Nejnovější komentáře
Velké naděje
„Od knihy jsem očekávala víc, protože mám ráda knihy z lékařského prostředí.Dej se ale vlekl,byl předvídatelný, dočetla jsem silou vůle. Druhý díl zatím určitě ne.“... celý text
— Monika1717
Země tvých dlaní
„Dávám tři hvězdičky, což se leckomu může jevit jako málo nebo přinejlepším průměr, ale hned v úvodu podotýkám, že sbírka rozhodně stojí za přečtení. Nižší hodnocení než u většiny ostatních doposud přečtených Suchého sbírek dávám zejména proto, že Země tvých dlaní nemá „highlighty“ – tedy básně výslovně výtečné, reprezentativní a ostatní přečnívající. Navíc sestává ze tří vcelku odlišných částí – a u básnických sbírek podobnou nesourodost vnímám jako slabinu, neboť pak působí nikoli jako pečlivě prokomponovaný celek, ale jako prostý soubor/výbor textů/cyklů z jistého údobí. To samozřejmě není žádný zásadní hřích ani slabina z pohledu čtenáře (a lze to pochopit obzvlášť za komunismu, kdy si mnohý tvůrce cenil každé příležitosti otisknout aspoň něco, resp. vše, co prošlo), ale osobně bych na básnickou sbírku rád kladl ještě o něco vyšší kompoziční nárok.
Proč tedy tuto „nevrcholnou“ Suchého sbírku přesto číst:
První oddíl s názvem Stupně nabízí nesmírně elegantní „lyriku hor“. Básník zjevně navštívil či navštěvoval Tatry a tento zážitek transponoval do veršů klasických v tom smyslu, že velehorská krajina a příroda se stává východiskem reflexe (stavu duše, vztahů, řádu světa). Jako ve staré dobré poezii řekněme devatenáctého století. Nejlepšími básněmi jsou Velehory, Horské květy, Setkání v Tatrách (tu kladu asi na první místo) a citově čistá V slunečném zvěrokruhu.
Druhý, nejrozsáhlejší oddíl Malé objevy je pro Suchého tvorbu asi nejtypičtější. Autor je tu tradičně silný v jazyce, práci se slovem a rytmem (nenápadným, ale proto skvělým), prokazuje svrchovanou schopnost vidět a metaforicky zachytit venkov a přírodu. Je to poetika už poněkud překonaná (resp. nepřekonaná, leč není aktuálně v kurzu), ale troufám si říct, že málokdo z dnešních tvůrců by se mu v živoucnosti, přiléhavosti, a přitom vycizelovanosti a ryzosti obrazu dokázal vyrovnat. Neméně ryzí a pro mě osobně bytostně dojemný je cit zralé lásky, jejž básník dovede vtělit do svých veršů. Nechtěl bych znít jako zaslepený staromilec, ale při srovnání s tvorbou představitelů momentálně silného proudu otevřeně emoční, sebezpytné, leckdy drásavé literatury – bezesporu cenné, potřebné a upřímné – si nejednou říkám, kam se vytratil mužný (jakkoli neméně křehký a subtilní) tón citovosti vyrovnané a moudré (potažmo i tón životní vyzrálosti, klidné a kladné mezilidské blízkosti)? Příkladem budiž třeba následující báseň, vybraná i na záložku přebalu knihy:
Zrnka času
A málo času mnohdy měl jsem pro tebe,
já vím.
Dnes každé jeho zrnko přesýpané s tebou zdržuji
a chráním.
A ve tvých očích opírám se o nebe.
A šťastně živ jsem na zemi tvých dlaní.
Píše to dnes někdo? Dovedeme ještě takhle vnímat, cítit a tvořit? Signálem určitého manka v této oblasti možná byl na básnickou knihu nebývalý ohlas a úspěch, jejž nedávno zaznamenala sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ, věnovaná zesnulé manželce. Troufám si ovšem říct, že Doležal v ní nedosahuje brilance ztvárnění zralé, životní lásky (byť o hloubce jeho citu pochopitelně nepochybuji), tak jak to dovede Josef Suchý v celé řadě básní z tohoto oddílu (v několika z nich ostatně rozvíjí jednotlivé motivy a verše ze Zrnek času a vytváří tak funkční vnitřní předivo). A nejde tu zdaleka jen o lásku k manželce-ženě jeho života, ale i k domovu, krajině a přírodě, která je jejich základem a spoluformuje v posledku i onen životní cit a pocit. Nejlepší básně těžko vybírat, ale klasicky krásnými slokami této nevykořeněné (nevykořenitelné?) harmonie jsou třeba Tur, tur, tur (tu zde kladu asi nejvýš), Tam u nás, Řeč země, Prázdné místo, Na hřbitově a v jistém smyslu i Jabloňové písmo (ta by s první jmenovanou mohla soupeřit). Patří k nim bezesporu i úvodní báseň celé sbírky – Čím dál, tím blíž –, jež funguje jako emblematický text, motto sbírky i celého autorova díla.
