Nejnovější komentáře
Půlnoční knihovna
„Kniha s velmi zajímavým nápadem byla k mému překvapení emocionálně velmi náročná. U samotného začátku knihy jsem se velmi bála, že ji ani nedočtu. Ovšem, jak se později ukázalo, tak se četla sama. Hlavní hrdinka Nora se mi už od začátku velmi líbila a měla jsem celkem i pochopení pro její psychický stav. Pro mě osobně třeba z této knihy vyplívá to, že život není vždy jednoduchý, ale to že to vzdáme není rozhodně řešení. Popravdě, né jednou jsem se zamyslela, přesně jako Nora, kam by můj život směřoval, kdybych se tenkrát rozhodla jinak. Ale jak jsme četli v knize, né vždy to může znamenat lepší konec. Knize nemám co vytknout a proto si odnáší 5 hvězdiček.“... celý text
— _wejunkaa_
Adam ze Zbraslavi a případ královského levobočka
„Knížku jsem poslouchala v audio podobě, která se moc povedla. Samotný příběh mě bavil. Hlavní hrdina Adam je mladý sympaťák, kterého není těžké si oblíbit a případ byl dostatečně zajímavý, aby rychle vtáhl do děje. Bonusem je, že se paní autorka v tomto období našich dějin dobře vyzná, zpracovala ho už několikrát různými způsoby. Člověk se tak může nenásilnou formou i ledacos dozvědět.“... celý text
— Snílek1980
Pusa z Albertiny
„Už od začátku mi příběh hodně sedl, miluju vše španělské, popis ulic Barcelony a jídla mě přesunul do doby, kdy jsem ve Španělsku sama byla. A pak přesun do Vídně byl též skvělý - Vídeň neznám, takže dozvědět se něco o památkách, o historii (a to nejen Vídně) bylo fajn zpestřením.
Trochu jsem bojovala s celou tou zápletkou. Přišlo mi, že příjezdem do Vídně jak Amalia tak i Václav hned zapomněli na své životy doma. Ale jak příběh pokračoval, tak jsem se od toho nějak dokázala odprostit a vnímala a užívala si tu jejich letní lásku.
U erotických scén musím vyseknout poklonu, byly fakt dobře napsané a to nesmíme zapomínat, že autor je muž. Kolikrát člověk převrací oči jaké výrazy jsou v těchto scénách použité, ale tady se nic takového nedělo, a v podstatě do celé té atmosféry příběhu mi to sedlo.
Jenom tedy dvě scény mi přišly už trochu moc a úplně jsem je nefeelovala a k postavám mi nesedly. A to scéna u sochy a potom při předávání dárku.
Ale celkový dojem z příběhu je jinak skvělý. Přechody mezi scénami byly tak jemné a sledování děje z různých pohledů postav bylo též bezchybné, až jsem měla pocit jako bych sledovala film.
Musím ještě zmínit, že ke knize existuje i playlist na Spotify a YouTube pod názvem Kiss from The Albertina. Sice jsem ho vyloženě neposlouchala během čtení, ale při nějaké zmínce jsem si konkrétní písničku pustila a jsem ráda za připomenutí písničky od Neka. Ale všechny vesměs skvěle vykreslují atmosféru příběhu.“... celý text
— amapola
Adept
„Varšava na začátku dvacátého století, Polsko je v područí Ruska a ve velkých městech vznikly enklávy, skrz které do našeho světa proudí démoni a magie. Zní to hodně dobře, ale bohužel se látka neovedla zpracovat úplně k mé spokojenosti.
Tím pozitivním kromě všeho výše řečeného je také hlavní hrdina Rudnicky, alchymista, který vlastně žádným hrdinou není, několik vedlejších postav, které mají svojí hloubku a poměrně dobře zvládnutá ponurá atmosféra. Politika nebyla sice úplný top, ale špatně zvládnutá také nebyla.
