kde vztahy skřípou. Dobré vztahy má také s Táňou, se kterou podnikají nákupy v obchodech a mají k sobě blízko. Ferda s Danou navštěvují dětského psychologa. Občas má návaly zuřivosti a má sklony k sebepoškozování. Když navštěvuje základní školu, tak jej jeho spolužáci šikanují. Nemá moc kamarádů. Má rád příběhy, které pro něj napsala Dana, která je mimo jiné spisovatelka. Ferda rád doma chová potkany a rovněž je doma množí a zúčastňuje se různých soutěží v této oblasti. Při těchto pasážích jsem musel přivírat oči, poněvadž mám z potkanů strach a nemůžu je ani vidět. Nedokázal bych si pohladit potkana! Při čtení jsem měl z toho husí kůži po celém těle, což je pochopitelně jen můj osobní problém. Ferda se převléká rád do ženských šatů, ale operací pohlaví si není jistý. Jak to dopadne v této oblasti se už dočtete v románu. Do jeho života vstoupí o 11 let starší muž JAKUB, který studuje architekturu. Román vypráví o Ferdově dětství, jeho dospívání až po dospělost. Nebylo určitě snadné vyrůstat v dětském domově, ale měl štěstí v tom, že šel do náhradní rodiny. Ne všechny děti mají takovou příležitost. Sledujeme Ferdův vývoj, jeho názory a postoje. Člověk především v období dospívání se vyvíjí po všech stránkách a utváří se jeho osobnost. Má své názory a přesvědčení, které se můžou pochopitelně během života měnit. Důležité je dobře se rozhodnout v klíčových momentech našeho života, abychom byli doopravdy šťastní. V románu se dočteme také o Jakubově rodině. Nejsem si jistý, jestli se jedná o autobiografii či nikoliv, anebo autor použil některé autobiografické prvky a zakomponoval jej do tohoto románu. Měl jsem pocit, že autor hodně věcí prožil na vlastní kůži. Při četbě to takto na mě působilo. V románu nalezneme také e-maily a dopisy a také autor okořeňuje text humorem sobě vlastním. Dialogy byly svižné a působily autenticky. V románu nalezneme také romantiku. Je vidět, že autor miluje zvířata, poněvadž hodně zvířat se nachází v tomto románu. Při četbě se můžeme zamyslet nad tím, jak to mají těžké děti, které vyrůstají v dětském domově, které nikdy nepoznaly své biologické rodiče a jsou odkázány pouze na tety – vychovatelky. Z druhého hlediska však některým dětem je lépe, pokud vyrůstají v dětském domově, protože s některými biologickými rodiči by byl jejich život mnohem horší. Některé děti mají štěstí a dostanou se do pěstounské rodiny, která se o ně postará. Tím pádem se jejich život zlepší a stanou se šťastnějšími, i když také všechno není zalité sluncem, jak už se dočtete v případě Ferdy. Autor také poukazuje na to, že i když vyrůstá dítě v biologické rodině, ve které má všechno na stříbrném podnosu, nemusí být v této rodině šťastné a může se také trápit. Při četbě románu se můžeme zamyslet nad otázkami transsexuality a homosexuality. Autor v knize poukazuje na nespočet dalších témat, nad kterými se můžeme zamyslet. Myslím si, že naše společnost pokročila ve vnímání této skupiny lidé zejména homosexuálů a lesbiček v porovnání třeba s lidmi, kteří jsou trans. Toto téma se v románech příliš nevyskytuje. Přiznám se, že jsem tolerantní, ale téma trans je pro mě docela neznámé a přemýšlím o lidech, kteří třeba přemýšlejí o tom, že se nechají předělat z muže na ženu, anebo to již uskutečnili. To je pro mě docela velká neznámá, ale z druhého hlediska si myslím, že pokud je člověk dospělý a je skálopevně přesvědčený o změně pohlaví, necítí se ve svém těle přirozeně, má právo na to, aby změnil své pohlaví. Je nutné si to však pořádně promyslet, protože je to výrazná změna v životě člověka a řekl bych i nezvratná, pokud by někdo časem po zákroku řekl, že udělal chybu. To by nepochybně doprovázelo jen komplikace. Nedokážu úplně posoudit, jestli je to úplně správné, když jsme se jednou narodili v takovém těle, v jakém jsme se narodili a chceme se předělat na jiné pohlaví. Je to nepochybně velice kontroverzní téma a k zamyšlení. Myslím si, že podstatné by mělo být to, aby tito lidé byli šťastní. Pro mnoho lidí je to nepochopitelné, ale měli bychom se naučit sžít s těmito lidmi a umět s nimi komunikovat. Při hodnocení knihy jsem přemýšlel, jak knihu ohodnotit. Myslím si, že na prvotinu je to dobře napsaná kniha a myslím si, že autor má slibnou budoucnost a může se směle pustit do psaní dalších příběhů. Některé části se mi však zdály zdlouhavé, jindy nezáživné, ale komplexně je to rozhodně zajímavá kniha. Hodnocení knihy vidím mezi 80 až 90 %. V závěru knihy se nachází AUTORSKÁ POZNÁMKA. Autor se zmiňuje o playlistu a písních, které na tomto playlistu naleznete. Jedná se o písně, které poslouchal při psaní. Na YouTube se jmenuje kanál Psiskokralovna. Kniha je pěkně graficky zpracovaná a má pěkný přebal.“... celý text
— Marekh

