Nejnovější komentáře
Zvíře v nás
„Nádherné, moc hezky zpracované zadání a přitom jednoduché na výklad. Takové umění mám ráda.“
— Hema
Smečka
„Nejprve musím říct, že jsem přesně ten typ z předmluvy: “horory já nečtu. Nicméně když jsem viděla nabídku štafety, řekla jsem si, že tuhle antologii zkusím. A dobře jsem udělala.
Hned od začátku mi bylo sympatické, že se jedná o české autory. Spojnicí všech povídek byl ústřední motiv - pes. Je přirozené, že některé povídky mě bavily víc, jiné míň. Někdy byla atmosféra hodně děsivá, jindy tolik ne. A přesto stály všechny za přečtení.
Pro tento příspěvek jsem vybrala několik povídek, které mě bavily nejvíc.
AFÍK - M. Podpíšilová Karasová
Za mě top povídka o malém chlapci, který měl dost šílené dětství a pes byl jeho jediný opravdový přítel. Bylo to těžké čtení, ale bavilo mě.
PŘÍCHOD VYVOLENÉHO - P. Boček
Tohle byl zajímavý kousek o chovatelce psů. Místy pro mě až nechutné situace, ale na druhou stranu ohromně čtivé.
V ŠERU SVÍTÁNÍ - M. Pech
Pěkná povídka o tom, že není dobré okrádat zemřelé. Líbila se mi atmosféra.
NA KONEC CESTY - K. Malec Houfková
Smutný příběh o stárnutí a nemoci, který byl přitom tak moc reálný a silný.
Kniha mi ukázala, že i já měla předsudky o tom, co je horor a že pod tento žánr je možné zařadit i leccos jiného. A moc se mi líbily i ilustrace uvnitř, včetně obálky.“... celý text
— hanka_reading
Příběh slunečnice
„Ráda čtu knihy českých autorů a objevuji nové "tváře". Příběh slunečnice mě zaujal anotací, protože příběhy ze současnosti protnuté s minulostí mám ráda.
Hvězdičku ubírám za postavu Natálie, jedné z hlavních postav, strašně mi vadilo její chování a byla mi nesympatická.
Dnes rozečítám další autorčinu knihu, Příběh akvamarínu.“... celý text
— monushka
Děvčátko Momo a ukradený čas
„Kniha mě mile překvapila tím že není až tak pohádková jak se na první pohled zdálo. V knize se skrývá spousta skrytých významu Nejvíce se mi líbily kapitoly o čase které byly pravdivé a které jsou samozřejmě k zamyšlení. Dějově se mi kniha zdála zvláštní ale jde o úhel pohledu jak člověk na konci knihy zjistí. Moc hezké čtení“... celý text
— DreamerX9
Genesis
„Tohle je jedním slovem PARÁDA.
Patřičně krvavé, brutální a zvrhlé. Přesně tohle jsem čekala a autor opět nezklamal a naservíroval čtivo vskutku skvostné.
DOPORUČUJI!“... celý text
— tami1
Tisíc polibků
„Tuto knihu mi doporučila má skoro čtrnáctileté dcera, která jí četla v létě a já jí při dočtení konejšila a utírala slzy. Tehdy jsem si říkala, že když jsem starší generace, příběh na mě nezapůsobí tak jako na mou dceru.
Ale chyba lávky! Knihu jsem četla v angličtině, takže nemohu hodnotit český překlad, ale příběh - ten mě rozbil na milion kousíčků a tentokrát to byla má dcera, která utírala slzy své matce, protože jsem se jí vyplakávala do náruče.
Ano, autorka se opakuje dokola, ale o to v tomto případě nejde, jde o příběh samotný, a ten je krásný a krutý.