Poslední oddíl s názvem Třetí důvod pak je tematicky vskutku svérázný a těžko k němu hledat v nejen soudobé české literatuře analogii. Jde o jakýsi mix ekologického aktivismu (dnešními slovy), stesku po nezvratné a nevratné proměně domoviny a civilizačního apokalyptismu. Těžko říct, nakolik mohl být úlitbou státní moci, ale odhadoval bych, že číst jej takto by bylo výkladem mylným. Jednak v době vydání knihy (1986, přičemž předpokládejme, že vznikala v osmdesátých letech) už kritika atomových choutek amerických imperialistů nebyla úplně v kursu, jednak jsou básně formulovány v tomto ohledu zcela obecně a neurčitě. Skutečnosti bližší vysvětlení nabízí podle mě dvě drobné zmínky v textech Dalešický kámen a Z trávy té loučky (obě jsou to dobré básně). V prvním z nich lyrický mluvčí (a je to bezpochyby inspirováno reálnou autorovou vycházkou) sbírá kámen „z dna budoucí přehrady“, ve druhé „na obzoru stojí čtyři věže – vázy směle vykroužených boků“. Na tomto místě je třeba připomenout, že za života Josefa Suchého byla údolí řady jihomoravských řek znásilněna výstavbou megalomanských přehrad. Pod hladinou té dalešické (a mohelenské), zbudovaných na řece Jihlavě, tak zanikl i dost možná nejromantičtější kaňon regionu. A bylo to jen kousek od básníkova rodiště a celoživotního úběžníku – Lesního Jakubova. Ty věže pak jsou bezesporu dukovanská elektrárna, v době vzniku sbírky budovaná. Jí padly za oběť tři dědinky, které básník možná také znal, především však jako memento z jemu zcela cizího světa narušily horizont jeho milované rodné krajiny. Čtěme tudíž možná tento oddíl jako průkopnickou ekologickou poezii, formulovanou opatrně, obecně a filozoficky, režimu (který naštěstí krátce nato padl) a technologickému optimismu (který naneštěstí – protože bez společenské a mravní sebereflexe – stále trvá) navzdory. Nevím, jak ty básně hodnotit literárně – nejsou vysloveně prvoplánové, ale jaksi tendenční ano. Jsou prazvláštní, jako by se autor z jakési nutnosti (ať už vnější, či vnitřní) pustil na nepevnou, dosud – jen se svými prostředky a svými zkušenostmi.“... celý text
— V_M
Ve výslužbě
„Další výborná kniha z pera mého oblíbeného autora. Těším se na pokračování nové série.“
— cucik14
Dlouhý lov
„Dobrá,útlá kniha.“
— vernem1850
Válka dvou královen
„Kniha byla pěkně napsaná a konec byl hodně dobrý, překvapil mě. Při posledních stránkách jsem měla slzy v očích.“
— katma
Sestry
„Přestože v tomto dílu nebyla postava Juliena, návrat do minulosti se povedl. Doporučuji a těším se na další díl...“
— blebuska
Beskydy
„Tuhle knížku jsem dnes našla v knihobudce a zhltla ji za jeden večer. Předmluva o autorově dětství v Beskydech byla podmanivá, stejně jako popis místních lesů a pralesů. Fotky byly zajímavé, většinou černobílé, což tak nějak prohlubovalo nostalgičnost této knihy. Byl to pěkný výlet do kraje zbojníků.“... celý text
— Ayna
A-Ž půjdeš do školy: Pro holky, co se neztratí
„To je prima knížka. Je pro holky, které se chystají do školy. Jsou v ní s humorem představeny všechny důležité pojmy na 1. stupni.