Děvčátko Momo a ukradený čas

„Audiokniha Děvčátko Momo je vyloženě milá kniha. Nejedná se o akční příběh plný zvratů. Děj se pomalu line a člověk se nechá unášet. Momo je obyčejná a neobyčejná zároveň. To, že má strach a cítí se sama, v člověku vyvolává spojení s děvčátkem a dokáže se do něj vcítit. Ta radost, když dokáže pomoci svým přátelům, mistru Horovi, celému světu... Vlastně i čtenáři, protože každý se poctivě zamyslí nad svým časem. A pojetí času je zde opravdu poetické. Musím vyzdvihnout příběh o princezně a její zlaté rybce velrybce, který vypráví Gigi“... celý text
— Vuokko

Bublinky štěstí

„Pěkně sepsaný historický román - z francouzského kraje Champagne .... A prolínající se období napoleonských válek .... Podle skutečného životního příběhu Nicole -ženy s láskou k vinicím a rodinné tradici .... Na její cestě ji provází nepřátelství... ale i několik dobrých přátel.... Po smrti muže zůstává sama - a já doufala v její další lásku při setkání s generálem Alexejem .... A líbila se mi postava ruské vědmy Nataši - která světlušce zanechala poslední vzkaz .... Své sny proměnila ve skutečnost ....bude to dobrý ročník ? Pěkné čtení pro tyto dny, kdy dozrává víno .... doporučím.“... celý text
— intelektuálka

Navždy plynule: Jak se rychle naučit cizí jazyk a nikdy ho nezapomenout

„AUDIOKNIHA: Pozoruhodná knížka o učení se jazyků. K pár zaručeným tipům ohledně téhle disciplíny jsem se za svůj život již dostala a vždycky si z toho vyzobala, co se mi hodí. Platí to i u téhle knihy. Líbila se mi například teorie o tom, jak se jazyky učí malé děti, nebo technika zpětného řetězení slov. Určitě si zde každý najde to svoje. Přestože některé informace už tak úplně neplatí (ohledně některých platforem na jazykovou výměnu), pořád je to literární dílko, které stojí za přečtení.“... celý text
— DK197

Projekt manželka

„AUDIOKNIHA: Tenhle počin je za mě skvělou kombinací odlehčeného zábavného románu a netradiční romantiky. Romantiky velice nadneseně, protože to rozhodně mohou číst i muži. Typickou romantiku jako blábolení o pocitech či sex tam rozhodně nenajdete. Hrdina s Aspergerovým syndromem je originální sám o sobě a předkládá nám spoustu netradičních, více či méně úsměvných situací. Rozhodně doporučuji naprosto všem, kdo se touží odreagovat, ale zároveň poznat svět optikou člověka s trochu jinak nastaveným myšlením. Načtené to bylo také velice dobře. Za plný počet hvězd naprosto právem.“... celý text
— DK197

Teorie lásky

„Je to Ali, takže samozřejmě že to miluju. Jack byl stejně úžasný jako všichni muži z této série. S Elsie jsem měla malinko problém, ale jen nepatrný. Co mi ze začátku vadilo, že mi to dost připomínalo Hlavu plnou lásky. Taky to bylo "nenávidím ho, protože on mě nenávidí",až na to že to tak vlastně nebylo. Ale i tak další skvělý díl.“... celý text
— Holubka

