Nejnovější komentáře
Dům v Matoušově ulici
„Moje první kniha od autorky. Je až neuvěřitelné kolik známých osobností bydlelo v jednom domě.“
— reva85
Vrány
„Páni, tohle pro mě bylo překvapivě náročné, emotivní. Stránky ubíhaly pod rukama, příběh se mě osobně dotýkal, dokázal probudit vlastní pocity mé vnitřní malé holčičky. Kolik vzájemného nedorozumění mezi sebou pěstujeme. Řekla bych, že dospělí členové příběhu si nesou spousty svých bolestí, kterým nedokáží čelit a nezodpovědně je předávají dál. Našla jsem v tom také připomínku toho, jak i pro mě je někdy těžké respektovat ostatní takové, jací jsou.“... celý text
— RMája
Kronika smrti
„Podtitul: horor z Česka a Slovenska
Jedná se o antologii hororových povídek od českých a slovenských spisovatelů. Od některých autorů jsem už četl knihy v minulosti (Marek E. Pocha – Bestie, Nelly Černohorská – Zlovolné bytosti) nebo jsem četl knihy, které sestavili jako antologii (Petr Boček, Honza Vojtíšek – Umrlčí věnec, Honza Vojtíšek – Jihočeský horor). Některé autory jsem vůbec neznal.
Radoslav Kozák zadal všem autorům téma povídek a tím byla smrt. Kniha se dostávala do finální podoby zhruba 2 roky.
Kniha obsahuje 13 povídek. Celkově se mi povídky líbily a nahnaly mi strach. Celkově hodnotím knihu povídek pozitivně.
Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Smyčka osudu, Gomenasaj, Surová, Šumění aj.
Zajímavá byla také povídka, Vždyť jsou to jen děti… (post apokalyptická), Peklo (zajímavě zpracovaná povídka), Spolužáci (upíří tématika), Nenažranec (zajímavý náměť, asi jsem nic podobného ještě nečetl)
Příliš se mi nelíbila povídka Broňa Drtipěst.
Na počátku se nachází PŘEDMLUVA a v závěru DOSLOV. V úplném závěru se nacházejí MEDAILONKY AUTORŮ, které jsou pěkně graficky zpracované. Kniha má zajímavou obálku.“... celý text
— Marekh
Za soumraku
„Půjčil jsem si v knihovně podruhé jen kvůli N.“
— jirka0283
Zlatá kniha komiksů Neprakty a Švandrlíka
„Archivářská záležitost, i když u Bufa a Lory jsem se bavil i po letech.“
— Disease
Šest rakví
„Jako vždycky to bylo skvělé čtení. Napínavé od první do poslední stránky. A konec naprosto skvělý. Já měla strach že tohle bude poslední díl. Tak teď už snad na Kim bude čekat nějaká radost.“... celý text
— Aligator805
Důvěrný deník stromu
„Soustředěním na nešťastné a zlé události v životě stromu získal deník depresivní nádech. Čím méně z hrušně zbývalo, tím více příběh ztrácel na kvalitě.“... celý text
— Lenka4
Tajemství Isaaca L.
