Nejnovější komentáře
Ochraň mě
„"Jsem hajzl, zabiják a nejhorší chlap, vedle kterýho jsi se mohla ocitnout, ale udělám vše pro to, abych tě ochránil." Tohle je ještě lepší než první díl. Škoda, že u nás nevyšel ještě díl o Xanderovi.“... celý text
— Žampion
Albert Škarvan: Denníky 1896 1926
„Na jednu stranu je dobre, že Škarvan nie je až tak známy súčasným Slovákom, bo za jeho (inak vecne oprávnené) výčitky voči Židom by bol dnes mierne povedané zaznávaný. Avšak na druhú stranu je to veľká škoda, pretože jeho hlboké a miestami veľmi originálne myšlienky zaznamenané v denníkoch, hlavne po vojne, sú aj dnes dôležité a veľmi imponujúce, aspoň pre mňa. Aj preto, že mnohé z nich mne samému napadli. A z literárneho hľadiska je to potešenie pre čitateľa už len za tú ľúbozvučnú medzivojnovú slovenčinu.
Odcitujem jednu stať, ktorá snáď platí dnes viac, než kedykoľvek predtým: "Najväčšie hrúzy sa dejú a nik z ľudí neprecitne, len ešte väčšmi tupejú, ešte viac odďaľujú sa od Pravdy! Ťažko žiť v tomto bláznivci nad všetkými bláznivcami, kde márne ohliadaš sa po normálnom človeku! Zúrivci, maniaci, tichí blbci, hľa všetok rozdiel medzi ľuďmi! A všade rovnako: či v Rusku, či v Poľsku či v Maďarsku, či v Prahe, či v Jokohame! Novosť je to, čo ľudí baví. Nech je to hlúposť sebahlúpejšia, len nech je nová! A čert im dodá nových hlúpostí koľko len chcú, ľudia sa bavia na tom, nech je to čokoľvek! Nuž bavte sa vy, sprostáci, keď sa vám tak páči byť skosenými na hnoj!"“... celý text
— monngoll
Ewraker II
„Druhý díl přímo navazuje na část první. Zlepšilo se autorovo psaní i když strohost příběhu bohužel zůstala zachována. Ovšem což je velmi zásadní, dějově je to jenom slabší odvar z první části. Příběh připomíná komorní inscenaci. Děj se odehrává na jednom dvoře, kde se všichni připravují na místní turnaj. Zajímavější je až samotný závěr a tak jako u první části, v tom nejlepším příběh končí. Počkám si, jestli knihu pan Podšera někdy v budoucnu dopíše. Dávkovat si jí po jednotlivých kapitolách již rozhodě nebudu. Audioknihu opět načetl velmi průměrně pan Libor Böhm.“... celý text
— soupik2012
Láska, smrt a všechno zlý
„Plusy:
- kniha je vymazlená a nádherne spracovaná, je to vskutku prekrásny artefakt
- rodokmeň na prednej predsádke hodne pomáha v orientácii s postavami
Mínusy:
- rodokmeň na zadnej predsádke prezrádza, kto prežije a kto nie, takže ak náhodou otvoríte knihu zozadu už viete všetko
- kniha je brakový horror, ale taký, kde si autor povedal "urobme to fakt pomalé a každú scénu opakujme z troch uhľov pohľadu". Je to fakt veľmi veľmi rozvláčne.
- Logika deja. Chápem, že neexistujú mobily, lebo to by nemohlo nič nastať. Že zámok je v skutočnosti bežný väčší dom, takže to nefunguje tak ako by malo. Ale že autor použije aj veci ako "vieme, že sa niečo zlé deje, že nevieme odísť z domu, tak miesto toho aby sme zostali pokope ide každý do svojej izby a bude tam spať."