Železný plamen

„Příběh začíná přesně tam, kde Čtvrté křídlo končí. Osobně jsem neměla problém si vzpomenout co se dělo a i když jsem Železný plamen četla doslova po pár stránkách každý den, tak jsem byla stále celkem dobře zorientovaná. Po dočtení konce jsem nicméně úplně zmatená, zda mi přece jen něco neuniklo. Autorka píše čtivě, ale nemůžu si pomoct, této knize bych dobrých 100 až 200 stran ubrala, hlavně ze začátku, aby to nepůsobilo jako výplňový díl. Asi tak od půlky se to zlomí, jako by autorka konečně chytla druhý dech a už to má to správné napětí a větší spád než první polovina. Opět nechybí sex a brutalita v některých scénách, mrtvol je taky dost. Jak jsem byla ze začátku skeptická, tak si mě to nakonec získalo a s napětím budu vyhlížet další díl. Pokud jde o Violet a Xadena, no jsou to svým způsobem děti, tedy hlavně Violet. Děti, co si myslí, že ví všechno nejlíp, a že vyhrajou válku, i když o válčení v podstatě nic neví. Violet se chová jako klasická teenagerka, chce ho, nechce ho, odpustí mu, neodpustí mu….. Občas už toho bylo moc a to jsou přesně ta místa, která bych v knize proškrtala. Ke konci je celkem dost zajímavých a za mě i nečekaných zvratů a konec samotný je… Já nevím, zvláštní? Osobně mě takový konec nenapadl, čekala jsem něco jiného. A doufám, že se dočkám nějakého vysvětlení.“... celý text
— Vampucha

Trhy

„Oceňuji autory za výbornou práci. Kniha je nadměrně znalostně naboostovaná, což je úžasné, avšak je pro čtení těžkopádná. Rozumím, že téma nelze napsat tak, aby se problematika četla `sama`.“... celý text
— lucin_a

Za zavřenými dveřmi

„Knížku mi doporučila paní knihovnice, sama bych si ji ke čtení asi nevybrala. Od první stránky mě však příběh zaujal a byla jsem zvědavá, jak to s Grace dopadne.“... celý text
— PolBara

Za soumraku

„"Starší a mladší muž, společně padlí v nějaké bitvě o kus sporného území, na němž je dnes pravděpodobně parkoviště nebo obchodní dům."“
— vendulav

Velký Gatsby

„Mnoho lidí přede mnou tu píše, že se nedovedli vcítit do postav, které jim byly nesympatické... Mně také byli téměř všichni protivní. Společenská smetánka, která se baví jen povrchními večírky a není schopná nějakých hlubších vazeb. Ale to je možná to, co chtěl autor popsat, a podle mě se mu to povedlo.“... celý text
— Annicka

Marie Magdalena, svatá nevěsta

„Pravdivé svědectví o Marii Magdaleně, Duchu a pravé duchovnosti. Nejedná se o náboženství. Pro mně velmi inspirující.“
— luba2532

Kdyby ze světa zmizely kočky

„Co by jste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co teprve tehdy, když by se u Vás objevil Ďábel a nabídl Vám lákavou nabídku. Život Vám může prodloužit, ale jak už to bývá, nic není zadarmo. Za každý den navíc ze světa zmizí jedna věc. A právě v téhle situaci se ocitne náš hlavní hrdina. Že to zní lákavě? Že by jste našli kupa věcí, které v životě nikdo nepotřebuje? No zklamu Vás, smlouva má ještě jeden háček. Věci, které zmizí, nevybíráte vy, ale Ďábel. A ten umí být sakra zákeřný. Útlá knížečka o 150 stránkách. Čekala jsem vzhledem k tématu hodně hlubokomyslné úvahy o životě, o věcech, které jsme ochotni obětovat kvůli jednomu jedinému dni navíc. Co je v životě důležité. Co třeba bude chtít hlavní hrdina před smrtí ještě stihnout. Tohle jsem ale bohužel dostala pouze hodně okrajově. Neříkám, že to v knize nebylo, ale autor nijak do hloubky nezabředl. Bral to, na můj vkus, dost povrchně. Když jsem zjistila o jaké téma v knize půjde, myslela jsem, že budu celou knihu brečet jako želva. Omyl. Já se častěji spíš smála. Ani samotný závěr jsem nijak emocionálně neprožívala. Což je divné. Kdo mne zná, ví, že jsem velká plačka. Rozpláče mne i reklama na psí konzervy. Ale tohle se mnou zkrátka vůbec nehlo. K žádné postavě jsem si ani vyloženě nevybudovala vztah. Nebyly kdoví jak dobře popsány. Například ani o životě hlavní postavy jsme se moc nedozvěděli. Vlastně neměla ani jméno. Takže ani moc velký vztah vybudovat k anonymnímu pošťákovi nešel. Jediný, kdo se mi trochu líbil, byl pan Zelí. Kocour našeho hrdiny. A Ďábel, který měl skvělé sarkastické hlášky. Ale to je tak všechno. Asiaté píší zkrátka trochu jinak. Mně často jejich styl psaní nesedne. Ani tohle nebyla bohužel výjimka. Autor této knihy je zároveň i producentem filmového zpracování thrilleru Zpovědi. Tuto knihu jsem četla a zatím se jedná o jedinou japonskou knihu, která se mi líbila. Kdyby ze světa zmizely kočky je pro mne kniha, která neurazí, ale ani nenadchne. Hodnotím 2,5/5“... celý text
— lucyvase4

Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé

„Za tuto knihu jsem moc vděčná, už dlouho jsem prahla po tom, dozvědět se něco víc o této ženě. Nemám však ani slov, jak sdělit, co se mi teď honí hlavou. Jana Černá byla asociální osoba a jak se nestarala o pět dětí, bylo otřesné chvílemi číst. Měla pět manželů, byla šestkrát v blázinci a jednou ve vězení. Ale přesto v sobě měla něco, po čem stojí za to pátrat, co člověka přitahuje. Byla inteligentní, charismatická a pohybovala se mezi tolika později slavnými umělci. Doufám, že ještě narazím na další díla, která ještě více psychologicky, umělecky, rozeberou tuto osobu, protože myslím, že to má ještě potenciál. Díky autorce Anně Militz za práci na knize a objevení tolika dokumentů o Janě. Z nekrologu Jiřího Žantovského: …urputně oškrabuje povrch z každé konvence, z každého pozlátka, z každé životní formy až na dřeň všednosti a zas ke kořenům divokého vína…….jít až na dno života, až na práh pekla, odkud se jí zdálo, že vede krůček na okraj ráje.“... celý text
— TipsyChipsy

Sama sebou

„Tato kniha (a celá trilogie) je z okruhu romantické literatury. Já nejsem čtenář romantiky, tak nemohu moc srovnávat s jinými knihami z tohoto ranku, ale knihu jsem přečetla, četlo st to dost dobře, jen je to na mne moc happy a zcela nechápu, že je někdo šťastný ze života v obřím hlučném městě.“... celý text
— elexmil

Moje drahá nevěsta

„Kdo máte rádi vtipnou romantickou četbu, tak se vám tohle bude líbit. Ilsa Madden-Mills umí psát oddechovky, které vás nabijí pozitivní energií. V knize nejsou místa, kde byste se nudili. Možná, že děj příběhu není až tak originální, ale zpracování je skvělé. Autorka zabrousí i k vážnějším tématům, ale celkově je kniha plná humoru, který mi neskutečně sedne! Hlavní hrdinka Emmy má úžasnou rodinu a přátele, kteří ji i v těžkých situacích podrží. Určitě doporučuji přečíst!“... celý text
— Hatshepsut

Amsterodamské vigilie

„Další výborná kniha z pera Lenky Horňákové-Civade. Jestli se Rembrandt s Komenským setkali nevíme, ale je to hodně pravděpodobné. V každém případě autorka před námi rozprostřela plátno a postupně na něj svými tahy pera přidávala další vrstvy, barvy a stíny až vzniklo velmi zajímavé dílo.“... celý text
— dagmar7365

Tichá modlitba

„Napinave , svizne, bez nudnych pasazi. Vysetrovatelka KIM je drsna. Nicmene mam strach, ze vsechny tyhle knizky budou stejne jako pres kopirak. Nekdo bude unesen, vysetrovatelka je nakonec najde. Opet s nim bude bojovat sama proti nepriteli, protoze policisti opet nestihnou prijet vcas. Bude zranena ale stastna ze pripad vyresila.“... celý text
— de6978

Rekonstrukce

„U autorky jsem už zvyklá na smutek a depresi a byla jsem zvědavá, s čím přijde tentokrát, ač jsem věděla, že to nebude snadné čtení. Téma mateřství, které se neslo i Houbařkou a Anežkou, je v této knize završeno. A to velmi bolestivě. Zůstat sama po tom, co vaše matka zabije vašeho bratra a potom sebe, je jasné celoživotní trauma. Čtení knihy na dovolené mi dovolilo ji příliš neodkládat, knihu jsem hltala stránku po stráce a čekala na více informací a odhalení. Ale někdy za polovinou vyprávění začalo být zvláštní a Elišce jsem přestávala rozumět. Samotný konec mě, stejně jako u Anežky, velmi zklamal. Co to má znamenat? Opravdu autorka nechává jeho pochopení na čtenářově fantazii nebo už jen něvěděla kudy kam a tak příběh utnula? Z pohledu konců za mě bezkonkurenčně vítězí autorčina kniha Neděle odpoledne, u níž jsem měla pocit alespoň nějakého rozuzlení.“... celý text
— Andulino