„Shodou okolností jsem se s panem Žandou potkal v Plzni na besedě Jiřího Březiny. Zmínil se, že má také za sebou pár knih. Zvědavost mi nedala a jednu jsem si hned vypůjčil v knihovně a přečetl. A udělal jsem dobře. Jedná se o zajímavý příběh, ve kterém se propojuje příběh z dávného starověku se současností. Není nouze o dobrodružství, mystiku, ale také romantiku a přátelství. Moc hezky napsáno. Děkuji, Honzo. Pavel.“... celý text
— Paulmain
Naše cesty za štěstím - Turecko, Kostarika, Japonsko
„Za mě bohužel ze všech tří knih nejslabší. Velmi rozsáhlé, někdy nudné, občas jsem se do čtení musela nutit. Velká část knihy jsou rozhovory. "Mám hlad" řekla Kristýna. "Tak s tím pojďme něco udělat" odvětil Matouš. "Kde se ale najíme" oponovala Kristýna. Tureckou část jsem bohužel ani nedočetla. Ale pár zajímavých informací tam bylo :D“... celý text
— Sarka1987
Srdce v kleci - Román o něžném rváči Janu Nerudovi
„Pokud někdo neví, jestli je jeskyňka nebo podmořský kabel, má to těžký. Neruda měl v tomhle ohledu jasno a přesto to měl taky těžký. Milovat Mužákovou, zmítal by mnou podivný pocit. Tato kniha, kterou jsem s potěšením četl velmi, ale velmi pomalu, je prostě lahůdkový kousek. Řadím ji mezi TOP tři knihy letošního roku.“... celý text
— Česneksmedem
Přístav
„Trochu jsem se bála, co to bude, nechala jsem se ovlivnit negativními komentáři, ale nakonec musím říct, že to pro mě byl zajímavý příběh a vhled do jiného prostředí. Podle mě to odráží aktuální nastavení mladé generace a jejich omezenou potřebu se vázat, ale zároveň neustálé hledání vlastního místa ve světě, který nabízí tolik možností a zároveň je ne vždy přívětivý.“... celý text
— MakiMel
Prorokova zima
„Průměrná severská detektivka, uvidíme jaká budou pokračování. Zápletka poměrně jednoduchá, zajímavé byly určité postavy, u kterých si člověk vlastně ještě po přečtení není jistý, jestli jsou kladné nebo záporné. Jinak čtivé, příběh docela rychle ubíhal a nenudil jsem se. Jdu rovnou pokračovat dalším dílem trilogie.“... celý text
— zelvonik
Téměř nesmrtelná láska
„Tak tato kniha je v mé soukormé anketě vítězem v kataegorii největší blbost přečtená v roce 2024. Nezachránila to ani linka s Kunderou, opravdu škoda papíru, pokud jsou další knížky v podobném stylu, tak si je určitě nepůjčím.“... celý text
— uzivatel1190
Plán Ikaros
„Klasický komplikovaný dlouhý román od Ludluma, takové se už teď moc nepíšou, dle současných standardů by to byla spíš trilogie pro změnu zaměřené na Arabský poloostrov a terorismus, což je příjemná změna od ostatních románů popisujících vesměs studenou válku. Četlo se dobře, zvraty, komplikované zápletky, propojení na jiné romány, užil jsem si to.“... celý text
— zelvonik
Introvertka chodí na terapii
„Takové milé, povzbuzující, sebe motivační dílko ve smyslu "pojďme si říct, že na to nejsi sám" a "že to co prožíváš, prožívají i mnozí další".
Asi jsem čekala trochu více té terapie a návodnosti, co si s těmi příšernými úzkostmi počít, nicméně i tak dočítám s velmi pozitivními pocity.
Rozhodně musím pořídit děvčatům (a vybraným chlapcům) do školy. Některé věty od nich slýchávám doslovně velmi pravidelně.
Rozhodně doporučím jako prima svépomocnou příručku s průběžnými ujištěními, že bude zase lépe.
A rozhodně bych ráda zase nějaké to pokračování :-)
"Knihomolka" už na mě čeká na stolku :-)“... celý text
— Agatha84
Ta věc s Rachel
„Rachel kdosi oznámí, že profesor Byrne, který ji učil na univerzitě a který dost ovlivnil její život, je v kómatu. Mladá žena tak začne vzpomínat na to, co se tehdy stalo a jak žila, co pro ni znamenal její blízký kamarád James a jakým vývojem prošel její vztah s nynějším manželem Careym...