Bohužel mi skoro ve všem chyběla nějaká větší hloubka nutná k plnému pochopení motivů postav. Spousta akce se děje velmi překotně a často jsem si říkal, proč? V zájmu děje se každý nechává příliš lehce zmanipulovat. Vadil mi trochu i styl magie. Ten byl velmi náhodný, často dost nesmyslný a poplatný potřebám děje. Ani svým stylem mě polský autor nepřesvědčil. Spousta děje se odehrává jen v dialozích postav a mnoho zásadních věcí se odehrává mimo záběr.
Je tady strašně moc vidět, jak autor chtěl vyprávět víc příběhu, než na kolik měl prostor a kniha jako celek na mě působila až příliš kondenzovaně. Nemohu tvrdit, že se mi Adept nelíbil, ale nijak zvlášť neuchvátil a zapadá podle mého do kolonky průměru. Sérii ovšem neodepisuju.“... celý text
— Slezadav
Trnitá kletba
„Od knihy jsem neměla nějaká velká očekávání. A musím říct, že jsem se po pár kapitolách zamilovala.
Krásně vymyšlený svět, kde má velkou váhu příroda a květiny se mi moc líbil. Za mě to autorka moc hezky vymyslela. Začátek na mě působil jako kdyby byl příběh inspirovaný řeckou mytologií. Potom se, ale dostal do popředí aztécká kultura a mytologie a to bylo skvělé. Trošku mě mrzí, že jí tam nebylo více a doufám, že v dalším díle se jí dočkáme.
Co se týče postav tak nemůžu nic vytknout. Hlavní dvojici jsem si oblíbila. Krásně se doplňovali. Líbilo se mi, že vše začalo přátelstvím a bylo tam i pár romantických náznaků. Což doufám, že v dalším díle se to více rozvine.
V knížce se objevuje i téma ekologie což je skvělé a autorka ho moc hezky zpracovala. Moc pěkně ho přidala do příběhu takže to opravdu působí přirozeně.
Ze začátku jsem byla celkem skeptická. Potom se to, ale otočilo o 100 stupňů a já si to zamilovala. Hodnotila bych na 4,5 hvězdičky“... celý text
— andrejci
Pod kupolí
„Neskutečně čtivá a propracovaná kniha a i přes neskutečné množství postav jsem se v ní rychle zorientoval a momentálně patří mezi mé nejoblíbenější díla !“... celý text
— Ma1keL
Čtvrté křídlo
„Než jsem si koupila Čtvrté křídlo tak na mě vyskakovalo snad odevšad - Tiktoku, Instagramu, v článcích na Google atd., proto jsem měla trošku obavu jaký to doopravdy bude čtení, když ta kniha měla takový hype po celém internetu. Celkově existují jenom dva tábory - lidi, kteří Čtvrté křídlo milují nebo nesnáší. No a já........ho úplně miluju! Ničeho nelituji. Od krásné zlatavé obálky s černou ořízkou se zlatými dráčky s napínavím příběh, který vás od začátku nepustí. Hlavní hrdinka, Violet, je moc milá a snadno si jí oblíbíte, a hlavně je přesvědčivá, což na hlavní postavě vždycky ocením. Řešení celého světa, i v systému magie a hierarchie a draků, byl dobře provedený a zajímavý. Hlavně nikdy nezapomenu na vtipné rozhovory mezi Violet a Tairnem. A velitel křídla byl taky fajn :)....... Určitě doporučuji a už se těším až se vrhnu na druhý díl.“... celý text
— CarolineAn
Hořím
„Kniha je plná silných lidských příběhů a moudrých myšlenek, která mě velmi zaujala a pohltila. Jedná se o 5 rozhovorů, otevřených zpovědí. Mnohdy mě audiokniha donutila zamyslet se nad slyšeným. Velmi pěkně autorka popisuje nelehkou práci lidí pracujících v domovech důchodců a v hospicích, kteří se snaží zajistit lidem důstojné stáří a v neposlední řadě i jejich odchod. Líbilo se mi, jak se staví k možnosti eutanázie. Kniha citlivě přibližuje téma umírání, loučení se nejen umírajících, ale i pozůstalých. V knize jde hlavně o pečovatele, o jejich pracovní podmínky, zkušenosti, ale i o boj s vyhořením. Kniha je načtena více interprety. Doporučuji všem, protože se jedná o knihu plnou inspirace nejen pro pečovatele, ale pro všechny lidi.“... celý text
— Jíťa307
Vzplanutí: Druhé kolo
„Jak se mi první díl nelíbil tak druhý stál za to.