Ak by sa to osekalo na polovicu, výrazne by to knihe pomohlo.“... celý text
— Alfimaster
Polyxena z Lobkovic: Vzácný dar ryzí lásky
„Jako všechny historické romány od autorky opět zasluhují plný počet hvězdiček. Opět se dovídáme něco více o naší historii a přidané vyprávění od autorky podtrhuje čtivost krásného románu.“... celý text
— malýčtenář
12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu
„Knížku jsem měla půjčenou, dlouho jsem s ní bojovala, ale neměla jsem sílu ji dočíst, skončila jsem asi v půlce. Absolutně se mě nesouznělo propojování s biblickými příběhy. Tečkou bylo, když jsem podruhé nebo potřetí četla, že ženám byla dána bolest při porodu za trest snězení jablka v Ráji. No, ke knize se určitě nevrátím.“... celý text
— Janca007
Ewraker I
„Nevyužitý potenciál. To je to první, co mne po poslechu této kratičké novely napadlo. Dobře vymyšlený příběh, kterých mnoho není. Ale spíš než skutečnou knihu, mi příběh připomínal diplomovou práci. Pečlivé na detaily, ale velmi strohé. Holé věty, absence popisu okolí i pocitů všech protagonistů. Je to opravdu škoda, protože příběh jako takový, rozhodně nenudí. Audioknihu načetl velmi průměrně pan Libor Böhm.“... celý text
— soupik2012
Nevěsta
„Nevěsta
Ali Hazelwood
Vydavatelství Laser
426 stran
4/ 5
Misery.
Prostořeká upírka se octne na cizím a nepřátelském území.
Musí se vyrovnat s nenávistí, pohrdáním a vražedným spiknutím.
Je skvělá a hrozně se mi líbil její sarkasmus a neustálá potřeba vše komentovat.
Od dětství byla jako kolaterál( rukojmí) mezi lidmi. Upíři ani lidí ji nikdy nepřijali .
Má pouze jedinou opravdovou kamarádku- Serenu. Když ta zmizí, rozhodně se Misery jí hledat. Bohužel to vypadá, že ji unesli vlkáči(jo vážně )
Souhlasí tedy se svatbou s Lowem- Alfou.
Navíc je jako zástava mezi upíry umístěna Alfova družka.
Mám ráda knihy od Ali. Jsou milé a krásně to ubíhá.
Za 2 dní jsou to shltla.
Mis je prostě úžasná a kolikrát jsem plakala smíchy.
Pokud máte rádi upíry a vlkodlaky tak je to kniha přesně pro Vás.
Je to pouze jeden díl což je taky výhoda.
Kniha má navíc krásnou ořízku.“... celý text
— Jaklová.katka
Chemie smrti
„Velmi čtivý thriller, místy až nechutný, s nečekaným závěrem na konci. Za přečtení posledních stránek jsem musela obětovat spánek, ale stálo to za to. Rozhodně doporučuji všem k přečtení.“... celý text
— vostra
Atomové návyky
„Po dlouhé době seberozvojová kniha, kterou jsem zvládla dočíst a nenudila jsem se u ní. Četla jsem postupně, většinou jen pár stran jednou za čas. V knize je spoustu zajímavých myšlenek a fajn tipů a návodů, jak se zbavit zlozvyků, nebo naopak naučit se nové zdravé návyky. Pro jedince se špatnými návyky by tato kniha měla být v povinné četbě :D Já osobně s nimi až tak velký problém nemám, takže většinu tipů jsem nemohla zkoušet v praxi. V hlavě je ale mám, takže se mi třeba jednou budou hodit :) Navíc se mi zdá, že z této knihy vychází hodně tvůrců na sociálních sítích, takže jsem většinu tipů už párkrát slyšela v nějaké Youtube videu.
Hodně zajímavé mi ale přišly pasáže o různých výzkumem, jak člověk funguje, jaké máme vzorce chování, jak se chováme v davech atd. Kniha tedy není jen pro ty, co potřebují za každou cenu změnit své návyky, ale i pro ty, které zajímají informace z oblasti psychologie.
Kniha je nenáročná na čtení a pokud si úplně nelibujete v seberozvojových knihách, doporučuji začít právě s touhle.“... celý text
— Beily
Les v domě
„Konečně jsem se k této knize dostala. Za mě nejlepší ze všech knih od Mornštajnové. Má to spád, dobře se čte, je to napínavé, zároveň lidské a uvěřitelné a nakonec i hodně hrozivé.
