Nejnovější komentáře

Slepé oko

„Mily Stuarte, kdybych mel srovnat prvni a tento paty dil Vasi serie, musel bych vyjadrit pochybnosti, zda je napsala stejna osoba. Prinejlepsim bych rekl, ze behem toho psani jste zjistil, ze Vas klasicke zanrove krimi vlastne nebavi, ze jste si to vyzkousel a postupne jste spise zacal inklinovat ke komedii. Jak jinak popsat nektere pomerne zbytne postavy, nez jako charaktery, ktere umozni si ponekud zasaskovat, zasmat se, snizit tepovou frekvenci... Tento odklon od zanrove skatulky je tak vyznamny, ze presun mimo Skotsko byl pro me uplnym sokem - najednou tolik napeti a tolik vypjatych a dramatickych scen! Uf! Nevim, co s Vami je, chlape, ale Varsavu i Krakov jsem nekolikrat navstivil a nechapu, jak jste do nich dokazal nacpat tak hnusnou a ponurou atmosferu. Zacinam tusit, ze s Aberdeenem to nebude tak zle ;) Kazdopadne ocenuji, ze zminky o pocasi uz Vas prestaly bavit (po precteni predmluvy jsem se obaval, ze jich bude vice)!“... celý text
— IHT

Černočerné srdce

„Téma detektivní zápletky, bylo výborné a hodně aktuální. Na to, že má kniha přes 1000 stránek byl konec na mě velmi rychlý, čekala bych hlubší vysvětlení.“... celý text
— katerina3368

Návod k použití železnice

„Hodně specifická knížka (spíše tedy průvodce) určená pro to cca 1% (a to asi ještě přeháním) čtenářů, které autor nazývá "Železniční lidé". Pro ty, pro které cesta vlakem není prostředkem, nutností, ale cílem. Autor popisuje, vše co souvisí s cestováním vlakem po Evropě, nádraží, vlaky a lidi: právě popis zvláštních osůbek a jejich osudů je ve vyprávění nejzajímavější. Knihu jsem naposlouchal (načteno přímo autorem) při běhání, dlouhých cest (autem) - jako klasickou knihu bych to upřímně asi nedal...“... celý text
— mila2411

Severka

„Knihy od paní Niny mám moc rada, četla jsem všechny a i tato románová se moc povedla. Ukazuje nám příběh KLDR trochu z jiné strany, než na který jsme zvyklý, ale je to stejne důležité k pochopení tohoto fenoménu. Ten konec mě však prekvapil, více psát nebudu abych nespoilerovala.“... celý text
— Toledo

Vnučka

„Začátek byl pro mě obtížně stravitelný. Kdysi jsem kvůli diplomce musela přečíst Rozdělené nebe Christy Wolfové. Ta kniha nebyla extrémně tendenční, ale naprosto bez života, její hrdinové připomínali podivné loutky, jejichž úkolem bylo dotknout se tématu zdi, která rozdělila německý svět. Jenže těžko veřejně psát o ostnatých drátech pro systém, který vás v nich uvěznil. A Bernhard Schlink jako by návratem do východoněmecké části Berlína atmosféru toho příběhu převzal. Když se z ní vlastním vyprávěním vymanil a konečně dávalo smysl, proč ji vůbec použil a k čemu se děj ubírá, chytil se naneštěstí do stejné sítě. Protože tak jako Christa Wolf v 60. letech nevěděla, kam se osud rozděleného Německa bude dál ubírat, netušíme ani my, jaký vývoj v současné Evropě nastane. Autor rozehrál řadu témat a jeho hrdinovi, ani ne tak slabému, jak zkratkovitě navrhuje doslov, ale spíš mírnému a tolerantnímu, jsem přece porozuměla. Ale příběh je pro mě i tak něčím chladný, nebo spíš bezútěšný. „Vzpomněl si na Pavlovův reflex, pes začne slinit pokaždé, když při úderu zvonu dostane žrádlo, a posléze slinil, i když jen zazněl zvon. Tento podmíněný reflex se zase dokázal odnaučit. Ale jakmile jen jednou dostal žrádlo při úderu zvonu, podmíněný reflex byl silný jako předtím.““... celý text
— Clair16

Vykoupení

„Tomuto dílu nemohu absolutně nic vytknout. Neustále mě to nutilo poslouchat dal a dál. A popravdě, koncem jsem byl trochu překvapen. Ale jak víme, inspirace se většinou zakládá na opravdových případech. Za mě dnes super. Nechám si rezervu, ale 95% s čistým svědomím.“... celý text
— Timkim

