Nejnovější komentáře
Bílá vydra na stopě
„Jako detektivka sice průměrné, ale Josef Kutík umí psát a zabydlil svůj kanadský svět výbornými postavami, takže ani nevadí, že se opakují rekapitulace minulých dílů.“... celý text
— Disease
Návrat Bílé Vydry
„Příběh není tak košatý, jako u prvního dílu, ale pořád velmi solidní čtivo, a navíc místy hodně vtipné.“
— Disease
Přátelé Zeleného údolí
„Krásná knížka pro děti a mládež. Úžasné popisy krásy přírody, chování zvířat a úžasného vztahu hlavních hrdinů. Filmové zpracování se také povedlo, je to vzpomínka na dětská léta.“... celý text
— martianekk
Miloval jsem svou ženu
„Poklidně napsaný román o vztahu dvou rozličných partnerů. Celým příběhem se prolíná téma žárlivosti a prožívání emocí hlavních postav. Knížku vnímám jako oddechovou literaturu.“... celý text
— martianekk
Listopád
„Tešila som sa na túto knihu, ale bola som sklamaná, podľa mňa to nemalo takú hĺbku, aby som bola z nej unesená, aby ma niečo ohromilo.“
— Dani25
Rod země a krve
„Tak jak někteří již zmiňovali, prvních 100 -150 stránek je těžkých, dost jsem přemýšlela zda to vůbec dočtu . Nic mi nedávalo smysl. Tak jsem si šla přečíst komentáře zde a ty mi pomohly k tomu , abych to nevzdávala. A rozhodně toho teda nelituju. Pokud překonáte první strany , tak pak už je to super jízda a nemůžete odložit. I když tedy doteď nechápu určité věci jako jména , vesmíry apod., ale to nevadí . A jednoho mortis anděla prosím ke mně domů:D“... celý text
— Didi15
Pohár zlata
„Tak první přečtená kniha od velikána americké beletrie mě vůbec nechytla. Ačkoliv byl námět velice poutavý, tak výsledek je za mě pouze slabý vývárek možného potenciálu. Bohužel captain Morgan, tvář známého rumu, řeší více své vnitřní problémy než aby si užíval pořádnou řež a pirátský život. Asi jsem na to koukal moc klukovskýma očima a očekával něco ve stylu Pirátů z Karibiku a kapitána Jacka Sparowa. Bohužel no ... Příště zkusím známější Steinbeckovy tituly a uvidíme. Nyní, protože mě čtení moc nebavilo uděluji jen 45%“... celý text
— vin_hanna
Děsy první republiky
„Jako vždy se mi kniha líbila, Marek Skřipský má dar vtáhnout čtenáře do děje a nenudit ho...mysteriózní povídky měly pro mne zvláštní kouzlo, vše v nich mělo smysl i správně namíchanou špetku bizarnosti. Vřele doporučuji dalším čtenářům a pro sebe dávám na polici...Ráda si přečtu znovu :-)“... celý text
— Ív688
Bojovník
„Nakonec jsem se tím prokousala, ale po pravdě - toto bylo pro skalní fanoušky - pro mě tedy ani náhodou.
Celý 4.díl byl zopakování všech 3 dílů z pohledu Nicolase - a upřímně do strany 400 jsem zažívala brutální nudu.
Pak se to trochu zlomilo, ale stejně zážitek, který z toho měl být se nekonal.
Celé knize chybí to napětí, ten šmrnc, který jsem zažívala z dílů z pohledu Sáry.
Je to takové jakoby doplňující vše co se stalo z jejího pohledu a to právě občas nedává smysl.
Některé kapitoly jsou díky tomu jak vytržené z kontextu, v další se pak přemisťujeme jinam za nějakou dobu - prostě trochu chaoz.