Autorčin styl mě zaujal tak, že jsem "dceři" objednala k Vánocům další dvě knihy od této autorky. A budu se těšit, až si je obě přečteme a budeme si o nich povídat.“... celý text
— monushka
Čtyři mimózy
„Čtyři kamarádky a čtyři odlišné životy, ale přes to je spojovalo velké přátelství. Příběh těchto holek je plný vtipů, překvapení , radostných chvilek a smutku. Všechny mi byly sympatické a škoda, že kniha ještě o pár stránek nepokračuje. Jinak se kniha četla svižně, oddechové čtení na jeden večer. Doufám, že autorka napíše další takový příjemný román, dokonce by mě zajímalo, jak by vypadal i film.“... celý text
— Šárka88
Vánoční koleda
„Zbožňuji v pomalu nadcházejícím vánočním čase číst knihy s vánoční tematikou!
Vánoční koleda je klasika, která vždy zahřeje na duši a vykouzlí úsměv na tváři. A navíc v sobě nese poselství v naději na lepší zítřky.
Tentokráte jsem poslouchala audio knihu v angličtině.“... celý text
— monushka
Strážci magie
„Tato série mne velmi baví. Bohužel, třetí díl v nedohlednu.
I tak jsem si čtení užila a mohu jen doporučit.“
— M.C.SMITH
Tři malá prasátka
„Moc jsem nepochopil chování šéfinspektora Binga. Zároveň Prasáka kryje a zároveň přivolá nezastavitelného Ketta k vyšetřování, aby tam teda jako byl, ale vlastně nic nedělal. Navíc když jde o Kettovu ženu, tak to je překvápko, že se do toho vrhne po hlavě a mimo pravidla...
Oceňuji čtivost a napětí a dalsí díly si přečtu.“... celý text
— Bediczek
Gulliverovy cesty
„Další z mých "přečtených" audio knih v angličtině. Kdysi jsem knihu četla na vysoké škole a moc jsem se u ní bavila. I po tolika letech se mi pořád líbí. Protože jsem poslouchala cestou do práce a z práce, lidé, co mě potkávali, si museli ťukat na hlavu, když jsem se několikrát hlasitě zasmála.“... celý text
— monushka
Holmes z Kjóta 8
„Další naprosto úžasné dílo s totální bombou na konci.“
— pejty
Hájemství: Příběh kluka z pohřebky
„Zatimco Nadeleni fungovala jako sbirka ultra vtipnych pribehu, tato kniha je o poznani vaznejsi. Pribehy z pohrebky jsou sice do jiste miry vtipne taky, ale pro nekoho, kdo nema tema smrt uplne v oblibe je to narocnejsi zpracovat. Druha pulka knihy se nese v osobnim az dramatickem uhlu coz ale vubec neni naskodu- naopak.“... celý text
— jiri5810
Úsvit Onyxu
„Úsvit onyxu udeřil na moji estetickou strunu. Okamžitě mě zaujalo sice jednoduché, ale velmi originální pojetí světa, který byl velmi dobře popsán a vyvolával příjemné pocity. Do toho fráze typu "do šutru", nad nimiž jsem se upřímně zasmála, a kniha mě měla v hrsti. Začalo to výborně, pak to dost připomínalo Ranhojičku (on samotný děj není bůhvíjak originální) a závěr byl pro mě osobně kamenem úrazu. Ale v porovnání s Bezmocnou se mi tady strašně líbila romance, nepřišla mi na sílu, všechno bylo tak přirozené a sexy a Kane byl doslova božský. Arwen byla úžasná a inspirativní, s její povahou jsem se hned ztotožnila - nebyla jako jiné nabušené hrdinky, ale úplně normální holka, která se vypracovala překonáváním svých obav a strachů. Také se mi líbili všichni členové Arweniny rodiny s Daganem, naopak Mari mě vůbec nezaujala a nevěřila jsem jí ani nos mezi očima. Závěr byl zbytečně apokalyptický a přehnaný, k celkovému ději se nehodil. Ale uvidíme, jak se to dál vyvine, určitě budu ve čtení pokračovat. Snad druhý díl nezklame.