Vnímavý vypravěč

„milan.valden provedl velice výstižný rozbor knihy. Nebudu opakovat jinými slovy. Pro mne byly přednášky a eseje o tvorbě, vzniku literárních postav, myšlení a práce autora při tvorbě velice náročné. Jako laikovi mi vadilo veliké množství cizích slov a moje chyba, neznalost některých autorů a děl, ke kterým se autorka obracela, Celkově na mne kniha působila jako souhrn odborných statí především pro literární kritiky, vědce, autory....Hvězdy nedávám, jako odborná kniha by zasloužila pět, jako kniha pro běžného čtenáře tři a méně. Jen můj názor.“... celý text
— Péťa1950

Liška Bystrouška

„Kniha je určena nejen pro děti, ale pobaví i dospělé. Mám ji ráda tu mazanou, svéhlavou, vychytralou, vzpurnou, protřelou lišku, která se v hájence setkává se psem Lapákem. Úžasné jsou jejich dialogy v moravském nářečí, vůbec to nářečí je takovým kořením knihy. Bystrouška volí svobodu v lese před hájovnou, ale stejně se tam vrací, nachází tam lehký způsob obživy.Kniha je doplněna vtipnými ilustracemi Stanislava Lolka nebo je tomu spíš naopak ? To už je jedno společně vytvářejí nádherný celek. Moc milé čtení - doporučuji.“... celý text
— Filomena1961

Navrácená milost

„Trochu mě kniha zaskočila.Ze začátku by se dala srovnat s parodií na dvoře královském.Jakmile se Robert dostal do pečovatelské komunity blázince kniha dostala spád.Přesně jsem pocítila to co zrovna přede mnou čtenářka broskev28.Některé myšlenky spisovatelky byly krásné a dojemné.Vztah a přátelství Roberta a Johna dvou odlišných lidí přinese čtenáři určitě potěšující chvilky s tímto románem.“... celý text
— Paulika419

Děvčátko Momo a ukradený čas

„Audiokniha : Kniha krásně načtena, ale mě bohužel moc nezaujala. Docela jsem se nudila.“
— Lka

Christina 3 - Vědomí vytváří mír

„Moudrá slova tak mladé autorky. Povznášející klidná síla knihy sestává z proslovů Christiny. Vypráví o tom, proč jsme tady, co je smyslem našeho života, kam máme kráčet. Přináší naději a posiluje víru, že vše dobře dopadne. Optimistické a krásné.“... celý text
— Janka7

V pravěku bylo blaze člověku

„Pana Jiřího Žáčka mám v oblibě, knihu jsem dětem s nadšením koupila. Vzhledově moc pěkná knížka, určitě vtipně, "moderně" napsaná, ale tento pravěk s Pepanem a s Madlou mé děti bohužel moc neoslovil. Chválíme krásné ilustrace. Určitě si tato kniha najde mnoho příznivců, kterým se bude víc líbit než nám a budou mít radost, když ji objeví. Proto už putovala za rodiči malých čtenářů do knihobudky.“... celý text
— Janizoun

Čeho před smrtí nejvíce litujeme

„Kniha je kombinací vyprávění o umírajících lidech, jejich rozjímání nad tím, co měli v životě udělat jinak, a osobní zpovědi autorky, popisu různých kapitol jejího života a snaha dosáhnout takového života, aby nelitovala věcí, kterých litovali její klienti z paliativní péče. Souhlasím, že kniha mohla být méně rozsáhlá, posledních 30-40 stran jsem odkládala, než jsem dočetla. Nicméně je to zároveň zajímavá a velmi osobní zpověď. Věřím, že měla velmi terapeutický účinek.“... celý text
— Lutzka

Karel IV. - Vzpoura vévodů

„O vzpouře vévodů se nic moc nedozvíme, jsou zde však hojně provětrány rodinné problémy Rozoumků z Vilštejna a také trochu i krále Karla. Zajímavé historické události jsou odbyty na úkor dlouhých rozprav, kdo koho jak miluje nebo nemiluje, jak proběhl jaký porod, nebo čí je kdo dítě apod. Možná jsem neměl před tímto románkem číst Kroniku Lucemburků od p. Vondrušky, která je na moje gusto zaměřena lépe.“... celý text
— čef