Na obálce se píše, že je to kniha pro fanoušky Sally Rooney, tak to mě osobně spíš trochu vyděsilo, než aby mě to ke knize přitáhlo... Nicméně ta teze se úplně nepotvrdila: respektive ze začátku mi to tak připadalo: Rachel vlaje životem, bezhlavě utrácí peníze, dost pije, občas užije nějakou drogu, vyspí se v podstatě s kýmkoli, kdo se namane, ostatním dokáže závidět, že si žijí líp, klidně něco ukradne, zalže... Proto jsem i s první polovinou knihy měla trochu problém, tohle všechno mě dost rozčilovalo... Pak se to ale zlomilo a mě potěšilo, že Rachel byla schopna nějaké sebereflexe: uvědomila si, že spousta věcí není úplně košer, měla vůli je změnit a pracovat na sobě, což se nakonec vyplatilo...
V knížce se řeší poměrně dost společenských témat: jednak je zásadní, že Rachel je Irka a že žije na maloměstě, to prostředí je dost zkostnatělé a toxické, formující je i vztah k Anglii... Signifikantní pro generaci dospívající kolem roku 2010 je rovněž vliv ekonomické krize, čili neustálý nedostatek peněz, nemožnost sehnat si dobrou práci, sociální rozdíly mezi nižší a střední třídou, z toho všeho plynoucí frustrace... Zvlášť pro Irsko jsou pak tradičně palčivá témata homosexualita a interrupce...
Jak už jsem psala, knížka se mi líbila především v druhé polovině, hodnocení čili není nejvyšší, ovšem i tak ji doporučuju, mně osobně v mnohých generačních rozdílech docela otevřela oči...
Hodnocení: 4 * z 5 *“... celý text
— markej
Jak se vaří netopýři
„Neodolatelné, prdlé, zábavné. Opět rafinovaně záhadný zločin, vlastně dva najednou.
Jeden řeší Josefína a druhý Miroslava.“
— lucakuca
Náčelník
„Knihy Aleše Palána jsou pro mě pohlazením po duši. Nejinak je to i u téhle rozhovorové knihy.
Pan Nevrlý je člověk s velice zajímavým životem. A přístupu k němu.
Po přečtení má čtenář chuť si sbalit ruksak a vyrazit se toulat.“... celý text
— Dragonian
Hrob na kopci
„Skvělá detektivka, nemohla jsem se odtrhnout.“
— Alena1957
Tajemství pomocnice
„Jak to ta autorka jen dělá? Absolutně to nechápu. Opět kniha od autorky, kterou jsem přečetla na jeden zátah, protože byla tak čtivá, že jsem musela vědět, o co tam vlastně jde a jak to celé dopadne.
Na pokračování této série jsem se opravdu těšila a jakmile vyšla, neváhala jsem ani minutu, a všechny ostatní knihy šly stranou. Díky autorce jsem vlastně propadla thrillerům. Teda jen těm jejím, protože má schopnost vytvořit něco úžasného a neočekávaného. Její příběhy jsou vždy poutavé a napínavé, což je u thrillerů zásadní.
Bylo zajímavé vrátit se zpět k hlavní hrdince našeho příběhu. Už jen prolog byl naprosto fascinující! Je opravdu až neuvěřitelné, do jakých potíží se dokáže vždy hlavní postava dostat.
Tentokrát je příběh zaměřený na nový pár, který je opravdu zajímavý. Millie je hodná duše, která chce za každou cenu pomoci nevinným a bezbranným ženám, a to za jakoukoliv cenu. A kvůli tomu se samozřejmě dostane do problémů. Nechci vám nic prozrazovat, protože by to byla škoda a vy byste přišli o hodně.
Takže to shrnu – příběh je promyšlený, čtivý a hlavně napínavý. I když jsem si už myslela, že vím, na jaké momenty v knize se mám soustředit, abych odhalila autorčin záměr, stejně mě na konci pěkně překvapila. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a díky bohu za autorku a její thrillery! Opravdu vřele doporučuji, zvlášť v tomto ročním období. A věřím, že tuto sérii nečtu naposledy.