Škoda, že jsem tuto a tu klučičí neznala dříve.“... celý text
— Pentlička
Tušení souvislosti
„Myšlenkový a informační nářez. Plno věcí ani nechápu. Souček byl fakt kapacita. Nicméně kniha se mi vzhledem k okolnostem četla těžko. Přečetl jsem do konce, ale musím říct, že nic pro mně.“... celý text
— Romcajs
Kavárna s vůní perníčků
„Mně se román líbil. Opravdu jde o odpočinkové čtení bez větších zvratů. Pokud s tímto požadavkem budete brát knihu do rukou, tak vás nejspíš nezklame. Líbilo se mi, že se autorka pokusila obohatit romantickou linku detektivní zápletkou. A chválím ji za vykreslení podzimní atmosféry!“... celý text
— Ivuska.09
Adam
„Knížka, kterou napsala žena, ale je z pohledu muže? Tu jsem si musel přečíst. A jedno se musí autorce nechat, napsaná je velice dobře. Těším se na její další tvorbu.“... celý text
— ZdenekHam
Chovejte se jako Harry Potter
„Od knihy jsem nic moc nečekala... a za mě dobrý... obsahuje dost kapitol s citáty a hláškami z knih a filmů ságy a na konci takový menší kvíz... jako odreagování posloužila skvěle...“... celý text
— Ronnie68
Jsem holka. Co s tím?
„Ani závěrečný díl trilogie mě nezklamal. Jak moc jsem se v něm viděla, jak moc jsem se viděla v Lottie. Její vztek byl můj vztek, její rozhořčení moje rozhořčení, její zápal můj zápal, její vášeň moje vášen, její pochyby moje pochyby a její zoufalství moje zoufalství. Pochopí ti, co někdy za něco bojovali. Naprosto famozní příběh. S každou stránkou jsem si říkala: Přesně tak! A co teď s tím? Jak to vyřešit, jak postupovat? Bojujme. Jen si vyberme jak.
V originále ještě vyšlo další pokračování s názvem: ...and a happy new year? Moc se těším, až si ho, byť v angličtině, přečtu a dozvím se, co bylo s hlavními hrdinkami dál :)“... celý text
— Sariklen
Vrány
„Tak toto byla síla“
— Maaarci
Inferium
„No ...dost dobrý! Přečteno na jeden zátah. Už se nemůžu dočkat, až přespím těch pár hodin a vrhnu se na Inferium - Invazi.“
— Rejpalova-ségra
Zvíře
„Nádherná encyklopedie. Osobně si ji občas otevřu i teď. Osobně mi vadí jen malé místo věnované hmyzu a speciálně řádu brouků a to vzhledem k jejich početnosti, rozmanitosti a především významu. Já vím, že se muselo hledět na většinového človíčka co si tím bude listovat a neznechucovat ho, ale věnovat jen 3!!! stránečky řádu brouků? Nejpočetnějšímu řádu živočichů vůbec? To není nejšťastnější řešení.“... celý text
— Polenta
Zima světa
„Snad ještě lepší než první díl! Díky Follettovi historie skutečně ožívá v celé své - povětšinou děsivé - kráse. V románu je spousta postav, ale autor v jedné dvou větách dovedně čtenáře zorientuje a připomene předchozí obsah, takže se neztrácíte. Perfektní a těším se na další díl.“... celý text
— jopp
Rychle domů
„Nejdříve mi kniha moc nenadchla. V průběhu děje, mě zaujalo psychologické vnímání jedné skutečnosti popisované dvěma subjekty. Zajímavé bylo postupné otáčení " dobré a zlé" role. Úplný závěr knihy byl vladtně logickým vyústěním, ale přesto překvapivým.
Kdo se rád pouští do "studování" lidské duše, tak knihu vřele doporučuji. Kdo očekává klasický thriller bude nejspíš zklamán.
Mě kniha zaujala a vlastně přiměla i k zamyšlení, nad zvláštními reakcemi lidí v mém okolí.“... celý text
— bozena3656
Na smrt
„Hmm, udělat výtah s kladných hodnocení se mi nechce, tak jen že je to možná kniha roku i víc. Úžasně se čte, reálie atraktivní i pochopitelné, dokonce i ty motivy našich antihrdinů... to víte, přece jen člověka prostředí mění, že. Co je vrozeno je vrozeno, ale člověk je druh od přírody oportunistický...Kdo ví, kdyby se nestalo.. atd.