Ptáci v trní

„Knihu jsem četla už poněkolikáté během několika desetiletí. Také jsem viděla filmový seriál Ptáci v trní. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, včetně filmového podání. Oblíbila jsem si všechny hlavní postavy, i když k některým mám své výhrady. Meggie, jakkoliv mi byla sympatická, sdílela jsem její bolest z neuskutečněné a zakázané lásky, v její dospělosti bych jí vyčetla mnoho chyb. Jak unáhlený sňatek s Lukem, tak i konečné rozhodnutí, nesdělit Ralfovi, kdo je skutečným otcem jejího milovaného syna Dana. Zároveň mohu vytknout Ralfovi jeho touhu po povýšení a kariéře v římskokatolické církvi, na úkor lásky. Stejně tak jeho neschopnost pochopit, nebo aspoň uvažovat, zda by nemohl on sám být otcem Meggyina syna. Jako vysoce inteligentní člověk mohl umět počítat. Nebo aspoň pojat podezření, když si byl vědom, že v době, kdy měl být její syn počat, žil intimně s Meggy. Kniha se mi velmi líbila, i když její přečtení mi zabralo delší dobu, než jiné knihy. Toto nebyla odpočinková četba, která se dá přečíst za krátkou dobu. Hodila se mi do čtenářské výzvy, tak jsem si ji moc ráda znovu přečetla.“... celý text
— Rose-Mary

Dlouhý pochod

„Ačkoliv jsem vždy obdivoval Stephen Kinga za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu, setkání s "Dlouhým pochodem" od Richarda Bachmana pro mě bylo poněkud odlišným zážitkem. Jelikož mám rád dystopická témata a příběhy, které se obejdou bez explicitních sci-fi prvků, měl i k této novele vysoká očekávání. Ačkoli King-Bachman zde prozkoumává téma lidské vytrvalosti a morálních dilemat v extrémních podmínkách, nějakým způsobem se mi zdálo, že kniha je příliš rozvláčná a v určitém smyslu i klaustrofobická díky jejímu omezenému dějišti na úzké cestě, jež se vine napříč USA. Přestože jsem oceňoval hloubku, s jakou King-Bachman zkouší nastínit psychiku svých postav, cítil jsem, že příběhu něco chybí, byť nedokážu přesně specifikovat, co to je. Možná právě absence jasného směřování nebo hlubšího propojení s větším kontextem? I tak je Dlouhý pochod zajímavým, avšak poněkud nevyrovnaným příspěvkem do Kingova repertoáru. A který mě nenechal úplně spokojeným, jak jsem doufal.“... celý text
— nattotoast

Battlefield 3: Rus

„Andy McNab, s jeho bohatými zkušenostmi z vojenského života, obvykle přináší čtivé a napínavé příběhy, které jsou jako stvořené pro takové to domácí čtení. Jeho díla, ač nejsou extra literárními skvosty, mají své místo v knihovně každého, kdo má rád vojenské thrillery. Tento však bohužel nedokázal tuto tradici udržet. Moje očekávání byla vysoká, především kvůli ostatním knihám a i hře, ale již před polovinou knihy jsem musel čtení ukončit. Styl psaní mi přišel na McNaba nezvykle zbrklý a povrchní. Přestože bylo patrné úsilí o hloubkové zpracování tématu, výsledek působil křečovitě a nedostatečně promyšleně. V této knize se McNab možná odchýlil od svého "obvyklého" stylu, nebo může za mé rozčarování stát překlad, to nechám na posouzení jiných. Přesto však nelze popřít, že tentokrát kniha nesplnila očekávání, na která jsem byl zvyklý u McNabových děl a již se k ní asi nevrátím.“... celý text
— nattotoast

Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu

„Nemohu ohodnotit více i když bych opravdu moc chtěl.Pánové si sice hezky povídají o tom, jak je to s tím českým bohem a "něcismem",ale očekával jsem trochu víc,to "NĚCO",co by mne plně zaujalo. To že jde naše česká společnost do kytek a ta západní už tam je dávno, to už tak trochu vnímavější člověk tuší. Důvody uváděné v knize platí asi všechny, ovšem ten nejhlavnější asi bude ten, že jsme se rozhodli opustit křesťanské hodnoty a ideje kvůli apatii a lhostejnosti, k čemuž nám v našem prostředí vydatně pomohla sovětská okupace a přiznejme si,lenost jistých plných talířů normalizačního období, která;a to je jeden z mála postřehů který mne plně zaujal;přesahuje až dodnes. Ale jinak v tom povídání o víře v naší historii se dá najít pár zajímavých drobnůstek.“... celý text
— tonysojka