PS: Samozřejmě na první díl to nemá, ale stále je to skvělé!“... celý text
— Bookish_Adria
Oblečená životem
„Krásná kniha úspěšné ženy. Obdivuji, ale já bych zákazníkem nebyla, i kdybych na to měla, není to můj styl. Nejen v oblékání, nemám ráda zbytečný luxus.“... celý text
— bigbabe
Nekonečný krok
„Pět hvězdiček si schovávám pro trojku :)“
— barbora.alex
Mučitelův stín
„Jsou knihy, které si přinesete domů a ještě z nich pořádně nestrháte obalový papír a už je nedočkavě čtete a hltáte a mlaskáte.
Pak jsou knihy, které si donesete, dáte do knihovny a normálně na ně zapomenete. Jako by vám nějaký vnitřní čtenářský šotek zatemnil paměť.
Mučitelův stín byl u mne druhý případ. Jo, kdyby byl ten šotek co k čemu, tak mi zpřerážel pracky ještě předtím, než jsem po téhle knize v knihkupectví sáhl. Přes pár světlejších momentů, čímž myslím několik slušně vykreslených scén, je to nezáživná a nudná cesta odnikud nikam. Tedy pardon, někam vlastně jo. K dalšímu pokračování. Díky, nechci.“... celý text
— Terror
Byt ve městě Naga
„Alvarez hezky kreslí a v noci vidí mrtvé lidi (nejčastěji bez tváře)...
duchařské "anekdoty" k autorským ilustracím nepřesáhnou tři čtyři věty, ale námětem se pořád opakují: prostě "viděl jsem přízrak", mně to nic neříká
v okamžiku, kdy jsem poprvé otevřel tuto čtvercovou knížku na křídovém papíře, rupla vazba a většina listů se vysypala - no jasně, v tiráži "printed in China"“... celý text
— los
Seňor Vivo a drogový baron
„Na jednu prečítanú knihu si deväť vypočujem takže musím poďakovať Ladislavovi Mrkvičkovi za strhujúci zážitok.
Veľmi rád sa nechávam Bernierom vodiť juhoamerickými krajinami a spoznávať ľudí a ich príbehy.
Inšpirácia v magickom realizme nemohla byť lepšou voľbou.
Po fantastickej úvodnej Emanuelovej zadnici som sa hneď vrhol na druhý diel a seňor Vivo, napriek tomu že je o pár bodov slabší, mi je bližší.
Lúbostný príbeh Viva a Aniky, boj s El Jerarcou, mytologizácia samotného Viva, jemná miera humoru, drastické násilie, ale aj drobné pripomenutie mesta Cochadebajo de los Gatos.
Autor všetky tieto veci vzal a utkal z nich neuveriteľne krásny a zároveň kruto smutný príbeh ku ktorému sa veľmi rád vrátim.“... celý text
— EpochIV
V divočině
„Maple Hills nám přináší další díl a tentokrát přímo z divočiny. Jedna noc, která jim změní život aniž by to tušili. Hokejistu Russe už známe z prvního dílu, kdy se okolo něho točilo jedno drama. Za to Aurora je v tomto příběhu pro nás nová. Když se oba potkají na jednom večírku přeskočí mezi nimi jiskra. Slovo dá slovu a skončí to žhavou nocí. Tyto pikantní scény byly za mě úžasně popsané. Aurora i Russ počítají s tím, že už se nejspíše nikdy neuvidí a byla to záležitost na jednu noc. Budou oba dva velmi v šoku, když se potkají zrovna na táboře pro děti, odkud nemůže ani jeden utéct a musejí společně dokonce pracovat. Postava Russe se mi strašně líbila. Byl mi velmi sympatický. Bylo to pro mě zase něco jiného, protože vždy dostáváme sebevědomé týpečky, ale Russ je doslova zlatý retrívr, kterého bych brala všemi deseti.
Má velmi nízké sebevědomí, ale je milý a charismatický. No prostě v mých očích byl dokonalý. Jeho minulost je zajímavá a dost ho ovlivňuje, takže není divu proč je takový.