Hloupá, naivní, arogantní a zla Vic konečně mentálně vyspěje a začne hrát slovní přestřelku plnou vtipného sarkasmus a trefných narážek. Jednou větou - už z ní není nudná husa.
Kniha je poměrně dlouhá, protože Vic následně všechno znova řeší a rozebírá s kamarády, takže je tam plno zbytečných odstavců rozebírající pocity a předchozí děj. Za mně zcela zbytečné.
Velké plus má ale to, že autorka nenechá zrůžovět Nata a kniha se tak nemění v klasickou červenou knihovnu založenou na tom, že velký drsňák zkrotne pod nadvládou slz a vydírání ze strany zamilované holky.“... celý text
— Papimami
Zachraň mě
„Napřed jsem viděla seriál, který se mi líbil a, jak jsem zjistila, držel se knihy opravdu věrně.
Kniha sama je čtivá a nenáročná, takže ideální na odpolední relax. Příběh je dobře vystavěn, postavy jsou sympatické. Za mě super. Jdu číst další díl.“... celý text
— Durancie
Sněhulák
„Přečteno podruhé. Vidím zde menší nedostatky, ale spolehlivě mohu říct, že se jedná o nejlepší autorův počin a v tomto místě se série láme a ubírá se trochu jiným směrem. Doporučuji číst po nocích a ve dny kdy sněží, sněhulák pak dodává lepší atmosféru:-)“... celý text
— andresCft7
Začínáme se suchozemskými želvami
„Nemohu bezvyhradne souhlasit s hodnocenim KaroM a dalsich, protoze mam z knihy hodne rozporuplne pocity.
Zaprve chci rict, ze pan Junek JE skvely odbornik, ktery o SVYCH zelvach vi opravdu hodne. Jeho web mam rad a casto na nem dohledavam konkretni doporuceni k chovu zelv zelenavych.
Zaroven vsak netusim, proc citil potrebu prejit z publikovani na webu ke kniznimu :( Chapu (byt s nim nesouhlasim), ze nechce opisovat informace z jinych knih, ale co urcite mel udelat, je otevrit nejake jine knihy a podivat se na formalni stranku textu. Kniha "Zaciname se suchozemskymi zelvami" je po formalni strance naprosta prisernost. Text je psan zjevne v nadseni, coz je zcela prijatelne na webu, ale papir by opravdu nemusel "snaset vsechno". Vetsina textu je ve forme zapaleneho vypraveni nekde na prednasce. Takovou prednasku bych si rad poslechl/navstivil, ale cist to je utrpeni. Spousta vet by se z textu dala vyskrtat, aniz by se snizila informacni hodnota. Co noveho se dozvite z vety "Želva žlutohnědá patří, stejně jako T. hermani a T. marginata, do čeledi testudovití a řádu želvy" (na str. 30, chyba v nazvu zelvy zelenave je v originalu)? Nic - prislusnost ke stejnemu rodu pochopitelne znamena, ze i vsechny nadrazene taxony jsou stejne.
Rada informaci a zduvodneni se v knize opakuje, coz muze byt fajn, kdyz nekdo konkretni informaci hleda (zvysi se sance, ze ji nekde najde), ale pokud to ctete jako souvisly text, asi Vas to nepotesi.