P.S. Jediné, co mi vysloveně vadilo, bylo jméno Arwen. Co je na tom těžkého, si vymyslet vlastní originální jméno? Co je to za módu, dávat ikonická jména YA hrdinům (viz také Torin z Mrazu)? Ach jo.“... celý text
— Scheron
Vzpoura oceánů
„Na tento mořský román jsem se moc těšila. Počáteční vyprávění o Ucananovi bylo poutavé a směřovalo k jádru děje.
Červi.
Nový druh?
Druhů a tříd je víc.
Zbrojní arzenál čelistí a zubů.
Je to srocení?
Proč keporkakové tolik netáhnou?
Ta věc na svahu.
Bizarní živočišná říše.
Krakatice obrovská.
Ne, tohle není prostředí pro krakatici ani pro červy. ... Mlčení. ...
Keporkakové, delfíni, delfínovci, plejtváci, plejtvákovci, kosatky, velryby ... jakoby měli něco za lubem.
Návky zebra?
Jakou roli červi v ekosystému hrají?
Zvířata mění chování, začíná být koordinovanější, ne odkázané na primární potřeby. Je cílevědomější. Agresivnější.
Invaze medúz, zvláště čtyřhranek, galér portugalských a jiných jedovatých živočichů.
Agresivita živočichů stoupá napříč světem.
Nakolik jsme schopni posoudit, co je ještě přirozené a co už ne?
Mizí lidé.
Objevují se nové druhy zvířat, (nově) rostlin a dalších organismů.
Co mění vnímání zvířat?
Vlny tsunami umenší problém se zvířaty.
Úryvek "Z výročních zpráv organizací na ochranu životního prostředí" má vypovídající hodnotu.
Změny chování, mutace, ekologická katastrofa.
Při četbě jsem slyšela šumění moře, cítila studený závan větru, bití vln, chladné podnebí.
Čtenář se dozví hodně přírodopisných informací a já miluju všechny druhy zvířat a rostlin, a jejich názvy a fotografie jsem si vyhledávala. To byl důvod, proč jsem si myslela, že mi bude trvat dlouho, než knihu přečtu. Ale ne, kniha svojí zajímavostí a rozptylem vás nenechá.
Je až neuvěřitelné, například kolik druhů medúz žije v Evropě. Čtenář se dozví úplné a celistvé informace (nejen) kolem nich.
Jedná se o apokalyptický román, knihu plnou podmořské biologie. Se záhadami podmořského světa tato kniha překvapí.
Rozhodně ji doporučuji a pro mě za tento rok patří mezi TOP.“... celý text
— veronika4001
Šťastně až navěky?
„Musím se přiznat, že po knížce jsem sáhla jenom proto, že se mi od autorky líbila její další kniha Okouzlení.
Kniha Šťastně až navěky? už u mě bohužel takový úspěch neměla. I když to bude hnusné říct, tak za mě se prostě v knížce nic nedělo. Prostě mi to přišlo, jako takový plochý příběh o partě kamarádů, kteří porazí krutého vládce a řeší problémy s magii. Asi by se mi více líbil příběh o jejich putování k zabití tohoto vládce, hodně tam na to vzpomínal Arek, a za mě by to bylo zajímavější vyprávění.
Kniha je vyprávěná pouze z pohledu Areka, což mě dost štvalo. Hodně se ve svých myšlenkách opakoval a prostě mi chyběl pohled i nějaké jiné postavy.
Příběh byl zaměřený jenom na postupné "budování" vztahu mezi Arekem a Mattem. Tomu ale dle mého chyběla ta správná chemie. Jejich kamarádi, tam byli vykresleni opravdu povrchně a celkově mi přišlo, že byl příběh dost plochý a bez nějakého hlubšího významu.
Nedokázala jsem si tam s nikým vytvořit vztah a nepřišlo mi to vyloženě ani humorné.