Aurora byla pro mě ze začátku docela oříšek. Nejprve na mě působila sebevědomě a bezstarostně, ale pak se okázalo, že trpí taky určitými problémy a najednou mi přišla dost citlivá a zranitelná. Příběh se zaobírá tématem špatných rodinných vztahů, a poukazuje to na to, jaký to má dopad na děti. Líbil se mi vývoj hlavních postav. V táboře jsou jasné pravidla a líbilo se mi jakou má Russ výdrž žádné z nich neporušit. Zároveň mě, ale i štval, že mu to trvalo, tak dlouho. Ale pak se to zase rozjelo. Začalo to jednou vášnivou nocí a pak přátelstvím, které se dostalo do bodu vztahu. Bylo to sice pomalejší, ale za to přirozené a krásně se to četlo. První díl měl úplně jiný směr než tento. Tam to bylo více hokejové a zajímavé, tohle bylo spíše sladké a pomalé. Ale asi se mi více líbil tento díl. Styl autorčina psaní se mi líbí a baví mě. Bylo to takové odpočinkové čtení, které jsem zrovna potřebovala.“... celý text
— Bookish_Adria
Ta druhá Belle
„Nápad i pojetí se mi hrozně moc líbili, ale příběh je strašně krátký. Vše v něm je osekané na naprosté minimum.
Než jsem stihla zaznamenat nějaké emoce, tak šup - už to mezi nimi jiskřilo (což jsem jim nějak nevěřila) a pak znovu šup - a byli zamilovaní a byl konec.
Bylo to prostě nedotažené.“... celý text
— alnovka82
Šepoty
„Z této knihy jsem těžce zklamaná, i když to opravdu nepíšu ráda... Do rukou se mi před časem dostala již autorčina Druhá tvář a ta se mi určitě líbila víc. Proto jsem si okamžitě po jejím vydání zakoupila také tuto knihu, ale musím upřímně přiznat, že toho lituji. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická a také zápletka mne nedokázala zaujmout. O co zde půjde, psát tentokrát nebudu, většinu toho totiž prozrazuje anotace, i když ani zdaleka ne všechno. Dnes se tedy omezím jen na hodnocení knihy, které jsem původně chtěla dát tři hvězdičky, ale spíš jen ze sympatií ke komentářům mých oblíbených Hanky (Mandlevest) a Bellany - abych jim to tady moc nekazila, ale ve finále a po zralé úvaze dávám pouze dvě, protože opravdu víc ani při nejlepší vůli dát nemohu... A další knihu autorky, pokud ještě něco napíše a vydá, už vyhledávat nebudu, protože je na světě celá řada jiných a definitivně lepších knih ;-).“... celý text
— 85098211
Hádanky naší minulosti 1: Kam odešli Keltové?