Dallas 63

„Stephen King v tomto díle ponořil do komplexního příběhu o cestování v čase, přičemž rozvíjí příběh, který se dotýká otázek možností a omezení tohoto fenoménu, vlivu jednotlivce na historii a zda je vůbec žádoucí minulost měnit. Žádné Clarkovské Sci-Fi však nečekejte. I přes svou obvyklou tendenci k rozsáhlému portrétování postav a jejich propletených osudů, v Dallas 63 King skládá kompaktnější, ale stejně silnou mozaiku charakterů. Příběh, odehrávající se především v malém městečku, udržuje soubor postav kompaktní a tím se kniha stává zaměřenější na své hlavní téma - zkoumání důsledků rozhodnutí při manipulaci s historií. Celý román jsem přečetl jedním dechem, přičemž jeho závěr, typicky "Kingovský", byl hořkosladký a pro pravidelné čtenáře tohoto autora víceméně předvídatelný.“... celý text
— nattotoast

Nebe

„shoduju se s hodnocením čtenářů níže: myslím, že rozumím autorčinu poselství, které chtěla popisem nebývale brutální šikany ve školním kolektivu vyjádřit, avšak symbolicky složité a myšlenkově náročné podobenství zásadně oslabuje věrohodnost a realističnost vyprávění (zejména v přímé řeči školáků a pak ta závěrečná scéna v parku), byť je japonská mentalita a mezilidské vztahy od západního modelu v mnohém odlišná, považuju (snad oprávněně) povědomí o hranicích lidské důstojnosti za univerzální napříč kulturami vedle šikany Šilhavce, který trpí ponižováním pro svou vrozenou tělesnou vadu, je tu šikana Kodžimové, která si svou "odlišnost" zvolila dobrovolně, trochu jako pózu, sama si "nastavuje pravidla" sebeponižování, aby tím, že se bude chovat jako nemajetná (což není, na rozdíl od Šilhavce) a nebude se mýt, vyjádřila svůj soucit se skutečně chudým biologickým otcem = Kawakami tak na poměrně malém prostoru inscenuje různá morální dilemata, jež není vůbec jednoduché posuzovat, např. Šilhavec se nakonec rozhodne pro operaci, vyhoví tedy společenskému tlaku na "normalitu" jedince, na druhou stranu je to korekce v jeho vlastní prospěch (viz úplný závěr a pointa příběhu = sejmutí obvazu a omamující pocit z prostorového vidění, tedy doslova "prozření"), u Kodžimové jsem se zamýšlel, kdy má společnost respektovat svobodné rozhodnutí jedince nakládat se sebou samým a kdy přestat podporovat jeho sebeklamy (má vůbec právo zabránit jí v sebetrýznění?) opět mě ve východoasijské literatuře překvapilo líčení mezigeneračních vztahů, myslím to, s jakou úctou se děti (nejen -náctiletí, ale i -cetiletí) chovají k rodičům, že třeba i přes zjevné konflikty a averze striktně respektují autoritu“... celý text
— los

Dvůr mlhy a hněvu

„Skvělé. Dynamické, krásné, vzrušující i napínavé. Těším se na další díl a jsem moc vděčná, že jsem se do série pustila. Je to přesně ta kniha o které přemýšlíte, i když ji zrovna nečtete.“... celý text
— tereziehl

Já a ty

„podle názvu a obálky jsem čekal nějaký vztahový šmodrchanec, partnerský, milenecký konflikt mezi mužem a ženou, a překvapilo mne (mile) nečekané setkání dvou nevlastních sourozenců v docela kuriózní situaci; krátké, ale o to intenzivnější vyprávění o starostech dospívání, které se dotýká mnoha rodinných a sociálních problémů (puberta syna - autisty?, nedořešené bývalé vztahy rodičů, drogová závislost sestry, umírající babička v hospicu; vztahy dětí ve školním kolektivu, nerovnost společenského postavení atd.), velmi uvěřitelné! epizodní, ale výmluvná scéna generačního dialogu: když Lorenzo sedí u babiččiny nemocniční postele a vypráví jí svou fantazii“... celý text
— los

Jak vychovat Trumpa

„Nejsem kritik abych rozebírala literární hodnotu knihy. Přečteno za dva večery vůbec ne špatné i když osoba pisatelky je všeobecně známa a často i negativně hodnocena, její názor jak z dětí nevychovat rozmazlené spratky je opravdu dobrý. Neškodilo by aby si ji rodiče kteří nekriticky a někdy na vlastní úkor hýčkají děti přečetli. Dostala jsem ji k přečtení od dcery která ji sama zatím nečetla ale v některých případech se k dceři chovala stejně jako spisovatelka.“... celý text
— jirina4159