Upřímně byla tato kniha pro mě hodně velké zklamání.“... celý text
— monikasbookclub
Mr. Hockey - Můj příběh
„Psal se rok 1997 a já pravidelně sledoval v TV pořad Power play a tam na vlastní oči zahlédl číslo 9 v jeho 70ti letech jak odehrál zápas v IHL za Detroit Vipers. Ta vzpomínka jak pan Loket přelézá přes mantinel do hry mne utkvěla dodnes.
Kniha dobře poslouží jako sonda do NHL pravěku fandům, kteří rádi srovnávají tehdy a dnes. Po dočtení knihy mohu s klidem tvrdit, že v těch dobách byli hráči fakt žoldáci. Chrániče, hokejky, podmínky i platy měli hráči bez přileb prostě horší. Tehdy se hrálo i více srdcem a hráči byli dlouho vděční za to, že dostávají plat za to, co je baví.
Dozvěděl jsem se cenné informace o tomhle pepku námořníkovi, který díky svým krátkým nohám měl níže těžiště a bylo tak těžké ho sundat. Jeho svalnaté ruce z tvrdé zednické práce bez přehánění konkurovali kulturistovi Bobby Hullovi. Podivuhodná je i odolnost a dlouhověkost na vrcholové úrovni, když se dozvídate jaká a kolik zranění Howe měl.
Dozvíte se proč fanoušci Detroitu házejí chobotnice na ledovou plochu a Pan Hokej Vás nechá nakouknout krom statistik i do osobních korespondencí s manželkou a jeho syny. Rovněž jsem netušil, že Gordon začínal jako brankář a naučil se hrát hokejkou jako levák i pravák, takže si jako jediný v době rovných čepelí prohazoval před brankářem strany, čímž rozhodil soupeře. Jeho krouživý styl bruslení se zdviženým a často smrtícím loktem šel rozpoznat už z dálky a mnoho hráčů s úsměvem ukazovalo jizvy a vzpomínalo na Gordieho sloní paměť, když došlo na oplácení. Vyprávět mohl třeba bitkař Lou Fontinato, který si vykoledoval jedno z nejstrašnějších bití v NHL o kterém se mluví snad více, než o Gordieho gólech. Když mrknete na fotky na netu, šlo fakt o demolici hlavy, kdy doslova jak cituje Gordie "...jeho nos pak nebyl tam, kde má být".
Smutné, ale reálné fakty pravdivé skutečnosti jsou kapitoly, které vypráví o bezcitném trejdari Jacku Adamsovi, který Gordieho roky okrádal o peníze, nebo vedení rudých křídel s kterým se nemohl rozloučit v dobrém duchu. Je zde podrobně popsán konec kariéry a následný comeback do WHA, která byla opravdová hrozba pro NHL, ale pro Gorda splnění snu zahrát si se svými syny.