Líbilo se mi, že příběh není úplně prvoplánový, takový závěr jsem nečekala. Dívka, která příběh vypravuje, navíc není úplně spolehlivá vypravěčka, není to tedy stoprocentně kladná postava a rozumím tomu, že mnoho čtenářů poměrně štvala…
Za sebe rozhodně doporučuji k přečtení, ať už je pozadí vzniku či inspirace skutečností pro tento příběh jakákoliv. O tomhle by se mělo mluvit.“... celý text
— jejda.majda
Razerova jízda
„Dle recenzí jsem čekala něco jako sérii Clifton Forge od Devney Perry. Ale z tohoto pohledu jsem byla spíše zklamaná. Moc romantické mi to taky nepřišlo, jedná se spíše o erotický román. Na druhou stranu čtení mě bavilo a rozhodně by mě zajímal příběh Bethiny sestry.“... celý text
— Dellphi
Viperova cesta
„Začala jsem 2. dílem, který dle komentářů měl být mnohem lepší než první. Dle recenzí jsem čekala něco jako sérii Clifton Forge od Devney Perry. Ale z tohoto pohledu jsem byla spíše zklamaná. Příběh mohl být zajímavý, ale vlastně zanikl v přemíře sexu. Moc romantické mi to taky nepřišlo, jedná se spíše o erotický román. Na druhou stranu pokud zrovna tohle hledáte, tak věřím, že budete spokojeni. Rozhodně ušetříte partnerovi trochu práce s předehrou :-) Takže asi tak. Každopádně se trochu vymknu ostatním komentářům a přiznám se, že mě více bavil 1. díl. Tam mi ten příběh přišel přece jen zajímavější.“... celý text
— Dellphi
Sedm manželů Evelyn Hugo
„Anotace mě moc nezaujala a knihu jsem si vlastně koupila jen proto, že jsem o ní slyšela snad všude. Neměla jsem proto příliš velké očekávání. O to více mě kniha příjemně překvapila.
Styl psaní autorky je skvělý, chytlavý, nebyly tam žádné dlouhé pasáže, které by mě nudily nebo obtěžovaly. Samotná Evelyn Hugo je poměrně kontroverzní postava, a možná právě proto mě to tak bavilo. Konečně hlavní postava nebyla svatá a zalitá sluncem. I přes všechny ty špatnosti mi přirostla k srdci a vlastně mi ji bylo líto. Kniha mě celou dobu držela v napětí, jaké velké tajemství se na konci knihy odhalí, a celé zakončení knihy mě určitě nezklamalo. Tohle určitě nebyla poslední kniha, kterou jsem si od Taylor Jenkins Reid přečetla.“... celý text
— Beily
Ďábelská zubařka
„Větší chujovinu jsem už dlouho nečetl. Ani nevím, jestli taková praštěnost může děti bavit. Dlouhé citoslovce a prázdné stránky jsou už prostě nuda. Dřív se mi příběhy od Walliamse libily, ale tohle bylo prostě špatný, až nechutný někdy - vtípky s prdy, nahotou, zvláštní nabídkou zadnice jedné důchodkyně, … Ani ta pointa či poučení, které bylo typické pro Walliamsovy knihy, zde vlastně moc nevyzněla. V nejlepším přestat.“... celý text
— Ristridin
Děsy mrazu a temnoty
„Když jsem na tuto knihu narazil nedávno na knižním veletrhu, byl jsem jí okouzlen a musel jsem si ji odnést. Očarován nejen obálkou a celkovým grafickým pojetím, nýbrž i tématem - dobývání severních končin, česko-moravská stopa, rakousko-uherská monarchie na poli expedičním. Po zkušenostech s cestami Jamese Cooka nebo Charlese Darwina jsem zatoužil pocítit kousek příběhu dobývání opačné polokoule. Vrhl jsem se na četbu. Výsledné pocity jsou...inu, nechci říct přímo trpké, při nejmenším jsou velmi rozporuplné.
Jako čtenář obvykle sahám po "staré" literatuře a přiznávám, že mi moderní literatura činí mnohdy celkem potíže. Trojí linka Christopha Ransmayra byl tvrdým oříškem. Fiktivní putování Josefa Mazziniho bylo snad autorovou berličkou pro lepší pojetí skutečné Payer-Weyprechtovy výpravy do Země Františka Josefa. Pro mě to bylo něčím zhola zbytečným a Ransmayrův autorský styl mi byl vzdálen jako Nová Země, přičemž v úvodu zmíněna teorie zpětné fikce narazila na tvrdou skálu. Roztržité přeskakování mezi jednotlivými linkami kazilo plynulost příběhu a mou snahu nechat se vtáhnout do atmosféry jinak skutečně mrazivé. Členění textu připomínající rozsypaný čaj, kdy se styl písma i řádkování mnohdy vyloženě zbláznilo, čtenářskému zážitku taky věru nevycházelo vstříc.