Zcela trestuhodna je prace s obrazky - polovina obrazku nema legendu vubec, protoze autor tak nejak predpoklada, ze ctenar zrovna cte text pobliz (treba na stejne dvoustrane), obrazky s popisky jsou casto k popukani. Napr. na strane 83 mate vyfocenou kostku lignocelu v kbeliku, na dalsi strane mate vyfoceny kbelik, ve kterem je kostka lignocelu a voda, popisek zni "6 litrů vody". Vedle fotka "Písek kopaný" lavoru s piskem. Na dalsich fotkach je totez plus prazdna nadoba (uz bez popisku) a nakonec smichany lignocel s piskem... (Netvrdte mi, ze tohle je knizka s informacemi pro pokrocile chovatele ;)) Obcas se nektera fotka pomerne bezostysne zopakuje, treba fotka teraria...
Dost nestastne je i autorovo furiantstvi, se kterym se hlasi k tomu, ze nerespektuje zmeny taxonomie, ze jsou "zbytecne" a ze pouziva stare nazvy druhu. To je spise znamka ingnorantstvi a lajdactvi. To dokazuji i fakticke chyby v informacich - napr. zelva stepni se v Armenii ani v Rusku nevyskytuje (nalezy jedincu uniklych ze zajeti by jiste pocet zemi vyrazne rozsirily), rozsireni u zelvy zelenave je uplne nesmyslne, poddruh T. h. hermanni se vyskytuje ve Spanelsku, Francii a Italii, poddruh T. h. boettgeri se vyskytuje od severni Italie do Turecka. Skoda, ze pan Junek nesleduje nadherne a volne dostupne seznamy a atlasy rozsireni zelv (https://iucn-tftsg.org/checklist/), podobnymi zbytecnymi chybami se shazuje nejen pred kolegy.
Shrnuto podtrzeno - chyby na webu (i tam je jich tam spousta) se daji lehce opravit. Chyby v knizce budou zpochybnovat autorovu erudici "na vecne casy". Je skoda, ze odpovedny redaktor v CPressu neodvedl s autorem lepsi praci. Vysledna kniha je sice na prvni prolistovani hezka, ale pri pozornem cteni je ponekud zoufala.“... celý text
— IHT
Formulista
„Za mě dobrý, fakt!
Ano, romanťárna jako bič, ale s tím jsem do toho šla, kategorie této knihy je jasná a autorka se s ní netají. Tučné plus přidávají knihy, které hltá hlavní hrdinka – některé odkazy znám a opět mi zabylo smutno, že už je v knihovně nemáme, protože to jsou skvělé knihy.
Pokud se pokusíme naši odplavenou knihovnu znovu vybudovat, tak tuhle knížku bych do ní určitě ráda koupila – jsem přesvědčená, že by ji romantické duše ocenily.
„Ono bylo jedno, jestli to byl zazobaný sportovec nebo zpěvák. Měli na to peníze a aniž by řešili ekologii, etiku nebo jakýkoli dopad na sebe nebo planetu, chtěli to, protože to bylo drahý, lepší a a oni si to mohli dovolit. U svých klientů jsem na to byla zvyklá. Jasně, jsem modelka a nepocházím zrovna z chudých poměrů. Ale jsou peníze, co mám já nebo třeba naši, a pak jsou jejich peníze.““... celý text
— broskev28
Tiché hlasy
„Tak nevím, ale mně krev v žilách netuhla ani náhodou… zajímavé čtení, ale že bych byla napnutá… tento díl byl takový poklidný a vraha jsem tipovala jinak, nevím, jestli budu číst případy Lottie dál, spíš mě zajímá její osobní příběh.“... celý text
— Terka1975
Láska na oko
„Jak jinak začít, než samou chválou. Tahle kniha je prostě úžasná, boží, miluju ji. Stejně tak jako předchozí díl. Nebudu zde rozebírat, jaký díl je lepší, protože by to bylo na dlouho, a taky by se nedošlo k výsledku. Oba díly jsou skvělý.