Kdyby to bylo součástí prvních 3 dílů, tak by asi autorka udělala lépe
Dávám 3*“... celý text
— petra1396
Bohyně
„Musím říci, že mě to chytlo hned od začátku a nepustilo až mě to na příliš rychlém konci vyplivlo jak malinu
To jediné mě na tom vadilo, příliš rychlý konec - ten bych trochu rozvinula, vysvětlila více detailů ale jinak to bylo opravdu hoodně dobré
Od Marcy asi nejlepší kniha, co jsem četla - kam se na to hrabou Jezdci ....
Ze strany korektury tam bylo pár chyb, které mě dost bily do očí, ale příběh jako takový byl svižný, pořád se něco dělo - za mě jsem si to opravdu užila.“... celý text
— petra1396
Ďáblova cesta
„Velmi dobře se mi to četlo. Přiznám se, že tentokrát jsem tak trochu tušila, kdo zatím je. Ale to nevadí , výborně jsem se bavila.“
— klarence
Jako hvězdy v temné noci
„Dalsi romantarna do me sbirky prectenych. Protoze je ctu minimalne, tak si vybrane tituly vybiram peclive.
“Jako hvezdy v temne noci jsem si vybrala kvuli nazvu, designu obalu ale i popisu. Zaujala me a nezklamala.
Asi nejvic me dostala volba slov autorky. Pise tak, jak to jen nazvat, prijemne romanticky. Ac to zni mozna hloupe, tak nektere knihy stejneho zanru jsou az moc plne zdrobnelin a preslazenych slov.
Jednoduse je to kniha, ktera ve mne vyvolala vzpominky. :)“... celý text
— Tyn_a
My děti ze stanice ZOO
„První čtení ve 14 letech pro mě bylo brutální a odstrašující. Říkala jsem si, že když už ji budu číst podruhé, nebude to pro mě takový šok. Byl. Jelikož mám teď dceru ve stejném věku jako byla Christiana, byl pro mě rereading ještě více děsuplný a nepředstavitelný.“... celý text
— LuckaK.088
Conan: Věž slona
„Skvělý příběh ze života Conana. U tohoto dílu jsem snad ani nedýchal.
Tahle série je naprosto úžasná.“
— Dragonian
Nesmyslnost: Jak je možné, že racionálně uvažující lidé uvěří neracionálním „pravdám“?
„Jedná se o skutečně trochu jinou naučnou knihu. Díky zkušenosti autora, který si díky covidu od "bludařů" zažil své, je často opravdu velmi osobní. V celém díle se Ariely snaží identifikovat základní příčiny a předpoklady toho, jak se člověk může dostat do trychtýře vedoucí k víře v mylná přesvědčení (jak tomu sám říká). Vše je ilustrováno množstvím příkladů, na kterých ukazuje životní příběhy představitelů "bludařů", které často mají velmi podobnou linku. To za mě jsou nejzajímavější části knihy.
Určitě doporučuji přečíst, některé věci, které jsem v tomto kontextu nechápal, mi to docela osvětlilo (třeba proč jsou konspirační teorie ve většině případů tak strašně komplikované).“... celý text
— Dejvid
Conan: Bůh v míse
„Komiksová adaptace si pořád drží svou kvalitu. Po scénáristické stránce není co vytknout. Jenom pořád mi dělá problém ta kresba...“
— Dragonian
Mořeplavec
„Třetí díl opět nezklamal, možná mě bavil i víc než předchozí. Kniha se opět četla velmi dobře. Jediné, co bych ocenila, jsou lepší korektury textu - sem tam překlep, často chyběla např. zájmena ve větě. Chápu však, že při tak dlouhé knize to není jednoduché. Oceňuji tenčí stránky, vzhledem k jejich velkému počtu kniha alespoň nenabyla tolik na objemu :-)“... celý text
— Zulejka
Probudím se na Šibuji
„O knize jsem toho spoustu slyšela, už když vyšla, ale dostala se ke mně až teď jako audio. Ze začátku jsem se malinko lekla, protože nejsem příznivcem magického realismu, fantasy ani ničeho podobného. Nicméně tenhle motiv se nakonec ukázal i pro mě snesitelným a autorka s ním hezky pracovala, takže jsem se zase brzy uklidnila. Navíc, jak jsem pochopila, je to odkaz na japonské autory.