Knihu jsem zhltnul za jednu neděli a měl pořád hlad!“... celý text
— Misantrop
Poslední léto
„Lepší průměr, mezi 3-4 hvězdami, nejvíc se mi líbil začátek, necelá první třetina románu, která splnila očekávání od historické romance pro ženy. Bezstarostnost romantické dívky z dobře situované rodiny, která tráví na dlouhé roky poslední idylické léto na rodném panství, zažívá první a zároveň životní lásku a žije si jako v bavlnce, dokud nepřijde válka a další potíže spojené s měnícími se pořádky a novou dobou. Do života se jí hrozně montuje rodina, hlavně matka, a tehdejší očekávání vyšší třídy, přesto nerozumím, proč s nepříliš milovaným válečným invalidou vstoupila do manželství. Některé předsudky a společenské pořádky se mění s dobou a později nastává moment, kdy získávají moc i jiné skupiny obyvatel, šlechtou dříve odsuzovaní podnikatelé a zbohatlíci. Se svou láskou se v čase opakovaně příležitostně potkává a zase se jejich cesty díky okolnostem rozcházejí, některé roky autorka přeskakuje. I díky postoji Clarissy jí to v životě úplně nevychází, nechá se sebou orat, nezdála se mi moc silná, některé věci mohla udělat jinak, pak už mi knížka přišla tročku odbyté a urychlená a povrchní linka mi už tolik netáhla. Věrohodnost (?) nechám stranou.“... celý text
— Mi--LADA
Mučedník
„I bez četby prvního dílu série se asi v ději rychle zorientujete. Je to fantasy a tak se můžete dočkat všeho – čáry, kouzla, zmrtvýchvstání a vystupují zde spousty pohádkových bytostí - králové, princezny, rytíři, čarodějníci, manipulátoři, vojáci a bandité. Pořád se hustě bojuje, mučí, míru na obzoru nevidíte a všichni lžou a předstírají bůhvíco, třeba i lásku. Není to kniha pro mne a tak si další mučivé díly, které jistě přijdou, odpustím.“... celý text
— čef
Vražedný rozsudek
„"Kdy jindy,když ne teď?"
Doslova pekelná jízda,která na svém valníku táhne pomstu,křivdu, chtíč a bolest. A kdo valník táhne? No,k tomu už se musíte propracovat s pomocí Sabiny a Maartena.
Druhý díl se četl dobře,ale už se mi to ke konci táhlo. Co mi chybělo,bylo označení kapitol jmény Sabiny a Melanie. Když se začtete a je to napínák,najednou další kapitola začne úplně jinde než tam,kde chcete,aby pokračovala ta nynější čtená...no,rychle je potřeba si uvědomit poslední nitku z předchozí kapitoly dané osoby.“... celý text
— fis.rena
Košík plný hlav
„Bohužel nic moc. Příběh je jalový a snaží se rozehrát mnohem více, než jde utáhnout na 180 stránkách. Vikingské artefakty, konspirace kvůli pár dolarům, republikán pěstující trávu, FBI a další věci. Celé je to přitažené za hlavu a překombinované...jediné zábavné jsou mluvící hlavy, a to je celý nápad příběhu a jediné zajímavé v něm. Kresba/Art díla nestojí taky za nic. Od poloviny jsem čekal alespoň nějakou zásadní pointu ke konci, která se ani tak nedostavila. Marné.“... celý text
— Frizer
Odměna pro druhého
„Odměna pro druhého se četla jedním dechem. Vrátila jsem se do svého dětství, kdy jsem hltala jednu knížku za druhou. Ač jsem byla nucena v půlce čtení přerušit kvůli důležitému projektu, po 3 měsících jsem jednoduše naskočila a předchozí děj se mi lehce vybavil. Knihu doporučuji všem, kdo hledají příjemné čtení s humorem, napětím a šťastným koncem. I já doufám v pokračování.“... celý text
— NikyFia
RYTÍŘ – Kniha s 3D modely
„Krátká knížka pro malé čtenáře, která v několika bodech pojme základní informace o rytířích. Vhodně zvolený text, ucházející grafika, knižní interaktivní prvky a tvořivé skládačky. Pro cílovou skupinu ideální.“... celý text
— Mr.Fox
Bez pravidiel
„Priznám sa, že keď Miška ozmámila, že vydáva erotický román, veľmi som váhala, či si tú knihu kúpim, ale keďže jej knihy majú čestné miesto v mojej knižnici, neodolala som a jednoducho som si ju kúpila. Bola som zvedavá, ako sa bude dej vyvíjať, ako sa to skončí, no taký koniec som rozhodne nečakala. Akože čožeeee? Toto bola fakt jazda“... celý text
— julka4940
Velké naděje
„Od knihy jsem očekávala víc, protože mám ráda knihy z lékařského prostředí.Dej se ale vlekl,byl předvídatelný, dočetla jsem silou vůle. Druhý díl zatím určitě ne.“... celý text
— Monika1717
Země tvých dlaní
„Dávám tři hvězdičky, což se leckomu může jevit jako málo nebo přinejlepším průměr, ale hned v úvodu podotýkám, že sbírka rozhodně stojí za přečtení. Nižší hodnocení než u většiny ostatních doposud přečtených Suchého sbírek dávám zejména proto, že Země tvých dlaní nemá „highlighty“ – tedy básně výslovně výtečné, reprezentativní a ostatní přečnívající. Navíc sestává ze tří vcelku odlišných částí – a u básnických sbírek podobnou nesourodost vnímám jako slabinu, neboť pak působí nikoli jako pečlivě prokomponovaný celek, ale jako prostý soubor/výbor textů/cyklů z jistého údobí. To samozřejmě není žádný zásadní hřích ani slabina z pohledu čtenáře (a lze to pochopit obzvlášť za komunismu, kdy si mnohý tvůrce cenil každé příležitosti otisknout aspoň něco, resp. vše, co prošlo), ale osobně bych na básnickou sbírku rád kladl ještě o něco vyšší kompoziční nárok.