Declan Kane pro získání svého dědictví musí splnit dědečkovy podmínky. Musí se oženit a s danou ženou zplodit potomka. Plán se mu ale lehce vymkne z rukou a najednou stojí před oltářem se svojí asistentkou Iris...
Tak tihle dva jsou teda dvojka, kterou nejde nic jiného než zbožňovat. Iris je žena, která by se pro ostatní klidně rozkrájela, ale kolikrát nemyslí na sebe. Declan ze začátku působí sice jako mrzout, ale i přesto se v něm ukrývá gentleman. Taky že mi ze začátku lezl na nervy svým chováním, ale později jsem si ho zamilovala.
Kniha je napsána skvělým stylem. Vy začnete číst a časem nejde vůbec přestat, protože se vám od toho nechce odtrhnout. Právě knihy, které rychle ubývají, postavy si lehce oblíbíte a s nimi i to prostředí, já naprosto miluju.
Ten vztah mezi těma dvěma? Aaa! Strašně jsem se na pokračování těšila a že se to vyplatilo. Téma falešného vztahu a ... můžu říct donucené svatby? To asi zas ne. Držme se falešného vztahu. Samozřejmě to začíná přetvařkami na veřejnosti, ale city převládnou a "hraní" začne i v soukromí. Prostě ta jejich romantika je úžasná.
Opět musim zmínit ten epilog. Ono je prostě kouzelně úžasný vidět ke konci ty postavy spokojený. Vidět jejich posun v životě. A zrovna tady vidět spokojenou rodinu. Rozhodně mě nesmí minout poslední díl, kterého se lehce bojím a moc se mi do něj nechce. Přeci jen, jedná se o poslední díl. Poslední setkání tří bratrů Kaneových.“... celý text
— kniho_terka
Americký milostný experiment
„Kniha je od autorky, která napsala Láska po Španělsku. Přesněji se zde jedná o volné pokračování, ale o jiných postavách. V Lásce jsme měli Linu a Aarona, kteří jsou mimochodem božští, zato tady máme Rosie a Lucase. Rosie se už několikrát objevila v prvním díle, a to jako nejlepší kamarádka Liny. Lucas je zase Linin bratranec, takže krása
Elena Armas je úžasná autorka. Mohu říct, že miluju její knihy. I když to jsou takové romantické klasiky, ona z nich dokáže udělat něco, co vás prostě baví. Stejně tak to je zde. Kniha je vtipná, někdy opravdu dost, jiskření tu máte jisté. Ta romantika je totiž fakt něco. Taky je to trochu emocionální, jak sama autorka zmiňovala v poděkování.
Všechny postavy jsou úžasné. Rosie je plná energie, laskavá, vtipná a všechno možný. Lucas je ze Španělska, umí hodně dobře vařit a taky serfoval. Jejich vztah byl něco. Líbilo se mi, co vše Lucas pro Rosie udělal ohledně těch experimentálních rande. No prostě boží.
Víte co je ještě lepší? Objevili se tady Lina s Aaronem. Normálně bych si přála, aby autorka napsala nějakou bonusovou novelu z jejich líbánek, protože v Lásce mi ti dva vůbec nestačili. Vlastně rovnou novou knihu.
Tato kniha je v žánru romantiky s tématem falešný vztah. Což by to celkem vystihovalo. Pokud vás právě toto láká, tak se to nebojte číst.
Milostný experiment byl úžasný, ale na Lásku po Španělsku to prostě nemá. Ta hate to love tam s tím něco má. Prostě doporučuji obě dvě.“... celý text
— kniho_terka
Tahle země není pro starý
„Jsem ráda, že jsem film viděla již před drahnými lety a úplně si jej nevybavuji. Aspoň mi nijak nenarušoval čtení. Nicméně naprosto chápu, že po knize coby scénáři Coenové skočili. Úplně zapadá do jejich syrové řady filmů, kde se ovšem sem tam mihne i vtip.
Díky čtení si musím brzy oživit i film.