Jenomže pak je tu ona záležitost skutečnosti - Payer-Weyprechtova výprava za dobýváním severního pólu a objevení Země Františka Josefa. Je až překvapující, jak bezvýznamnou roli hrálo Rakousko-Uhersko v dobách objevitelských a kolonizátorských proti jiným monarchiím. Kousek neobjeveného zemského povrchu na Františka Josefa přece jenom zbyl. Téměř nedobytný. Bez života. V sevření mrazu a ledu. Za hranicí lidských možností. Tam se vydala expedice pod velením Payera a Weyprechta, přičemž toho prvního zmíněného lze považovat za obzvlášť důležitou postavu Ransmayrovy knihy. Teplický rodák, fenomenální horolezec, velkolepý umělec, dobyvatel severního pólu, jímž pohrdala soudobá akademická půda a zcela nepochopitelně zapomenut v mateřské zemi.
Naprosto nechápu, že ani Payer ani moravský Ota Kříž nejsou u nás zmiňováni jako hrdinové, jako inspirativní osobnosti, na něž by naše kotlina mohla být hrdá. Jako vrchol naprostého bizáru považuji, že v Rakousku jsou dostání zápisy, deníky a knihy obou. Náznakem, proč je to tu tak zlé, může být naprosto stupidní doslov Otto Duška. U nás vyšla pouze jedna z knih Payera. A ta se rázem stala jednou z položek mého wishlistu. Ostatně výňatky z deníků účastníků, lodních deníků a zpráv jsou bohatou součástí Ransmayrovy knihy. A ty jsou tím zásadním jádrem Ransmayrovy knih. Ty vyvolávají ty nejmrazivější pocity a představy o tom, co tahle výprava zažívala a prožívala v honbě za mamonem dobytí nedobytného. Skvostné jsou i odbočky ke konkurentům, třeba Amundsenovi, o němž jsem nevěděl, že lítal vzducholodí.
Ano, musím si přiznat, že z knihy u mě převládají nejspíš předně pocity zklamání a rozhořčení. Chaos. Tak na mě působí kniha Děsy mrazu a temnoty. Možná jen nejsem správným cílem. Naprosté ohromení ve mně vyvolala faktografická část zaměřující se na Payer-Weyprechtovo putování. Tam je kniha nejsilnější. Plná odkazů, citací a brutálnosti skutečnosti za hranicí jakékoli představivosti. K tomu se milerád vrátím i podle myšlenky "kdo by považoval plavby peklem za bezcenné cesty?" Stejně tak souhlasím s myšlenkou, že "mýtus nelze zničit bez oběti". Mýtus severního pólu je i dnes přítomný a dodnes přináší svoje oběti. I kdyby v podobě fiktivní postavy Josefa Mazziniho nebo Julia Payera a Carla Weyprechta, jejichž práce téměř propadla v zapomnění jako oběť nejvyšší.“... celý text
— Kozel
Láska mezi řádky
„Nenáročné, čtivé, ne moc překvapující, ale bavilo mě to. Čekala jsem více jiskření mezi hlavními hrdiny. Dle popisu měl být Rowan fakt na odstřel, ale nakonec byl prostě totálně zamilovaný a romanticky naladěný chlap. Naopak Zahra mi přišla trochu trhlá, ale i tak sympatická. Takže celkový dojem z knihy je dobrý. Určitě si přečtu další díly.“... celý text
— Dellphi
Kaštánek
„Suprová detektivka, která měla skvělou zápletku.
Thulinová s Hessem jsou přivolání k vyšetřování vraždy mladé ženy, u které byl nalezen panáček vyrobený z kaštanů.
Jenže se objeví další mrtvola.... a další... Co je ale spojuje? A jak s tím souvisí jedna politička?