Proč tedy tuto „nevrcholnou“ Suchého sbírku přesto číst:
První oddíl s názvem Stupně nabízí nesmírně elegantní „lyriku hor“. Básník zjevně navštívil či navštěvoval Tatry a tento zážitek transponoval do veršů klasických v tom smyslu, že velehorská krajina a příroda se stává východiskem reflexe (stavu duše, vztahů, řádu světa). Jako ve staré dobré poezii řekněme devatenáctého století. Nejlepšími básněmi jsou Velehory, Horské květy, Setkání v Tatrách (tu kladu asi na první místo) a citově čistá V slunečném zvěrokruhu.
Druhý, nejrozsáhlejší oddíl Malé objevy je pro Suchého tvorbu asi nejtypičtější. Autor je tu tradičně silný v jazyce, práci se slovem a rytmem (nenápadným, ale proto skvělým), prokazuje svrchovanou schopnost vidět a metaforicky zachytit venkov a přírodu. Je to poetika už poněkud překonaná (resp. nepřekonaná, leč není aktuálně v kurzu), ale troufám si říct, že málokdo z dnešních tvůrců by se mu v živoucnosti, přiléhavosti, a přitom vycizelovanosti a ryzosti obrazu dokázal vyrovnat. Neméně ryzí a pro mě osobně bytostně dojemný je cit zralé lásky, jejž básník dovede vtělit do svých veršů. Nechtěl bych znít jako zaslepený staromilec, ale při srovnání s tvorbou představitelů momentálně silného proudu otevřeně emoční, sebezpytné, leckdy drásavé literatury – bezesporu cenné, potřebné a upřímné – si nejednou říkám, kam se vytratil mužný (jakkoli neméně křehký a subtilní) tón citovosti vyrovnané a moudré (potažmo i tón životní vyzrálosti, klidné a kladné mezilidské blízkosti)? Příkladem budiž třeba následující báseň, vybraná i na záložku přebalu knihy:
Zrnka času
A málo času mnohdy měl jsem pro tebe,
já vím.
Dnes každé jeho zrnko přesýpané s tebou zdržuji
a chráním.
A ve tvých očích opírám se o nebe.
A šťastně živ jsem na zemi tvých dlaní.