" Lidi si myslej, že věděj, co v životě chtěj, ale většinou to nevěděj. Ale vobčas to i tak dostanou, dyš maj štěstí. Já měl štěstí dycky. Celej život. Jinak bych tady nebyl. Dostal jsem se z pěkný řádky průšvihů. Ale ten den, kdy sem jí uviděl vycházet z Kerrova koloniálu, přecházet ulici a jít kolem mě, a kdy sem si před ní nadzvednul klobouk a vona se na mě za to usmála, tak ten den byl můj nejšťastnější.
Lidi si stěžujou, co všechno špatnýho se jim stalo, co si nezasloužili, ale málokdy se zmíněj vo tom dobrým. Vo tom, čím si zasloužili to dobrý. Nevzpomínám si, že bych Pánubohu dával ňák zvlášť moc důvodů, proč by mi měl přát štěstí. Ale přál mi ho. "“... celý text
— Clara_C
Muž bez minulosti
„Druhá kniha od Weavera a musím říci, že tato byla o dost lepší. Příběh postupně gradoval až do nečekaného, i když trochu tušeného finále. Atmosféru zde autor vypracoval tedy dosti temnou a hustou, úplně jsem se utápěl na těch ubrečených a plískanicích prolezlých ostrovech. Sice jsou některé pasáže těžko uvěřitelné, ale nic to neubírá na čtivosti.“... celý text
— hnusák
1913: Léto jednoho století
„Spousta zábavných perliček, ze života slavných té doby. Oskar Kokoschka vnutil Almě Mahlerové svůj autoportrét aby si ho v Mariánských lázních pověsila nad postel a tím ochránila svoji věrnost před dotěrnými muži.“... celý text
— jiri2737
Noční směna (20 povídek)
„Zajímavá všehochuť z pera Stephena Kinga. Najdou se povídky skvělé, najdou se povídky, které jsou pro spisovatele jeho formátu průměrné, najdou se povídky, které jsou totální blbost. Četbou téhle sbírky povídek jsem prokládal čtení dalších románových knih. Jsou to takové jednohubky, když člověk nemá moc času a chce příběh, jehož rozuzlení se dočká do dvaceti minut.
Schválně jsem si po každé přečtené povídce udělal poznámku o tom, jak se mi líbila, abych se s vámi mohl podělit:
Prokletí Jeruzalému 4/5
Noční směna 2,5/5
Noční příboj 2/5
Jsem brána 3,5/5
Šroťák 3/5
Kostlivec 3,5/5
Šedá hmota 3/5
Bojiště 2/5
Náklaďáky 3/5
Mrtví se někdy vracejí 4,5/5
Jahodové jaro 3,5/5
Římsa 4/5
Trávníkář 2/5
Nekuřáci a.s. 3,5/5
Já vím, co potřebuješ 3/5
Děti kukuřice 3,5/5
Poslední příčka žebříku 3,5/5
Muž, který miloval květiny 3/5
Na dobrou noc 4/5
Žena v pokoji 3/5“... celý text
— Murlock77
Milenec
„4/5*
“Budeš žít ve vězení vlastního strachu."
Kniha se točí okolo rozpolcené hlavní hrdinky, která odjela na studijní pobyt do Izraele (z otcovy strany Židovka) a našla zde domov, jakýsi pocit sounáležitosti. Nyní těhotná a vdaná vzpomíná na svou první velkou lásku, vojáka Ejala, a taky na své univerzitní roky. Z pohledu mladého Ejala zase můžeme nahlédnout do vojenského prostředí, na které je v zemi pohlíženo s velkým respektem (z naší perspektivy asi nepříliš pochopitelné). Jejich vztah působí na začátku idylicky, postupem času však uvadá a oba zjišťují, že si možná do toho druhého promítli jisté domněnky, jež se nezakládaly na pravdě. Následuje pocit prozření a hledání vlastní životní cesty.