Parádní příběh, který se čte skoro sám :). Ideální do tohoto podzimního období a tvoření z kaštanů. Jen doufám, že příští figurku nenajdete nad mou mrtvolou ;)“... celý text
— Lucciella_L
Království hříšných
„Nacházíme se na Sicílii, kde žije několik čarodějnických klanů. Do jednoho patří i dvojčata Emilia a Vittoria. Žijí poklidný život, pracují v rodinné restauraci a čarodějnictví praktikují jen okrajově a vždy pro dobrou věc. Sicílií však začnou otřásat hrůzné vraždy mladých dívek, které také byly čarodějky. A ač babička dvojčata varuje, ať se do ničeho nezaplétají, tak Emilia najde jednou svou sestru s vyříznutým srdcem. Nad mrtvolou její sestry stojí záhadná postava, která při útěku ztratí dýku. Díky ní později Emilia vyvolá pekelného prince Iru. V čarodějnických kruzích se po staletí vypráví legendy o pekelných princích a ďáblovi, který se osvobodí ze svého vězení v pekle, kde ho uvěznila čarodějka. Pro Emilii to byly vždy jen strašidelné povídačky před spaním. Ale nyní bude muset zjistit, že to vše je pravda a ona, aby našla vraha své sestry, bude muset s princem Irou spolupracovat. Protože důkazy ukazují spíše na někoho pekelného než lidského...
To, co mě na knize asi nejvíce štvalo, byl styl psaní. Text je psán ich formou z pohledu Emilie. Děj je dost předvídatelný a trochu hloupoučký. Není to nic, co by vás posadilo na zadek. Jako oddechovka je to ale dobré. Konec vás možná také naláká přečíst si pokračování. Ač mám tedy k příběhu nějaké výhrady, tak mě nalákal určitě.“... celý text
— Anushka1
Vražedné kafe
„Teda to byla blbina. Začátek byl slibný, ale děj se postupně vyvíjel směrem ke komedii až absurditě. Do poloviny knihy jsem přemýšlela, že to asi nedočtu, ale pravdou je, že ke konci mě to opět chytlo. Brala jsem to s rezervou, občas u toho kroutila hlavou, ale číst se to nakonec dalo. Rozhodně to ale není kniha, která by mě nějak výrazně zaujala. Hodnocení na databázi se mi tentokrát zdá docela nadnesené, zkrátka záleží na vkusu a momentální náladě…“... celý text
— Dellphi
Gothikana
„Čekala jsem od knihy mnohem více... Příběh má potenciál, ale přijde mi to jako špatně uchopené. Točí se to kolem spicy scén, které jsou sice fajn, ale autorka si na nich dala záležet víc než na dějové lince. Pro mě bohužel zklamání.“... celý text
— Liatha
Ted Bundy: Vrah po mém boku
„Odloženo, nedočteno. Kus true crime, kus osobních vzpomínek, ve výsledku mišmaš - nedokázala jsem se začíst. Je až neuvěřitelný, jak takovej příběh autorka dokázala pohřbít.“... celý text
— book74worm
Orgány nepatří do nebe
„Velice zajímavá kniha rozhovorů. Velkou část "zabírá" rozhovor s doktorem Froňkem, kde jsem se opět dozvěděla zajímavé věci. Jen mi občas přišlo, že se trochu motají v kruhu, co se tématu týkalo, ale to může být jen můj dojem.
Rozhovory lidí, kteří transplantací prošli byly dojemné a hodně inspirativní, protože se nedali zlomit svou diagnózou.
Je opravdu zajímavé poslechnout si, jak moc se medicína posunula dopředu a jakým způsobem je možné lidem pomoci.“... celý text
— Etule
Křest ohněm
„Pátý díl jsem četla s ročním odstupem, asi i proto mi chvíli trvalo se začíst a uvědomit si, že kniha bezprostředně navazuje na předchozí díl. Cca poslední třetina mě bavila opravdu hodně, genetika, politikaření a napínavé situace. Regis je příjemné narušení rovnice zaklínač zabíjí všechny potvory, všechny potvory zabíjejí zaklínače.
Kniha se mi líbila, jen mám pocit, že se v porovnání s předchozími díly nic moc “nestalo, ale předpokládám, že po přečtení dalších dílů bude i tento dávat větší smysl.
Zaklínače je prostě lepší číst s menší časovou prodlevou, jinak se člověk těžko orientuje. Ale to není důvod pro ubrání hvězdy.“... celý text
— cvaldik
Chrám Azylu
„Já tuhle bandu lovců prostě miluju. :-) Opět jsem si jejich dobrodružství užila. Ačkoliv vztah, který se tam vytvořil na mě byl teda extrémně rychlý, ale chápu, že při jejich stylu života to až tak rychlé nebylo.