Píše to dnes někdo? Dovedeme ještě takhle vnímat, cítit a tvořit? Signálem určitého manka v této oblasti možná byl na básnickou knihu nebývalý ohlas a úspěch, jejž nedávno zaznamenala sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ, věnovaná zesnulé manželce. Troufám si ovšem říct, že Doležal v ní nedosahuje brilance ztvárnění zralé, životní lásky (byť o hloubce jeho citu pochopitelně nepochybuji), tak jak to dovede Josef Suchý v celé řadě básní z tohoto oddílu (v několika z nich ostatně rozvíjí jednotlivé motivy a verše ze Zrnek času a vytváří tak funkční vnitřní předivo). A nejde tu zdaleka jen o lásku k manželce-ženě jeho života, ale i k domovu, krajině a přírodě, která je jejich základem a spoluformuje v posledku i onen životní cit a pocit. Nejlepší básně těžko vybírat, ale klasicky krásnými slokami této nevykořeněné (nevykořenitelné?) harmonie jsou třeba Tur, tur, tur (tu zde kladu asi nejvýš), Tam u nás, Řeč země, Prázdné místo, Na hřbitově a v jistém smyslu i Jabloňové písmo (ta by s první jmenovanou mohla soupeřit). Patří k nim bezesporu i úvodní báseň celé sbírky – Čím dál, tím blíž –, jež funguje jako emblematický text, motto sbírky i celého autorova díla.
Poslední oddíl s názvem Třetí důvod pak je tematicky vskutku svérázný a těžko k němu hledat v nejen soudobé české literatuře analogii. Jde o jakýsi mix ekologického aktivismu (dnešními slovy), stesku po nezvratné a nevratné proměně domoviny a civilizačního apokalyptismu. Těžko říct, nakolik mohl být úlitbou státní moci, ale odhadoval bych, že číst jej takto by bylo výkladem mylným. Jednak v době vydání knihy (1986, přičemž předpokládejme, že vznikala v osmdesátých letech) už kritika atomových choutek amerických imperialistů nebyla úplně v kursu, jednak jsou básně formulovány v tomto ohledu zcela obecně a neurčitě. Skutečnosti bližší vysvětlení nabízí podle mě dvě drobné zmínky v textech Dalešický kámen a Z trávy té loučky (obě jsou to dobré básně). V prvním z nich lyrický mluvčí (a je to bezpochyby inspirováno reálnou autorovou vycházkou) sbírá kámen „z dna budoucí přehrady“, ve druhé „na obzoru stojí čtyři věže – vázy směle vykroužených boků“. Na tomto místě je třeba připomenout, že za života Josefa Suchého byla údolí řady jihomoravských řek znásilněna výstavbou megalomanských přehrad. Pod hladinou té dalešické (a mohelenské), zbudovaných na řece Jihlavě, tak zanikl i dost možná nejromantičtější kaňon regionu. A bylo to jen kousek od básníkova rodiště a celoživotního úběžníku – Lesního Jakubova. Ty věže pak jsou bezesporu dukovanská elektrárna, v době vzniku sbírky budovaná. Jí padly za oběť tři dědinky, které básník možná také znal, především však jako memento z jemu zcela cizího světa narušily horizont jeho milované rodné krajiny. Čtěme tudíž možná tento oddíl jako průkopnickou ekologickou poezii, formulovanou opatrně, obecně a filozoficky, režimu (který naštěstí krátce nato padl) a technologickému optimismu (který naneštěstí – protože bez společenské a mravní sebereflexe – stále trvá) navzdory. Nevím, jak ty básně hodnotit literárně – nejsou vysloveně prvoplánové, ale jaksi tendenční ano. Jsou prazvláštní, jako by se autor z jakési nutnosti (ať už vnější, či vnitřní) pustil na nepevnou, dosud – jen se svými prostředky a svými zkušenostmi.“... celý text
— V_M
Ve výslužbě
„Další výborná kniha z pera mého oblíbeného autora. Těším se na pokračování nové série.“
— cucik14
Dlouhý lov
„Dobrá,útlá kniha.“
— vernem1850
Válka dvou královen
„Kniha byla pěkně napsaná a konec byl hodně dobrý, překvapil mě. Při posledních stránkách jsem měla slzy v očích.“
— katma
Sestry
„Přestože v tomto dílu nebyla postava Juliena, návrat do minulosti se povedl. Doporučuji a těším se na další díl...“
— blebuska