„První díl mnohadílné série se zabývá obdobím, kdy na našem území ještě nežili žádní Slované. První kapitola se věnuje unikátním tektitům, jež označujeme jako vltavíny. Výskyt téměř 15 milionů starých „kamínků“ (přírodní skla impaktního původu bohatá na křemík) se omezuje na dva úzké pruhy v oblasti jižních Čech a jihozápadní Moravy. Další tři kapitoly se zabývají pravěkými obdobími, konkrétně pozdní dobou kamennou a dobou bronzovou. V Makotřasích byla objevena možná nejstarší hvězdárna Evropy nebo dokonce světa, jinde se nachází záhadné kamenné řady (Kounov) či jednotlivé menhiry, o kterých nevíme, zda byly vztyčeny v pravěku, nebo dokonce až v 18. – 19. století (sic!). Jindřich Wankel i jiní si lámali hlavu nad zmasakrovanými lidmi v Býčí skále v Moravském krasu. Z větší části se jednalo o ženy, kromě toho se na místě našly trupy dvou koní či spousta šperků. Poslední dvě kapitoly se věnují keltskému (Bójové) a germánskému osídlení (Markomani, Kvádové, okrajově i Vandalové a Langobardi) dnešních českých zemí. Nejen bojovní, ale také značně vyspělí Keltové vybudovali největší oppidum na Závisti (Zbraslav), na Moravě měli nejvýznamnější oppidum ve Starém Hradisku (poblíž Malého Hradiska, okres Prostějov), v nedalekém Ludéřově byla objevena keltská svatyně. Snad i označení Haná (Ganna) je keltského původu, názvy mnoha českých řek mají keltský původ (Jizera, Ohře, Otava, Labe a pravděpodobně i Vltava), totéž některé české báje a pověsti (včetně příchodu praotce Čecha, mimochodem v okolí Řípu sídlili už Keltové, zatímco Slované osídlili tato místa až v 10. století). Většina Bójů/Keltů opustila naše území pár desítek let před přelomem našeho letopočtu, brzy poté osídlili dnešní Čechy Markomani v čele s vládcem Marobudem (dožil v římském vyhnanství v Ravenně) a dnešní Moravu, především její jižní části, osídlili Kvádové. Germánské kmeny byly ve srovnání s Kelty velmi zaostalé, ale v průběhu staletí jejich civilizace pod vlivem starého Říma „dohnala resty“. V průběhu stěhování národů většina Germánů odešla – Kvádové až do dnešního Španělska, Markomani do sousedního Bavorska (zbytek místního germánského obyvatelstva mohl odejít v roce 568 spolu s Langobardy na sever dnešní Itálie). Osobně mě překvapilo, že vrch Žuráň u Slavkova je velkou langobardskou mohylou. Nevěděl jsem ani o nálezu germánského pohřebiště v Kostelci na Hané.“... celý text
— Kakho-Oto
Pan Spencer
„Tak vidím, že jdu proti proudu, protože Pan Spencer se mi líbil o malinko víc než Pan Masters. :-D
Na to, že je to docela bichle, jsem ji přečetla na dva zátahy. Zkrátka jsem se nedokázala odtrhnout a příběh (nebo samotný Spencer?) mě úplně pohltil.
Spencer je nádherný mužský, sexy, žhavý a zároveň vtipálek. Jde si za tím, co chce a momentáně zatoužil po lady Charlotte neboli Lottie. Brzdí ho ale jeho pověst velkého sukničkáře. Nemá rád, když mu kdokoli kecá do života a s lidmi se nepáře! To se mi líbilo.
Lottie je mladší o nějakých 13 let. #agegap v plné parádě, jupíí. Žije v rodině, kde ji střeží jako oko v hlavě, kamkoli se hne, za prdelí bodyguardy. A osobní život? Pečlivě hlídaný. To se zkrátka nedá vydržet, takže se rozhodne k odvážnému kroku. Ať žije svoboda! Vadilo mi na ní ale, že si chvilkama protiřečila a působila opravdu jako taková princeznička. To je má jediná výtka, jinak jsem z knihy nadšená.
Při čtení jsem měla víceméně nonstop připitomnělý úsměv na rtech. Nečekala jsem, že to bude tak vtipné a vlastně docela sladké. Žhavé scény jsou v adektátní míře, mezi Spencerem a Lottie chemie skvěle funguje.
A naprosto miluju nervózního Spencera, takový roztomilouš.
Taky máte někdy takové stavy, že když se blíží závěrečná pasáž, tak se bojíte, co přijde? Tady jsem se toho vyloženě děsila. A přišlo to jako ničivý hurikán. To není spoiler. Že se v romanťárnách skoro vždycky musí něco podělat, je jistota a zavedený vzorec, který očividně stále funguje, i když bych se bez toho v klidu obešla. Nervy mám jen jedny, žejo. :-D
Moc doporučuju oba díly a snad se brzo dočkáme dalšího dílu. Na Sebastianův příběh jsem zvědavá.“... celý text
— Knihomolka97