Opět jsme se dostali do velice zajímavé lokace. Přestože jsem odhadla, kdo zatím vším nakonec je, tak i tak jsem byla až do konce napjatá, jak to dopadne.
Doufám, že se dočkáme dalších dílů s těmihle postavami. :)“... celý text
— Etule
Královna ničeho
„Čteno v AJ
Jsem stastna, ze jsem tuhle serii objevila. Strasne se mi libila, od Holly Black jsem si poridila snad vsechny knizky, co jsem nasla. Priznam se, ze prvni dva dily me bavily vice svym vetsim durazem na kouzelnost, ale i tenhle prevazne valecny dil me bavil a libil se mi. Nejvic jsem si uzila asi zacatek a pocinani Jude v lidskem svete.“... celý text
— tereziehl
Návod na vraždu pro hodné holky
„Na tuhle knihu slyším jen samé chvalozpěvy, tak jsem si řekla, že ji musím prostě zkusit taky. Upřímně jsem nečekala, že se stane to, co se stalo. A to že mě kniha vytáhle ze čtecí krize. Jakmile jsem jednou začala číst, nešlo přestat. Konečně. :D Zamilovala jsem si postavy, zamilovala jsem si prostředí. Ravi byl takové zlatíčko, až jsem měla občas strach jestli nedostanu cukrovku (myšleno v dobrém). Pipa byla taky super, líbilo se mi, že do toho od začátku šla naplno a neměla předsudky, jako spousta (vlastně většina) lidí ve městě.
Kdo ve skutečnosti vraždil jsem neodhadla. Ale je pravda, že tentokrát jsem se o to ani moc nesnažila, jen jsem se nechala unášet příběhem a čekala jsem, jakým způsobem na to přijdou. Na další díl jsem celkem zvědavá, ačkoliv už knihy mají menší ohlasy, určitě se do něj pustím.“... celý text
— Etule
Nenávist
„Moje jasné číslo jedna při čtecí krizi. Opět se mi to potvrdilo. Miluju autora, miluju Huntera s Garcíou a jejich vyšetřování. Tady se opět setkáváme s Lucienem, který se s Robertem zná už od vysoké školy, kdy byli přátelé. A ačkoliv tady vlastně celou dobu víme, kdo je vrah, tak to neubralo na napětí. Kapitoly z Lucienova pohledu byly opravdu zajímavé a naháněly husí kůži. Byl to prostě magor, ale bohužel celkem geniální magor, ačkoliv by si to mělo odporovat.
Když pak přišlo to velké bum, málem jsem dostala infarkt - ostatně jako u předchozího dílu. Zdá se, že se mi autor snaží přivodit smrt. :D Celou dobu jsem si pak říkala (dokud jsem se to samozřejmě nedozvěděla), jak se z tohohle sakra Hunter s Garcíou dostanou tentokrát. To, co udělal García Lucienovi mi přineslo opravdu velké zadostiučinění, ačkoliv moje rada zněla jinak. Nechci spoilerovat víc než je nutné.
Prostě opět naprosto skvělý Carter, ale o tom jsem ani v nejmenším nepochybovala.
P.S.: Musela jsem vypadat jako blázen, když jsem pochodovala sem a tam se sluchátky v uších a nadávala. :D“... celý text
— Etule
Pan Masters
„Autorku mám ráda, ale předchozí série se mi líbila víc.“
— astra3
Železný plamen
„2. díl, ve kterém nám autorka ukáže, že rozhodně nekončí, připravila si pro nás spoustu zvratů, také další vývoj vztahu mezi Violet a Xadenem a s Andarnou to také nebude zrovna jednoduché, zkrátka máte se na co těšit.
Tentokrát mi ale čtení trvalo déle, jednak kvůli tomu, že nebylo tolik času a také proto, že se první polovina knihy dost táhla, nebylo to nudné to ne, ale kdyby měla kniha méně stran, věřím, že by byl příběh údernější, proto 4*. Jinak se mi kniha moc líbila a rozhodně se těším na další díl. Každopádně není pochyb o tom, že stojí za přečtení. Posledních 150 stran jsem vyloženě hltala.“... celý text
— hanina.k