Kudy kam s kapačkou

„Úžasné! Jak může někdo napsat a nakreslit tak vtipnou, zábavnou a dobrodružnou knihu o léčbě rakoviny a současně tak pravdivou a citlivou?! Nejlepší by bylo, kdyby žádný zajda nemusel svůj život zatěžovat otravnou kapačkou, ale pokud musí, tak bych každému přála mít vlka samotáře jako doprovod.“... celý text
— dagmar7365

Příběh akvamarínu

„O knihách Miriam Blahové už nějakou dobu vím, ale zatím jsme se vzájemně míjely, až do teď. Po Příběhu akvamarínu jsem v naší knihovně sáhla hned, jak jsem do ní po letních prázdninách opět vkročila. Byla to ta správná chvíle. Příběh se mi moc líbil a ač nejsem velkým fanouškem fantasy, trocha záhadna a nadpřirozena mi vůbec nevadila. Do Jasmíny jsem se úplně nedokázala vžít, ale chápala jsem její ostýchavost a introvertnost. V závěru se mi líbilo její odhodlání se svým životem něco udělat a někam se posunout, protože to bych do ní na začátku knihy neřekla. A informace o její nemoci pro mě byly opravdu zajímavé. Život Joachima mi učaroval, jeho čistá a prostá duše byla balzám. Ráda jsem se dozvěděla, jak se žilo na Jablunkovsku před 200 lety. Moc povedené a čtivé dílko. Čtení jsem si moc užila a doufám, že mi do cesty brzy přijdou i zbylé autorčiny knihy. Těším se.“... celý text
— LucaEx.

Sběrači borůvek

„Příběh s názvem Sběrači borůvek je vyprávěn z pohledu dvou lidí. Joea a Normy. Dva lidé, kteří mají víc jak polovinu života za sebou, se ve svých vzpomínkách vrací do dětství a do okamžiků, které negativně ovlivnily jejich životy. Joe pracoval už od dětství společně se svou rodinou na polích, kde se pěstovali borůvky. Nebyli bohatí, ba naopak, ale měli se všichni v rodině moc rádi a stáli vždy při sobě. Život se s ním ovšem nemazlil a připravil mu spousty překážek, které musel překonat. Norma žila jako jedináček a rodiče by pro ni udělali první poslední. Maminka se o ni však vždy až nezdravě bála a Normu to od dětství rozčilovalo. Snažila se s tím nějak vyrovnat a pochopit, proč je maminka až tak úzkostná. Navíc měla vždy pocit, že je v jejím životě něco špatně. Něco, na co chtěla přijít, ale netušila kde začít. Tohle byl velice příjemný román. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo přehledné a velice poutavé. Joe i Norma prožili těžké životy, které je rozhodně velice ovlivnily, ale autorka dokázala vše napsat s obrovským citem a hloubkou. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli přímo v dění. Ač jsem tušila jak se bude příběh vyvíjet, absolutně mi to nevadilo. Příběh doporučuji těm čtenářům, kteří si chtějí přečíst poutavý příběh o lidech, kteří hledají své kořeny a snaží se napravit chyby, které udělali.“... celý text
— Ctenar1202

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha druhá

„Výborně pokračování mraziveho hororu manga komiksu na motiv hororové klasiky lovecrafta v horách šílenství. Hlavní Hrdinové prozkoumávájí mraziveho tajemství které se skrývá pod mrazivou zemi antartickym pohoří kde se setkají s tajemstvím vzniku života na zemi a tak zvanoy Pradavnou rasou starých mimozemskou rasou. Velmi ponura ilustrace jen dokresluje už tak mrazivej dej knihy. Rád se ke knize rád vrátím.“... celý text
— ozzak