Vyhovoval mi hovorový jazyk a oceňuji nahlédnutí do tajů japonštiny a japonské kultury. Určitě je to "must have" pro všechny, které tato země a kultura zajímá. Velmi povedený debut.“... celý text
— PetK
Léto na Santorini
„Ten otevřený konec zachránilo poděkování, ve kterém autorka zmiňuje, že je příběh inspirovaný jejím skutečným životem. Nelíbilo se mi, že hlavní hrdinka až do konce vlastně neví, koho chce, a její rozhodování se co stránku mění, navíc je odvislé od postoje obou mužů k ní. A taky se mi nelíbilo, že se tam neustále pije.“... celý text
— knihveru
Všetky rite sveta, aj tá moja
„Tak neviem, či je toto najvhodnejšia kniha, ktorou začínať Bukowského tvorbu. Že to bude pomerne explicitné, hulvátske, voyeurské a tak vhodne špinavé to som vedel. To ma neprekvapilo. Len to po čase začne byť tematický mierne repetetívne (dostihy - alkoholické excesy - balenie a spanie so ženami - niečo úplne iné - dostihy - excesy - ženy ...)
Plusom sú krátke príbehy a veľmi dobre a rýchlo sa kniha číta. Aspoň možno rozmýšľať, čo je v poviedkach založené na realite a čo je výplodom delíria, či autorskej tvorivosti. Nízke hodnotenie dávam preto, že podobne ako pri krátkometrážnych filmoch, tak aj pri krátkych poviedkach nemám rád, keď je vybudovaný zaujímavý dej a koniec je nedostatočný, vágny, useknutý či dokonca bez pointy. A to tu má Bukowski často. Ale možno je to jeho trademark - neviem. Aspoň tie záverečné dlhšie poviedky, to trochu vylepšili. Z tých krátkych ma najviac bavila kanibalská a paródia na western.“... celý text
— krny
Woodhill
„Opona mezi živými a mrtvými padla, svět jak ho známe se změnil. Nefunguje elektřina, neexistují státy, ale pouhé regiony, které řídí jejich správci. Díky své schopnosti vidět mrtvé, než prostoupí oponou, je Lexi povolána do Woodhillu. Tady mrtví cíleně vraždí mladé dívky a neteř místního správce Brodericka je v nebezpečí. Lexi se snaží vyřešit záhadu zvláštního chování místních duchů, které jí na základě dosavadních poznatků nedává žádný smysl.
Tohle bylo velice netradiční fantasy! Mně osobně to připomínalo nějaké postapokalyptické příběhy, mrtvé jsem vnímala spíš jako takovou verzi zombíků. Ničeho se ale nebojte, jedná se o velmi odpočinkovou četbu, která ovšem není nuda!
Miluju lednicko-valtický areál, takže když jsem knížku otevřela a prohlídla si mapu, byla jsem nadšená! A celkově ta obálka?! Nádhera!
Knížka je z velké části věnována několika romantickým linkám, kterým vévodí samozřejmě ta Lexiina. V druhé polovině knížky mi teda bohužel přišlo, že romantika převládá nad mrtvolkama a to mě trochu mrzelo.
Příběh, zápletka i rozuzlení byly naprosto skvělé! A ten konec?? Asi nějaká alergie, protože mi nějak podivně slzely oči. To jsem teda vůbec nečekala a bylo mi to opravdu moc líto. Ačkoliv mi teda přišlo divný, že záhada vyřešena, všichni šťastní a mně ještě zbývalo asi 60 stran do konce
Co musím trochu vytknout, párkrát jsem při čtení byla zmatená - přišlo mi, že autorka tak nějak bez úvodu do další situace přeskočila někam jinam a já tápala, jak jsme se tam dostali.
4*/5* - knížka mě velmi příjemně překvapila, perfektní čtení na podzim!
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Ignis fatuus
„Veliká spokojenost, jak ostatně u paní Klabouchové vždycky. Její vytříbený jazyk, perfektní popisy míst, postav, psychologie povah...parádní.