Rozsudek smrti

„Strhující příběh z policejního prostředí. Jarda Horák je šťastný městský policista. Jeho práce ho baví, s manželkou čekají miminko. Náhle se však všechno změní s Jardovou diagnózou a zdá se, že přišel o všechno. A rozhodne se pomstít. Zápletka je tak nějak řečena už dopředu, přesto mě děj nesmírně bavil a musela jsem knihu dočíst a neodložit. S hlavním hrdinou jsem do určité chvíle dokázala soucítit. Hra o přežití se mi líbila víc, ale i tak rozhodně doporučuji přečíst.“... celý text
— ZuzanaZ83

Chirurgova dcera

„Právě jsem tuto knihu dočetla. Prostě bomba. Druhý díl o životě slečny Beadyové jsem zhltla jedním dechem a kdyby záleželo na mě, klidně bych četla dál a dál a moc ráda bych se chtěla dozvědět víc a víc. Dál bych četla o dalších chirurgických pokrocích, o dalších výzkumech, operacích o dalším osudu doktorky Nory a její kliniky v této době. Když přeskočím zřejmé a to, že děj je skvělý a propracovaný. Musím vyzdvihnout i popis historické Itálie a prostě miluji Anglii a to i tu viktoriánskou. Pokud cca za dva roky vyjde další díl, budu velice ráda :-)“... celý text
— lenka5798

Říkačky o botách a oblečení

„Na každé stránce je jednoduchá veršovaná říkačka, kde je vynechaný název oblečení, který mají čtenáři za úkol doplnit podle ilustrace a rýmu. Některý jsou horší, ale některý pobaví ... a ta radost, když přijdete na to správné slovo. Tříleťáka to moc baví. Za mě velmi povedená knížka.“... celý text
— ZůzaSomolka

Symfonie ozvěn

„Opět zábavné, odpočinkové čtení. Na mě funguje a proto za 5*.“
— Allena24

Vetřelec - Peklo

„Z knížek s vetřelčí tématikou patří Řeka bolesti, vtipně přeložená do češtiny jako Peklo (a opravdu by mne zajímalo, kam překladatelé na ty nápady chodí), k těm lepším. Prakticky mi stačí shrnout komentáře předchůdců: první půlka se vleče, ve druhé dostanete všechno to, co jste chtěli, ale ne víc. Domnívám se, že celá frančíza odstartovaná prvními dvěma ikonickými filmy nabízí hodně potenciálu, který ale jako by nedokázali tvůrci - filmoví či knižní - vytěžit. Možná je to kladení přílišného důrazu na akci, možná protože sami tvůrci jsou fanoušci a tím pádem se nechávají strhnout zavedenou šablonou. Je to škoda, protože kdyby se pracovalo více s postavami a příběh dostal i další roviny, mohla by to jednou být pecka. Takto nezbývá, než čekat...“... celý text
— work

Dominika

„Těm, kteří na nějaké sociální síti sledují Jaroslava Konáše, muselo být okamžitě jasné, jakým směrem se bude jeho literární prvotina ubírat. Proto není překvapení, že v ní převažuje tajemná a hodně osobitá atmosféra Prahy a jejího genia loci, který ožívá ale jen na některých místech a v době, kdy nechodí moc turistů. Právě tato atmosféra je tím stěžejním, co drží román nad vodou a co je na něm nejzajímavější. Procházet s hlavním hrdinou některá zákoutí je moc fajn a čtenář má chvílemi pocit, že tam stojí s ním. Příběhově tedy nejde o nic originálního a je zkrátka znát, že autor se inspiruje svými oblíbenými literáty, což ale vůbec nevadí, protože to dělá citlivě, nikoho nenapodobuje a snaží se budovat svůj styl. Trochu daní debutu je slabší příběh, v němž je dost motivů, z nichž některé se ale absolutně nevyřeší (co byl zač Cubanti? opravdu mu může jen tak projít vražda? proč se pracovalo s postavou trpaslíka?) a jsou tu navíc, chvílemi se také autor neubrání lehce zbytečnému sdělování informací, které si viditelně nastudoval, opět to ale zase tolik nevadí, protože rozsah knihy není nikterak smrtící. Dominika je tak ve výsledku hodně příjemná prvotina, která si na nic nehraje a přesně vystihuje osobu svého autora. Jen tak dál! 70 %“... celý text
— callahanh

Malý průvodce meteorologií

„Hezké počteníčko“
— palka452