Takže bez rozmýšlení bych dal 5. Ale dám jen 4,9 neb je to kniha dost těžká. Má asi 2 kila a mě jako čtenáře zvyklého číst v posteli a na jeden zátah bolí ruce, Takže tuhle musím číst přes den po částech :-))“... celý text
— Racek213
Nezkrotný
„Tak, to byla jízda. Takový zvrat jsem tedy nečekala, při zjištění kdo je Medvěd. Určitě bych knihu zkrátila, příběh mi přijde zbytečně moc dlouhý,ale celá série mě moc bavila .“... celý text
— stacy1638
Přízrak trpasličích dolů
„Nenápadná německá série gamebooků Svět tisíce dobrodružství ve třetím pokračování vezme čtenáře do hlubin dolů sužovaných záhadnými přízraky. Což je svým způsobem originální herní prostředí (pár GB si vybavím, ale i tam se do důlního prostředí zafáralo jen na chvíli). Jelikož jsem dva předchozí díly této volně navazující série odehrál a tedy tušil, do čeho jdu, čekal jsem středně obtížnou odlehčenou hru. Jenže toto dobrodružství je pořádně záludné. Byť i tentokrát lze příběhem projít jednoduše bez ztráty kytičky, hra neváhá nechat hráče bloudit poměrně rozlehlými důlními prostory, přestože už je s velkou pravděpodobností do budoucna herně mrtvý.
Cítil jsem zde výrazný apel na hráčskou zvědavost, jehož nespornou nevýhodou ovšem je nemalá instantní smrt (stav, kdy bez předchozího náznaku nebezpečí jen zvolíte špatnou odbočku a rázem je z postavy dálnice pro červy). Naopak výhodou je, že si nepotřebujete kreslit mapu. Ani kostek není třeba;v rámci náhody stačí naslepo zabodnout prst do stránky s runami. Jediné, co hráči zbývá, je zapisovat si nálezy a indicie. Kniha je tak potenciálně vhodná na cesty a nejspíš zaujme i hráče GB méně políbené (byť těm bych nejprve doporučil předchozí dva svazky). Závěrem jen dodám, že obálka knihy mi k příběhu opět neladí.
Přízrak trpasličích dolů bych doporučil mírně pokročilým hráčům gamebooků.“... celý text
— Morbidus
Surový princ
„Konečne som sa opäť vrátila do tejto partie skazených deciek. A keďže je príbeh o mojom miláčikovi Ronanovi, mala som veľké, ozaj veľké očakávania. A naplnili sa!
Môžem povedať, že s každým dielom ide Aiden a Elsa u mňa o stupienok nižšie. Avšak netvrdím, že by tento diel prekonal Černého rytíře, pretože ten ma emočne vyžmýkal. Budúci vojvoda Roman ho ale minimálne dobehol. Bolo to výborné!
Samozrejme, že ani luxusný privilegovaný život šarmantného, vtipného a trochu pošahaného budúceho vojvodu Astora nemôže byť ideálny a bez poškvrny. V knihách Riny, ako sme už zvyknutí, si jej postavy prechádzajú všelijakými psychickými útrapami a traumami minulosti. Ani tentokrát to nie je inak. Postavy si v živote už od malička neprechádzajú ružovou záhradou. Ako Ronan, tak Teal.
Teal je tak nevšedná, originálna a skvelá postava. Nie je prvoplánovo krásna, či obľúbená, avšak spojenie jej temného gotického "ja" s usmievavým a vtipným Ronanom je dokonalé. Ako naznačili predošlé časti, vyzerá to tak, že sa títo dvaja majú zosobášiť. Nikto z toho nie je na prvý pohľad nadšený, alebo...?
Hoci niektoré zápletky boli dosť očividné a nedochádzalo to snáď len hlavným hrdinom, neberim to do úvahy, nakoľko ako komplet som si knihu maximálne užila. Všetko zapadlo na svoje miesto. Ronan a Teal mali dokonalú chémiu a naozaj výborné spicy scény. Do toho, vďaka Ronanovi nechýbal prvotriedny humor.