Horory mám ráda obecně, ale většinou ve filmové podobě. Ovšem tato kniha mě dostala. Propracovaný příběh v několika časových rovinách doplněný o "oficiální zprávy" výzkumných pracovníků mě od návštěvy Šumavy nadlouho odradil.
Mělo to nápad, mělo to spád, závěr excelentní.“... celý text
— marketa1860
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
„Být čarodějkou není taková zábava, jak se zdá, spíš to znamená, že jste pořád samy. Mika natáčí videa na youtube a osazenstvo jednoho zvláštního domku pozná, že je čarodějka. Najmou si ji jako učitelku pro tři malé čarodějky, které u nich bydlí, aby se naučily zvládat magii a nezpůsobit ve světě poprask.
Cozy feel-good fantasy romance. Nebo tak něco.
Knížka hned na první pohled zaujme svým vzhledem, který je opravdu nádherný. Bohužel vnitřek knížky je za mě spíše takové nenadchne-neurazí.
Magie je tu jen takový vedlejší prvek, není příliš propracovaná, ale svoji funkci to splní – postavy opravdu čarují. Mika je tedy vlastně takovou chůvou pro tři malé a velmi odlišné holčičky, které byly všechny ale fajn. Název knížky je dost zavádějící, o nijak zvláštní spolek čarodějek tu nejde.
Vyskytuje se tu i romantická linka, která je docela fajn, ale taky snaha o poměrně nesmělou spicy scénu, trochu sprostých slovíček a celé mi to do celého konceptu knížky vůbec nepasovalo. Mělo to zůstat jen v nějaké teoretické rovině.
Čekala jsem něco trochu víc střeštěného a vtipného, tohle je taková pomalu plynoucí oddechovka. Na konci knížky přijde i nějaká zápletka, volbu jejího rozuzlení jsem teda moc nepobrala.
Knížka se zabývá tématem rodiny, i třeba té, kterou si zvolíte sami
Děj se odehrává v listopadu a v prosinci, takže pokud se na knížku chystáte, teď je ten pravý čas se do knížky pustit.
3*/5*
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Mokrá ryba
„Pouze jako audiokniha a předtím seriáů. Prostředí autentické a přitažlivé. zápletka a děj napínavý, ale to rozuzlení a některé motivy, ano, vlastně příliš pohádkové.“... celý text
— Pawlisman
Světlo v plameni
„Sera a Nyktos se snaží vyjmout jiskry života, které má Sera v sobě, aby tak konečně zastavili falešného krále bohů Kolise a zastavili hnilobu. Ostatní bohové z Nyktova dvora ale Seře neodpustili zradu, kterou chystala, a stále ji nedůvěřují. Ona se mezitím snaží vyznat v rozporuplných pocitech, které z Nykta má.
Druhý díl série Žár těla a ohně. Musím říct, že tento díl mě bavil víc, než ten první – možná je to tím, že po zklamání z prvního dílu jsem měla ta očekávání hodně nízká a vůbec se mi do čtení nechtělo, takže jsem byla překvapená.
Četlo se mi to opravdu dobře, než mi ale došlo, že 400 stran čtu v podstatě o ničem – jasně, byly tu nějaké dohady mezi postavami, ale pořád se řešilo jen jak a kdy dostat ze Sery ty jiskry, ale skutek utek a nikdo nic nedělal (kromě hlavních postav, ty to dělali dost často).
Po dvou třetinách knihy se začal děj trochu hýbat a stejně jako v prvním díle, konec byl neskutečně nasekaný událostmi, informacemi a akcí. Proč ale až posledních 70 stran? Otevřený závěr byl super a v tem okamžik jsem chtěla číst dál a přála si, aby byla knížka delší.
Nyktos je prototyp dokonalého chlapa, Sera mně lezla trochu na nervy svou paličatostí, ale i zabedněností. Mnohem lepší jsou tu vedlejší postavy.
Pokud máte rádi spicy romantasy, tak tady najdete, co hledáte, je tu fakt hodně.