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950

„Druhý díl série mě opět nezklamal. Popisuje proměnu ve společnosti po konci války a odchodu sudetských Němců, a velmi nenápadný příchod komunismu, který mnoha rodinám přinesl další trápení. Kniha dokázala neuvěřitelné, pochopíte díky ní, jak moc nemožné bylo pro sedláky odevzdat svoje hospodářství do družstva, ale i to, jak někteří lidé opravdu myšlence komunismu po letech bídy a nedostatku upřímně věřili a viděli v novém režimu naději. Z pohledu konkrétních příběhů mě samozřejmě velmi bolel celý životní příběh rodiny Lukešovy, i praktiky komunistů, popsané velmi reálně a bolestivě. Nejhorší je to, že stejně jako za války na vše nejvíce doplatili obyčejní lidé, kteří jen chtěli v klidu žít se svou rodinou a do politiky se nijak nemíchat. Co bylo dříve správné, se už nyní nehodí. Ten, kdo se měl dřív dobře, nyní živoří. A ti, kteří se dostali k moci, toho náležitě zneužívají. Konec knihy slibuje zajímavé události i v dalším, posledním, díle, na který se moc těším.“... celý text
— Andulino

Růže pro Algernon

„Díky ČV jsem se ke knize dostala znovu po letech. Nestává se mi často, abych si tak dlouho pamatovala děj knihy, ale Růže pro Algernon k těm několika výjimečným rozhodně patří. Je to smutné čtení a forma deníkového zápisu, to jen umocňuje.“... celý text
— Anor505

Svědectví o smrti Jana Masaryka: Nová odhalení odkrývají pochybná „fakta“ a odsouvají staré „pravdy“

„Nepřesvědčivé bohužel, veškerá autorčina interpretace vůbec nebere v potaz Masarykův duševní stav, jeho depresivní onemocnění, závislost na narkotikách, pravděpodobný rozvoj psychózy, pokud něco v případu Masaryk chybí tak to jsou posudky psychiatrů a psychologů a ochota přijmout skutečnost, že jmenovaný byl nemocný člověk, který nebyl dobře léčen. Osoby tvrdící, že jej zabily, jen v rámci svých výpovědí sledovaly své cíle a není proto nikterak podivné, že jejich svědectví nebylo bráno při celkovém vyhodnocení případu vážně. Podstatný je závěr státního zastupitelství, který je v knize uveden a ten smetl argumentaci autorky zcela ze stolu.“... celý text
— beníček

Zbiroh

„Kniha přečtena z důvodu čtenářské výzvy zde na databázi knih - před týdnem jsme zde byli na dovolené ubytování v apartmán. Hotel, Zbiroh a prohlídku zde hodnotit nebudu. Kdežto k publikaci lze říci, že je nudná, nevyužívá potenciálu, který Zbiroh (např. stran SS, templářů a dalších zajímavostí nabízí), naopak obsahuje faktické chyby (Zbiroh nemá nejhlubší studni v Evropě), naopak obsahuje zbytečně pohádky, informace o kdejaké kravině jako jsou stromy v okolí, je nabubřelá (aneb mám pocit, že autoři by i o výkalu na Zbirohu napsali, že se dozajista jedná o nejvýznamnější lejno v okolí) a přečíst tuto krátkou publikaci bylo celkem utrpení….. Obzvláště když wiki či AI dokážou informovat stejně (lépe).“... celý text
— risha03

Jak chutná moc

„Přečteno během dovolené u moře. Naprosto skvostný zážitek mi přichystala tato kniha. Nadčasová kniha. Moc opravdu chutná.“
— BarboraSalome

Tomie

„Tomie? Jen "tomie"? Proč ne třeba laparotomie, thoraktomie, apendektomie, cholecystektomie...? Protože v Tomii naleznete tak nějak všehochuť všech krvavých operačních výkonů... "Tomé" pochází z řečtiny a znamená "řezat", což je vcelku trefné - nedivil bych se, kdyby se tím autor neinspiroval. Pozoruhodná manga variace na stejné téma - motiv krásné a marnivé ženštiny, která téměř vždy brutálně zahyne, aby se posléze opět obrodila (a nejen v jediném vyhotovení) působí až ostinátně. A přesto každý příběh začíná z jiné perspektivy a nedá se mu upřít originalita. Obdivuji autorovu fantazii - v Japonsku se zřejmě inspiroval skutečnými událostmi - vždyť potkat za denního světla ďábly, démony, sukúby, duchy, neohrožené bojovníky či uhrančivé krásky s barevnými hřívami jistě není nic neobvyklého...“... celý text
— Majrek

Průzkum bojem: Paměti velitele obrněné průzkumné jednotky wehrmachtu

„super čítanie , oceňujem autorove stránenie sa od politiky“
— mareksevc