Rina sa stáva mojou stále obľúbenejšou autorkou! Takže už nám zostávajú len Cole a Silver... som zvedavá.“... celý text
— Matri
Král hněvu
„Skvělé, čtivé, pohlcující.. Od začátku mi bylo jasné, že se nebudu moct od knížky odtrhnout a přesně tak tomu bylo. Opravdu skvělé a ikdyz mě překvapil možná až moc velký obrat u Danteho- najednou se jeho tvrďáctví po zjištění, že ji miluje úplně vytratilo, tak i přesto to bylo strhující čtení, kterému dávám rozhodně 5*. Postavy se vyvíjely, popichování a sarkasmus byly TOP a ja už se těším na další díly o dalších párech.“... celý text
— Kaši_books
Tma
„Trhlina se mi moc líbila, Strach byl takový lepší průměr. Ale Tma...ta byla velké zklamání. Kniha se četla rychle, první půlka mě docela i bavila a byla jsem zvědavá, co přijde dál... pak už jsem si přála jen konec! A doufala, že se to zlepší, že přijde nějaké super rozuzlení...“... celý text
— Ennie
Apeirogon
„Tak komplexní. Palčivé. Pacifistické. Lidské! Levicové, myšleno v dobrém slova smyslu. Vybroušené do posledního mávnutí holubičím křídlem. Kniha o obrovském snu smíření dvou nesmiřitelným národů, jež by neměl být jen utopistickým "blábolem". Mnohovrstevný román vracející se neustále k dvěma fatálním momentům, k dvěma zdánlivě rozdílným a přitom stejným tragickým příběhům. Je to čtení o absenci lidství a přitom je ho tam tolik! Občas stačí jen vystrčit hlavu z vlastního písku... Těžko vysvětlit pravý pocit z této neznámé pouti podél Jordánu. Snad by se dala s nadsázkou označit za celospolečenský pamflet za smíření, za boj proti násilí, jež dělá násilí. Byť zůstane v nerealistické snové podobě, je důležitým náhledem na jeden z nejsložitějších geograficko-politických problémů současnosti.“... celý text
— Petra21
Hedvábník
„Pěkné.“
— Senza Jenka
Extraterrestrial
„Lidstvo má před sebou budoucnost. Může to být posledních pár staletí nebo milion let. Jen záleží, zda velký filtr životaschopných civilizací disponující technologií k samozničení překonáme.
Otázka, zda jsme ve vesmíru sami je zřejmě jednoduší a odpověď logičtější než se kdy zdálo. S každým novým objevem, který se proklube arogancí a výsměchem "velké" vědy se zdá čím dál naivnější se domnívat, že jsme vrchol inteligence v nezměrném Vesmíru. Spíše jsme ti, co ještě mají možný vývoj před sebou pokud se v nekonečné aroganci nezničíme sami, než dosáhneme stupně umožňující se zařadit mezi vyspělé civilizace Vesmíru.
Kniha je velmi čtivá a nutí přemýšlet o základních otázkách existence a života vůbec. Některé pasáže jsou velmi nekompromisní vůči chování lidstva, jenž stojí na rozhraní vyhubení nebo rozmachu. Velmi doporučuji.“... celý text
— Hall3006
Floristka
„Tento thriller má v anotácii napísanú lákavú vetu: je vhodný pre fanúšikov kníh ako bola Pomocníčka alebo Anatómia lží. Takže priaznivci Freidy McFadden po nej určite s radosťou siahnu, no ak sa táto spisovateľka chcela Freide podobať, má sa ešte veľa čo učiť.
Príbeh sa odohráva v dvoch časových líniách: budú sa striedať kapitoly z nedávnej minulosti a zo súčastnosti.
Dej odohrávajúci sa v minulosti bude zoznamovanie sa s Amy, floristkou. Jedného dňa dostane zákazku pripraviť výzdobu na narodeniny Izzy. Prečo to nevyužiť keď svoj talent môže takto ukázať aj ostatným potenciálnym bohatým klientom. Keď sa s Izzy spozná, začne ňou byť chorobne posadnutá a za každú cenu sa s ňou chce spriateliť. Nahliadneme aj do Amyinej dávnejšej minulosti, ktorá ju pomaly, ale isto dobieha.
Súčastnosť sa zaoberá výpoveďami svedkov udalostí, ktoré sa za posledné dni udiali.
Keďže sa časové linky striedajú, celkový dej nám bude do seba postupne krásne zapadať.
Ja osobne som z knihy tak veľmi sklamaná, že reálne som zvažovala nad ešte menej hviezdami, pretože do polovice príbehu som sa nudila. Hoci ku koncu to začalo byť konečne zaujímavé, aj tak sa tam nič svetoborné neudialo. A teda pre tri hviezdičky som sa rozhodla z dôvodu fakt ľahkého pútavého písania, pozor, nie deja, a nečakaného konca.“... celý text
— Karin94
Adam
„Na začátek stručně obsah tohoto „společenského“ románu, takže kdo chcete knížku číst, následující odstavec přeskočte. Ale protože někdo by to chtěl koupit třeba své babičce, tak by se mu mohl obsah hodit, anotace není dostatečně výstižná.