Mezi prvním a druhým dílem jsem měla asi 8 měsíců pauzu, takže spousta informací se mi vykouřila z hlavy – některé se mi při čtení vybavily, ale musím říct, že hodně věcí jsem po té době nechápala.
Hodnotím lépe než první díl, ale nad koupí třetího dílu váhám. Pokračování pod názvem Oheň v těle vyšlo letos na podzim a série má ještě čtvrtý a poslední díl, který ovšem ještě není přeložený a myslím, že si na něj počkáme zase minimálně do dalšího podzimu. Uvidím, třeba do té doby podlehnu a pokračování si koupím.
3,5*/5*- na GR a DK jsem hodnotila 4* - je to za mě někde přesně mezi.
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Vražedná temnota
„V lese byli při kempování zavražděni dva lidé. Po ohledání místa činu Josie zjistí, že tam s nimi musela být ještě třetí osoba, která je nyní pohřešovaná. Opodál stojí oplocený pozemek se zvláštní komunitou lidí, kteří popřou cokoliv, na co se policie zeptá. Do toho se objeví osoba, která je už dva roky považovaná za mrtvou. Má tohle všechno nějakou spojitost nebo je to všechno jenom náhoda?
Sedmý díl série s vyšetřovatelkou Josie Quinnovou a týmem dentonské policie. Stejně jako předchozí díl není tento díl věnovaný primárně Josie nebo některému z jejích blízkých, což cením (myslím ale, že další díl, tedy Závod s časem, má něco společného s Josiinou sestrou).
Vražedná temnota, stejně jako celá série, je neskutečně čtivá. Krátké kapitoly, poměrně velké řádkování a 400 stránek utíká pod rukama jedna báseň.
Příběhově mě tento díl příliš nezaujal, má hluchá místa a spoustu čekání, i když zapojení sektářské komunity mě bavilo.
Josie neustále a pořád řeší své démony z dětství, má noční můry a nespí. Pozor, tato kniha (a i všechny díly před ní) se neustále vrací a opakují nám záležitosti předchozích dílů, takže pokud se rozhodnete nečíst sérii chronologicky, dost pravděpodobně si vyspoilerujete dost věcí.
Už minule jsem psala, že nevím, jestli budu v téhle sérii pokračovat, nakonec jsem neodolala, ale ani Vražedná temnota mě příliš nepřesvědčila. Navíc když vidím, že série má už 20+ dílů!! A mně už teď přijdou jeden jak druhý (ale na GR jsou všechny naprosto skvěle hodnocené a drží si vysokou laťku).
Není to špatně, ale nejsem z Josie nadšená jako všichni ostatní, ze cviček mě to nějak nevystřeluje, takže uvidím, jestli se někdy pustím dalšího pokračování – třeba zase podlehnu.
3,5*/5*
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Dcera zimy
„Z Morany a Vesny, dvou obyčejných sester, se vlivem černé magie stanou nadpřirozené bytosti. Morana je postrach lidí, bohyně smrti, Zubatá. Ona ale chce pouze zachránit svoji sestru, bohyni jara, která je prokletá k tomu, každý nejkratší den v roce ve svých sedmnácti letech zemřít, narodit se někde jinde a žít tisíce životů od začátku.
Kniha začíná dvěma časovými úrovněmi, v jedné se seznamujeme s minulostí sester, co vedlo k tomu, že se z nich staly bohyně. V druhé linii se Morana snaží zachránit Vesnu, které se opět blíží den, kdy zemře, a odhalují další tajemství jejich stvoření.
Tohle mě opravdu moc bavilo! Začátek měl trochu pomalejší rozjezd, občas se mi míchaly dějové linky, ale kapitoly jsou označené rokem, takže se dá snadno zorientovat i zpětně. Druhá polovina knihy už Vás ale nepustí, děje se tu jedna věc za druhou a já nestačila zírat. Inspirace slovanskou mytologií a folklórem byla úžasná a originální!