Hlavní postava, Allison, na škole potkává heterogenní směsici lidí a pokouší se proklestit si cestu k pravdě ohledně odvěkého konfliktu. Ve výsledku dochází k poznání, že pravda není univerzální a každá rodina si pamatuje minulost jinak, skrze vlastní zážitky či vyprávění svých předků. Dochází také na debatu “kdo je správným Židem" a “není Žid jako Žid". Do textu je velmi zdařile zakomponována filologie a postavení jazyka a jeho proměny v čase, přičemž změny v něm se snoubí se změnami ve sféře lidské.
Kladně hodnotím neutrálnost textu, kterážto poukazuje na klady i zápory obou stran (kupříkladu rozdílné pohledy na události roku 1948). Knihu rozhodně doporučuji, téma je stále aktuální a celý konflikt, bohužel, nemíří ke svému konci. Vně dané konfrontace a rozbrojů stojí dvě skupiny, které si nemohou přijít na jméno (v textu jedno stanovisko zastoupeno Allisoninou nebinární sestrou) a jak to musí snášet osoby, které jsou přímo uvnitř každodenních bojů (fyzického i psychického charakteru), se můžeme pouze domnívat.“... celý text
— katasokolov
Souhvězdí slona
„Souhvězdí slona je druhá knížka od autora, která se mi dostala pod ruky. A od prvních stránek je vidět, jak ohromně se autor od své prvotiny (Vykořenění, Pointa, 2021) posunul.
Kniha je čtivá, dialogy dobře napsané (v tom vidím největší pokrok proti první knize) a autor dobře dokázal příběh několika osob načrtnout a dotáhnout až do finále. Líbila se mi hloubka a motivace postav (všechny mě bavily) a to, že kniha není psaná na sílu. Najdete v ní spoustu myšlenek, které vás donutí zamyslet se.
Kniha má větší společenské téma (ochrana zvířat), které tvoří její pozadí, a které přímo či nepřímo propojuje všechny postavy, ale nakonec to nejdůležitější, co si čtenář z knihy vezme, je to, že to jsou právě malé osobní příběhy a malá životní rozhodnutí, která tvoří ten náš velký a komplikovaný svět. A že každé takové zdánlivě neškodné a snad i pochopitelné rozhodnutí může mít tragický důsledky.
Podobných knížek dneska bohužel na pultech moc nenajdete, tak knížce určitě dejte šanci:) zaslouží si to:)“... celý text
— zarybnickylukas
Už mě vidíš?
„Tak tohle byl perfektní thriller. Bolton prostě umí psát a hlavně ty zvraty a ten konec pecka. Miluju tyhle šoky. A už se těším na další díl.“
— Sančez
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
„Musím říct, že jsem od knihy čekal něco jiného než rozhovor, ale nakonec to nebylo tok špatné a poměrně dobře a rychle se četl. Mám teď za sebou sérii, podobně zaměřených knih, rozhodně se nedotýká výšin Markovičových Lovců přízraků, ale rozhodně je to naprosto jiná liga než Největší zájady zločinu od jmenovce Mareše. Kniha se i dobře četla, jelikož jsme divákem Případů 1. oddělení, a tudíž hodně jsme si spojoval scény s tím, o čem bylo psáno.“... celý text
— ToVy
Všechno, co jsme ztratili
„Kniha je o tom, že lásce se neubráníš. Měli v zivotě jasno, ale přesto jim okolnosti nebyly nakloněny. Když si ke knize pustíte v ní zmiňované písně je to pravé čtení na pošmourné odpoledne.“... celý text
— Kaja1
Pokojská
„Takové poklidné čtení při marodění. Lehounce plynoucí příběh jedné pokojské, která se stala svědkem zločinu. Velikou roli zde hraje soucit, ať už v hotelovém pokoji, nebo v Mollyně životě. Určitě si přečtu další díl.“... celý text
— Hvězdinka
Kde se skrývá temnota
„Tak to bylo velké překvapení české autorky.Doslova to převálcovalo značnou část zahraniční produkce podobného stylu.Velmi doporučuji všem kdo má rád drsné,syrové,napínavé a propracované detektivní thrillery,“... celý text
— rodak
Inferno
„Autorka má svůj specifický svižný styl, který mě u Kazišuka bavil, tady jsem si chvílemi nebyla jistá, jestli se mi líbí nebo ne. Některé zápletky mohly být více rozvinuté, některé momenty pro mě ze začátku nebyly úplně přesvědčivé. Jako třeba právě vztah Maxe a Vicky. To, jak rychle se dostali k lásce až za hrob. Ani Max jako mafián mi moc neseděl. Mluvilo se o něm jako o hrůzostrašném tyranovi, ale v knize se choval mile, zásadově, k rodině pokorně. Osobně v knihách upřednostňuji drsnější mafiány.
Nicméně i přesto, že se v posledních letech s mafiánskými knihami roztrhl pytel, takhle kniha je originální. Je originální tím, že mafie je arabského původu a s tím souvisejícím střetem kultur. Je originální stylem psaní, který nemá hluchá místa, pořád se něco děje. Autorka umí vytvářet zvraty. Klišoidní téma (jak se chudá holka zamilovala do mafiána) dokáže napsat nepředvídatelně. I bez zbytečných omáček a popisů z vás dokáže vytáhnout emoce. Myslím, že knížka uspokojí relativně širokou skupinu čtenářek, protože je jak drsná, tak velmi romantická.
Líbí se mi, že Kazišuk i Inferno jsou dost odlišné knížky, přesto je znatelné, že to psala stejná autorka. Originalita v žánru přetékajícím stovkami zaměnitelných knih je obrovské plus a doufám, že si autorka tuhle vysokou laťku udrží. Hodnotím 4,5*“... celý text
— Leído
Mengeleho děvče
„Přečetl jsem před pěti léty a - upřímně řečeno - netroufl (nedovolil) jsem si komentovat. Neměl jsem odvahu. Nyní jsem výtisk opět uchopil do rukou a zvažuji... že je snad dobře, že vzpomínky již vybledly. Ale vzpomínám... Tohle byla nejnáročnější kniha, kterou jsem kdy přečetl. Nic pro slabé nátury. V pubescenci ani adolescenci by mě nikdy ani nenapadlo, že někdy u knihy uroním slzu (jsem chlap jak hora). Viola byla má přibližně šestistá kniha, a... stalo se. Totiž komentovat tuto knihu je jako vysvětlovat mimozemšťanovi co je to koncentrační tábor. Podruhé bych to asi nedal. Neuvěřitelné co člověk zkusí než umře... Probíral jsem žebříček nejlepších knih a Viola se umístila vysoko. Právem. Nemám slov. Druhá světová válka byla tak "unikátní" a tak strašlivá, že zplodila takové příběhy, jako je tento. Nebylo mým primárním úmyslem komentovat vlastní obsah knihy, ale vyjádřit ten strašlivý a strašidelný pocit, který rezultoval... Až dnes jsem našel odvahu... Kéž by se tak tristní existencialismus vůbec nemusel svěřovat papíru. Děkuji za nejsilnější čtenářský zážitek života. Mengeleho děvče si zaslouží primární příčku v žebříčku. Tehdy jsem udělil pět hvězd, ale dá se tohle vůbec hodnotit kvantitativně? Uvažte sami...“... celý text
— Pablo Kral
Černobílý svět
„Téma černošských hospodyň mi není nijak blízké, kdysi jsem viděla film, takže jsem si děj rámcově pamatovala, a přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout a četla jsem ji hluboko do noci, protože jsem prostě nemohla jinak. Rozhodně to není příběh jenom o rasismu, ale i o ženském (ne)přátelství, vztazích v rodině, slušnosti, pokrytectví, mateřství, společenských očekáváních a psychickém zdraví. Měla bych zmínit jedno velké trigger warning: je zde poměrně důsledně popsán samovolný potrat.“... celý text
— Borboleta