Adamovi zemřela žena a on chlastá, pláče a vzpomíná. Má malého syna, kterého má rád, ale trochu na něj kašle, protože teskní po ženě. (Vztah těch dvou byl dost divný, přestože si říkali, jak se mají rádi, působili chladně.) Má i sestru, ta taky chlastá, ale pak si přes seznamku najde pana Božského a najednou je krásná a nechlastá. Truchlení Adamovi nebrání v balení holek čistě na sex (poté je vyhodí z bytu), taky se nechá dobrovolně znásilnit dildem od kolegyně z práce. Tak se jednou seznámí s vysokoškolačkou Broňou, tu po sexu sice nevyhodí, ale ona je lesba, tak zůstanou kamarádi. Ona ho seznámí se svým spolubydlícím Mariánem, což je gay a Adam pak jezdí do Prahy pařit a po jedné pařbě skončí ožralý s Mariánem v posteli. Stane se z něj taky gay, i když je normálně macho hetero, protože Marián má stejně hezké oči jako jeho žena. (Zvláštní důvod pro změnu orientace.) Přestane chlastat a je šťastný, jenže zjistí, že Marián je vlastně bratr jeho ženy (!?!?!), což je morální problém. Ale nakonec vše dobře dopadne a kniha končí sluncem zalitou svatbou sestry, kde se na sebe všichni šťastně usmívají. Úplnou tečkou je pak srdceryvný dopis, který Adam své mrtvé ženě napíše, u kterého nezapláče snad jen cynik jako já.
Děj je přehnaný až neuvěřitelný, stejně tak postavy, ty jsou navíc skoro všechny nesympatické. Způsob psaní je neobratný, školácký, návaznost není plynulá, popisy a jazyk jsou ploché, bez nápadu, klišovité a opakující se, retrospektiva působí spíš rušivě a jak se Adam v sobě pořád lítostivě nimrá a chlastá a hulí, to pěkně leze na nervy. Závěr: knížka se bude líbit tomu, kdo má rád slaboduché ženské romány s dobrým koncem a nevadí mu vulgarismy. Babičce bych to ale radši nedávala. :-)
Mimochodem, hned 9 profilů z těch, co dali plné hodnocení, bylo nově založeno v jeden den... Převážné množství dalších čtyř/pětihvězdiček je pak od lidí, co dostali recenzní výtisk zdarma (ti poctivější to přímo napíšou) a jejich hodnocení má tedy v podstatě nulovou relevanci. Berte tedy prosím celkové hodnocení knihy s rezervou a čtěte spíš komentáře. Zájemci si mohou projít i zajímavou diskuzi k této knize.“... celý text
— LaCucaracha
Kukačka
„“Probrala se a oběma rukama se snažila zbavit uzlu, který bránil promluvit. Aspoň by volala o pomoc, možná by ji někdo uslyšel. Nakonec se jí uzel podařilo uvolnit, ale z vyschlého hrdla vyšel jen nesrozumitelný chrapot, který vzápětí přerušil jiný zvuk. Její únosce nastartoval motor velkého křovinořezu a mířil s ním rovnou k ní. Začala vyděšeně křičet.
Jak jsem četla Kukačku:
1. V Bratislavě byla zavražděna žena. Přichází kapitán Wolf. Tak se ukaž, autore.
2. Hmm, dost dobrý! Perfektní návaznost, retrospektivní části do sebe zapadají jako kolečka orloje.
3. Jsem v polovině. Každý má tajemství a dvě skříně plné kostlivců. Pche, odhalila jsem vraha. Nic moc, jsem zklamaná.
4. Jsem v poslední třetině. Autor – Tereza 1:0. Usínám s hasičákem, mozkové buňky se přehřívají. Autor si mě povodil jako Hurvínka.
5. Konec. No do prdele! Nemám slov, ale zato mám nového oblíbeného autora.
“Když pochopil, zorničky se mu rozšířily strachem. Ale už bylo pozdě. Někoho by odradil ten bezmocný prosebný pohled, který na mě celou dobu upíral. Mě naopak naplňoval novou silou a dodával mi úžasný pocit nesmrtelnosti.
Kukačka je nářez. Dost násilí, ale autor se jím nesnaží šokovat, je to zkrátka jedna z komponent příběhu. Výčet toxických vztahu v rodině, frustrující pocit bezmoci v případě nemožnosti dokázat nevinu. Lidské osudy ve své obyčejnosti a přesto tak pestré a jedinečné. Upřímně nevím, co se v knize dá najít za chybu a nelze dát méně než 5/5*.
Děkuji autorovi za oslovení a zaslání knihy, hned jdu hledat další případy kapitána Wolfa!“... celý text
— PosPol