Postavu Morany jsem si zamilovala, Vesna byla místy trochu připitomělá, ale ta naivita k ní patřila. Jadwiga a Veles byli oba skvělí ve svých rolích. Moc se mi líbil sesterský vztah, který je skvěle a realisticky popsán – popichování, hádky, ale bezmezná láska a přátelství.
Moc oceňuji ten konec, který není úplně happyendem v pravém smyslu, ale je to takové hezky hořkosladké.
4,5*/5* Bylo to krásné asi tak moc, jako je krásná obálka knížky a mapka!
Dcera zimy je prvním dílem série Písně třech světů, ale tento příběh je ukončený a v dalších dílech se podíváme zase jinam a za jinými postavami, za což jsem hrozně vděčná! Rozečtených sérií na pokračování mám víc než dost.
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Osudové okamžiky
„Kniha se mi líbila, dobře se četla, ale určitě jsem od autorky četla lepší knihy.“
— Elea
Eleanor se má vážně skvěle
„Eleanor se má vážně skvěle – má co jíst, má kde bydlet a má co na sebe. Co víc by měla chtít? Každou středu si volá s mamkou a víkendy tráví luštěním křížovek a večery s lahví vodky. Jako blesk z čistého nebe ji ale vstoupí do života její životní láska – zpěvák Johnny, kterého viděla jednou na koncertě. Co na tom, že s ním nikdy nemluvila, pravou lásku poznáte i na dálku. Eleanor zahajuje svůj malý projekt, ale do cesty se jí připlete její kolega Raymond.
Mohla bych Vás o něco poprosit? Přečtěte si Eleanor!
Asociální Eleanor je trochu mimoň, což vede k různým vtipným situacím, kdy interaguje s okolím. Budete se smát, až půjde na brazilskou depilaci nebo na manikúru, zároveň Vás ale nepřestane mrazit, protože víte, že na pozadí toho všeho je něco hodně smutného a bude Vás mrazit.
Raymond vytáhne Eleanor do společnosti, vykolejí ji ze zaběhlé rutiny a Eleanor zjišťuje, že potkávat ostatní lidi může být fajn.
Viděla jsem názory, že Eleanor je vyloženě nesympatická, to mi teda vůbec nepřišlo, je rozhodně dost svá, ale je to inteligentní a hodná holka, přirovnala bych ji trochu k Sheldonovi v sukni.
Tahle knížka mě teda zasáhla opravdu hodně a pořád ve mně rezonuje. Mrzí mě, že autorka nemá žádnou další knížku, ačkoliv by snad mělo dojít na pokračování Eleanor.
Rozhodně 5*/5*PŘEČTĚTE SI TO!!! Jedna z nejlepších knih tohohle roku!
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
„Bilbo Pytlík je proti své vůli zatáhnut do víru dobrodružství čarodějem Gandalfem. Bilbo se spolu se třinácti trpaslíky vydává na výpravu za záchranou pokladu, který před dávnými lety ukradl drak Šmak a nyní jej hlídá ve vnitru Osamělé hory.
Asi nemusím Hobita uplně představovat, kdo nežije v jeskyni, tak se s nějakou jeho formou určitě setkal :D
Hobit je se svými 250 stranami poměrně útlá knížečka. Proto mě udivuje, jak z ní zvládli udělat hned tři filmy
Knížka je nabitá akci, není tu snad jediná hluchá pasáž, kde by se nic nedělo. Na jednu stranu to je super, na chvilku se nezačnete nudit a bloudit myšlenkami jinde, na druhou stranu je všechno hrozně rychle u konce. Drak se v celé knížce vyskytuje na 28 stranách. Pak se rozletí do vesnice a najednou a v podstatě bez boje je po něm, člověk se s ním sotva seznámí.
MILUJU rozhovor mezi Šmakem a Bilbem, to je za mě naprostý vrchol knížky.
4*/5* Musím říct, že bych ocenila 100 stran nějakých detailů a omáčky navíc. Plánuji se pustit i do četby Pána prstenů, který vypadá obsáhleji.
IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte
